Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Škola

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat podle čeho si mám vybrat střední školu? Nic moc mě nebaví a ničeho moc dlouho nevydržím. Kreslit nebo malovat umím tak průměrně, ale sport ten je na tom o něco líp. A všechno je asi tak podobně. Gympl nepřipadá v úvahu a chtěla bych na maturitní obor, protože mám samé jedničky. Potřebuji pomoc musíme to do konce dubna vědět na co chceme jít:-(.

    holka, 14 let, 11. dubna

    Ahoj milá holko,

    píšeš, že se máš do konce dubna rozhodnout, kam na střední školu. Máš ještě pár dní, přesto už Tě tato otázka provází zřejmě delší dobu. A tak jsi určitě v minulosti přemýšlela, co by Tě bavilo. Dívám se i nyní v poradně, že jsi nám již psala - o předškolní pedagogice, přírodovědném lyceu. Z toho soudím, že už nad touto otázkou velmi dlouho přemýšlíš. To je fajn, je to zodpovědné. Zároveň je docela normální, že nevíš, kam zamířit. Ve čtrnácti letech se těžko vybírá, co chceme v životě dělat. A to je možná dobré si uvědomit - to, kam půjdeš na SŠ neurčuje Tvůj život. Dnes už málokdo dělá to, co vystudoval. Během střední školy Tě ještě potká spousta věcí, která možná ovlivní Tvé zájmy i vypilují či objeví některé Tvé dovednosti.

    Možná je tak cesta se zamyslet, co bys chtěla dělat teď - do jakého města chceš dojíždět? Co chceš, aby ve školy bylo a nebylo? Jakým předmětům se nyní chceš věnovat více a kterým třeba vůbec? Zkus se podívat na školu jako na místo, kam budeš následující čtyři roky každý den chodit. Někdy pomáhá, když dáme na naši intuici, to může být i pocit ze školy, když ji jdeme navštívit. Využij nabídky dnů otevřených dveří a projdi si školy, které máš v okolí nebo o kterých jsi slyšela. Sama uvidíš, jak na Tebe která škola a lidé v ní zapůsobí.

    Dále se můžeš poradit s rodiči či svými učiteli. Znají Tě dobře, vědí, co Ti jde a nejde a mohou Tě ve Tvém pátrání a přemýšlení nasměrovat.

    Držím palce, ať už se rozhodneš jakkoli, ať se Ti na střední škole daří,

    Dominika

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Škola

    Psychické potíže v tělocviku a komisionálky

    Zdravím!
    Hrozí mi komisionálky z tělocviku (letos už by to bylo po druhé), kvůli tomu, že mám psychické problémy a chytám na těláku tak obrovské panické záchvaty, že nemůžu dýchat ani pořádně stát na nohách, a učitelce to bylo úplně jedno, tvrdila že jsem si to vymyslel, a tak jsem si nechával ze strachu psát omluvenky. Pár týdnů zpět, jsem dostala papír od doktorky,že nemůžu na tělocvik, což sama usoudila když jsem u ní v ordinaci chytila stejný záchvat jako na tv - mohla mi to napsat ale jen na dva měsíce a říkala že na dýl to nejde. Učitelce ale ta omluvenka byla jedno, a bylo mi od třídní řečeno, že budu muset ty komisionálky stejně dělat - já ale nezvládnu ani tu jednu hodinu. Mamka nedávno mluvila s psycholožkou o mém problému - budu teď chodit na dlouhodobé terapie + u mne mají podezření na poruchu příjmu potravy - což s tím má taky hodně společného, mám strach se i převléknout, protože i přes to že mám normální váhu, mi moje spolužačky namluvily že jsem tlustá. Taky dostanu od psychologa nový papír na uvolnění, tentokrát i s přesnými důvody, mám ale strach že mi ho nevezmou.
    Moje otázka je, když přinesu o prázdninách před komisionálkami ten papír, odpustí mi je? A je ten přístup učitelky k tomu všemu normální?

    Genderfluid osoba (?), 14 let, 29. června

    Ahoj z Modré linky,
    píšeš nám o tom, jaké máš trápení s ukončením předmětu tělocviku. Vzhledem k psychickým problémům - panickým záchvatům, které na tělocviku chytáš - nemůžeš tento předmět zvládat. Učitelka to však nebere, z tělocviku jsi bývala omluvena, a proto máš dělat komisionální zkoušky. Nyní máš od psycholožky potvrzení na uvolnění z tělocviku, ale máš strach, že Ti ho ve škole nevezmou. Ptáš se, jak to bude s komisionálkami i na to, zda chování učitelky bylo normální.

    Mrzí mě, že prožíváš to, co popisuješ, ať už ohledně tělocviku i dalších potíží, například poruchu příjmu potravy apod. Moc dobrá zpráva je to, že máš psycholožku, čeká Tě terapie a že máš také potvrzení pro to, abys mohla být uvolněna z tělocviku. Jsi tedy na dobré cestě k tomu, aby Ti bylo lépe. Chci moc ocenit, že na tom spolupracuješ - to je velmi dobrý předpoklad k tomu, aby se krok po kroku všechno dávalo do pořádku.

    Teď k tomu, co Tě zajímá, tedy jestli Ti odpustí komisionálky. Myslím si, že je to věc přístupu školy, souvisí se školským zákonem a platnými předpisy. Úplně nejlepší by bylo, kdyby Tvoji rodiče (zákonní zástupci) co nejdřív šli do školy s potvrzením od psycholožky, a na vše se vyptali a domluvili. Ty sama se domlouvat nemusíš. Myslím, že přímé jednání s učitelkou, třídní učitelkou nebo přímo s vedením školy by mohlo pomoci všechno vyjasnit. Čím dříve to zákonný zástupce udělá, tím dříve budeš vědět, na čem jsi. Může se také zeptat na školském úřadě nebo i školní inspekci.

