Ahoj,
to jsou náročné otázky politického charakteru, na které má spousta lidí velmi vyhraněné názory. Zjednodušeně řečeno ti na dotaz, jestli to není nějaká blbost, odpovím, že ano, už jen proto, že prakticky každý politický směr je plný mnoha blbostí a vnitřních nekonzistencí.

V demokratických státech (nejen v USA) se postupně společnost rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Tento jev probíhá plynule už od konce druhé světové války, politici se postupně učí nemluvit s protivníkem ani pracovně, ani přátelsky, ani zdvořile. Sociální sítě (zejména Facebook) nakazily touto polarizací i běžné obyvatelstvo. Každá půlka společnosti je ochotná některé nesmysly svému názorovému táboru odpouštět (protože my jsme ti hodní) a u opačného tábora je vyzdvihovat (protože oni jsou zlí). Postupně se stav zhoršuje. Je to smutné a v důsledku i docela nebezpečné, když se většina Američanů bojí svých krajanů víc než nepřátelských velmocí.

Politici konsensus nehledají, nekonečné spory jim do značné míry vyhovují, proto vymýšlejí zákony provokativně jednoduché a nesmyslně hloupé, místo aby poctivě podchytili všechny možné výjimky. Polský zákonodárce nejspíš nepřemýšlí, jestli svým hlasem pro zákaz potratů prohloubí trauma znásilněným nezletilým dívkám, zajímá ho spíš, jestli správně naštve své názorové odpůrce a potěší své voliče. Naopak politik hlasující proti zákazu bude ochotně prosazovat absolutní svobodu potratů pro kohokoliv opět těmi nejjednoduššími argumenty, jako kdyby potrat byl drobný kosmetický zákrok. Nikdo nehledá kompromis, nikdo nepřemýšlí, jestli existuje nějaký způsob, jak protistranu přesvědčit. Stačí si zkrátka dupnout „takhle to má být!“ a nasbírat lajky a nominace a hlasy voličů…

Rozdělení na dva znepřátelené tábory se děje obvykle podle bohatství, podle vzdělání a podle víry. Bohatší místa (typicky města) bývají liberálnější, vesnice konzervativnější. Vzdělanější lidé většinou mají širší rozhled a nevzdělaní se jimi cítí zahanbeni, manipulováni, nebo přímo podváděni. A co se týče víry… u té už existují tisícileté tradice o tom, kdo je přítel a kdo nepřítel, podle toho, na co kdo věří.

V současném Polsku i v USA tvoří křesťané velkou množinu voličů, a proto jedna z polarizovaných stran víc prosazuje to, co považuje za náboženské pravdy, zatímco druhá imponuje čím dál větší množině ateistů. Dlouhodobě historicky vzato se i církve vždy dělily na pokrokovější a konzervativnější křídlo, ale po střetu s myšlenkami osvícenství přijaly během posledních staletí více společensky-konzervativní roli. Koncept moderní sexuální výchovy jim proto jde trochu proti srsti, připadá jim neslušný, nehledě na to, co říkají data a statistiky. Na co všechno křesťané zapomněli, to docela pěkně shrnula následující provokativní noční můra mladého papeže z úvodu stejnojmenného úchvatného seriálu.

(Pro pořádek podotýkám, že seriálový papež Pius XIII. je sice výstřední, ale názorově extrémně konzervativní, vnímá katolickou církev jako beton společnosti, se kterým nikdo nehne.)

Co se týče potratů…

To je složitá otázka sama o sobě i bez toho, aby zazněla ve zpolarizované společnosti. Neměli bychom nad ní přemýšlet binárně povolit/zakázat, ale spíš do kdy povolit. Těžko se hledá nějaká pěkná a nezpochybnitelná pravda, v který moment přesně vzniká člověk. Máme sice nějaká vědecká pozorování, kdy končí buněčné dělení plodu, kdy mu začíná tlouct srdce, kdy už cítí bolest a kdy alespoň nějak vnímá, ale to jsou jen základní vodítka.

