Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Řetězovky od kamarádky Alík radí dětem

    Kamarádi

    Ahojky,nevím kam tento dotaz,co asi ani není dotaz patří,tak ho píšu sem.Abych začala,kamarádka mi včera začala posílat řetězovky přes WhatsApp,ale nechci si ji blokovat,přece jen je to moje kamarádka.Co mám dělaaaaaaaat?!?!?!Pls pomozte

    Díky za odpověď:-)

    holka, 11 let, 9. října

    Ahoj,

    nevíš si rady s tím, že Ti Tvoje nejlepší kamarádka začala posílat řetězovky přes WhatsAspp. Říkám si, že by bylo fajn jí povědět o tom, že Ti to vadí. Můžeš jí to vysvětlit podobně, jako nám - že ji máš ráda a nechceš si ji blokovat, zároveň bys ji ale chtěla požádat, aby Ti řetězovky posílat přestala.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Čau čau, mám problém s kamarádem. Znám ho od konce 4 třídy (teď jsem v 7), a dřív jsme byli nejlepší kámoši, ale teď mě hrozně štve. Jeden den je úplně hodnej, že z toho nemůžu, ale pak druhej den je protivnej a zlej, že mám chuť mu urvat tu jeho hlavu prázdnou......třeba včera, měla jsem narozky tak jsme šli ven, a byl prostě moc moc hodnej, i mě obejmul a koupil mi dvě čokolády, ale dneska se mi udělalo blbe, za jsem brečela tak jsem mu to rekla, a on na to "A divíš se". A když jsem mu řekla že jsem čekala že mi řekne co mám dělat (protože mi furt rádi ohledně mýho zdraví a tak), tak mi řekl ať si třeba sednu že nemá čas. Fakt, nejradši bych ho umlátila 😭💀

    holka 13 let, 24. září

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru s jakou se svěřuješ poradně. Píšeš o tom, že máš kamaráda, a ten má vůči tobě velmi různé způsoby chování. Na jednu stranu je milý, pozorný. To tě nejspíš těší a jste si blízcí. A pak nerozumíš té změně v jeho chování vůči tobě, kdy je necitlivý, odbyde tě či je protivný a odmítavý. A vyvolává to v tobě vztek na něj. Píšeš také, že se znáte již dlouho a dříve jste byli nejlepší kamarádi. To víš, oba se měníte. Znáte se z doby, kdy jste byly ještě děti a nyní se u vás obou povaha mění. Oba prožíváte víc emocí a výkyvů v náladě. Začínají se ve vás také probouzet emoce vůči druhému pohlaví. Oba jdete do puberty. A to se na vašem vztahu odráží. Už nejste takové dvě malé děti ale dospívající dívka a dospívající kluk. Doporučila bych ti to brát tak nějak v klidu, s nadhledem. Přestože ti věřím, že tě ty výkyvy v chování trápí, tak zkus si to jeho chování nebrat osobně.  A  spíš vnímej ty pozitivní chvíle, které spolu zažijete. Zkus i ty pro něj občas něco udělat, zajímat se o něj nebo mu s něčím poradit.  Ber to prostě tak, že se oba měníte a to, jací jste byli dřív je teď už jinde a jste oba jiní. Můžeš si s ním třeba o tom i promluvit a zeptat se ho, co se u něj vždy děje, když se k tobě chová nepříjemně. Třeba spolu přijdete na to, že i jemu může něco vadit a pak na to reaguje takto. Prostě zkuste se nad vaším vztahem spolu zamyslet a domluvit se na tom, jak ho nejlépe udržet jako přátelství i nadále. Komunikace je nejlepší způsob jak se s nejasnostmi ve vzájemných vztazích vyrovnat. 

    Tak vám oběma přeju ať si k sobě stále umíte najít cestu. Přátelství z dětství jsou velmi cenná,

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Kde najít kamarády?

    Ahoj, především chci moc poděkovat za odpověď, ale najít si jiné kamarády je dost těžké. Ve třídě už všechny znám, a nevím kde jinde je hledat. Třeba mamka bere gynekologii jako samozřejmost až od 16. Věřím jí, ale nejsem si jistá, že tam mám jít tak pozdě. Co já bych dala za kamarádku!

    holka, 28. září

    Ahoj,
    kamarády si můžeš najít úplně všude. Stačí být otevřená, přátelská a
    dávat najevo, že se o ostatní zajímáš. Dětský kolektiv není omezený jen na tvou třídu. Chodíš do školy, kde se pohybuje spousta dětí. Předpokládám, že máš také nějaké kroužky, a bydlíš na místě, kde se také nějaké děti v okolí vyskytují. Pokud budeš chtít, jsem si jistá, že se ti kamarády podaří najít. Neboj se ani vstupu do nových kolektivů. Začátek školního roku je vynikající příležitostí například pro vstup do nových kroužků, či sportovních oddílů. I tam můžeš najít nové kamarády. Je ale důležité dávat najevo, že o kamarádství stojíš, zajímat se o lidi kolem sebe, bavit se s nimi a tak dále. Pokud budeš otevřená a přátelská, ostatní se k tobě budou chovat stejně.
    Co se týká návštěvy gynekologie; pravidelně bys tam měla začít chodit, jakmile začneš menstruovat - a to může být samozřejmě dřív než v šestnácti letech.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Přestup na novou školu a kamarádi

    Zdravím opět všechny, tentokrát jsem tady s takovým a dotazem a prosbičkou. V lednu se stěhuji do nového města se svou rodinou a nastoupím tam do nové školy, třídy a kolektivu. V této škole do které momentálně ještě chodím, mě nic moc hezkého nepotkalo. Pomluvy, lži, šikana…, no nebudu mít na tuhle školu hezké vzpomínky. Těším se na nový začátek, ale bojím se jak na přesun budu reagovat, jak se začlenit, jak vystupovat, jak se chovat… Prostě se bojím, že něco zkazím, vůbec nevím jak si najít nové kamarády. Já ani nemám žádného kamaráda či kamarádku. Všichni byli hrozně falešní a hodně mi ublížili, hlavně po psychické stránce. Mám problém někomu novému důvěřovat, já důvěřuji pouze své rodině, kterou nadevše miluji a která mi vždy v takových situacích pomohla. Říkala jsem si že nový začátek, nic se nemůže pokazit, ale co když ta škola do které budu nastupovat bude ještě horší? To asi ví jen pánbůh. Přemýšlela jsem, zda si nenajít své budoucí spolužáky třeba na instagramu a začít s nimi být v kontaktu abych až nastoupím, nebyla úplně cizí. Jak se mám připravit? Já vůbec nevím a moc se bojím, že budu třeba terčem šikany, nebo se semnou nikdo nebude chtít bavit. Na to jsem zvyklá ale každý chce mít alespoň jednoho dobrého pravého kamaráda. Poradíte mi co by jste třeba na mém místě dělali? Předem noc děkuji za odpověď, všichni se mějte hezky a buďte hlavně zdraví a šťastný!

    Naty, 13 let, 28. září

    Ahoj,
    je skvělé, že se do nové školy těšíš a díváš se na přestup pozitivně. To, že se zároveň trochu bojíš a jsi nejistá, je úplně normální a při vstupu do nového kolektivu by se tak cítil každý člověk. Věřím ale, že se ti v nové škole bude líbit a budeš tam mít lepší zážitky než ve své původní.
    Co se týká navázání vztahů s novými spolužáky a získávání kamarádů, myslím, že nejlepším a nejosvědčenějším způsobem je přirozené a otevřené chování. Pokud se člověk přetvařuje a hraje si na něco, čím není, lidé to obvykle dřív nebo později poznají a ztratí tím jejich sympatie. Buď proto přátelská, otevřená a přirozená. Bav se s ostatními, zajímej se o něj, ptej se na to, co je zajímá a baví. Když dáš najevo svůj zájem a budeš vystupovat otevřeně, ostatní to určitě ocení a promítne se to i do jejich chování.
    Přeji ti, aby se ti v nové škole líbilo a našla sis tam opravdové přátele.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Ahoj,
    cca před 2 týdny jsem se pohádala se svojí nejlepší kamarádkou v češtině kvůli prkotině. Psali si jen tak pro zajímavost nějakou těžkou větu a v jednom slově mi řekla že tam má být měkké i a pořád to do mě hučela. Pak když viděla že si tam píšu měkké tak si tam napsala tvrdé a tak to měla správně. Kdykoliv něco píšeme tak si to i při kontrole mizíkuje a to se nesmí. Právě v tý větě jsme se o to pohádaly a pak na fyzice jsme se spolu nebavily a neseděly. Bylo to v pátek, o víkendu jsme se spolu taky nebavily. Pak týden chyběla, tak jsem jí minulý pátek napsala jestli nechce poslat úkoly? Na to mi doposud neodpověděla ani ne. Gitě(spolužačce, kamarádce) pak napsala i co jí je ale já si to musela zjistit od bývalé spolužačky se kterou se Adel baví. Včera jsem Adel napsala že bych ocenila aspoň ne. Taktéž neodpověděla. Zase jsem pak dostala ty svoje záchvaty který na prázdniny zmizely ale teď zase začaly. tak jsem jí přes mamky mobil(protože já musím mýt tlačítkový) poslala dvě tiktok videa co jsem měla stáhnuté z internetu. Samozřejmě že taky neodpověděla. Mě už to štve, nevím co mám dělat. Adel se strašně chlubí každým výsledkem. Cestou z adapťáku si stěžovala že je v obou dvou soutěžích na prvním místě ale když jsem si po týdnu pouštěli video tak na sebe strašně upozorňovala že ona je první a vyhrála a já ne. Strašně lituju toho že jsem jí neřekla co děláš? Vrátily se ty stavy a já jnevím co dělat, fakt mě to strašně štve. Jako když nekomunikuje tak ani krok neuděláme. Upřímně se od ní chci odpoutat, abychom už nebyly kamarádky protože mi přijd že mě využívá. Prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji mockrát už dopředu.

    holka, 11 let, 22. září

    Milá pisatelko,

    děkuji za důvěru, se kterou se obracíš na naši poradnu.

    Píšeš, že tvá nejlepší kamarádka ti řekla, ať si záměrně napíšeš v češtině špatné i, a ty si to pak měla špatně. Také se zmiňuješ, že kamarádka se snaží mít za každou cenu vše ve škole správně, i přes to, že pak kvůli tomu podvádí. Píšeš i o tom, že ses jí snažila pomoci tím, že si jí nabídla poslání úkolů. Kamarádka neodepsala ani na další zprávy od tebe.

    Není divu, že se v takovéto situaci vůbec necítíš dobře. Situace, kdy se snažíme s druhým sblížit, napravit, co se pokazilo, když ten druhý nemá zájem, je určitě vyčerpávající. Vůbec nevidíme do toho, co kamarádka řeší, ale obvykle by to mělo být tak, že se nedorozumění bude snažit napravit ten, který něco pokazil. Nelíbilo se ti, jak ti Adél záměrně říkala, ať si napíšeš v rámci diktátu špatné i a tak podobně. Také si zmínila situaci, kdy zdůrazňovala výhru v obou soutěžích. Z tvé zprávy cítím, že by sis přála, aby kamarádka nelpěla tolik na výhře a méně zdůrazňovala sebe samu… Ublížilo ti, jak ti na několik zpráv vůbec neodpověděla. Dokonce si ji i s tím konfrontovala, že mohla odepsat alespoň „ne“. Myslím, že si už pro nápravu nedorozumění udělala maximum. Už bych na tvém místě další vstřícný krok nedělala. Teď je řada na Adél. Z tvého chování může jasně vyčíst, že máš zájem se s ní opět bavit a tu situaci urovnat. Sama píšeš, že když nekomunikuje, tak ten krok neuděláte. S tímto souhlasím. Na tvém místě bych počkala na to, jak se ona sama k situaci postaví. Nakonec píšeš, že by ses od ní chtěla nejraději odpoutat. Přijde ti, že tě využívá. Myslím si, že čas všechno ukáže. Dej Adél prostor, jak se postaví k vašemu nedorozumění a to ti pak samo o sobě napoví, jakým směrem se vaše kamarádství bude vyvíjet. Jestliže už teď máš pocit, že ji ve svém životě nechceš, máš právo s ní už netrávit čas jako kamarádka a máš právo zaměřit tu energii jiným směrem. Každý člověk má právo vybírat si kamarády a mít kolem sebe lidi, se kterými se cítí dobře.

    Doufám, že ti odpověď alespoň trochu pomohla. Moc ti přeji, aby ses cítila lépe. Ať situace dopadne tak, jak dopadnout má.

    Hodně zdaru přeje

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj, potřebuji pomoc ohledně mých spolužáků. Chodím do osmé třídy a kluci ve třídě mě a mé kamarádky otravují. Jeden kluk je asi zamilovaný do mě, takže za mnou pořád dolízá a ptají se ještě s jeho kamarádem (který má rád mou kamarádky) na dost nepříjemné otázky. Je to hrozně otravné, ještě k tomu ho já moc v oblibě nemám.
    Ráda bych mu řekla ať mě nechá, ale já se prostě před klukama stydím mluvit... Jak mu mám říct, ať mě přestane otravovat a neptal se mě na vážně nepříjemné otázky?

    holka, 14 let, 24. září

    Ahoj,
    píšeš, že se stydíš mluvit před kluky, možná by mohla pomoci nějaká kamarádka, se kterou bys klukům zvládla říct, že je ti nepříjemné, jaké otázky ti kladou. Protože je třeba, aby o tom věděli, jinak těžko pochopí, že ti to vadí. Možná ti budou klást tyto otázky i po tom, co jim řekneš, že ti vadí. Pamatuj, že na ně nemusíš odpovídat. Je jen na tobě, co jim řekneš.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol.

    Už asi od května se mi líbí jeden kluk. Momentálně chodí do osmé třídy. Je o rok starší než já a chtěla bych se s ním bavit jako kamarádka. Abych vysvětlila situaci: Asi po týdnu, co jsem ho znala, tak jsem s ním jednou promluvila a to o tom, jak se jmenuje. Pár dní poté jsem mu dala dlouhý dopis. Už jsme se bavili a hráli spolu, ale potom jsem to zkazila tím, že jsem mu napsala, že se mi líbí. Celé prázdniny jsme nenavázali žádný kontakt. Až teprve minulý týden jsem s ním opět po dlouhé době hrála a mluvila, ale nikdy se nebavíme o moc osobních věcech. Ve škole se vídáme každý den, ale jen navazujeme oční kontakt, nic víc. Chtěla bych mu aspoň napsat a potom se třeba bavit i ve škole, ale mám nějaký blok. Prostě je to těžké. Možná je tohle zbytečný dotaz, ale jak se mám „přinutit“ nebo odvážit mu napsat nebo za ním dojít a bavit se? O jakých tématech bych s ním mohla mluvit? Protože mě už nic nenapadá. Mám hodně co říct, ale nemůžu, protože u něho nemám ještě pořádně dostatečnou důvěru. Aspoň bych se s ním chtěla kamarádit.

    Předem děkuji za odpověď $>

    holka, 12 let, 22. září

    Ahoj,
    je super, že jsi našla kluka, který se ti líbí a se kterým by ses chtěla bavit. Někdy může být těžké najít společné téma. Fajn může být bavit se o tom, co kterého z vás baví, jakým kroužkům se věnujete po škole, jakou hudbu posloucháte a tak podobně. Na to, abys mu napsala si dej čas, nechvátej, promysli si, co chceš napsat a uvidíš, co na to on. Může se stát, že neodepíše nebo nebude chtít jít ven, ale třeba také půjde. Připrav se na všechny varianty.
    Držím palce,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol. Chtěla bych Vás požádat radu, protože nevím, co a jak, tedy, k věci. Začnu stručným popisem mého problému, Minulé roky jsem měla nějaké problémy s mými dvěma kamarádkami, přišlo mi, že se společně baví lépe beze mě, jejich přátelství je větší a já jsem jako třetí kolo u vozu. Občas ten pocit byl menší, občas větší. Taky se často moje pocity a názory vůči mým kamarádkám mění. Tyto prázdniny jsem s jednou z nich (S) a ještě jinou kamarádkou (E) trávila dost času, a společně jsme se moc dobře bavily, když jsme však všechny čtyři spolu, je to jiné. Se S moc dobře nevycházím, jsme něco jako rivalové. Pak začala škola, a vše se vrátilo do starých kolejí. Ta třetí kamarádka, (V) se s námi o prázdninách nechtěla moc stýkat, ale důvody zmiňovat nechci, taky jsem se jí dlouhou dobu s jedním určitým problémem až mi to mě samotné nějaké způsobilo. Kvůli tomu jsem měla tušení, a naději v to, že mě třeba bude víc vážit za mou snahu jí pomoci, ale nic. Přitom S se to dozvěděla mnohem později a její snaha nějak pomoc byla minimální. V to ale přehlížela a stále přehlíží, což mi dost ublížilo. Teď tedy do přítomnosti, S a V se spolu baví a ignorují mě, přesto, co jsem pro V udělala. Nechci, aby to vyznělo nějak egoisticky ale čekala jsem aspoň kapku vděčnosti, ale nic. Snažila jsem se k nim do konverzace vloudit a povídat si společně, bohužel, bez úspěchu. Dokonce mi připadá, jako by to dělaly naschvál, jsem totiž hodně žárlivá, a ony to vědí. Když jsme s V samy tak si moc nemáme co říct, ale myslím, že to bude kvůli mně, myslím že se nechovám správně, ale nevím, co s tím, nebo jak to napravit. Ptám se tedy, co bych měla udělat pro to, abych naši partu dokázala sloučit a mohly jsme spolu vycházet a já se mohla normálně bavit s V sama, přestala být tak žárlivá a celkově se stala lepší kamarádkou.
    Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

    holka, 13 let, 10. září

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za projevenou důvěru s jakou se obracíš na poradnu. Popisuješ, že tě mrzí, jak se k tobě chovají dvě tvé kamarádky, přijde ti, že tě přehlíží a cítíš se ve vaší partě na druhé koleji. O prázdninách si jedné z nich poskytla poměrně velkou kamarádkou pomoc ale tato kamarádka to nyní nijak neopětuje ve vašem vztahu. Naopak, i přesto se více přimkla k té druhé, která jí zase tak moc nepomohla. Popisuješ také to, že samostatně ani s jednou nevycházíš. S jednou jste rivalové a s druhou si nemáte moc co říci. Takže to vypadá, že ti je s nimi dobře pouze tehdy, když jste pohromadě celá parta.   Víš o sobě, že jsi žárlivá a ty dvě kamarádky to nejspíš vědí a naschvál tě z party vystrkují. A také se ptáš, co můžeš udělat pro to, aby ses mohla normálně bavit s tou jednou, i když jste spolu samy. Celé to vztahuješ na sebe, máš pocit, že nejsi dobrá kamarádka. Vnímám v tvém dotazu několik rovin a zkusila bych je rozlišit. Za prvé tu jsou tvé pocity z toho, jaká jsi či nejsi kamarádka, víš, že jsi žárlivá a také máš dojem, že když se budeš chovat jinak, tak se zlepší tvůj vztah s jednou z kamarádek. Chápu, že tě to trápí a přála by sis mít s touto holkou dobrý vztah, i když jste pouze vy dvě. Ale vztah je vždy něco, co vytvářejí osoby dvě. To, co ti mohu doporučit, co můžeš "dělat jinak" je být co nejvíc otevřená, spontánní, taková jaká jsi. Nehrát si na nic ani nehledat to, co bys měla udělat, aby se to líbilo tomu druhému. Stejně tak, když druhému příliš pomáháme a příliš řešíme jeho problémy, až je z toho špatně nám samotným, jak píšeš, tak to vzájemnému vztahu také moc nepřispívá. Vytváří to nerovnováhu a může to pak sklouznout k tomu, že tě ten druhý především využívá. Netrvej na tom za každou cenu, že se s tou holkou musíte spolu bavit. Řekni si, že tak prostě nebudete. Není potřeba si jí získávat pro to, aby se s tebou bavila. Říkej jen to, co opravdu chceš říci, co cítíš, že je pro tebe důležité. A ona buďto zareaguje nebo ne. Zkus se v tom víc uvolnit a brát to s nadhledem a určitě ne osobně. Psala jsi, že měla před časem velké problémy a z toho důvodu se na léto stáhla z vaší party. Třeba to v ní nějak i nadále přetrvává a ona je díky tomu víc uzavřená vůči tobě. Prostě tak, to ve vztazích funguje. Důležité je stále vnímat pevný bod sama v sobě, v tom co tě baví, zajímá, co máš ráda. A o tom komunikovat s druhými.  

    Pak tu vnímám to téma tvé rivality s tou druhou holkou a také tvou velkou žárlivost, jak píšeš. Tady bych vnímala, že budou kořeny nejspíš ve tvé vlastní rodině. A určitě bych ti doporučila tomu víc porozumět, za jakého důvodu jsi žárlivá, cítíš se být na druhé koleji, proč vnímáš rivalitu s jinou kamarádkou. Nejspíš za tímto tvým prožíváním bude stát nějaký tvůj sourozenecký vztah či tak podobně. Zkus si v tom uvědomit, že jde především o takový tvůj zorný úhel pohledu na svět, že je tu něco, na co jsi zvýšeně citlivá. A třeba si to ani přímo takto neuvědomuješ. Možná jsi jako malá zažila nějaké odstrčení na druhou kolej kvůli někomu v rodině a od té doby to máš uložené v paměti a hodně to očekáváš, že se to zase bude dít. Doporučila bych ti si o tom s někým dospělým promluvit. Nebo zkus vyhledat školního psychologa a popovídat si s ním o tom. Třeba ti to pomůže pochopit za jakého důvodu jsi zvýšeně žárlivá a citlivá na odmítání ze strany druhých.  Možná ti to pak dá takový větší nadhled a bude z tebe vyzařovat klid a uvolnění. A i to je základ k tomu, abys mohla být "dobrá kamarádka", jak píšeš. 

    A za třetí, zkus se zamyslet nad tím, zda-li to jsou opravdu osoby, se kterými ty sama se chceš bavit a mít s nimi nejlepší přátelské vztahy. Třeba i ty sama máš o nich své pochybnosti a zase tak dobré kamarádky to pro tebe nejsou. Jenom ses na ně z nějakého důvodu upnula. Když i v tom získáš větší klid a méně na tom budeš trvat, tak i to v tobě opět zvýší ten vnitřní klid, budeš více uvolněná  a třeba, naopak, to ty kamarádky k tobě přitáhne. 

    Prostě vnímej především sebe sama, své skutečné pocity, nastavení jaká jsi,  vnímej to, co se v tobě děje, jak se cítíš ve svém těle, co chceš a co nechceš. A zkus to přijmout takové jaké to je. Ten plný kontakt sama se sebou a dobrý vztah sama k sobě je základ k tomu, abys mohla mít dobrý, plný kontakt s druhými. 

    Tak ti držím palce ať najdeš brzy svou opravdovou cestu k sobě i k druhým,

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj poradno,

    psala jsem tu o mým kamarádovi, že jsem s ním byla venku, kde mě následně ignoroval a potom když jsme si psali mě urazil. Zjistila jsem, že ten kluk je s námi ve třídě. Nebyla jsem z toho nadšená vůbec. No, ale dnes ve škole si ten kluk sedl se mnou. Už nějak neřeším ignoraci venku a to co mi napsal, ale zase nejsem úplně ráda, že si sedl za mnou do lavice. Spíš jde o to, že mám strach. Mám strach z toho, že když nebudu vědět něco v nějakém předmětu bude se mi smát. Celkově mám takový strach z toho a nedá se toho zbavit. Bojím se že se třeba ztrapním a celý den mám strach pořád. Jakože s tím klukem není až tak špatný sedět. Je celkem v pohodě dá se s ním bavit, ale pořád mám někde uvnitř těla strach, který nejde dostat ven. Najednu stranu si říkám, že se třeba zbytečně bojím, ale cítím se před ním strašně v rozpacích. Předem děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 1. září

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru s jakou se opakovaně svěřuješ poradně. Píšeš o kamarádovi, který tě urazil, když jste si psali a pak zjistila, že tento kluk je s tebou ve třídě. A dokonce si sedl k tobě. Popisuješ svůj přetrvávající strach, který uvnitř sebe cítíš a nejde dostat ven. Máš strach, že nastane situace, kdy se ti ten kluk bude smát, když nebudeš něco vědět, máš strach z toho, že se před ním ztrapníš. Zároveň ale také popisuješ to, že s ním kontakt není tak špatný, že je to celkem v pohodě. Něco jste spolu prožili a on si přesto sedl blízko tebe. Takže na první pohled to vlastně nevypadá nijak špatně. Je možné, že ten strach, který v tobě stále přetrvává je opravdu nějak tvůj. A nejspíš je větší než by musel být. Napadá mě, že se na tom strachu podílí třeba i něco jiného, co jsi zažila. Často to pramení ze vztahů v rodině. V nás se tím vlivem vytvoří emoční nastavení, očekávání, takový jako "program".  A pak přijde nějaká situace, kterou později zažijeme a ona nám to připomene. Spustí se tím ten program a vyvolá emoce silnější, než skutečně odpovídá situaci. Je možné, že ti chování toho kluka k tobě vlastně připomíná nějaké odmítavé, ponižující, zesměšňující chování od někoho blízkého, koho máš. Zkus se nad tím zamyslet i takto. A třeba si o tom i s někým popovídat. Je možné, že se ti ten strach z toho, "že se ztrapníš" bude objevovat i v jiných situacích. Že jsi na to víc citlivá a rychle se díky nějakým vnějším událostem do toho strachu dostaneš, tzv. zapne se program. Je možné, že ten kluk byl pro tebe něčím důležitý a právě proto jeho chování k tobě má takový význam a vyvolává ti ty nepříjemné pocity strachu. Zkus se nad tím zamyslet a uvidíš na co přijdeš.

    S pozdravem, 

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    ahoj, strašně se na mě podepsal tábor. byl tam jeden kluk a ten mi dokonce jednou pomohl první den když jsem nezvládla program a jednou když jsme hráli nějaké hry které jsem nechápala tak mi vysvětlil jak mám hrát. pak mě ale viděl v záchvatu (byla jsem strašně unavená a navím mám problémy s emocema) a začal mít blbý kecy na cokoliv co šlo. jednou když hráli přehazku (nemohla jsem hrát ale nevadilo mi to) tak mě zaujali mravenci. koukala jsem na ně s obličejem těsně u země. pak když dohráli tak u mě najednou všechny děti z tábora včetně toho kluka. ten kluk řekl s divným výrazem a divným hlasem: co dělá? už jsem to nevydžela a zařvala na něj: pozoruju mravence ty exote jeden! všichni se mi strašně vysmáli a tu větu používali celý tábor kdy to šlo. i 2 holky z pokoje se mi smály. pak to s tím blbcem pokračovalo. snažil se mě naštvat pokaždý co to šlo. nechápala jsem za co. za to že mám problémy? navíc tvrdil, že si neuvědomoval že mi něco dělá...
    taky jsem měla šílenou hrůzu z jednoho vedoucího. po tom, co jsem tam zkazila simulaci (byl to záchranářský tábor) jsem měla pocit, že před ním zkazím úplně všechno. samozřejmě jsem vždycky něco našla. za pár dní jsem se bála kolem něj vůbec projít. i přes to všechno tam chci jet znovu. program se mi (většinou) líbil. jak mám na to přestat myslet? furt se trápím hlavně kvůli tomu klukovi co mě urážel. je to už přes měsíc zpátky ale i tak jsem furt smutná. předem díky za odpověď

    holka, 11 let, 28. srpna

    Milá pisatelko, 

    obracíš se na poradnu s tím, že jsi na letním táboře prožila těžké chvíle, a to především kvůli jednomu klukovi. Ten kluk ti z počátku pomáhal a měl pro tebe pochopení. Pak tě ale viděl v záchvatu  a od té doby se ti začal smát a ponižovat tě. A nejspíš pak byl strůjcem toho, že se ti smály i ostatní děti. Moc tomu rozumím, jak těžké to pro tebe muselo být a že na to dosud myslíš. Nejspíš tě to hodně zasáhlo a možná i proto, že to z počátku byl někdo komu jsi důvěřovala a pak se jeho chování změnilo. Z toho, co píšeš vnímám, že se nejspíš potýkáš s nějakým psychickými problémy a učíš se s tím žít mezi dětmi kolem tebe. Je možné, že občas podobné situace zažíváš, kdy děti kolem nerozumí tvému chování a projevům a tak najdou tu, bohužel, nejjednodušší reakci a smějí se ti. Je to mezi vrstevníky hodně časté. A to nejenom kvůli psychickým problémům ale i kvůli mnoha jiným věcem. Myslím si, že každý zažívá něco, kvůli čemu má obavu, že se mu budou ostatní smát. Každý má nějakou svou slabost a nebo něco osobitého a může mít kvůli tomu strach z druhých. Zkus se teď zaměřit na osoby, kolem sebe, které pro tebe jsou dobré, příjemné, kterým důvěřuješ a máš v nich oporu. Vnímej lidi, kteří tě znají a vědí, s čím se potýkáš a přesto se k tobě chovají citlivě a s pochopením. Zkus záměrně se soustředit na ty dobré lidi kolem sebe. A víc si uvědomovat to, že ten kluk není všechno. Máš své zájmy, máš to, co tě baví a co máš ráda. Máš osoby, se kterými přátelíš. Prostě vnímej takové ty podpůrné a pevné body - zájmy, dobré vztahy, místa, která máš ráda, zvířata, přírodu a tak podobně. A zkus v tom prostě věřit sama sobě, svému nastavení, své povaze, ke které prostě patří i to, že máš určité obtíže. Ono má vše dvě strany mince, a to, co jsou na jednu stranu obtíže může mít, na druhou stranu, hodně dobrých stránek, třeba ve tvé citlivosti a vnímavosti, kterou nemají druzí. 

    Tak ti držím palce, ať se ti podaří brzy najít cestu ven z toho prázdninového trápení,

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj.
    Mám takovou partu kamarádu se kterýma jsem se scházel celkem často ale poslední měsíc se začali scházet beze mne a já vůbec nevím proč když někomu z nich napíšu jestli by nešel ven tak většinou už někde s tou partou jsou a řekne ať přijedu a přidám se k nim ale kdybych nenapsal tak si to spolu budou užívat dále beze mne neudělal jsem nikomu z nich nic špatného a když se s nimi setkám normálně se se mnou baví.Co je špatně a co bych měl dělat?

    kluk, 27. srpna

    Ahoj,
    mrzí mě, že máš pocit, že na tebe kamarádi zapomínají při plánování akcí. Zároveň to ale nevypadá, že by tě od sebe schválně odstrkovali. Baví se s tebou a pozvou tě ven, když se jim ozveš. Možná by bylo fajn promluvit si s někým z party, komu věříš a říct mu, že bys byl rád, kdyby se ti ozývali už předem, že s nimi rád trávíš čas a chtěl by ses víc zapojovat.
    Držím palce,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a všichni ostatní.
    V září půjdu na SŠ a bojím se, že si nenajdu žádné kamarády. Když jsem chodila na ZŠ, taky jsem žádné neměla. Připadám si tak odlišná od ostatních. Na ZŠ chodili všichni v značkovém oblečení. Všichni navonění různými voňavkami, holky byli namalovaný, a já... Rodiče nemají moc peněz. Nosila jsem oblečení po kamarádce z vesnice. Táta bydlí taky na vesnici. Každý víkend a prázdniny jsem u něj, ale do školy jsem chodila u mámy ve městě. Ta kamarádka z vesnice je vlastně moje jediná opravdová kamarádka. Na SŠ se mnou jde jedna holka ze ZŠ. Snažila jsem se jí napsat, jestli by jsme nemohli zapomenout na to co bylo na ZŠ a tak, a ona... Přečetla si zprávu a se všema u holkama ze ZŠ že mě mají jen srandu. Celých 9 let mě jen pomlouvali. Asi taky kvůli mým zádům. Asi v 11 letech se mi začali hrbit záda. Připadala jsem si odstrčená a tak. Dřív jsem byla hodně komunikativní, takový extrovert, ale ve škole se že mě stal introvert. Všichni mě pomlouvali. Byla jsem z toho fakt smutná. Bojím se čo bude na SŠ. Co když o mě ta holka bude vykládat jaká jsem byla na ZŠ. Že jsem chodila oblečená jak nějaká vesničanka. Já jsem hrdá na to že jsem z vesnice. Nenosím tak špatné oblečení. Jen není značkové. Teď, když se snažím si najít nové kamarády, vždycky to nevyjde. Mám hrbatá záda, a to asi všem vadí. Moje kamarádka z vesnice mě bere takovou jaká jsem. Snažím se chodit rovně, ale když na to zrovna nemyslím, tak mám křivě záda a předkloněnou hlavu. Chodím ke cvičitelce, která mi ukazuje cviky na rovnání zad. Prosím poraďte jak se skamarádit. Četla jsem různé návody na internetu, ale všechno je na nic. Nechci další 4 roky sedět ve škole někde sama v lavici bez kamarádů. Budu na intru, a jestli si nenajdu kamarádky, tak vážně nevím co budu dělat. Prosím moc o radu jak se skamarádit. Na škole budou taky samé takové ty holky... namalovaný, nalepený řasy, značkové oblečení a tak. Je to škola se zaměřením na oděvy, šití- což mě strašně baví, no prostě je to něco jako návrhářka. Je to uprostřed velkého města. Jsou tam samí odlišní lidé. Nevím jak mezi ně zapadnout.

    Holka, 19. srpna

    Ahoj,
    přechod ze základky na střední školu je často krok do neznáma. Člověk neví, co čekat, nezná většinu svých budoucích spolužáků, přichází do nového kolektivu. V tom se skrývají nevýhody, ale i výhody. Výhodou může být třeba to, že se seznámíš s novými lidmi a to jak ve škole, tak na intru. Je dost možné, že poznáš někoho s kým budeš mít společná témata k rozhovoru, společné zájmy a způsob života. Zkus se na novou školu podívat jako na příležitost. Se značkovým oblečením, šminkami a voňavkami ti asi nepomůžu, ale jsem si jistá, že všichni tvoji spolužáci nebudou takoví, není nutné se přizpůsobovat. Posměváčci se najdou všude a když chtějí, tak si vždycky najdou důvod, proč se druhému smát… ne se všemi se dá přátelit. Věnuj čas a energii lidem, se kterými je ti dobře.
    Měj se na nové škole fajn!
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj poradno,
    poslední dobou mě trápí jedna věc. Mám jedinou kamarádku a vždycky jsem si s ní vystačila. Poslední dobou se náš vztah začal hodně měnit. Kamarádka si našla jiné kamarády a naše zájmy se začínají lišit. Bavíme se vlastně jen ve škole, ale to jen kvůli tomu, že ani jedna se spolužáky nevycházíme. Už mě naše přátelství unavuje, nemáme si co říct a kamarádka o mě nemá zájem. Ráda bych si proto našla k sobě také nějakého kamaráda/kamarádku se kterým bych mohla všechno sdílet. Jenže mám problém. Neumím se s lidmi seznamovat a ve společnosti často trpím úzkostmi. Doufat, že za mnou někdo přijde a začne se se mnou jen tak bavit mi přijde absurdní. Hodně jsem tedy nad tím přemýšlela a napadlo mě, že bych se mohla spřátelit s naší novou spolužačkou. Jenže díky svým problémům s komunikací nevím jak s ní navázat konverzaci díky které bychom se mohly sblížit. Proto se tedy ptám, jak bych mohla navázat konverzaci? Je mi jasné že je těžké na tohle odpovědět přes dálku, ale už nevím kam se obrátit. Děkuju předem za odpověď.

    holka, 12 let, 18. srpna

    Ahoj,
    některá kamarádství trvají celý život, jiná časem skončí. Mrzí mě, že už si s kamarádkou nerozumíte tak, jako dřív a zároveň mi přijde skvělé, že se chceš obklopit lidmi, se kterými si budeš lépe rozumět. Spřátelit se s novými lidmi nemusí být těžké, dobře to jde třeba přes společné zájmy nebo koníčky. Zkus zjistit, kdo se baví podobně jako ty a pak se s ním můžeš dát do řeči a uvidíš, jestli si spolu sednete. Můžete se třeba domluvit, že společně něco podniknete, třeba si zajdete na koupaliště nebo na zmrzku.
    Držím palce, ať se ti seznamování daří, měj se krásně,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj poradno, chtěla bych slyšet váš názor. S mojí babičkou to nemám lehké. Teď si např. Šetím na korálovku a babička mi říká: když já nevim, had ten je hnusnej a slizkej, MĚ SE NELÍBÍ. Ok chápu že se jí had nemusí líbit ale já ho chci koupit sobě né jí.:-c Taky když jsem u ní tak je to peklo. Vždy se se mnou pohádá a já nevím proč;-( a teď mě babi nutí ať jedu kní, ale já tam nechci. Asi si říkáte proč tam nemám kamarády, se kterými bych tam trávila čas. Já je tam mám. Dřív jsme byli pořád venku ale teď pořád hrajou hry. Oba kluci maj bazén ale jeden je vždy špinavej a druhej nádhernej. Potíž je taková že když jsme se koupali všichni tři v bazéně jednoho z kluků (v tom čistčím) tak oni kolem bazénu mají nalepené kamínky a v bazéně slanou vodu. Oni se na mě domluvili a stahovali mě pod vodu. Párkrát jsem to nečekala a nějak jsem nestihla zavřít oči. Jeho rodiče nebyli doma takže problém. Držela jsem se břehu a chtěli mě stáhnout. Já jsem tenkrát kvůli tomu měla rozdrápaný ruce. Dělali schvál vlny a když jsem se potopila a potom vynořila a snažila se nadechnout začali to dělat obzvlášť. Jednou když se mě snažili ZASE stáhnout pod vodu jednoho jsem sundala druhýho kopla. Nejspíš to nečekal a začal se vymlouvat. Já jsem tenkrát utekla s pláčem pryč. A teď asi chápete proč tam nechci jezdit. A proto bych chtěla znát váš názor. Předem děkuji za odpověď a Ahoj