    Ptáš se i na učitelku a její přístup. Někdy je pro okolí těžké uvěřit, že někdo má takové potíže, které mu znemožňují běžné fungování, zvláště pro ty, kteří s tím nemají žádnou zkušenost. Pak nemusí brát ohledy na potíže druhých, chovat se s porozuměním a citlivostí. I tady může pomoci, když by rodiče (zákonní zástupci) s učitelkou promluvili a vysvětlili jí situaci a případný vhodný přístup.

    Přejeme Ti, abys měla klidné prázdniny a hezky si je užila.

    Modrá linka

    Škola

    Jak si pamatovat jednotky délky

    Ahoj, mám problém s matematikou...
    Nejdou mi převody jednotek délky. Když mi učitelka dá pracovní list z matiky tak jsem hned nervózní a proto na nějaký příklad zapomenu. Nemůžu si zapamatovat jednotky délky, jenom vím kolik má jeden cm decimetrů, jeden cm milimetrů a jeden km metrů... mě to dělá problémy... pomozte mi s tím prosím, vysvětlete mi to, jak se to naučit. Díky.

    holka, 16. června

    Základní jednotkou délky je metr. Ten si určitě umíš představit. Teď jde ještě o to, aby sis mohla představit i ty ostatní. Jakmile si něco umíš představit, přestane to být abstraktní a bude se ti s tím lépe počítat. A nejlepší je představovat si je postupně.

    tisíc metrů (1000 m) = jeden kilometr (1 km)
    A teď směrem dolů, k menším a menším vzdálenostem:
    1 metr = 10 decimetrů (dm)
    1 metr = 100 centimetrů (cm)
    1 metr = 1000 milimetrů (mm)
    Jak vidíš, vždy se přidá jedna nula. To také znamená, že to můžeme napsat obráceně:
    1 mm = 0,1 cm = 0,01 dm = 0,001 m
    Zkrátka vždy posouváme o jedno desetinné místo. Jsou to základy, ale snad ti to pomůže.

    Škola

    Spolužák smrdí

    Cauky, mame smradlaveho spoluzaka. hodne. mysleli jsme si treba, ze je z chude rodiny nebo neco podobneho, ale jeho starsi sestra chodi normalne upravena, ucesana, nesmrdi a je poznat ze je proste radny normalni clovek. natoz jeji bratr... jednou mel dlouhe vlasy, nastesti jen jednou, a mel v nich uplne nechutne velke chuchvalce, tak ho nestasti ostrihali. hadejte co? zacaly se mu ve vlasech tvorit. zelene. lupy. bylo to extremne nechutny, ale hlavni problem je ten smrad. smrdi jako kdyby si 3 roky nemyl nechutne propocene triko. tenhle dotaz zni strasne urazlive ale prisaham ze nic nezvelicuju. jednou jsem za nim sedela, a realne me extremne z toho smradu bolela hlava. tridni to nijak neresi, i pres nase upozorneni. take nosi furt to samy triko dokola. myslite si ze je to pripad na socialku? realne mi neprijde v pohode ze ho takhle rodice pousteji mezi lidi, nekdy mi prijde ze se o nej vubec nestaraji. ten smrad uz dyl nevydrzim, ani s nim nikdo nechtel byt na pokoji na sportak. mame volat socialku??ko

    holka, 14 let, 13. června

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že pokud váš spolužák skutečně smrdí, je to nepříjemné. Mrzí mě, že tohle musíte řešit. Zda se obrátit na sociálku, to by měli rozhodnout dospělí, kteří znají všechny souvislosti. Jestliže situaci neřeší vaše třídní paní učitelka, můžete se obrátit na někoho jiného ve škole, ať už školní psycholog/žka, pokud na vaší škole je, či metodička prevence nebo prostě nějaká paní učitelka, které věříte. Také můžete požádat své rodiče, aby se na vaši třídní paní učitelku nebo někoho jiného ve škole obrátili oni, možná by to mohlo mít větší váhu.

    Přejeme vám všem ve třídě brzké vyřešení situace.

    Modrá linka

    Škola

    Strach ze školy

    Ahoj, chodím do 6. Třídy a každé ráno mám ze školy strach, vždycky je mi strašně špatně od žaludku a už jsem se asi třikrát pozvracel, vím že to mám stresem ale nevím u čeho ho mám. Už jsem se pozvracel i uvnitř školy. Rodiče mi pomáhají Jak moc to jde ale nepomáhá to

    kluk, 12 let, 30. května

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že máš strach ze školy. Jestliže ses rodičům svěřil a jejich pomoc Ti nepomáhá, bylo by dobré, abyste s společně obrátili na odborníka, tedy na psychologa. Možná máte nějakého ve škole (nebo psycholožku), pokud ne, můžete se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu či jakéhokoli jiného dětského psychologa. Ten by s Tebou mohl pracovat na zvládání stresu, zjistit, co přesně jej vlastně způsobuje, a naučit Tě jej zvládat tak, aby to pro Tebe nebylo tak nepříjemné. Rodiče se taky mohou obrátit na rodičovskou linku na čísle 606 021 021, kdy jim mohou poradit, jak by Ti mohli nejlépe pomoci. Klidně můžeš tuto naši odpověď ukázat i jim, je škoda, aby Tě trápil strach ze školy.

    Je moc dobře, že si pro sebe hledáš pomoc, chceme Tě v tom tedy i nadále podpořit.

