Ahoj z Modré linky,

opětovně se nám svěřuješ s tím, co Tě teď trápí. Je dobře, že jsi napsala a nezůstáváš na to sama. Býváš smutná, někdy ani nevíš proč, pláčeš někdy tak moc, že Ti přijde, že nebudeš moct dýchat, třeseš se.
Je mi líto, že z okolí slyšíš takové hlasy, co Tě nepovzbudí, ale spíš odsoudí. To si nezasloužíš. Zní to, že Tví rodiče nevnímají vážnost situace, že o ní ani nemají dostatek informací. Chápu, že máš obavy, jaké by to bylo, kdyby se pravdivě dozvědělo Tvé okolí (rodiče, doktorka) o tom, co teď prožíváš. Říkám si ale, že sama najít účinnou pomoc může být zdlouhavé a náročné. Moc bych Tě chtěla povzbudit, aby ses někomu dospělému svěřila a ten Ti pomohl kontaktovat odborníka dál (nejlépe klinického psychologa, psychoterapeuta). Možná to budou rodiče, možná učitelka ve škole, školní psycholog, možná někdo jiný z Tvých příbuzných, komu věříš. Zkus se zamyslet a vybrat si takového člověka. Možná mu můžeš dát přečíst zprávu, kterou jsi psala nám, aby se Ti lépe začínalo mluvit. I třeba naši odpověď.

Zmiňuješ také strach z bláznice, kam si myslíš, že by Tě mohla doktorka poslat. Nevidím k tomu ale důvod, navíc psychiatrické léčebny jsou primárně pro dospělé. Dovedu si ale představit, že by Tě mohla lékařka třeba doporučit nějaké léky, nebo léčbu v nemocnici, aby se Ti rychleji udělalo lépe. Změna se většinou nedostaví hned ze dne na den, ale postupnými malými krůčky. Zkus k sobě být trpělivá, starat se o sebe, nenakládat si věci, které by Tě zahlcovaly, ale naopak dostatečně odpočívat a sdílet s někým to, co dokážeš, ale i v čem bys potřebovala pomocnou ruku. Další lidé Ti můžou pomoc v lepším zvládání nepříjemných stavů, nemusíš být v tu chvíli sama (ať už to bude třeba jen zavolání na krizovou linku, kontaktování blízké osoby, aby byla s Tebou fyzicky, aplikace Nepanikař apod.), odborníci Tě pak můžou pomoct naučit lépe relaxovat, pracovat s dechem, plánovat další věci, co zkusit, aby se Ti ulevilo a dlouhodobě s Tebou mluvit o tom, co se ne/daří. Bývají propláceni pojišťovnami anebo soukromí za platbu, obojí by Ti měli pomoct řešit rodiče. Jsou za Tebe zodpovědní.

Další možností pro Tebe může být rozcestník na webu Nepanikar.cz, kde jsou i mapy krizových center, do kterých můžeš přijít, když už to bude nad Tvé síly: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/ Jsou zdarma a nemusíš mít doporučení lékařky. Jsou tam odborníci, kteří Ti pomohou najít úlevu a naplánují s Tebou další kroky. Jsme tu pro Tebe non-stop na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) na telefonu nebo chatu, kde je větší prostor vše probrat. Chce to velkou odvahu „jít s tím ven“, ale bývá to ta nejlepší a nejrychlejší cesta k získání pomoci, kterou si zasloužíš.

Moc držíme palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o neovladatelných stavech, které přicházejí poslední dobou pravidelně – házíš sebou na posteli, pláčeš, boucháš do polštáře, poté se Ti i špatně dýchá. To, s čím se nám svěřuješ mi zní opravdu vážně a jsem moc ráda, že jsi napsala, nevyskytuje se to „normálně“, jak píšeš. Zažívat takové nepříjemné stavy je dlouhodobě vyčerpávající. Zasloužíš si hledat a najít účinnou pomoc a úlevu. Nevíme, odkud se bere příčina, ale Tvé tělo dává zprávu, že něco není v pořádku, něco je potřeba změnit, odpočinout si, ulevit vnitřnímu napětí, svěřit se s tím, co se aktuálně děje. Proto bych Tě chtěla moc podpořit, abys o tom všem povyprávěla někomu blízkému dospělému (rodičům, někomu jinému z rodiny, blízkému, učiteli, školnímu psychologovi..) a měla jsi pomoc při hledání řešení, co dál. Nemusíš v tom být sama. Může být těžké o tom začít mluvit, to je pochopitelné, ale je moc důležité, abys to udělala, můžeš blízkému dát přečíst i text, co jsi nám posílala. Zvažte i návštěvu praktického lékaře pro celkovou kontrolu zdravotního stavu. Můžeš zkusit během doby, kdy se to stává, být na jiném místě a dělat nějakou Tobě příjemnou věc s blízkým člověkem, který by Ti pomohl, pokud by byla potřeba. Společně pak můžete hledat psychologa/psycholožku, kterou budeš moct pravidelně navštěvovat a můžete se spolu naučit i úlevové a relaxační/dechová cvičení, která pomáhají ke zklidnění těla i mysli. Pokud bys chtěla probrat další kroky podrobněji anebo mluvit s někým večer, když přichází nepříjemný stav, ozvi se nám na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/) nebo na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) na telefon nebo chat, jsme tu pro Tebe.

Držíme palce, abys brzy našla úlevu,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že nemáš sebevědomí, prožíváš hodně nejistoty, srovnáváš se s druhými a nevíš jak být sama sebou. Ptáš se, co máš dělat a jestli s tebou je něco špatně. Určitě s tebou nic špatně není. Vztah sama k sobě se v nás vytváří podle toho, jakou máme zkušenost s chováním druhých vůči nám. Ty jsi popisovala, že tě hodně snižoval tvůj otec a porovnával tě s bratrancem. Nejspíš se ti to stávalo častěji a možná i od jiných členů rodiny. Když děti tohle v rodině zažívají, je pro ně pak těžké vnímat svou hodnotu a být sami sebou, jak popisuješ. Náš vztah sama k sobě odráží to, jak se k nám vztahovali nejbližší lidé kolem nás. Určitě cesta jak znovu najít vztah sama k sobě a víc si sebe sama vážit je. Už to samo o sobě, že o tom píšeš a uvědomuješ si, to, že tvůj vlastní vztah sama k sobě je něčím ovlivněný, je moc dobře. Změny možné určitě jsou. Nejspíš by ti prospělo, kdybys o tom mohla pravidelně hovořit s nějakým odborníkem, třeba školním psychologem nebo jiným psychologem. Zkus si na toto téma také něco najít na internetu, je zde hodně článků - na téma „jak najít svou sebehodnotu, jak uzdravit své sebevědomí a tak“. První krok je najít vlastní představy a myšlenky o sobě, které pak vytváří postoj sama k sobě. A dále emoce, které v tom jsou. Často se třeba děje to, že vztek, který původně máme na druhé lidi kolem nás ale není možné jej otevřeně vyjádřit potlačíme a začneme mít skrytě vztek sami na sebe. A ten se pak projeví třeba tím sebesnižováním. Můžeme trpět pocity viny, studu sami za sebe. I to vše je něco, co nám do duše nějakým způsobem vkládají druzí. Proto je potřeba tomu, co v nás vlastně děje, porozumět. A na základě toho pak hledat cesty ven, jak to překonat. Tak ti držím palce, poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se Alíkovi svěřuješ. V poslední době pociťuješ ztrátu motivace, neusmíváš se, nemáš chuť něco dělat ve volném čase, což si potom vyčítáš. Pokud se necítíš dobře, je v takové chvíli obtížné navazovat vztahy s kamarády. Je tak pro mě pochopitelné, že bavit se se spolužáky nejde teď tak, jak by sis představovala.

Je dobře, že ses rozhodla napsat a na své trápení nezůstáváš sama. Ráda bys věděla, co se svým životem dělat, aby ses cítila šťastnější. Přála bych Ti, abys dokázala mít opět radost ze života, bohužel jednoduchý návod na to, jak být v životě šťastnější, nemám.

Z Tvých řádků vnímám, že se Tvé potíže stupňují. Takto na dálku nemohu posoudit, zda se skutečně jedná o depresi. Pokud se někdo cítí tak, jak popisuješ, je na místě zkusit vyhledat pomoc odborníka - ať už psychologa, psychiatra, nebo psychoterapeuta. Jelikož Ti je 12 let, bylo by fajn, aby o tom věděli i Tvoji rodiče a třeba Ti s tím pomohli.

Přemýšlím proto, jestli ses už zkusila svěřit s tím, jak se teď cítíš, i někomu ve svém okolí? Pokud ne, ráda bych Tě podpořila v tom, aby ses zkusila se svými pocity svěřit právě rodičům. Nebo případně i jiné osobě, které důvěřuješ - ať už kamarádce, oblíbené učitelce, nebo školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. Sdílení s druhými nám může od našich těžkostí mnohdy alespoň trochu ulevit. Zároveň Ti druzí mohou být oporou ve chvíli, kdy se rozhodneš vyhledat péči odborníka. Případně jsme Ti k dispozici i my na Modré lince - a to na chatu, telefonu či Skypu (www.modralinka.cz)

I když teď tápeš v tom, jak se svým životem naložit, věřím, že pro každého z nás existuje několik cest, kterými se můžeme vydat, abychom našli ve svém životě smysl a s ním i radost. Někdy je náročné tu správnou cestu najít, může nám i déle trvat, než opět pocítíme štěstí. Důležité je ale neztrácet naději a v hledání vytrvat.

Držíme Ti palce a přejeme Ti klidné dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám, jelikož máš strach o svou přítelkyni, která se potýká s psychickými potížemi. Je proto moc dobře, že ses rozhodl se nám prostřednictvím Alíka svěřit a nezůstáváš na své obavy sám.

Z Tvých řádků vnímám, že se snažíš být pro svoji přítelkyni opravdu velkou podporou. A to není samozřejmost. Je od Tebe hezké, že o ni v těžkých chvílích pečuješ a dbáš na to, aby dodržovala pitný režim, vzala si něco k snědku a nezanedbávala se.

I když je podpora blízkých velmi důležitá, v některých chvílích už bohužel nestačí. Kromě potíží s jídlem popisuješ celkovou uzavřenost přítelkyně, vyšší citlivost, špatnou náladu a všímáš si i možných halucinací - to mi zní jako velmi vážný problém. Je proto na místě, aby se jí dostalo řádné odborné péče v podobě psychologické či psychiatrické pomoci.

Jsi jediný, kdo o dívčiných potížích ví. V této chvíli je opravdu velmi důležité, aby o tom, čím si prochází, věděl i někdo dospělý. Jelikož zmiňuješ potíže přítelkyně v tom se někomu svěřit, můžeš ji zkusit nabídnout, že jí během rozhovoru budeš oporou a pomůžeš jí její těžkosti sdílet. Může se jednat o její rodiče, někoho jiného z její rodiny nebo třeba o oblíbenou učitelku či jinou dospělou osobu, které důvěřuje. Věřím, že společně vymyslíte, kdo je tím vhodným člověkem, který by Tvé přítelkyni mohl pomoci vyhledat vhodnou péči.

Být oporou pro své nejbližší, kteří se trápí, může být ale občas náročné i pro člověka samotného. Přemýšlím, jestli i Ty sám máš někoho, komu se můžeš svěřit o těžkostech, které společně s přítelkyní zažíváte. Nebo zda máš nějakou aktivitu, která Ti v náročných chvílích dokáže dobít energii. Pokud ne, můžeš tak zkusit popřemýšlet nad tím, jak se vhodně postarat i sám o sebe. Abychom totiž mohli pomáhat druhým, musíme i my sami mít dostatek síly a energie.

V případě potřeby jsme Tobě i Tvé přítelkyni kdykoliv k dispozici i my na Modré lince, ať už na telefonu, Skypu nebo chatu. Všechny kontakty najdeš zde www.modralinka.cz

Přejeme Ti hodně síly.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jak píšeš, skutečně Ti nemůžeme takto po internetu říci, zda jsi autistka nebo ne. Jednotlivé příznaky ještě nemusejí znamenat onemocnění. Není ani žádný recept, jak to říct rodičům. Pokud Tě to trápí, můžeš jim to říct úplně obyčejně, tak, jako jsi to napsala nám. Nebo, pokud to pro Tebe bude snazší, jim můžeš ukázat svůj dotaz a naši odpověď. Pomoci může i vybrat pro rozhovor klidnou chvilku a začít s tím z rodičům, s kým se Ti snadněji povídá. Případně se můžeš obrátit i na školní psycholožku (psychologa), pokud na škole máte.

Přejeme Ti prima léto.
Modrá linka

Ahoj Kláro,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíš na Alíka. Píšeš nám o tom, že ses vzhledem osamělosti dostala k filmům o superhrdinech, jejichž svět Tě úplně pohltil. Nakonec se Ti postavy „dostaly do hlavy“ a staly se Tvými imaginárními kamarády. Postavy jsou stále s Tebou, vidíš je, slyšíš je, mluví na Tebe, z hlavy je dostat nemůžeš. Už Ti to nepřijde v pohodě, proto nám píšeš.
Chtěla bych moc ocenit, že si umíš říct o pomoc, když se Ti děje něco, co se Ti nezdá. Píšeš, že ses při psaní dotazu cítila zvláštně. Já Tě chci ujistit, že tím, že přemýšlíš o své situaci, ukazuješ zdravý úsudek a pohled na Tvou situaci.
To, co se s Tebou děje, se může stát každému, kdo se dostal do podobného světa jako Ty. Dá se říci, že více lidí, zejména mladšího věku, má svoje imaginární kamarády, kteří je provázejí životem. Většinou to „přejde“ samo, až dozrají a dospějí. Pokud je to tak, že imaginární kamarádi nezasahují do běžného života a nenahrazují kontakty se skutečnými lidmi, dá se to považovat za normální. Pokud ale postavy stále vidíš, slyšíš, jsou stále s Tebou, mluví na Tebe a vlastně už je to proti Tvé vůli, už to normální moc není.
Určitě bych ale neřekla, že jsi „úplný magor“. Víš, co s Tebou děje, dokážeš to přesně popsat, umíš si říct o pomoc. To je moc důležité.
Může se stát, že i u Tebe provázení imaginárními kamarády přejde. Zdá se ale, že Ti už ale nedávají moc pozitivního, spíše naopak. Pomocí by nyní bylo, kdybys vyhledala psychologickou pomoc, například školního psychologa - někteří mají konzultační hodiny i o prázdninách. Samozřejmě že můžeš s pomocí rodičů vyhledat i jinou psychologickou pomoc, například na poliklinice, nebo přes www.znamylekar.cz.

Přejeme klidné léto,
Modrá linka

Ahoj Andy,

děkujeme za důvěru, se kterou nám píšeš o tom, co prožíváš a co se s tebou od malička děje. Popisuješ, že nemůžeš udržet pozornost, zapomínáš věci, nedokážeš se soustředit na jedno téma atd. Máš podezření, že by Tvé potíže mohla způsobovat ADHD. Rád bys šel na vyšetření, ale to Tvoje máma odmítá. Ptáš se Alíka, co máš dělat.
Andy, věřím, že není jednoduché jít životem s obtížemi, které popisuješ. Z toho, co píšeš, se zdá, že to obstojně zvládáš, i když je to náročné, to si zaslouží ocenění. Vůbec se Ti ale nedivím, že bys rád věděl, co za Tvými těžkostmi je, ať je už výsledek jakýkoliv. Z toho, co píšeš, se zdá, že by Ti vyšetření mohlo pomoci. Chápu, že máma vzhledem ke svému povolání učitelky má svůj názor, vyšetření u odborníka je ale jen vyšetření, nemusí hned znamenat nálepku či diagnózu. Určitě by sis zasloužil alespoň podporu psychologa v tom, aby ses dokázal více soustředit, vydržel u jedné činnosti apod.
Jak to tedy zařídit? Napadá mě, jestli nemáte ve škole školního psychologa - u toho bys mohl začít. První kontakt s ním může být i bez souhlasu rodičů. Podnět k vyšetření mohou dát i učitelé, kteří Tě dobře znají z vyučování, ví, jak se chováš, mohou tedy s mámou promluvit a doporučit návštěvu pedagogicko-psychologické poradny. Stejně tak může psychologické vyšetření doporučit Tvoje praktická lékařka, které můžeš o svých specificích říct.
Píšeš o mámě, nevím, jestli by bylo možné obrátit se na tátu - pokud ano, i on odpovídá za Tvůj zdravý vývoj, takže by ses mohl obrátit i na něj. Pokud to možné není, můžeš zkusit nějakou jinou dospělou osobu ve Tvém okolí, ke které máš důvěru. Mámě můžeš zkoušet i dál říkat o tom, jak se cítíš a co bys potřeboval, samozřejmě, pokud chceš - chápu, že je to obtížné, když nepřijímá to, co říkáš, a nereaguje s pochopením.
Andy, přejeme Ti, abys našel pomoc, kterou hledáš, zasloužíš si ji.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Zdravíme z Modré linky,

