Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Když je špatně na těle i v hlavě Alík radí dětem

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj.
    Poslední dobou je mi občas tak divně, třesu se bolí mě břicho špatně se mi dýchá a polévá mě horko vím že je to nejspíš od stresu ale co s tím? Taky se mi stává že mám takovou blbou náladu a myslím jen na to jak je můj život na nic a že v budoucnu si nenajdu žádné přátele ani nebudu mít žádnou přítelkyni a budu jen sám. Co s tím ?

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou ses nám svěřil. Nepíšeš, jak dlouho se u tebe tyto nepříjemné stavy objevují, ale obecně bývají něčím, s čím se dlouhodobě těžko žije. Je proto moc dobře, že ses ozval a chceš s tím něco zkusit dělat, protože to jde. Zasloužíš si hezčí dny bez stresu a blbé nálady. Každý máme někdy blbou náladu nebo jsme z něčeho vystresovaní, ale většinou tušíme, z čeho to pramení a dřív nebo později to odezní, anebo se alespoň změní se podmínky. Stává se taky, že nám to zasahuje do života už příliš, je to pro nás zahlcující a pro zlepšení je potřeba se spojit i s odborníkem.

    To, co nám píšeš, beru vážně, zasloužíš si s tím pomoct. Nevíme, co všechno ovlivňuje to, že se necítíš dobře a že máš negativní myšlenky a nepříjemné tělesné stavy. Je potřeba to prozkoumat, aby pomoc byla účinná a vědělo se, na co se zaměřit. Chtěla bych Tě podpořit, ať se svým trápením nezůstáváš sám, na jednoho to může být příliš. Může se to zdát těžké, ale je opravdu důležité, aby ses svěřil někomu dospělému ze svého okolí, komu důvěřuješ (rodiče, strejda, jiní příbuzní a kamarádi) a probral s ním, jak se aktuálně cítíš. Spolu pak můžete hledat další odbornou pomoc, přes internet nebo přes Tvou praktickou lékařku. Pro podporu se můžeš obrátit i ke školnímu psychologovi, pokud ho nebo ji na škole máte, kontakt by měl být na stránkách školy. Možná na začátku povídání bude jednodušší jim dát přečíst to, co si spolu píšeme. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo non-stop na Lince bezpečí (https://linkabezpeci.cz/). Neváhej se ozvat, je tam prostor pro podrobnější povídání a pro další plánování. Pokud se u Tebe objeví znovu nepříjemný stav, můžeš pro sebe v tu chvíli něco udělat – ať už to bude odložení všech povinností a třeba poslech oblíbené hudby, zavolání blízkému/krizové lince, procházka s kamarádem, nějaký sport anebo cokoliv jiného, co Ti v tu chvíli alespoň trochu uleví.

    Držíme Ti palce a přejeme hezčí dny,
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Přestávám zvládat

    Strašně se omluvám že otravuji.
    Mám posledních pár měsíců strašné problémy ve škole, doma, i mimo domov a školu, už to přestávám zvládat.
    Všechno se stalo na konci minulého roku, kdy jsem onemocněl a všichni moji dosavadní kamarádi ze školy se se mnou úplně přestali bavit, už mi ani nechtěli odpovědět na zprávu. Když jsem přišel po dlouhé době do školy, čekalo mě peklo (nikdo mi ani neřekl ahoj ani nic takového, zjistil jsem, že v tu chvíli jsem vlastně úplně sám), tohle přetrvává už přes rok! I přes to, že jsem se jich ptal proč, tak mi nikdo neřekl důvod, už tam nechci... Od prosince minulého roku chodím ke školní psycholožce, upřímně.. vůbec mi to nepomáhá.. mimo to doma se necítím vůbec dobře, protože moje starší sestra si přivlastnila chalupu a teď tam bydlí a nebere na mě s rodiči vůbec ohled, je jí úplně jedno, že ta chalupa její není ani nebude (rodiče mi ji přenechají) pořád se se ségrou hádají. Už je toho na mě tolik, že to nezvládám a jsem strašně smutný a nechci už dál pokračovat takhle...

    kluk, 14 let, 30. ledna

    Ahoj,
    nejprve chci říct, že určitě neotravuješ, jsme rádi, že se nám takto svěřuješ.
    Píšeš, že už to přestáváš zvládat, že se už dlouho s Tebou Tvoji kamarádi nebaví a že ani nevíš, proč. Zároveň zmiňuješ, že se necítíš dobře ani ve škole, ani doma a že je toho na tebe moc, že jsi smutný a nechceš, aby to takhle bylo i dál.
    Přijde mi pochopitelné, že Ti není dobře, když zažíváš něco takového. Mrzí mě, že se s Tebou přestali kamarádi bavit, a věřím, že je to těžké, když ani neznáš důvod. Zároveň rozumím tomu, že když na tebe nebere ségra ohled a s rodiči se hádají, už je toho opravdu hodně, a je přirozené, že se cítíš smutný.
    Zmiňuješ, že chodíš ke školní psycholožce a že Ti to nepomáhá. Zajímalo by mě, jak to vypadá, když si s paní psycholožkou povídáte, o čem spolu mluvíte a co Ti tam třeba vadí. Občas se to stává, že nemusí psycholog/psycholožka „sednout“ nebo se úplně trefit do toho, co by člověk potřeboval. Je ale úplně v pořádku se o tom pobavit a společně hledat, jak to dělat jinak, aby to víc sedělo. Říkám si tedy, že bys jí to mohl zkusit říct. Pokud úplně přesně nevíš, co Ti nesedí, možná bude stačit téma jenom otevřít a uvidíš, co z toho vyleze dál. Kdyby se to ani potom nezlepšilo, můžeš se zkusit zeptat rodičů, jestli byste spolu nenašli jiného psychologa/psycholožku, ke kterému bys mohl chodit.
    Přijde mi důležité, abys na to všechno nebyl sám. Napadá mě, jestli si už mluvil s rodiči o tom, jak se cítíš? Myslíš, že by ses jim mohl svěřit? Můžeš jim říct to, co tady píšeš nám – že jsi smutný, že se necítíš dobře nebo třeba i to, že je toho na Tebe moc, když se tak hádají se ségrou. Případně se můžeš svěřit někomu jinému, komu věříš (někdo jiný z rodiny, učitel..), pokud bys to nechtěl hned probírat s rodiči.
    Mám pocit, že by stálo za to to ještě více probrat. Kdybys chtěl, můžeš nám napsat na chat nebo zavolat, kontakt najdeš na https://www.modralinka.cz/, nebo třeba můžeš zkusit Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Zároveň mi ještě běží hlavou, jestli je něco, co bys pro sebe mohl udělat ve chvíli, kdy je toho na Tebe moc nebo se cítíš smutně. Třeba se jít projít, podívat se na oblíbený seriál nebo se klidně vybrečet. Napadá tě ještě něco takového, co by Ti ulevilo a děláš to rád?

