Díky za skvělý dotaz. Obavy o životní prostřední jsou naprosto správné, je to realistická reakce na situaci, ve které se nacházíme. A bohužel si myslím, že třídění, úspora vody a podobné (dobré) věci jsou jen část řešení. Lidé budou muset výrazně změnit svůj přístup ke světu. V tomto spoléhám právě na mladou generaci. Proto si myslím, že tvůj úkol by měl být: vzdělávat se, studovat, mluvit, chápat souvislosti a vysvětlovat je ostatním. Budou to právě mladí lidé, kteří budou vyrůstat a svým dětem pak jednou předávat svět, který je nyní významně – v některých ohledech nenávratně – měněn.

To je skvělá otázka. V aritmetice se učíme, že dělení nulou „není definováno“. Pokud to zadáš na kalkulačce, vyjde ti chyba.
Naprosto správně uvažuješ o tom, že by to „mohlo být nekonečno“. Matematika umí s nekonečnem pracovat, přestože to není „číslo“. Třeba součet sekvence 1 + 2 + 3 + 4 ... je nekonečno a aritmetika s tím nemá problém. Jenže u dělení je to jiné. Podívej se na číselnou osu. Když se budeme k nule blížit zprava (od kladných čísel), budeme se dostávat ke stále menším číslům. Jednička dělená menším a menším číslem dává vyšší a vyšší výsledek. Takže dává smysl, že to roste až k nekonečnu...
Jenže k nule se můžeme blížit i zleva, tam budou čísla záporná. Jedna děleno záporné číslo je opět záporné číslo. Takže v nule bychom se dostali k výsledku „něco mezi mínus nekonečnem a plus nekonečnem“, což je na běžnou matematiku silné kafe a proto říkáme, že je ten výsledek pro nulu nedefinovaný.

Inteligence je, obecně vzato, schopnost řešit nové problémy. V tomto smyslu je hodně věcí v matematice skutečně otázkou inteligentního aplikování již známých postupů. Ale schopnost řešit matematické úlohy nebo rovnice je schopnost, ve které se člověk zlepšuje, čím více se tomu věnuje. Nemusí jít ani o rychlé uvažování, spíše je to otázkou praxe. Proto také řada učebnic nabízí velké množství příkladů, od jednoduchých k obtížnějším. Pomáhá to s postupným osvojením postupů, které pak člověk nemusí vymýšlet od nuly.

V každé fázi se ale snaž pochopit, co a proč děláš. Nech si základy vysvětlit, dokud si nebudeš jistý tím, co se děje.

Ahoj,

zdá se mně, podobně jak to intuitivně cítíš Ty, že jsi zralejší než Tví spolužáci. Líbí se mně, jaké máš hodnoty, jak nad tím, co se děje kolem Tebe, přemýšlíš. Víš, že nejde o to, jakou máš postavu, značku oblečení či nejnovější techniku. Vnímáš, že podstatné jsou jiné věci. A sice to, jaký jsi uvnitř, jaký jsi jako člověk. Je moc dobře, že si uvědomuješ, že komunikace se spolužáky, i když Ti v lecčems nesedí, je důležitá. Dovedu si představit, že je náročné se v takovém prostředí pohybovat. Proto je potřeba mít někoho, s kým to můžeš sdílet, bavit se o svých pocitech, ulevit si.
Měl jsi nějaké psychické problémy, nerozvádíš to, ale významně Ti pomohla třídní učitelka i psycholog. To jsem moc ráda, že jsi našel ve svém okolí podporu, zasloužíš si ji. Píšeš, že si názory ostatních bereš až příliš osobně. Myslím, že i v tomto případě by Ti mohli pomoci, být Ti oporou. K tomu mne také napadá, že by Tě mohlo zaujmout improvizační divadlo Jardy Duška Čtyři dohody a Pátá dohoda. Zkus si je najít si na internetu a vyposlechnout. Myslím, že tam najdeš leccos, čím by ses mohl řídit a učit se, jak si nebrat věci osobně.

Přejeme Ti, ať se Ti daří.

Modrá linka

Ahoj,

rozumím tomu, že se chceš dál bavit s tím klukem, ale zároveň nechceš, aby se Ti posmívali ostatní. Moc se mně líbí, že se o toho kluka zajímáš a rozhodl ses ho podpořit, stali se z vás kamarádi. Pokud se Ti někdo posmívá, není to v pořádku, není to správné a nemělo by to tak být. Pokud se proti tomu posmívání neumíš sám vymezit (vím, že to není snadné), požádej o pomoc někoho dospělého, komu věříš. Mohou to být rodiče, oblíbený učitel/ka, někdo ze širší rodiny, trenér či vedoucí kroužku, zmapuj si pro sebe své okolí a hledej, koho bys mohl oslovit a požádat o podporu, kterou si zasloužíš Ty i ten kluk. Pokud máte ve škole školní psycholožku, bylo by fajn si o tom promluvit s ní. Měla by o tom vědět a umět vás oba podpořit.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
je mi líto, že tě škola nebaví a máš k ní tak negativní vztah. V první řadě by asi bylo dobré zamyslet se nad tím, čím je to způsobeno. Chápu, že v některých předmětech ti nemusí vyhovovat učitel nebo styl výuky, ale pokud ti nevyhovuje většina předmětů, možná bude problém někde jinde. Někdy například škola děti nebaví, když je pro ně příliš namáhavá nebo probíranému učivu nerozumí (což tedy zřejmě nebude tvůj případ), ale stejně tak se ve škole často nudí i děti, které jsou nadprůměrně nadané a inteligentní. Zkus se zamyslet nad tím, jestli tě školní hodiny nudily vždy, nebo kdy například nastal ten zlom a čím mohl být způsobený.
Co se týká nevyhovujícího stylu výuky paní učitelky, o které se zmiňuješ, můžeš na toto téma například rozpoutat ve třídě diskusi a zeptat se, jak to vnímají ostatní spolužáci. Pokud vás s tímto názorem bude většina, můžete jej paní učitelce tlumočit a domluvit se na jiném stylu výuky, který by vám lépe vyhovoval.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že se ve třídě necítíš dobře – máte tam spory mezi spolužáky – kluky a vámi – holkami. Bývají dost nahlas, přijde Ti, že vám „kazí život“. Zkouším si představit, že takový stav ve vaší třídě může být dlouhodobě dost zatěžující a chápu, že Ti to není jedno. Přijde mi fajn, že jsi napsala a zkoušíš hledat, jestli je cesta, jak to změnit.
Do nějaké míry je normální, že tyhle rozpory mezi kluky a holkami ve vašem věku jsou. Každý máme jiné potřeby a někdy může být velmi těžké je vyslechnout a vymyslet, co by se mohlo zkusit, aby byli všichni spokojení. Je to výzva a hledání kompromisu – společného řešení. Každý má nárok si říct, co by ve třídě potřeboval, a co je ochoten pro to i pro ostatní udělat. Ve škole k tomu nejčastěji slouží třídnické hodiny a další pravidelná setkávání, třeba se školním psychologem. Napadá mě, že by to pro vaši třídu mohla být jedna z možností. Můžete zkusit se spolužačkami oslovit vaši třídní učitelku, výchovnou poradkyni anebo přímo psycholožku, pokud ji na škole máte. Nebojte se vyjádřit zájem o třídnické hodiny a o to, že vám není jedno, že je situace ve vaší třídě taková, jaká je. Dá se pro to něco udělat, ale zasloužíte si v tom podporu dospělých kolem vás, kteří můžou vaše společné povídání směrovat a navrhovat další nápady.

Ať se spolu můžete mít ve třídě postupně lépe a lépe přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je úplně v pořádku, že píšeš Alíkovi, když se v Tvém životě něco děje. Píšeš nám o tom, že máš strach z přijímaček na střední školu, hlavně z matiky, kde v přípravných testech dosahuješ méně bodů. Máš také obavy z toho, jak zvládneš stres z cesty na přijímačky i přijímačky samotné. Trápí Tě také otázka, jak v nové škole zapadneš mezi vrstevníky, protože si sedneš spíše se staršími.

V tom, co jsi napsala Alíkovi, se ptáš, jak nebýt ve stresu, píšeš také o obavách, jak zapadnout v novém kolektivu, budu tedy reagovat na témata, která jsi otevřela.

Nejprve píšeš o tom, že máš obavu z přijímaček, zejména z matematické části. Chtěla bych ocenit, že se na zkoušky s předstihem připravuješ a děláš si různé testy a cvičení. To je určitě dobrá cesta k tomu, abys přijímačky zvládla. Pokud Ti jde matematika hůře, máš ještě dost času na to, abys to dohnala. Můžeš se například učit s někým dalším, kdo se také na zkoušky připravuje, nebo si (s pomocí rodičů) sehnat doučování. O pomoc můžeš požádat i ve své současné škole - s přípravou na přijímačky většinou pomáhají.

Máš také strach ze stresu z přijímaček. Věřím, že představa přijímaček není úplně příjemná. Aby to bylo jednodušší, můžeš si cestu do školy vyzkoušet „nanečisto“, školu si obhlédnout, pak už to pro Tebe bude jednodušší. Pokud bys chtěla v den přijímaček (nebo jindy) snížit stres, můžeš se zaměřit například na dechová cvičení, kdy budeš zklidňovat svůj dech: hlubší nádech, výdech ještě hlubší než nádech. Také je možné dýchat s malinkými přestávkami, například nádech - chvilku nedýchat - výdech - chvilku nedýchat - nádech a opakovat tak dlouho, jak je potřeba. Cvičení na snížení stresu také najdeš v aplikaci „Nepanikař“, kterou si můžeš stáhnout na internetu. Pomoci také může to, když Tě na přijímačky někdo doprovodí, nebo tam půjdeš s někým ze spolužáků, který se na stejnou školu také hlásí.

Obavy máš i z toho, že nezapadneš mezi spolužáky, pokud se na střední školu dostaneš. Rozumím tomu, že Tě to může zneklidňovat. Myslím, že může pomoci, když budeš sama sebou, nebudeš si na nic hrát, ale zároveň budeš otevřená a přátelská. Podpořit Tě může i to, když si v nové třídě k sobě najdeš někoho, kdo Ti bude sympatický, a na začlenění do kolektivu nebudeš sama.

Přejeme Ti, abys vše dobře zvládla, a držíme Ti palce.

Modrá linka

Milá pisatelko,

obracíš se na poradnu s tím, že se ti nelíbí přístup školy k tvému dlouhodobému onemocnění. Přijde ti, že škola tě škola málo chápe a málo tě podporuje, když musíš být dlouhodobě mimo školu kvůli své nemoci. To, na co škola má a nemá právo ti tady bohužel nenapíšu, protože to je individuální pro každou školu. Rozumím tomu, že bys nyní potřebovala od školy to, aby ti více vyšla vstříc, lépe ti umožnila domácí vzdělávání a méně zpochybňovala to, jestli jsi doma důvodně či ne. Je možné, že nyní, když jsi v 9té třídě má škola vyšší nároky a očekávání, vzhledem k tomu, že budeš školu opouštět, uzavírat školní docházku a postupovat na další školu. A tak více dotazují to, zda-li je tvá nemoc opravdu tak vážná, abys musela tolik hodin chybět a mají třeba dojem, že zůstáváš doma víc než bys musela. Proto pak chtějí kontaktovat OSPOD, který má za úkol sledovat, zda-li mají děti vhodné podmínky pro svůj vývoj (ne pouze to, když jsou děti týrané či zanedbávané). A školní vzdělání je součást dobrého vývoje. Škola má třeba obavu, zda-li se tvojí rodiče řádně starají o to, abys chodila do školy. To velké množství omluvených hodin bude na konci roku možná důvod, proč tě nechají ročník opakovat. Doporučila bych vám o tom, co se ti děje se školou dobře a otevřeně komunikovat. Domluvit se se školou na individuálním plánu vzdělávání, plnit určité úkoly a doučovat se látku, kterou škola stanoví. Možná budeš chodit na nějaké zkoušky, které ukážou, zda-li látce dobře rozumíš. Třeba tím škola vyjadřuje i určitou starost o tebe, jestli máš opravdu to, co potřebuješ. A hlídá i určitou povinnost, kterou mají tvojí rodiče vůči tobě, a tou je zajistit ti řádné školní vzdělání. Přeci jenom jsi již v 9té třídě, což je látka, která se běžně doučit doma nedá. A tvoje absence jsou opravdu velké. Zkus to nebrat jenom proti sobě ale i jako určitou starost školy o to, aby tvoje cesta do života mohla být plnocenná a postavená na dobrém vzdělání. Tak ti držím palce, aby se tvá situace se školou brzy a dobře vyjasnila. Poradce Centra Locika

Ahoj milá holko,

takový limit neexistuje. Nicméně vše je rámováno zdravým rozumem. Napadá mě, abys promluvila s vaší třídní/m. Měl/a by mít přehled, jaké požadavky jsou na vás napříč předměty kladeny. A čtyři testy denně se mi zdají dost.

Dominika

Ahoj kluku,

někdy se stává, že něčeho, co děláme dlouho, máme plné zuby. Většinou v takovém případě stačí malá změna - a ve Tvém případě nastane velká - půjdeš totiž na SŠ, do jiného prostředí, s jinými požadavky. A tak uvidíš, třeba se za pár měsíců Tvůj pohled na školu a studia promění. Na střední školu můžeš nastoupit i tři roky po ZŠ (pokud splníš náležitosti přijímacích zkoušek) - ale nebývá to zvykem. Byl bys potom o tři roky starší než všichni Tvoji spolužáci a možná by Ti to přineslo více otázek a nedorozumění, než si nyní dokážeš představit.

A pak mě ještě napadá - co bys ty tři roky dělal? Některé firmy sice nabízí brigády již od 15 let, ale většinou to bývá myšleno jako přivýdělek, nikoli jako stálá práce. A do té do 18 let věku nastoupit nemůžeš.

Držím Ti palce s rozhodováním,

Dominika

Ahoj holko,

otázkou je, proč Ti tak vadí právě rozcvička? Myslím si, že protáhnout se před sportovním výkonem je důležité z mnoha důvodů (a ano, ne vždy nás to musí bavit :). Pokud je však důvod závažnější a probrala jsi ho s rodiči i paní učitelkou, věřím, že společně najdete řešení.

S pozdravem,

Dominika

Ahoj, vidím, že ve svém věku ještě nemáš zdaleka jasno. Hodně času na přemýšlení získáš, když půjdeš na gymnázium. Tam se potom rozhodneš, jakou vysokou školu budeš chtít studovat dál. Při dalším studiu můžeš také využít nabídky studovat v zahraničí, které školy pro své žáky a studenty dostávají.

Ahoj,

píšeš nám, že jsi třikrát udělala strašnou věc. Většina třídy Tě za to nemá ráda, Ty se za to nesnášíš a bojíš se, že se to dozví máma. Chtěla bys od nás poradit, co máš dělat.

