Ahoj z Modré linky,

chápu, že Te mrzí, že se s Tebou kamarádky moc nebaví.

Zároveň ale Ty sama píšeš, že es s nimi o tom, o čem spolu mluví ony, bavit nechceš. Možná prostě nastal čas zkusit si najít jiné kamarádky, se kterými si budeš rozumět více. To se někdy stává, že nejen během dospívání, se lidé mění, začne je bavit něco jiného než dříve, přestávají si rozumět s lidmi, se kterými si dříve byli blízcí. Je to přirozený vývoj a cesty lidí se někdy prostě rozcházejí.

Pokud bys přece jen chtěla najít cestu zpátky ke svým kamarádkám, je potřeba je brát takové, jaké jsou. Tedy i s tím, o čem se spolu baví. Můžeš se tedy zkusit otevřít jejich tématům a učit se být ochotná se s nimi o nich bavit, zároveň také můžeš přinášet témata svá a zkusit kamarádky pro ně nedchnout, vzbudit v nich zájem i o jiná témata než jsou ta jejich.

Přejme Ti spoustu prima chvil s kamarádkami, ať s těmi současným nebo novými
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že máš kamaráda, který pro tebe tolik znamená, dokáže Tě podržet, když máš nějaké problémy. Chápu, že pokud u něj v poslední době pozoruješ odtažitost, vzbuzuje to v Tobě strach, že bys ho mohla ztratit. Je dobře, že hledáš radu, když nevíš, co s tím.

Protože mám jen velmi málo informací a neznám Tebe ani Tvého kamaráda, těžko se mi hodnotí, co se asi děje. To ví nejlépe asi jen ten kamarád. Je ale moc dobře, že si takových signálů všímáš a přemýšlíš o nich. Důvodů proč to tak je, může být opravdu hodně. Třeba ten kamarád teď něco řeší v osobním životě a nemá tolik prostoru na kamarády, nebo toho má hodně ve škole. Někdy se stává, že blízcí lidé jsou odtažití, když něco řeší sami se sebou a vůbec se to nemusí týkat nás. Ale chápu, že Tě to znejišťuje a napadá Tě i varianta, že je to tím, že jsi mu kdysi ublížila.

Nejlépe tomu přijdeš na kloub, když se ho otevřeně zeptáš. Podobně jako jsi to napsala nám. Můžeš mu říct, čeho si všímáš v jeho chování a jak se ohledně toho cítíš. Možná z takového rozhovoru můžeš mít strach a chápu to. Podobné rozhovory jsou někdy obtížné i pro dospělé. Chci Tě ale ujistit, že upřímná komunikace je pro každý vztah moc důležitá a jen díky ní může vztah přečkat i různé krize. Dokonce to nakonec ten vztah může i posílit. Kamarád uvidí, že Ti na něm opravdu záleží. Věřím, že spolu dokážete přijít na to, co se děje a co se s tím dá dělat.

Přemýšlím i o tom, jestli máš někoho blízkému, komu věříš, s kým o takových tématech můžeš mluvit. Třeba nějakou další kamarádku, sourozence nebo někoho, kdo s tím může mít též zkušenost. Někdy samotné sdílení také uleví a pomůže nabrat odvahu řešit to dál.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přiznám se, že je pro mě opravdu trochu náročné se ve Tvém příběhu vyznat.

