Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Kamarádi

    Dobrý den. Moje kamarádka se poslední dobou ke mě chová divně. Často mi říká věci co se mi nelíbí, připomíná mi jak se mi líbil támhleten a vyhrožuje mi. Je mi to fakt nepříjemný a už se s ní kvůli tomu všemu nechci bavit. Nelíbí se mi že mi připomíná kdo se mi líbil. Bylo to hrozný a nechci na to myslet když už je to za mnou. Říká mi že jestli jí nepošlu fotku kluka který se jí líbí, že nepíše mému kamarádovi aby se se mnou nebavil a jaká jsem. Hrozně mě tohle štve. A taky všude řekla že chodím s jedním klukem a to mělo být v tajnosti. Nemůžu jí vůbec v ničem věřit.
    Taky se nechce bavit o ničem jiném než o klucích a já často nevím co říkat protože mě nebaví mluvit o klucích. Navíc ona je na mě naštvaná že mám kluka se kterým se máme navzájem moc rádi. Nevím Jak se s ní bavit protože jí nic jiného nezajímá. Ale mě už ten co se jí líbí štve protože o něm mluví furt. Vídáme se každý den takže v tom je to těžší. Ona zažívá doma fakt těžký věci ale to jí neomlouvá aby dělala tohle.
    Jak se potom máme bavit?

    Na druhou stranu se s ní ale někdy dobře povídá a mám jí přes tohle všechno ráda.
    Děkuju moc

    holka, 4. května

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, jak divně se k tobě chová tvoje kamarádka. Píšeš, že je to poslední dobou. A také jsem pochopila, že se její divné chování nejvíc točí kolem tématu „kluci“. Je možné, že je to pro ní samotnou citlivý a zraňující téma, které ale neumí podat jinak, než tím divným způsobem, o jakém píšeš. Je možné, že to, co prožívá má souvislost s její situací doma. Psala jsi, že doma zažívá těžké věci. Nejspíš jí to ovlivnilo a ona si to tím chováním k tobě tzv. ventiluje. Může třeba sama trpět tím, že ona kluka nemá nebo má velký strach, že pro žádného nebude přitažlivá. Může se také skrytě bát, že jí někdo ublíží, protože zažila, že se k ní někdo choval hrozně. A tak to teď dělá tak, jak se naučila od druhých, kteří se tímto způsobem chovali k ní. Doporučila bych ti se s ní sice bavit ale tématu vztahy s kluky se co nejvíc vyhýbat. Třeba jí to i můžeš otevřeně říci, „hele, o tomto se s tebou teď bavit nechci“. A také pokud to půjde, jí o sobě v tomto co nejméně říkat. A pokud nebude chtít, jak píšeš, že jí nic jiného nezajímá, tak se s ní raději nebav. Je to citlivé téma i pro tebe a její přístup a chování by tě v tom mohlo hodně zatěžovat. Je možné, že prostě žárlí či ti závidí, že kluka máš a opravdu by mohla dělat různé věci, aby ti ten vztah pošpinila. Tak se před ní v tomto chraň a raději s ní kontakt teď moc neudržuj. Tak ti přeji, ať se to s kamarádkou brzy zlepší. Poradce Centra Locika

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Jak pomoci kamarádovi s úmrtím v rodině?

    Ahoj všem chtěla bych se zeptat ze zájmu kdyžby kamarádce/kamarádovi umřel někdo z rodiny, jak ji/mu mám pomoct? Děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 15. května

    Ahoj,

    ptáš se nás, jak bys mohla pomoci kamarádce anebo kamarádovi, kdyby jim zemřel někdo blízký.
    Myslím si, že to nejdůležitější, co pro ně v takovou náročnou dobu můžeš udělat, je být pořád jejich kamarádka – někdo, s kým mohou mluvit o tom, co zrovna prožívají, kdo s nimi bude trávit čas a s kým mohou společně podnikat věci, které jim pomohou alespoň trošku na chvíli odvést myšlenky jinam (různé hry, sport či cokoliv jiného). Každý může ztrátu blízkého člověka prožívat trošku jinak, je proto fajn, když se zeptáš přímo kamarádky anebo kamaráda, co by v danou chvíli nejvíce potřebovali.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Vypsání se ze žárlivosti

    Ahoj, musím se trochu vypsat.

    Můj nejlepší kamarád (bude to P) a moje jedna z nejlepších kamarádek (bude to W). Vždycky jsem se s P bavila hodně, to trvá do teď, s W jsem se bavila také vždycky, ale P s W ne. Potom začali hrát hru (počítačovou), jelikož bydlí ve stejné vesnici a já ne tak začali chodit i více ven (i s ostatními kamarády), celkově se začali bavit. Ani k jednomu nechovám odpor nebo nenávist apod., ale vidět je např. o přestávce je pro mě takové sužující.