Každý člověk si může říct, že pro jeho etické cítění je důležité jiné vodítko než pro ostatní lidi. Jelikož ateisté nemají žádný objektivní bod, o který by si mohli vlastní morální pozici neotřesitelně zapřít (mají jen pocit, že nemyslící shluk buněk nepotřebuje speciální práva), mnoho křesťanů říká, že za rozhodující okamžik vzniku člověka považuje samotný začátek těhotenství. Sice mu v tu chvíli netluče srdce, necítí bolest a nic nevnímá, ale možná, že má duši… ať už si pod tím představí kdokoliv cokoliv. Z této úvahy jim pak logicky vyplývá, že potrat = vražda.

Kdyby znásilněná nezletilá zabila dítě až po porodu, tak by to asi připadalo špatně i tobě, ne? Polští politici zkrátka rozhodli, že pro ně je rozhodující jiný okamžik než tady v ČR pro nás. Může nám to připadat divné a hloupé a můžeme vymýšlet hypotetické situace a argumenty, kterými by šlo naše severovýchodní sousedy přesvědčit. Ale i při inteligentní poctivé konverzaci nakonec skončíme u složité filozofické otázky, kdy přesně vzniká člověk. Krom toho, jak jsem již zmiňoval v první části odpovědi, politici ve zpolarizované společnosti neradi vedou inteligentní konverzace – nevěří, že jim ochota vést dialog může přinést voliče.

Ponaučení by tedy mělo být, že volič by měl podobné konverzace aktivně požadovat. Nespokojit se s tím, že si politik silácky a bezohledně dupne na Facebooku.

Alík

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o snu, který míváš od malička. Nedávno se Ti zopakoval. Odehrával se blízko místa, kde žiješ, a zásadní roli tam hrál stařík, který Ti připomíná Tvého dědu. Od té doby, co se Ti tenhle sen zdál, se bojíš, že na místě, kde sen odehrál, bude stát,

Věřím, že v Tobě sen, který se Ti zdál, vzbudil strach. Sny mohou být příjemné, ale také nás mohou postrašit. Je to tak, že když spíme, náš mozek pracuje a vytváří různé obrazy, příběhy a zvuky. Tyto sny se mohou podobat tomu, co jsme někdy zažili, nebo mohou být úplně nové, jiné, fantazijní. Kde se vzal Tvůj sen, nikdo neví. Důležité je vědět, že ať se Ti zdá cokoliv, je to jen sen. Skutečnost je jiná, postava ze snu Ti nemůže nic udělat.

Chápu, že se bojíš, „že tam bude“ postava ze snu stát. To místo si můžeš projit nejprve s někým jiným, a přesvědčit se, že je vše v pořádku, a postupně sama. I kdybys měla strach, můžeš si říkat, že to byl jen sen a že se nic neděje. V každém případě není třeba se tomu místu vyhýbat.

S tím, co jsi prožila, se můžeš svěřit rodičům, i s tím že se stařík podobal na Tvého dědu. Můžete o tom společně mluvit - to by také mohlo pomocí zbavit se strachu při vzpomínce na sen, nebo z určitého místa.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz. Píšeš, že jsi poslední dobou unavená a bez energie, což se odráží na běžném životě, který žiješ. Nevíš, proč ke ztrátě energie dochází.

Je moc dobře, že se zajímáš o své zdraví a hledáš příčiny změny, která se s Tebou děje. Důvody mohou být nejrůznější, mohou být tělesného, ale také psychického charakteru. Může to být například i jarní únavou, větším výdejem energie v nedávné minulosti apod.
Někdy takový stav může být přechodný, trvat několik dní, a nakonec dojde k obnově energie a vše se vrátí do normálu. Je potřeba o sebe více pečovat, odpočívat, mít na sebe odpovídající nároky. Pomoci by Ti mohli i Tvoji rodiče, pokud je to možné.

Pokud taková situace trvá déle, je důležité vyhledat ordinaci praktického dětského lékaře, který může na základě lékařských vyšetření hledat příčinu a také pomoci, abys měla více sil a energie.

Držíme palce.

