Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Účast na demonstraci Alík radí dětem

    Volný čas

    Ahoj Alíku mám dotaz jak se dostat na demonstraci když je mi teprve 14 rád bych taky demonstroval ohledně toho co se teď děje, ale nevím jestli na to mám věk a až ho mít budu tak už se nic dít nebude

    kluk, 14 let, 6. září

    Ahoj, nemyslím, že se musíš bát toho, že se za čtyři roky „nic nebude dít“. Trend je spíše opačný, různých demonstrací a shromáždění přibývá spíše než ubývá (samozřejmě, že pandemický rok s tím zamíchal, ale to je jiné téma).

    Účast na demonstraci není sice omezena věkem (svolavateli musí být 18 a více let, účastníků se toto omezení pokud vím netýká), nicméně určitě prober s rodiči, než se na nějakou demonstraci vydáš. I když bývají demonstrace v Česku relativně bezpečné, pořád může dojít k nějakým potyčkám nebo střetům. A v davu se lidé chovají jinak, než jednotlivě. Já osobně se třeba davům raději vyhýbám a svůj názor se snažím účinně prezentovat jinak. Třeba dopisem na zastupitelství nebo příslušným politikům. I to je důležitá a účinná forma protestu.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Volný čas

    Příliš moc zájmů

    Dobrý den,
    omlouvám se za spoustu dotazů ale tohle mě vážně moc trápí.
    Za dva dny se jde do školy a já na gympl. Těším se, na kamarádky se kterými se konečně budu vídat, na novou třídu a celkově.
    Mimo školu mám ale ještě spousty koníčků a kroužků. Mám tedy strach že už na ně všechny nebudu mít čas.
    Chodím na: Výtvarku, dramatický kroužek, hudební nauka, harmonika, kytara a chci začít chodit na zpěv. Jinak často běhám, učím se anglicky, hrát na ukulele, klávesy, flétnu.
    A ráda bych měla čas i na kamarády a do toho se budu muset i učit...

    Jsem ochotna vzdát se výtvarky, ve volném čase flétny a kláves... Jinak mě všechno moc baví ale už to nebudu stíhat. Nevím co dělat.

    Prosím můžete mi nějak pomoct?

    holka, 11 let, 29. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svém trápení ohledně výběru volnočasových aktivit. Máš strach, abys všechny své zájmy stíhala, ráda bys ale měla čas i na kamarády a budeš se muset učit. Dokážeš se vzdát výtvarky, flétny a kláves.

    Přijde mi moc fajn, že se zajímáš o dění kolem sebe, a že hledáš aktivity, které Tě baví a intenzivně se jim věnuješ. Ne každý Tvůj vrstevník to tak má. Trávit svůj čas tak, ať je to pro Tebe smysluplné, zábavné i poučné je moc cenné a je dobře, že si to tak umíš zařídit. Přála bych Ti, aby ses aktivitami, které Ti dělají radost nenechala „otrávit“ nebo vystresovat z toho důvodu, že je nestíháš. Energie, kterou jsi věnovala aktivitě, která Tě bavila, a která Ti něco nového přinesla, nikam nezmizí. Tvůj mozek si pamatuje, čemu se věnuješ, i když to není třeba pravidelně každý týden. Pokud něčemu nebudeš dávat tolik prostoru, protože na to zkrátka nebudeš mít čas, máš stále tu možnost se k tomu později vrátit, až se budeš cítit volnější.
    Bohužel, Ti nepomůžu konkrétně vybrat, čemu se aktuálně věnovat více a čemu méně. Tuším, že to nejlépe zjistíš časem sama, anebo s pomocí blízkých či jinými okolnostmi. Smysluplně trávit volný čas je dovednost a ať už to bude jedním či druhým kroužkem/zájmem, je moc dobře, že to pro sebe uděláš. Napadá mě, že si můžeš zkusit sepsat, proč se chceš věnovat konkrétním věcem, které jmenuješ. Možná Ti to pomůže v rozhodování. Stejně tak to můžeš probrat s někým blízkým z kamarádů/rodiny, jsme tu pro Tebe i na Modré lince nebo na Lince bezpečí.

    Hezké dny s kamarády i během aktivit, které Ti přinášejí radost.
    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj Alíku,
    s tímhle problémem jsem se sem už dost krát obracela. Je to o t že mi mamka po sedmi letech zakázala tančit. Bylo to jediné co mě v životě bavilo a šlo mi. Rodiče jsou dlouho rozvedení. Taťka na to nemá peníze, jelikož má jen invalidní důchod. Kamarádky by to asi tak moc nechápali, jelikož neví jaké to je vidět umírat svého tátu. Ale spátky k věci, taťka mi umíral, (operaaci naštěstí přežil) mamka po mě i trochu řvala no a ještě k tomu byl covid a zakázala mi tanec. Bylo mi strašně jelikož jsem přišla i o většinu přátel z toho kroužku. Tento rok si naa narozky začátkem září přeji jen tanec o nic jiného nemám zájem. Jenom ty boty stojí bohužel cca 1000 Kč a pakk k tomu dodá že na rok to stojí přibližně i 30 000 ročně. Když se to mamce snažím vysvětlit tak mi řekne najdi si sponzora. Ještě k tomu trpím kvůli tomu že jsem přišla o tanec slabší depresí. Budu ráda když mi pomůžete.
    $>