    Přejeme Ti bezstarostnější dny

    Modrá linka

    Škola

    Ahoj,
    jsem na osmiletém gymnáziu a mám problém se soustředěním a stresem při testu. Učení mi nedělá problém, dokážu se například naučit nazpaměť 6 A4 během 15 minut, ale jakmile píšeme test, tak se na to nedokážu soustředit, začnu se klepat a dostanu špatnou známku. Dnes jsme psali test z matematiky a té látce jsem skoro jako jediná ze třídy rozuměla, kamarádkám jsem ji vysvětlovala, ale potom jsem dostala za 4, protože jsem v tom stresu vypočítala 2x4 jako 6 a další úplně zbytečné chyby, které bych nikdy neudělala. Co mám dělat? Teď mám zase stresy, protože mi to pokazilo průměr na dvojku na vysvědčení, kterou nechci. Vždy jsem měla samé jedničky a já i moji rodiče by byli z toho zklamaní. Chápu, že je pro někoho dvojka výborná známka, ale pro mě ne.

    holka, 13 let, 20. května

    Ahoj milá pisatelko,

    píšeš, že učení Ti nečiní potíže, přesto při testech zmatkuješ a děláš zbytečné chyby. Jedná se pravděpodobně o stres z dané situace, kterou je ve Tvém případě test. Důležité je vědět, že v tom nejsi sama. Takovou věc zažívá spoustu lidí, bohužel to někdy dokáže pokazit výsledky testů i jiných zkoušek. Je moc dobře, že nad tím takto přemýšlíš a vlastně jsi sama dokázala přijít na to, co za špatnými výsledky stojí. Můžeš zkusit několik věcí:

    • před písemkou zkusit zhluboka dýchat a myslet na příjemné věci. Hluboký dech umí fyzicky rozmělnit stres, myšlenky pak dokážou odvést pozornost od toho, v jak vypjaté situaci se nacházíš.
    • zkusit situaci natrénovat: popros ve škole o vzorové testy/příklady, nebo si je najdi v učebnici. Doma si pak připrav prostředí jako na test: dej pryč věci ze stolu, nastav si stopky s časovým limitem. A pusť se do Tebou připraveného testu. Vnímej, zda Ti něco dělá potíže - je to časomíra? Nebo počet příkladů? Nebo naopak doma je to v pohodě? Když rozklíčuješ, co přesně Ti na psaní testu vadí, můžeš s tím pak dál pracovat.

    Je také možné se s Tvými potížemi svěřit Tvým vyučujícím nebo rodičům. Třeba společně můžete něco vymyslet - můžeš být přezkoušena ústně, psát test odpoledne mimo stresovou situaci ve třídě, nebo dostat možnost opravné písemky. To všechno Ti může pomáhat tento stres zvládnout a postupně se s ním naučit pracovat.

    Držím Ti palce,

    Dominika

    Škola

    Ahojky všichni, od dvou let mám sen, který se týká budoucnosti. Vždy jsem chtěla být veterinářkou. Vím, že musím tvrdě makat a teď v sedmý mi vycházejí dvě dvojky. Musím se dostat na gympl a pak ještě na vysokou veterinární v Brně. Vše tohle vím dlouho ale přesto mám pár dotazů.

    1. Myslíš, že když nejsem u testů stresař mohla bych se dostat na gympl? Mamka mě strašila, že se se dvojkama nedostanu na gympl.
    2. Mohu se nějak propracovávat a učit se kvůli veterině? A jestli ano jak?
    3. Ještě jedna otázka, víš já když dostanu 2 a víš, mám se do breku ikdyž vím, že se tolik nestane. Vůbec ten brek nemůžu zastavit. A pak se to najednou rozteče, když si vzpomenu na to, že se nedostanu na svou vysněnou školu kvůli té známce. Nemáš nějakej trik jak to zastavit ten brek?

    Předem děkuji za odpověď 😇💝

    holka, 13 let, 25. května

    Ahoj milá pisatelko,
    píšeš, že by ses ráda stala veterinářkou. K tomu, jak správně podotýkáš vede cesta přes gymnázium a vysokou školu. Máš obavy, zdali se na gymnázium dostaneš. Každé gymnázium má jiné přijímací zkoušky - některé počítá s průměry za vysvědčení z osmé a deváté třídy, jinde se dělají přijímací zkoušky, u některých škol se hledí na obojí. Tedy doporučila bych Ti vyhledat si gymnázium, na které máš namířeno a podívat se, jaká jsou kritéria přijímacího řízení. Jistě to bude uvedeno na jejich webových stránkách. Osobně si myslím, že dvojky na vysvědčení rozhodně nejsou překážkou. Co se týče přijímacích zkoušek, na ty už se rozhodně připravovat můžeš. Podívej se na požadavky a pak si zkus najít vzorové testy - a právě z nich zjistíš, čemu by se měla v přípravě věnovat. Pak budeš také možná klidnější ohledně známek - budeš vědět, jaká jsou přesně kritéria pro přijetí a vědomě na jejich splnění pracovat. Možná Tě pak přestanou trápit jednotlivé známky.

    A jestli se můžeš nějak nyní připravovat na veterinu? Znalosti dopředu z knih asi nenastuduješ, cesta by ale mohla být skrze Tvou účast v nějakém chovatelském kroužku. Většinou jsou takové při domovech dětí a mládeže, mají je některé školy, nebo se můžeš porozhlédnout, zda ve svém okolí nemáš nějakou farmu / útulek / jakékoli další zařízení, kde jsou zvířata, kam bys občas mohla zajít vypomoci a prakticky se něčemu přiučit. Myslím, že jakýkoli kontakt se zvířaty Tě na pozdější zkušenost připraví nyní nejlépe.