píšeš do poradny, protože se dlouhodobě potýkáš s psychickými potížemi. Rád bys vyhledal odbornou péči, ale psychiatři, ke kterým se Tě mamka snažila objednat, mají plnou kapacitu. Ptáš se, jak můžeš rychle sehnat dětského psychiatra.

Vnímám Tvé naštvání z toho, že se Ti nedostává potřebné pomoci a okolí Ti Tvoje potíže nevěří. Věřím, že to pro Tebe musí být velmi frustrující a přála bych Ti, aby se Ti co nejdříve dostalo takové pomoci, jakou si teď zasloužíš.

Bohužel pravdou je, že v současné době je opravdu obtížné vyhledat rychle psychiatrickou pomoc, vzhledem k nedostatku dětských psychiatrů na velký počet pacientů. Doba čekání na vyšetření může být v řádu několika měsíců. Důležité je, se ale v hledání pomoci nevzdávat a vytrvat.

Někteří psychiatři mají tzv. čekací listiny, na které se můžeš nechat zapsat a lékař se Ti ozve v případě, že bude mít prostor vzít do své péče nového pacienta. Zkus tak s mámou probrat, zda některý z psychiatrů tuto varianta nabízel.

Pokud jste to s mámou ještě nezkusili, napadá mě také zeptat se svého praktického lékaře na doporučení ke konkrétnímu psychiatrovi - praktický lékař mnohdy mívá přehled, kdo v nejbližším okolí nové pacienty přijímá.

Je pravdou, že medikaci na případné psychické potíže Ti může předepsat pouze dětský psychiatr. Některé diagnózy však mohou být stanoveny i v Pedagogicko-psychologické poradně (PPP) na základě psychologického vyšetření. V PPP Ti pak na základě výsledku vyšetření mohou být vydána doporučení pro tvorbu tzv. individuálního plánu ve škole, získal bys tak případně potvrzení svých potíží i pro své okolí. A také by se Ti tu mohlo dostat psychologické podpory. I zde mohou být delší čekací lhůty, avšak péče v nich bývá dostupnější. Zkuste tak s mámou obvolat PPP ve svém kraji.

Přejeme Ti, aby se Ti brzy dostalo potřebné péče,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíš na Alíka. Vážíme si otevřenosti a upřímnosti, se kterou nám píšeš o tom, že jsi závislý na pornografii.

Cením si toho, že si uvědomuješ, že něco není v pořádku. To je první krok k nápravě a velmi důležitý. Udělal jsi i druhý, chceš to řešit a hledáš k tomu cesty. „Selhat“ může každý, důležité je, co se pak děje dále. Ty jsi na dobré cestě.
Nadměrné sledování porna se opravdu postupně může vyvinout v závislost. Pozná se to podle toho, když kvůli pornu začneš zanedbávat běžný život, když Ti narušuje Tvůj den, a také když nemůžeš svoje chování opakovaně ovládnout.

Můžeš to zkusit i dále zvládat sám. Ve chvíli, kdy začneš mít myšlenky na porno, zkus se zaměstnat něčím jiným, nejlépe tam, kde nebudeš o samotě. Mělo by to být něco, co Tě zaujme a odvede Tvou pozornost. Můžeš si také napsat, proč nechceš porno sledovat. Zdá se, že o účincích porna hodně víš, tak jistě spoustu důvodů najdeš. Jedním z nich může být to, že se Ti po jeho sledování dělá fyzicky i psychicky špatně. Dalším může být i to, že sledování pornografie podle našeho zákona možné až od 18 let. Sepsání důvodů Ti může pomoci chuť dívat se na porno zvládnout.