    holka, 12 let, 28. srpna

    Milá pisatelko, 

    obracíš se opakovaně do poradny s trápením ohledně zákazu tanečního kroužku. Vnímám, že ten zákaz přišel v době, která byla už tak pro tebe moc obtížná. Vážně nemocný táta, covid a negativní chování mámy k tobě, nejspíš vlivem toho napětí, které to vše doprovázelo. Myslím si, že zákaz něčeho, co bylo pro tebe takovou oporou, bavilo tě a měla jsi tam kamarádky, opravdu není dobře. A je pochopitelné, že ti je z toho těžko a jsi smutná až tak, že jde možná o lehčí formu deprese. Je to hodně psychického tlaku a změn -  ohrožení života táty, pak to, co způsobil covid a změna chování mámy k tobě. Bylo by lepší, aby ti něco, co jsi měla před tím a máš i teď, zůstalo, něco co ti dá tzv. půdu pod nohama. Myslím si, že pro tebe ten kroužek měl určitě i takovou psychologickou roli. A bylo by moc fajn, kdyby to takto dokázala vnímat i tvá máma. A místo odpovědi ať si najdeš sponzora, by ti mohla třeba doporučit, co by se mohlo dělat jiného, co by tedy ona na tvém místě dělala. Myslím si, že by bylo moc dobře, aby ti s tím alespoň nějak, podle svých možností pomohla a ne tě pouze odbyla touto odpovědí. Nejde přece jen o ty peníze ale také o její zájem o tebe, o to, co potřebuješ a jak ti je. Rozumím také bohužel tomu, že rodiče nemusí mít dostatek financí na nákladné zájmové aktivity dětí. A je hodně dětí, které z tohoto důvodu nemohou určité kroužky navštěvovat. I to je realita a je potřeba to tak brát. Máma může opravdu být ve finanční tísni a ten nákladný kroužek by jí mohl přivádět do ještě větší tísně a tím nepohody. Ale bylo by dobře, aby ti pomohla najít alespoň nějaké náhradní řešení nebo to s tebou řešila s větším pochopením k tomu, jak ti nyní z toho je. Co se stalo, že dřív to šlo, abys na kroužek chodila a najednou to nejde? Také byl před tím drahý. Je to kvůli tomu, že otec onemocněl a šel do invalidního důchodu? Třeba by se na to mohli rodiče složit. Půl dá táta a půl máma. A co babička s dědou? Nemohli by třeba přispět i oni? Můžeš se také třeba poohlídnou po tanečním kroužku u jiné organizace, který bude méně nákladný. Je možné, že i zde budeš nakonec spokojená, mít tanec a najdeš tam kamarádky nové. Ty staré můžeš třeba kontaktovat ve volném čase a potkat se s nimi. 

    Tak ti držím palce, aby se tvá situace už mohla  pohnout k možnému řešení a ty našla něco s čím budeš spokojená, buďto starý nebo nový kroužek.

    Poradce Centra Locika

    Volný čas

    Ahoj potřebuji poradit jak si splnit Můj sen .
    Jde o to že mám moc ráda koně ale nemáme
    Moc veliké finanční prostředky na to aby jsem koně mela. Jak by to šlo udělat aby se mi splnil sen? Mela jsem narozeniny a mamka se mě zeptala jak by to bylo nejakym způsobem financne utahnutelné .bylo by lepší někam docházet nebo si koně pronajmout

    holka, 12 let, 26. srpna

    Milá pisatelko, 

    ptáš se poradny na hodně specifickou otázku a nejspíš ti zde nemůžeme odpověď úplně přesně. Neznáme poměry v tvém bydlišti ani to, jak to v koňském světě ve tvém kraji chodí. Ale to, co ti mohu k tomu napsat je, že se je moc fajn, že se mamka o tvůj sen zajímá a nabízí ti, že spolu najdete nějaké řešení. Myslím si, že ze začátku bude určitě lepší někam docházet. Budeš potřebovat kolem sebe lidi, kteří tě to všechno naučí. Pronajmout si koně je z počátku hodně velký závazek a už k tomu potřebuješ vědět, jak s koněm zacházet. Koně se většinou pronajímají osobám, které jsou schopné s ním samostatně pracovat a zaopatřit ho, aby to ulehčilo majiteli. Proto bych ti radila aby sis našla teď nějaký kroužek. Vím, že jich funguje hodně. Ale to záleží na to, z jakého kraje pocházíš. Zkus si to najít na internetu. Zadej si třeba "stáje a ranče" ve tvém bydlišti a uvidíš. Ale každopádně zájem o koně je moc pěkný a moc ti přeju aby se ti podařilo se ke koním dostat. Může z toho být celoživotní zájem a láska.

