Ahoj,

je prima, že opět píšeš. Je skvělé, že se tvoje pocity začínají zlepšovat. Snad to tak bude pokračovat.

Tvoje otázka se týká toho, jak spolu souvisí genderová identita a sexuální orientace. Odpověď zní, že se jedná o dvě nezávislé věci. Genderová identita se týká toho, zda se lidé cítí ženou, či mužem. Sexuální orientace se týká toho, zda je přitahují ženy, nebo muži. Kombinace přitom mohou být různé. Transgender osoby mohou být přitahováni lidmi stejného pohlaví, jako je jejich genderová identita. Tedy transmuž, kterého přitahují muži, je gay.

Píšeš, že se obáváš reakcí rodičů. To je pochopitelné. Je dobře, pokud chceš být k rodičům otevřený a chceš s nimi své pocity sdílet. Tvoje pocity ohledně tvé identity i sexuální orientace se ale ještě mohou vyvíjet. Je důležité, abys sledoval, jak se cítíš a zda jsou tvé pocity stabilní. A současně byl k sobě upřímný, pokud ucítíš nějakou změnu. Někdy nás může svazovat, když jsme vše o našich niterných pocitech řekli lidem kolem příliš brzy. Jinými slovy, všechno má svůj čas a není kam spěchat. Rodiče potřebují také prostor, aby se s informacemi postupně vyrovnali.

Druhé téma, které jsi otevřel, se týká obavy, že kamarád, do kterého jsi se zamiloval, nebude tvé city opětovat. To je samozřejmě vždy riziko. Ale nedozvíš se to, dokud mu své city nevyjevíš. Někdy je však dobré kamarádství tím, co potřebujeme více. Zvaž si tedy, zda ti vztah, který máte nyní, nepostačuje. Pokud se rozhodneš mu o svých citech říct, doporučuji promyslet místo, čas a způsob. Je to informace, která ho může zaskočit a z překvapení může reagovat tak, že se tě to dotkne. Můžeš také zvážit, že mu napíšeš dopis.

Každý člověk potřebuje čas a prostor, aby pochopil, kým je a kdo ho přitahuje. Také naše okolí potřebuje čas, aby informace o nás vstřebalo. Jsi na cestě a nemusíš v ničem spěchat. Užívej si, že se věci v tvém životě začínají jevit pozitivněji.

Až budeš chtít, zase napiš - buď do Alíka, nebo do poradny Sbarvouven. Budeme rádi.

Zdravíme tě,
Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že se Tví rodiče zajímají až moc o Tvé školní výsledky, hodně se učíš, až se bojíš, že Ti to „zavalí“ hlavu. Ptáš se, jak udělat, aby tolik neřešili to, když se Ti něco nepovede.
Mrzí mě, že cítíš ze strany rodičů tlak na Tvé výkony, to může být dlouhodobě vyčerpávající. Říkám si, že je úplně normální, když se nám něco nepovede, něco pokazíme, a to platí i ve školních výsledcích. Můžeš dělat chyby, všichni je děláme. To, že jsou období, kdy se nám daří lépe a pak zase hůře, jsou normální, nejde vždy všechno zvládat stoprocentně. Nedivím se, že se děsíš toho, že Ti učení „zavalí hlavu“. Takové neustálé učení není ani efektivní ani zdravé, protože nejsi dostatečně odpočinutá. Zasloužíš si i moct „vypnout“, abys mohla nabrat nové síly. Nemusíš na sebe klást takové nároky. Ty sama dobře vnímáš, kde jsou Tvé limity, kde už je to pro Tebe příliš. Můžeš se sama o sebe zkusit lépe starat v tom, že si budeš dávat dostatečné pauzy, věnovat se svým koníčkům, kamarádům a věcem, co máš ráda, přicházet na jiné myšlenky.
Stálo by taky za to vysvětlit rodičům Tvůj pohled na věc. Říct jim, že se nechceš školou tolik zabývat, stresovat, že jsou i další věci, kterým se chceš věnovat a potřebuješ, aby Ti na ně zbyla síla. To je úplně normální přání a neznamená to, že se to nějak odrazí negativně do Tvých školních výsledků, možná právě naopak. Neboj se o tom s nimi začít upřímně mluvit. Zasloužíš si, aby Tě uslyšeli. Můžeš jim dát přečíst i naše zprávy, pokud se Ti tak bude lépe začínat. Držíme palce, ať najdeš příjemný balanc mezi školou a volným časem.