Jestliže jsem tomu ale alespoň trochu dobře porozuměla, máš starost o své kamarádky. Je hezké, že si o kamarádky děláš starost. Zní to ale tak, že by možná potřebovaly podporu nejen Tvoji, jako kamarádky, ale možná i někoho dospělého. Ty tu pro ně jako kamarádka můžeš být (a zní to tak, že jsi). Ale zároveň je můžeš povzbudit, aby se svěřily někomu dospělému (třeba rodičům, školní psycholožce či nějaké oblíbené paní učitelce), komu věří, aby na své trápení nebyly samy. Jestliže Ti nenaslouchají a nechtějí se svěřit, a Ty o ně máš starost, můžeš jim úplně na rovinu říct, že se o ně bojíš, a že když si pro sebe ony nevyhledají pomoc, svěříš se někomu, dospělému Ty. I Ty se můžeš obrátit na rodiče (své nebo rodiče kamarádek), školní psycholožku nebo paní učitelku, které věříš. Můžeš se jim svěřit nejen proto, že mohou kamarádkám pomoci, ale také proto, že i Ty máš právo sdílet to, co Tě trápí s někým jiným, nebýt na to sama. Tímto můžeš být kamarádkám nápomocná. Zodpovědná za ně však nejsi, zodpovědnost za Vás ve Vašem věku nesou právě dospělí. Pokud by to pro Tebe či kamarádky bylo snazší, můžete kontaktovat i nás na Modré lince, více informací najdete na www.modralinka.cz.

Přejeme Tobě i kamarádkám bezstarostné a prima dny,
Modrá linka

Ahoj z poradny Sbarouven,

děkuju ti za tvoji odvahu napsat a svěřit se s tím, co tě trápí. Říkám si, že to musí být docela těžké, když tě kamarádka přitahuje i jiným způsobem a zároveň s tebou řeší, že se jí líbí jeden kluk. Rozumím tomu, že přemýšlíš, co dělat a máš strach z toho, že se naštve. Myslím, že je tvoje obava zcela přirozená a já bych měl také takovou obavu. Opravdu ti totiž nikdo nezaručí, jaká opravdová reakce bude. Čtu ale, že jste kamarádky a asi to znamená, že spolu máte blízký vztah. To může být dobrým základem k tomu, aby si v povídání s ní třeba zjistila, jaký má vztah ona k tobě. Neznamená to, že se hned musíš přímo zeptat, zda se jí líbíš. Můžeš zkusit nějakou oklikou nebo obecnými tématy zaměřenými na to, když se někomu líbí stejné pohlaví. Vlastně se tím snažím říct, trochu si zmapovat terén a zjistit, jaké názory vůbec kamarádka má.
I když to může být těžké, je třeba také počítat s variantou, že se kamarádce líbí kluci a znamená to, že nikdy tvoji přitažlivost nemusí opětovat. To neznamená, že byste nemohli zůstat kamarádky. Stane se totiž a je to zcela normální, že se nám může líbit i někdo blízký. Je potom na nás se rozhodnout, jestli je pro nás tak důležitý, že dokážeme zkousnout, že s ním budeme mít kamarádský vztah. I kamarádský vztah je totiž blízký. Bylo by ode mě nefér ti napsat, jak to určitě dobře dopadne, i když bych ti to moc přál. Také si říkám, jestli se chceš s kamarádkou vůbec o tom, jak sbalit kluka bavit. Pokud by ti to bylo nepříjemné, máš určitě právo to odmítnout a nebavit se o tom. Pokud by si chtěla o tom, co se mezi tebou a kamarádkou děje, můžeš využít třeba Linku bezpečí nebo její chat - www-linkabezpeci.cz. Linka je anonymní a zdarma. Pracují tu lidé, kteří s tebou budou rádi mluvit o tom, co se děje a pokusí se ti pomoct vymyslet nějaké další kroky.