    ---------------------------------------------------------------------------------------------------------
    Problém je, že kvůli tomuhle někdy skoro brečím, musela jsem se někam vypsat. Pak je ještě takový další můj pocit, ale to třeba příště :)
    Hezký den! A díky za odpověď ;-)

    ztracená -- let, 15. května

    Ahoj,

    svěřila ses nám s tím, jak to máš se svými blízkými kamarády P a W. Dříve se Tvoji kamarádi spolu moc nebavili, to se ale poslední dobrou změnilo a tráví teď spolu docela dost času. Máš je oba ráda, zároveň Tě sužuje vidět je o přestávkách spolu. Někdy kvůli tomu skoro brečíš. Píšeš, že ses z toho potřebovala vypsat, to mi přijde moc fajn způsob, jak naložit s tím, když nás něco trápí. Je taky prima, když se někomu svěříme se svými pocity, které se nějak objevily a tolik jim nerozumíme. Chápu, že Tě nepříjemné pocity, když P a W vidíš častěji spolu, mohly překvapit a nevíš si s nimi rady. Z toho, jak to popisuješ, bych to pojmenovala jako pocity žárlivosti – které jsou úplně normální a každý z nás je někdy zažíval. Často se to děje, když nám na někom hodně záleží a máme pocit, že bychom ho mohli ztratit - například tím, že si začne lépe rozumět s někým jiným. Je v pořádku o takových pocitech mluvit s někým, kdo je nám blízký a komu důvěřujeme. Připadalo by mi taky ok povědět P a W o tom, co pro Tebe přátelství s nimi znamená.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Trable v kamarádských vztazích

    Ahoj Alíku, ve škole mám 4Kamarádky ale nejvíc se bavím s jednou holkou budu jí říkat Anet, ale jiná kamarádka mi řekla že mě pomlouvá ale Anet to popírá, ráda bych se bavila s obouma ale když se budu bavit s Anet tak se mnou moje zbývající bff Naty a Majda se nebudou bavit nebot nesnaší Anet, zkoušela jsem se s ní nebavit (s Anet) ale ono to nejde.
    Děkuji za odpověd.

    holka, 14Let, 15. května

    Ahoj,

    svěřila ses nám s tím, jak to teď máš s Tvými nejbližšími kamarádky. Chápu, že Tě trápí, když Naty a Majda nemají rády Anet, přestože Ty si s Anet dobře rozumíš. Když nad tím přemýšlím, říkám si, že Ty nejsi zodpovědná za to, jak to mají Tvoje kamarádky mezi s sebou navzájem. Je jen Tvoje rozhodnutí, jestli se s Anet budeš anebo nebudeš kamarádit. Naty a Majda by jako Tvoje kamarádky měly respektovat, pokud chceš trávit čas i s Anet. Byla by škoda, kdyby ses s ní přestala bavit jen kvůli holkám. Naznamená to, že i ony ji musí mít rády. Někdy to tak mezi lidmi je, že si někdo s někým nesedne.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol.
    Dalo by se říct že mám „problém“ s utěšováním druhých lidí, vždy když se někdo třeba rozbrečí tak nevím co mám dělat a když už se snažím jsou na mě protivný, a ostatní mě většinou pošlou někam a já se pak cítím blbě no však to možná snáte.... Mohli by jste mi prosím nějak poradit?
    Děkuji

    holka, 13 let, 6. května

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s dotazem, že „máš problém“ s utěšováním druhým lidí. Máš v sobě nejspíš potřebu druhé utěšovat ale oni to odmítají a posílají tě pryč. Je moc pěkné, že jsi citlivá vůči druhým a projevuješ jim soucit, když prožívají nějaké silné emoce. Narážíš ale na to jejich odmítání, dávají ti najevo, že to nechtějí. Možná to utěšování opravdu nechtějí a tak ho pak odmítají. Třeba je jim to opravdu nepříjemné, ruší je to, potřebují se vybrečet, být sami, nechtějí svoje emoce sdílet a tak  nechtějí být v tu chvíli utěšovaný. Lítost často také nese v pozadí vztek. A ten oni pak projeví směrem k tobě. Doporučila bych ti s utěšováním počkat a raději se toho druhého zeptat, jestli něco nepotřebuje nebo zda-li pro něj můžeš něco udělat. Často je pro druhé víc, když s nimi prostě jenom tak jsi, vidíš, že jim není dobře a prostě je necháš si svoje emoce odžít, ne je zastavovat tím utěšováním. A teprve po nějakém čase je případně utěšuj nebo povzbuzuj. Třeba až druhý den se jich zeptej, jak jim je nebo jim jiným způsobem projev zájem. Ale řekni si, že utěšování nemusí být pro druhé vždy to nejlepší, co opravdu potřebují. A také každý člověk to má nějak odlišně. Tak zkus vždy citlivě vnímat tu situaci jaká nastane a chvíli počkej s reakcí. A uvidíš, že nejspíš přijdeš na nové možnosti jak druhým pomoci. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Půjčování koně

    Ahoj, mám zase problém ohledně koně. Ten problém se spíše týká spolužáků. Normálně se mnou ve třídě nikdo nechce kamarádit, ale když o přestávce řeknu že mám koně. Všichni chtějí se mnou kamarádit a jezdit na koni a nevím co dalšího. Jedná spolužačka začala být otravná a dokola říká „Půjčíš mi koně! „ Už Já ji řekla že je můj. Nevíte co jim je? Že jsou najednou všichni tak přátelští? Děkuji za odpověď! $>

    Ta holka od koně (Galaxy), 5. května

    Ahoj,

    ve svém dotazu si tak trochu odpovídáš sama. Jakmile se zmíníš o koni, staneš se pro spolužáky atraktivní. Na jedné straně je to pochopitelné, kůň je pro většinu Tvých vrstevníků nedosažitelný a většina z nich by se ráda projela. Na druhé straně není v pořádku, že jinak se s Tebou nikdo nechce kamarádit. Těžko říct, v čem je problém, proč tomu tak je. Máš-li k někomu bližší vztah, poraď se s ním nebo s nějakou oblíbenou učitelkou, která zná atmosféru ve vaší třídě. Věřím tomu, že musí být i hodně nepříjemné, když Ti někdo pořád dokola říká, nebo dokonce rozkazuje, abys mu koně půjčila.