    Tvůj třetí dotaz souvisí s pláčem kvůli jiné známce než je jednička. Správně říkáš, že se nic nestane, když takovou známku dostaneš. A právě tato myšlenka Ti může pomoci postupně odbourávat smutek z takové známky. Opravdu se nic neděje, známky nevypovídají nic o nás samotných. Někdy se test povede, jindy ne. Zkus se tedy spíše soustředit na myšlenku, že dvojka není špatná známka - vždyť je přeci hned po jedničce, za ní jsou ještě další tři. Není to důvod k tomu, aby ses nedostala na gymnázium. Za devět let školní docházky dostaneš spoustu známek a jedna nebo dvě samy o sobě nerozhodují vůbec o ničem. Jiná známka než jednička by tak měla být důvodem k tomu, aby ses zamyslela, co Ti tentokrát nešlo a jak to příště napravit, kde se třeba co doučit, nikoli k tomu, aby Tě dovedla k pláči. Někdy nám ve chvílích, kdy je nám do breku může pomoci zhluboka dýchat - není to jen fráze, opravdu pomáhá se na hluboké dýchání soustředit, na to jak nosem vtahuješ vzduch do těla, hluboko až do plic a do břicha a pak pomalu zase vydechuješ. To, že se v tu chvíli soustředíme na dýchání, odvede naši pozornost od vnější situace. I to může pomoci. Dobré je také vědět, že pobrečet si, když nás něco trápí, není špatné. Jsou to právě slzy a prožití zklamání nebo smutku, které nám dovolí si situaci prožít a hodit ji pak za hlavu.

    Držím Ti palce, ať se Ti podaří, co sis vysnila,

    Dominika

    Škola

    Chci změnit školu

    Ahoj Alíku a všichni ostatní :-)
    Nevím jak to napsat ale nějak to zkusím. Když jsem byla v 9. třídě, hlásila jsem se na dvě střední školy. Cestovní ruch a módní návrhářka. Nakonec mě vzali na oboje a já si vybrala módní návrhářku. V tu dobu jsem byla prostě ještě"malá a blbá“ a chtěla jsem hrozně na tu školu. Takže jsem tam šla. Nicméně už v říjnu mi začalo docházet že nejsem moc šťastná. Né že by ta škola nebyla fajn, to ona je, ale problém je v intru. Myslela jsem že to bude fajne, že si najdu kamarády a tak. Ale ne. Na intru každý den přijdu ze školy a jen se nudím. Nemám tam co dělat. Já jsem z vesnice a najednou ve městě... hrůza. Já potřebuju běhat venku po lese a tak, ale tam není nic z toho možné. Už jsem zkoušela i nějaké zájmové kroužky ale nic. Když se na to tak podívám tak bych zbytečně promeškala 4 roky života tím že se budu nudit a koukat do zdi. Veřejně o tom moc nemluvím, ale je pravda že na intru skoro každý den brečím. Hrozně mi chybí domov a hlavně taky jsem se pořád nesrovnala z rozchodu s tím klukem. Vždy když jsem doma jsem alespoň trochu šťastná. Teď už k mému dotazu. Chtěla bych přestoupit na školu kam jsem se také dřív hlásila. Mohla bych dojíždět a tedy bydlet doma, chodit ven a být s lidmi které mám ráda. Problém je v tom že se bojím rodičům říct že chci přestoupit. Když jsem se o tom jen tak trochu nedávno zmínila před mámou hned mě seřvala. Kdybych přestoupila tak bych nejspíš bydlela u táty, takže se musím hlavně zeptat jeho. Akorát poslední dobou s ním nemám zrovna dobrý vztah tak se ještě víc bojím. Já si nedokážu představit, že bych se měla v září po prázdninách vrátit do Liberce na intr. Prosím, poraďte mi jak přestoupit na jinou školu, jak to udělat aby rodiče souhlasili. Já mám hrozný strach s nimi o tom promluvit. Táta mi před rokem řekl že jakou SŠ si vyberu tak tam budu 4 roky a že rozhodně nebudu přestupovat takže ať se rozhodnu dobře. V tu chvíli jsem myslela že jsem se rozhodla dobře ale jak běžel čas mě pomalu docházelo že to takhle nechci...

    holka, 22. května

    Zdravím Vás z Modré linky,

    nejsem si jistá, kolik je Vám let, píšete o střední škole, my od 15 let v Alíkovi vykáme, budu Vám tedy v odpovědi vykat. Situace, kterou popisujete ohledně školy, je složitá a je mi jasné, že je Vám nepříjemná. Je mi líto, že se na intru tolik nudíte. Věřím Vám, že když jste byla na vesnici zvyklá běhat po lese kdykoliv jste chtěla, je to teď pro Vás velký šok. Školní rok už skoro končí a Vy jste si zatím nezvykla na život ve městě a nenašla jste si jinou formu zábavy, přestože jste se snažila a zkoušela jste i nějaké kroužky, což oceňuji. Píšete o svém strachu svěřit se rodičům. Ptáte se nás, jak to udělat, aby rodiče s přestupem souhlasili. Je Vám tedy asi zřejmé, že abyste mohla přestoupit, s rodiči o tom dříve nebo později budete muset mluvit. Je hodně důležité, jak to uděláte. Není možná hned nutné mluvit o přestupu, zkuste se nejprve svěřit s tím, jak jste se celý školní rok na intru cítila, že nejste šťastná, a co vše jste s tím zkoušela dělat. Uvidíte, jak na to zareagují. Je možné, že když nebudete hned mluvit o přestupu, budou se rodiče spíš snažit pochopit Vaše pocity.