Hezké jarní dny přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš, že si připadáš mentálně zralejší než dospívající Tvého věku. Připadáš si tak nějak vyspělejší, rozumnější. Říkám si, že to může souviset s Tvými zkušenostmi, inteligencí, výchovou, uměním podívat se na věci z různých úhlů pohledu a nedělat si předčasné závěry. Toto všechno mohou být věci, které Ti i do budoucna mohou přinést spoustu výhod a nadhledu. Popisuješ se jako bys informace sbíral jako poznámky do počítače – nesoudící, nepociťující nic (negativního). Rád bys už víc do dospělého světa. Ve škole Ti to přijde na obtíž, protože máš pocit, že Tě učitelé mohou házet do „jednoho pytle“ s dětmi, které vyrušují. Zkouším si představit Tvé obavy a to, že je pro Tebe nepříjemné být srovnáván s někým, ke komu máš daleko. Učitelé často rozlišují, vidí jednotlivé silné i slabší stránky každého z žáků zvlášť, nevidí jen „celou neposlušnou třídu“, říkám si proto, že Tvé představy o tom nemusí být (pro vaše učitele) realitou. Pokud na to bude vhodná chvíle, můžeš jim povědět, s čím se ne/ztotožňuješ. Nepřijde mi tolik důležité, jak to vnímá okolí, ale to, jak to vnímáš Ty. Pohledy ostatních můžeme ovlivnit jen částečně. Ověřit je to náročné, protože každý máme trochu jiný názor na to, co je to „vyzrálost“, „rozumnost“. Sám za sebe však můžeš mluvit se spolužáky a učiteli tak, jak potřebuješ a vysvětlovat jim, jak vnímáš to či ono. Je možné, že někteří tomu porozumí, někteří ne. Můžeš si rozhodnout, o čem se s nimi bavit a co už nechceš otevírat. Neexistuje však žádná obecná „škála vyspělosti“, která by určovala, že jeden je na tom hůř či lépe než druhý. Jsou totiž různé oblasti, na které se lze zaměřit – někdo bude „vyspělejší“ v jednom tématu a naopak v druhém nebude dobře rozumět. Záleží, jestli jsi v tom všem spokojený? Jestli Ti je v tom dobře, anebo Ti tam něco chybí, něco bys potřeboval jinak? Co by to bylo?

Když se Ti lidi chtějí svěřit, může to být známka, že k Tobě mají důvěru, že je vyslechneš. Je možné, že to v Tobě nevzbuzuje emoce, že jsi k nim neutrální, může to být taky proto, že je tolik vlastně neznáš, že váš vztah není hluboký. Píšeš o možném autismu. Pokud to chceš prozkoumat více, můžeš kontaktovat školního psychologa, pokud jej na škole máte, a můžete se tomu spolu věnovat, rozebrat Tvé otázky více do hloubky. Můžeš se taky svěřit rodičům anebo jiným blízkým, kteří Ti můžou pomoct vyhledat psychologa, se kterým bys to vše mohl probrat lépe. Možnosti zprávy jsou omezené, ale pro podrobnější povídání a konkrétnější tipy se můžeš anonymně ozvat na chat nebo na telefon Modré linky (https://www.modralinka.cz/) anebo na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Jsme tu pro Tebe.