    Záleží na Tobě, jak to uchopíš, jak to předestřeš rodičům a jak společně k tomu přistoupíte, co s tím uděláte. Neznám vaše možnosti ani podmínky, v jakých koně chováte, nevím, jaký je váš kůň a zda by se mu zájem cizích lidí zamlouval. To vše je třeba vzít v úvahu.
    Buď zůstaneš u toho, že kůň je Tvůj a půjčovat ho nebudeš, nebo si spolu s rodiči domluvíte nějaká pravidla, za jakých by bylo možno koně předvést, zapůjčit. Za úplatu nebo za pomoc, např. čistění stáje, kydání hnoje, pomoc na zahradě apod.

    Přejeme Ti příjemné chvíle s Tvým koněm i spolužáky.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak se skamarádit

    Ahoj, mám dotaz ( ano opravdu mám dotaz )
    Ve třídě jsou žáci ( ano opravdu tam jsou žáci) a oni uctívají šaška to je jeden kluk ve třídě a myslí si že je bůh. Ostatní ho uctívají jenom já ne, je to blbost dělat ze sebe blbce. Asi si myslí že je nějak povýšený. On se i tak chová. A pak je tam ještě jedna holka co ho neuctívá. Byli jsme kamarádky dokud mi neřekla, že se oblékám moc hezky a že to není hezký. Do školy bych si nikdy nevzala to co nosí ona, preferuji šaty a ona tepláky. Tak to se mnou nekamarádi nikdo. A nesmím zapomenout, že na začátku školního roku jsem měla nejlepšího kamaráda. Ale on mě začal nenávidět . Nepíše si se mnou nebaví se se mnou a ignoruje mě. Naštěstí má kamaráda. A ten se se mnou jediný baví. Miluju básničky a pořád je skládám. Vždy přijde za mnou a říká mi ať mu je recituji. Asi se do mě zamiloval. Moc se mi líbí. A kdyby mě měl rád on tak ostatní asi trochu taky. A ještě miluju kočky. Ale hodně moc. Spolužáci mi říkají pořád něco ošklivého a posílají mi mrtvé kočky.

    A teď dotazy:

    1. jak se mohu více skamarádit?
    2. kdyby se se mnou nikdo nekamarádil kromě toho kluka co se mi líbí, byla bych spokojená. Nechci mu říkat že se mi líbí. Radši mám když mi to řekne kluk. Nejde nějak zařídit aby mi to řekl?
    3. možná to je jako šikana ale nechci to nikomu říkat. Říkala jsem to mámě a ta mi řekla ať uctíván toho spolužáka, nenosím do školy šaty a neměla ráda kočky. Jak jsem říkala kočky miluju s máma taky . Asi byla trošku ve stresu. Máma je na mě naštvaná že se s nikým nebavím
    4. jde se znovu skamarádit se svým nejlepším kamarádem? Snažím si s ním povídat, půjčovat mu věci ale on mě ignoruje.

    Děkuji moc za odpověď
    Slečna Klubíčko❤️🧶

    Slečna, 13 let ( oslovovat klubíčko)????, 1. května

    Ahoj Klubíčko,

    děje se toho teď ve Tvém životě hodně a není to příliš veselé. Z Tvého psaní jsem pochopila, že Tě teď trápí osamělost. Nejsi ve třídě moc oblíbená. Dokonce jeden nejlepší kamarád se s Tebou i přestal bavit, píšeš, že Tě přímo nenávidí, to je silné slovo. Je mi líto, že se to ve třídě takhle vyvinulo. Jsem ráda, že máš jednoho kamaráda. Dokonce se do Tebe možná zamiloval a i on Tobě se líbí, to je skvělé. Postupně odpovím na Tvé dotazy.

    Začnu tím, že je moc fajn, že ses svěřila mámě s tím, co se ve škole děje. Snažila se Ti poradit. Její rada zní tak, že bys měla změnit samu sebe, aby Tě kolektiv ve třídě více přijal. Cesta to být může, ale bojím se, že by Ti v tom nebylo dobře. Nikdo si neužívá popírat své pravé já. Umím si představit, že Tvou mámu trápí, že nemáš kamarády a snažila se Ti pomoct. Možná nevěděla, co jiného by Ti poradila. Myslím, že je dobře, že se nechceš měnit. Někdy je těžké být jiný ve skupině, kde se všichni chovají stejně. Opravdovým kamarádům by ale nemělo záležet na tom, jak se oblékáš, nebo jaké máš ráda zvířata. Někdy je lepší mít jednoho kamaráda, se kterým si dobře rozumíš, než jich mít víc, ale je to celé jen hrané. Sama zmiňuješ, že chování spolužáků je možná trošku šikana. Z některých projevů to tak zní a rozhodně není v pořádku, aby se to dělo. Popřemýšlej, jestli bys o tom nechtěla mluvit s třídní učitelkou anebo se školní psycholožkou, pokud ji máte. Čím dříve se takové věci řeší, tím lépe.

    Tím se dostávám k Tvému dotazu, jak mít více kamarádů. To je něco, co se nedá uspěchat nebo nějak naplánovat. Kamarádství obvykle vznikají na základě společných zájmů, smyslu pro humor nebo když si zkrátka rozumíte, máte si co říct. Možná by Tvým spolužákům pomohlo, kdyby Tě lépe poznali a viděli, jaká doopravdy jsi. K tomu může pomoct třeba školní výlet, kde společně trávíte více času než jen o přestávce. Myslím, že je dobré nechat tomu volný průběh. Někdy přílišná snaha může být i na škodu. Co se týče Tvého nejlepšího kamaráda, který se s Tebou přestal bavit, je podle mě v pořádku otevřeně si s ním promluvit. Sdělit mu, jak se teď cítíš a že bys ráda rozuměla tomu, proč jste se přestali kamarádit.