Držím moc palce
Poradna Sbarvouven.cz

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že tě moc mrzí ztráta přátelství s jednou holkou. To, co popisuješ je opravdu moc zvláštní způsob, jak se k tobě zachovala. A její chování k tobě není dobré. Je pochopitelné, že tě to moc mrzí, pokud jste byly tak dlouho kamarádky. Myslím si, že kdyby ti to alespoň vysvětlila, co jí najednou vadí, že se takto změnila, že by se ti určitě v tom ulevilo. Nejspíš je toho víc, co tě nyní trápí a s čím potřebuješ pomoci. Proto tě objednali k tomu psychiatrovi. Bylo by moc dobře, abys o tom, co se děje, co prožíváš, jak se cítíš s někým mluvila. Chápu ale, že nemusíš cítit důvěru v tomto k lékaři, kterého neznáš a tak se ti nechce o sobě mluvit. Pokud bys chtěla můžeš využít jako první krok anonymní chat, který je určený pro děti, které prožívají něco těžkého. Zde najdeš dětské poradce, kteří o tom s tebou podrobně pohovoří a třeba ti i poradí nějaké praktické kroky co dělat, abys našla úlevu. Je dobré na to nebýt sama. Můžeš využít třeba i ten náš, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Mohou se na nás obracet děti s jakýmikoliv problémy. Nemusíš sdělovat nikomu své jméno nebo školu, kam chodíš. Tak se neboj říci si o podporu a nebuď na to vše sama.
Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že ti vadí chování spolužáka. Ten má potřebu vás všechny ponižovat a nepřiměřeně vytahovat své schopnosti, které doopravdy nemá. Rozumím tomu, že ti takové chování vadí a nemůžeš ho už ani vystát, jak píšeš. Ptáš se na to, co mu máš na to jeho chování říci. Nejlepší způsob jak na to reagovat je nereagovat vůbec. Zkus dělat, že sis toho nevšimla, ignorovat ho neodpovídat. A vůbec ne s ním soutěžit „jeho způsobem“, tedy dokazovat kdo skutečně lepší je a kdo není, nebo kdo co umí. Právě o to mu jde, o ten spor a to aby vzbuzoval vaše reakce. Můžeš si sama pro sebe říci, že na jeho hodnocení ti nezáleží, protože ty sama nejlépe víš, jak to je a kdo v čem skutečně dobrý je a není. A prostě mu nedávat svou pozornost, pokud se chová tímto způsobem. Samozřejmě můžeš mu to pak někde v soukromí říci, že se chová nepřiměřeně a že tím svým chováním všechny kolem naštve. Ale je možné, že on to nepřijme a neuzná. Zkus se nad to povznést a nenechat se jeho chováním ovlivňovat. Uvidíš, že i on, když neucítí, že dostává „odměnu“ ve formě vaší pozornosti, sporu, provokace atd., tak nebude mít motivaci ve svém chování pokračovat.
Držím vám palce, Poradce Centra Locika.

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se cítíš sám, když kámoš jde ven s jinými kluky a Tebe s sebou nechtějí. Můžeš se kámoše na rovinu zeptat, proč s Tebou na kebab jít nechtěl. Možná to úplně kámoš není, a pak stojí za to zkusit se poohlédnout po jiném kamarádovi. S kamarádstvím to někdy není tak snadné. Obecně je dobré dát najevo zájem o přátelství příjemným chováním, nabídkou na nějakou společnou aktivitu. Jestliže jsou ale tyto nabídky odmítány, je pravděpodobné, že ten druhý o kamarádství nestojí.
Snáze se přátelství navazují v rámci nějakých volnočasových aktivit. Zkus si o tom, jak získat kamarády, povídat s lidmi kolem sebe, třeba s rodiči, či jinými příbuznými, nějakými prima spolužáky, se školní psycholožkou (psychologem), pokud na škole máte, nebo nějakými oblíbenými učiteli.

Přejeme Ti prima dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,
píšeš nám o situaci s Tvými kamarádkami, která zní malinko zamotaně, raději to shrnu. Pokud jsem to správně pochopila, už ve školce ses potkala s tím, že se k Tobě dvě Tvé nejlepší kamarádky nechovaly hezky. Ve škole sis pak našla Matildu, novou kamarádku, se kterou bylo vše fajn, ale potom se k Vám přidala Verča, jedna z těch kamarádek ze školky a na chvilku všechno fungovalo, postupně se to však změnilo. Verča a Matilda se spolu scházely bez Tebe. Dozvěděla ses, že Tě pomlouvají. Chvíli to vypadalo, že se to mezi Vámi urovnalo, holky se Ti omluvily, ale Ty cítíš, že to už nebude jako dřív, hlavně Matildě nedokážeš odpustit.