Pokud se Ti nebude dařit porno nesledovat, bylo by nejlepší obrátit se na psychologa, třeba i školního. Můžeš si také vyhledat webové stránky www.nepornu.cz, kde najdeš užitečné rady i pomoc.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si pro sebe hledáš podporu, když se necítíš dobře. My Ti takto na internetu nedokážeme říci, zda se jedná o úzkosti, je to docela možné. V každém případě je důležité, abys se svými pocity nezůstávala sama. Někdy už samotné sdílení, povídání si s někým, komu věříš, může pomoci takové pocity zmírnit. Moc bych Ti přála, aby si k Tobě někdo večer přisedl na postel, objal Tě a povídal si s Tebou. Neváhej se tedy někomu doma svěřit. I pokud by se nejednalo o úzkosti, Tvé pocity jsou důležité. Když se někomu svěříš, můžete se společně dohodnout a hledat pomoc i u odborníka (psychologa/psycholožky), jestliže sdílení nepomůže ke zlepšení. Ty sama se můžeš obrátit na psychologa (psycholožku) ve škole, pokud ji máte.

Bezstarostné dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj milý T,

vystudovat na psychoteratepeuta je dlouhá cesta plná poznání sama sebe. A s tím souvisí i to, že každý psychoterapeut už počas studia dokonce musí mít svého terapeuta - tzv. supervizora. Takže ano, i studenti těchto oborů mají vlastní terapeuty. V jakékoli fázi svého života, ať už studuješ či děláš cokoli, si vždy můžeš najít svého terapeuta najít. Neexistují na to žádné normy, tedy, cítíš-li, že tuto pomoc potřebuješ, můžeš ji vyhledat bez jakýchkoli omezení.

Dominika

Ahoj z Modré linky,

Tvůj dotaz mi nepřipadá zbytečný, je dobře, že hledáš odpovědi na své otázky. Všímáš si, že jsi hodně v depkách, ale ve škole je Ti dobře a jsi tam šťastná. Je v pořádku, že se snažíš přijít na to, čím to je, možná je to pro Tebe matoucí a nerozumíš tomu, proč se to děje. Nedokážu Ti odpovědět na to, čím to je. Mám o Tobě i celé situaci málo informací. Zajímalo by mě například, jak dlouho si toho všímáš. Někdy tohle může být přechodné a nemusí to nic znamenat. Můžeš se sama sebe zeptat, jestli to třeba i souvisí s prostředím, nebo s osobami, se kterými jsi. Jestli například je ve škole někdo, s kým se cítíš moc dobře, kdo Ti zvedá náladu a čím to je nebo jak to dělá. Třeba by se něco z toho dalo přenést i mimo školu? Napadá mě také, že možná jsi v depkách hlavně doma? Třeba se doma děje něco, v čem Ti není dobře, nebo se tam něco změnilo? To jsou jen mé myšlenky, které mi k tomu běží hlavou, ale jak to doopravdy je, to víš nejlépe Ty sama. Můžeš to chvíli pozorovat, všímat si, co Ti způsobuje radost a co naopak spíš smutek. Kdyby Tě to dále trápilo, je někdo, s kým o tom můžeš mluvit? Někdo, komu věříš, rodiče, kamarádka, sourozenec nebo prarodiče? Kdyby ne, je možné mluvit o tom i s psychologem, možná nějaké máte ve škole anebo Ti ho mohou sehnat rodiče. I na nás se můžeš znovu obrátit, lépe ale na chatu nebo telefonu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Dále zmiňuješ, že skoro nejíš maso, sníš ho jen v některých jídlech. Oceňuji, že si všímáš toho, co jíš. Nevím přesně, co bys k tomu potřebovala vědět. Je v pořádku jíst to, na co máš chuť. Maso nemusíš mít v jídelníčku každý den. Důležité je, aby strava byla vyvážená. V tom by Ti dokázali poradit třeba rodiče anebo případně odborník, Tvůj dětský lékař nebo nutriční terapeut.