Modrá linka

Ahoj,
vezmu to popořádku. Chápu tvou touhu vyjet s kamarády na výlet a zažít cestovatelské dobrodružství, nicméně se obávám, že na dobrodružství tohoto typu jste ještě příliš mladí. Sice neexistuje žádný zákon, který by nezletilým zakazoval cestovat bez doprovodu rodičů (ačkoli je samozřejmě nutné, aby měli vlastní cestovní doklad a doporučuje se i notářsky ověřený podpis rodičů, že s cestou souhlasí), nicméně rodiče za vás mají zodpovědnost a tohle by bylo skutečně příliš velké dobrodružství.
Když pominu praktické věci, jako je například shánění ubytování pro tři děti bez dospělého doprovodu, cestování po Evropě bez dospělých rozhodně nepovažuji za bezpečné. Tím samozřejmě nijak nezpochybňuji vaši samostatnost nebo šikovnost, jen zkrátka dospělí mají mnohem víc možností než děti, jak vyřešit krizovou situaci. Proto myslím, že je bezpředmětné radit ti, jak přemluvit rodiče, aby vám to dovolili. Já sama mám dvě děti v podobném věku a určitě bych je samotné cestovat nenechala. Určitě vymyslíš jiné prázdninové dobrodružství, které byste mohly uskutečnit a které by bylo bezpečnější.
Krásné léto!
Bára

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že píšeš, když si nevíš rady. Vážím si Tvé důvěry, umím si představit, že nebylo jednoduché se svěřit s takto intimními tématy. Popisuješ několik věcí, které Tě trápí, odpovím Ti postupně.

Zmiňuješ, že Tě trápí nízké sebevědomí a nevíš, co s tím. Je moc dobře, že si takových věcí všímáš, a vidím, že bys to i rád změnil. Z toho co píšeš, jsem pochopila, že se porovnáváš s druhými lidmi kolem sebe. S podobným trápením nám píše více dětí a dospívajících, nejsi v tom sám. V pubertě tělo prochází mnoha změnami a člověk si zároveň začíná víc uvědomovat svůj vzhled a i různé poznámky druhých lidí, které někdy mohou být necitlivé. Nepíšeš o své situaci mnoho podrobností, takže moje odpověď bude spíš obecná, snad si v tom pro sebe najdeš něco užitečného. Neexistuje jedná zaručená rada na to, jak si zvýšit sebevědomí, protože situace každého člověka je jiná a každému funguje něco trochu jiného. Může pomoci tu situaci trochu prozkoumat, porozumět. Jak dlouho to u sebe pozoruješ, s čím by to mohlo souviset, jak jsi to měl dřív? Můžeš zkusit postupné kroky k tomu, abys k sobě byl laskavější. Například když se přistihneš, že o sobě v duchu přemýšlíš negativně, zastavit se, uvědomit si, že k sobě chceš být milejší a říct si o sobě i něco hezkého. Co se Ti na sobě třeba líbí? Někdy pomůže si to i sepsat. Můžeš i poděkovat svému tělu za to, jak Ti dobře slouží, co vše dokáže. Ráda bych Tě také ujistila, že je v pořádku, že jsme každý jiný, každý z nás má silné i slabé stránky. Možná bys byl překvapený, že i lidé, kteří se zdají skoro dokonalí, o sobě mají pochybnosti. Možná by Ti mohlo pomoci také promluvit si o tom s nějakým kamarádem anebo s rodiči, babičkou.

Dále zmiňuješ častou chuť na masturbaci. Nepíšeš, jak je to časté, ale ve 13 letech jsou podobné myšlenky a chutě běžné. Objevuješ své tělo, svou sexualitu a i zvýšená potřeba masturbace může být v pořádku. Důležité je, že píšeš, že to tak mít nechceš. I tady bych Ti doporučila zkusit pozorovat, kdy ty chutě přicházejí nejčastěji. Jak to zpozoruješ, můžeš zkusit zaměřit pozornost na nějakou činnost, jít mezi lidi – kamarády, rodinu, jít si zaběhat či jinak zasportovat. Nemusíš na sebe tlačit nebo hodnotit, jak to máš a jak by to mělo být jinak. Někdy jsou takové věci i přechodné a časem samy odezní. I tohle může být fajn probrat s kamarádem, starším sourozencem, bratrancem nebo někým, komu důvěřuješ.

Co se týče lakování nehtů, myslím si, že je v pořádku to zkusit. I kluci mohou zkoušet podobné věci a neznamená to, že by byli gayové. Je fajn, že uvažuješ poprosit o to mámu. Chápu Tvou obavu, co si o Tobě bude myslet. Přemýšlím o tom, jestli jí to takhle můžeš říct i s tou obavou, podobně jako jsi to napsal nám. Věřím, že máma pro Tebe bude mít pochopení. Svěřil ses už babičce, to je moc fajn. Nevím, jak reagovala, ale možná bys z té zkušenosti mohl nají jistotu pro to svěřit se mámě.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj,
menstruace v těhotenství je naprosto ojedinělým jevem. Může se stát, že ještě po oplodnění žena v době, kdy měla mít menstruaci, špiní, což je způsobeno nedostatkem gestagenů. Nicméně skutečná menstruace s těhotenstvím mizí. Pokud se tedy u těhotné ženy objeví krvácení v pravém slova smysl, jde o varovný příznak, který by měl vždy vyšetřit lékař a odhalit jeho příčinu. Může jít o signál hrozícího nebo už probíhajícího potratu, mimoděložního těhotenství a dalších závažných komplikací.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
sice nejsem kadeřnice, ale pokusím se ti na tvůj dotaz odpovědět nejlépe, jak umím. Nejprve bych chtěla zdůraznit, že česáním se vlasy rozhodně neničí (samozřejmě předpokládám, že si je češeš klasickým způsobem a nevymýšlíš žádné „speciality“). A rozhodně není dobrý nápad se přestat česat, protože pak budeš mít vlasy zašmodrchané a to jim určitě prospívat nebude.
Rozumím tomu, že velký objem vlasů může být problém a je to velmi náročné na úpravu, ale existuje velké množství přípravků, které umí řešit i tento problém. Pokud píšeš, že už ti maminka koupila nějakou speciální masku, která vůbec nepomáhá, problém může být v tom, že není vhodná na tvé vlasy.
Proto bych ti doporučovala navštívit kvalitního kadeřníka, který ti doporučí vhodný přípravek a poradí ti, jak o tvé specifické vlasy pečovat. Z mé vlastní zkušenosti laik v drogérii většinou nepozná, co by měl koupit a jde víceméně o metodu „pokus/omyl“, zatímco odborník má zkušenosti a dokáže mnohem lépe odhadnout, co bude fungovat.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

ve své zprávě popisuješ, že vidíš lidi nebo zvířata, které tam ostatní ale nevidí – například postavy, zvířata. Kamarádka to taky zná, ale ne až tak moc. Říkám si, jaké to pro Tebe asi je, vidět něco, o čem možná nevíš, jestli to je nebo není skutečné? Zažila jsi s tím už nějaké těžkosti, nedorozumění? Může to být zatěžující, nesrozumitelné, možná můžeš cítit nejistotu, zmatek a další. Ráda bych Tě podpořila, aby ses s tím svěřila ještě někomu dalšímu, nejlépe rodičům nebo jinému dospělému v Tvém okolí. Zasloužíš si, aby se Ti v tom ulevilo. Není to nic, za co by ses měla stydět. Zkus jim popsat, kdy a co přesně se Ti děje. Pak bude jasnější, co dál s tím. Jestli to budete pozorovat, anebo vyhledáte pomoc odborníka, nejlépe klinického psychologa, který by to s Tebou všechno probral. Pro podrobnější popovídání jsme tu pro Tebe anonymně na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Neboj se ozvat.

Co nejhezčí jarní dny přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

hned na začátek Tě chceme ubezpečit, že Tvůj dotaz není trapný, ale přirozený a lidský. To, co se stalo Tobě, se stává občas více lidem, i dospělým, jen se o tom příliš nemluví. Je moc dobře, že jsi nám upřímně napsala a ptáš se na to, co Tě zajímá.

To, že se v noci člověk počurá, může být způsobeno různými příčinami - nachlazením, infekcí, hlubokým spánkem, příjmem většího množství tekutin a jinými důvody. Tobě se to stalo jednou, před více než půl rokem, bylo to tedy ojedinělé a opakovat by se to nemuselo. Chápu, že to není příjemné a vyvolává to různé pocity. Stát se to ale může každému z nás.

Mrzí mě, že je nyní narušen Tvůj spánek. Máš pravdu, že poslední napití by mělo být dvě hodiny před spaním. Pokud jdeš spát dříve než ve 22 hodin (což je moc dobře), můžeš si pustit relaxační hudbu, hudbu pro usnutí, apod. Můžeš také (dvě hodiny před spaním) pít čaj pro dobrý spánek, dá se jich koupit celá řada, jak v běžné nákupní síti, tak v lékárně nebo specializovaném obchodě. Před spaním si můžeš připomínat, že je vše v pořádku, budeš spát klidně a bez nehody celou noc.

Přejeme klidný a ničím nerušený spánek,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z toho, co píšeš, mi to zní, že máš možná zajímavé prožitky díky své fantazii a napadá mě, že Tě chci podpořit spíše v tom, aby sis tuto svou schopnost užíval, než přemýšlel, o co se jedná.

Takto po internetu se to špatně posuzuje, možná máš nějaký typ fotografické paměti, možná máš prostě velkou a detailní fantazii. V každém případě ji můžeš využívat ve svůj prospěch. Můžeš si užívat spoustu zábavy, klidně se i učit své představy kreslit, graficky znázorňovat na počítači či podle nich psát příběhy. Třeba z Tebe v budoucnu bude umělec, ať už výtvarník či spisovatel, režisér nebo scénárista.

Přejeme Ti zábavné dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám, že bys potřebovala nové tenisky, máš je dokonce vyhlédnuté, ale mamka trvá na tom, že Ti je ušije sama. Hledáš způsob, jak ji přemluvit.

Věřím, že bys chtěla nosit takové boty, jako nosí ostatní, a také, že chceš, aby to ladilo s Tvým stylem. Říkám si, jaké důvody má mamka k tomu, že Ti boty chce sama vyrobit. Pokud by to byly finance, můžeš se na koupi bot podílet, nebo požádat někoho jiného, aby Ti je koupil (prarodiče, tetu...). Pokud mamka chce ušít „zdravé“ boty, můžeš si najít nějaké podobné, které budou určeny pro zdravou chůzi a budou vypadat tak, jak bys potřebovala. Pokud má mamka nějaký jiný důvod, můžete se domluvit, za jakých okolností bys mohla mít koupené tenisky.

Také můžeš poprosit někoho blízkého vaší rodině, aby zkusil s mamkou promluvit - už jsi to asi zkoušela, ale třeba by mohl pomoci někdo další. Přemýšlím i nad tím, že by mohl pomoci taťka, pokud ho máš - i on je odpovědný za to, abys měla všechno, co potřebuješ, a cítila se dobře.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Dobrý den z Modré linky,

píšeš nám o viru, který se Ti dostal do telefonu a smazal fotky dvou osob, které byly s intimním obsahem a viditelnými znaky daných osob. Nemůžeš se do telefonu dostat, byla jsi v servisu a paní Ti dala rady, ale nešlo Ti to. Bojíš se, aby se fotky někam nedostaly.

Moc mě mrzí, že se Ti stala tak nepříjemná věc, kterou jsi nedokázala ovlivnit. Chápu, že máš nyní obavy a strach, jak všechno dopadne.

Přijde mi moc fajn, že jsi byla v servisu a dostala rady. Postupovat podle nich Ti ale moc nešlo. Říkám si, jestli by bylo možné zajít do servisu znovu a poprosit paní o pomoc a spolupráci. Napadá mne taky, že by bylo vhodné svěřit se někomu dospělému ve Tvém okolí, komu důvěřuješ, aby Ti mohl pomoci. Může to být máma, táta, teta, paní učitelka. Moc bych Ti přála, abys na to nezůstávala sama.

Je také možné své možnosti zkonzultovat s lidmi, kteří mají s touto problematikou praktické zkušenosti. Například poradna pro internetové bezpečí - http://poradna.e-bezpeci.cz/, která nabízí poradnu zdarma a anonymně. Třeba by Ti dokázala lépe poradit.

Vím, že to teď není jednoduché, zároveň je to něco, co jsi nedokázala ovlivnit a neudělala schválně. Důležité je, abys příště např. takové fotografie nenechávala v telefonu, ale to už jistě víš.

Pokud bys chtěla vše více rozebrat, můžeš nám také zavolat či napsat prostřednictvím chatu. Více informací najdeš tady: www.modralinka.cz.

Držíme pěsti,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se smutnou zprávou, že babičce umřela andulka. Měla jí moc ráda a Ty se teď bojíš, aby se babičce něco nestalo. Rád bys jí nějak pomohl.
Tvoje uvažování o tom na mě působí velmi citlivě a pozorně, zní to, že Ti na babičce hodně záleží a hledáš cesty, jak jí to ulehčit. Říkám si, že každá ztráta bolí, je to bohužel přirozená součást života. Babička může být teď smutná, možná bude i plakat a vzpomínat na ni, asi jí bude hodně chybět. Bude to teď pro ni jiné a asi bude nějakou dobu trvat, než se s tím vyrovná. Pomáhat v tom jí to lépe snášet ale určitě můžeš zkusit – třeba tím, že se budeš zajímat o to, jak se jí daří, jak to zvládá, co dnes dělala, pomůžeš jí rozptýlit myšlenky třeba návštěvou, telefonátem, společnou procházku, hrou, můžeš jí být nablízku, nabízet pomoc. Tak se můžeš ujišťovat, jak to babička zvládá a i Tvé obavy o ni se můžou časem snad zmenšovat.

Držíme palce a přejeme hezčí jarní dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s dotazem, jak se odnaučit říkat nadávky, hlavně ve škole. Když nadávku použiješ, pak Tě to mrzí. Nevím, jestli to chápu dobře, ale zní to, že doma nadávky taky používáš, ale tam to tolik nevadí jako ve škole. Chtěla bych moc ocenit, že zkoušíš hledat způsoby, jak se nadávání vyhnout, asi lépe to půjde, když to zkusíš v obou prostředích zároveň.
Příčin může být spousta. A je taky dost normální si občas zanadávat, dostat to ze sebe ven. Na druhou stranu, pokud je to i pro Tebe obtěžující, jsou možnosti, co s tím. Říkám si, že možná to nepůjde úplně hned, když jsi na to zvyklý, a často si to uvědomíš až potom, ale postupně se četnost nadávek může zmenšovat. Můžeš se stávat citlivější na to, jestli nadávku používáš nebo ne. Přijde mi důležité, aby sis zkusil vysledovat, kdy je ten čas, kdy začneš nadávat – je to tehdy, když se Ti něco nepovede, když Tě někdo naštve, když si s něčím nevíš rady, když už je to moc dlouhé? Dá se těm situacích nějak předejít, aby nastávaly co nejméně Zkus si je třeba i sepsat anebo se o tom s někým blízkým pobavit.
V celém Tvém snažení Ti může být třeba kamarád nebo rodič nápomocný. Může Tě upozorňovat, když Ti nadávka „vyklouzne“ a to, co se stalo můžete spolu probrat. Neboj se o to někoho poprosit. Existují i „jemnější nadávky“, které ostatní lidi kolem neuráží, ale Tobě taky uleví. Můžeš zkusit vymyslet jiná slova, která by se dala v podobných chvílích použít. Pro podrobnější popovídání jsme tu pro Tebe na telefonu nebo chatu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), nebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

Držíme palce, ať se Ti daří ve všem, co bys rád.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

nevnímám Tvé dotazy a starosti jako sobecké a chci Ti říct, že neporovnáváme, jak velké trápení kdo má. Každý z nás je jiný a i podobnou situaci můžeme prožívat různě. Je podle mě moc dobře, že ses rozhodla nám napsat, když Tě něco trápí. Oceňuji, že si všímáš, co prožíváš, co se s Tebou děje. Zní to jako moc náročné období. Odpovím Ti na oba dotazy postupně.

Psala jsi o situaci s rodiči. Záleží jim na dobrých známkách, nejlépe abys měla jen jedničky. To jsou opravdu vysoké nároky, nedivím se, že se cítíš pod velkým tlakem. Představuji si, že musí být moc těžké bát se každého nezdaru a cítit se v očích rodičů jako zklamání. Dokonce si připadáš zbytečná a k ničemu, to je mi líto. Přijde mi úplně pochopitelné, že se bojíš hodnocení druhých, pokud je Tvůj výkon doma pod takovým drobnohledem. Napadá mě, že někdy rodiče tolik tlačí na své děti ohledně dobrých známek proto, že jsou přesvědčeni, že jedině s jedničkami to děti „někam dotáhnou“, budou úspěšné, budou tak mít i třeba dobře placenou práci a budou se mít v životě dobře. Je možná těžké si to představit, často tohle trvání na výborných známkách je vlastně projev starosti o děti a touhy zajistit jim dobrou budoucnost. Rodiče si možná neuvědomují, co svými poznámkami způsobují a jak se cítíš. Moc bych Tě chtěla podpořit v tom, abys zkusila dát rodičům vědět o tom, jak Ti v tom je a co bys od nich potřebovala. Můžeš jim to říct podobně jako jsi to napsala nám. Je moc dobře, že máš prima kamarádky a i tetu. Kdybys neměla odvahu o tom s rodiči mluvit, dalo by se to probrat s tetou? Třeba by Tě mohla později podpořit i v rozhovoru s rodiči. Připadá mi moc důležité, abys na své pocity nebyla sama a aby rodiče věděli o tom, co prožíváš.

Dále píšeš o skolióze, která Tě trápí a vzbuzuje v Tobě strach a nejistotu z toho, jestli se to bude dále zhoršovat. Umím si představit, že přestože nemáš bolesti, i tak Tě to trápí. Zdá se, že máš ohledně zdravotního stavu hodně otázek a asi jen málo odpovědí. To je nepříjemné a nedivím se, že Tě napadají různé scénáře, co by se mohlo stát. Vnímáš, že se nemůžeš spolehnout na své tělo. Píšeš, že je Ti do breku a to mi připadá úplně pochopitelné. U tohoto dotazu si nejsem úplně jistá, co bys přesně od naší odpovědi potřebovala, aby Ti to bylo nápomocné. Cítím z této části Tvého psaní hlavně potřebu sdílet. Asi tušíš, že Ti nedokážu odpovědět na to, jak to se skoliózou budeš mít dál, jestli Tě čeká operace a jestli budeš moci dále sportovat. Ale úplně chápu Tvé pocity a že Ti v tom není dobře. Přemýšlím o tom, zda jde o Tvých obavách více mluvit s Tvým lékařem (lékařkou). I tady mi připadá moc důležité, abys na to nebyla sama a měla s kým sdílet, co prožíváš.

Pokud bys o těchto trápeních nemohla mluvit s rodiči anebo s tetou, možná máte ve škole školní psycholožku (nebo psychologa). Tam obvykle můžeš jít na první konzultaci bez vědomí rodičů a je to prostor, kde můžeš podobná témata probírat, snažit se porozumět svým pocitům a zjistit, co bys pro sebe nejvíc potřebovala. Psycholožka (nebo psycholog) Ti může pomoci i s pocity úzkosti a deprese, o kterých píšeš a také se strachem z hodnocení. Mít takovou podporu může být velmi nápomocné. I my jsme Ti nadále k dispozici, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Přejeme Ti mnoho sil a příjemné jarní dny.
Modrá linka