Pozorně jsem si Tvou zprávu přečetla. Nedáváš nám žádný konkrétní dotaz, proto moje odpověď bude spíše nabídka toho, co mi běželo hlavou, když jsem si Tvé psaní četla. Především Ti chci říct, že je mi moc líto, že se už od školky potkáváš s tím, že se Ti kamarádky smějí a nechovají se k Tobě hezky. To rozhodně není v pořádku, nezasloužíš si takové jednání. Oceňuji, že jsi napsala Matildě a vysvětlila jí, jak se cítíš, postavila ses za sebe. Úplně rozumím tomu, že je pro Tebe těžké Matildě odpustit a že cítíš, že už to asi nikdy nebude jako dřív. Píšeš, že se s ní asi už ani nechceš bavit, ale současně to přátelství neumíš opustit. Chci Tě ujistit, že takové rozporuplné pocity jsou v pořádku. Vztahy mezi lidmi jsou někdy velmi složité, kolikrát si v nich neví rady ani dospělí. Umím si představit, že s Matildou už kamarádit nechceš, ale něco Tě k ní ještě trochu táhne.

Kladu si otázku, co vlastně teď pro sebe nejvíce potřebuješ. Jak nad tím vším přemýšlíš? Napadá mě mnoho scénářů a každý by mohl být „ten správný“, pokud bys to tak cítila. Umím si představit, že s Matildou dál kamarádit nebudeš a budeš z toho nějakou dobu smutná, budeš třeba i plakat a časem se s tím srovnáš. Psala jsi, že máš novou kamarádku, věřím, že by Ti byla oporou. Možné je i za Matildou jít, promluvit si s ní, říct (anebo napsat) jí o svých pocitech a třeba i co bys od ní potřebovala. Některé chyby se v přátelství dají napravit, pokud to obě strany upřímně chtějí a pokud ten, kdo ublížil skutečně lituje svých chyb. Ať už se rozhodneš dát Matildě šanci nebo ne, na obojí máš právo, žádné rozhodnutí není špatné, důležité je, aby ses v tom Ty sama cítila dobře.

Nevím, jestli jsi v mé odpovědi našla to, co jsi potřebovala. Pokud ne, můžeš se nám ozvat znovu, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz). Přemýšlím také nad tím, zda máš někoho, s kým tohle vše můžeš sdílet. Třeba tu novou kamarádku, anebo i rodiče nebo někoho jiného, komu věříš. Třeba by Ti blízký člověk dokázal dát ještě jiný úhel pohledu.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

pokud dobře chápu, chtěla bys poradit ve vztahu ke kamarádkám, které se baví víc samy se sebou, než s Tebou. Ty bys byla ráda, kdyby se Ti více věnovaly.

Věřím, že Ti nemusí být příjemné, když nemáš od kamarádek dost pozornosti. V takových situacích obvykle pomáhá si o všem otevřeně promluvit. Zkus kamarádkám říct, jak to prožíváš a co bys potřebovala. Pokud by to pro Tebe bylo náročné, můžeš to říct třeba jenom jedné z nich, ke které máš blíž. Mohla bys také podniknout něco Ty a kamarádky pozvat, třeba pak bude jejich přístup jiný.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ráda bys dostala radu, jak být znovu kamarádka s klukem, který se Ti líbí a který se k Tobě nechová hezky od té doby, co to zjistil. Nemám od Tebe mnoho informací, například jak se k Tobě ten kluk teď chová a jak přesně Váš vztah vypadá. Moje odpověď bude proto spíš obecná.

Neexistuje jeden účinný návod na to, jak obnovit kamarádství, které se pokazilo. Každý z nás je jiný a každý komunikujeme jinak. Připadá mi důležité, jak píšeš, že se k Tobě ten kluk začal chovat strašně. Je pro mě těžké představit si pod tím něco konkrétního, ale říkám si, že nikdo nemá právo chovat se k Tobě ošklivě a nějak Ti ubližovat, nebo se Ti třeba posmívat. Takové chování není v pořádku. Rozumím Ti, že i přesto by ses s ním ráda bavila, asi ho máš opravdu ráda, táhne Tě to k němu. Říkám si také, že si zasloužíš kamarádství, kde se k Tobě ten druhý bude chovat s respektem a laskavě. Zasloužíš si kamarádství, kde si navzájem můžete věřit a podpořit se. Je to něco, co Ti tenhle kluk může dát? Myslíš, že je reálné, že byste si to nějak vyříkali, hodili jeho chování za hlavu a důvěřovali si? Každý člověk může udělat chybu, zachovat se ošklivě. Důležité je, co na to říká s odstupem, zda svého chování lituje, chce ho nějak napravit.