V Tvé zprávě nepíšeš, co jsi udělala a tak se mi teď celá situace obtížněji představuje. Vnímám, že Tě záležitost, ohledně které píšeš, trápí a jsem moc ráda, že jsi nám napsala a svěřila se nám. Věřím, že pro každý případ, kdy jsme udělali nějakou věc, která se nám může zdát opravdu strašná, může existovat řešení. Všichni někdy děláme chyby, důležité je, jak se poté zachováme, některé věci se dají napravit. Napadá mě několik možností, co bys mohla dělat. Mohlo by pomoci svěřit se někomu ve Tvém okolí s tím, co se děje ve škole a co Tě tak trápí. Píšeš, že se bojíš, že se to dozví máma. Tak si říkám, jestli máš ve svém okolí někoho jiného, komu by ses nebála svěřit - nějakou paní učitelku ve škole nebo někoho z rodiny - sourozenec, táta, babička, teta. Myslím, že svěřit se s tím, co se děje by mohl být první krok k vyřešení a zklidnění celé situace. Také přemýšlím nad tím, jestli máte ve škole školního psychologa. Pokud ano, mohla by to být další osoba, na kterou se obrátit. Pokud nikoho takové ve svém okolí nemáš, můžeš se nám svěřit na chatu nebo lince, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (kontakty najdeš zde: https://www.modralinka.cz/).

Držíme Ti palce, abys našla podporu a pomoc, kterou potřebuješ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se spoustou věcí, se kterými nejsi spokojená. Je dobře, že si hledáš způsob, jak s nimi nakládat. Obecně je důležité naučit se rozlišovat, co člověk ovlivnit může a co ne. Pokud jde o Tvého spolužáka, napadá mě, že možná se chová, jako kdyby měl ADHD postě proto, že ADHD opravdu má. A možná se stalo něco, co je pro něj příliš obtížné a neumí s tím nakládat jinak. Nepíšeš, co Ti vlastně vadí. Obtěžuje Tě jeho chování nějakým způsobem? Pokud ano a dělá něco přímo Tobě, co pro Tebe není příjemné, je potřeba obrátit se na nějakého učitele a řešit to. Jestliže je to jeho chování celkově, můžeš se i tak obrátit na učitele nebo se můžeš učit nebrat to vážné. To je pro život docela dobrá schopnost, protože v životě se občas budeme dostávat do situací, ve kterých nebudeme úplně spokojeni.

Pokud máš obavy o něj a o to, jestli je v pořádku, i v tom případě mu Ty sama asi nemůžeš pomoci jinak, než se svěřit někomu dospělému. A jestli Ti vadí, jak se k němu chová jeho spolužák, můžeš se ho zastat nebo se obrátit na nějakého učitele, kterému věříš.

Co se týká nezáživných hodin, chápu, že Tě nebaví. Jestliže je Vás ve třídě více, komu tyto hodiny nevyhovují, můžete se domluvit a řešit to společně, třeba přes vaši třídní učitelku (učitele).

Stejně tak je důležité, aby ses svěřila někomu ve škole nebo doma rodičům, pokud se k Tobě někdo chová nehezky a Ty si s tím nevíš rady. Rozumím tomu, že by sis přála, aby byl ve škole školní psycholog. Současně mě napadá, že Ty sama můžeš spolužákovi jasně dát najevo, že Ti jeho chování vadí a požádat ho, aby s tím přestal. A pokud ne, nenecháš si to líbit. A v případě, že nepřestane, je potřeba se skutečně na někoho obrátit.

Celkově píšeš o spoustě věcí, se kterými jsi nespokojená. Pokud si s nimi Ty sama nemůžeš poradit, je důležité na ně nezůstávat sama. Některé záležitosti mohou rodiče či vyučující vyřešit. S některými i oni možná mohou těžko něco udělat, ale o to důležitější je, abys mohla sdílet své pocity a necítila se být na vše sama. A v tom Tě chci opravdu povzbudit, nezůstávej sama s tím, v čem Ti není dobře.

Klidnější dny Ti přeje
Modrá linka