    Zároveň přemýšlím i nad tím, že jste psala, že ta škola je fajn a moc jste na ni chtěla. Problém je ta nuda po škole. Napadá mě proto, jestli by přece jen nebyla škoda opustit školu, která Vás baví. Módní návrhářka se mi zdá jako velmi kreativní a možná i vzrušující profese, může díky Vám vznikat nové krásné oblečení. Cestovní ruch se mi vedle toho zdá jako mnohem méně kreativní práce. Zvážila jste i možnost, že přejdete na jinou školu, kde sice nebude problém s intrem, ale třeba Vás už tolik nebude bavit náplň výuky? To nepíšu, abych Vás přesvědčovala, spíš abyste opravdu zvážila všechny možnosti. Také si říkám, že střední škola možná bude rok od roku náročnější a budete třeba i tvořit nějaké návrhy či modely, což bude vyžadovat Váš volný čas po škole a tedy už se zřejmě tolik nudit nebudete.
    Navíc dospíváte a Vaše zájmy se pravděpodobně budou měnit. Les Vás baví teď a možná bude stále, ale je možné, že se přidají i jiné koníčky, které se dají dělat i ve městě. Jde to brát i jako přechod od dětství k životu dospívající dívky. V době studentských let často lidé upřednostňují spíš život ve městě a o víkendu se do poklidu vesnice rádi vrací. Věřím, že za ten rok jste to asi promýšlela ze všech úhlů. Je fajn, že teď budou prázdniny, zkuste si nechat hlavu otevřenou a netlačte na sebe, že to musíte vyřešit hned.

    Držíme Vám palce.

    Modrá linka

    Škola

    Dobry den, chodim do 7. Tridy a kazdy mesic chybim ve skole kvuli nemocem a ted jsem se koukala na bakalare a jak jsou ty procenta tech zmeskanych hodin tak to tam mam cele cervene a +z telocviku nemam ani jednu znamku i presto ze jsem na nejake hodiny byla jen tam ty znamky nejsou zapsane, ale bojim se ze budu neklasifikovana, co myslite? Ja vim ze tomu asi nerozumite, ale aspon to zkusim a budu rada za kazdou radu, protoze ja opravdu nechci opakovat rocnik…😕 ale jinak mam vsechnu absenci omluvenou

    holka, 13 let, 19. května

    Dobrý večer, milá pisatelko,

    na tento dotaz bude bohužel velmi těžké konkrétně odpovědět. To, jaká míra absence je v jednotlivých předmětech přípustná, je určeno ve školním řádu každé školy. Tedy odpověď na procentuální možnost absence bys měla najít tam. Pokud je absence vysoká a je třeba, aby ji nějakým způsobem doplnit, je třeba kontaktovat Tvoji třídní učitelku/učitele a/nebo učitele jednotlivých předmětů. S tím Ti ale jistě pomohou rodiče. Nebála bych se toho, že ročník budeš muset opakovat. To se děje pouze v ojedinělých případech. Většinou je možné si známky doplnit (právě po domluvě s učiteli). Nevěš tak hlavu a pokud máš pocit, že je absence opravdu vysoká a mohly by z toho pro Tebe plynout nějaké důsledky, požádej rodiče, abyste se společně ve škole zeptali. Dohromady pak jistě vymyslíte řešení, které bude nejvhodnější.

    Držím Ti palce, ať je ukončení školního roku již bez nemocí a bez stresu,

    Dominika

    Škola

    Nejde mi angličtina

    Ahoj poradno, chtěla bych se zeptat, z angličtiny píšeme vždy opravdu hodně těžké testy. Vždy se učím jak nejvíce muzu, ale nikdy mi to nejde se naučit pořádně a vždy dostanu špatnou známku. Rodiče se na mě potom zlobí, ikdyž si hned vždy domluvuji náhradní opravný test a dělám i věci na víc, abych si zlepšila známky. Už jsem zoufalá, protože mi to opravdu nejde ikdyž se snažím. Kdybych chtěla chodit na doučování, musela bych vynechat nějaký můj koníček, který dělám profesionálně a to nejde. Opravdu už nevím. Děkuji

    holka, 13 let, 13. května

    Ahoj,
    je mi moc líto, že máš s angličtinou takové starosti. Podle toho, co píšeš, že k tomu stavíš opravdu zodpovědně a snažíš se dělat pro zlepšení maximum. Podstatné je, zda jsi ze třídy jedna z mála, která dostává z angličtiny špatné známky, nebo jestli podobný problém češí i většina tvých spolužáků. Pokud totiž bojuje s angličtinou většina třídy, chyba bude nejspíš v učiteli a bylo by potřeba, aby to vaši rodiče řešili přímo se školou.
    Jestliže jsi se svými problémy spíše ojedinělá, možná se učíš nevhodným způsobem a bylo by dobré požádat například rodiče, jestli by ti nepomohli osvojit si efektivnější způsob učení. Tím, že se na tebe budou zlobit, ničemu nepomohou. Naopak by měli ocenit tvou snahu a společně byste se měli snažit najít řešení.
    Držím ti palce!
    Bára

    Škola

    Jak se začít bavit s ostatními?

    Ve škole se se mnou nikdo nechce bavit. Myslím si, že je to kvůli to mu, že mám dobré známky, nemám značkové věci a ani nechodím oblékaná jako oni. Zároveň nevím jak oslovit pro mě sympatické lidi. Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 10. května

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že ve škole nemáš blízké kamarády. Myslíš si, že je to kvůli tomu, že nemáš značkové oblečení a daří se Ti ve škole se známkami. Ráda by ses dostala blíž lidem, kteří Tě zaujali.

