Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol.

    Možná je to hloupá otázka, ale snad to moc nevadí. :-D
    Jen mě tak napadlo, co by se stalo, kdyby měla 14 letá holka a 16 letý kluk sex (nebo naopak), když by ten mladší z nich tvrdil, že mu je 15 a ten druhý by mu to uvěřil. Byl by i tak stíhán ten, komu bylo přes 15? 8-o Nebo by kvůli tomu soudce přimhouřil oko?

    Předem děkuji za odpověď a omlouvám se jestli je to hloupý dotaz :-c

    holka, 14 let, 11. května

    Ahojky,

    určitě to není hloupý dotaz! Pamatuju si, že jsme se na tuhle otázku ptali, když jsme měli teorii práva; takže bych Tě rád podpořil, aby ses i nadále zajímala o to, jak to u nás funguje.

    Při trestním činu pohlavního zneužití je potřeba, aby pachatel měl úmysl. Pokud to vědět nemohl, někdo ho uvedl do „skutkového omylu“, pak není trestně odpovědný a nic se mu stát nemůže. V Tvém případě se 16letý člověk bát nemusí, nic mu nehrozí.
    Na stranu druhou, můžeme si vzít Tvůj případ a trošku ho obrátit. Ve skutečnosti je klukovi a holce 16 let, ona ho však přesvědčí, že jí je 14, a on s ní bude mít sex, pak se jedná o pokus o pohlavní zneužití, který je trestní! (Ačkoliv je oběma více jak 15 let. Samozřejmě platí, že obojí platí i když by byly otočené pohlaví, popřípadě by oba byli kluci/obě byly holky).

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Myšlenky na sebepoškozování

    Ahoj.
    Písala som Vám sem ohľadom všetkého možného no že by som mala riešiť práve toto o čom vám tu dnes budem písať, to by ma nenapadlo.
    Takže mám taký menší problém. V pondelok(9.5.2022) som bola v škole lenže som už bola trochu zachrípnutá a učitelia to ešte nevedeli a tak ma v kľude vyvolávali a kázali mi rozprávať a vravieť správne odpovede. Keby som nebola zachrípnutá, nemala by som nič proti. Lenže ja som zachrípnutá bola a zle sa mi rozprávalo. Snažila som sa rozprávať normálne lenže moje hrdlo to už nezvládalo a tak som hovorila ako zachrípnutá koza. Lenže to bol len začiatok. Po hodine keď som čítala článok si ma všetci všímali. Jední sa smiali, druhí sa pýtali či som v pohode a prečo som neostala doma. Ja som si ich zo začiatku skoro nevšímala ale keď už za mnou prišiel aj taký trošku pekný chalan ktorý sa mi v minulosti páčil a poprosil ma aby som niečo povedala, už som to nevydržala a proste som sa rozplakala. Keďže mi veľmi záleží na tom čo si o mne kto myslí, zakryla som si tvár a ušla som na WC. Cestou som stretla moju triednu pani učiteľku a samozrejme že sa ma pýtala či som v pohode. Tak som proste znova ušla. Na WC som sa zamkla no po chvíli ku mne dobehla kamoška. Jediná v ten deň sa ma neopýtala či som v pohode lebo vedela že od pohody mám veľmi ďaleko. Chcela som preplakať zvyšok školy no zazvonilo a mne neostávalo nič iné ako ísť na osudnú hodinu nemčiny. Prišla som uplakaná do triedy a hneď ako som prišla, pani učiteľka sa ma čosi pýtala. Ja som jej neodpovedala a tak jej moja kamoška povedala že som chorá a že nemôžem rozprávať. Dvaja moji spolužiaci čo sedeli predo mnou si začali šepkať o mne. Ja som ich nanešťastie počula. Robili si zo mňa srandu ako všetci ostatní. Ja som sa znova rozplakala. Chcela som sa opýtať či môžem ísť na WC lenže som sa nezmohla ani na to aby som otvorila ústa nie to ešte aby som zdvihla ruku a prehovorila. cez ďalšiu prestávku som sa znova šla vyplakať na WC a vtedy sa to začalo. Začala som rozmýšľať o tom, aké by to bolo keby som proste umrela. Od vtedy mám na každom kroku chuť sa rezať alebo si inak ubližovať. A to nanešťastie nie je všetko. Od toho pondelka som celý týždeň ostala doma lenže kto ma už pozná vie, že ja nenávidím byť doma a nerobiť nič. Takže sa mi zachcelo ísť do školy aj napriek tomu že sú tam tí ľudia čo sa mi smiali. A áno, chýbajú mi. Lenže aj kvôli tomu že mi chýbajú mám chuť si ubližovať netuším z akého dôvodu. Ja sa len bojím, aby to so mnou nezašlo aj trochu ďalej a nepokúsila som sa o niečo horšie ako je si ubližovať. Prosím o radu ako sa zbaviť tej chuti si ubližovať lebo ja už som zúfalá.
    Prajem ešte pekný deň a za odpoveď dopredu ďakujem$>