    Konečně ke klukovi, který se Ti líbí a Ty jemu taky. Chápu, že bys ráda, aby on jako první řekl, co k Tobě cítí. Chci, abys věděla, že je ale opravdu v pořádku, abys mu to první řekla Ty. Není to žádná ostuda, ani není nikde psáno, že první krok musí udělat kluk. Nemusíš se pouštět do žádného velkého vyznání. Můžeš mu prostě jen říct, že je Ti s ním dobře, a že bys s ním třeba ráda trávila více času. Uvidíš, co on na to.

    Držíme Ti palce, aby se to ve třídě zlepšilo.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Zamotané kamarádství

    Ahoj Alíku a spol., už dlouho se s tímhle potřebuji někomu svěřit, ale nevím komu, teda spíš jak. Možná to bude znít jako hloupý holčičí problém, ale mě to opravdu hodně trápí a potřebuji znát názor někoho jiného. Možná to bude trošku zamotaný, tak se to budu snažit nějak zjednodušit. Před Covidem byly v mé třídě 4 kamarádky říkejme jim třeba takhle: Anežka seděla s Aničkou a Sofie seděla s Eliškou. Ale přes druhou vlnu distanční výuky se to celý proházelo a když jsme přišli, tak si Anežka přesedla k jiným holkám a Eliška si z nepochopitelného důvodu sedla bez zdůvodnění s Aničkou, Sofie to zjistila, až když jsme přišli do školy, takže z toho byla celá špatná, že sedí sama. Nejhorší na tom bylo, že Elišce prostě přeskočilo a začala Sofii nenávidět, hlavně když se bavila s Aničkou, protože Eliška chtěla mít Aničku jenom pro sebe a nechtěla se s nikým vůbec o ní dělit. Hnusně se k ní chovala, nemohla ji přímo vystát, a tak se Sofie nemohla bavit skoro s nikým ve třídě. Přišly prázdniny a já se na jedné oslavě potkala s Aničkou a padli jsme si do oka. Začali jsme se hodně bavit a scházet, a nakonec mě seznámila s Eliškou, která mi přišla v pohodě, protože jsem moc nevěděla, jak se chová k Sofii, protože jsem se s nimi ještě moc nebavila. Když jsme přišli do školy, tak jsem Já, Anička a Eliška byli nejlepší kamarádky, společně, překvapilo mě, že na mě není Eliška hnusná, že se bavím s Aničkou. Tím, jak jsem se sblížila s Eliškou, tak mě „přesvědčila“, že Sofie není správná kamarádka, a tak jsem jí taky začala nemít ráda, chovala jsem se k ní taky ošklivě, ne tak jako Eliška a hrozně se za to teď stydím, protože jsem poznala, jak je Sofie úžasná kamarádka a teď jsme nejlepší kámošky. Jednou to, ale Aničce přišlo od Elišky ošklivý, atak jí řekla, ať se začne se Sofií zase bavit. Eliška samozřejmě poslechla, ale se Sofií se baví jenom když je poblíž Anička, aby viděla, jak je hrozně hodná, protože když Anička není ve škole, tak je pořád na ní stejně hnusná. A to mě štve, že se takhle přetvařuje a Anička to ani neví. Později časem jsem se opravdu hodně sblížila s Aničkou a bavila jsem se s ní o trošku víc než Eliška s ní, toho si ale všimla taky Eliška a už začala ke mně chovat trošku jinak než před tím, postupem času to bylo pořád horší a horší. Jednou jsem se dozvěděla od Aničky, že mě Eliška začala nenávidět, řekla jí to na přespávačce, o které jsem nevěděla, že byla. Nakonec se to dostalo do stejný fáze jako se Sofii, nenáviděla mě i ve škole, byla na mě hnusná, když jsem okolo ní prošla, tak do mě strčila, až jsem někdy spadla, říkala o mně ošklivý věci ve třídě. Došlo to až tam, že jsem se rozhodla, že se s ní taky nebudu bavit. Postupem času si mi Anička začala stěžovat, že jí zve Eliška pořád na přespávačky a tam si jí o mně stěžuje, že jsem hrozná a že by se semnou neměla bavit, že jí vadí že mi Anička píše, ale stejně jí to bylo asi jedno, protože spolu pořád seděli v lavici, protože obě mají stejnou lásku a to F1, což já moc nemusím teda. S Aničkou se i tak ale pořád hodně bavím a chodíme spolu po škole na jídlo, což taky Elišce mega vadí, protože s ní chce strávit všechen svůj čas a chce jí mít jenom pros sebe, pořád jí někam zve, aby byli někde sami jenom oni dvě. Jendou když jsem odcházeli ze školy, tak se holky loučili a já na Aničku během toho ze srandy zavolala, že vůbec neumí čůrat rychle, prostě úplná blbost, jenom ze srandy a Elišku to strašně naštvalo a vybuchla a zařvala na mě snad všechny sprostý slova co existujou a mě to naštvalo, protože jsem jí nic neudělala, a tak jsem se jí prostě celkem v klidu, možná trošku víc nahlas zeptala co jsem jí udělala a co se stalo, že se se mnou přestala jen tak bavit, že jsme byli dobré kamarádky a ona na mě pořád řvala, že jsem strašně špatný člověk a další hnusný věci. Když odešla, tak jsem se strašně rozbrečela. Bylo ro strašný a trošku mě štvalo, že jí ta Anička nijak nezastavila, ani nevím, jestli jí něco napsala, že se zachovala špatně, protože druhý den asi na to zapomněla a zase se spolu museli prostě obejmout a že jsou nejlepší kámošky si museli říct. A já mám teď strašný problém, protože sedím v zadní lavici a nemůžu se třeba soustředit na výuku, protože musím pořád kontrolovat, jestli se náhodou spolu nebaví a vždycky mě to naštve, když se spolu baví, musím na to pořád myslet i doma, pořád si říkám: “Proč se ta Anička baví s tou Eliškou, když je na mě tak ošklivá to mě nemá ráda nebo co“. Neustále na to myslím a vadí mi to zabírá mi to volný čas, je pro mě hrozně těžký se s Aničkou bavit, když vedle ní sedí ta Eliška, co mě zabíjí očima když přijdu k jejich lavici, mám Aničku strašně moc ráda, nadevše, ale prostě mi to za to nestojí, nechci se s ní přestat bavit, chci, aby se ona přestala bavit Eliškou. Nevím, kdo je tady špatný člověk, já myslím, že Eliška, ale co když jsem to já, já nechci být špatný člověk. Štve mě, že o tom nikdo nevím, a všichni co se baví s Eliškou si myslí, že je dobrý člověk, ale ona není. Neustále na to myslím a chci přestat, protože mě to dusí a hlodá zevnitř a já už nevím co mám dělat, tak píšu Tobě Alíku, abys mi něco poradil. Hrozně se s tím někomu potřebuji svěřit, ale přijde mi to, že si lidi budou myslet, že jsem špatný člověk, když tohle řeším. Nejraději bych to řekla Aničce, aby se s Eliškou přestala bavit a sedla si se Sofií, která vlastně kvůli ní sedí sama. Vadí mi, že Anička (a všichni ostatní) asi nevidí, že je Eliška nejen na mě ošklivá a nijak to neřeší, a že je špatný člověk, protože stejně vedle ní každý den bude sedět v lavici ve škole a na rozloučenou ji stejně vždycky obejme, a že jí neřekne ať je na mě zase hodná, ale potom všem se vlastně možná s Eliškou už asi nechci znova bavit. Prosím poraď mi, co mám dělat. Kdo je tady ten špatný člověk? Já chci hlavně na ně přestat myslet ve svém volném čase, protože mi to kazí den a život. Omlouvám se, že je to tak dlouhý, jinak to nešlo. Předem děkuji Alíku za odpověď.