    Je mi líto, že to ve škole s kamarády není tak, jak bys ráda. Zkouším si představit, že možná můžeš zažívat pocity osamělosti a neporozumění. Rozumím, že hledáš důvody, proč tomu tak je – těžko říct, jestli k tomu přispívá typ oblečení anebo jestli Ti „závidí“ dobré známky, může to být skupina různých důvodů, které zjistíš nejlépe od spolužáků. Chtěla bych Ti ale připomenout, že většinou k tomu nepřispívá jen jeden důvod anebo jeden člověk, ale ovlivňují to i další okolnosti a jiní lidé. Nedávej si proto za vinu, že děláš „něco špatně“ nebo ne dost dobře. Je cenné, když člověk zůstává takový, jaký opravdu je, a nesnaží se třeba jen vyhovět ostatním.

    Každému člověku je taky sympatický někdo trochu jiný. Sama poznáš, jací jsou sympatičtí Tobě a ptáš se nás, jak takové lidi oslovit. Říkám si, že je fajn vycházet z toho, v čem se Ti zalíbili – je to při nějaké aktivitě, je to tím, že dělají něco ve škole, je to tím, že jim něco sluší, že máte něco společného (předměty ve škole, podobnou cestu domů, kroužky aj.)? Zkus se zamyslet a najít téma, se kterým bys je mohla oslovit – možná první naživo anebo jim napsat. Možností je spousta a neexistuje jen jedna správná, jde o to to s odvahou zkusit. Zasloužila by sis mít blízkého kamaráda/kamarádku a nebýt na to ve škole sama. Škola je dobrá taky v tom, že je tam spousta dětí (třeba i z jiných tříd) a je velká pravděpodobnost, že si tam nakonec s někým „dobře sedneš“ a postupně se spřátelíte. Je moc fajn, že do toho máš chuť dát energii a zkusit to. Držíme palce. Zároveň Tě může podpořit probrat to s někým z rodiny, sourozenců, možná ostatních kamarádů mimo školu, třeba mají podobné zkušenosti, anebo se skrz ně můžeš dostat zase k jiným kamarádům. Pokud by ses na to cítila stále sama a potřebovala to probrat víc, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), můžeš se ozvat.

    Hezké jarní dny pro Tebe i pro kamarády přeje
    Modrá linka

    Škola

    Chování žáků k učitelům

    Ahoj Alíku a ostatní,
    Mám tady ještě jeden dotaz.
    Proč žáci nadávají učitelům že támhleta je πča a tenhle je prostě d*bil. Ano někteří učitelé jsou hrozní, ale na naší škole se snad nikdo příšerný nevyskytl. Učitelé pak v hodinách bývají na nás hnusní proto že tam děláme bordel a kecáme a my se pak divíme a myslíme si že jsou zlí. Moji spolužáci mají špatné známky z fyziky a chemie kde máme stejnou učitelku a furt na ní nadávají, podle mě vůbec není špatná ale ostatní si to budou myslet furt a já se s lidma kteří nadávají bezdůvodně učitelům bavit nechci jenže je zase nechci ztratit zkusila bych jim to říct že se mi to nelíbí ale oni na to zapomenou a budou to říkat furt ale tak za zkoušku nic nedám. A učitelům do osobního života nevidíme, nevíme jací jsou doopravdy a ro bych do školy mohla chodit ještě déle a stále bych na to nepřišla.
    Když dostaneme špatnou známku, tak všichni říkají jak za to může učitel že nás to nenaučil, ale to by jsme se měli učit sami. Hned po dostání špatné známky nebo i déle si žáci stěžují rodičům na toho učitele, poté si to i rodiče myslí a nadávají učitelům a děti si díky tomu myslí že nadávat učitelům je správné.
    Já tohle fakt nechápu proč jsou takový i moji kamarádi, vlastně všichni kromě mě. Já když už tak s jejich názorem tak nějak souhlasím abych je neztratila.... Učitelé nás také takhle nepomlouvají a nevypisují to někam na zastávky.
    Nechápu co si tím chtějí dokázat prostě a přijde mi to špatné.
    Děkuji za odpověď i u minulého dotazu.

    holka, 13 let, 3. května

    Ahoj z Modré linky,
    pozorně jsem si přečetla Tvůj dotaz. Zamýšlíš se v něm nad vztahem žáků a učitelů a nad tím, jak se žáci k učitelům chovají. Nechápeš, proč i žáci z řad Tvých kamarádů učitele pomlouvají, vulgárně je nazývají, viní je ze špatných známek.
    Vnímám Tvou citlivost a uvážlivost, s jakou přistupuješ k učitelům - ta, jak sama píšeš, nebývá příliš obvyklá. O to více si ji cením. Ano, každý člověk, žák i učitel, má svůj život, do kterého nevidíme, setkává se s něčím, co ovlivňuje jeho chování. Učitele mohou žáci více pozorovat, je hodně vidět, to, jak se chová, svým chováním žáky ovlivňuje. Je přirozené, že pak žáci o nich mluví, hodnotí je a posuzují. Proč se chovají tak jak píšeš, nevím. Roli v tom může hrát celá řada příčin, včetně toho, že je takové chování docela „nakažlivé“. Pokud si dokážeš svoji citlivost zachovat, nebudeš se k spolužákům přidávat, nebo dokonce dáš najevo opačný názor, může to přispět třeba k malé, ale důležité změně. Samozřejmě je to vůči spolužákům risk.
    Můžeš si o tom, co jsi psala Alíkovi, popovídat třeba s jednou kamarádkou nebo kamarádem, možná by vás pak bylo více, kteří byste se k učitelům začali chovat lépe. To se zase může odrazit na jejich chování k vám.