    holka, 14 let, 13. května

    Dobrý den z Modré linky,

    pročítala jsem si Váš popis situace ve škole a věřím, že to pro Vás bylo náročné a je pochopitelné, že přišly i slzy. Je mi líto, že teď prožíváte chuť ubližovat si a řezat se nebo možná i myšlenky na sebevraždu; napadá mě, že někdy taková představa nebo chování je vlastně naše úsilí najít to, co by nám ulevilo. Současně píšete i tom, že se bojíte, aby to nezašlo dále - chci moc ocenit, že dokážete takto duchapřítomně na situaci nahlížet a dokážete si říci o pomoc, když potřebujete. Zasloužíte si nebýt na to sama.

    Přemýšlím o tom, jakou jinou cestou si ulevit, co by Vám mohlo pomoci cítit se zase, krok po krůčku, lépe a jak se zbavit chuti ublížit si. Píšete, že netušíte, z jakého důvodu tato chuť přichází a napadá mě, že by mohlo být přínosné podívat se do svého nitra, hledat, kde se ony pocity berou a také si najít způsoby, jak s nimi dál naložit. Mnoho lidí pro takové přemýšlení využije návštěvu psychologa, protože právě tam se nabízí klidné chvíle, kdy se můžeme věnovat jen sami sobě. Navíc psycholog/psycholožka nám může nabídnout svůj pohled na věc, svou podporu, využívá ji řada lidí a není zač se stydět.
    Nevím, zda máte ve škole školního psychologa/psycholožku, pokud ano, je možné obrátit se také na něj/ni. Lze také požádat rodiče, aby Vám se vyhledáním vhodného odborníka pomohli; bezplatně a anonymně pak funguje třeba linka Sluchátko: https://www.linkasluchatko.cz/.

    Pokud by se situace nějak vystupňovala a myšlenky na sebevraždu byly hodně silné, je na místě svěřit se bez odkladu někomu z dospělých ve svém okolí nebo i zavolat na linku 112.

    Lze i popřemýšlet nad tím, jak daný den, kdy Vám nebylo dobře, proběhl, co se dělo, že jste věci věci prožívala jinak. Napadá mě, že v tom svou roli může hrát i nachlazení a to, že jste se fyzicky necítila dobře. Stává se, že některé dny se necítíme „ve své kůži“ a je to možná něco, co znají ve svém životě i ostatní spolužáci, není zač se stydět. Současně mi přijde důležité, že i přes tyto zážitky Vám spolužáci a škola chybí a napadá mě, že i přes různé zamotané situace je to nejspíš i místo, které Vám přináší také kladné zážitky a pocity. To mi přijde fajn. V dané situaci Vás podpořila kamarádka a přemýšlím teď o tom, zda i dál byste si mohly být vzájemnou oporou a pocity ze školních dní sdílet.

    Píšete také o tom, že Vám pomáhá něčím se zaměstnat, není Vám příjemné „nedělat nic“. Je prima, že víte, které věci Vám dokáží alespoň z části ulevit, je možné naplánovat si různé činnosti, které máte ráda, zkusit se zaměstnat, rozptýlit pozornost. Různé tipy, například na relaxace, můžete najít i v aplikacích na telefonu - například existuje aplikace „Nepanikař“.

    I my jsme Vám dále otevřeni, e-mail má však svá omezení, kdy se nemůžeme doptávat, můžete nám i zavolat nebo přijít do chatu. Více najdete na našich stránkách: www.modralinka.cz.