    Držíme palce, ať se celá situace zlepší tak, jak by sis přál.
    S pozdravem,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Více kamarádů pomýšlí na sebevraždu

    Ahoj Alíku a spol.
    Znova se na vás obracím s prosbou že už nevím co dál psychicky už to totiž ne úplně zvládám=nezvládám to že mám kamaráda a kluka/holku sebevrahy :-( což je mi hodně líto jelikož mě to bolí že vnitr to asi chápeš že? Nevím co s nima dělat jelikož odbornou pomoc ani jeden z nich nechce přijmout což mě mrzí.
    Předem děkuji za odpověď

    Vixy, holka, 14 let, 29. ledna

    Ahoj,
    je moc dobře, že píšeš, když máš pocit, že to už ne úplně zvládáš. Je pro mě pochopitelné, že je Ti to líto a bolí Tě zevnitř, jak říkáš, když Tobě blízcí lidé přemýšlí nad sebevraždou. Říkám si, že to je na člověka velká nálož a asi to v Tobě vzbuzuje mnoho různých pocitů. Přemýšlím, jestli máš někoho, komu by ses mohla svěřit. Přijde mi hodně důležité nebýt na takové věci sama, moct se někomu vypovídat a říct si, co bys zrovna teď potřebovala Ty. Napadají mě třeba rodiče, školní psycholog nebo někdo jiný dospělý, komu věříš.
    Sebevražda je závažné téma a je potřeba, aby Tvoji blízcí byli v bezpečí. Přemýšlím, co přesně znamená, že ani jeden nechce přijmout odbornou pomoc, protože druhů odborné pomoci je mnoho a tak si říkám, jestli neodmítají třeba jen některé z nich. Nevím, o jakých možnostech jste se již bavili, ale napadá mě, že jim můžeš doporučit třeba právě školního psychologa, se kterým mohou probrat, co je trápí, nemusí jít nutně jen o sebevražedné myšlenky. Další možností k anonymnímu a důvěrnému svěření je naše Modrá linka nebo Linka bezpečí, která je speciálně zaměřená pro děti a dospívající. Na obě je možné se obrátit v daných časech skrz chat nebo kdykoli přes telefon – jak jim to bude příjemnější (více na www.modralinka.cz, www.linkabezpeci.cz). Tuhle možnost klidně můžeš využít i Ty, kdybys situaci chtěla probrat více nebo jenom sdílet svoje pocity.
    Je od Tebe hezké, že se o ně tolik zajímáš a věřím, že je to pro ně důležité. Pokud by však dále odmítali jakoukoli pomoc, je na místě o tom říct někomu dospělému. Ten pak může lépe zajistit kroky vedoucí k jejich pomoci a bezpečí.

    Přejeme Ti klidnější dny.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    ahoj Alíku a spol,
    mám jeden velký problém. moje kamarádka se nám (všem kamarádkám jejím) svěřila s tím, že v jednu dobu kvůli její matce trpěla bulímií (asi tou mentální), jelikož ji její matka stále opakovala to jak je tlustá, ztrácí svaly atd. co bych podle vás měla (nebo ta kamarádka) udělat? děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 16. ledna

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Píšeš doporadnyo své kamarádce, která se nejspíš potýkala či stále potýká s bulimií. Zajímáš se o to, co můžeš pro svou kamarádku udělat, jak jí pomoci. Je moc dobře, že se na to ptáš, protožectyto problémy mohou být postupně opravdu vážné. Pokud se u kamarádky stále objevují problémy s příjmem jídla, tak by v tom potřebovala pomoc od odborníka. To je to, co pro ní můžeš udělat ty, motivovat jí k tomu aby své obtíže brala vážně a našla odvahu svěřit se a říci si o pomoc. Může začít u školního psychologa nebo i u svého dětského lékaře. Ty ji v tom můžeš povzbudit a ukázat jí, že máš o ní zájem, stojíš za ní. Vše se dá řešit a existují odborníci, kteří ví, jak v takových situacích pomoci. Je zde také organizace zaměřená na pomoc dívkám s těmitonproblémy, jmenuje se Anabel. Kamarádka se na ně může obrátit i písemně. A oni jí doporučí další kroky a poradí jí co teď dělat. K lékaři jí budou ale směřovat tak jako tak. Zkuso té organizaci kamarádce říci. Celkově jí povzbuď v tom, aby vyhledala odbornou pomoc. Nemoc, kterou možná trpí, od určité doby už nemůže zvlánout sama. Tak vám v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika..

    Vyhledat odbornou pomoc

    Kamarád je bit od rodičů a šikanován ve škole

    8-oAhojky všichni,
    No takže našla jsem si na internetu nového kamaráda. A ten říkal že rodiče ho klidně zmlátí a ve škole je šikanován. Dneska mi napsal że stojí na mostě a chce se zabít, naštěstí to neudělal ale hned co byl znovu aktivní tak hrál hru, nevím jestli na odreagování nejspíš🤷🏼‍♀️. No tak se teď o něj zajímám co go jde když jiní to nedokážou. Měla jsem o něj fakt strach i přes to že se známe online tak 2dny. Chápu że to je pro něj těžký a ani nevím jestli se to nějak řešilo nebo tak...Ale rozhodně by to řešit chtělo, jenže já nevím jak.

    holka, 14 let, 23. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svém novém kamarádovi z internetu. Toho rodiče mlátí, ve škole je šikanován, dokonce se chtěl zabít skokem z mostu. Máš o něj strach a zajímá Tě, jak bys to mohla řešit. Je moc dobře, že se nám s tímto svěřuješ. Představuju si, že to pro Tebe musí být hodně děsivé, když Ti píše takové věci, a je od Tebe velmi ohleduplné, že se mu snažíš pomoci. Myslím si, že už teď jsi pro něj udělala dost cennou věc - vyjádřila svůj zájem a podpořila jej. Pro větší pomoc už je třeba vyhledat oborníky, aby mu pomohli řešit situaci doma i zvládnout sebevražedné myšlenky.