    Vážíme si toho, jak o všem přemýšlíš, a držíme palce.
    Modrá linka

    Škola

    Dobrý den, omlouvám se že sem píšu tak často, ale nevím komu jinému se svěřit.
    Ve škole si na mě zasedla učitelka..

    Zrovna na češtinu kterou nikdo nemá rád..

    Jelikož chodím spát v 10 tak občas v hodině zívám, a ona je potom napomíná a říká ať nezívám a chodím spát dříve ( mě teda v 10 pozdě nepřipadá a přijde mi že někdo zívá i více)..
    No a já pak když nemůžu usnout tak se bojím že mi učitelka vynadá..

    Nebo v češtině probíráme novou látku, celá třída to nechápe tak jsem šla za učitelkou že to nechápu, no a dneska, myslím si že na věc kterou se mě ptala probírali zrovna když jsem tam nebyla a říkala že když jsem to nevěděla tak se mám učit, že se nemám divit že to neumím, když se neučím..

    Přitom zrovna já v hodinách pozor dávám..

    No a já se proto chodit do školy že mě za něco seřve..
    Děkuji za odpověď..

    holka, 12 let, 25. dubna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru, to nevadí, že píšeš často. Od toho tu poradna je, aby se děti měly kde svěřit. Píšeš o tom, že si na tebe zasedla učitelka. Pozoruješ, že se vůči tobě chová přísněji než k ostatním. Chodíš do školy se strachem, že ti zase za něco vynadá. To samozřejmě není vůbec dobré, abys chodila do školy se strachem a je škoda, že máš školu spojenou s negativními pocity. Doporučila bych ti aby sis teď všímala toho, jestli se ta učitelka chová podobným způsobem i k ostatním nebo pouze k tobě či pár lidem, společně s tebou. Pokud uvidíš, že se učitelka chová podobným způsobem i k jiným lidem, tak bych ti doporučila si to její chování nebrat tolik osobně. Zkus si najít pro sebe nějaký nový způsob jak o tom budeš přemýšlet. Třeba si řekni, že je to taková její povaha, je to sice nepříjemné ale tebe to nemůže rozházet. Zkus ti to tolik nepřipouštět a nebrat to tak vážně. Pokud uvidíš, že je to opravdu jen určitá skupina lidí, včetně tebe, tak o tom zkus s někým dalším promluvit. Začni doma s rodiči, mohou pak zajít do školy a promluvit s tou učitelkou. Případně můžeš o tom s učitelkou mluvit i ty sama nebo společně s někým dalším ze třídy a  zeptat se učitelky na to. Také je tu možnost říci o tom školnímu psychologovi. On zná situaci ve škole, zná se se všemi učiteli a řeší to, co trápí děti. Mohl by pak s učitelkou o tom promluvit on. Určitě je dobře, že nemlčíš a hledáš možnost co s tím. Nejlepší cesta nyní bude o tom říci někomu dospělému, ke komu máš důvěru a kdo má něco se školou společné a může o tom, místo tebe, říci učitelce. Tak ti v tom moc držím palce, aby se tvá situace ve škole brzy zlepšila. Poradce Centra Locika

    Škola

    Ahoj, potřebuju radu tak se obracím @)->- k vám,
    Mám kamaráda Honzu, Honza chodií na mou bývalou školu (přestoupila jsem na gymnázium) má tam ale strašné problémy s jednou učitelkou, matikářkou. Honza poctivě dělá domácí úkoly, všechno... Akorát ta učitelka je s prominutím kr***... Je hnusná na všechny za malou chybičku je hned seřve :-E, je na ně zlá a ponižuje je. Honza možná bude chodit i k psychologovi, má z ní strach a v neděli se stresuje zda má všechno aby na ně zas a znova neřvala. Je mi Honzy líto, je to můj nejlepší kamarád ;-( napadlo mě že bych si mohla vytvořit anonymní e-mail účet a mohla bych napsat řediteli jejich školy, nemůžou mi snad nic udělat ne? :-| kamarád je z toho v „koncích"... Neví ale co má dělat, prosím poraďte, budu vám moooc vděčná $> ahoj

    P.S.: Možná to co jim dělá nezní tak špatně, všichni jí nesnáší. Je na ně neskutečně hnusná nejraději bych jí šla seřvat taky :-E ]:-)

    holka, 11 let, 21. dubna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s dotazem, který se týká tvého kamaráda. Píšeš o tom, co prožívá tvůj kamarád kvůli jeho učitelce. Nejdříve tě chci ocenit, že máš o svého kamaráda starost a napsala jsi do poradny. Myslím si, že už to samotné může být pro Honzu velká podpora. Určitě mu svojí podporu ukazuj, i to, co sama prožíváš a jak to na tebe působí. Je dobře, že bude chodit k psychologovi. Potřebuje, aby byl schopný sám v sobě najít sílu a způsob jak se té učitelce postavit a jak se s tím vyrovnat. Je pro něj moc důležité, aby našel cestu z toho ven sám. Ale to důležité z tvé strany je ta podpora, ukaž mu, že jsi na jeho straně. To je nejvíc, co pro něj můžeš nyní udělat. Zvažuješ, že si založíš anonymní účet a z něj napíšeš řediteli jeho školy. Napadá mě, že na tom není nic špatného, že chceš napsat řediteli školy a říci mu o tom, jaká je Honzova situace a  co ve škole prožívá. Zkus mu raději napsat osobně, ze svého mailu a ve slušném duchu. Určitě to bude mít větší účinek, než mu psát anonymně. Nejdříve se na tom ale domluv s Honzou, jestli si to tak přeje. Je opravdu vůči němu nefér aby prožíval tolik strachu kvůli tomu, že se k němu chová učitelka způsobem, který ho ponižuje. A bude určitě dobře, když uděláte nějaké kroky k tomu, aby se to změnilo. Je to tak v pořádku. Tvůj kamarád může také využít nějakou z poradenských linek, určených pro děti v náročné situaci. Pokud by mu to bylo tak příjemné více, než mluvit o tom osobně s psychologem, může o tom psát anonymně. Třeba na chat linky pomoci dětem v krizových situacích. Např.na www.detstvibeznasili.cz nebo na linku Dětského krizového centra, www.dkc.cz. Zkus ho motivovat k tomu, aby se nebál o svých problémech hovořit a říci si o pomoc. Také by mě zajímalo, jak se k tomu staví jeho rodiče, zda-li o tom ví a co pro to případně udělají oni. Třeba by jsi mohla nejdříve promluvit s nimi, pokud je znáš a máš k nim důvěru. Je potřeba aby i on našel sílu se za sebe postavit a určitě najdete způsob jak to udělat. Moc vám v tom držím palce. Poradce Centra Locika. 