    Lucka, 14 let, 27. dubna

    Ahoj z Modré linky,
    je vidět, že Tě situace s kamarádkami Anežkou, Aničkou, Sofií a Eliškou docela trápí a že jsi všeho, co společně poslední dobou prožíváte, hodně plná. Vůbec se tomu nedivím, vztahy s blízkými lidmi (a to spolužáci a spolužačky často bývají) jsou něco, co náš život významně ovlivňuje. Pokud nejsou delší dobu v pořádku, má to vliv i na náš volný čas, „kazí nám ho“, přesně, jak píšeš.

    Vztahy mezi vámi se docela zamotaly. Proměňují se, roli v nich hraje vyjádření přátelství i nepřátelství, osamocení, ale taky snaha spolu vyjít a být vzájemně v pohodě. Vnímám, že v tom poctivě hledáš, jak dál, a vážím si toho. To, že se tím zabýváš, neznamená, že jsi špatný člověk, naopak - „špatným lidem“ by asi tolik nezáleželo na dobrých vztazích.

    Ptáš se, co máš dělat. Když si představím vaši čtveřici, nebo teď spíše vaši trojici, říkám si, že by bylo moc fajn, kdybyste spolu vycházely, chovaly se k sobě fér, „byly na sebe hodné“. Samozřejmě, že to nejde pořád a že se podobně zamotané situace stávají docela často. Myslím, že by mohlo pomoci, kdybys Ty sama začala otevřeně mluvit o tom, co potřebuješ, jak se cítíš, ptala se na to i ostatních. Je možné, že kdybys dala najevo, že Ti záleží na hezkých vztazích a zkoušela se na tom se spolužačkami domlouvat, možná by se vaše vztahy začaly měnit. Samozřejmě, že to záleží na všech zúčastněných, nejenom na Tobě. Důležité je ale, abys dělala to, co považuješ pro sebe za přirozené, nenutila se do toho, co nechceš. Možná by mohlo vše podpořit, kdyby ses s tím svěřila vaší školní psycholožce, nebo výchovné poradkyni či jiné učitelce, které důvěřuješ. Zná vás a může třeba i „nenápadně“ pomoci.

    Ptáš se, kdo je „špatný člověk“. Špatný člověk je ten, kdo dělá vědomě špatné věci, nemyslí to dobře s druhými lidmi, vědomě jim ubližuje. Lidé se někdy chovají všelijak, dělají i chyby, důležité je, jak se k tomu staví a co s tím následně dělají.

    Přála bych Ti, aby se vztahy mezi vámi začaly lepšit a aby ses cítila mezi spolužačkami dobře. Věřím, že i kdyby se to nedařilo, můžeš hezké vztahy nacházet i jinde, pokud budeš chtít. Pokud bys potřebovala, Alík je tu i dál pro Tebe.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Nejlepší kamarádka se mnou dlouho nemluví

    Ahoj všem
    Mám tu jeden problém, který už trvá 2 měsíce. Někdy se s mojí BFF(best friends forever-nejlepší kamarádky navždy) hádáme, ale potom se nějak usmíříme. Jenže teď to je nějak dlouho, co spolu nemluvíme. Ona si myslí že už mám jinou BFF a že už s ní kamarádka být nechci. Je pravda, že někdy si sednu vedle někoho jiného, ale myslím že to neznamená konec přátelství:(. Jinak mě nějak nevadí když si sedne vedle někoho jiného nebo se s někým jiným baví. A ona je fakt super, nechci jí ztratit:(. Prosím poraď mi, co mám dělat, aby se mnou začala mluvit. Předem díky:)

    holka, 11 let, 24. dubna

    Ahoj,

    je normální, že se i s nejlepší kamarádkou někdy pohádáš. Jak píšeš, obvykle se to rychle urovná. Teď máš obavy, něco je jinak, protože už spolu nemluvíte dlouho. Rozumím, že jsi z toho nervózní. Připadá mi důležité, že píšeš, že ji nechceš ztratit. Je moc fajn, že máš takovou kamarádku. Napadá mě, jestli bys jí o tom mohla říct. Nevím, jak přesně vaše hádka proběhla. Někdy mají lidé pocit, že by se ten druhý měl omluvit a mohou tak spolu zbytečně dlouho nemluvit. Je úplně v pořádku, pokud přijdeš jako první a řekneš, jak se cítíš a co bys potřebovala. Myslím, že je důležité, aby Tvá kamarádka věděla, jak Ti je. Je klidně možné, že ona to má nějak podobně.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den,
    Tento rok jsme se přestěhovali do vesnice, kde nejsou žádné holky mého věku a nejblíže (věkově)je mi jeden kluk(13)…
    S kterým se bavím, jsme kamarádi.. má mladší ségru a já mám mladší ségru takže jsou 2 VS 2..
    To by nebyl problém kdyby jsem na něj nedostala crush..

    Akorát vidím že pokud nás mamky, nebo tátové(můj a jeho) nevytáhnou ven a nejdeme jenom my 4+rodiče, ten kluk se semnou nebaví.. když má okolo sebe někoho jiného-např. Kvůli situaci v Ukrajině k nám do vesnice přijeli ukrajinci (2 kluci) a dnes jsme se viděli tak se celou dobu bavil s ukrajincema místo aby se alespoň trochu snažil do hovoru zapojit mě..

    Ano, pozvala nás jeho mamka ale i tak..

    Nebo nás s sebou vzali do Rakouska na lyže.., on měl zlomené rameno tak byl pořád otrávenej a tak.. no nejhorší bylo že se
    semnou vůbec nebavil.. protože jelo více rodin neměl důvod se zapojovat do hovoru se mnou…přitom když jsme šli den před odjezdem k nim na návštěvu a hráli jsme spolu minecraft tak byl úplně v pohodě…

    Jeden víkend v březnu vytáhli detektor kovu.. takže jsem se s ním viděla v neděli a hned v sobotu už byl venku s kamarádem (na tom detektoru) sice jsem tam pak přišla a bylo to v pohodě ale i tak mi to bylo docela líto, i když podle mě to bylo z toho důvodu že já jsem jela s tátou na kolo..(pak jsem přišla) no ale jeho kamarád chytil covida takže jsem s ním chodila týden v kuse ven..

    Už jsem si myslela že to bude ok, že se semnou chce bavit atd.
    No ale po týdnu jeho kamarád už mohl ven a od té doby nenapsal..
    Přitom když jsme sami tak je na mě hodnej, vždy když jsme šli na procházku tak to bylo já+on Vs moje ségra+ta jeho

    No ale když je venku s kamarády tak je proti mě

    Ale nyní když jsme byli venku tak jsem bylo vzduch, cokoliv jsem řekla tak neodpověděl a ani se nerozloučil když jsem odcházela..

    Jak se zvládnout na něho vykašlat, když nikdo jiný v této vesnici tu není a s jejich rodinou se vídáme docela často??

    holka 12 let, 18. dubna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že tě trápí vztah s klukem,  který žije na stejné vesnici jako ty. Nikdo jiný tvého věku tu není. Ten kluk se s tebou někdy baví a někdy, když je s někým jiným, tak tě ignoruje. Moc rozumím tomu, jak tě to musí trápit. Na druhou stranu určitě potkáváš i jiné dívky a chlapce ve škole, kam chodíš. Zkus se víc zaměřit na ně. Třeba se můžeš domluvit s nějakou kamarádkou ze školy, že se potkáte i o víkendu. Rodiče tě mohou za ní odvézt nebo jí k tobě. Určitě je na vesnici pěkně a máte tam přírodu, kam se dá jet na kolo, projít se, koupat se. Zvláště nyní, když začalo být pěkně. Myslím si, že tě ten vztah s tím kamarádem trápí hlavně proto, že jsi se do něj zamilovala. Až to opadne, tak ti začne být jedno eš schopná se s ním jen tak neutrálně potkávat v rámci rodinných setkání. Vlastně dělej to samé co on. Když je příležitost, tak se spolu bavíte ale když máte možnost být s kamarády stejného pohlaví, tedy on s kluky a ty s dívkami, tak tomu dáte přednost. To víš, on je ve věku, kdy pro něj jsou dívky zatím někdo „z jiného světa“. A naopak holky jsou v tomto trochu napřed a zajímají je vztahy s kluky mnohem dříve. Kluci to ale tak nemají. Cítí se mnohem víc nejistí a dávají to najevo tou odtažitostí. Zvláště když na té vesnici nikdo jiný není. Tak on se může cítit být pod tlakem, že by se s tebou bavit měl. A právě to ho odrazuje. Zkus to nechat být, nech ať se to volně vyvíjí. Potkávejte se v rámci rodinných setkání, či u autobusu, choďte ven jako kamarádi, když bude příležitost. A víc zatím neočekávej a uvidíš, že to pak bude víc ve větším klidu a uvolněné. A to je možná cesta jak se pak můžete sblížit i víc než jako kamarádi. Soustřeď se na své kamarádky, zájmy a školu, rozvíjej to, co máš ráda, co tě baví. Když jsi sama sebou, tak to je ten nejlepší magnet k tomu, jak přitáhnout pozornost přátel, o které stojíš k sobě. Tak tě v tom moc chci povzbudit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj,
    Tohle je spíš dotaz pro psychiatra. Moje kamarádka nějak zjistila že další rok by měla zemřít. Prý že to její srdce všechno neutáhne.:-c A proto je v takové menší depresi. Dokonce se i řeže( ale né moc hluboko ). Dneska jsme se jí ptali proč to dělá a dostali jsme z ní jen to s tím že tu další rok asi nebude;-(. Tak bych chtěla jí nějak zbavit té deprese, aby se aspoň netrápila.