Napadá mě, že by mohlo pomoci zkusit si s ním promluvit, zjistit, jak to vlastně má, proč se k Tobě tak chová. Můžeš mu říct o své touze kamarádit s ním a uvidíš, co on na to. Pokud by Ti dokázal své chování nějak vysvětlit a připadalo by Ti, že kamarádství je možné, můžete to zkusit. Myslím, že sama poznáš z jeho reakce, jak to má a jestli stojí za to to zkoušet. Je dobré dát na svůj pocit. Pokud by se Ti zdálo, že se k Tobě i dál chová ošklivě, bála bych se, že takové kamarádství by pro Tebe mohlo přinést spíš trápení.

Přemýšlím i o tom, zda je ve Tvém okolí někdo, komu se s tím můžeš svěřit. Třeba kamarádka, rodiče, nějaký jiný příbuzný. Pokud bys o tom chtěla mluvit více do hloubky, můžeš se na nás znovu obrátit, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a reagovat (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že si připadáš tichá, jakoby si ostatní mysleli, že kdyby si k Tobě dovolili to, co k druhým, tak se „zhroutíš“. S pár kamarády se bavíš, chtěla bys to tak mít ale i s ostatními.

Říkám si, že každý jsme v komunikaci s druhými různě nastavení a zvyklí na něco jiného. Ovlivňuje to i naše osobnostní naladění, jak působíme na druhé a spousta dalších vlivů. Jsme zvyklí nějak komunikovat v rodině, ve škole, s kamarády. Pro někoho je normální mluvit potichu, polohlasem, někdo odpovídá nahlas, rázně. Často to souvisí i s aktuální náladou. Nejsme jen jedno nebo druhé. Zní to, že na některé spolužáky působíš křehce, tolik si nedovolí, a že bys jim vlastně ráda ukázala i tu stránku sebe, která to „snese“ dobře a že kolem Tebe nemusí chodit po špičkách. Napadá mě, jestli a kdy to případně je, máš pocit, že se bavíš „normálně otevřeně“. Jak Ti při tom je? Mění se nějak Tvůj hlas, Tvoje chování? Můžeš zkusit popřemýšlet, jak by se dalo ukázat spolužákům, že se k Tobě nemusí chovat nijak zvláštně, že to zvládneš – napadá mě třeba udělat něco, co by od Tebe nečekali, začít o něčem mluvit jako první, na něco se zeptat jako první, říct otevřeně, že s Tebou můžou mluvit tak, jak jsou zvyklí i s ostatními apod. Ty sama dokážeš odhadnout, co by se dalo zkusit.
Na druhou stranu je úplně normální, že se nebavíš se všemi spolužáky, že si s některými sedneš líp a s některými méně, podle vzájemných sympatií. Kamarádství nejde poručit. Můžeš to celé probrat i s těmi spolužáky, se kterými se bavíš normálně a třeba budou mít další postřehy a nápady. Můžeš se jim svěřit. Stejně tak někomu jinému blízkému, rodičům, sourozencům anebo školní psycholožce, pokud ji na škole máte.