    Držím palce ať se ti to brzy podaří,

    Poradce Centra Locika

    Volný čas

    Ahoj Alíku,
    mám problém ohledně zájmových kroužků, obávám se že jich budu mít moc a nebudu stíhat školu, jelikož letos jdu do 7.třídy a mám táké jiné zájmy. Minulý rok jsem chodila 2x týdně na lezení, 2x týdně bych chtěla chodit i tento rok. Lezení mě velice baví, lezu 5 let ale přesto průměrně a chci se zlepšovat. Poté budu chodit do umělecké školy na hudební nástroj a na nauku (1.rok, rozhodla jsem se sama) . Minulý rok jsem také chodila do té samé umělecké školy na výtvarku, velmi nerada, měla jsem kvůli tomu zkažený celý den. Mamka ale chce abych tam chodila i nadcházející rok protože kreslím a maluji nadprůměrně dobře, takže by to byl dobrý základ pro střední uměleckou školu. Takže moje utázka zní zda bych stíhala v jednom týdnu 2x lezení, výtvarku, hudební nástroj, nauku, a pokud ne jaké bych měla vynechat.

    Předem děkuji za odpověď holka 12 let

    holka, 12 let, 15. srpna

    Milá pisatelko, 

    svěřuješ se poradně s tím, že máš obavu, že budeš mít hodně zájmových kroužků a nebudeš stíhat školu.  Popisuješ pak, že by to znamenalo mít dvakrát týdně lezení, výtvarku, hudební nástroj a nauku.  Můj názor je ten, že těch kroužků je opravdu hodně.  A už i ty sama o tom máš pochybnosti, zda-li to budeš vše stíhat. Myslím si, že to cítíš dobře. Vím, že je to těžké rozhodování, co tedy vypustit, že vše má nějaký smysl. A tví rodiče nejspíš chtějí aby ses rozvíjela všestranně.  Výtvarka tě nebaví ale mamka se domnívá, že by to byl dobrý základ pro uměleckou školu. Kladu si tu otázku, když tě ta výtvarka nebaví už nyní, tak nejspíš nebudeš chtít aby pak tvořila základ tvého dalšího vzdělávání. Jakou budeš mít skutečně motivaci pro tu střední školu?  Pro hudební nástroj i pro lezení ses rozhodla sama. Sice tam nejspíš nesměřuješ k profesnímu využití ale je to něco, co ti dělá radost a baví tě to.  Jako nejpevnější zájem se ukazuje to lezení. Sport je určitě dobré si nechat. Je to kompenzace k tomu, že ve škole pracuješ převážně rozumově, hlavou. Nemohu ti dát nyní konkrétní radu, které kroužky si nechat a které vypustit. Spíš ti píšu otázky k zamyšlení, které by ti mohly pomoci si vybrat a rozhodnout se sama. Také bych ti moc doporučila se o tom s někým poradit, kdo tě zná a může ti s výběrem pomoci. A také mě napadá, že je možné to když tak zkusit, jak to bude probíhat a co z toho tě bude skutečně bavit a případně v pololetí ten kroužek opustit. Je to hledání a třeba není nutné mít v tom vše jasně dané už nyní. Zkus o tom s někým dospělým mluvit, případně i se školním psychologem, který ti dá nějaké nápady jak se rozhodovat s ohledem na možnou, budoucí volbu střední školy. A když pak budeš chtít a napsat do poradny jak to dopadlo, jak ses rozhodla, tak to bude fajn. Moc nás to bude zajímat. 

    Držím ti palce, ať svou situaci dobře a brzy vyřešíš, 

    S pozdravem, 

    Poradce Centra Locika

    Volný čas

    Ahoj alíku a spol.
    Tak přicházím a dalším dotazem. Mám takový problém že mi přijde že mě nic nenaplňuje. Jakože je život nudný. Asi je to těma prázdninama. Ať dělám cokoliv tak mě to nebaví a nudím se. Teď většinu dní trávím doma a hraju hry nebo koukám na videa nebo filmy. Když jdu ven s kamarádama tak to není takový jaký to bylo. Už to není taková zábava. Asi nemám pro co ráno vstát z postele. Když jsme chodili do školy nebo měli distanční tak jsem měl důvod vstát ráno z postele a obléknout se nebo si sednout k počítači a byla to zábava jak ve škole tak i při distanční se občas stalo něco vtipného. Asi vás napadne abych si našel nějakého koníčka. Ale on je problém že mě to po čase přestane bavit. Nejdéle jsem chodil na kytaru 4 roky a tenhle rok asi v únoru jsem s tím skončil. Bylo to převážně kvůli koroně protože přece jenom hrát na kytaru před monitorem a koukat hodinu do kamery není taková zábava a i před koronou mě to přestávalo bavit. A ještě před rokem jsem chodil na taekwondo ale to mě taky už nebavilo. Napadl mě airsoft protože jsem si ho chtěl vždycky zkusit ale zrovna na tom nejsme finančně nejlépe takže si nemůžeme dovolit jen tak vyhazovat peníze. Za rok ale začnu chodit na brigády takže si budu moct něco málo občas koupit. No ale to jsem odběhl od tématu. Jak jsem zmiňoval v nějakém že svých dotazů tak se věnuji skládání písniček ale to už taky není tak časté ale občas si něco napíšu. Každopádně nevím co mám dělat abych se zabavil. A také trávení volného času s rodinou mě taky nebaví. Prostě by to chtělo něčím okořenit.
    Tak to je vše a omlouvám se že jsem se tak rozepsal.
    Předem děkuji za odpověď a doufám že jste pochopili co jsem tím chtěl říct. Díky moc $>