    Budu ráda za odpověď.$>

    holka, 11 let, 26. dubna

    Ahoj,
    těžko říct, co se s kamarádkou teď děje, možná má nějaké zdravotní potíže. V této chvíli jí můžeš být oporou, promluvit si s ní, když to bude potřebovat, pozvat ji třeba na návštěvu. Tím bys jí mohla ulevit. Také jí můžeš předat číslo na linku bezpečí (116111), kam může zdarma kdykoli zavolat a promluvit si o svých problémech s odborníky.
    Měj se dobře!
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol. Moje kamarádka mi řekla že se sebepoškozuje a že to nikomu nemám říkat. Má řezné rány na rukou a nohou, a zlomila si už 2x naschvál ruku. Já jsem ji říkala ať to řekne její mamce, jenže ona se to bojí říct. Pomáhám jí, aby to nedělala, ale nejde mi to. Co mám dělat?

    holka, 12 let, 16. dubna

    Ahoj,
    možná zkuste společně vymyslet jiného dospělého, kterému kamarádka věří a komu by se tolik nebála říct o sebepoškozování. Můžeš jí nabídnout, že jí s budeš oporou a půjdeš s ní za mamkou nebo jiným dospělákem, až mu to bude říkat.
    Můžeš jí také předat číslo na linku bezpečí, kam může zavolat a popovídat si o svých trápeních. Číslo je 116 111.
    Ať je brzy líp!
    Péťa

    Kamarádi

    Kamarádka se změnila

    Ahoj chci se zeptat. Moje kamaradka drive byla fajn. Nastoupili jsme oba dva na novou skolu a ona zacala se furt bavit s holkama ktere jsou drze, praskaji klouby, maluje di sesitu i po rukou. Dneska nakreslila velke smajliky do matematiky a taky velky otaznik. Mam ji rad takovou jaka je a nechci ji kazit zivot chci aby se bavila s kym chce jenomze ona se pridala na spatnou stranu a uz bude taky drza nechci aby takova byla. Co mam delat? Dekuji moc.

    kluk, 13 let, 20. dubna

    Ahoj,

    vidím, že Ti na Tvé kamarádce záleží a nechtěl bys, aby se dostala do nějakého problému. Jestli tomu dobře rozumím, trápí Tě, že se teď baví s holkami, které jsou drzé. Asi se bojíš, že bude taky drzá, změní se. Líbí se mi, jak píšeš, že ji máš rád takovou, jaká je, a nechceš jí nějak zasahovat do života. Je vidět, že ji respektuješ, to je moc dobře. Je v pořádku, že máš o ni obavy, pokud se vlivem nových kamarádek nějak mění. Mohlo by být fajn jí o tom říct. Můžeš se s ní domluvit, že spolu půjdete ven nebo se potkáte po škole. Potom stačí jen říct, co pozoruješ a jak se z toho cítíš. Bude fajn, když kamarádku nebudeš nijak hodnotit nebo jí něco radit, jen řekni své pocity a dál nech na ní, co Ti k tomu řekne. Nakonec je její volba, jestli své chování bude chtít měnit nebo ne. Věřím, že existuje i cesta, jak můžete být přáteli i nadále.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den
    Chtěl bych se zeptat proč jsou lidé v dnešní době na sebe tek zlí každý jen pomlouvá kluk který se zdá jako sympaťák tak jde do každého hroty nechaputo.
    Předem děkuji za odpověď

    kluk, 12 let, 7. dubna

    Milý pisateli, 

    ptáš se poradny „proč jsou na sebe lidé v dnešní době tak zlí“ a popisuješ pak zkušenost, kdy jeden kluk, který se zdá být sympatický, tak se chová k druhým špatně. A pro tebe je to nepochopitelné, proč to tak je.  Nejspíš jsi získal nějaké hodně špatné zkušenosti s lidmi kolem sebe a pravděpodobně to byli lidé, kterým jsi původně důvěřoval. Přemýšlím co může za tím tvým zklamáním teď stát. Naše vnímání světa kolem sebe je vždy ovlivněné tím, jakou máme s tímto světem zkušenost. Ale z celkového hlediska není možné říci, že svět je pouze dobrý nebo pouze špatný a zlý. Ano, jsou stránky, které jsou špatné a stránky, které jsou dobré. A teď jde o to s jakého úhlu pohledu to vnímáme. U tebe je proto moc důležité přijít na to, co se ti stalo, kdo ti ublížil nebo zklamal, že nyní vyjadřuješ takto silné zklamání. Věřím ti, že se takto cítíš, máš na to úplně právo a nejspíš k tomu opravdu něco vedlo. Chci tě ale ujistit, že lidé na sebe nejsou pouze zlí ale projevují si navzájem i hodně dobrého. V tobě je nyní moc silná ta opačná zkušenost a tak svět vidíš  negativně.  A vůbec to nechci zlehčovat, tvoje zkušenost je určitě hodně silná. Chci ti ale doporučit aby ses na to podíval tak, že je to nyní tvůj nastavený způsob jak se na svět kolem sebe díváš a ten je možné změnit. Zkus přijít na to, co vše za tím stojí, co tě zklamalo, porozumět tomu, co se stalo.  A pak si zkus říci, že můžeš vnímat i ty dobré stránky vztahů kolem sebe. Zkus o nich přemýšlet a záměrně jim věnovat pozornost. A pokud tě něco hodně trápí, tak by bylo dobré si o tom s někým promluvit, aby se to uvolnilo a nemusel jsi to nést v sobě jako břemeno. Doporučila bych ti v tom třeba vyhledat školního psychologa a popovídat si s ním o tom.  Nebo si o tom popovídej s  někým doma v rodině, pokud to jde. Určitě bude dobře to někomu říci a svěřit se s tím. Tak ti v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Hodně přátel, žádný nej