Ať máš spoustu hezkých dní s kamarády přeje
Modrá linka

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že máma nemá ráda tvoji kamarádku a ani nevíš z jakého důvodu to je. Ráda bys to nějak řešila. Rozumím tomu, že tě to může mrzet, když ty máš k někomu dobrý vztah, ke komu ho ale nemá tvoje další blízká osoba, tedy máma. Píšeš, že tomu nerozumíš, kamarádka jí nic neudělala. Napadá mě, že to může souviset se světem dospělých, kdy se třeba něco mohlo stát mezi rodiči té kamarádky a rodiči tvými. Kamarádka jí třeba také může někoho připomínat, a to u mámy vzbuzuje její negativní emoce. Ale souhlasím s tím, že není dobré, když se to přenáší na tvojí kamarádku, která za to nemůže. Ať už je to důvod či není, tak bych ti doporučila si o tom s mámou promluvit. Zkus se jí na to otevřeně zeptat, z jakého důvodu má takto špatný postoj ke tvé kamarádce. Požádej jí, jestli by ti to vysvětlila. To je první důležitý krok. Požádej mámu o to, že bys tomu ráda porozuměla, z jakého důvodu má na tvou kamarádku takový postoj. Je také moc dobře, že se kamarádky i před mámou zastaneš, že si stojíš za svým a nenecháš si svůj postoj k ní vzít. V životě se ti to bude stávat hodně často, v mezilidských vztazích, že ty budeš mít jiný názor na nějakého člověka než bude mít někdo jiný. I proto je důležité se učit stát si za svým názorem a rozumět tomu, na základě čeho tento názor vznikl. Zkus si tím, co máma říká o tvé kamarádce nenechat vztah s kamarádkou narušit a soustřeď se na to dobré, co v tomto vztahu vnímáš.
Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že vnímáš zlepšení situace. Teď se ptáš, jak podpořit Aničku a jak se chovat k Elišce.

Aničce můžeš klidně říct, co jsme Ti psali v předchozí odpovědi, tedy to, že v přátelství je nápomocné, když jsou k sobě lidé upřímní, mluví o svých pocitech, přáních, o tom, co se jim nelíbí. Je možné dělat dohody, jak se k sobě vzájemně chovat. Napadá mě také, že někdy je i možné, že se lidé časem promění (a pochopí tak třeba, co nedělali ve vztazích dobře), ale netuším, zda by to tak mohlo být i u Elišky. Anička tedy klidně může Elišce říct, co by potřebovala, co je pro ni už moc. Jestliže na Eliška nijak nezareaguje a Anička se v přátelství s ní nebude cítit době, má právo jí to říct a přestat s ní kamarádit.

Zní to tak, že jsou pro Vás Vaše vztahy opravdu složité, chci Tě znovu podpořit, abyste se svěřily třeba školní psycholožce (psychologovi), pokud ve škole máte. Nebo se můžete obrátit na rodiče či někoho jiného z vyučujících, komu důvěřujete.

Přejeme Vám, aby se Vaše přátelství ustálilo a měly jsme se spolu dobře
Modrá linka

Ahoj,

je dobře, že si všímáš, když je Ti v kamarádských vztazích něco nepříjemné a že na to i reaguješ. Neuvádíš mnoho informací o tom, jestli už třeba máš nějakou zkušenost s hledáním nových kamarádů anebo i s tím, že by Ti Tvá povaha stála v cestě. Protože toho o Tobě mnoho nevím, moje odpověď bude spíš nabídka toho, co mě při čtení Tvé zprávy napadalo.

Ráda bych s Tebou sdílela můj pohled na rozdělení introvert a extrovert. Tyto pojmy určitě mají svůj význam, ale někdy mohou být zjednodušující a v něčem i omezující. Myslím, že málokdo je opravdu čistý extrovert nebo introvert. Většina z nás má v sobě trochu z obojího. Je pravda, že nějaká část může převažovat, to ale neznamená, že je to něco, co nás definuje, co je dané. Někdy nás taková „nálepka“ může i brzdit od některých rozhodnutí nebo nových zkušeností. Tím teď nemyslím, že to musí být Tvůj případ, je to spíš jen taková nabídka jiného pohledu. Píšeš, že jsi moc introvertní na to, aby sis dokázala kamarády najít. Přemýšlím o tom, jestli to je něco, co sis už nějak potvrdila vlastní zkušeností anebo je to spíš Tvá obava, možná obojí. Je v pořádku mít obavy (nebo i jiné pocity) z hledání nových kamarádů. Říkám si, že nejistotu v takové situaci má skoro každý. Někdy pomůže i jen uvědomit si své pocity, přijmout je, nebojovat s nimi.