    kluk, 14 let, 20. července

    Ahoj,
    během prázdnin studenti vybočí ze zajetého řádu a režimu. Najednou mají velkou spoustu času, který není nijak organizován zvenčí. Když se chtějí vidět se spolužáky a kamarády, musejí si to zařídit sami, nestačí jen přijít do školy. V tohle je prázdninové období náročné. Člověk zkrátka na chvíli přichází o intenzivní kontakt s vrstevníky.
    Máš pravdu, že jako první by mě napadlo poradit ti, ať si najdeš nějaký koníček. Píšeš, že tě koníčky vždycky po nějaké době omrzí. Myslím, že to tak má hodně lidí. Ale je fajn užít si ty chvíle, kdy nás to ještě baví. Že to není koníček na celý život, to vůbec nevadí. Zkus si představit, jak by měl vypadat prázdninový den, na který by ses těšil. Pak zkus vymyslet, jak by se tvoje přání dala naplnit. Možná se i pobav s rodiči o tom, jak by ti v tom mohli pomoct oni.
    Držím palce, ať najdeš nějakou zábavu.
    Péťa

    Volný čas

    Ahoj všichni, zrovna jsem na táboře a přijde mi, že tu všem vadím nebo nwm… No…napíšu to asi takhle. Dneska má nás oddíl službu a odhlasovali se i noční hlídky. Naše vedoucí Terka rozhodla, že půjdeme společně po chatkách a rozdělíme se na dvě dvojice. Jenže problém je v tom, že ta jedna Elis, se kterou jsem si před táborem trochu psala, je až moc upřímná. Například Judit něco řekla a já ji rozuměla něco jiného a tak jsem řekla co jsem ji rozuměla. Elis pak hned řekla, že to neni vtipný (to říká skoro pokaždé co něco řeknu) i když to ani vtipny být nemělo. :( A třeba ani nemá problém říct co na tom člověku nemá rada. Já vím ze to neni nic špatného, ale ona neříká věci jako třeba-No na Elišce mi vadí že skáče do řeči-ale spis věci jako-No…ty jsi občas trochu trapná.- Jo, já vím ze jsem trapná! No a Elis se rozhodla jít s Eliškou na tu hlídku, která je btw ještě za světla protože holky chtěly tu první nudnou :/ No… a rak se rozhodlo, ze půjdu s Judit. Jako ona je super, ale proste je taková jiná. Nikdy neměla kluka, má jiný humor, nechápe hodne věcí co lidi našeho věku jo a pod. No a potom šly holky-Elis, Eliška a Judit na záchod a Elis s Judit se rozhodly, že půjdou nakonec spolu a já půjdu s Eliškou. Když mi to teda řekly, tak Elis ještě řekla Elišce-Neboj, to přežiješ. Nejspíš to že půjde se mnou. Eliška a Elis se spolu hodne bavi a povídají si a já doufala ze až s ni půjdu tak si budeme taky alespoň trochu povídat, ale nic se nedělo. Na hlidce jsme zažily jen to, ze jsme potkaly holky co sli ze zachoda. Ty se nás zeptala jestli jsme trapní, že prej jestli jsme trapní zrak po smrti budeme slavni nebo ja nevím co to rikala. No a Eliška řekla ze není a ja neříkal nic a dělala jsem jako ze tam nejsem. Potom Elen už jen dodala že-No (moje jméno) je vlastně trapná. No a tak jsme jen půl hodiny za světla chodily po táboře a neměli jsme koho peskovat, protože 1 a 11 oddíl přišli až později, těm mensim četli vedoucí pohádku, holky z našeho oddílu čekaly na hlídku a nemusely spát a kluci nahore byli ticho. V chatce pak holky řešily pavouky pod posteli a pozdeji jsme si šli lehnout. Teď jen lezim ve spacáku a dělám ze spím. Místo toho vám sem píšu a mám 2% baterky.

    Shrnutí tohoto?

    1. Všem zde očividně přijdu trapná
    2. Nikdo se mnou nechce být ve dvojici
    3. Mám 1% baterie a pospicham se psaním.
    4. S Elis jsme přes zprávy před táborem plánovaly jak budeme v noci vzhůru a dělat blbosti a nakonec holky vzdycky hned jdou spát.
    5. Bez Elišky je tu nuda (myslím jinou Elišku) kterou dali do jiného oddílu. Tam jsem původně měla být já s Elis ale nechtěly jsme a ona se za nás vyměnila :( je tu bez ni nuda.
    6. Nevím jestli to tu vydrzim :(( co mám dělat?
    holka, 13 let, 4. července

    Ahoj,
    koukám, že soužití s holkama na táboře není zrovna procházka růžovým sadem a slovo „trapná“ je tam na denním pořádku. Jestli si některá z holek mysli, že jsi trapná, je to jen její problém. Názor jednoho člověka (ani dvou, ani pěti) neříká nic o tom, jaká ve skutečnosti jsi. Lidi umí být pěkně zlí a rychle soudit.
    Tábory jsou od toho, aby sis v létě užila nějakou zábavu. Jsem si jistá, že si tam najdeš partu, se kterou se bavit budeš. 😊 Možná to nebudou holky, se kterými jsi v chatce, ale někdo úplně jiný.
    Držím palce, aby sis zbytek tábora užila, nenechej se holkami odradit od zábavy 😊
    Zase napiš, kdybys potřebovala!
    Péťa

    Volný čas

    Ahoj....dneska skončil školní rok. To je přece super ne? V minulých letech jsem touto dobou užívala chill, žádnou školu atd. a ještě před dvěma týdny když jsem se učila na test z dějepisu jsem se strašně těšila jak se nebudu muset nic učit.... jo to učení mi nechybí. Jenže letos zažívám úplně jiný pocity prostě mi přijde že máme se třídou strašně málo zážitků a ani to blbnutí ve škole jsme si neužili.... jako jo bez učení je mi suprově ale letos se má ty prázdniny těším ale ne nějak extra.... :( všude na tt vidím videa stejného typu tak aspoň že tak ale prostě si přijdu strašně divně. Myslíte že za to může distanční výuka? Jak mám přestat myslet na ty super zážitky ze školy? Jsem divná že to tak letos mám? Díky moc předem za odpovědi

    holka, 12 let, 30. června

    Ahoj,
    tento rok byl kvůli covidu pro školáky hodně náročný. A to nejen kvůli učení, ale také kvůli nedostatku času stráveného se spolužáky a kamarády. Tvoje pocity tedy zřejmě souvisí s distanční výukou. Prázdniny letos v podstatě nejsou o moc jiné, než školní rok. Nemyslím si, že by bylo divné, že se takhle cítíš, zkus se zeptat, jestli to někdo nemá podobně, mohli byste si o tom promluvit a nabídnout si pomocnou ruku k tomu, abyste si prázdniny užili i tak. Užívej si teď prázdniny, od září si pak užiješ i srandu ve škole se spolužáky.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Volný čas

    Talent a trénink

    Ahoj. Chtěla byych se zeptat co to vlastně znamená vrozený talent.:-) Já od malička tančím. Tančila jsem už i v chodítku, pustila si nějakou písničku a tančila, teda spíš nějak hopsala. Když mi byli čtyři tak jsem začala s disco dance. A dělám ho doteď. Teda tento rok mi to mamka už bohužel zakázala. A mě by zajímalo jestli ten vrozený talent náhodou nemám? Předem děkuji:->

    holka, 12 let, 30. června

    Ahoj, to je důležitá otázka, na kterou zatím psychologové nemají 100% odpověď. Je to, co umíme, výsledkem vrozených schopností, nebo výsledkem trénování a výchovy? Zřejmě půjde o nějakou kombinaci obojího. Jako „talent“ se označuje právě ta vrozená část. Slovo odkazuje na biblické podobenství (Matouš 25, 14 - 30), talent bylo označení množství peněz, do češtiny se někdy překládá jako hřivna.
    Zjednodušeně bych řekl, že všichni máme nějaké dispozice, které můžeme rozvíjet. Třeba já a běhání: nezdědil jsem nejspíš žádné „běžecké geny“ a v dětství jsem běhal vždy hůře, než moji vrstevníci, nebavilo mne to. Vynikal jsem v jiných věcech. V dospělosti jsem si ale řekl, že bych se rád naučil běhat, a rok jsem pravidelně trénoval. Tento trénink mi pomohl k tomu, abych se dostal do formy a tabulkově teď běhám nadprůměrně rychle, což mne samotného překvapilo.
    Ne každý se naučí cokoli, ale důležitost pravidelného trénování, učení a vytrvalosti se často podceňuje, zatímco talent se obvykle přeceňuje. U skutečných špiček ve skoro každém oboru vidíme, že potřebují nejen talent, ale také pravidelný trénink, vytrvalost a odhodlání.

    Volný čas

    Ahoj všichni, potřebovala bych poradit s něčím, co už mě dlouho trápí. Za 14 dní mám ject na 2 týdenní tábor, ale hrozně se bojím. Sice tam jedu už po čtvrté a znám to tam, ale tábory moc nemám ráda. Vůbec se mi tam nechce ject. Ani minulý rok jsem se netěšila, ale to nám tábor zkrátili jen na týden, takže to nebylo tak hrozné. Chtěla bych rodičům říct, že tam nechci, ale táta je tam vedoucí a jedou tam i moje kamarádky, takže mi to nedovolí. Bojím se, že mi řeknou, že si vymíšlím, nebo že to nějak přežiju jako vždycky, když řeknu, že někam nechci. Navíc už jsem zrušila spaní u kamarádky na chatě, protože už se spolu moc nebavíme. Tábora se bojím od té doby, co skončil ten minulý. Nevíte prosím, jak mám rodiče přemluvit abych tam nemusela jít? :-(

    holka, 13 let, 30. června

    Ahoj,
    zkus se s rodiči pobavit o tom, proč se ti na tábor nechce, vysvětli jim důvody, proč se tam bojíš jet. Možná by stálo za to, povědět jim, jak bys prázdniny ráda trávila, co bys chtěla dělat místo tábora. Kdyby to nešlo, ale nakonec bys na tábor jela, zkuste společně vymyslet, čím by sis ho mohla zpříjemnit.
    Držím palce, ať se s rodiči nějak dohodneš,
    Péťa

    Volný čas

    Ahoj je mi 12 let a porad si nemůžu přestat hrát s panenkama nebo s nějakým a zvířátkama atd......
    Stydim se za to, ale proste me to baví spousta lidi se mi směje
    Otázka tedy zní?
    Je v pořádku aby si 12leta holka takhle hrála?.........
    Předem děkuji za odpoved

    holka, 12 let, 27. června

    Ahoj,
    pokud děláš něco, co tě baví a nikomu to neubližuje, myslím, že je hraní v pořádku v každém věku. Možná tě časem hraní s panenkami omrzí nebo už na něj nebudeš mít čas. Pokud je to ale teď tvůj koníček, užívej si to! Psala si, že se ti za to lidé smějí. Jednou z možností, jak zvládnout pocity studu, je vysvětlit jim, proč tě to baví, co si na tom užíváš, jiná možnost je třeba nechat si hraní jen pro sebe a nebavit se o tom s dalšími lidmi. Zvaž, která možnost by ti vyhovovala líp. Je možné i nakombinovat obě varianty a někomu o hraní říct a jinému ne.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Volný čas

    Jak se zbavit stresu z tréninků?

    Ahoj Aliku, mám takový problém…hraju závodně volejbal a letos postupuju do nového vyššího týmu, jenže pokaždé když tam jdu tak se bojím promluvit, zapojit atd. Strašně mě z nervů bolí břicho vždycky když mám jít na trénink a moji rodiče to absolutně nechápou a nutí mě tam chodit… Nevíš jak se toho strachu a stresu zbavit?

    holka, 14 let, 23. června

    Ahoj,
    mrzí mě, že máš z tréninků takové nervy, protože sport je činností, která by ti měla přinášet radost a uvolnění a nikoli tě stresovat. V první řadě je proto potřeba zjistit, co je příčinou tvého stresu. Prožívala jsi stejné pocity i v minulém týmu? A pokud ne, co bylo jinak? Nevyhovuje ti kolektiv? Stresuje tě trenér? Nebo máš nervy z očekávání a nároků, které jsou na tebe kladeny?
    Teprve když identifikuješ příčinu svého stresu, můžeš s ním dál pracovat. Můžeš se například pokusit navázat přátelství s některou z dívek z týmu. Poprosit rodiče, ať promluvi s trenérem. Nebo zkusit zapracovat na předzávodní nervozitě... V první řadě se však zamysli nad tím, co je příčinou a proč se situace změnila.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Volný čas

    Mění se mi zájmy

    Ahoj prostě všichni co tady jsou, a moc se omlouvám za to že píšu tak často ale potřebuju odpověď.
    Dřív strašně bavilo natáčet na jednu aplikaci (ne na TikTok to neni ten nemám) no ale teď mě už to vůbec nebaví a ani mi to tak nejde jako před tím jakto.
    Aještě to že co mě před tím nebavilo mě naopak baví.
    Je to tím že se mi mění mozek a začíná mi puberta a nebo je to něčím jiným?

    holka, 12 let, 12. května

    Ahoj,
    změna v tom, co Tě baví a nebaví je úplně běžná. Jednak, jak sama píšeš, ve Tvém věku dochází k hodně změnám (duševně i tělesně), ale i u dospělých je normální, že mohou změnit názor anebo svoje zájmy. Někdy třeba člověk vyčerpá vše, co mu daná věc dává, dál ho nijak nerozvíjí, neučí se nic nového, a tak ho to přestane bavit. Je to tak úplně v pořádku. Neboj se řídit tím, co Tě zrovna zajímá, kam Tě to táhne a nemusíš mít výčitky opustit starý koníček. A taky, kdo ví, třeba se k natáčení za nějakou dobu zase vrátíš, a to je také v pořádku.

    Modrá linka

    Volný čas

    Nebaví mě klavír

    Ahoj alíku a ostatní.
    Už hraju na klavír 4 roky ale nebaví mě.
    Máma mě nutí abych chodila na hodiny ale já jsem jí říkala aby mě odhlásila ale ona že mám talent, že by to byla škoda a že se jí zdá že mě to s panem učitelem baví. Já bych chtěla ale chdit na jiné kroužky jako je: BALET, GYMNASTIKA, KRESLENÍ a KONĚ.
    Prosím poraďte mi co s tím mám dělat

    holka, 12 let, 11. května

    Ahoj,
    je fajn, že ses mámě svěřila s tím, že Tě klavír nebaví a chtěla bys dělat něco jiného. Je mi líto, že to máma příliš nevyslyšela a myslí si, že bys měla chodit dál, protože máš talent. Je úplně pochopitelné, že teď nevíš, co dělat. Tvoje máma může mít různé důvody k tomu, proč na Tvých lekcích klavíru trvá. Někdy se stává, že rodiče chtějí svým dětem dopřát, co oni sami v dětství nemohli a je potom pro ně těžké slyšet, že jejich dítě to nechce. I když to samozřejmě nemusí být zrovna váš případ. Zkus si s mámou promluvit znovu a zjistit, proč trvá na tom, abys na klavír chodila, přestože Tě nebaví. Třeba dojdete k nějakém kompromisu, třeba že bys to zkusila ještě jedno pololetí anebo čtvrtletí a dál byste viděly. Rozhodnout můžou i prázdniny, protože v delší pauze sama pocítíš, jestli Ti lekce budou chybět nebo ne. A pokud byste se s mámou dohodnout nedokázaly, napadá mě obrátit se na tátu, nebo jinu blízkou osobu, které se můžeš svěřit. Rozhodně je dobře, aby ses ve volném čase věnovala tomu, co Tě baví.

    Držíme palce, ať dojdete s mámou k dohodě.
    Modrá linka

    Volný čas

    Foťák

    Ahoj Alíku aspol. 😂, připadá mi že se pořád na něco ptám, ale tak nevadí 🤷‍♀️

    Strašně ráda fotím... V poslední době hlavně přírodu, protože ono toho moc fotit v karanténě nejde... Žádné památky atd.

    Mé fotky nejsou nejspíš nejlepší, ale na můj 13 megapixelový mobil (jako zadní kamera) je to docela slušné.
    Vím že dva měsíce focení není moc, ale strašně mě to nadchlo a prostě to miluju... Akorát umírám z těch 13 megapixelů... Sice později až budou otevřené školy, nebo minimálně okresy bych mohla zkusit fotit na foťáku s jednou spolužačkou se kterou jsem se nedávno začala bavit (nová škola). Fotí je fajn, ale strašně moc toužím po svém foťáku... Vím že je ještě brzo, ale do budoucna si na něj šetřím...
    Pořád mě fascinují ty barvy, světlo... No prostě o tom chci vědět všechno... Ten foťák který bych chtěla je zrcadlovka za 12 tisíc... Jakože asi mi bude trvat dlouho na to šetřit, ale potom asi ani nebudou moji rodiče tak odporující abych si to koupila když budu fotit třeba dva roky... (které nepřežiju... 13 megapixelů - _-)

    Myslíte si že je dobrá volba si šetřit na tak pro mě dráhy vzhledem k tomu že dostávám peníze jen na narozeniny, vánoce, něco málo na svátek a v běžném životě většinou šetřím že něco dostanu třeba abych si koupila pití a já si místo toho vezmu vodu apod.? Myslíte že když mě tu už asi dva (možná tři) měsíce tak fascinuje že mě to bude bavit i za dva roky?
    Myslíte že si na to našetřím? ... Spoléhala bych na rodiče že mi třeba pomůžou, přispějou, ale vzhledem k tomu že moje matka tvrdí tě skoro všechny moje fotky jsou hnusné (sice jsem se asi měsíc přemáhala jí vůbec říct že jenom fotím {ani ň o foťáku}) a mobil a počítač byl taky na mé úspory takže...
    Je to můj sen... Jednou si sebe třeba představuji v Paříži (budu se učit francouzsky a všechno společného s Francií miluji) fotící krásný západ slunce, u Eiffelovy věže 😑 (sice s rodinou moc necestujeme, ale vzhledem k tomu že naše Francouštinářky někdy se třídami jezdí do Francie 😌)
    A na závěr chci jen říct vím že foťák pro mě velmi dráhy je kvalitní, dobrý pro začátečníky, vysoké fps, rozlišení, RAW, objektiv atd.
    Nebojím se že bych ho za měsíc nevytáhla, vždyť jen ten foťák držet v ruce by byl zázrak... Chci ho mnohem víc než notebook a ten jsem chtěla asi rok a půl na psaní (jeden z mých koníčku) ❤️ a to už je dost, protože o notebooku jsem si psala a mluvila skoro pořád (asi to všechny muselo srát, ale tak co - _-)

    Ještě mě napadlo dodat v aplikaci na které fotím mám něco kolem stovky upravených jakože asi pěkných fotek... (těch v koši kterých je dvacetkrát tolik nebudeme řešit že ano? 😌😂)

    Omlouvám se za delší dotaz, ale chtěla se rozepsat.

    Holka v oblacích, 12 let, 8. dubna

    Ahoj, to je skvělý dotaz. Znám to moc dobře, když člověka něco chytne, tak to chce prozkoumat ze všech stran, vyzkoušet, ponořit se do toho tématu. To ty teď zažíváš s focením.

    Fotografování je krásný koníček, který se pro někoho může stát i profesí. Je to hodně rozmanitá práce, takže se můžeš i specializovat: focení portrétů, focení reportáží, focení reklam, focení uměleckých záběrů, focení zvířat, focení svateb, focení dětí, focení přírody, focení krajin, focení z letadla/dronu atd. Každý ten žánr má něco úplně specifického a je to prostě fascinující.

    Když fotíš, děláš naráz hned několik věcí. Objevuješ svět kolem sebe a díváš se na něj jinýma očima. Objevuješ ale taky sama sebe, hledáš, co se ti líbí a jak to na tebe působí. Objevuješ fyziku a techniku: nacházíš limity a hledáš způsoby, jak je obejít nebo překonat. No a v neposlední řadě pomocí fotek objevuješ i preference ostatních lidí a to ovlivňuje tebe. (Asi je jasné, že focení mě hodně baví, co? Studoval jsem to na vysoké škole a několik let jsem se focením živil.)