Hezké jarní dny přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se svým trápením z neopětované lásky. Je mi líto, že si tím teď procházíš, představuji si, že můžeš cítit smutek, naštvání, zklamání, bezradnost a další. Jednoduchý návod však neexistuje. Bohužel se stává, že někdy druhý člověk necítí stejné sympatie jako Ty a potom to může vést k nenaplnění vztahu, který sis třeba i hodně přála. Zní to, že Tvé zamilování bylo velmi silné, a taky proto to může déle odeznívat. Můžeš to oplakat, vykřičet se, svěřit se s tím kamarádkám, rodičům, nemusíš na to být „sama v sobě“. Na ten prožitek už pravděpodobně nezapomeneš, bude se ale měnit jeho síla a Tvůj pohled na tu situaci v čase. Dej si proto dostatek prostoru a času, netlač na sebe v tom, že to „musí“ být co nejdřív zase jako předtím. To vlastně ani nejde. Máš však v moci zkoušet dělat různé věci tak, aby Ti pomohly se přes to lépe překlenout. Ať už to bude to, že o sebe budeš teď víc pečovat, zkus si dopřát dost odpočinku, dost pobytu venku, času s kamarádkami, věnuj se svým koníčkům, můžeš zkusit vše to, co teď zažíváš sepisovat do deníku den po dni – dostat to ze sebe, poslouchat hudbu, zpívat. Zkus si najít své vlastní způsoby, jakými plnit a prožívat čas, který může být náročný, ale postupně se může proměňovat a posouvat Tě zase kupředu. Třeba se i o sobě samé dozvíš zase nové věci a ujasníš si, co považuješ za důležité, na co se chceš zaměřit. Přejeme trpělivost, laskavost k sobě samé a ať může přijít období, ve kterém budeš moct být zase spokojená.

Hezké jarní dny přeje
Modrá linka

Ahoj holko,

Podle údajů v dotazu je Tvoje tělesná výška průměrná, hmotnost je jen mírně nadprůměrná, ale v rámci normy. Index tělesné hmotnosti, který vyjadřuje poměr mezi výškou a hmotností, u Tebe činí přibližně 18,9. Rozhodně se tedy nejedná o nadváhu, a už vůbec ne o obezitu. Optimální hodnoty indexu tělesné hmotnosti u dívek ve věku 12 let se pohybují v rozmezí 17 až 20. Hodnota 18,9 se nachází „někde uprostřed“, a tudíž je v podstatě ideální.

Nárůst hmotnosti o 3,5 kg za tři dny jistě není zcela běžný, ale vzhledem k tomu, že během dospívání v těle dochází k prudkým výkyvům hladiny hormonů v krvi, může i k takovému jednorázovému „skoku“ někdy dojít. Navíc pocit, že jsi ztloustla, může být dán například i zvětšováním tukové vrstvy na některých částech těla, což je proces, k němuž dochází v rámci pohlavního dospívání. Názorem spolužáků či spolužaček by ses neměla nechávat ovlivnit, protože podle hodnoty indexu tělesné hmotnosti (18,9) tlustá nejsi, a tudíž je pravděpodobné, že se Tě někteří zlomyslníci pouze snaží provokovat.

Pokud chceš přece jen zhubnout, nemělo by to být více než o několik kilogramů (řekněme nanejvýše 3 nebo 4), protože pokles hodnot indexu tělesné hmotnosti pod určitou úroveň by mohl komplikovat průběh pohlavního dospívání (například je prokázáno, že pokles poměru mezi věkem, hladinou pohlavních hormonů v krvi, tělesnou výškou a tělesnou hmotností pod určitou kritickou hranici může vést k poruchám menstruačního cyklu). Jestliže pociťuješ hlad, neměla bys problém „udržení postavy“ řešit hladověním, nýbrž výběrem vhodných potravin.
Píšeš, že po obědě si vždycky „něco dáš“. Ale to samo o sobě ještě nemusí být špatné. Samozřejmě, že je určitý rozdíl, jestliže „tím něčím“ jsou například chipsy, nebo jablko. Existují určité potraviny, kterým je lépe se vyhýbat. Na prvním místě je to tzv. bílé pečivo, tedy pečivo ze světlé pšeničné mouky, a dále příliš tučné pokrmy (včetně jídel smažených na velkém množství tuku).

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Máš obavu o to, že máma nedovolí aby sis nechal udělat piercing. Rozumím tomu, že se ti to líbí a máš na to právo, je to tvůj vkus. Na druhou stranu rodiče jsou za tebe zatím zodpovědní a tak se budou snažit prosadit svůj postoj. Rodiče nejspíš vnímají piercing z jeho negativních stránek. Pokud to tak bude, tak bych ti doporučila s piercingem ještě nějaký čas počkat. Bude vyspělejší tvé tělo a piercing nebude takový zásah jako je, když se tělo stále vyvíjí a roste. Dej tomu čas. Nespěchej s tím. Třeba do svých 15tých narozenin. Sám pak uvidíš, zda-li se ti piercing stále líbí či by sis představoval na svém těle jinou ozdobu. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj,
troufám si říci, že nejlepším způsobem, jak zaujmout, je vždy přirozenost. Projevuj o svou kamarádku zájem, ale na nic si nehraj a nestylizuj se do role někoho jiného. Vzhledem k tomu, že máte společný koníček, určitě najdeš spoustu témat k hovoru. Povídej si s ní, projevuj zájem, ptej se jí - zkrátka dávej najevo, že tě zajímá to, co dělá, co si myslí, čím tráví čas a podobně. Když se spolu blíže poznáte, možná časem zjistí, že k tobě cítí podobné sympatie jako ty k ní. Ale základem je, abys jí dal šanci tě lépe poznat. Jestliže si budete rozumět, třeba spolu postupně budete chtít trávit i svůj volný čas a vaše kamarádství zvolna přeroste v něco víc.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj z Modré linky,

ptáš es nás, co si myslet o chování kluka, který se Ti líbí. Chápu, že bys to chtěla vědět, ale jak jsme Ti psali i v předchozí odpovědi, na to, co jeho chování znamená, Ti nemůže dát odpověď nikdo jiný, než on. Můžeš z jeho chování něco usuzovat, ale dokud se to nedozvíš od něj, budeš vždycky jen hádat, budeš si vytvářet domněnky. A ty mohou vést i k nedorozumění, proto je v životě tolik důležitá komunikace. Chci Tě tedy podpořit, abys trénovala. Můžeš se učit více mluvit o svých pocitech, přáních, o tom, co s Ti líbí a nelíbí, nejdříve třeba se svými blízkými. A když si budeš v komunikace jistější, potom, zvládneš oslovit i toho kluka (nebo mu napsat).

A jestli začít chodit na obědy, abys ho tam mohla vídat? Na tuto otázku si potřebuješ odpovědět Ty sama. Je to možnost, jak ho vídat. Možná jsou ale i jiné možnosti, třeba někde venku po škole nebo v nějakém kroužku, o tom už jsme Ti také psali v naší předchozí odpovědi. Ty sama si musíš zvážit, jestli na obědy chodit chceš nebo ne. Pokud ano a budou Ti obědy chutnat, proč ne. Pokud bys tam měla chodit jen kvůli němu a obědy třeba i vyhazovala, stojí za to hledat si spíše jiné možnosti, jak se ním potkávat.

Ať se Ti daří,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že Te mrzí, že se s Tebou kamarádky moc nebaví.

Zároveň ale Ty sama píšeš, že es s nimi o tom, o čem spolu mluví ony, bavit nechceš. Možná prostě nastal čas zkusit si najít jiné kamarádky, se kterými si budeš rozumět více. To se někdy stává, že nejen během dospívání, se lidé mění, začne je bavit něco jiného než dříve, přestávají si rozumět s lidmi, se kterými si dříve byli blízcí. Je to přirozený vývoj a cesty lidí se někdy prostě rozcházejí.

Pokud bys přece jen chtěla najít cestu zpátky ke svým kamarádkám, je potřeba je brát takové, jaké jsou. Tedy i s tím, o čem se spolu baví. Můžeš se tedy zkusit otevřít jejich tématům a učit se být ochotná se s nimi o nich bavit, zároveň také můžeš přinášet témata svá a zkusit kamarádky pro ně nedchnout, vzbudit v nich zájem i o jiná témata než jsou ta jejich.

Přejme Ti spoustu prima chvil s kamarádkami, ať s těmi současným nebo novými
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Je prima, že máš svůj cíl. Pokud skutečně máš nadváhu, obecně je potřeba začít dodržovat zdravý životní styl – tedy jíst zdravě, dostatečně spát, cvičit. Zvláště pokud chceš být vojákem, je potřeba, abys byl v dobré fyzické kondici. Je dobré se poradit se svými blízkými, jestli je potřeba na Tvém životním stylu něco měnit, zda opravdu potřebuješ zhubnout nebo třeba jen pokračovat ve cvičení. Protože pokud již vše, co jsem psala výše, dodržuješ, potom je potřeba vytrvat. I vytrvalost je pro vojáka důležité, můžeš ji už teď trénovat.

Hezké dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přijde mi škoda, že si myslíš, že je pozdě začínat v 15 letech s něčím novým. Lidé se mohou učit celý život, a i v dospělosti začínají s novými aktivitami. Nikdy není pozdě s něčím začít, ani s herectvím.

Pokud jde o sebevědomí, to si člověk buduje postupně. Je důležité všímat si nejen toho, s čím jsi u sebe nespokojená, ale naopak hlavně toho, s čím spokojená jsi, co se Ti povedlo, co umíš. Můžeš si klidně udělat nějaký seznam a postupně na něj připisovat ve, co u sebe oceňuješ. Klidně es můžeš zeptat i svých blízkých, co jim se na Tobě líbí. Co se týká trémy z vystupování, s tou by Ti měli dramatickém či hereckém kroužku pomoci.

Přejeme Ti prima dny
Modrá linka

Ahoj,
děkuji za otevřenost ve Tvém dotazu. Píšeš o svých citech ke spolužačce, které prožíváš již delší dobu. Vnímám to jako již časem prověřené. Chápu, že se se svým citem chceš dotyčné svěřit a je to pro Tebe důležité. Pokud ses takto rozhodla, je dobré zkusit zajistit si soukromí. Pokud to není snadné, napadá mě, že o soukromou schůzku ji můžeš požádat přímo. Nějaký moment se ve škole jistě najde, třeba na chodbě, před školou. Také si o setkání můžeš napsat a nerozepisovat víc. Pokud Ti vyhoví, už to může něco napovídat.

Přijde mi dobré, že zvažuješ, zda chceš vztah či ne. Píšeš i o obavách, že se s Tebou přestane bavit. To se může stát. Je dobré si říct, co by pro Tebe odmítnutí znamenalo. Připravit si plán, co bys mohla pro sebe udělat, abys odmítnutí zvládla lépe. Stejně tak ale setkání může dopadnout dobře. To Ti nikdo nedokáže říct dopředu. Ale můžeš se v rámci společných setkání doptávat obecně, zavádět řeč na vztahy, tak zjistit více informací, které Ti mohou být užitečné.

Ačkoliv píšeš, že jí nechceš o svých citech napsat, protože Ti to přijde trapné, tak to můžeš mít stále v záloze. Pro spoustu lidí je to bezpečný způsob, jak předejít nepříjemnému osobnímu kontaktu při odmítnutí. Rozhodnutí je na Tobě. Někdy pomáhá si věty, které bys kamarádce chtěla říct, připravit, třeba i napsat. Každý jsme jiný, někdo je extrovert a dovede být spontánní, jiný potřebuje díky introvertní povaze více načasování a přípravu.
Přijde mi dobře, že máš také nejlepší kamarádku. Ta Ti může být oporou. Přátelé jsou důležití.
Měj se hezky.
Poradna sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

pozorně jsem si přečetla Tvůj dotaz. Je v pořádku, že je delší. Je dobře, že jsi napsala vše, co Tě tíží. Pokud jsem to správně pochopila, nevyhovuje Ti váš nový trenér na atletiku a ráda bys kvůli němu s atletikou přestala. To se ale nelíbí Tvým rodičům.

Je mi líto, že nový trenér Ti nevyhovuje. Pochopila jsem, že se některé jeho chování nelíbí i dalším dětem na atletice. Chápu, že Ti byl nepříjemný rozhovor o menstruaci a že jsi nechápala, proč se Tě na to ptá. Podle toho, jak jsi to napsala, mě napadlo, že si možná všiml, že jsi unavená a chtěl Ti dopřát pauzu, ale formuloval to nešikovně a nakonec to bylo trapné. Určitě není v pořádku, aby se trenér díval holkám na zadek nebo do výstřihu a aby Vás pozoroval při převlékání. Je moc dobře, že ses o tom snažila mluvit s rodiči. Řekla jsi jim jen část toho, co trenér dělá, možná jim zrovna tohle nepřipadalo dostatečně důležité. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys rodičům řekla o všem, co trenér dělá a co je Ti nepříjemné. I když chápu, že to asi nebude lehký rozhovor, myslím, že to rodičům pomůže lépe pochopit, jak se tam cítíš.

Přemýšlím i o tom, jestli se nedá najít ještě jiná cesta, jak to řešit, než rovnou s atletikou skončit. Může být škoda nechat oblíbeného sportu kvůli trenérovi. Píšeš, že tam chodíš už čtvrtý rok. Jaké by to bylo, kdybys tam teď najednou nechodila? Chybělo by Ti to? Třeba je i cesta, jak si s trenérem promluvit o tom, co je Ti nepříjemné a požádat jej, aby to nedělal? Myslím, že s tímto by Ti mohli pomoci rodiče. Třeba byste přišli na společnou řeč, pokud by si s nimi situaci znovu probrala, a pak by byli ochotní s ním promluvit nebo Tě v rozhovoru s trenérem podpořit. Psala jsi, že i ostatní děti mají s jeho chováním problém. Možná by to šlo probrat i s nimi (a jejich rodiči) a pak za trenérem zajít?
Někdy nám připadá nejjednodušší z nepříjemné situace odejít, což je přirozené, ale můžeme se tím současně ochudit o další zážitky. Říkám si, že stojí za to zkusit to nejprve vyřešit rozhovorem a pokud by to nezafungovalo, odejít se dá i potom. Rodiče by Tě neměli nutit do aktivit, které jsou Ti nepříjemné. Zároveň chápu, že se jim to možná zdá škoda. Je proto dobré co nejotevřeněji o tom s nimi mluvit a společně se snažit hledat řešení. Kdyby to nešlo, je někdo jiný v rodině, komu věříš a s kým o tom můžeš mluvit? Třeba babička nebo někdo jiný příbuzný? Připadá mi důležité, abys na to nebyla sama. Možná i ve škole je někdo, kdo by Ti v tom dokázal poradit. Třeba výchovná poradkyně anebo školní psycholožka.

Nevím, jestli jsi v mé odpovědi dostala to, co jsi potřebovala. Kdybys o tom chtěla mluvit více, můžeš se na nás obrátit na telefonu nebo na chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hezké jarní dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že máš kamaráda, který pro tebe tolik znamená, dokáže Tě podržet, když máš nějaké problémy. Chápu, že pokud u něj v poslední době pozoruješ odtažitost, vzbuzuje to v Tobě strach, že bys ho mohla ztratit. Je dobře, že hledáš radu, když nevíš, co s tím.

Protože mám jen velmi málo informací a neznám Tebe ani Tvého kamaráda, těžko se mi hodnotí, co se asi děje. To ví nejlépe asi jen ten kamarád. Je ale moc dobře, že si takových signálů všímáš a přemýšlíš o nich. Důvodů proč to tak je, může být opravdu hodně. Třeba ten kamarád teď něco řeší v osobním životě a nemá tolik prostoru na kamarády, nebo toho má hodně ve škole. Někdy se stává, že blízcí lidé jsou odtažití, když něco řeší sami se sebou a vůbec se to nemusí týkat nás. Ale chápu, že Tě to znejišťuje a napadá Tě i varianta, že je to tím, že jsi mu kdysi ublížila.

Nejlépe tomu přijdeš na kloub, když se ho otevřeně zeptáš. Podobně jako jsi to napsala nám. Můžeš mu říct, čeho si všímáš v jeho chování a jak se ohledně toho cítíš. Možná z takového rozhovoru můžeš mít strach a chápu to. Podobné rozhovory jsou někdy obtížné i pro dospělé. Chci Tě ale ujistit, že upřímná komunikace je pro každý vztah moc důležitá a jen díky ní může vztah přečkat i různé krize. Dokonce to nakonec ten vztah může i posílit. Kamarád uvidí, že Ti na něm opravdu záleží. Věřím, že spolu dokážete přijít na to, co se děje a co se s tím dá dělat.

Přemýšlím i o tom, jestli máš někoho blízkému, komu věříš, s kým o takových tématech můžeš mluvit. Třeba nějakou další kamarádku, sourozence nebo někoho, kdo s tím může mít též zkušenost. Někdy samotné sdílení také uleví a pomůže nabrat odvahu řešit to dál.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsi teď v obtížné situaci, zjistila jsi, že si máma píše s někým z práce, posílají si i pusinky, přijde Ti to tak, že máma tátu možná podvádí. Nevíš, jak by ses měla zachovat. Na to není snadné odpovědět. Kdybych s Tebou mluvila, zajímalo by mě, jak by ses Ty sama chtěla zachovat, co Ti teď připadá správné? Možná Tě napadá, že by o tom měl táta vědět. Možná jsi na mámu naštvaná anebo máš i další emoce, které Tě třeba i matou. Je v pořádku se cítit všelijak. Píšeš, že to nechceš nějak řešit. Současně si představuji, že je pro Tebe nepříjemné o tomhle vědět a být na to sama.

Obvykle v podobných situacích pomáhá otevřená komunikace, přestože je to možná to nejtěžší, co si člověk dokáže představit. Nejvhodnější by bylo probrat to s mámou, pokud to jde. Můžeš jí říct, co jsi zjistila, jak se ohledně toho cítíš a co bys potřebovala. Možná nějaké vysvětlení? Přemýšlím také o tom, jak ses o tom vlastně dozvěděla. Je i možné, že máma bude naštvaná, že ses jí dívala do mobilu, nevím, jaká máte doma pravidla. Ale také si umím představit, že jsi to zahlédla přes rameno, nezáměrně... Zároveň přemýšlím nad tím, že by asi nebyl nejlepší nápad mluvit o tom, bez vědomí mámy, s tátou. Mohlo by to způsobit doma velký poprask. Navíc jsi psala, že si to myslíš, jistě to nevíš. Je taky možné, že máma o tom s tátou mluví, třeba o tom nevíš, anebo má prostě nějaký plán. I proto by bylo asi lepší promluvit si o tom nejdříve s ní.

Pokud o tom s mámou mluvit nechceš, i to je v pořádku. Připadá mi ale důležité, aby sis pro sebe našla nějakou podporu. Máš někoho, komu věříš a s kým o tom můžeš mluvit? Sourozenec nebo kamarádka? Pokud máte ve škole psycholožku (nebo psychologa) i to je fajn místo, kde bezpečně mluvit o svých pocitech a přijít na to, co potřebuješ. I my jsme Ti dále otevřeni, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka