Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Proč po sobě spolužáci čmárají? Sebepoškozování? Alík radí dětem

    Jiné téma

    Ahoj poradno,

    mám trochu neobvyklý dotaz. Ve škole jsem se zaměřila, že několik dětí si kreslí po lavici, po rukách, píšou po lavici a třeba si ničí věci. A mě zajímá proč to někdo dělá?
    Protože nechápu přesně smysl kreslit si po rukách nebo do sebe třeba píchat kružítkem. Nevím, jestli to má člověk uklidnit nebo zahnat nudu? Vím, že je to možná divný dotaz a neobvyklý, ale zajímá přesný smysl proč to člověk dělá?

    holka, 13 let, 25. října 2021

    Ahoj z Modré linky,

    je prima, že si kladeš otázky ohledně toho, co Tě zajímá. Přesný důvod, proč si spolužáci kreslí po lavici, po rukou či se píchají kružítkem, Ti říct nemohu. Obvykle to bývá, tak, jak píšeš, způsob, jak zahnat nudu či se uklidnit. I když, jak sama tušíš, ničit věci nebo si ubližovat není dobrý způsob, jak si ulevit, naopak si člověk způsobuje další potíže. Na úplně konkrétní důvod, proč to dělá ten který spolužák, by ses mohla zeptat jeho. Protože přesný důvod, proč člověk něco dělá, zná vždy jen on sám. A ani on někdy ne, mnoho věcí děláme automaticky, ani o tom moc nepřemýšlíme.

    Přejeme Ti barevný podzim.
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Musím mít občanku v 15 letech?

    Dobrý večer,
    za chvilku mi bude 13 let a já nemůžu spát od té doby co jsem zjistila že musím mít občanský průkaz - občanku v 15 letech jsem nešťastná.;-( Připadá mi to moc dospěle a já se cítím tak na 6-9 let i na 9 let vypadám...... Nechci mít občanský průkaz moc jsem smutná.....😩😭
    Nosím oblečení které vypadá moc dětsky např. s Elsou, Hallo Kitty, Zvonilkou, Minnie, Ariel, Locikou, Disney i s krtečkem....
    Musím mít občanský průkaz v 15 letech?

    Prosila bych rychlou odpověď protože se každý den trápím.....😩😭

    holka, 12 let, 25. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    jsi nešťastná z toho, že by sis měla vyřizovat občanku až Ti bude 15 let. Ještě se na to necítíš, připadá Ti to moc dospělé. Ptáš se nás, jestli musíš mít občanský průkaz v 15 letech.

    První zodpovím Tvou otázku - je pravda, že s dosažením 15. roku věku musíš požádat o vystavení občanského průkazu, je to povinnost, nejde to proto odložit. Se získáním občanky se nezmění svět ze dne na den. Znamená to, že budeš mít doklad k ověření Tvé totožnosti. Rozumím, že bys ráda měla občanku, až budeš Ty sama chtít a cítit se na to. Říkám si taky, že k Tvým patnáctým narozeninám zbývá ještě dost času a je možné, že za tu dobu se budeš cítit kolem té věci jinak, třeba bez takové bezradnosti a smutku. Možná budeš věci vidět odlišně a nebude to pro Tebe takový strašák. Může k tomu dopomoct i to, že o tom už teď uvažuješ a zabýváš se tím. V samotném vyřizování Ti pak může pomoct někdo blízký dospělý z rodiny, neboj se ho požádat. Ať už za dva roky, za pět či za deset let, oblečení můžeš nosit takové, jaké se Ti líbí a v jakém se cítíš svá a pohodlně. Není nikde psáno, že tohle a tohle je příliš, nebo naopak málo dětské. Mrzí mě, že se tím teď každý den trápíš a přála bych Ti, abys našla časem větší klid. Napadá mě, že by ses mohla zkusit svěřit své dobré kamarádce/kamarádovi, někomu z rodiny aj., spolu pak můžete probrat věc podrobněji a zjistíš zase jiný názor. Sdílení bývá úlevné.

    Klidnější dny přeje,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Chci adoptovat dítě

    Ahoj,
    až budu velká, nechci mít manžela a chtěla bych si osvojit (buď adoptovat, nebo dát do pěstounské péče) nějaké dítě. Nevím ale, jestli je možné, že bych mohla mít to dítě, když bych neměla žádného manžela a tím pádem bych vlastně netvořila úplnou rodinu. Taky bych se chtěla zeptat, jaký je rozdíl mezi adoptováním a pěstounskou péčí? Četla jsem hodně knížek o dětech, které jsou v dětském domově a bylo mi jich líto, i když to jsou vymyšlené příběhy, něco pravdy na tom musí být a tak bych chtěla nějaké dítě, nejlíp holčičku, z dětského domova osvobodit. A ještě bych se chtěla zeptat, kolikaroční dítě bych si měla osvojit? Nejvíc bych chtěla asi tak šesti, sedmiletou holčičku, ale nevím, jestli by na to třeba nebyla ještě moc malá? A naopak, když by byla starší, podle mě by se jí hůře zvykalo.
    Děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 27. ledna

    Ahoj,
    začnu tím, jaký je rozdíl mezi pěstounskou péčí a adopcí, protože to je zároveň jediný dotaz, na který ti v současné době mohu odpovědět. Tak tedy: Zásadní rozdíl je v tom, že mezi pěstounem a dítětem nevzniká, na rozdíl od adopce, právní vztah. To znamená, že dítě nepřejímá jeho příjmení, pěstoun není zákonným zástupcem dítěte a nemá rodičovská práva.
    Co se týká tvých dalších dotazů, musím ti říct, že takto adopce nefunguje. Před adopcí je potřeba absolvovat celou řadu testů, které odhalí, zda bys vůbec byla vhodnou kandidátkou pro to, aby ti mohli svěřit nějaké dítě do péče. Vzhledem k tomu, že je ti teprve dvanáct, je opravdu předčasné přemýšlet o tom, jestli ti svěří dítě, když budeš svobodná, nebo jak staré dítě by sis měla osvojit.
    Je skvělé, že myslíš na ostatní a že bys chtěla nějakému dítěti zajistit lepší život, ale nemůžeš vědět, jestli za deset nebo patnáct let budeš smýšlet stejně. Jestli nebudeš mít přítele, nebo manžela. Jak bude o potenciální adopci smýšlet on. Zda nebudete mít vlastní děti. A tak dále, a tak dále. Zatím je tu zkrátka příliš mnoho neznámých a je předčasné zabývat se nyní tím, co by se mohlo případně stát za mnoho let. Za tu dobu se mohou tvé názory, postoje, přání a priority zásadně proměnit... A v případě, že zůstanou stejné, zjistíš si poté informace podle své aktuální situace.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Panenská blána + nové oblečení + kapesné

    Dobrý den, vím že bych asi neměla psát tolik dotazů ale tohle bych potřebovala vědět. Mám tu hned dva tři abych nepsala vícekrát.

    1. Jde o to že jsem v poslední domě měla chuť masturbovat. A už vím i o prstění a vždycky jsem to chtěla zkusit ale až včera večer jsem to zkusila a do pochvy jsem zasunula skoro celý prsteníček. Ale nikdy jsem nenahmatala panenskou blánu. Někde jsem četla že může být protržená ze sportu a napadlo mě jestli to nemůže být tím.
    Často běhám a dříve jsem chodila i na atletiku a judo. Je možné že tam panenskou blánu mám a nepodařilo se mi ji nahmatat nebo je to ze sportu?

    2. Tento víkend jsem s mamkou jela nakupovat, protože jsem potřebovala kalhoty. V obchodech se mi ale líbila různá trička, rifle a třeba i tepláky. Akorát mě se tyhle věci dřív nelíbili a prostě se bojím mamce říct (nevím z jakého důvodu) že bych si je moc přála a tak se mě mamka ani nezeptá jestli nechci koupit tohle tričko... Ale už nějakou dobu se mi moc nelíbí mé staré oblečení, mám jiný styl chtěla bych jiné oblečení než mám. Já bych si ho jela klidně koupit sama ale nemám žádné peníze. Jak se s tímhle svěřit mamce a poprosit jí aby mi koupila to co se mi teď líbí?

    3. Také mě hodně trápí že nedostávám kapesné. Vždycky jsme si s mladšími sourozenci spořili do kasičky ale teď když už jsem na druhém stupni mám potřebu si občas něco koupit, když jsem s kamarády venku kupujeme si brambůrky, zmrzlinu. Také jsem kupovala vánoční dárky pro kamarádky a to už něco stojí. Teď už mám ale asi jen 500 kč... Všechny kamarádky dostávají kapesné, jedna třeba 50kč na týden, druhá 150 na měsíc a mají i platební karty. Můžou si koupit nějaké oblečení za své...(což se váže k předešlému dotazu) Má rodina je na tom finančně dobře tak nevím proč nic nedostávám... Četla jsem články na internetu že je ideální dávat tak 200 na měsíc ale mě by stačila třeba stovka...
    A když už mi rodiče nic nedávají chtěla bych je o to nějak porosit protože mi na tom hodně záleží. Jak je mám poprosit aby mi vyhověli? Já bych klidně šla na brigádu a vydělala si sama ale to zatím nemůžu.

    Moc se omlouvám za obsáhlí dotaz a už dopředu děkuji za odpovědi. Jste skvělá poradna@)->-

    holka, 12 let, 24. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    co se týká Tvé první otázky, opravdu Ti na ni nemohu takto po internetu odpovědět. Skutečně můžeš panenskou blánu mít, jen sis ji nenahmatala, stejně tak se asi mohlo stát, že sis ji porušila při sportu. Reálnou odpověď Ti může dát pouze gynekolog/gynekoložka poté, co Tě vyšetří.

    Dokážu si představit, že se Ti začalo líbit jiné oblečení, než dosud. Rosteš a vyvíjíš se, proč by se Ti tedy nemohl změnit vkus. Nevnímám tedy nic špatného na tom, aby sis o tom s mamkou normálně popovídala. Na druhou stranu asi není reálné, aby vyměnila celý šatník naráz. Můžete se s mamkou domluvit, že budete Tvůj šatník obměňovat postupně. Stejně tak si s mamkou můžeš promluvit o kapesném. Můžeš jí říct to, cos napsala nám. Nebo mamce třeba i dát přečíst naši komunikaci. Zdá se, že nejsi zvyklá s mamkou komunikovat. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses učila s mamkou sdílet své pocity, myšlenky, přání i potřeby. To je v životě důležité. Neexistuje žádný ověřený způsob, jak někoho přesvědčit k něčemu, co si přeješ, pokud on sám nebude chtít. I pokud bys nedosáhla toho, co si přeješ, to důležité je, že o tom budeš mluvit. Nápomocné může být, když si promyslíš své argumenty, které by Tvé přání mohly podpořit. Také je příjemnější vést rozhovor v nějaké hezké atmosféře - třeba mamku pozvat někam do cukrárny, nebo si doma uvařit dobrý čaj, kávu a tak podobně. Nebo třeba nejdřív můžeš doma hezky uklidit, s něčím mamce pomoct, aby měla dobrou náladu.

    Přejeme Ti prima dny,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nechci mít děti

    Dobrý večer,
    chtěla jsem se zeptat jestli je povinnost mít děti. Moc mě to zajímá protože už vím že děti mít nechci. Chci svůj celý život věnovat své práci kterou budu mít. A neměla bych čas na děti a hlavně mám problém se postarat o sebe na tož o dítě a ani moc nemám děti ráda.......

    Děkuji za odpověď ☺️☺️💜💜

    holka, 12 let D.K, 21. ledna

    Ahoj,

    ptáš se nás, jestli je povinnost mít děti. Přemýšlíš o tom, protože vnímáš, že je mít nechceš a ráda bys ses v životě věnovala hlavně práci.
    Mít děti není povinnost, není to něco, do čeho by Tě mohl kdokoliv nutit. Rozhodnutí jednou bude jen na Tobě. Jsou ženy, které to mají i v dospělosti stejně jako Ty, zároveň jsou ženy, které svůj názor postupně změní a zjistí, že by si děti přály mít. Říkám si, že na takové rozhodování máš ještě spoustu času. Myslím si, že teď si s něčím takovým není nutné dělat starosti. Jak budeš dospívat, budeš sbírat nové zkušenosti a uvidíš, jak se to bude vyvíjet. Ještě mě napadá jedna poznámka – píšeš, že máš problém postarat se i sama o sebe. To je ve Tvém věku úplně normální. Ve 12 letech jsi slečna, která začíná dospívat, ale také stále ještě věkově patříš mezi děti. Je proto úplně přirozené, že se o Tebe ještě v něčem starají rodiče a nezvládneš ještě všechno sama. Podobně to má většina dětí.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Proč mají lidé tendenci soudit ostatní

    Dobrý den, mám další dotaz

    Proč lidé soudí ostatní podle toho, jak vypadají a nebo jak se oblékají ?A proč mají potřebu soudit?

    holka 12 let, 20. ledna

    Ahoj, to je hezký dotaz, a odpověď je jednoduchá a složitá zároveň.
    Jednoduchá: lidé mají tendenci soudit ostatní lidi podle vzhledu, protože vzhled je „okamžitě na očích“. Je to to první, co vidíme. Kdybychom se neviděli, ale jen slyšeli, budeme se soudit podle hlasu.
    Složitější odpověď je, že máme tendenci ostatní soudit, protože se zkrátka chceme vyznat ve světě, který je složitý. Řekněme, že během procházky po náměstí potkáš sto lidí. Můžeš každého z nich „do hloubky poznat“? Zjistit, jaké má silné a slabé stránky, starosti, zájmy, názory nebo schopnosti? Samozřejmě, že ne. Ale můžeš si všimnout toho, jak je sto lidí oblečených. To umíme posoudit velmi rychle, a tak to náš mozek bere jako důležitou informaci, protože žádnou jinou informaci nemá.
    Samozřejmě, že soudit ostatní jen podle vzhledu je krátkozraké a často i naivní. Nejlepší podle mého je vědět o tom, že všichni tuto tendenci máme zakořeněnou, a vědomě se rozhodnout nesoudit ostatní lidi podle vzhledu. Kdykoli pak u sebe zjistíme, že se nám v hlavě „udělal dojem“, můžeme se na něj podívat podrobněji a posoudit, zda náhodou nejde jen o primitivní dojem na základě vzhledu.

    Jiné téma

    Ahoj :)
    Mám toho asi trošku víc a možná napíšu i víckrát. Každopádně možná to ani žádný seriózní problém není, ale radši se chci ujistit protože doma mi s tím nikdo nepomůže. Je mi momentálně 14, a už delší dobu mě trápí dost problém (mám to po taťkovi pravděpodobně protože je takový taky) ale sice už dlouho ale v poslední době se to akorát zhoršuje a všímám si že začínám být dost agresivní. Dokáže mě naštvat i úplná maličkost které by si podle mě normální člověk vůbec nevšímal, ale nejhorší je že mě to vždycky i ty maličkosti naštvou v přehnané míře. Doma pořád slýchávám že se ani nesnažím, že se musím snažit ovládat sama a že do toho nic nedavam že je to můj problém. Každopádně problém je že i když se upřímně snažím tak ten vztek potlačit vůbec neumím, ovládnout se taky ne a když už se musím nějak uklidnit co nejdřív tak potřebuju být někde sama kde bych si mohla vybít zlost třeba mlacenim polštářem o zem a takovým tzv řvaní v septani, jo jde to zní to divně sice... Ale uklidnit se mi vždycky třeba hrozně dlouho, třeba půl hodiny než si vyvíjí úplně tu největší zlost a dalších 15 nebo 20 min než mužů normálně mezi lidi aniž bych něco udělala. Je tu jeden trošku problém a je to možná i moje chyba ale hrozně mě fascinují věci jako sériové vrazi různé vraždy případy atd. Je to dá se říct jeden z mých přímo koníčku protože zbožňuju dívání se na krimi dokumenty, nevadí mi ani brutální filmy/videa/obrázky. A to mamce právě vadí že kvůli tomu pak budu víc agresivní. Je to možná pravda ale s tím přehnaným neustalym naštvaní mám problém už dlouho a všichni to dávají za vinu mě. Nebo třeba, to se musím svěřit když už nikomu jinému nemůžu, mám nejlepšího kamaráda na kterým mi hodně záleží a zjistila jsem že se mu líbím taky, no tak občas když mám strach že ho ztratím, tak třeba jsem udělala věc jako že jsem mu přes fake ucet napsala že se ta fake holka dozvěděla že já už někoho mám že nemám šanci nebo že jsem o něm napsala něco hnusného atd a on mi to pak třeba poslal a mě prostě hrozně zlepšilo náladu když to řeknu hnusně že jsem někomu udělala to co všichni dělali mě (ano skoro celej život jsem byla za takovou tu naivní holku že které si všichni delali jen srandu) a prostě mě tak trosku těší když to můžu udělat někomu komu na mě záleží taky. Nevychloubam se s tím, ani to není zdaleka vše ale prostě chtěla bych hrozně pomoct co mám dělat, jestli mám si najít nějakého terapeuta nebo nevím protože já jsem na tenhle vecech skoro zavislak už a s tou agresivitou prostě vždycky úplně ztratim mysl a jsem schopna skoro čehokoliv. Je pravda že doma mi za všechno nadávají furt, taťka s jeho agresivitou i za Věci se kterýma nemám třeba nic společnýho a ve mě už to bohužel nic jako respekt nevyvola, spíš zase vztek a vždycky ses s ním začnu nekontrolovaně hádat a už prostě nevím co mám se sebou občas dělat, nepřijde mi to normální. Omlouvám se že je zpráva tak dlouhá a předem díky za snad odpověď :(

    holka, 14 let, 17. ledna

    Milá pisatelko,

    dobře, že ses svěřila. Nevadí, že tvůj dopis je delší, či některé věci opakuješ. Je cítit, jak naléhavé to pro tebe je, jaký tlak to na tebe vytváří. A zároveň je moc dobře, jak si vše uvědomuješ a hledáš pro sebe z toho cestu ven.T To je moc důležité a opravdu tě chválím, že ses odhodlala napsat.  Píšeš o tom, že se potýkáš se svým velkým vnitřním vztekem, který se rychle probudí a je velmi silný, že ho téměř nedokážeš potlačit.  A  potřebuješ hodně času v ústraní na uklidnění. Dáváš svůj vztek do souvislosti s tím, že tvůj táta je také takový. Podle toho, co píšeš, si myslím, že tvůj vztek může být výsledek více vlivů. Ano, na jednu stranu to tzv. máš po tátovi jako určitou dispozici nervový soustavy. Ale na druhou za tím také může stát chování rodičů, zvláště otce, k tobě. Představuju si, že se k tobě choval od  narození způsobem, který v tobě další vztek probouzel. Doporučila bych ti opravdu vyhledat psychologa. Mohl by ti pomoci porozumět svému vzteku, co ho spouští, na co jsi citlivá, a především tomu, co vše za ním stojí a jak se v tobě takto silný vztek rozvinul. Pomůže ti také najít způsoby jak ho v sociálních či individuálních situacích zvládat. Je moc dobře, když budeš i nadále o tom mluvit, sdílet to s druhými. Dobře pozoruj situace, kdy ten vztek cítíš nejvíc a zkus zpětně, s odstupem si uvědomit, co se v té situaci přesně odehrávalo. Zkus si tu situaci promítnout krok po kroku. Už samo to, že si tu situaci tzv. zvědomíš, ti bude pomáhat lépe s tím vztekem zacházet. Jinak ti k tomu ještě chci říci, že vztek je ve své podstatě obranná reakce, má své důležité místo a není sám o sobě špatný. U tebe je pouze patrné to, že je příliš velký a nadsazený. A proto se zamýšlím nad tím, co dalo v tvém životě příčinu k tomu, že se potřebuješ tolik bránit. A opět mě napadá to, že za tím může stát chování někoho z tvé rodiny k tobě. A to právě by s tebou dobře probral tvůj psycholog. Zkus se obrátit na školního psychologa. Případně mě napadá, že můžeš využít také náš chat Centra Locika. Zde můžeš o tom napsat více a třeba společně s naším pracovníkem podrobně rozebrat nějakou situaci, kterou jsi zažila. Můžete společně hledat cestu, jak ten vztek co nejlépe zvládnout a  jak si od toho napětí ulevit. Najdeš ho na https://iporadna.cz/elinka-chatova-poradna/ , je otevřený od pondělí do pátku, vždy od 13ti do 17ti hodin. Tak ti držím palce, aby se ti brzy podařilo najít cestu k porozumění a úlevě. Poradce Centra Locika

    Jiné téma

    Dobrý den, mám další problém...

    V noci se vzbudím (třeba ve 3:40) s tím že už potom nemůžu dál usnout, ale někdy při tom mám i noční děsy a nedokážu poznat jestli je to pořád sen a nebo realita.
    Nevíte co s tím mám dělat?

    Předem děkuji moc za odpověď :-)

    Smutná holka12 let, 18. ledna

    Ahoj,
    mrzí mě, že máš takové starosti se spánkem. Chci tě ujistit, že tyhle situace zažívá docela dost lidí. Zamysli se, čím to může být, jestli tě v životě něco netrápí nebo nemáš z něčeho obavy, když porozumíš tomu, proč se to děje, bude pro tebe snazší to zvládnout. Zkus si o stavech, které zažíváš promluvit s rodiči nebo jiným dospělým, kterému věříš. Společně pak hledejte možnosti, jak tomu předcházet. Možností také je navštívit školního psychologa.
    Držím palce, ať to brzy přejde!
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj,
    nedávno začal nový rok a já jsem si na Silvestra začal uvědomovat, že jsem za minulý rok nic neudělal a hrozně mě to štve.
    Jako čtrnáctiletý teenager bych si měl hledat nové kamarády, navazovat hlubší sociální vztahy a obecně se rozvíjet. Namísto toho pořád sedím doma a nic nedělám. Po škole vždycky přijdu domů a do večera, kdy jdu spát, v podstatě nic nedělám a jen neustále zoufám nad tím, že bych měl ze sebou sakra něco udělat.
    Taky mě deprimuje, že se mi zdá, že nemám žádný na nic talent a nemám žádné kamarády. Ve škole sice mám kamarády, ale mimo školu se nějak nestýkáme. Maximálně chatujeme na sociálních sítích.
    Všichni mí kamarádi normálně sociálně interagují a já si proto připadám, jako kdybych zaostával.
    Mohl by mi prosím někdo poradit, jak se můžu dostat z toho přetrvávajícího stereotypu, ve kterém žiju?
    Děkuji.

    kluk, 14 let, 17. ledna

    Ahoj,
    jsem si naprosto jistá, že jsi toho za loňský rok udělal spoustu. Zkus si sednout s papírem a tužkou a zapiš třeba i jen malé úspěchy. Pak si můžeš sepsat také cíle na rok 2022. Opět není třeba psát nic velkého, zaměř se na malé splnitelné cíle.
    Přijde mi, že jsi na sebe zbytečně přísný. Věř mi, že nemusíš dosahovat dokonalých výkonů a už vůbec se nemusíš srovnávat s ostatními, vždyť jsme každý jiný. Hledej si to svoje. Věnuj se věcem, které tě baví a je úplně jedno, že sociálně interagují, ty se do toho nutit nemusíš.
    Buď na sebe hodnější a uvidíš, že se ti pak snadno podaří najít si svou cestu životem, na které budeš spokojený. :)
    Měj se krásně,
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj poradno, děkuji za to co pro nás děláte :-).
    Potřeboval bych pomoct s jednou věcí. Mám pořád nutkání všechno kontrolovat. Když jdu na WC tak zniceho nic mě něco volá do koupelny zkontrolovat jestli jsem vypnul vodu, pořád se vracím jestli jsem nezapomněl zhasnout nebo zamčít. Vím, že jsem zhasnul ale přes to se musím jít ujistit a potom znova a znova dokud mi to není dostatečně jasné. Nevíte jak se toho zbavit?
    Předem děkuji za odpověď :-).

    kluk, 14 let, 4. ledna

    Ahoj,
    tyto nutkavé myšlenky mohou být velmi obtěžující. Jak se cítíš, když to zkontrolovat nemůžeš? Přejdou po chvíli tyhle myšlenky a zabavíš se něčím? Zkus to někdy prostě nekontrolovat. Kdyby to pro tebe bylo moc stresující, promluv si o tom se školním psychologem nebo jiným dospělým, kterému věříš. Společně pak můžete hledat řešení těchto starostí.
    Dej vědět, jak to jde.
    Péťa

    Jiné téma

    Nevěra mámy + Jsem lesba

    Ahojky alíku, mám 2 dotazy na úplně odlišný téma tak začnu, dotaz č. 1)Už asi přes 2 měsíce moje máma podvádí tátu a bojím se to tátovi říct protože si myslím že by byl rozvod a jelikož moje matka rozhoduje za vše musela bych bydlet u ní a nedala by mi šanci si vybrat jestli chci bydlet u táty nebo u mámy. Dotaz č.2)Je možný být lesba v 11? Teda vztah z holkou jsem ještě neměla ale cítím mnohem více k holkám než ke klukům protože už přes 3 roky se mi líbí jedna holka ze zuš a když si s ní povídám hrozně se stydim, koktám a červenám se jak rajče a nevíte náhodou jak to zastavit? Jsem někdy z toho v koncích:(

    Ahoj,

    pokusím se Ti postupně odpovědět.
    Ad 1) Chápu, že dozvědět se takovou informaci, jako že máma podvádí tátu, může být velmi zatěžující. Dovedu si představit, že možná váháš, jak nyní s touto informací naložit. Je pravdou, že tato skutečnost v některých případech opravdu může vést k rozpadu vztahu. Podpořím tě v tom, aby sis o všem nejprve zkusila promluvit s mámou. Můžeš jí říct, co víš, čeho se obáváš, a jak se v té situaci cítíš. Pokud s mámou nechceš vše sdílet a není mezi vámi důvěra, zkus oslovit, dříve než tátu, někoho ze širší rodiny- prarodiče, tetu strýce, někoho, komu věříš, můžeš se na něj spolehnout.
    Pokud by nakonec skutečně došlo k rozvodu, o Tvé budoucnosti rozhodují oba rodiče - nejdůležitější je tedy v takovém případě schopnost rodičů se dohodnout. Poslední slovo má však soud. Ty máš právo říci svůj názor, u koho bys případně chtěla bydlet, a je možné, že soud k Tvému vyjádření bude přihlížet.

    Ad 2) V 11 letech dosud není Tvá sexuální orientace vyhraněná, ještě se vyvíjíš a vše se utváří, proto se zatím ještě nedá s jistotou říci, zda jsi či nejsi lesbického zaměření. Říkám si, že je třeba tomu dát ještě chvíli čas a uvidíš, jak se vše vyvine. Náklonnost k osobám stejného pohlaví je v 11 letech úplně normální. V kontaktu s holkou ze ZUŠ, která Tě tolik uvádí do rozpaků, by se Ti možná ulevilo, kdyby ses ke svým pocitům otevřeně přiznala. Vyžaduje to osobní statečnost a odvahu, na druhé straně přináší úlevu a uvolnění. Zkus si o tom promluvit s někým, komu důvěřuješ a kdo Tě dobře zná, třeba s dobrou kamarádkou. Můžete společně probrat i to, jak bys mohla dále postupovat. Pokud se necítíš na otevřený projev, je možné také té holce napsat, co cítíš. Netlač na sebe, snaž se postupovat podle toho, jak to sama cítíš, podle své intuice.

    Vše dobré do roku 2022.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nevyhovuje mi spát od 22 hodin

    Ahoj Alíku mám menší problém ohledně spánku moje máma najednou začala že budu spát chodit nejpozději o víkendu ve 22:00 a vstávat budu nejpozději v 10:00 protože mi je 12 a jsem ještě malá na to abych chodila spát nějak pozdě. Máma taky byla kvůli tomu naštvaná :/ (vždy jsem chodila spát nějak rozumně nebo když mi řekla) Ale teď je ten problém že jak mi to nakázala a já chodím spát takhle tak jsem prostě stejně vzhůru dokážu se i koukat do zdi 2 hodiny a stejně neusnu a musím se potom stejně přinutit někdy si vezmu na chvíli telefon a koukám do něj.(Vidíš to i teď na tom čase kdy ti to posílám:( )Jenže potom je ráno a spím klidně do oběda a to mámu taky štve takže mě začala budit.Ale všichni mí kamarádi chodí spát kolem jedenácté až půlnocí a to mě taky štve :( Zkoušela jsem i čaj na spaní atd. ale to mi stejně nepomáhá a já už si fakt nevím rady :(

    holka, 12 let, 27. prosince 2021

    Ahoj z Modré linky,

    když člověk nemůže usnout, je to vždy nepříjemné. Z toho, co píšeš, docela vyznívá, že bys chtěla chodit spávat později. Jestliže tedy chceš mamce dokázat, že přece nemůžeš chodit spát ve 22 hodin, protože neusneš, opravdu budeš mít se spaním potíže. A to by byla škoda, protože dostatečný a kvalitní spánek je velmi důležitý. I když chápu, že chceš být vzhůru tak dlouho jako Tví spolužáci, domnívám se, že chodit spávat ve 22 hodin je ve Tvém věku docela odpovídající, hlavně je to však na Tvé dohodě s mamkou. Prvním krokem tedy je Tvé rozhodnutí, že opravdu usnout chceš. K dobrému usínání napomáhá pravidelnost. Velmi se tedy doporučuje chodit spávat pravidelně, alespoň přibližně ve stejnou dobu bez ohledu na to, zda je všední den či víkend. Také by mohlo pomoci, abys vstávala dříve - pokud spíš do 12 hodin, nedivím se, že se Ti ještě ve 22 hodin nechce spát. Pokud vstaneš v 8 hodin, budeš večer unavenější a bude se Ti usínat lépe. Dále se doporučuje před spaním již nejíst, dělat spíše klidné věci, vytvořit si třeba nějaký usínací rituál. Také ale nekoukat do mobilu, počítače ani na televizi - modré světlo totiž dobrému usínání neprospívá. Můžeš zkusit i nějaké relaxace, které Tě uklidní.

    Přejeme Ti klidné spaní.
    Modrá linka

    Jiné téma

    zdravím všechny,
    tentokrát se na vás obracím s trochu vážnějším dotazem než je u mne obvyklé...jde o to že je mi nějak divně, pořád se mi chce brečet, je mi všechno jedno, jsem hrozně paranoidní (třeba vždy když přijdu do pokoje prohledávám skříně, dívám se za záclony, a dívám se pod postel, a to všechno jen protože se bojím že tam někdo je, taky si zatahuji rolety většinou do úplné tmy, protože se bojím že mne někdo sleduje), je mi často smutno jen tak, jsem hrozně unavená, dostávám malé záchvaty vzteku kvůli věcem úplně primitivním, a často se mi chce zvracet, třeba cestou do školy jsem šla a najednou jsem začla zvracet, myslím že to mám spojené s psychykou, prostě nevím co s tím dělat.

    Ve škole vždy ztratím veškerou energii, a moje kamarádky se pořád ptají jestli se něco děje, ale já když jsem se jednou tohle snažila vysvětlit jedné mé kamarádce, tak to prostě vůbec nepochopila, a řekla že „když nemám energii já tak se prostě usmívám“, a já se snažím usmívat ale ono to prostě nejde, a přijde mi že když to takhle půjde dál přijdu o své kamarády.

    Ahoj,
    pocity nepohody někdy zažíváme všichni, někdy zkrátka nemáme den, nebo nám nesedí roční období. Třeba teď v zimě tyhle pocity zažívá dost lidí. Pro kamarádky může být těžké se vžít do tvé situace. Myslím, že by mohlo být užitečné promluvit si o svém trápení se školním psychologem, rodiči nebo jakýmkoli dospělým, kterému věříš. Dospěláci totiž dost možná zažili něco podobného a dokážou ti snáz poradit.
    Zkus si užívat ty dobré chvíle, bude jich časem víc a víc.
    Péťa

    Jiné téma

    Sebevědomí a vlastní svět

    Ahoj, měla bych 3. dotazy tak doufám že mi je zodpovíte ;-)
    1. Mám velký problém se sebevědomým a chováním se přirozeně.
    Vždy když jdu do třídy(chodím do 7) tak si říkám že to bude skvělý den a že to zvládnu, takže hlavně asi zapadnout k ostatním a být taková jaká jsem, ale vždy mi přijde že se to zlepší buď o jedno procento, nebo asi moc ne, já o sobě vím že jsem velice sebekritická a to bude zřejmě ten problém. Cítím to takhle: Všichni ve třídě jsou podle mne dost spárovaný do různých partiček a i já mám ve třídě kamarády, to ne že ne a se všemi se bavím, všichni jsou v mé třídě vtipní a velice kamarádští +laskavý. Jsem vážně ráda že se s nimi alespoň (jinak než bych chtěla) bavím, ale vždy mi přijde že se chovám tak jaká já nejsem. V mé třídě mi moc nepřijde že by měl někdo stejný problém a tak mi to přijde zvláštní, jelikož když jsem byla menší tak jsem měla hodně kamarádů a byla jsem sama sebou i moc veselá (bylo to ve školce), ale myslím že jsem to už pak stejně začínala řešit. Asi bude ten hlavní problém že nemám ráda sebe samou a ani se vlastně moc neznám, neboli asi nevím jaká já jsem a taky mne letos nic nebaví a odstoupila jsem od svých koníčků+ nenacházím nějaké které by mi seděli. Myslím že nejsem vtipná, spíš jen někdy, jenže v mé třídě mně přijde že jsou všichni vtipní i ti nejoblíbenější. Rozhodně bych chtěla jít k psycholožce, ale mamka říká že jedna dobrá teď nemá vůbec čas a že se snaží, ale nic. S kámoškami vlastně skoro vůbec nechodím ven a nezapojují se moc do debat, ale někdy se právě s někým bavím. Měla bych se více socializovat , jenže nemůžu se přimět a vždy po škole jsem celkem unavená.

    2. Teď další problém:
    Vlastně nevím jak se to stalo, ale mám vlastně takový svůj svět kde je všechno podle mne a třeba chodím dokola v našem bytě (když tam nikdo není) a na sluchátkách mám puštěný písničky a domýšlím si jakoby ten svět a vím že mě to nepomáhá, ale naopak zhoršuje a stávám se více introvertní a nemůžu se vžít do toho že jsem ve skutečném. Moc mi nejde přestat :-(

    3. Tento problém bude kratší a je spíše o kamarádství= vím že je lepší kamarádit s klukama, ale já se s nima nějak bavit nemůžu a ani nevim jak bych se s nimi bavila. Ale spíše to směřuje k mému prvnímu dotazu a myslím že kdybych vyřešila převážně ten, vše by se vyřešilo.

    Strašně moc děkuji za případnou odpověď.

    Ahoj z Modré linky,

    svěřila ses nám se třemi tématy, nad kterými poslední dobou přemýšlíš. Nepokládáš nám konkrétní otázky, napíšu Ti tedy pár svých postřehů ke každé z oblastí, se kterou ses na nás obrátila.

    1. Připadá Ti, že máš problém se sebevědomím a nedaří se Ti být mezi spolužáky sama sebou. Věřím, že musí být často vyčerpávající, připadat si, jako by ses před ostatními nemohla uvolnit, být přirozená. Vnímám, že Ti na kamarádech ve třídě záleží, píšeš o nich moc hezky. Jsou podle Tebe vtipní a moc laskaví. Přála bych Ti, abys podobně dokázala vidět i sebe sama. Nepřijde Ti, že by někdo ze spolužáků měl taky problém se sebevědomím. Říkám si, že to ale jen na druhých nemusí být vidět, že o sobě nějakým způsobem pochybují. Je docela možné, že ani oni u Tebe nevnímají, že bys nedokázala být sama sebou. Všechny pocity, které jsi popsala, jsou v dospívání úplně normální. Jak začínáme dospívat, měníme se – fyzicky i psychicky, a tyto změny často přináší velký zmatek. Najednou prožíváme nejrůznější pocity, které jsou pro nás nové, často jsou i protichůdné. Jinak řečeno, začátek dospívání někdy dokáže s mladým člověkem docela zamávat. Podobně to popisuje hodně holek i kluků ve Tvém věku – více než dříve se stydí, řeší to, jak na druhé působí, nejsou si jistí, kým vlastně jsou a mají pocit, že sami sebe neznají. I to je normální a přirozené, jsi teprve na začátku cesty. Jak budeš dospívat, postupně budeš sbírat zkušenosti a ujasňovat si, co chceš a co nechceš, čemu se chceš věnovat a čemu ne. Přála bych Ti, aby ses mohla mít ráda. Můžeš si zkusit napsat seznam věcí, které se Ti na sobě líbí – tak, aby jich bylo alespoň 10. Mohou Ti s tím pomoci třeba i rodiče anebo blízcí kamarádi. I psycholog anebo psycholožka může být dobrý nápad. Mohl/a by Ti pomoci se zorientovat ve všem, co teď prožíváš. Píšeš, že by ses měla více socializovat, ale často býváš po škole unavená. Říkám si, že se nemusíš tlačit do ničeho, co dělat nechceš. Trávit čas s kamarádkami venku dává smysl, pokud Ti to bude přinášet radost. I únava může hrát velkou roli, bylo by fajn dostatečně odpočívat a dopřát si kvalitní spánek.

