Alík radí dětem
Sexuální orientace
Ahoj Alíku, poslední dobou mám velké problémi s rodiči, hlavně díky moji orientace…patřím totiž do lgbt+ komunity a moji rodiče jsou homofobové. Před tím jsem se jim to snažila naznačit…nechala jsem třeba duhový náramek na stole…komentovala dívky ve filmu a tak, aby si toho prostě všimli. Dnes jsem konečně nabrala odvahu jim to říct. Tak jsem jim řekla, že asi nejsem úplně na kluky, a že mě více přitahuje stejné pohlaví. Táta si myslel, že si dělám srandu a že je to vtip. Máma na mě začala ječet, že je to jen trend dnešní doby a že její dcera nebude nějaká lesba, že bude mít vnoučata a že si najdu skvělého manžela…tím konverzace skončila a já se od teď celkem bojím o tom mluvit. Nikdo z mých přátel mi to nevěří, protože moji rodiče se umí skvěle přetvařovat a tak vypadají dokonale…nemám nikoho na koho bych se měla obrátit. Budou mě rodiče někdy podporovat? Jak jim mam vysvětlit, že to nemůžu ovlivnit? Popřípadě nebylo by lepší jim to neříct a pak se v 18 odstěhovat a žít svůj život?
+ taky mi máma zakazuje nosit oblečení které chci…neřeknu kdyby to bylo nějak vyzývavé, nebo tak něco, ale třeba si vezmu černou mikinu a ona po mě začne křičet, že mi spálí všechno černé oblečení a budu chodit v růžové…taky chce abych nosila sukně, jenže mám širší stehna a necítím se v ní dvakrát pohodlně, když ji to řeknu, odpovi mi že bych měla jít k psychologovi. Jak ji prostě vysvětlit, že se necítím dobře v sukni? Navíc když ji mam tak na mě na každém rohu někdo pokřikuje atd.
Předem děkuji :))
Milá pisatelko,
svěřuješ se poradně s tím, jak rodiče reagovali když jsi našla odvahu a řekla jim o tom, že si nejsi jistá svou orientací. Určitě to vůbec nebylo snadné se jim s tím svěřit a tak rozumím tomu, že tě jejich reakce musela rozčarovat. Píšeš, že rodiče působí na první dojem pohodově a tak ti nikdo nevěří, že takto reagovali. Je mi líto, že se cítíš v tom být sama a máš pocit, že se nemáš na koho obrátit. Myslím si, že rodiče mohli reagovat alespoň neutrálně. Nemusí s tím zrovna souhlasit nebo mohou mít své pochybnosti o tom, jestli to je opravdu tak nebo jsi ovlivněná trendem doby. Ale určitě by bylo lepší aby ti naslouchali a spíš se zajímali o to, jak jsi k tomu došla a co kolem toho prožíváš. Třeba je to opravdu vývoj, nemáš ještě skutečné, tělesné zkušenosti se vztahy, ať už orientovanými jakkoliv. To ti tělo časem řekne nejlépe. Ale reakce rodičů neměla být takto odmítavá. Rodiče si měli udržet otevřenou cestu k tobě a k tomu, aby ses jim i nadále svěřovala. Ptáš se, jestli si jim to neměla raději oznámit v 18ti a odejít si žít svůj život. Už jsi jim to ale řekla. Možná teď doufají, že "tě to přejde". V 18ti jim to můžeš říci znovu, když to tak ucítíš. Třeba bude jejich reakce už jiná, budou vnímat, že jsi starší a vyzrálejší a nejspíš už to budeš mít sama pro sebe potvrzené. Do té doby můžeš s nimi prostě mluvit o věcech z tvého života, škole, kamarádech. A to téma orientace spíš naznačovat a nechat si to v plném rozsahu opravdu do těch 18ti. Uvidíš, třeba se tě rodiče na to zeptají znovu sami. Bylo by dobře aby vnímali, že žiješ běžný život, máš své zájmy, školu, přátele. Aby se vaše diskuze nezúžily pouze na to téma orientace ale život šel prostě dál a váš vztah se rozvíjel i jinak. I když vím, že je to velmi klíčová stránka tvé identity a právě v tomto bys potřebovala to mít s rodiči vyjasněné. Ale zkus tomu dát čas, sama sobě i jim. Mohli reagovat vlastně takovým šokem. Postupně si na to zvyknout a začnou to víc přijímat. Děje se to tak v mnoha případech.
Dále píšeš o tom, že mámě vadí tvé černé oblečení a nutí tě do toho, abys nosila sukně. Nejspíš ji to skrytě připomíná tvou orientaci a také určitou rebelii, a toho se bojí. Tak tě nutí do konvenčního oblečení. Je pravda, že pokud někdo chce schovat stehna, tak volí spíš sukni, že naopak vyniknout v kalhotách. Ale věřím ti, že se v sukni necítíš dobře, že to není styl oblečení, který ti je příjemný. Zkus to mámě prostě takto v klidu opakovat, že se v ní necítíš dobře a požádej jí, ať v tom nehledá nic jiného. Mamka má právo ti říci, co si o tvém oblečení myslí, může ti vyjádřit svůj názor ale neměla by tě nutit proti tvému odporu. To stejně nebude fungovat a tvůj odpor bude narůstat. Lepší by bylo kdyby si to nechala otevřeně vysvětlit a pochopila tě v tom. Tlak nic nevyřeší.
Tak i držím palce,
Poradce Centra Locika

Na otázky odpovídají
pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.
Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.
Sexuální orientace
Ahoj alíku.
Potřebuji se opět svěřit, poslední dobou se vše začíná zlepšovat, připadá mi, že mě začíná rodina chápat, že asi úplně holka nejsem, ale problém je ten, že jsem se teď zamiloval do kluka, jsem gay? Mám pocit, že kdyby mi konečně rodiče uvěřili, že nejsem holka a že jsem kluk a pak bych jim řekl, že miluju kluka, že jsem homosexuál, tak by vše vzali na zpět a říkali by, že když miluju kluka, tak nemůžu být mužem (trans). Docela se bojím, ale připadám si, že jsme si spolu s mým kamarádem strašně blízcí, sám mě akceptuje a nazývá mě klukem, ale co když mě nemiluje, co když je jen mým dobrým kamarádem, který se mě snaží podporovat a nechce se mnou mít více.
Ahoj,
je prima, že opět píšeš. Je skvělé, že se tvoje pocity začínají zlepšovat. Snad to tak bude pokračovat.
Tvoje otázka se týká toho, jak spolu souvisí genderová identita a sexuální orientace. Odpověď zní, že se jedná o dvě nezávislé věci. Genderová identita se týká toho, zda se lidé cítí ženou, či mužem. Sexuální orientace se týká toho, zda je přitahují ženy, nebo muži. Kombinace přitom mohou být různé. Transgender osoby mohou být přitahováni lidmi stejného pohlaví, jako je jejich genderová identita. Tedy transmuž, kterého přitahují muži, je gay.