    Přejeme hodně sil a vše dobré,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Odvykání sebepoškozování a pláč

    Ahoj
    Tak jsem tady zase po nějaké době. No nic moc se nezměnilo.
    Jsem čistá už asi 2 měsíce (sebepoškozování), ale stále na to myslím.
    teď mě trápí něco dalšího. Skoro každý den ve škole brečím a nedá se to ovládat. I když jdu spát brzo tak jsem hrozně unavená a také se mi začali objevovat kruhy pod očima.
    Můžete mi poradit co semnou je?
    Předem děkuji.

    holka, 13 let, 12. května

    Ahoj,

    mrzí mne, že se Ti stále nevede moc dobře, ale chci Tě ocenit, že se Ti daří už dva měsíce se neřezat. Znamená to, že jsi dost silná osobnost, málokdo to zvládne sám, bez pomoci odborníka.
    Píšeš, že brečíš i ve škole a neovládneš se, projevuješ známky vyčerpání- únavu, kruhy pod očima. Neznám Tě a tak z podstaty věci takto na dálku Ti neumím poradit, co se s Tebou děje. Nepíšeš, co Tě vlastně trápí. Je to důležitá otázka především pro Tebe, ptát se, co se s Tebou děje. Promluvit si o tom můžeš s blízkými, kteří Tě dobře znají, pokud jim důvěřuješ. Mohou to být rodiče, prarodiče, teta, strýc, oblíbená učitelka, trenér/ka, vedoucí kroužku, apod.

    V minulém e-mailu ses nás ptala, jak to chodí u psychologa, nepíšeš, zda jsi v tomto směru podnikla nějaké kroky. Je možné obrátit se na školního psychologa/psycholožku, jsi-li z Brna či okolí, máš možnost navštívit i naši poradnu, která je anonymní a bezplatná; viz www.modralinka.cz. Znovu bych Tě ráda povzbudila, abys pro sebe pomoc vyhledala, nemusíš na to být sama.

    Máš také možnost projít si nějaké knížky na téma sebepodpory, knihovníci či knihkupci Ti s výběrem poradí. Mne napadají např. tito autoři- Luis L. Hay: Miluj svůj život, Síla je v nás, Lucie Kolaříková: Učebnice sebelásky, Martin Seligman: Naučený optimismus.

    Přejeme Ti, abys brzy pocítila úlevu a mohla si naplno užívat jaro.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nerozumím tomu, co mi říká spolužačka

    Ahoj, moje spolužačka s mi řekla něco, co jsem nepochopil a to že prostě říkala pořád dokola č. 69 a já nevím co jí na to mám odpovědět, protože bych se asi ztrapnil. děkuji

    kluk, 11 let, 5. května

    Ahoj,
    předpokládám, že spolužačka svou poznámkou narážela na jednu ze sexuálních poloh. Nechápu, proč to vůbec říkala a proč to opakovala, pravděpodobně jí to připadalo vtipné nebo zajímavé. Pokud ti mohu doporučit, neodpovídej na to nijak, protože takové poznámky za to skutečně nestojí. Jejich autoři se obvykle chtějí udělat zajímavějšími, ale obvykle také dosáhnou úplně opačného efektu. Když je budeš ignorovat, za chvíli je to přestane bavit, což je také zároveň nejlepší obranou.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Objednávky přes internet a korektor

    Dobrý den chtěla bych se zeptat na 2 věci
    1) můžu si sama něco na eshopu něco objednat když to bude přes dobírku?

    2) mamka mi jeden čas dávala na tvář takovou tyčinku ve které byl korektor a měl i antibakteriální účinky a na mé pupínky dost pomohl. Teď mi zase začaly pupínky a ptala jsem se mamky jestli mi to tam dá znovu ale ona řekla že už to nemá a neví kde to koupila. Nevíte jak se dá zjistit kde se to dá koupit?

    Ahoj,
    odpovím ti na tvé dotazy postupně:
    1. U objednávek na eshopech záleží na tom, o jaké zboží se jedná a jaké podmínky má ten který eshop. Nejjistější bude, když se podíváš do obchodních podmínek eshopu, ve kterém chceš nakupovat, a zjistíš, jestli u něj existují nějaká věková omezení.

    2. Co se týká zapomenuté značky korektoru, určitě nebude těžké zjistit, o jakou značku se jedná a kde se dá koupit. Stačí zadat do vyhledávače heslo „antibakteriální korektor“ a objeví se ti spousta nabídek i s fotografiemi. Podle těch poznáš, o jakou značku se jednalo a samozřejmě tam také zjistíš, kde se dá koupit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj,
    mám dotaz, ve třídě máme ukrajinku, kamarádila se s jednou holkou, která uměla Rusky (ta ukrajinka pochází z části Ukrajiny, kde se mluví Rusky) a ta holka ze třídy ji zradila a teď s námi ta Ukrajinka mluvit nechce. Nemá v nás vůbec důvěru (protože byla na Ukrajině i šikanovaná). Neumí ani anglicky. Chtěla bych se s ní více bavit a zapojit jí, ale nevím jak a o čem... Poradíte mi prosím?

    holka, 14 let, 20. dubna

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru s jakou se obracíš do poradny. Chci tě moc ocenit, že tě zajímá to, jak komunikovat a pomoci dívce s Ukrajiny. Jde o dívku, která je opravdu ve velmi náročné situaci a nejspíš prožila věci, jak osobně, tak díky tomu, co se na Ukrajině děje. A tím vším asi hodně znejištěná, nedůvěřivá a plná úzkosti. Není se co divit, že se bojí komunikovat a je stažená do sebe. A pak se k tomu přidává ta jazyková bariéra. Doporučila bych ti s ní prostě komunikovat i tak beze slov. Můžeš se na ní usmát, pozdravit jí, něco jí ukázat a tak. Bude fajn, když z tebe ucítí tvůj kladný postoj vůči ní a tvůj zájem o ní. Neverbální komunikace je součástí komunikace mezi lidmi a dokonce působíme na sebe tímto způsobem ještě silněji, než skrze slova. Ona se nejspíš postupně naučí rozumět česky. Tak to pak budete mít snadnější. Ale teď je pro ní důležité už jen to, že bude vnímat, že jí ve třídě přijímáte a může zde být s vámi. Můžeš jí třeba občas něco malého donést, ovoce, čokoládu a tak. Můžeš jí pozvat jestli chce s vámi někam jít, třeba se projít a tak. Můžeš jí pozvat ať s vámi sedí u stolu v jídelně a tak podobně. Ani na to nepotřebuješ mnoho slov. Může prostě jen tak tiše být s vámi a uvidíš, že ta bariéra se postupně uvolní. Třeba uvidíš, že s něčím potřebuje pomoci, tak i to jí můžeš nabídnout. Určitě to pochopí. Sama budeš nejspíš hodně citlivá a vnímavá duše, když máš tento dotaz. Tak prostě jen tak vnímej své pocity a zkus se vžívat do jejích a uvidíš, že to ti bude ukazovat, jak nejlépe se k této dívce chovat. Moc ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

    Jiné téma

    Praní oblečení

    Dobrý ráno, poradno!
    Chtěl bych se zeptat, zda je možné vyčistit sperma z oblečení.
    Zvládne to pračka?

    Děkuji.

    kluk, 13 let, 29. dubna

    Ahoj kluku,

    Ano, skvrny od ejakulátu lze vyprat v pračce. Pokud potřebuješ odstranit zaschlé skvrny ze spodního nebo ložního prádla, můžeš „zasažená“ místa před praním navlhčit teplou vodou s trochou soli. Pokud je látka barevná, doporučuji nejprve vyzkoušet stálobarevnost na nějakém méně nápadném místě.

    Jiné téma

    Špatné usínání

    Dobrý den,
    poslední dobou vůbec nemohu usnout. Chodím spát pravidelně (většinou v deset) a přesto usnu třeba až ve tři hodiny ráno. Myslím že je to způsobeno přemýšlením, z toho jsem pak ve stresu a kvůli tomu pak nemůžu usnout. Stává se mi to cca jednou za tři dny a pak nemůžu ve škole vůbec dávat pozor, což je dost na nic a odpoledne se nemůžu věnovat ničemu, protože se mi chce spát. Nevíte co s tím mám dělat? Už jsem zkoušela třeba poslouchat meditační hudbu před spaním ale vůbec to nefunguje. Taky se snažím od dvanácti hodin dopoledne nepít žádný kofein. Děkuju za radu.

    holka, 13 let, 26. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    nedaří se Ti teď dobře usínat, trvá to dlouho a pak jsi ve škole a odpoledne unavená. Chci moc ocenit, že jsi už zkoušela sama nějaké způsoby ke zlepšení, ačkoli píšeš, že to zatím nemělo účinek, jaký by sis přála. Spánek je hodně důležitý pro naše zdraví i celkovou pohodu, proto je mi líto, že se Ti jej teď nedostává tak, jak potřebuješ. Je dobře, že se o to zajímáš a chceš s tím něco zkusit dělat.

    Sama píšeš, že je to hodně podle Tebe způsobeno přemýšlením. Jsou určitá období, kdy se nám toho v životě víc děje, víc se nám toho honí hlavou a myšlenky jsou někdy neúnavné. Říkám si, že by mohlo být fajn zkusit se cíleně myšlenkám věnovat třeba přes den – můžeš si sednout a všechno to, co Ti běží poslední dny hlavou, sepsat, nakreslit do deníku - každý den něco. Pomáhá taky sdílení a povídání o tom někomu blízkému (kamarádce, někomu z rodiny), možná se během vyprávění nějaká myšlenka lépe „uzavře“ a nebude mít tendenci se vracet v noci. Je teď něco, co Tě víc tíží, a mohla bys to nějak změnit?

    Pro lepší usínání se doporučuje taky alespoň dvě hodiny před spaním nekoukat do mobilu/monitorů, můžeš sáhnout po knížce nebo si dát v klidu teplou sprchu. Píšeš o kofeinu, možná by stálo za to jej vynechat na nějaký čas úplně. Pokud míváš někdy volnější odpoledne, můžeš si zkusit pravidelně zacvičit/zaběhat, aby i tělo bylo večer příjemně unavené. Je fajn i pravidelně večeřet – ne moc pozdě, něco lehčího, a vynechat na večer potraviny obsahující cukr, které by tělu dodaly zbytečnou „rychlou energii“. Meditační hudba nemusí sednout všem. Zklidnit mysl ale jde i jinak – můžeš si malovat, vyrábět, v tichu jen koukat z okna a pozorovat, jít na procházku, protáhnout tělo, cokoliv máš ráda. Můžeš se stavit i za školní psycholožkou, pokud ji na škole máte a povědět jí o své věci, může Tě naučit třeba lépe uvolňovat tělo, relaxovat a celou záležitost proberete, jak budeš potřebovat. Přála bych Ti, aby pro Tebe byl spánek podpůrný a úlevný.

    Držíme ve všem palce,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak přemluvit mamku?

    Ahoj Alíku a všichni ostatní,
    začala jsem si šetřit na videokameru. Stojí kolem 10 000 Kč a koupit bych si ji mohla asi v prosinci. Napadlo mě ale ještě, že bych si spíše koupila iPad. Strašně ráda kreslím, hlavně na telefonu, protože mi to tam jde lépe než na papír. Chtěla bych iPad hlavně tedy na kreslení, ale koukala bych se i na filmy a využívala kameru apod. Mám ale strach, že by mi mamka nedovolila si to koupit. Když si kreslím na telefonu tak mě hned od mobilu odhání se slovy neseď pořád u toho mobilu. Teď ještě bych si kreslila na iPadu za 13 tisíc. Poradíte mi prosím jak ji mám přemluvit?
    Děkuji 100x za radu a všem přeju krásné dny 🥰 Zuzanka

    holka, 12 let, 28. dubna

    Ahoj,
    je hezké, že jsi vytrvalá a jdeš si za svým cílem. Jsem přesvědčená o tom, že tvoje maminka to vidí a oceňuje úplně stejně. Doporučuji tedy říct jí to stejné, jako píšeš teď v poradně. Řekni jí, že uvažuješ o tom, že si z našetřených peněz koupíš iPad, který bys chtěla hlavně kvůli kreslení. Vysvětli jí, proč je to pro tebe důležité a jaké to má výhody. Jsem přesvědčena, že když budeš s maminkou jednat na rovinu a sdělíš jí své argumenty, určitě to pochopí a ocení tvou snahu a vytrvalost.
    Držím ti palce!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj, je dobré být vegetarián?

    Ahoj,
    není na tom nic špatného, jen je třeba myslet na to, že živiny, které běžně získáváme z masa, je třeba získat jinde. Třeba z mléčných výrobků a podobně.
    Omezit maso není vůbec na škodu i vzhledem k ekologickým dopadům.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj,
    Mám už dlouhodobě takový menší problém. Z nějakého důvodu mi hrozně vadi a prostě je mi to nepříjemné a nedokážu snést když někdo jde za mnou. Ať jde vedle mě nebo předemnou, když jde za mnou tak já se vždycky cítím tak strašně nepříjemné že se zastavil a čekám až mě predejdou. I když je to třeba někdo z rodiny nebo nejbližší člověk mimo rodinu, je to jedno, ať je to kdokoliv, prostě to nedokážu a hodně mi to vadí. Mamka je za to na mě naštvaná, že prý to není normální a že je to g něčeho získané a že to souvisí s psychikou... Nevíte, jestli je to ok nebo se mnou může být něco špatně....?

    holka, 14 let, 23. dubna

    Ahoj,
    nevidím na tom nic špatného, všichni se vyhýbáme situacím, které jsou nám nepříjemné. Tak ty prostě nechceš, aby někdo chodil za tebou a když to tak je, snažíš se tu situaci změnit na příjemnější.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Jiné téma

    V 15 k dětskému lékaři, kdo je „dospělý“?

    Dobrý den,
    chtěla jsem se zeptat když je někomu 15 let proč se bere jako „dospělý“? A může 15 letá osoba pořád chodit k dětským lékařům?
    Předem děkuji za odpověď. O:-)

    holka, 13 let, 21. dubna

    Dobrý den,

    děkuji za dva dotazy, k prvnímu bych dodal trošku historie.

    Není moc pravda, že se osoba starší 15 let bere jako „dospělá“. Právo upravuje dítě následovně: „Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, ...“ (trestní zákoník), „Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“ (Úmluva o právech dítěte).

    Dá se tedy říct, že dítětem je každá osoba mladší osmnácti let, respektive osoba, která nenabyla zletilost - zletilou osobou se stane člověk dovršením 18 let, uzavřením manželství (lze mezi 16 a 18 se souhlasem soudu) nebo tzv. emancipací („dítě“ se dokáže samo živit (nebo jsou k tomu dány zvláštní důvody) a je starší 15 let).

    A proč je tenhle limit stanoven? Na to není jasná odpověď, zletilou se stala žena za Římanů v 12 let, muž v 14. Za první republiky nabyla zletilost osoba v dovršení 21 let (v Rakousko-Uhersku to bylo 24). Komunisti „snížili“ zletilost na 18 let, nejspíše jako reakci na zvýšení vzdělání ve společnosti:
    „Významné změny [v 50. - 70. letech], které charakterizovaly toto období v právním a ekonomickém kontextu, vyvolaly stejně významné změny v přechodu do dospělosti. Válečná a poválečná industrializace a zavedení vládních sociálních programů společně přispěly k období nebývalé ekonomické prosperity v následujících desetiletích.“ (Jordan Stanger-Ross et al., Falling Far from the Tree: Transitions to Adulthood and the Social History of Twentieth-Century America)

    A k druhé části dotazu musím odpovědět, že ano. Mít dětského lékaře pro děti a dorost může každá osoba do 19 let. Na stranu druhou může osoba starší 14 let už navštěvovat praktika pro dospělé - od 14 do 19 let je tedy výběr, zda bude osoba chodit k praktikovi pro dospělé/děti na pacientovi, respektive rodiči.
    Lékaře specialisty pro děti (např. psychiatr pro děti a dorost) slouží též až do 19 let. Specialista pro dospělé (znova třeba psychiatr) bere pacienta až od 18 let - zde je rozdíl mezi praktikem a specialistou.

    Doufám, že jsem takhle pomohl. :-)

    Jiné téma

    Déšť

    Dobrý den mám takový divný dotaz nevím ani kam ho zařadíte. Jde o to že všichni mají rádi slunce a léto a tak ale já mám ráda taky léto ale nemám ráda slunce nebo slunce je fajn ale nechce se mi ven jak je teplo snadno chytneš úpal atd. Když ale prší tak hned vyběhnu ven a jsem tam třeba i 8 hodin v kuse jen tam sedím a vnímám to počasí a taky mě hrozně lákají ty země kde je období dešťů a vždy když všichni nadávají že je zase déšť tak já vždycky jupí8-D
    Nevíte proč mám tak ráda déšť protože moc takových lidí kteří mají rádi déšť neznám:-[)

    holka, 22. dubna

    Ahoj, je to zajímavý dotaz, ale určitě se nemusíš cítit nějak osamocená. Lidé mají různé preference, někdy je to dáno nějakým zážitkem, jindy výchovou, někdy je to dáno i geneticky (třeba schopnost se opalovat/spálit na sluníčku). Jestli to chceš řešit, můžeš přemýšlet, jaké máš na déšť vzpomínky z dětství, třeba se i zeptat rodičů, zda jsi měla déšť ráda i jako malá.
    Lidem, kteří milují déšť, se někdy říká „pluviofilové“, od latinského pluvio = déšť a řečkého philia = láska.
    Jelikož během deště ti nehrozí spálení kůže (což je někdy celkem zákeřné), dalo by se to brát jako celkem zdravá záliba :-)

    Jiné téma

    Šklebení při kyselé chuti a slzy při smutku

    Ahoj Alíku a poradno, to jsem zase já, se svými ne příliš důležitými otázkami, na které ale chci najít odpověď.
    Prosím, můžete mi odpovědět?:

    1. Proč se člověk šklebí, když má v puse něco kyselého?
    2. Proč mu tečou slzy, když je smutný?

    Děkuju moc.

    holka, 9 let, 21. dubna

    Ahoj,
    to jsou nesmírně zajímavé otázky a sama jsem musela odpovědi hledat na internetu. S dovolením ti je sem překopíruji:
    1. Zavírání očí a šklebení se je při pozření čehokoli kyselého zcela mimovolnou reakcí. Nelze ji tedy nijak ovlivnit. Důvodem může být instinkt, který se brání pojídání něčeho, co pro nás může být nebezpečné.
    Chuť samotná nemusí být na závadu, ovšem někdy se o známku škodlivosti jedná. Například zkažené mléko nebo nezralé ovoce nám může přivodit střevní potíže. A rozklad jinak poživatelných potravin obvykle kyselost způsobuje. Proto nás tělo při kyselé chuti varuje právě před potenciálním rizikem.
    2. Skrze slzy se vylučují nebezpečné a nadbytečné látky pryč z těla. Pláč při smutném filmu způsobí vyloučení o čtvrtinu proteinů víc než po cibuli. Slzami se mohou vylučovat toxiny a stresové hormony (adrenalin), a proto můžeme po pláči cítit úlevu.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Láska, učení, v ničem nevynikám aj.

    Ahoj, omlouvám se, že zase píšu, ale ja už si vážně nevím rady... Posledni dobou jen co přijdu ze školy, tak na mě padne taková deprese, že mi prostě vše přijde černé... Nemůžu se doma už pomalu ani z ničeho radovat... Napíšu sem zde asi pár důvodů, a potřebuji poradit, co dělat... Veselá jsem už jenom ve škole a jinak si toho života mimo už skoro neužívám a vezmu si sluchátka a v zateměném pokoji poslouchám hudbu a snažím se nějak odreagovat od všeho špatného a pak už jenom čekám na další den. V poslední době se toho hodně stalo a ja už to asi nezvladam...

    1. pokusila jsem se zapomenout na jednoho kluka, o kterém se tady již delší dobu zmiňuji...Docela se mi to i dařilo, ale nedávno si našel holku(primo z vedlejší třídy) a tak ho mám s ní pořád na očích... I když už k němu nejspíše necítím to, co před tím, tak i tak to ve mně přeci jenom vyvolává ne moc příjemné pocity...
    2. mám strašně moc učení... Chodím na gymnazium a každý den píšeme tak 3 testy a ja jen přijdu, tak se musím učit...někdy i 3 hodiny po škole...
    3. Od té doby, co jsem přešla na gymnazium, tak jsem se odtrhla od všech, ktere jsem mela ráda (všechny mé stare kamarady) ktere si na mě ani nevzpomenou a ted uz je mi blbý se skoro po roce setkat... Je mi to teď strašně lito, protože jsem tak ztratila i nejlepší kamarádku, která mě prakticky bez váhání nahradila...
    4. přijde mi, že at už dělám co dělám, tak jsou stejně všichni ostatní v tom lepší... Je to vlastně zbytečné...
    5. má sebeláska je asi na bodu nula... Sama sobě si přijdu tlustá a ošklivá, kterou nikdo nechce... S tím se pojí i všechny mé nešťastné neopětovné lásky...

    To je pár věcí, nad kterýma tak přemítám a naprosto mě to ničí... Prosím o radu a budu moc ráda za brzkou odpověď
    ...

    holka, 14 let, 14. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že se necítíš dobře a neprožíváš radost, zmiňuješ i nějaké konkrétní důvody. Dotknu se tedy jednotlivých bodů a potom vše shrnu.

    Nejprve zmiňuješ, že pro Tebe není příjemné potkávat kluka, o kterého jsi stála, s jinou holkou. Tomu rozumím, neopětovaná láska bolí. Není však jiná možnost, než se pokusit situaci přijmout takovou, jaká je. Patří k tomu i bolestné a smutné pocity, i to, že si člověk občas třeba popláče. Není cílem pocity potlačovat, potřebují svůj prostor. Zároveň ale není prospěšné se v těch pocitech utápět. Je důležité si třeba poplakat, ale potom jít a věnovat se něčemu jinému, ať už svým povinnostem (například uklízet se dá, i když při tom člověk pláče) nebo tomu, co Tě těší. Také je úlevné své pocity sdílet, moct si o tom všem s někým popovídat.