    Mohla bys proto kamarádovi poradit, aby se obrátil na naši linku důvěry - může kdykoliv telefonicky (tel. 608902410) či přes Skype, nebo vy vybraných časech pomocí chatu. Veškeré kontakty k tomu jsou na našich stránkách: modralinka.cz/sluzby/linka-duvery. Pokud by se nedovolal nám, může také na jakoukoliv jinou linku v ČR - jejich seznam je na této adrese: capld.cz/linky-duvery-cr/.

    Myslím také na Tebe, že i pro Tebe samotnou to může být dost obtížné. Rád bych Tě proto podpořil, abys na to nebyla úplně sama, ale svěřila se s tím nějakému blízkému dospělému, třeba rodičům, nebo jinému rodinnému příslušníkovi. Takhle náročné věci by totiž neměly být jen na bedrech mladého člověka. Také Tobě zůstává naše linka důvěry nadále k dispozici, pokud bys chtěla více probrat další postup, nebo pocity, které v Tobě tato situace vyvolává.

    Držíme tobě i kamarádovi palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Potíže ve školním kolektivu a myšlenky na smrt

    Ahoj Alíku, zase píšu sem..
    Nedávno jsem psala o svých problémech hlavně o minulosti..
    Nicméně teď mám problém s přítomností...
    Ve škole mi začli všichni říkat ať se jdu zabít, že jsem zbytečná, že mě nikdo nemá rád, že jsem hnusná apod. Tak jsem to začla řešit s mojí paní učitelkou třídní. Spolužáci si na mě začli stěžovat že dělám rámus o hodinách (nemůžu popřít, je to pravda, ale vysvětlovala jsem paní učitelce, že jsem to používala jako obranu pro sebe proti těm jejich nadávkám a narážkám)...
    Dneska do třídy místo Dějepisu přišla paní učitelka která je taky výchovná poradkyně a naše paní učitelka třídní a začli to všechno řešit. Ve smyslu nakonec Výchovná poradkyně řekla, že si za všechno mužů sama, že jsem já ta špatná, že chci jen pozornost, že mi tohle nikdo nikdy neřekl a otočila celou třídu prori mně.
    Když už jsem doufala, že se alespoň moje „nejlepší“ kamarádka ze třídy se mě zastá, tak si na mě vymyslela lež a hodila na mě další věci. Po tomhle jsem jí řekla, ať si odsedne a když se jí někdo ptal, proč sedí sama tak na to řekla:„protože mě Andula vyhodila za to že jsem řekla pravdu, kund*“... (a o hodinu později pak dělala, že se nic nestalo a jaké jsme nejlepší kámošky...)
    Takže vlastně co z tý hodiny mám? Celou hodinu jsem potlačovala brek, udělalo se mi strašně blbě, myslela jsem na to že to nepřežiju, že se zabiju, že si něco zase udělám, všichni se otočili proti mně, že prej „chci jen pozornost", že jsem já ta špatná, nemůžu nic říct už jak výchovné poradkyni tak asi třídní paní učitelce protože mi nevěří a zradila mě nejlepší kamarádka...Nevím co dělat, všechno se hroutí, třída mě totálně odizolovala, nikdo se tam se mnou nebaví, všichni jsou na mě hnusní, bojím se tam chodit aby mě nekdo nezmlátil ( a na tom nejhorší je, že kdybych jim to řekla tak mi už nebudou ani věřit). K tomu se ki začíná hrozně zhoršovat psychika a já tam už teď nemám ani tu nejlepší kamarádku a ani ty učitelky... Jediné nad čím furt přemýšlím je, jak super by bylo být mrtvá nebo si zase začít ubližovat apod. Skoro vůbec nespím, jsem furt unavená a teď prostě k tomu ještě tohle..

    Anička, 14 let, 19. ledna

    Ahoj Aničko,

    děkujeme za důvěru, se kterou nám otevřeně píšeš o tom, co Tě teď trápí.

    Věřím, že je toho na Tebe hodně a máš pocit, že se Ti zhoršuje psychika, jsi unavená, přemýšlíš nad tím, jak si ubližovat a dokonce také nad sebevraždou. Napadá mě, že obojí se někdy může jevit jako úleva, jako takové vystoupení z trápení, současně je to však řešení, které s sebou bere i možnost změny a to, co do Tvého života může v budoucnosti vstoupit, a tak bych Ti moc přála nalezení jiného způsobu jak si ulevit, a jak se, třeba i krůček po krůčku, cítit lépe.

    Je mi líto, že se situace ve škole zamotala a od setkání tam jsi nedostala to, co teď potřebuješ; stejně tak věřím, že Tě asi zklamala reakce kamarádky, třebaže se po té chtěla bavit jako nejlepší kámoška. Mám potřebu napsat Ti, že není v pořádku, když se do školy bojíš chodit stejně jako to, aby Ti tam nadávali, říkali nepříjemné věci a byli na Tebe hnusní. Chci Ti říci, že je moc dobře, že jsi nám dokázala napsat a hledáš tak pro sebe podporu, kterou si zasloužíš.

    Nevím, zda o tom, co se děje ve škole, ví také někdo doma (rodiče, prarodiče) a zda by Tě tito blízcí mohli nyní podpořit; společně byste mohli promyslet, co dál ve škole nebo by si dokonce mohli znovu ve škole s někým promluvit. Přijde mi důležité dát najevo, že se trápíš a že Ti tam není dobře. Uvažuji také nad onou kamarádkou, která Tě zklamala a odsedla si (a po té dělala jako by se nic nestalo), přemýšlím, jaký vztah jste v minulosti měly a zda je třeba i nějaká možnost, že byste si věci „vyříkaly“. Je však pravdou, že neznám podrobnosti o tom, co se ve vašem vztahu odehrávalo a odehrává.

    Také byste společně doma mohli promyslet, zda by bylo možné oslovit i dalšího odborníka – psychologa, který by Ti nyní mohl být podporou. Na společných schůzkách bys měla prostor jen a jen pro sebe, pro hledání, jak dál, jak se zase cítit ve svém životě lépe. Nevím, jestli je ve vaší škole školní psycholog (a jestli bys měla chuť jej/ji oslovit), kontakty na jiné dětské psychology lze získat na internetu, například tady: www.znamylekar.cz. Existují také dětská krizová centra, kam lze jít i bez objednání, neznám však místo Tvého bydliště a tak Ti nemůžu doporučit konkrétní zařízení, více informací však můžeš dohledat na těchto stránkách: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/?type=krizove-centrum.