    Škola

    Strach, že mě nevezmou na SŠ

    Dobrý den.
    Píšu, že si nevím rady. Před nedávnem jsem psala přijímačky na SŠ. Za pár dnů se mám dozvědět, jestli jsem nebo nejsem přijatá. Bojím se toho, čekání na to je daleko horší než byly samotné přijímačky. Vím, že už ty přijímačky mám napsaný a že už to nezměním, ale chci si trochu věřit. Jak si mám říkat, že se dostanu, když si vůbec nevěřím? Ještě k tomu babička, ta se připravuje na nejhorší, že mě nevezmou a že půjdu na učňák. Vůbec mi taky nevěří a mě to hrozně vadí. Kvůli tomu jsme si i už pohádaly. Na přijímačky jsem se každý den učila. Chodila na přípravu, prostě jsem udělala pro to všechno. Nechci být pod čarou, jakou mám šanci na přijetí ?
    Děkuji.

    holka, skoro 15 et, 24. dubna

    Dobrý den,

    v Alíkovi od 15 let vykáme, budu Vám tedy v odpovědi vykat. Rozumím tomu, že jste nervózní z výsledků přijímacích zkoušek. Je mi líto, že babička Vám nevěří a připravuje se spíš na to, že Vás nevezmou. Úplně chápu, že je pak těžké sama sobě věřit.
    Někteří lidé to tak mají v životě obecně, raději se připravují vždy na horší variantu, ani se nechtějí na něco těšit, aby pak náhodou nebyli zklamaní. Možná to tak má i Vaše babička a tak to třeba není myšleno ani proti Vám, i když to samozřejmě nevím, je to jen taková myšlenka, která by Vám mohla malinko ulevit. Určitě si zasloužíte, aby Vám okolí věřilo. Ptáte se, jak si víc věřit a jestli máte šanci na přijetí. Bohužel, nedokážu říct, jaké máte šance na přijetí, k tomu mám málo informací. Ale co se týče toho, jak si víc věřit, na to jste si, myslím, částečně odpověděla i sama. Připravovala jste se svědomitě, každý den jste se učila, chodila jste i na přípravu, udělala jste pro to všechno. Tedy doslova jste víc udělat nemohla. To si můžete každý den připomínat. Zároveň si říkám, že i kdybyste byla pod čarou, stále to nemusí znamenat, že nebudete přijata, dá se podat odvolání, ne všichni přijatí musí nastoupit. Přála bych Vám, aby na Vás místo na vybrané škole čekalo.

    Držíme Vám palce.

    Modrá linka

    Škola

    Ahoj (pravděpodobně) Školo Vitae, mám pár dotazů...
    Dnes a včera jsem dělala přijímačky na 8letý gympl, pravděpodobně se tam dostanu, to už jsem taky někde psala. V dospělosti bych se chtěla stát buďto herečkou, zpěvačkou nebo učitelkou. Jde přestoupit z osmiletého gymnázia na normální střední školu? Pokud vím, tak si můžu podat dvě přihlášky, kdybych si je dala na pěveckou a hereckou školu, kam mě pravděpodobně nevezmou, můžu zpátky na gympl? Nebo si mám podat jednu přihlášku na jednu uměleckou školu a jednu zpátky k nám? A jak to bude s intrem? Blízko našeho malého města totiž žádná umělecká škola není.
    Děkuji za odpověď.

    holka, 11 let., 20. dubna

    Ahoj milá holko,

    z gymnázia můžeš po 9. ročníku přestoupit na jinou školu. Kam přestoupíš se rozhoduješ až po přijímačkách - je tedy určitě možné zkusit přijímačky jinam a když to neklapne, zůstat na gymnáziu. Jak to ale je, zda si musíš do prvního ročníku gymnázia, kde už studuješ, podat přihlášku, to nevím. Zkus se na to zeptat přímo na gymnáziu, protože tohle může mít každá škola jinak. Ale na řešení tohoto je ještě času dost.

    Internáty bývají jen u některých středních škol. Mrkni na webové stránky vybraných uměleckých škol, kde a jestli svým studentům ubytování nabízí. Určitě Ti ale doporučuji promluvit si o možnosti bydlení na internátu s rodiči. I oni k tomu jistě budou mít co říci. Pokud se domluvíte, že je to dobrý nápad, pak jistě společně najdete místo, kde bys v případě přestupu na vzdálenější školu mohla bydlet.

    Měj se hezky,

    Dominika


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!