    holka, 10 let, 5. srpna

    Milá pisatelko, 

    Svěřuješ se poradně s tím, co se ti děje u babičky a že to pak vede k tomu, že tam nechceš jezdit. Babička tě k tomu dokonce nutí, abys tam jezdila ale ty nechceš. Ptáš se na náš názor. Podle toho, co píšeš, je to dost pochopitelné, že tam jezdit nechceš. Je vidět, že si tam s nikým příliš dobře nerozumíš, necítíš se tam dobře. Babička se s tebou hádá, je kritická vůči tomu, co je důležité pro tebe. Kamarádi, které jsi tam měla, tak buďto hrají hry nebo se k tobě nechovají dobře u bazénu. Děti často, když nemají dozor rodičů, jsou na prázdninách a podobně, se mohou chovat k sobě navzájem hůř, protože si dovolí to, co by si normálně nedovolily. A opravdu to může vytvářet situace, které jsou těžké a nepříjemné a prázdniny pak nejsou žádnou prázdniny. Napadá mě, že nejspíš o tom, jak se u babičky máš nikdo moc neví. A tak bych ti doporučila o tom s někým promluvit. Třeba to říci rodičům. Zkus jim otevřeně říci, jak se tam cítíš, že ti vadí chování kamarádů k tobě ale i ty hádky s babičkou. Řekni jim otevřeně o tom, že tam nechceš jezdit. Je to úplně pochopitelné, že ti v tom není dobře. Tak se zkus v tom postavit za sebe a rodičům či přímo té babičce to říci. Třeba pak rodiče s babičkou promluví nebo najdou jiný způsob jak ti to u babičky ulehčit nebo jak bys měla trávit volný čas o prázdninách. Prázdniny u babičky by měly být pro tebe odpočinek a uvolnění od všednodenních povinností. Je škoda, jestli tam jezdíš se strachem "co zase bude". Také by nás zajímalo, jestli tam třeba máš k sobě nějaké bratrance či sestřenice nebo tam jezdí s tebou tví sourozenci. I oni mohou být případně spojenci a je možné o tom s nimi mluvit a najít v nich určitou podporu. Rozhodně by bylo fajn, abys to mohla někomu svěřit a nebyla na to tam u babičky sama. 

    Tak ti moc držím palce, aby se ti to u babičky zlepšilo,

    S pozdravem, Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Když se kazí kamarádství

    Ahoj,
    Poslední dobou mě trápí situace mezi mnou a mým nejlepším kamarádem. Bavíme se už skoro rok a víme o sobě že jsme do sebe byli kdysi zamilovaní. O online výuce jsme byli skoro nerozdělitelní. Jakmile skončila poslední hodina a byli jsme po obědě, okamžitě jsme si domluvili sraz co nejbližšího času, ale jakmile začala prezenční výuka přišly změny a my je neustáli. Je o tři ročníky níž, ale je vyšší a mentální věk máme stejný. Ovšem jeho spolužáci se mu začali smát že jeho nejlepší kamarádka je holka, a že spolu chodíme. Začal si udržovat čím dál větší odstup a přišly první hádky. O prázdninách se to mohlo dát dohromady, kdyby neměl bratrance na stejné úrovni názorů jako spolužáci. Skončilo to když jsem mu napsala co si o dané situaci upřímně myslím, nabídla jsem řešení a dodala že za ty problémy můžeme oba. Napsal jen „Z mé strany prozatím blok“. Trápí mě to že se stal více namyšleným a myslí si že za ním budu běhat jako pejsek, ale co mohu udělat aby se problémy mohli vyřešit i přes to jak se změnil? :(

    holka, 13 let, 8. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o vývoji Tvého kamarádství s klukem ze školy, bavíte se už skoro rok, kdysi jste do sebe byli i zamilovaní. Během online výuky jste byli často v kontaktu, když jste se vrátili do školy, začalo se to kazit. Jeho spolužáci se mu začali smát, že spolu chodíte a on si udržoval odstup, začali jste se hádat, pozoruješ i to, jak se změnil. Ptáš se nás, co dělat, aby se řešení problémů posunulo.

    Chtěla bych ocenit, jak sis do teď dokázala se situací poradit – napsala jsi mu, co si o tom všem myslíš a nabídla jsi řešení. Mrzí mě, že jsi dostala odpověď, která mohla zabolet. Rozumím, že Tě trápí, že se stal tak jiným, než jsi ho znala. Nevíme, co všechno hrálo roli v tom, že zaujal najednou tak jiný postoj k vašemu kamarádství, ale zní to jako velká změna. A na ty se často těžko zvyká, když se dějí proti naší vůli. Trápí Tě jeho namyšlenost, přijde Ti, že si myslí, že se mu budeš vnucovat. Přijde mi důležité si říct sama pro sebe, kolik jsi ochotna dát ještě sil do vašeho kamarádství, co ještě zkusit a jak najít svou míru, aby Tě to pak nevyčerpávalo. Z toho, co píšeš, mi zní, že jsi udělala už dost věcí, aby se věci mohly urovnat. Snahu by měl projevit i ten druhý, aby se věci začaly hýbat. Zní to asi náročně, ale možná on sám potřebuje čas pro sebe, aby si věci mohl vyjasnit, i když by sis zasloužila, aby Ti to sdělil citlivěji. Přála bych Ti, abys teď našla čas i sama na sebe, aby sis od toho všeho odpočinula, třeba získala odstup. Možná máš koníčky, kterým ses dlouho nevěnovala, anebo kamarády, které jsi dlouho nepotkala a teď bys na setkání měla čas i chuť. Neshody a hádky s kamarády bývají náročné, ale ke kamarádství taky někdy patří, abyste mohli poznat, zda vám stojí za to se spolu kamarádit dál. Může být úlevné svěřit se s tím vším, co Tě teď trápí i svým jiným bližším kamarádům, třeba Ti řeknou slova, která Tě povzbudí. Jsme tu pro Tebe na chatu i telefonu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), anebo non-stop na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Přejeme hezčí dny podle Tvých představ
    Modrá linka