    Ahoj,
    mám spoustu přátel. To není žádná chlouba nebo tak, jde o to, že i když mám spoustu lidí se kterýma se můžu bavit a dělat všechny ty věci, co přátelé dělají, stejně si přijdu sama. Mám pocit, že mají všichni ještě někoho bližšího než jsem já. Ať se snažím jak se snažím, zkouším si hledat nové a nové přátele, stejně nemůžu najít nikoho, kdo by jsme byli já a ten někdo. Ne že on by neměl jiné přátele a měl jenom mě. To ne. Ale že by jsme byli nejlepší přátelé. Někdo komu můžu určitě věřit, říct mu všechno, chovat se divně a on se mnou. Ale nikdo takový není. Se všechna jsem přítel, ale když přijde někdo třetí, kdo je jemu blízký, tak je to vždy ten bližší a na mě se kašle. Možná to zní sobecky a měla bych být ráda, že mám tolik přátel. Přece když jeden nemůže je tu jiný ne? Ale člověka to přestane bavit. Jako společenskou osobu mě štve že najednou sedím u prostřed třídy, všichni se baví a já co? Ano, můžu přece začít konverzaci já. Ale kdo to chce dělat pořád dokola. I když si píšeme přes mobil. U spousty přátel je to tak, že já přestanu psát a pak už si nepíšem. Možná tak když potřebují úkol.
    Co mám dělat? Mám se prostě sebrat a začít se bavit s prvním člověkem co poznám a doufat že budeme přátelé?
    Když tak vzpomínám jeden tu byl. Psal první, konečně někdo kdo vypadal nadějně. Tedy dokud nepřijel zpět z Belgie. Protože se dostalo na povrch, že má na mě crush. Takže nic. Jelikož jsem ho odmítla, řekla, že chci být dál jen přítel, tak se na mě trochu vykašlal.
    Když to po sobě čtu, zní mi to opravdu sobecky, ale mě už nebaví otázky typu: Není ti něco? Nemáš deprese? Ne, nemám. Jen kdyby tu byl někdo komu můžu všechno říct. Ale oni to nejsou. Když jsem to zkusila, řekli že oni to mají horší a že budu ok.
    No a to je asi všechno.
    Děkuji za odpověď.

    holka, 11. dubna

    Ahoj,
    je mi líto, že teď k sobě nemáš kamarádku nebo kamaráda, se kterými bys mohla být úplně sama sebou, říct jim vše a vědět, že tě pochopí. Taková nejlepší kamarádka nebo kamarád je vzácnost, a není snadné takový vztah najít. Úplně rozumím, že po tom toužíš, není na tom nic sobeckého. Říkám si, že náročné je i to, že vidíš, že se všichni ve třídě s někým baví a Ty se tam cítíš osaměle. Je mi jasné, že se Ti nechce začínat neustále hovor jako první. Vztah by měl být vyvážený a obě strany by měly investovat podobný čas a a energii, nemůže to táhnout jen jeden. Ptáš se nás, co máš dělat, abys takový vztah našla. Na to není jednoduché odpovědět. Neexistuje žádný návod, jak navazovat vztahy, přátelské nebo partnerské. Velkou roli hrají osobní sympatie a kolikrát i to, že je člověk ve správnou dobu na správném místě. Ale samozřejmě tím nechci říct, že bys to nemohla nijak ovlivnit. Pevné vztahy se obvykle dobře navazují na základě společných zážitků a zájmů. Přirozeně nás to táhne k lidem, se kterými máme podobné názory a zájmy. Nemusíš nutně hledat kamarády jen ve škole, ale i třeba na nějakém kroužku. Zároveň mi ale přijde dobré netlačit na sebe, že bys teď hned musela někoho najít. Totiž často se děje takový paradox, že čím víc se o něco snažíme, tím hůř se nám to daří. A někdy naopak, když to necháme chvíli plynout, najednou se začne dařit.

    Zaujalo mě, že píšeš, že se Tě často někdo ptá, jestli Ti něco není nebo zda nemáš deprese. Přemýšlím nad tím, kdo se na to ptá. To bude asi člověk, kterému na Tobě záleží a rád by věděl, co se s Tebou děje. Je mi líto, že když ses snažila svěřit, reakce byla, že to nic není, nebo že to má někdo jiný horší. Někdy takhle lidi reagují, protože neví, co jiného říct a dokonce si i myslí, že tím pomáhají. Možná by stálo za to zkusit říct, co bys vlastně potřebovala a že TI tyhle reakce nepomáhají. Kdyby přece jen nebyl nikdo, s kým bys mohla mluvit, je úplně v pořádku obrátit se i na školního psychologa.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!