Píšeš, že se obáváš reakcí rodičů. To je pochopitelné. Je dobře, pokud chceš být k rodičům otevřený a chceš s nimi své pocity sdílet. Tvoje pocity ohledně tvé identity i sexuální orientace se ale ještě mohou vyvíjet. Je důležité, abys sledoval, jak se cítíš a zda jsou tvé pocity stabilní. A současně byl k sobě upřímný, pokud ucítíš nějakou změnu. Někdy nás může svazovat, když jsme vše o našich niterných pocitech řekli lidem kolem příliš brzy. Jinými slovy, všechno má svůj čas a není kam spěchat. Rodiče potřebují také prostor, aby se s informacemi postupně vyrovnali.
Druhé téma, které jsi otevřel, se týká obavy, že kamarád, do kterého jsi se zamiloval, nebude tvé city opětovat. To je samozřejmě vždy riziko. Ale nedozvíš se to, dokud mu své city nevyjevíš. Někdy je však dobré kamarádství tím, co potřebujeme více. Zvaž si tedy, zda ti vztah, který máte nyní, nepostačuje. Pokud se rozhodneš mu o svých citech říct, doporučuji promyslet místo, čas a způsob. Je to informace, která ho může zaskočit a z překvapení může reagovat tak, že se tě to dotkne. Můžeš také zvážit, že mu napíšeš dopis.
Každý člověk potřebuje čas a prostor, aby pochopil, kým je a kdo ho přitahuje. Také naše okolí potřebuje čas, aby informace o nás vstřebalo. Jsi na cestě a nemusíš v ničem spěchat. Užívej si, že se věci v tvém životě začínají jevit pozitivněji.
Až budeš chtít, zase napiš - buď do Alíka, nebo do poradny Sbarvouven. Budeme rádi.
Zdravíme tě,
Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj Alíku,
strašně se mi už dlouhou dobu (asi půl roku) líbí jedna holka, se kterou chodím do třídy. Bavíme se převážně jenom ve škole o přestávkách a je strašně moccc fajn. Byla jsem s ní v létě na táboře a byla to sranda... Akorát má nejlepší kámošku (což jí nezazlívám), takže vždycky, když se odhodlám, že jí to řeknu, vleze k nám. Což jako chápu, sama mám nejlepší kámošku, ale pak s tou holkou, která se mi líbí, nemám žádné soukromí. Taky se bojím jí to napsat, protože mi přijde trapné jí to neříct do očí. A kdybych jí to řekla někde venku, tak tam s námi určitě bude ještě někdo, takže to asi taky nejde. Vím, že prostě už ty city k ní skrývat prostě nedokážu, takže jí to asi říct musím. Ani o nějakém vztahu neuvažuju, ale stejně se bojím toho, že se se mnou nebude bavit. Ona se se nou taky hodně baví a je s ní strašná zábava, ale vím, že se jí minulý rok líbila jedna holka a kdyby byly spolu, asi bych to neunesla v dobrém... Prosím, nevíte, jak jí to mám říct?
Ahoj,
děkuji za otevřenost ve Tvém dotazu. Píšeš o svých citech ke spolužačce, které prožíváš již delší dobu. Vnímám to jako již časem prověřené. Chápu, že se se svým citem chceš dotyčné svěřit a je to pro Tebe důležité. Pokud ses takto rozhodla, je dobré zkusit zajistit si soukromí. Pokud to není snadné, napadá mě, že o soukromou schůzku ji můžeš požádat přímo. Nějaký moment se ve škole jistě najde, třeba na chodbě, před školou. Také si o setkání můžeš napsat a nerozepisovat víc. Pokud Ti vyhoví, už to může něco napovídat.
Přijde mi dobré, že zvažuješ, zda chceš vztah či ne. Píšeš i o obavách, že se s Tebou přestane bavit. To se může stát. Je dobré si říct, co by pro Tebe odmítnutí znamenalo. Připravit si plán, co bys mohla pro sebe udělat, abys odmítnutí zvládla lépe. Stejně tak ale setkání může dopadnout dobře. To Ti nikdo nedokáže říct dopředu. Ale můžeš se v rámci společných setkání doptávat obecně, zavádět řeč na vztahy, tak zjistit více informací, které Ti mohou být užitečné.
Ačkoliv píšeš, že jí nechceš o svých citech napsat, protože Ti to přijde trapné, tak to můžeš mít stále v záloze. Pro spoustu lidí je to bezpečný způsob, jak předejít nepříjemnému osobnímu kontaktu při odmítnutí. Rozhodnutí je na Tobě. Někdy pomáhá si věty, které bys kamarádce chtěla říct, připravit, třeba i napsat. Každý jsme jiný, někdo je extrovert a dovede být spontánní, jiný potřebuje díky introvertní povaze více načasování a přípravu.
Přijde mi dobře, že máš také nejlepší kamarádku. Ta Ti může být oporou. Přátelé jsou důležití.
Měj se hezky.
Poradna sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Genderová identita
Ahojky Alíku. Mám na Vás dotaz ohledně gendrové identity :)
Jelikož se někdy cítím jako kluk, někdy jako holka a někdy jako “to“. Ale někdy chci mít ženské tělo, někdy to mužské. Hodné mě to trápí, nosím tedy sportovní podprsenky ale prostě si někdy přeju mít mužské tělo a potom i to ženské nevíte co mám dělat?
Ahoj z poradny Sbarvouven.cz,
moc ti děkuji za tvůj dotaz i za popis toho, jak celou situaci prožíváš a jaké myšlenky tě napadají. Rozumím tomu, že tě to trápí a určitě nejde o žádnou jednoduchou věc. Chtěl bych tě hodně podpořit v tom, že na sebe nemusíš spěchat. Je možné, že si ještě na cestě k nějakému uvědomění a je také možné, že tím uvědoměním bude, že se nechceš přesně identifikovat. Variabilita a nejednoznačnost totiž může být také v pořádku. Důležité je, aby výsledkem bylo to, co sám/sama chceš a bude to odpovídat tvým představám a přáním.
Je důležité myslet na sebe a dělat to, co ti přijde pro sebe důležité. Dělat věci a nosit oblečení, ve kterém se cítíš bezpečně a pohodlně. Je to totiž o tobě a o tvém právu, cítit se dobře. Moc bych ti přál, aby byl v okolí někdo, s kým můžeš o těchto věcech mluvit a třeba se mu i svěřit, co prožíváš. Někdy to nemusí být jednoduché. Napadá mě proto, že pokud by byla taková chuť s někým o tomto tématu mluvit, svěřit se s pocity a hledat nějaké možnosti, co dál, můžeš se klidně obrátit na naši poradnu Sbarvouven.cz. Pracují zde lidé, kteří mají mnoho různých životních příběhů. Na hlavní stránce najdeš jejich popis a můžeš si vybrat, zda by nebyl někdo, s kým by bylo fajn si psát. Naše poradna je anonymní a zdarma. Nemusíš říkat nic, co nechceš.
Rozumím tomu, že by bylo nejlepší mít jasno. Je možné, že to v tuhle chvíli ještě nejde a si jen na cestě, ve které se budeš chvíli hledat a přicházet na to, co je bezpečné a pro tebe osobně důležité. Pokud ti dělá dobře nosit sportovní podprsenky, dělej to. Pokud je pro tebe důležité vzít si sukni nebo kalhoty, rozhodni se podle sebe. Nezapomeň, že nikdo nemusí být na své trápení sám. Držím moc palce.
poradna Sbarouven.cz
Sexuální orientace
Dobrý den,
můj dotaz se týká hlavně mé sexuality a nevím co dál prostě.
Když jsem byla mladší-myslím těch 11-12 let, brala jsem holky spíše jen jako kamarádky a to stejné i kluky. Bohužel během času mě to začalo k holkám více poutat a to nejen jako ke kamarádkám, ale spíše i po sexuální stránce. Bude mi brzy 15 let a zamilovala jsem se do jedné holky. Jen nevím, jak jí to prostě říct a nebo dát najevo.
Také se bojím reakce lidí, hlavně rodičů a pak taky spolužáků ve škole a hlavně reakce té holky a taky strachu z odmítnutí. Nevím co mám dál dělat a pere se to ve mě. Pořád si myslím, že to třeba přejde a budu zas normální holka, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc se propadám do úplný beznaděje a nevím jak s toho ven. Občas mám pocit, že kdybych raději nežila, bylo by to i lepší a nemusela tohle vše řešit. Už prostě nevím jak dál a co mám dělat.
Jsem sice chytrá holka co týká školy, ale v tomhle jsem úplně v beznaději. Nevím kam se obrátit pro radu a nebo komu se svěřit. Poradíte ?
Ahoj,
děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Někteří mladí lidé ve Tvém věku zažívají podobné chvíle. Píšeš o sexualitě a přitažlivosti ke kamarádce. Ptáš se, že nevíš, jak to kamarádce říct. Píšeš ale také o strachu z nepřijetí rodinou, spolužáky.
Pro mě je důležité Ti napsat, že si dovedu představit, jak pro Tebe může být to vše náročné. Dokonce zmiňuješ, že bys raději nežila. Pokud máš myšlenky na ukončení života, je nutné říct si o pomoc. Zasloužíš si podporu a prostor pro svěření se se svou situací. Doporučuji Ti obrátit se na krizovou službu Linky bezpečí 116 111, kde jsou non-stop a služba je anonymní, bezplatná, také můžeš využít chat. Na LB se Ti dostane prostor, kde se můžeš svěřit a vše probrat. Pokus se pro sebe vyhledat podporu někoho blízkého nebo odborníka (např.: školního psychologa).
Ač se Ti může zdát Tvá situace nyní neúnosná, vždy existují nějaké možnosti, jak situaci zvládnout. To vše můžeš také probrat v poradně Sbarvouven.cz. Zasloužíš si podporu a prostor pro sdílení. Pokud tomu dobře rozumím, doufáš, že se Tvá sexuální orientace, se kterou se rodíme a nevybíráme si ji, změní. Pokud ještě váháš, tak je dobré naslouchat sobě a neuspěchat svá rozhodnutí.
Pokud se rozhodneš zveřejnit svou orientaci, je dobré se na coming out připravit a promyslet ho. Nemusíš na to být sama. V poradně naši mentoři často provází klienty náročným obdobím coming outu, sami ho prožili. Jestli se chceš svěřit kamarádce se svými city, nejdříve bych doporučovala zjistit, jak to má ona. Zkusit se pobavit na téma vztahů. Zjistíš, jak by mohla reagovat. Pak se podle toho dál rozhodneš. Stejně tak je dobré přichystat si prostor i v rodině, ve třídě. Zjistit si, kdo by Ti mohl být oporou. Můžeš se setkat s nepochopením, ale také s porozuměním a respektem.
Jsme tu pro Tebe.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj sbarvou ven, sice jsem vaši odpověď přecetl asi po měsíci co se tohoe stalo, ale ok. Nic méné, navazuji na tu moji otázku o tom klukovi. A zajímá mě, zda můžeš mít crush a nevědět o tom? Ja totiž asi měl crush na moji “nejlepší kamaradku", s narvanými řečmi do hlavy stylu „To poznás neboj “ atd. Ale nepoznal. Kamarádka na mě pravděpodobně měla crush na zpátek pak začala chodit s jiným klukem a tak lehce se na mě vykašlala. A i potom co se s ním rozešla už se mnou ani nepromluvila. Crush už na ni nemám, možná střípky by se našli. Co si o tom tedy myslíš? Je to možné
(Jo a btw začal jsem číst srdcerváče a ty mi na situaci ohledně lgbtq změnili názor. I když z nejvyšší pravděpodobností budu spíše Bi [co se týče situace co se stala]), už by mi ani nevadilo být gayem.)
A aby to nebylo jenom o kecání tak mám ještě jednu takovou, ani né důležitou otázku: Jak si lidi určují takovou tu věc jako "Cítím se jako holka ale jsem kluk" nebo "Necítím se jako ani jedno.". Nikdy jsem nepochopil jak na to lidi přichází (ne že by jsem byl proti tomu, mám celkem hodně kamarádů co jsou třeba non binary, ale jako...)
Ahoj,
určitě se může stát, a není to nic neobvyklého, že máš na někoho „crush“ a v danou chvíli si to neuvědomuješ. Stává se to zejména, když člověku jeho „crush“ připadá nemístný a nedokáže si ho proto připustit.
Je skvělé, že ti kniha, kterou zmiňuješ, pomohla změnit názor.
Pro cis lidi může být objevení vlastní rodové identity těžko představitelné, protože se těmito otázkami obvykle nemají potřebu zabývat. Trans* lidé často zažívají situace, kdy je jejich identita okolím zpochybňována nebo špatně přisouzena a v nich si mohou uvědomit, že to, jak na ně nahlíží ostatní, jim nepřipadá správné, protože se to neshoduje s jejich vlastním pohledem na sebe. Abych Ti podobnou situaci mohla přiblížit, zkus si třeba představit, že Tě někdo stále nutí nosit holčičí oblečení a říkají Ti dívčím jménem, pravděpodobně by Ti to nebylo příjemné, možná ani dlouhodobě snesitelné a uvědomoval by sis, že se Ti to nelíbí, že okolí po Tobě chce něco, co sám nechceš.
Měj se hezky.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj Alíku,
píši sem, protože už s nevím rady. Ráda se bavím s klukama. Nelíbí se mi holčičí oblečení, nechci nosit šaty, růžovou atd. Mamku to ale strašně štve. Když jí řeknu že bych chtěla černou nebo tmavě modrou mikinu tak řekne že jsem holka. Často se i chovám jako kluk, mluvím tak a hraju klučičí hry. Máma chce abych nosila šaty ale mě se to prostě nelíbí. Vždy když si chci s ní o tom promluvit tak mi řekne že jsem holka, že chce holku, že už vypadám jako holka (má pravdu a já to vím) ale i přesto mám radši kluky a klučičí věci. Mámě se nelíbi nic co je klučičí, pokud to nemá nějakou holčičí barvu. Nevíte jak přemluvit mamku aby se s tím smířila? Nebo co prostě udělat?
Předem děkuji za odpověď.
PS: Odpověď nespěchá, věnujte se první důležitým dotazům
Ahoj,
zdravíme tě z poradny Sbarvouven. cz. Tvůj dotaz je důležitý. Jsme rádi, že jsi se na nás obrátila.
Píšeš, že je ti blízké chování, aktivity, oblečení a barvy, které jsou spojovány s chlapci. Rozumím, že to může vyvolávat konflikty s okolím, třeba s tvojí mamkou. To je pro tebe určitě nepříjemné.
Jsi hodně mladá a tvoje pocity se ještě můžou vyvíjet. Je důležíté, abys je sledovala, snažila se je dobře poznat a porozuměla důvodům, proč takové pocity máš. Díky tomu pak můžeš ve správný čas udělat rozhodnutí.
Je totiž rozdíl v tom, pokud je člověk transgender osoba, nebo pokud jsou mu nepříjemné úzce vymezené genderové role (tedy chování očekávané od žen či od mužů).
Trans lidé prožívají sami sebe jako osoby opačného pohlaví, než jaké jim bylo připsáno při narození. Touží proto změnit své tělo, aby jejich genderová identita s ním byla více v souladu.
Někteří lidé ale nemají takové pocity vůči vlastnímu tělu. Prožívají se jako ženy nebo muži, ve shodě s jejich biologickým pohlavím. Ale přesto se projevují jako méně typické ženy nebo méně typičtí muži. Je spousta žen, které nerady nosí sukně, preferují krátké vlasy, nechtějí se líčit, zajímají se o techniku atd. A je spousta mužů, kteří o sebe rádi pečují, nezajímá je fotbal či hokej, nemluví vulgárně atd. Vymykají se úzkým genderovým škatulkám, ale na tom není nic špatného. Genderové role jsou jen zvyklostí a kdybychom žili v jiné době a v jiné zemi, očekávali bychom od žen a od mužů odlišné chování.
Například růžová barva je u nás spojována s dívkami. Ale v některých společnostech je to naopak barva vhodná pro chlapce. Barva samotná nemá žádnou vazbu na gender či pohlaví. To, že jí bereme jako barvu "holčičí", je jen kulturním zvykem. Totéž platí také o zájmech, sportech, pracovních oborech…
Pokud nám úzké genderové škatulky nevyhovují, nemusíme se do nich nechat zavřít. Je spousta různých způsobů, jakými se mohou projevovat ženy, a spousta různých způsobů, jakými se mohou projevovat muži. Každý člověk je jiný - a mezi ženami je spousta rozdílů (stejně tak i mezi muži).
Máš určitě ještě čas tyhle věci v sobě prozkoumávat. S mamkou se můžeš zkusit bavit třeba o tom, proč by "správná holčička" měla nosit růžové šaty - proč nejsou stejně dobré modré džíny. Možná se ukáže, že proti džínám nic nemá.
Přejeme ti hodně odvahy na cestě sebepoznávání. :)
Měj se dobře,
Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Gender a sexualita - potřebuju pomoct
Ahoj Alíku a spol.
Hehe přijdu si trapně, když to píšu ale potřebuju pomoct a nemám s kým bych si o tom mohl popovídat.
No poslední dobou jsem zmatený. V mém životě se toho děje spoustu jako třeba puberta, škola ale i doma, no prostě je toho hodně ale asi bych se chtěl zeptat o radu. V na začátku roku 2022 jsem se setkal s novým pojmem, Transgender. A něco mi říkalo že to jsem já, no víte nikdy jsem nezapadal do holčičího kolektivu. Já byl klučičí. A za to na mě byla spousta lidí zlá. Holky se mi smáli a říkaly o mně že jsem babochlap a kluci, někteří mě vzali a někteří ne. Asi tak v půlce roku 2022 jsem si začínal uvědomovat že nejsem na 100% holka a že jsem možná kluk. A na konci letních prázdnin jsem poprosil rodiče jestli bych si mohl ostříhat vlasy na krátko (ve skutečnosti se na to ptal můj bratr protože jsem se strašně bál vůbec nevím proč) ale skutečný důvod jsem jim neřekl. Na začátku školního roku jsem přišel do třídy a jediné co jsem sklidil byl výsměch.. Všichni si o mně špitali jako že jsem nějaké monstrum nebo co. Bylo mi to moc líto ale nikomu jsem nic neřekl. K tomu jsem začal mít problémy s rodinou hlavně s mámou. Komentuje všechno co udělám, co nosím, jak mám upravené vlasy prostě úplně všechno. Utlačoval jsem své emoce do té doby, kdy jsem našel věc jak si ulevit. Začal jsem se řezat. Našel jsem si v tom úlevu a dělám to do dnes ale chci přestat už 2 na to rodiče málem přišli. Nevím jak mám přestat.. + Mám ještě jeden dotaz a navážu na tu část kde jsem zmiňoval svůj gender. K tomu genderu se přidala i sexualita. S tím že jsem si uvědomil že nejsem 100% holka(toto jsem neřekl momentálně jsem “Gender fluidní“ doufám že to je správně že se cítím jako 2 pohlaví najednou PS: pokud je to špatně prosím opravte mě) jsem si uvědomil že patřím do lgbt+ komunity. A já to řekl mamce. Nebyl to žádný speciální “coming out“ spíš to bylo trapné. Řekl jsem mámě (tehdy jako holka) že jsem bisexuální a že mám rád i dívky. A ona na to reagovala takto, cituji „Teď jsi ve věku kdy nevíš a objevuješ za pár let uvidíš že jsem měla pravdu.“ a nebo „Bůh nás stvořil aby jsme byli orientovaní na jiné pohlaví. A ty víš že žena s ženou dítě neudělá. Ale jestli to tak cítíš tak asi ok“ Já nikdy nezmínil že chci dítě ani i kdybych byl heterosexuální ale stejně si myslím že už dávno zapomněla takže je lepší když to ani vědět nebude. Ale zpět k dotazu jak se mám “vyoutovat“ před ostatními protože nevím jak poznám komu jo komu ne a jak tak abych si nezničil přátelství nebo život.
Děkuji že jste dočetli tuto dlouhou zprávu(omlouvám se že já tak dlouhá já prostě nemám komu to říct) a předem velký dík. <333
Ahoj z poradny Sbarvouven,
děkuji ti moc za dotaz a tvoji odvahu napsat takto otevřeně. Vůbec se nemusíš cítit trapně, naopak je to moc fajn, že si se rozhodl napsat a znovu ti za to děkuju. Když čtu tvůj dotaz, vidím, že se ptáš na hodně věcí - mluvíš o tom, jak se cítíš, o svojí sexualitě a ptáš se, jak se vyoutovat před ostatními. Říkám si, že toho musí být na jednoho člověka hodně a rozumím tomu, že se necítíš dobře. Chápu taky, že ti sebepoškozování může přinášet úlevu - lidé, kteří se sebepoškozují často mluví o tom, že jim to umožní něco pořádně cítit (něco konkrétního a jasného - bolest totiž jasná je), když se pořádně nedokážou vyznat ve svých emocích. Možná je to něco, co také zažíváš, jelikož mluvíš o těžkých věcech, které prožíváš.
Zároveň musím říct, že vnímám sebepoškozování jako něco nebezpečného a něco, co bohužel nevyřeší nic z toho, co by sis přál. Je to jen dočasný únik, díky němuž ale nezmizí trápení ani pocity, které popisuješ. Existují proto možnosti, jak se situací pracovat jinak, aby sis nemusel ubližovat. V první fázi je dobré hledat možnosti, co by ti v dané chvíli, kdy si chceš ublížit mohlo pomoct. Na co jiného zaměřit pozornost a odvést jí, jak jinak energii přesměrovat. Každému pomáhá něco jiného (jít ven, zapnout si hudbu, zatancovat si). Hodně pomoci může také mluvit s nějakým odborníkem o tom, co tě v životě trápí a hledat s ním možnosti, jak se cítit lépe. Napadá mě jako možnost zkusit mluvit se svými rodiči o tom, že by si chtěl nějakého odborníka navštívit. Důležité je, aby si ty sám chtěl něco se situací dělat.
Píšeš o tom, že se cítíš jako kluk a udělal si k tomu docela dost kroků.. Mrzí mě reakce tvojí mámy, která nebyla úplně podpůrná. Jediné v čem má trochu tvoje máma pravdu (ale opravdu jen trochu), že nemusíš udělat rozhodnutí hned. Neznamená to ale, že by si se měl cítit jinak nebo, že by to znamenalo, že by tvoje máma měla právo říkat ti, kdo máš být. Důležité je, aby si měl dost času poznávat, co by sis přál a jak se cítíš. Do ničeho se netlač a nenech se do ničeho tlačit ani okolím. Pokud se cítíš být klukem, který je v nesprávném biologickém těle, jde o situaci, kterou určitě můžeš řešit i s pomocí odborníků jako jsou například sexuologové nebo právě i psychologové. Podobně se nemusíš hned outovat, pokud sám nebudeš chtít. Je jen na tobě, komu se rozhodneš říct o tom, jak se cítíš. Měl by to být někdo, komu důvěřuješ. Někdy to může nějakou dobu trvat a je to v pořádku. Zkus si zjistit, jak se lidé ve tvém okolí na takové věci dívají, zkusit si zjistit, ke komu by si měl důvěru. Důležité je, aby si se sám cítil v bezpečí. Pokud s někým o tom nechceš mluvit, je to jen tvoje věc. Gender a sexualita jsou opravdu dvě různé věci a je naprosto v pořádku, že tě mohou přitahovat kluci i holky nebo se můžeš cítit jinak. Sexualitu si představuju jako duhu se spoustou barev a je na tobě, jak na ty barvy koukáš právě ty.
Moc bych ti přál, aby si na tyto věci nebyl sám. Napadá mě proto možnost si zjistit nějaké další informace například přes www.transparent.cz. Můžeš také zkusit napsat k nám do poradny. Máme tam mentory a mentorky, s kterými můžeš mluvit o čemkoli budeš chtít. Jsme anonymní a nemusíš nám říkat nic, co by si sám nechtěl.
Abych odpověděl na všechny tvoje dotazy, bylo by to asi na dlouhou zprávu a možná by to stejně nestačilo. Právě popovídat si s někým více by mohl být dobrý první krok. Určitě na to nemusíš být sám.
Držím moc palce a děkuji ti za tvoji odvahu napsat.
Poradna Sbarouven.cz
Sexuální orientace
Jsem špatný člověk, protože se mi líbí trenérka ?
Milá poradno,
je pro mě těžké o tomto s někým mluvit. Bojím se, co si o tom budou ostatní myslet (včetně vás), ale už mě to opravdu tíží několik týdnů a potřebuji názor někoho jiného. Říct o tom vám je pro mě také nesmírně těžké, ale narozdíl od mluvení o tom s někým, koho osobně znám, je to alespoň proveditelné. Pochopím, když si o mně budete myslet, že jsem úplně mimo, že jsem špatný člověk nebo něco podobného. Přece jenom si to o sobě (kvůli tomu a ostatním věcem) myslím i já.
Líbí se mi jedna trenérka z atletiky. Když píšu, že se mi líbí, tak tím myslím, že na ni skoro pořád myslím a chci ji strašně moc lépe poznat. Má asi kolem 22 let (ze stránek atletiky vím, že má bakalářský titul). Netrénuje přímo mě, ale jinou skupinu. Nikdy jsem s ní nemluvila, vidám ji jen každé úterý ve větší tělocvičně, kam se vejde více skupin.
Už jsem přemýšlela nad tím, jak špatné to vlastně z mé strany je. Uvědomuji si, že to že se mi líbí je mírně řečeno zvláštní. Je to hodně divné a jsem za to na sebe nesmírně naštvaná. Už tak se cítím, jako špatný člověk a teď k tomu tohle. Mám pocit, že jsou ve mně proti sobě dva tábory: to co cítím a to co si myslím. Ty se skoro v ničem nikdy neshodnou a tato situace není výjimkou. Myslím si, že to že se mi ta trenérka líbí a chtěla bych s ní mít romantický vztah, je špatné a i přesto se toho pocitu, že se mi líbí, nemůžu zbavit.
Chtěla bych to nějak vyřešit. Bohužel po zvážení všech kladů a záporů, mi žádné řešení nepřijde adekvátní nebo alespoň lepší. Vyčkávání mi nepřinese nic dobrého. Je to klasický příklad přísloví: kdo nic nedělá, nic nezkazí. Bylo by to spoléhání se na to, že se mi ta trenérka časem přestane líbit. Jenže vyčkávání také přináší spoustu nejistoty a naděje. Nemluvě o tom, že vůbec nevím, kdy by se mi mohla přestat líbit a jestli vůbec. Říkám si taky, jak super by bylo, kdybych přestala cítit naději. Naději na to, že bych s tou trenérkou mohla být. To je vlastně kořen všech problémů. Což mě přivádí k dalšímu řešení, a to je, že si s ní promluvím. To je na první pohled obrovský risk. Nenapadlo mě nic, co bych jí mohla říct, aby ji to nějak nevyděsilo. Už jen to, že za ní přijdu a začnu si s ní povídat mi přijde, jako něco špatného. Samozřejmě by to vyřešilo ten problém s nadějí a nejistotou. Pravděpodobně by zareagovala negativně (to co si myslím), ale pořád tam cítím tu kapku naděje (to co cítím). V obou případech si říkám, že bych už nebyla v takovém obrovském vnitřním konfliktu. Ale ten strach z toho si s ní promluvit je až moc velký. Mohla by potom přijít za mou trenérkou a říct jí, že jsem se chovala divně, což samozřejmě nechci. Další možností je, že bych zjistila, že si s ní moc povahově nesednu a není to tak skvělý člověk, jak to teď cítím. Jenže to bych zjistila jen tím, že bych si s ní promluvila.
No, nevím, co mám dělat. Cítím se, jako strašný člověk. Nechci i chci ten problém řešit. Jsem ve strašném vnitřním konfliktu. Mrzí mě, že vás tímto obtěžuji. Bojím se, že je ten dotaz až moc do detailů a je až moc dlouhý nebo jsem něco napsala nesmyslně. Bojím se toho, že jsem špatný člověk a toho, že si o mně asi i vy teď budete myslet, že jsem špatný člověk. To co cítím není správné a chci to vyřešit. Ale zároveň bych chtěla, aby to prostě samo nějak přestalo...
Budu vděčná za jakýkoliv názor, za jakékoliv možné řešení, za jakékoliv ujištění.
Děkuji vám
ahoj z poradny Sbarvouven,
chci ti moc poděkovat a ocenit tvoji odvahu napsat, co se děje a svěřit se. Věřím, že to nebylo jednoduché a vážím si toho. Opakovaně ve své zprávě píšeš, že se cítíš jako špatný člověk a mám pocit, že se tak trochu za svoje city a myšlenky kritizuješ. Naše pocity nejsou něco, co můžeme ovládat a pokud se ti trenérka líbí, rozhodně to neznamená, že by si byla špatný člověk nebo dělala něco, co je špatně. Nemyslím si to ani já a dovolím si dát ruku do ohně za to, že by si to nemyslel ani nikdo z mých kolegů a kolegyň v naší poradně. Naopak věřím tomu, že prožíváš velice těžkou situaci a přijde mi zcela normální, že máš takový pocit nejistoty a nevidíš nějaké dobré východisko. To, že se nám někdo líbí (ať už je jakéhokoli pohlaví) nijak nesouvisí s tím, jací jsme lidé. Moc rád bych ti dal nějakou jasnou radu a návod, jak se v situaci zachovat. Žádný takový návod bohužel neexistuje. Je vidět, že hodně nad situací přemýšlíš a trápí tě. Píšeš, že si doufala, že se ti časem trenérka přestane líbit, ale nestalo se tak. Věřím, že to musí být hodně náročné.
Máš pravdu v tom, že každý krok, který uděláš má svoje klady a zápory - možná totiž neexistuje žádné ideální řešení. Důležité je, aby si udělala další krok, který budeš sama vnímat jako ten nejlepší, budeš mu věřit a budeš se v něm cítit bezpečně. Hodně přemýšlím o tom, co myslíš, že by ten další krok mohl být - nemusí to být skok, ale malý krůček (jestli je to trenérku oslovit, zkusit se svěřit někomu nebo jen počkat, co se bude dít dál). I když je situace náročná a popisuješ konflikt mezi emocemi a myšlenkami je také možné si dát čas pro sebe. Můžeš si zkusit napsat nějaké nápady na papír a popřemýšlet o tom, zda si takový krok umíš vůbec představit a jaké jsou klady a zápory. Také můžeš zkusit naopak napsat, co by si rozhodně udělat nechtěla. Někdy, když nevíme, co bychom chtěli může pomoc začít u toho, co rozhodně nechceme. Taky mě napadá zkusit si napsat proti sobě věci, které cítíš a nad kterými přemýšlíš, aby si měla lepší představu - uvidíš, jestli to pomůže.
Byl bych moc rád, aby si na tak složitou situaci nebyla sama a mohla mít někoho, komu se můžeš svěřit. Možná máš někoho v okolí, s kým by si o tom mohla mluvit. Můžeš také zkusit anonymně napsat k nám do poradny Sbarvouven a mluvit o celé věci s mentorem nebo mentorkou, kteří rádi na této cestě budou s tebou.
Už na začátku jsem psal, že si rozhodně nemyslím, že by si byla špatný člověk a chci to znovu zopakovat. Stejně tak není důvod, aby si na sebe byla naštvaná. Naopak bych tě chtěl znovu ocenit za to, že o celé situaci přemýšlíš a snažíš se hledat způsoby, které budou bezpečné také pro tebe. Máš pravdu v tom, že ti nikdo nezaručí, že vše dopadne dobře. Důležité je, aby si udělala to, co budeš chtít ty a co budeš ty považovat za bezpečné. Jde totiž jen o tebe. Znovu ti nabídnu možnost nebýt na to sama. Když budeš chtít, můžeš napsat k nám do poradny nebo třeba zavolat na linku bezpečí, pokud by ti víc vyhovovalo mluvit s někým po telefonu. Moc ti držím palce, aby ti bylo lépe a nebyla si na to sama. Ještě jednou ti moc děkuju za odvahu napsat.
Poradna Sbarouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj Alíku, je mi 13 a líbí se mi kluci ale i holky bude to znít divně ale holky mě přitahují spíše sexualne a kluci povahově, nevím jestli je to normální? Ve 13 letech?
Ahoj,
zdravíme tě z poradny Sbarvouven. Je fajn, že píšeš.
V tvém věku je běžné, že člověk má k druhým lidem nové pocity. Je dobře o nich přemýšlet. Z tvé otázky vyplývá, že to děláš ty. To je super.
Píšeš, že se ti líbí kluci i holky, i když trochu jinak. Důvodů, proč se nám někdo líbí, je řada - vzhled, vlastnosti, zájmy... A také prožívání toho, že se nám někdo líbí, se může lišit. Někdo nás přitahuje spíš fyzicky, někdo více romanticky. Pro to, aby vznikl zdravý vztah, je ale nakonec nejdůležitější, jak se vedle druhého člověka cítíme, kolik máme společných charakteristik a jak si dokážeme vyjít vstříct. Jde tedy o to, aby nás konkrétní člověk přitahoval sexuální i romanticky a abychom si i byli blízcí lidsky podobně jako přátelé. Najít takovou kombinaci u konkrétního člověka obvykle trvá mnoho let a vyžaduje to znát dobře sám sebe. Máš tedy spoustu času.
Jak sis jistě všimla, nepíšu o klucích a holkách, ale o konkrétních lidech. I když totiž člověk může cítit přitažlivost jen k mužům nebo jen k ženám, je to nakonec vždy jen nějaký konkrétní muž či žena, do koho se zamilujeme. Je důležité, o jakou konkrétní osobnost se jedná.
Na závěr ještě k tvé otázce, zda jsou takové pocity normální. Odpověď zní jednoznačně ano.
Měj se dobře a kdybys někdy zase potřebovala něco probrat, napiš nám.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj..
Poslední dobou si říkám, že chci být kluk. Chtěla bych mít krátký vlasy, oblíkat se jako kluk, prostě chci být kluk, jak vzhledově tak povahově atd.. Ale zároveň vím, že jsem holka a jsem ráda za to, že jsem holka a jsem holkou ráda. Jen mě láká klučičí svět a být holkou je pro mě už občas opruz.
Myslím, že nejsem trans, protože se necítím jako kluk celkově, ale jen jakoby částečně. Sama jsem si v létě zkusila, jaký by to bylo být trans, protože mě to trápí už dlouho, a celý den jsem se necítila jako kluk dobře, takže tuhle variantu jsem vyloučila.
Občas jen tak změním rod, a místo toho, abych napsala „dnes jsem měla“ napíšu „dnes jsem měl“.
Doufám, že je to srozumitelné. Předem díky za odpověď..
Ahoj,
děkujeme za důvěru. Je správné, že se snažíš objevit, kdo jsi. Zkoušet nové věci jako používat jiný gramatický rod, změnit účes nebo oblečení a vyzkoušet třeba i nové koníčky, je skvělý nástroj, který Ti v objevování sebe sama může hodně pomoci. Pro každého tento proces trvá různě dlouho, není kam spěchat. Nemohu za Tebe určit, jaká je Tvá identita, ale myslím, že je užitečné seznámit se i pojmem nebinární (nonbinary), který označuje rodové identity, které nespadají pod „tradiční“ binární rozdělení, čili muž a žena.
Zároveň není nic špatného na tom, že jsi ráda za to, že jsi holka a zároveň chceš prozkoumat „klučičí svět“. Být holkou neznamená, že musíš být skrznaskrz „holčičí“, to jsou pouhé stereotypy, být holkou může vypadat jakkoli.
Můžeš zkoušet zamýšlet se nad tím, proč je pro Tebe „být holkou občas opruz,“ zda je to způsobeno právě stereotypy, očekáváními, která jsou na holky ostatními kladena, nebo tím, že se jako holka necítíš, nebo i něčím jiným.
Držím palce a měj se hezky.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj alíku přitahují mě kluci ale já gay nechci být mam rodinu homofóbů
A tady je jediný místo kde jsem to zatim řekl ale i docela bych si chtěl najít kluka líbí se mi jeden ze třídy ale ten mě nesnáší tak jestli by tu nebyla nějáká rada jak si najít kluka
Ahoj,
děkujeme za důvěru a za dotaz. Pocit, který prožíváš, že nechceš být gay, není neobvyklý, může pramenit z obavy, jak by to okolí přijalo. Mrzí mě, že Tvá rodina nevyjadřuje podporu, která je důležitá. Může se ale stát, že se přijetí dostaví časem. Na světě je spousta lidí, kteří jsou naopak k LGBT+ lidem vlídní a akceptující.
Co se týče Tvého dotazu, najít si kluka, když je člověk nezletilý a nevyoutovaný, je složité. Je málo míst pro neplnoleté LGBT+ lidi. Dobré je dodržet pravidlo patnáct let, zákon má svůj důvod a chrání Tě.
Ale mohu Tě odkázat na organizaci Queer and Trans Youth CZ, která pořádá různá online i offline přátelská setkání pro queer teenagery (https://linktr.ee/QTY.CZ). Sdílet vše, co prožíváš můžeš s mentory naší poradny. Ze zkušenosti víme, že je dobré mít někoho, s kým si můžeš otevřeně popovídat o čemkoli.
Drž se.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj
Jsem pansexuál a chci si najít kluka, ale najít si jako kluk kluka je těžké... Prosím pomozte mi kde bych se s někým mohl setkat nebo kde hledat kluky se stejnou orientaci
Díky ta odpověď 👍
Ahoj,
děkujeme za dotaz, je pravda, že najít ostatní lidi z LGBT+ komunity je obtížnější, když je člověk nezletilý a člověk se v této situaci může cítit sám. Nic jako seznamka pro lidi do patnácti let pochopitelně neexistuje. Má to své důvody, které Tě chrání. Stejně jako zákon, který pro intimní sblížení vyžaduje dodržet věkovou hranici 15 let. Ale pokud hledáš přátele, zkus se podívat na organizaci Queer and Trans Youth CZ, která pořádá různá online i offline přátelská setkání pro queer teenagery (https://linktr.ee/QTY.CZ). Pokud Tě napadají další otázky, obrať se na nás.
Měj se hezky.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahojky Alíku a spol ! (píšu to i když předpokládám že mi odpoví někdo z poradny Sbarvouven.cz)
Asi na začátku léta 2022, jsem si začala uvědomovat že možná nejsem úplně na kluky.. Nikdy jsem to neměla tak že bych jako ostatní holky v mém věku „crushovala“ deváťáky, Martina a Martinuse (bohužel jsem zažila toto období a ano asi jsem ty jména napsala špatně) kluky ze třídy nebo tak.. Spíš mě to táhlo k holkám a to né jen kamarádsky, ale i přes to jsem se spíše bavila s kluky (neříkám že se mi nikdo z nich nelíbil jen jsem to tak tolik nepociťovala jako ostatní holky).. Nikdy jsem si nechtěla přiznat že jsem na holky, spíš jsem to tak jen „z dálky pozorovala“ a podporovala, ale že bych měla orientaci na něco (někoho) jiného než opačné pohlaví nehrozilo - teď se přesuneme trochu dál do budoucnosti což je asi léto 22 jak už jsem říkala nazačátku, začala jsem si víc zjišťovat co to vlastně znamená homosexuál a pořád jsem si říkala že to na mě nesedí až do jednoho osudného dne kdy jsem se víc poznala s kamarádkou z kroužku a začala jsem k ní cítit víc než kamádské pouto ale přitom jsem začala mít trochu ráda i jednoho kluka ze třídy.. S kamarádkou jsem se sbližovala čím dál tím blíž a začala jsem cítit že na tom něco bude.. Teď uděláme skok do listopadu 22 kdy jsem už začala pociťovat změny a nějak na začátku prosince jsem si přiznala že asi určitě nejsem jen na kluky.. Zatím se identifikuji jako bisexuál ale je možné že se to časem změní..
Mám i dotaz a chci se zeptat jak mám říct té kamarádce (známe se dýl jak od léta 22) že se mi líbí protože vím že proti lgbt nic nemá ale bojím se že mé pocity neopětuje..
Omlouvám se za slohovku a chyby ale potřebovala jsem se hlavně vypsat protože nemám s kým si o tom promluvit.. Budu ráda za odpověď ale nemusíte se se mnou trápit.
Ahoj,
děkuji Ti za napsání. Nemít si o své situaci s kým promluvit, může být velmi náročné. Je dobře, že jsi využila alespoň tohoto prostoru pro sdílení. Jsme tu pro Tebe.
Co se týče Tvého dotazu, nejelegantnější by bylo nejdříve zjistit, zda Tvou kamarádku vůbec přitahují dívky. Mohla bys třeba zmínit, že se Ti líbí i dívky a zeptat se, jak to má ona. Pokud zjistíš, že není heterosexuálka, má smysl jí říci, že se Ti líbí právě ona, ale jestli to necítí stejně, budeš se s ní ráda dál „jen“ kamarádit. Je vždy dobré zmínit to, že jsi ráda za vaše kamarádství. Nabízím Ti tu možnost. Jak se ale rozhodneš, bude vždy na Tobě. Třeba Tě samotnou napadne ještě jiný způsob. Hodně našich klientů v poradně také často volí místo přímého kontaktu formu písemnou. Může Tě napadat spousta dalších otázek. Je OK se ozvat opakovaně. Nabízím Ti také prostor pro sdílení v naší poradně.
Doufám, že Ti tato odpověď alespoň trochu pomohla. Měj se hezky.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahoj Alíku, nebo spíše sbarvouven v tomto případě,
Jak poznám jakou mám sexualitu? Nikdy jsem nebyl na nic přitahován, ale jednou jsme se bavili ve skupince tří kluků o pubertě a jeden z těch kluků dalo by se říci “flexil“ jak má co má a od té doby si říkám jak asi to co má vypadá že bych ho chtěl vidět atd. Asi víme co. Ovšem nejdivnější na tom je to že představa do budoucna že budu mít kluka a všechno okolo toho co dělají gayové mě děsí. Dalo by se říci že jsem částečně homofóbní. Jakoby mi nevadí když tyto lidé jsou okolo mě, ovšem mě děsí představa že toho budu součástí. Klidně by mi nevadilo být 🏳️⚧️ (jestli je to tedy Bi.) Ale prostě nenenenenenene gay. Cokoli jiného, asexuál, bi, pan, jen ne gay. Snad chapeš moje obavy. Nejde mi o žádný coming out nebo nejake takovehle veci. Jen proste chci ze sebe shodit tu tihu a nebo ji budu na sebe jeste přitížit.
Ahoj,
děkuji za Tvůj dotaz. Spousta lidí se vypořádává s těmi pocity, které popisuješ. Je dobře, že sis jich u sebe všiml, protože teď s nimi můžeš pracovat. Tyto pocity jsou způsobeny tím, že společnost bohužel vytváří o LGBT+ lidech falešné negativní předsudky, které jako jednotlivci přebíráme. I když je pro někoho kvůli předsudkům náročné si to uvědomit, na tom být gay není vůbec nic špatného, je to přirozené a LGBT+ lidé jsou součástí společnosti stejně jako kdokoliv jiný. Je dobré si toto připomínat.
Píšeš, že Tě děsí představa mít kluka a “všeho okolo toho, co dělají gayové”. Skutečnost, že je někdo homosexuál, o něm neurčuje nic jiného než to, že ho přitahují lidé stejného rodu. Každý gay dělá jiné věci a má svůj vlastní způsob života, stejně tak jako každý heterosexuál.
Není neobvyklé, že se lidé možnosti, že by byli LGBT+, bojí, a proto svou orientaci potlačují. Pokud se Ti podaří pozměnit svůj přístup, budeš lépe schopný zjistit, jak to máš ty. Je možné, že zjistíš, že jsi heterosexuál, nebo ne, být oběma možnostem otevřený Ti v objevování sama sebe pomůže. Zkus se zamýšlet nad tím, co přesně Ti na tom, že bys mohl být gay, vadí. Možná zjistíš, že jsou to ve skutečnosti jen předsudky. Psal jsi, že představa být bisexuál, pansexuál nebo asexuál, Tě neděsí, přitom představa, že bys byl homosexuál, ano. Zkus tyto dvě představy srovnat, jaký v nich vidíš rozdíl. (Emoji vlajky, které jsi použil označuje trans* rodové identity, vlajka pro bisexualitu je tvořena růžovým, fialovým a modrým pruhem.)
Zjišťování vlastní orientace může být delší proces a není potřeba s ním spěchat. Lidé si při něm kladou otázky – jací lidé je přitahují, s jakými by chtěli mít romantický nebo sexuální vztah, jak si představují svou budoucnost a podobně. Otázky, které si kladou, jsou pro každého různé, neexistuje jeden univerzální postup. Zkus sledovat, jestli Tě ten kluk přitahuje, nebo si své myšlenky vysvětluješ jinak; jestli se Ti něco podobného již v minulosti stalo. Chci Ti také nabídnout možnost navštívit Poradnu Sbarvouven.cz. Jsme tu i pro Tebe.
Držím palce.
Poradna Sbarvouven.cz
Sexuální orientace
Ahojte všichni... Už dlouho jsem se s tím chtěla někomu svěřit, ale vždy jsem se bála. Cca měsíc zpátky jsem se o své orientaci již zmiňovala..
Už od mala si všímám že jsem v mnoha věcech jiná než ostatní holky. Spousta ostatních holek z mých škol se bavily o klucích a vztazích s nimi, líčily se a spousta takových „holčičích" věcí... Nikdy mě tyto věci nezajímaly, nelibilo (a nelíbí se mi) když mě někdo nazve ženou/holkou/dívkou atd. a kolikrát jsem pochybovala o tom, jestli vůbec jsem holka. Jednoho dne jsem narazila na úžasnou osobu jménem Lucie. Lucie je o 3,5 let starší osůbka, a taky moje 1. „Láska". Bylo to zvláštní a dlouhou dobu jsem se snažila vyvrátit, že by mi přišla atraktivní žena, ale holt moje malinké třináctileté srdíčko překonalo můj mozeček, a s tím že jsem se zamilovala, jsem se Lucce svěřila.
Lucka mě odmítla, že je spíš na starší. Chvilka bolesti přetrvala a já narazila na dalších pár osob (3) které mi přišly atraktivní. Byly to 2 holky, a 1 kluk. To mě pomátlo ještě víc, a ve chvíli když jsem si myslela že už je mi má orientace známá, jsem se ocitla opět na začátku. Jen tak jsem si jednou listovala na instagramu ve storries lidí které na instagramu sleduji, a jedna z osob měla na storriečku „i am proud omnisexual". No 1. věc co mě napadla byla zjistit; si o této orientaci mnohem více, a zjistila jsem že to perfektně sedí ke mě.
Řekla bych že mám ve své orientaci celkem jasno. Ale stále mě mate moje pohlaví/gender. Necítím se být ženou a nesnáším pojem žena. Vždy jsem chtěla být spíš jako kluci. Hrála s nimi hry, dělala s nimi různé lumpárny, hrála fotbal, bavila se s nimi o „klučičích tématech" Kluci mě přibrali do party i přes to, že jsem vlastně (biologicky) žena. Byl to celkem fajn pocit, ale pořád jsem se cítila dost jiná. Necítím se tak úplně ani jako muž, ani jako žena. Narazila jsem na pojem nonbinary, ale ani ten ke mě nesedí. Toužím po tom zjistit co jsem zač, a najít lidi co by měli stejný „problém“ jako mám já.
Mohli byste mi prosím poradit co bych asi mohla být zač?
Ahoj,
děkujeme, že se na nás opět obracíš. Je skvělé, že dokážeš být k sobě upřímná ohledně toho, kdo se Ti líbí a že jsi i našla označení orientace, které Ti sedí.
Bohužel nikdo za Tebe nedokáže rozhodnout, jaký je tvůj gender. Říkáš, že se necítíš úplně jako muž, ani jako žena a zároveň Ti nesedí pojem nonbinary (nebinární). Identita je mnohovrstevnatá a mnohdy se nedá snadno popsat jednou nálepkou. Můžeš zkoušet se zamýšlet nad tím, jak chceš, aby Tě vnímali ostatní, nebo například jak chceš vypadat, jaká zájmena používat a podobně. Tyto „praktické“ věci sice neurčují gender, ale mohou Ti pomoci se v sobě zorientovat. Nakonec je důležitější vědět, jaké věci Ti pomáhají se cítit v souladu se svou identitou, než to, jak ji budeš označovat. Každý je jedinečný a prožívá svou identitu jinak, všechna označení a nálepky jsou zjednodušující, je v pořádku nemít takovou, která by Ti nevyhovovala. Také není kam spěchat, sebepoznávání je dlouhodobý proces. Ale rozumím tomu, že najít označení, které by Tě vystihovalo, může být uklidňující.
Nonbinary je nejen označení genderu samo o sobě, ale také zastřešující pojem, pod který patří mnoho různých identit, které nespadají pod binární rozdělení muž/žena, pokud budeš chtít zapátrat na internetu po dalších označeních, snadno je najdeš. Vedle těchto kategorií existuje ještě jedna, agender (agender spektrum), tak se označují lidé, kteří se neztotožňují s žádným genderem vůbec, nebo jen omezeně. Co se týče potkání lidí, kteří se také zabývají zkoumáním své identity, mohu Tě odkázat na společnost https://jsmetransparent.cz/, která organizuje online i offline podpůrné skupiny. Nebo se můžeš o tomto tématu pobavit s jedním z mentorů online poradny https://www.sbarvouven.cz/, mezi nimiž jsou i nebinární a trans* lidé.
Měj se dobře.
Poradna Sbarvouven.cz
předchozí | 123456 | další |