    Jestliže by ses chtěla obrátit na organizace, které svou pomoc nabízí anonymně (a není tedy nutné udávat ani svůj věk či přijít s rodiči) můžeš si vyhledat kontakt na krizová centra pro dospělé nebo se telefonicky obrátit na terapeutickou linku Sluchátko, která své služby nabízí bezplatně (https://www.linkasluchatko.cz/). I naše Modrá linka provozuje bezplatnou poradnu v Brně, více informací najdeš na našich stránkách. Když by se myšlenky na sebevraždu více vystupňovaly, je důležité ihned někomu říci nebo třeba i zavolat na tísňovou linku 112. Ráda bych Tě podpořila, abys na to nebyla sama, je v pořádku říci si o pomoc.

    Aničko, nevím, zda jsou i chvíle, kdy se Ti malinko uleví, a pokud ano, co se v takových chvílích děje a co je to, co úlevu přináší nebo může přinést. Lze se věnovat všemu, co Tě dokáže trošku zabavit, utěšit, povzbudit – svým koníčkům, věcem, které máš ráda. Někdy uleví i různá relaxace, dechová cvičení, tipy najdeš na Youtube nebo i v aplikaci do telefonu s názvem Nepanikař.

    Nejsem si jistá, zda jsi v této odpovědi dostala to, co teď nejvíce potřebuješ, psaná zpráva má jen omezené možnosti a nelze se doptávat, jsme tady pro Tebe však také po telefonu či chatu (www.modralinka.cz).

    Přejeme Ti hodně sil a brzké zlepšení situace,

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se smířit se smrtí mamky?

    ahoj, nechci nejak rusit, ale chtela bych poprosit o radu
    nemate nejake navrhy, jak se lepe vyrovnat se smrti blizke osoby.? v kvetnu to sice bude 6 let, co mi zemrela mamka, ale stale jsem se zrovna s timhle nedokazala srovnat a uprimne uz nevim, co mam delat, tak se obracim sem.. predem dekuji a omlouvam se, ze rusim.

    kacii, věk neznámý, 15. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    oceňuji, že si píšeš o radu, když nevíš, jak dál. Ptáš se nás, jak se lépe vyrovnat se smrtí své mamky. To není vůbec jednoduchá otázka a obávám se, že v jedné krátké odpovědi to nejsme schopni obsáhnout. Nemám mnoho informací o Tobě a o tom, co vlastně prožíváš. Píšeš, že by ses ráda se smrtí mamky vyrovnala lépe. Vnímáš, že ses s tím nedokázala stále srovnat a nevíš, co už dál dělat. Napadá mě u toho otázka, co vlastně pro Tebe znamená srovnat se s tím. Jak by to podle Tebe mělo vypadat? Říkám si, že není nikde daný žádný ideální způsob, jak se člověk se smrtí má vyrovnat nebo jak to má v ideálním případě vypadat, když se s ní vyrovná. Přemýšlím nad tím, co Tě vede k přemýšlení o tom, že bys to měla zvládnout nějak lépe. Je podle mě důležité, aby takový pocit šel z Tebe samotné. Pokud Ty sama cítíš, že bys to chtěla jinak, že Ti to nevyhovuje, pak je dobře, že se tím zabýváš. Chci Tě moc podpořit, abys vyhledala podporu odborníka, se kterým to budeš moci probrat více do hloubky. Takovou podporou může být psycholog/psycholožka. Může Ti pomoci lépe porozumět Tvým pocitům a potřebám. Zároveň je nápomocné nebýt na to sama, sdílet s někým ve svém okolí - třeba s tátou, babičkou nebo někým jiným blízkým. I my jsme Ti nadále otevřeni, lépe však na chatu nebo na telefonu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

    Přejeme Ti hodně sil,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku...
    Mám svoji nejlepší kamarádku která je už snad jediná, které věřím. Věřím ji na tolik že bych ji byla schopná říct úplně všechno. Věříme si navzájem a svěřujeme se. Jenže je tu problém. Má mě až moc ráda a myslím, že kdybych jí řekla moje současné problémy tak by jí to mohlo hodně ublížit. Proto píšu sem.
    cca před rokem jsem byla na Lyžáku s mojí bývalou kámoškou a pak i přítelkyní. Na lyžáku jsme se hodně pohádali a já kvůli ní začala se sebepoškozováním. Po lyžáku se to začlo ještě zhoršovat. V dubnu jsem se zamilovala do jednoho mého spolužáka u kterýho jsem si myslela že mi to nikdy nemůže vyjít. Nakonec ale vyšlo.. Byla jsem z toho strašně šťastná! jenže... od tý doby co jsem s ním byla jsem se víc a víc bála že mě opustí, že mě přestane mít rád, že mě třeba ani rád nemá... Propadla jsem do úzkosti, později i do depresí.. Začala jsem se více sebepoškozovat. Měla jsem časté stavy, kdy jsem ani nebyla schopná vstát z postele, ve škole jsem chodila brečet na záchod, bylo mi blbě, omdlivala jsem... po době, kdy se to fakt začlo zhoršovat jsem se svěřila mé tridni paní učitelce. Mám ji hrozně moc ráda. Nečekala jsem, že člověka jako je on dokážu zničit tím, že jí řeknu že se chci zabít. Začalo se to více řešit a museli do toho zatáhnout i rodiče a i mého přítele. Jednou mě během školy poslali na krizovku na psychiatrii kde mi předepsali léky.. od té doby jsem začla mít problémy s poruchy příjmy potravy apod.Moc se to nelepšilo, stále jsem se bála o svého kluka, že mě přestane mít rád... a taky se tomu tak stalo... začátkem června, když jsem chyběla ve škole a byla na dovolený mě ve škole pomlouval. Říkal, jaká jsem Pi*a, že mě nemá rad apod. Když jsem to s nim pak řešila, tak mi na to nepsal, že se mnou už dál být nemůže, protože si mnou nechce ničit život. To mě dost zničilo. Pokusila jsem se ve škole si vzít život, ale bezvýsledně. trvalo dlouho, než jsem se přez něj dostala. O prázdninách se to zlepšilo, nemusela jsem vidět svoji třídu, která me neměla ráda a furt mi říkali ať se jdu zabit atd. Po prázdninách jsem toho svýho bývalého začla nenávidět a nenávidím ho až do teď. Psychika se začla zlepšovat, začla jsem chodit k psychiatricce. váha šla rapidně dolů.
    Momentálně... Váha jde zase nahoru.. štve mě to, ale částečně i ne. Ovšem vrátili se všechny špatně myšlenky a já nevim co dělat. Při životě mě drží rodina, papoušci a má nejlepší kámoška. Ale hrozne moc věcí mě stahují dolů. Všichni jsou na mě hnusní, říkají ať se jdu zabít, že mam deprese jak nejaka pi*a, že dělám všechno špatně a ve škole mě šikanují. Poslední dobu jsem furt unavená, nevim co dělat, nudím se, nemám smysl k životu a vlastně mě to tu nějak moc nebaví...
    Nevím co mám dělat... zda nějak přežívat a nebo to vzdát a ukončit to...
    Díky moc, že jsem se tu mohla svěřit, přeji všem krásný den a bezstarostný život!