    2. Pustit si do sluchátek hudbu a představovat si svůj svět tak, jak by se nám líbil – i to je úplně normální a podobně to někdy pravděpodobně mělo hodně Tvých vrstevníků. Pokud do toho světa neutíkáš úplně pořád, je to úplně v pořádku, není na tom nic špatného. Vnímám, že jsi z toho smutná. Máš pocit, že Ti to nepomáhá, že jsi kvůli tomu naopak ještě více introvertní. Řekla bych, že pravda bude někde uprostřed. Na jednu stranu není dobré se takovými představami nechat úplně pohltit a přestat vnímat i to hezké, co se děje v reálném světě kolem nás. Na stranu druhou není důvod si takové chvíle zakazovat. Často podobné představování si věcí může člověku pomoci překonat těžší období anebo mu napovědět, co si v životě přeje, nasměrovat ho.

    3. Píšeš, že je lepší kamarádit s klukama. Zajímalo by mě, jak jsi k tomu došla, co Tě vede k tomu, že si to myslíš. Kamarádit s klukama může být moc fajn, často to bývá trošku jiný typ kamarádství, než to s holkama. Zároveň to ale není pravidlo, které musí platit pokaždé. Vždy nejdříve spíše záleží na člověku - jestli si s ním rozumíš a je Ti s ním dobře.
    Jestli je to holka anebo kluk při tom není až tak podstatné. Opět, není to něco, do čeho by ses musela nějak tlačit.

    Krásné Vánoce přeje,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj, zdravím všechny!

    (dotaz o motivaci a sebepoškozování)

    Prázdnota a motivace

    Poslední dobu si přijdu prázdná a bez motivace. Nemám se ani k tomu dělat každodenní zásadité věci (koupání, obecně hygiena, většina věcí mi je jedno a nestarám se o nic, co mi dřív přišlo důležité...atd.)
    Například jsem se v říjnu rádoby zhroutila a na 3 týdny omezila kontakt se všema. Dokonce i s osobou co pro mě znamená celý svět, což si doteď vyčítám a nevím jak jsem to mohla udělat. Pořád se normálně bavíme ale mrzí mě, že jsem odsekla kontakt i s ní.
    Ty 3 týdny jsem si připadala úplně stejně prázdně jako právě teď a bojím se, že zase všechny bez jediného slova odseknu.

    Sebepoškozování

    Ano, mám problémy se sebepoškozováním. Myslela jsem si že už to dělat nebudu, protože tohle byly 3 čisté měsíce ale.. Očividně to funguje jinak.
    Vždycky to udělám v situacích když si nevím rady, je toho na mě moc, jsem v nepopsatelném stresu nebo jsem naštvaná.
    Když se o tom poprvé (a omylem) dozvěděla máma, neskutečně mě seřvala s tím, že co si to dovoluju, jestli jsem nezešílela, že ona tohle v mém věku nedělala, že jestli to ještě někdy udělám tak mě pošle do blázince, že jsem jí strašně zklamala, určitě jsem se snažila spáchat sebevraždu a další podobné kraviny..

    Nevím jak se vypořádat ani s jednou věcí.
    Děkuji předem za odpověď. - l*vesick

    holka, 14 let, 18. prosince 2021

    Ahoj,
    někdy člověk skutečně potřebuje být sám a z mnoha důvodů se nemusí chtít bavit s lidmi, jsem ráda, že se ti podařilo kamarádství obnovit. Stejně tak motivace k dělání různých věcí nemusí vždy být vždy stoprocentní a je to tak v pořádku. Každý máme dny, kdy jsme aktivnější a dny, kdy se nám naopak do ničeho nechce. Někdy to ale může být hodně nepříjemné, člověk se pak necítí dobře. Kdyby tě to trápilo po delší domu, bude moc fajn, když si popovídáš se školním psychologem nebo jiným dospělým, kterému věříš. Stejně tak by bylo dobré, probrat s někým důvody tvého sebepoškozování. Mamina takto nejspíš reagovala, protože o tebe měla obrovský strach, sebepoškozování je hodně závažný jev. Když tě napadne myšlenka na sebepoškození se, zkus místo toho zavolat na linku bezpečí (zdarma, 116 111) a promluvit si o svých pocitech.
    Měj se krásně, budu na tebe myslet.
    Péťa

    Jiné téma

    Záleží mi na spodním prádle

    Dobrý den, je mi za tři dny 15 a ještě se chci zeptat. Je normální, že mi podstatě v 15 už zajímá co mám na sobě za spodní prádlo? Nosím klasické nebo brazilky, ale mám i s krajkama. Hodně mi záleží na kvalitě, takže kupuji bavlněné atp. Je to v "15"
    Normální?

    holka, 14 let, 17. prosince 2021

    Ahoj,
    v první řadě bych byla opatrná se slovem „normální.“ Neexistují žádná pravidla, která stanovují, co je „normální“ a co už ne... a už vůbec ne v případě nošení spodního prádla. Každý člověk je originál a každému se líbí něco jiného - a je to tak v pořádku.
    Jinak je ale zcela běžné, že v průběhu dospívání začínají lidé věnovat větší pozornost svému vzhledu a zejména ženy se začínají zajímat o módu. Hezké a kvalitní spodní prádlo je rozhodně velmi důležité pro upravený vzhled a proto se domnívám, že je zcela „normální“, že mu věnuješ pozornost.
    Měj se hezky!
    Bára