Přejeme Ti hezký závěr jara.
Modrá linka

Milá dívko,

obracíš se na poradnu se svými dotazy ohledně návštěvy psychologa. Ano, máš pravdu naše poradna je také taková určitá psychologická pomoc dětem. A náš chat pro děti také. Ale rozumím tomu, že vidět psychologa na živo může být pro tebe děsivé a bojíš se, protože nevíš co očekávat. Tvoje pocity v této situaci jsou normální a dětský psycholog by měl umět ti s tím pomoci. Myslím si, že by ti pomoc mohl. A moc bych ti doporučila to zkusit. Pokud ti nebude sympatický, tak můžeš své návštěvy u něj zrušit. Nikdo tě nemůže do návštěv u psychologa nutit. Psycholog by tu měl být pro tebe, snažit se pochopit právě to, co prožíváš a vnímat, co tě trápí a co potřebuješ. Měl by ti pomoci tobě samé se lépe vyznat v tom, co se s tebou děje a najít společně s tebou možnosti, jak si s tím lépe poradit. Možná bude chtít mluvit i s tvou mámou. U dětí ve tvém věku je pořád důležitý i váš vztah a pokud se něco řeší u dítěte, tak by se do toho měl zapojit i jeho rodič. A jak to mámě říci? Máma ti to již sama navrhla a uvědomuje si, že bys nejspíš pomoc potřebovala. A tak bych ti doporučila pouze jí to odsouhlasit, že bys do toho šla. Nemusíš nic víc vysvětlovat a rozvádět. Rozumím tomu, že to může vzbuzovat mnoho různých pocitů, můžeš mít strach, co se objeví, jak s tebou bude psycholog jednat a podobně. Dětský psycholog by ale měl umět právě s tímto u dětí zacházet. Moc ti přeju abys našla pomoc, ke které budeš mít důvěru. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že Tě trápí sebepoškozování a je moc dobře, že hledáš způsob, jak s tím přestat. Hned na úvod mé odpovědi Ti chci říct, že neexistuje jeden zaručený návod, jak toho nechat, protože každý jsme jiný a každému vyhovuje a funguje něco trochu jiného. Alíkova poradna má svá omezení a také o Tobě vím jen málo, takže moje odpověď bude spíš obecným doporučením a věřím, že Tě něco z toho zaujme.

Píšeš o druhém já, které na Tebe křičí, aby ses drápnul nebo bouchnul. To musí být dost nepříjemné a nedivím se, že se toho chceš zbavit. Kdybych s Tebou mluvila, zajímalo by mě, jak dlouho se sebepoškozuješ, jestli se Ti třeba někdy podařilo neudělat to, neposlechnout to druhé já. Pokud ano, co bylo v té situaci jinak anebo co Ti pomohlo, že jsi ten hlas neposlechl? Dalo by se to využít, až Ti ten hlas bude zase přikazovat ublížit si? Přemýšlím také o tom, jak si sám vysvětluješ, že se teď ten hlas takhle proměnil. Píšeš, že ho znáš od malička, když jsi neměl žádné kamarády, ale až teď na Tebe takhle křičí. Možná Tě napadá, s čím by to mohlo souviset? To pro Tebe mohou být cenné informace, které Ti pomohou více tomu rozumět. Myslím, že by Ti mohlo pomoci promluvit si o tom všem s někým dalším, nebýt na to sám. Je možné o tom mluvit třeba s rodiči nebo s někým dospělým, komu věříš? A pokud ne, máte třeba ve škole školního psychologa? K tomu obvykle na první návštěvu můžeš jít i bez vědomí rodičů.

Existují také konkrétní techniky, které můžeš zkusit, když máš chuť si ublížit. Nevím, jak přesně se sebepoškozuješ, píšeš o škrábnutí, bouchnutí... Pokud se škrábeš, můžeš si zkusit místo škrábanců fixou nakreslit čáry na místa, kam by ses škrábl. Někdo zkouší i přejíždět po tom místě kostkou ledu, ten chlad může trošku bolet, ale není to tak poškozující jako škrábance. Pomoci může také odreagování činností, kterou máš rád a ve které snadno ztratíš pojem o čase. Někdo třeba maluje, jde si zaběhat, nebo se podívá na nějaký film, pustí písničky, nevím, co by sedělo Tobě.
Pokud by Tě to i dál trápilo a neměl by ses komu svěřit, můžeš se nám znovu ozvat. Rádi tady pro Tebe budeme na telefonu anebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky a lépe tak reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hodně sil.
Modrá linka