    Anička, 14 let, 13. ledna

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru, popisuješ poradně co jsi poslední dobou prožila a co se s tebou díky tomu děje, i jak na to reagují tví spolužáci. Rozhodně to nevzdávej. Je patrné, že prožíváš těžké věci ale ty budou mít svou příčinu a na tu je potřeba přijít. Pak by se ti mohlo ulevit. Ten vztah s klukem u tebe nejspíš nastartoval nějaké hlubší problémy, úzkosti, které si v sobě neseš a teď se ti to stále vrací. Prostředí školy, kde se vše odehrávalo tě v tom může udržovat. Je moc dobře, že jsi v lékařské péči. Doporučila bych ti k tomu najít i péči psychoterapeutickou. Zkus, za pomoci učitelky, či rodičů, najít dětského terapeuta. Je potřeba, abys mohla o svých pocitech, o tom, co se v tobě děje, co prožíváš a tak pravidelně s někým nestranným mluvit. A najít cestu jak tomu v sobě porozumět a jak to překonat a žít dál. Je moc dobře, že ses obrátila na poradnu a hledáš pro sebe pomoc. Bylo by moc dobře, abys nyní měla nějakého člověka, který tě bude provázet a naslouchat ti, případně ti dávat podněty, co dělat či nedělat. A to nejlépe může zastat odborník. Na poradnu se samozřejmě můžeš obrátit opakovaně, případně se můžeš i ozvat na náš chat, určený pro děti, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je to chat Centra Locika. I zde si můžeš o tom, co tě trápí podrobně popovídat. Chat je anonymní. Myslím si ale, že mít oporu v někom ve svém okolí, by pro tebe bylo teď víc.
    Držím ti palce, Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se přestat sebepoškozovat?

    Ahoj Alíku a poradno,
    Už jsem sem párkrát psala ohledně sebepoškozování.. Jenže je to furt jen a jen horší, dřív jsem se jen řezala, ale posledních pár dní se už i pálím. Vím že to není dobrý a měla bych s tím něco dělat a to se taky snažím, ale prostě to nejde. Tohle všechno trvá už tak rok a čtvrt a chci z toho už prostě ven, ale zároveň vlastně ani nechci. Když jsem mamku poprosila o psycholožku kvůli mým nesnesitelným psychickým stavům a právě sebepoškozování, více méně mi na to ani nic neřekla a k psycholožce mě neobjednala. Tak nějak dělala že se nic neděje, a že to co jsem ji řekla ani není pravda. Mamce jsem sice neříkala přesný důvod proč chci k psychologovi, jen jsem ji tak nějak naznačila že se necítím uplně psychicky dobře. Vím, že kdybych jí totiž řekla o mém sebepoškozování, asi by to nevzala úplně nejlíp. Už jednou se o tom tak nějak dozvědela, ale věděla jen o jednom říznutí.. Každopádně já bych potřebovala pomoct s tím, jak se konečně přestat sebepoškozovat a jak se nějakým způsobem dostat k psychologovi.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 15. ledna

    Ahoj,

    vážíme si důvěry, se kterou nám píšeš. Oceňuji, že se snažíš se sebepoškozováním přestat a chceš z toho být venku. Současně si vážím i Tvé upřímnosti, když píšeš, že možná tak trochu z toho ven nechceš. Tohle je u sebepoškozování docela běžné - na jednu stranu si člověk uvědomuje, že mu to ubližuje, chtěl by toho nechat, ale v něčem se toho nemůže vzdát. Vidím, že jsi aktivní, zkoušíš způsoby, jak toho nechat. Dokonce jsi i poprosila mámu o objednání k psycholožce, to jsi udělala moc dobře. Je mi líto, že máma na to nezareagovala, dělá jakoby nic. Zasloužíš si pomoc psychologa a máš na ni i právo. Tvoji rodiče jsou zodpovědní za Tvé zdraví, fyzické i duševní. Takže podobně jako když si zlomíš nohu, vezmou Tě k doktorovi, když Ti není dobře psychicky, měli by Ti zajistit péči.

    Chci Tě proto podpořit, abys zkusila mámu znovu oslovit, zdůraznit, jak se cítíš a co potřebuješ. Není nutné, abys jí přesně řekla, co se děje, chápu, že z toho máš obavu. Pokud by máma znovu nereagovala, říkám si, zda je někdo další dospělý, s kým o tom můžeš mluvit - táta, babička, další příbuzný anebo třeba i oblíbená učitelka? Je důležité, aby někdo dospělý věděl, jak Ti je a bral to vážně. Někdy je totiž obtížné dostat se k psychologovi bez vědomí rodičů. Každý psycholog to má trochu jinak, někteří souhlas rodičů vyžadují, jiní ne. Existují i poradny, kam se dá jít anonymně, tak je to třeba u nás na Modré lince, ale nevím, odkud jsi a jestli v okolí něco takového máš.

    Možná jsi v odpovědi očekávala nějaké praktické rady a tipy, jak se z toho dostat sama. Z toho, co píšeš, vnímám, že už jsi asi i sama mnohé zkoušela a jak píšeš, trápí Tě to už celkem dlouho. Pokud bys chtěla, můžeš přijít na náš chat nebo zavolat na linku, kde se můžeme pobavit více konkrétně o tom, co jsi už zkoušela nebo co bys mohla ještě zkusit (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Strach ze školního výletu na více dní

    Zdravím po nějaké době!

    Se školou pojedeme na školní výlet a mám nějaké obavy. Se třídou jako takovou mám kompletně neutrální vztahy. Úplně. Jede se tam na týden. Jsem na spektru a proto mám problémy s cestováním a změnami v rutině. Budu tam s několika lidmi a bojím se toho, že nebudu mít svůj prostor, který potřebuji. Taky je mi skoro vždy když někam jedu první noc špatně. Je mi blbě od žaludku, nespím, celou noc se třesu, nemohu pořádně polykat a vůbec nemohu jíst a pít. Chůze je mi náročná a dělá mi problém i dýchat. Někdy i zvracím. Poslední vícedenní výlet se třídou byl v šesté třídě (teď jsem v deváté) a proto se bojím, jak to zvládnu. Na dlouhé výlety jezdím pouze s rodinou a tam vím, že mi táta dovede pomoct. Také potom se skautem, tam většinou tyhle stavy ani nemám, protože obecně tam panuje uvolněnější atmosféra a vím, že mě tam lidi berou takového, jaký jsem. Prostě tam mám prostor na svoje potřeby.
    Bojím se toho, jak zvládnu první noc. Na školním výletě se mi to taky stalo a bylo to strašné (ten výet byl na tři dny a dvě noci) tohle bude na více než týden!
    Nevím jak zvládnu několik lidí na pokoji a takové ty hry jako flaška, pravda/úkol do kterých mě lidí nutí a pak z toho mám tak akorát úzkostné chvilky.
    Další problém jsou moje návyky. Mám třeba několik safe předmětů, ale ani jeden si nemohu vzít s sebou. Taky mi dělá problém spát v cizí posteli a proto bych si nejraději vzal svůj povlak. To ovšem udělat nemohu. Ta představa kolik lidí tam spalo přede mnou je strašná.
    To stejné s příborem, ten si asi svůj vezmu, lidi se ale na mě pak divně dívají...

    Občas jsem si na moje stavy bral nějaký prášky, nevím, jak se jmenovaly. Nebyly předepsány od doktora, ale pomohly mi. Chtěl bych se zeptat na tyto věci:

    1. Jak prostě tohle zvládnout a jak to přežít?
    2. Co mi může pomoci?
    3. Existují nějaké volně prodejné léky na tyhle potíže? Pokud ne:

    - Jak mohu získat předpis na léky? Může mi ho dát i můj dětský lékař?

    Děkuji moc!

    kluk, 14 let, 14. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    vážíme si důvěry, se kterou nám píšeš. Obáváš se školního výletu, zejména proto, že máš své specifické potřeby a návyky, které nebude možné na výletě zajistit. Úplně chápu, že máš strach, jak to bude probíhat. Z minulosti už máš ne příliš dobrou zkušenost s výletem, teď to navíc bude delší. Popisuješ potíže, které zní opravdu nepříjemně - nespavost, nechutenství, potíže s chozením, nevolnost. Je pro mě pochopitelné, že když si toto vše představíš, vyvolá to v Tobě obavy. Dáváš nám několik dotazů, odpovím Ti na ně postupně.

    Jak to zvládnout, přežít, co Ti může pomoci. Píšeš, že když cestujete s rodinou, dokáže Ti pomoci táta, to je moc dobře. Dokonce i ve skautu se to dá. Z toho, jak to popisuješ, mi připadá, že co Ti pomáhá, jsou lidé, kteří Tě berou takového, jaký jsi a mají pochopení pro Tvé potřeby a návyky. Přijde mi to vlastně zcela přirozené. Každý z nás chceme, aby nás okolí přijímalo takové, jací jsme. Některé věci máš jinak než ostatní, asi jsi někdy zažil, že se na Tebe dívali lidi divně, což může Tvoji nejistotu ještě posilovat.
    Přemýšlím nad tím, jak by se ten pocit bezpečí, který Ti dává táta nebo skaut, dal přenést i na školní výlet. Říkám si, že spolužáci Tě už trochu znají, asi ví, že některé věci potřebuješ po svém, stejně tak možná i učitelé. Napadá mě, jestli jsi o svých pocitech mluvil s tátou. Mohlo by pomoci, kdybys mu otevřeně řekl vše, čeho se bojíš, podobně jako jsi to napsal nám. Můžete spolu probrat, co by Ti nejvíce pomohlo zvládnout to i bez něj. Taky by možná táta mohl paní učitelce předat nějaká doporučení, jak by Ti v obtížných chvílích mohla pomoci. Pokud máš k učitelce důvěru, můžeš s ní promluvit i Ty sám, nebo jí třeba ukázat i tento Tvůj dopis. Říkám si také, že některé věci by se třeba přece jen daly zajistit - třeba vlastní povlak na polštář by nemusel být problém, snadno se Ti vejde do batohu.

    Co se týče léků, v tom Ti nedokážeme poradit, protože Alíkova poradna není zdravotní poradna. Avšak uvažuješ o tom dobře, že bys mohl požádat svého dětského lékaře. Je dobré mu říct, co Tě trápí co nejvíce podrobně. Pravděpodobně Tě pošle ke specializovanému lékaři, k psychiatrovi, ten Ti pak může léky předepsat. Je možné, že Ti doporučí i návštěvu psychologa. Ten by Ti mohl pomoci i s nějakými technikami, které by Ti pomohly lépe zvládat obtížné situace.

    Držíme Ti pěsti,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Kamarádka má deprese a přemýšlí nad sebevraždou

    Ahoj Alíku aspol,
    mám 1 kamarádku, která vypadá, že je navenek všechno v pořádku, ale přitom prožívá deprese a přemýšlí o smrti, protože si myslí že je na světě zbytečná. Už jsem se jí to pokoušela vymluvit ale nešlo to, takže pořád přemýšlí nad sebevraždou. Pokoušela a pokouším se jí nějak pomoct, nějak se té její myšlenky zbavit, ale nejde to. To co jsem zkoušela nevyšlo a dál už jsem si nevěděla rady. Mohli by jste mi prosím poradit co mám dál dělat abych nepřišla o mojí kamarádku🙏

    Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 7. ledna

    Zdravím z Modré linky,

    píšeš nám, o své kamarádce, kterou trápí deprese a myšlenky na sebevraždu. Přestože ses jí to pokoušela vymluvit a nějak ji pomoci, stále nad sebevraždou přemýšlí. Nerada bys o kamarádku přišla a žádáš nás o radu, jak bys jí mohla pomoci.

    Především si vážím důvěry, se kterou nám s takto vážnou věcí píšeš. Z Tvé zprávy vnímám, že máš o kamarádku opravdu starost, a že to musí těžké a děsivé i pro Tebe. Zároveň si myslím, že je od Tebe moc ohleduplné, že se tímto způsobem snažíš kamarádce pomoci, a rád se Ti pokusím poradit, co by se ještě dalo dělat.

    Zmiňuješ, že ses jí pokusila sebevraždu rozmluvit, ale nešlo to. Lidé se sebevražednými myšlenkami bývají v těžké depresi a rozmluvit jim to proto jde jen těžko. Z toho důvodu je důležité, aby se takový člověk rychle dostal k odborné pomoci, aby se mu od smutku ulevilo a mohl dál žít. Nejlepší by pro to bylo zkusit podpořit kamarádku v tom, zda by se s tím zvládla svěřit nějakému dospělému, ke kterému má důvěru. Může to být třeba rodič, jiný rodinný příslušník, nebo třeba školní psycholog/žka či výchovná poradkyně - ti by na škole měli být právě od toho, aby studentům v takových situacích dovedli pomoci. Pokud kamarádka nebude chtít, zvážil bych, jestli to někomu neříct i tak - věřím, že tato situace silně doléhá i na Tebe a neměla bys nést tak těžké břímě, jak je strach o život kamarádky, jen Ty sama.

    Také můžeš kamarádce nabídnout, aby zavolala nebo napsala na naši linku důvěry, kde s ní rádi probereme její emoce a zkusíme ji dodat naději, že i s takovým stavem je možné něco dělat. Zároveň bych Ti rád nabídl, ať se nám na linku případně ozveš i Ty sama - měli bychom tak více prostoru společně probrat, jaké to pro Tebe teď je a co bys s tím mohla dělat. K dispozici jsme nonstop na telefonu (608902410) nebo Skype a ve vybraných časech na chatu, všechny možnosti kontaktu máme na našich stránkách modralinka.cz. Případně přidávám kontakty i na jiné linky důvěry, kdybyste si chtěly vybrat: capld.cz/linky-duvery-cr/. Jak jsem již zmínil, musí to být ohromná váha, kterou teď neseš, a přál bych Ti moci se s ní s někým podělit.

    Držíme palce vám oběma palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Nic mě nebaví a přemýšlím o smrti

    ahoj aliku, mam problem. obcas fakt ztracim chut do zivota. proste dokazu lezet v posteli a premyslet na tim, ze bych to i udelala, i kdyz vim, ze bych to nezvladla. mam strasne nudny zivot a kamarady, kteri se sami od sebe neozvou a nepozvou me treba ven. vsechno musim iniciovat ja a to me uz fakt nebavi. kdyz nenapisu ja, tak oni nenapisou. moje jedina radost je ted pleteni a peceni. posledni dobou ale ani na to nemam pomyšlení. nic me tady nebavi. hraju volejbal ale ted nemame moc treninku. nevim co mam delat.

    holka, 14 let, 2. ledna

    Ahoj,

    je moc dobře, že píšeš, když Tě něco trápí. Říkáš, že ztrácíš chuť do života. Máš pocit, že se Ti kamarádi nikdy neozvou sami od sebe. Věřím, že pak člověk občas přestává mít chuť pořád být jen ten iniciativní. Je super, že máš svoje koníčky – pletení, pečení, volejbal. A i když Tě to teď nenaplňuje jako možná dřív, je fajn vědět, že se člověk má k čemu vrátit, když bude chtít. Říkám si, že možná můžeš objevovat další věci, které by Tě mohly bavit. Možná skrz společný zájem můžeš poznat i další lidi, se kterými budeš moct něco podnikat. Třeba Tě něco zaujme ve městě, kde žiješ, nebo můžeš jet někam na víkendovku nebo letní tábor. Možná máte nějaké nové kroužky i ve škole.
    Taky přemýšlím, jestli někdo ví, jak se trápíš. Bylo by fajn, aby o tom věděl někdo dospělý, tak přemýšlím, jestli máš v rodině někoho, komu věříš a komu by ses mohla svěřit. Ať už rodič nebo třeba babička, teta, strejda či starší sourozenec. Je hodně důležité nebýt na těžké chvíle sám a někdy i jen to někomu říct, pomáhá. Zároveň pokud Tě přestává bavit opravdu všechno a ztrácíš chuť do života, bylo by dobré využít podpory nějakého odborníka – třeba školního psychologa nebo nějakého psychoterapeuta. Občas se člověk dostane do zdánlivě bezvýchodné situace, v níž potřebuje pomoc.
    Kdybys chtěla situaci probrat více i s námi, klidně můžeš. Je to lepší přes telefon nebo chat, kde se můžeme vzájemně doptávat a dostat se tak k podstatě trápení (více www.modralinka.cz). Rádi se s Tebou spojíme.

    Přejeme Ti narůstající chuť do života a odvahu do objevování nových možností.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Smutná nálada

    Ahoj, omlouvám se že sem píšu. Mám dotaz.

    Poslední dobou, nemám radost vůbec z ničeho, dříve jsem měla takovou radost z Vánoc že když byl říjen tak už jsem se prostě na ně strašně těšila, teď vůbec. Prostě jsem poslední dobou smutná a nevím z čeho. Zkoušela jsem několik věcí co mě baví, třeba se učit nové věci, dělat své koníčky, a různé věci. I jsem se zkoušela zamyslet proč jsem smutná ale na nic jsem nepřišla. Prostě mi připadá že na mě přišlo nějaké smutné období, nevím jak to vysvětlit.

    Holka, 10 let., 28. prosince 2022

    Ahoj,

    napsala jsi nám o tom, že poslední dobou nemáš z ničeho radost a jsi smutná a vlastně nevíš proč. Nepíšeš žádnou konkrétní otázku, takže odpovíme spíše obecně.

    V životě člověka se střídají různá období, někdy se člověk cítí radostněji, jindy zase smutněji. To je docela přirozené. Pokud ale období smutku trvá déle, je dobré se tím zabývat. Tak, jako Ty, zkusit najít zpět radost, a to jednak dobrou životosprávou a životním stylem (jídlo a pití v dostatečném množství i kvalitě, zdravý pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek spánku apod.), jednak tím, že si člověk dopřává více příjemných situací, tak, jak jsi to zkusila Ty.
    Pomáhá také vést si deník a zaznamenávat si nejenom události, ale i náladu. Jsou i aplikace pro deníkové záznamy i sledování nálady - můžeš se podívat na google play či ios).

    Pokud smutná nálada přetrvává delší dobu a nic z toho, co jsme napsali, nepomáhá, je dobré vyhledat pomoc psychologa a zjišťovat jednak příčiny, tak i možností řešení. Je možné vyhledat například školního, nebo kdekoliv jinde, za pomoci rodičů.

    Je dobře, že ses rozhodla se svou smutnou náladou něco dělat. Přejeme, aby se Ti vedlo lépe.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Vydírání nudeskou

    Ahoj....
    Prave ted mi je blbe protoze jsem proste byla moc hloupa...
    Poslala jsem jak nadrzeny debil nejakymu chlapovi nudes a on pokud nebudu delat to co chci tak je rozesle mym sledujicim... No ja proste si nedala no.. Vzdycky jsem si rikala ze NIKDY NIKOMU NIC NEPOSLU a ted... No ono ja jsem to fakt moc chtela a tak jsem to proste posilala snad kazdymu.... A co se nestalo najednou takovyhle debilek... Jsem fakt blba. No tak to vsichni uvidi hahah.. stejne me ani neznaji (nekteri). Ale horsi je ze ted nevim co delat dal... Ma to v telefonu a ja s tim nic neudelam. Dobre mala uprava takze uz jsem to vyresila$> kamaradi mi to potvrdili nic nerozesila dikybohu, a vyhrozovala jsem mu s policii a tu konverzaci mam v telefonu. Odepiste asi co nejdriv prosim$>

    holka, 14 let, 26. prosince 2022

    Ahoj,

    píšeš o tom, že jsi poslala nějakému muži nudes a on Ti nyní vyhrožuje, že pokud nebudeš dělat co chce, Tvou fotografii rozešle dalším lidem. Nevíš, co teď dělat dál, říkáš si, že to všichni uvidí a myslíš si o sobě, že jsi hloupá. Muži jsi vyhrožovala policií a máš uloženou Vaši konverzaci v telefonu. Kamarádi Ti nyní potvrdili, že muž fotky nerozesílá.

    V první řadě Tě chci ocenit za to, že nezůstáváš na své trápení sama a napsala jsi Alíkovi. Píšeš, že nevíš, co teď dělat. Říkám si, že by bylo fajn obrátit se na dospělou osobu, které důvěřuješ (mamka, teta, taťka, třídní učitelka, školní psycholog..) a začít nastalou situaci řešit společně s nimi. Rozumím tomu, že se možná obáváš jejich reakce a následků, jaké Tvé přiznání může mít, ale přijde mi důležité, abys na to nyní nezůstávala sama a měla pro sebe podporu.

    Je důležité říct, že pokud někdo šíří nahé fotografie, a k tomu ještě nezletilé osoby, kterou Ty jsi, jedná se o trestný čin a osoba může být stíhána policií. Je moc dobře, že máš uloženou konverzaci s daným mužem, protože pokud by bylo nutno, bude sloužit jako důkazní materiál pro policii.

    Vnímám potřebu také říct, že neneseš jakoukoliv vinu za to, co se nyní děje. Vinu nese muž, který od tebe fotku požadoval, a který Ti nyní vyhrožuje jejím šířením dál.

    Nemyslím si, že jsi hloupá, jak o sobě píšeš, naopak, spoustu mladých lidí, jako jsi ty se s podobným problémem setkalo, nebo setkává a mnoho lidí někdy nahou fotku někomu zaslalo nebo dostalo. I přesto, že jsi svoje fotky poslala dobrovolně, jak jsi psala, jde o zneužití důvěry a o chování, které je zákonem postižitelné. Nezávazně a anonymně můžeš svou situaci probrat například na lince Bílého kruhu bezpečí, která je bezplatná, tel. 116 006.

    Pokud budeš chtít, můžeš se ozvat také nám na Modrou linku do chatu, Skype či na telefon (www.modralinka.cz), kde můžeme společně Tvoji situaci ještě více dopodrobna rozebrat a hledat společně možné cesty řešení.

    Ráda bych Ti také doporučila dokument s názvem V síti, ve kterém bys mohla zjistit ještě více informací k tomuto tématu.

    Držíme pěsti, ať všechno dopadne dobře

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Deprese?

    Ahoj píšu dotaz nevím co mám dělat skoro všechno mě rozbrečí už mě nic nebaví a každej den je stejný už nevím co mám dělat budou Vánoce a nejradši bych chtěla aby nebyly tohle období trvá asi 5 měsíců

    holka, 14 let, 19. prosince 2022

    Ahoj z Modré linky,

    je moc dobře, že si pro sebe hledáš podporu, když se dlouhodobě necítíš dobře, jak píšeš. Bohužel, takto po internetu a ze dvou Tvých vět, Ti nedokážeme poradit tak, jak bys potřebovala.
    To nejdůležitější je, nebýt na své pocity sama. Zkus se svěřit nejlépe rodičům, protože jsou za Tebe zodpovědní a měli by vědět, co se s Tebou děje. Nebo alespoň někomu jinému dospělému z rodiny, komu věříš. Společně potom můžete hledat způsoby, jak si najít aktivity, které Tě budou těšit.
    Někdy můžeme v životě prožívat více smutku než jindy a nemusí to ještě nic znamenat, možná se ve Tvé životě dělo něco, co si opravdu potřebuješ oplakat, a nedalas svému pláči dostatečný průchod. Když však smutek nepřechází, potom je potřeba hledat si odbornou podporu, tedy psychologa, psychoterapeuta či psychiatra. Zpočátku se můžeš obrátit i na školní psycholožku (psychologa), pokud na škole máte. Je ale opravdu důležité, abys na své pocity nezůstávala sama. Protože smutek se velmi často může násobit už jen tím, že je s ním člověk sám. Klidně můžeš rodičům či psycholožce (nebo tomu, komu se svěříš) ukázat i tuto naši komunikaci, aby to pro Tebe bylo snazší.

    Bezstarostný advent Ti přeje
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahojky, kam můžu napsat (chci fakt jen psát) pokud bych se chtěla zeptat na něco osobnějšího co nechci aby si mohli přečíst kdokoliv pod sluncem? Díky a omlouvám se pokud to sem nepatří

    holka, 14 let, 13. prosince 2022

    Ahoj,

    není třeba se omlouvat, s tímto svým dotazem jsi na správné adrese. Rozumím tomu, že si chceš zachovat soukromí a intimitu a nemáš zájem, aby Tvůj dotaz četli další lidé, kromě těch kteří odpovídají na Alíky. V tom případě můžeš využít e-mail Modré Linky či ještě bezpečnější schránku důvěry. Také s námi můžeš chatovat. Vše o kontaktech si můžeš najít na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Pokud bys chtěla, je také možné požádat o to, aby Tvůj dotaz na Alíkovi nebyl zveřejněn - odpovídající pošlou odpověď jenom Tobě.

    Přejeme Ti krásný čas Adventu.
    Modrá linka