    Teď k tvému dotazu: je dobrý nápad si začít šetřit na zrcadlovku? Můj soukromý tip je, že jsi spadla do stejné pasti, jako já, když mi bylo 18 let. Cítil jsem, že by moje fotky mohly být lepší, jen kdybych měl lepší foťák. A tak jsem skoro všechny peníze, které jsem vydělal, dával do foťáků. Jen pro představu, můj první foťák měl 0,6 Mpix. Můj druhý foťák už měl 2 megapixely a ten mi vydržel dva roky, než jsem přešel na zrcadlovku s 8,2 Mpix, která mi vydržela až do 2015. A jednou s ní doufám budou ještě fotit moje děti. Kdybych sečetl všechny peníze, které jsem do fotovybavení postupně dal, zatočila by se mi hlaval.

    Co jsem tím chtěl říct? Předně: o megapixely až tolik nejde. Těch 13 megapixelů úplně stačí na to, abys fotila fotky, které půjdou tisknout na A3, a nejspíš stejně budeš fotky ukazovat lidem na mobilu nebo na počítači, kde je rozlišení obvykle pod 2 megapixely. Takže rozlišení tě omezuje jen tehdy, když zoomuješ nebo ořezáváš.

    To ale neznamená, že by ti jiný foťák nedal nové možnosti. Dal, to je jasné. Focení se zrcadlovkou je specifické tím, že se na fotografovanou věc koukáš přímo, můžeš lépe pracovat se světlem a hloubkou ostrosti, můžeš měnit objektivy atd. Moje rada ale je nákup zrcadlovky odložit. Je opravdu hodně toho, co se můžeš naučit i se svým mobilem, a všechny tyhle věci se ti budou hodit s každým dalším fotoaparátem.

    Píšeš si? Jdeme na to:

    • zkoušej fotit úplně jinak: začínající fotografové a fotografky obvykle zapomínají na to, že hodně záleží na pozici foťáku. Většinou cvakají z místa. Přitom právě to, kde stojíš, zda si podřepneš nebo naopak vylezeš na schody, to jsou věci, které ti zajistí úplně nové fotky. Pokud fotíš kamarádku, zkuste focení, kde je někdy proti slunci a fotíš siluetu, jindy fotíš jen její ruce, jindy fotíš z dálky a je sotva vidět, jindy jen detail oka, jindy je v pohybu a rozmazaná atd.
    • experimentuj se světlem, podle toho, jak ti to aplikace dovolí: zkoušej si hrát s časem expozice (jak dlouho je otevřená závěrka), krátký čas znamená méně světla, dlouhý čas znamená více světla, ale taky třeba příležitost si fotku omylem či úmyslně rozmazat, výsledky jsou zajímavé a dokud to nezkusíš, nebudeš pro to mít cit. Někdy ti aplikace umožní „zamknout“ expozici nebo „zamknout“ zaostření, a s tím se dá opět experimentovat.
    • editace fotek: nainstaluj si nějaký dobrý nástroj na editaci fotek, zkus třeba Snapseed. Je to skvělý nástroj na úpravu fotek přímo v mobilu a naučíš se tam důležité věci. Práce s histogramem, práce s ořezem, práce s barvami (teplota barev, sytost barev), práce s kontrastem, zvýrazněním. Řekl bych něco jako „nepřeháněj to s úpravami“, ale to v téhle fázi neplatí. Když se učíš, tak klidně přeháněj úpravy, zkoušej, jak to vypadá, zkoušej různé varianty atd. Projeď všechny ty možnosti, je jich tam opravdu hodně.
    • lepší aplikace: kdybys chtěla ještě lepší program na úpravy, zkus Adobe Lightroom, to je placený program, ale má mobilní verzi, která je zdarma
    • podrobné úpravy a fotokoláže a fotomontáže: objev svět úprav na počítači, zkus aplikaci Fotky ve Windows a časem přejdeš třeba na něco dalšího. Dělej si alba a výběry fotek. Zkoušej různé verze stejné fotky. Dělej retuše. Nástroj Photopea.com je česky a zdarma a naučíš se tam opravdu pokročilé věci, když budeš chtít.

    Vidíš to? To všechno můžeš zkusit, aniž jsi utratila korunu navíc. Popravdě ti závidím, kolik toho před tebou je a co všechno můžeš objevit. A až třeba za rok nebo za tři roky budeš chtít přejít na lepší foťák, bude výběr zase o něco lepší a ty hlavně budeš přesně vědět, co chceš.

    Mimochodem, já bych se poohlédl i po nějakých dobrých použitých kompaktních foťácích. Nemusíš koupit nový, můžeš koupit od příbuzných nějaký použitý. Každou chvíli si nějaký děda nebo teta kupuje nový fotoaparát a ty můžeš získat ten původní doslova za vlídné slovo. Ideálně bych ti doporučil kompakt, který má alespoň nějaký optický zoom a má možnost manuálního nastavení času a clony (režim M). A nenech se zmást počtem megapixelů. Klidně kup kompaktní foťák s 8 mpix, pokud bude mít řekněme 3x optický zoom, tak to je, jako kdybys na mobilu měla 24 mpix (trochu jsem to zjednodušil). Hledal bych například mezi značkami Canon, Nikon a Sony, to jsou klasické velké značky a málokdy udělají vysloveně špatný foťák. Ale jak říkám, je spoustu věcí, které se můžeš naučit, aniž bys utratila byť jen korunu.

    Přeju hodně štěstí a skvělé světlo!