    Pokud jde o učení, důvodů, proč je pro Tebe náročné, může být více. Na gymnáziu je učení pravděpodobně prostě více, než na základní škole. Učení na střední škole tak bývá obecně obtížnější. Je taky možné, že nejsi studijní typ. Bylo by proto dobré obrátit se na školní psycholožku, výchovnou poradkyni či třídní paní učitelku nebo na pedagogicko-psychologickou poradnu a ohledně učení se poradit.

    Co se týká kamarádů, domnívám se, že nikdy není pozdě se bývalým spolužákům ozvat, dát jim najevo, že na ně vzpomínáš, že se zajímáš o to, jak se jim daří. A třeba se Vaše přátelství tímto způsobem obnoví. Stejně tak můžeš oslovit i svou bývalou nejlepší kamarádku – pokud ovšem chceš. Napadá mě, že i ona možná čekala, že se ozveš Ty jí, a když se tak nestalo, našla si kamarádku jinou. To však takto na dálku nemohu s jistotou říct, to si potřebuješ zvážit Ty, jak to cítíš. Cesty lidí se mnohdy rozcházejí, někdy se ale po čase opět spojí a vztahy se třeba ještě upevní.

    Říkám si, že je škoda nic nedělat jen proto, že cítíš, že v něčem nevynikáš. Člověk přece nemusí být v čemkoli nejlepší. Těch opravdu dobrých je jen pár, v tom případě by velká většina lidí nedělala nic. Něčemu se věnovat je důležité už proto, aby měl člověk nějakou náplň, nějakou aktivitu, smysl života. Pokud žádnou aktivitu nemá, může to vést až k depresím. A hlavně – není podstatné být v něčem nejlepší, ale věnovat se něčemu proto, že nás to baví, těší. Proto, že se různými aktivitami učíme, rozvíjíme se. A není ani samozřejmé, že něco takového každý má. Někdy je potřeba si vyzkoušet více aktivit, svůj zájem si postupně budovat. A v tom Tě chci podpořit. Mít nějakou aktivitu pro Tebe může být užitečné, budeš se mít na co těšit i po škole. A navíc můžeš potkat lidi, se kterými budeš mít něco společného, můžeš patřit ještě někam jinam, než do své rodiny a školy. A to je také velkým přínosem.

    Se sebeláskou to nemusí být vždy tak jednoduché, jak se může zdát. Sebeláska rozhodně nevychází jen z toho, jak člověk vypadá. Mnohdy to může být právě naopak – ženy a dívky v časopisech, které jsou pokládány třeba až za bohyně krásy, k sobě mnohdy nemají vůbec dobrý vztah. Sebeláska je ohleduplnost sama k sobě, laskavost k sobě, přijetí sebe sama, i přesto, že nejsme dokonalí. Obecně se dá sebelásce učit tím, že se o sebe člověk stará, pečuje o sebe, dělá to, co je pro něj dobré. Tedy například cvičí, protože ví, že je to pro jeho zdraví dobré, a zároveň ho cvičení baví a těší. Sebeláska je téma psychoterapeutické nebo přinejmenším seberozvojové, nelze jednoduše zprostředkovat prostřednictvím internetu. Chci Tě tedy podpořit, abys na své pocity nezůstávala sama. Zkus se obrátit na někoho, komu věříš, s kým bys mohla sdílet své pocity, zkušenosti. Ať už jsou to rodiče, či někdo jiný blízký nebo již zmíněná psycholožka, či oblíbená paní učitelka.

    K tomu, abys nezůstávala na vše sama, Tě chci povzbudit celkově, už proto, že se svěřuješ s tím, že se nemůžeš z ničeho radovat. A téměř u všech témat, o nichž se zmiňuješ, je sdílení velmi úlevné a nápomocné. Někdy už jen to, že se člověk může svěřit, říct si o podporu, může učinit svět veselejší. Zároveň však sdílíš témata, u nichž by Ti mohlo prospět sdílení s odborníkem, tedy psychologem / psycholožkou. První krok už jsi udělala, když jsi napsala do poradny, udělej pro sebe tedy i ten další a svěř se někomu, kdo Ti může dát podporu a pomoci Ti.

    Bezstarostnější dny Ti přeje
    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!