Možná čekáš nějakou konkrétní radu nebo postup, jak si kamarády najít. Neexistuje univerzální návod. Napadají mě ale nějaká doporučení, která by Ti možná mohla pomoci. Říkám si, do teď jsi kamarády měla, jak se Ti podařilo se s nimi seznámit? Bylo něco, co Ti pomohlo? Dalo by se toho využít i teď? Kdybychom spolu mluvily, zajímalo by mě, jestli je něco, co by Ti pomohlo získat více jistoty v hledání kamarádů. Můžeš si takovou otázku položit a sama nad ní přemýšlet. Můžeš v získání sebejistoty pro sebe Ty sama něco udělat? Také mě napadá, že dobře se kamarádi hledají mezi lidmi, kteří mají podobné zájmy. Nevím, jestli třeba chodíš do nějakého kroužku a zda tam můžeš někoho oslovit. Napadá mě, že možná i tady na Alíkovi? Nakonec bych také ráda uvedla, že pokud bys kamarády hned nenašla, i to je v pořádku. Nemusíš na sebe tlačit. Někdy pomůže nechat věci plynout, příliš se tím aktivně nezabývat. Věřím, že dříve či později nové kamarády potkáš. Kdyby Tě to dále trápilo, je dobré na to nebýt sama. Je někdo, komu se můžeš svěřit? Rodiče, sourozenec, někdo jiný příbuzný? Kdyby ne, i my jsme Ti nadále otevřeni, lépe však na telefonu či chatu, kde lze jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že tě mrzí jakým způsobem se o tobě vyjádřil tvůj bývalý kluk před spolužačkami. Podle toho, co píšeš, je vidět, že úplně překroutil to, jak jsi na jejich chování reagovala. A místo toho, aby jim řekl, že ti bylo líto jejich chování, tak jim řekl, že jsi byla naštvaná. Píšeš také o tom, že se s tebou tento kluk rozešel ze žárlivosti. Tak mě napadá, že pokud na tebe žárlil, mohl sám mít vztek na někoho, na koho žárlil. A pak ten vztek tzv. promítnul do sebe. On tě vlastně posuzoval podle toho, co sám v sobě cítil a přisoudil to takto i tobě. Viděl tě svýma očima. V mezilidských vztazích se to často děje, že si do druhých promítáme pocity, myšlenky, které máme sami, tak si vykládáme chování druhých podle toho. Také bude dobře, když si ty sama pro sebe teď zkusíš uvědomit čím to, že tě to takto mrzí. Přála by sis aby řekl spolužačkám raději to, že tě to mrzelo? A spolužačky si to mohly lépe uvědomit? Nebo ti vadí, že tě tvůj bývalý kluk vidí takto zkresleným způsobem a nevnímá tvé opravdové pocity? Zkus vnímat, co ti na tom jeho chování vadilo nejvíce. Možná ti to pomůže se od toho trochu víc odprostit, už to nebude tak palčivé, když tomu, co se v tobě děje, trochu víc porozumíš. Třeba ti to pomůže získat určitý nadhled a odstup. Protože právě to bývá často nejslepší způsob jak řešit nějaká trápení v mezilidských vztazích, prostě je řešit méně osobě. Přestože ti věřím, že to trápí. A když pak o tom trochu popřemýšlíš, tak si o tom třeba zkus s tím klukem promluvit. Můžeš se ho otevřeně na to zeptat a říci mu, že tě chování spolužaček mrzelo, bylo ti to líto, ne že bys měla vztek. I to bývá úlevné, když o svých pocitech, které prožíváme otevřeně můžeme mluvit. A stejně tak, jako ses přenesla přes to, že se s tebou rozešel, tak se postupně přeneseš i přes to, že tě vidí jiným způsobem, než to skutečně je. Ostatně i to, že na tebe žárlil, přestože nejspíš neměl důvod, je známka toho, že tě viděl jinou, než skutečně jsi.
Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika