Z poradny Alík radí dětem
Jak pomoci kamarádovi s úmrtím v rodině?
Kamarádi
Ahoj všem chtěla bych se zeptat ze zájmu kdyžby kamarádce/kamarádovi umřel někdo z rodiny, jak ji/mu mám pomoct? Děkuji za odpověď
Ahoj,
ptáš se nás, jak bys mohla pomoci kamarádce anebo kamarádovi, kdyby jim zemřel někdo blízký.
Myslím si, že to nejdůležitější, co pro ně v takovou náročnou dobu můžeš udělat, je být pořád jejich kamarádka – někdo, s kým mohou mluvit o tom, co zrovna prožívají, kdo s nimi bude trávit čas a s kým mohou společně podnikat věci, které jim pomohou alespoň trošku na chvíli odvést myšlenky jinam (různé hry, sport či cokoliv jiného). Každý může ztrátu blízkého člověka prožívat trošku jinak, je proto fajn, když se zeptáš přímo kamarádky anebo kamaráda, co by v danou chvíli nejvíce potřebovali.
Zdraví
Modrá linka
Na otázky odpovídají
pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.
Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.
Jak se víc bavit s kluky
Kamarádi
Ahoj Aldo, chci se jen zeptat, už odjakživa se bavím s klukama ráda, ale když je nám teď víc, už se spolu prostě najednou nebavíme. A když už se s nějakým klukem bavím tak je o dost mladší než já a to pak není ono, ráda bych se bavila s některými kluky od nás ze školy ale nevím jak na to, od nás ze školy je jeden kluk kterýho znám už několik let, chodili jsme spolu na kroužek a už docela dlouho se mi líbí. Když s ním mluvím cítím se hrozně skvěle ale nevím jak se s ním bavit víc. Ráda bych si s ním povídala ale nevím jak. Prosím o pomoc a předem moc děkuju
Ahoj z Modré linky.
Pro období dospívání je typické, že se některé vztahy holek s kluky proměňují a máme od nich najednou trochu jiné potřeby, představy. Zdá se mi tak přirozené, že by sis teď přála bavit se více s kluky Tvého věku, namísto kluků mladších. Představuju si, že spolu máte třeba více společného, a dokážete si lépe rozumět v tom, co zažíváte.
Bavení se s kluky, kteří se nám líbí, může být obzvlášť náročné. Chceme se vidět co nejčastěji, ale nemáme k tomu třeba tolik příležitostí, nebo nás nenapadají témata, která spolu probírat. Nevím, jak přesně vaše setkání vypadají, ovšem přijde mi moc důležité, jak se s ním cítíš. Říkáš, že je to pro Tebe skvělý pocit, a proto jsem moc ráda, že někoho takového v životě máš. Rozumět si je potom o mnoho snazší a přirozenější, až nás to může překvapit. Zmiňuješ společný kroužek, a taky už se nejspíš docela dobře a dlouho znáte. Napadá mě, že právě společný zájem je něco, co by Vás mohlo ještě více sblížit. Možná Tě napadnou nějaké aktivity, které by s kroužkem souvisely, a mohly byste je podnikat společně i nyní. Třeba přijdeš i na další věci, které máte společné, nebo by Tě o něm zajímaly zjistit, poznat ho více do hloubky. Tím si pro sebe můžeš získat více možností, jak se setkávat a sbližovat se.
Co se dalších kluků týče, neexistuje jasná rada, kterou bych Ti mohla dát. Obvykle je ale fajn, podobně jako v případě kamaráda, který se Ti líbí, poznávat se díky věcem, které s druhými sdílíme a můžeme si v nich navzájem rozumět. Aby i pro Tebe samotnou byla přátelství příjemná. I s dalšími kluky ze školy možná dokážeš takové aktivity nebo témata najít. Můžeš si pro sebe dělat takové experimenty - kluky oslovit a zkoušet si všímat toho, co se Ti zdá blízké, nebo v Tobě vzbouzí zájem. Je také v pořádku, když to nějakou dobu trvá. Ráda bych Tě proto podpořila, aby ses nevzdávala naděje.
Přejeme Ti, aby Ti v seznamování bylo dobře
Modrá linka
Osamělost
Kamarádi
Ahoj, jsem hrozně sama a už nechci aby to tak bylo dál, nevím co dělat, moc prosím pomozte
Ahoj z Modré linky,
z Tvé zprávy vnímám, že Tě samota velmi tíží. Nevíš, co dělat, proto se na Alíkovu poradnu opět obracíš s dotazem, jak se samotou bojovat.
Cítím z Tvé zprávy sílu a odhodlání svou situaci změnit. Je proto skvělé, že hledáš cesty, jak nebýt nadále sama. V odpovědi na Tvůj předchozí dotaz, který jsi do poradny zasílala, Ti bylo kolegy nabízeno zkusit prohlubovat svá stávající přátelství či se seznámit s novými přáteli ve svém okolí - na táboře, hřišti, v zájmovém kroužku či v nejbližším Nízkoprahovém centru ve Tvém okolí. Nevím, zda jsi měla možnost tyto tipy vyzkoušet. Ani jak Tvé případné pokusy dopadly. Každopádně v případě, že jsi všechny možnosti zatím nevyčerpala, Tě povzbudím v tom je vyzkoušet. Případně mě jako další možnost napadá vyzkoušet některé anonymní chaty. I skrze psaní může člověk zažít pocit blízkosti s druhými. Jednou z možností jsou chaty i přímo na Alíkově poradně.
Někdy, i když člověk ví, kde kontakt navázat, je těžké přijít na to jak. Nebo se pokusy o prohloubení přátelství nemusí opakovaně dařit. Pokud je to i Tvá potíž, můžeš zkusit oslovit například školního psychologa (pokud na Tvé škole působí), se kterým byste mohli hledat další cesty, jak na samotu.
Cítit se sama není jednoduché, každý člověk si zaslouží cítit blízkost a přijetí od ostatních lidí ve svém okolí. Přála bych Ti, abys i Ty měla možnost tento pocit zažívat.
Držíme Ti palce v navazování kontaktu s druhými.
Modrá linka
Pomoc kamarádce se sebepoškozováním
Kamarádi
Ahoj všichni,
před pár dny mi moje spolužačka (které se líbím a ona mně asi taky) řekla, že se řeže. Její táta je na ni celkem dost přísný, podceňuje ji, říká jak je líná, že se vůbec nesnaží atd.(aspoň podle toho co vím od ní a jejich kamarádů) Já jí chci nějak pomoct, nechci aby se jí něco stalo, ale nevím jak… asi by to měl vědět někdo dospělý ale netuším kdo. Taky by mě zajímalo, jak bych mohl pomoct já.
Předem moc děkuju za odpověď
S přáním pěkného dne,
Anonym
Ahoj z Modré linky,
díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Je taky vidět, že velkou důvěru k Tobě má Tvá kamarádka, která Ti pověděla o tom, že se sebepoškozuje. Je mi to moc líto a nedivím se, jestli Tě to možná vyděsilo, překvapilo, rozesmutnělo. Je od Tebe moc laskavé, že jí v tom nechceš nechat samotnou a hledáš cesty, jak jí pomoct.
Důvody, proč to dělá, můžeš tušit, ale přesně je nevíme. Člověk, který si záměrně ubližuje, hledá úlevu od bolesti, kterou cítí uvnitř sebe anebo taky zvnějšku z okolí, něčeho už je moc. Aby se Tvé kamarádce mohlo co nejdřív ulevit, tak bude potřebovat pomoc od blízkých a případně i odborníků (nejčastěji psycholog). Máš pravdu, že by se to měl dozvědět někdo dospělý, aby pomohl spolužačce se v celé situaci vyznat, být jí oporou a právě jí případně sehnat odbornou pomoc. To, že se s tím svěřila, je dobré znamení, protože dost možná cítí, že na to nechce být sama a třeba i bude otevřenější k tomu něco zkusit udělat jinak.
Říkám si, že by pro ni mohly být nejsrozumitelnější podobná slova, která jsi napsal nám – že jí chceš pomoct, nechceš, aby se jí něco stalo apod. Zkus vybrat vhodné místo a den, kdy budete mít dostatek času a soukromí na toto povídání, ve kterém se můžete spolu rozhodnout, co dál. Zkuste spolu popřemýšlet o blízkém dospělém v okolí, komu by si uměla představit se svěřit. Možná vás napadne i třeba nějaký učitel ze školy anebo máte školní psycholožku, ke které by mohla zajít. Můžeš jí nabídnout, že ji k těmto dospělým doprovodíš, jestli byste oba chtěli.
Než si to spolužačka rozmyslí a naplánuje další krok, můžeš tady pro ni být třeba i tak, že se budeš zajímat častěji o to, jak se má, možná se budete častěji vídat, něco podnikat, chodit ven apod. Cokoliv vás oba baví, potěší a přivede na jiné myšlenky. Neboj se jí konkrétně zeptat na to, co by jí mohlo alespoň trochu ulevit a ona sama Ti, věřím, řekne, co by pro ni bylo nejužitečnější. Můžeš jí předat i kontakty na Modrou linku anebo na Linku bezpečí, kam je možné anonymně zavolat/napsat a je tam prostor pro podrobnější povídání o tom, co jí trápí a co by se s tím dalo dělat. Můžeš se ozvat i Ty.
Je taky úplně normální, že jí nemůžeš být ve všem oporou a vše zajistit. Proto je v pořádku, že když nebudeš chtít anebo budeš potřebovat odpočinek, tak tam bude už brzy někdo další anebo jsou jiné způsoby, třeba zavolání, kde se kamarádce dostane pomoci. Pokud by to na Tebe bylo příliš, svěř se rodičům nebo někomu blízkému a oni Ti můžou pomoci se k situaci postavit a vymyslet, co dál.
Držíme palce, ať máš Ty i Tvá spolužačka brzy zase hezčí dny,
Modrá linka
Bojím se o spolužáka – uvažuje o sebevraždě
Kamarádi
Ahoj všichni,
už jsem sem napsala jeden dotaz, ale musím napsat další.
Pořád jde o toho kluka, tady mu říkám Kryštof. Pořád má deprese, nejspíš kvůli staršímu bráchovi který se sebepožkozuje.
Původně jsem myslela, že mám čas na napsání nějaké podpory atd. ale dnes už jsem ho tolik neměla.
Na třídní skupině se to začalo zase víc řešit. Náš profesor na matiku poznal, že se s Kryštofem něco děje (minulý rok matiku úplně miloval, teď na ní trochu kašle). No a Kryštof se ptal, kdo to tomu matikářovi řekl. Nakonec se nám ho podařilo dostat k pravdě, že na to matikář přišel sám.
Pak se nás ptal jestli mu všichni slíbí, že to co se s ním děje nikomu neřekneme. Já vím, slíbila jsem mu to a porušila jsem to, ale má to svůj důvod:
Hned po tom co nám tam napsal tamtu zprávu napsal ještě druhou.
Kromě těch svých depresí má ještě tu jednu myšlenku kterou trochu rozvedl.
Začíná přemýšlet o sebevraždě. Ještě to asi neplánuje v dohledné době (doufám) ale mluvil tam o tom, že by se také mohlo stát že bychom se někdy viděli naposled.
Napadlo nás, jestli o tom tedy ví jeho rodiče, jestli jim to řekl.
Ale on jim NEVĚŘÍ.
Má další čtyři sourozence, z toho tři jsou mladší. Nejspíš na ně rodiče nemají ani moc času...
Tak nás napadla naše třídní. Myslím si, že je to dobrý nápad, ale Kryštof nemá rád když se na něj někdo dívá když brečí. A on si myslí, že bude.
Pak ho napadlo jestli není nějaký den, kdy naše třídní odchází jako poslední. Nevím, ale asi je to způsob jak se alespoň vypovídat.
Napsala jsem mu, že mu klidně nějak pomůžu. Ještě si to nepřečetl, tak snad to příjme.
Mám tedy pár otázek.
Když o té sebevraždě přemýšlí, je nějaký způsob jak ho přesvědčit, že to není dobré řešení?
A je nějaký způsob jak na ni přestat myslet? Myslím si, že když mu zmizí z hlavy tak mu zmizí ze života.
Zkoušela jsem si něco najít na internetu, ale nic moc jsem nenašla. Slíbila jsem mu, že to nikomu neřeknu atd. ale tady jsem to prozradila. Ale nemohla jsem jen tak koukat a pak si to vyčítat, že jsem to neřešila.
A taky jsem se chtěla zeptat jestli kdybychom to takhle všichni tajili a pak by to udělal a přišlo se na to, co by se stalo?
Je od něho hezké, že nám to řekl, ale fakt to nemůžu nechat být. Jak už jsem minule psala, chci mu pomoci a doufám že ji ode mě přijme.
Kdyby byly ještě další rady tak se mi určitě budou hodit, protože jsem sem určitě nenapsala všechny.
P.S. omlouvám se za tak dlouhý dotaz, ale asi to zkrátit neumím.
Předem díky za odpověď,
Anička
Ahoj z Modré linky,
vnímám, že máš o svého spolužáka opravdu velkou starost. Dle Tvé zprávy Kryštof uvažuje nad sebevraždou. To je opravdu vážná situace. Je od Tebe a Tvých dalších spolužáků hezké, že se zajímáte o to, jak se Kryštof cítí a přemýšlíte všichni společně nad tím, jaká forma pomoci by pro něj byla vhodná. Podpora kamarádů totiž může v podobných chvílích velmi pomoci, člověk tak není na své těžkosti sám.
Myšlenky na sebevraždu jsou mnohdy natolik tíživé, že je z hlavy nelze jen tak rozptýlit a vyhnat. Pokud někdo nad sebevraždou přemýšlí, je možné jeho rozhodnutí zvrátit a najít způsob, jak mu pomoci - mnohdy to dokáží pouze odborníci, jako psycholog/psychoterapeut či psychiatr, kteří k tomu mají příslušné vzdělání a vědí tak, jak nejlépe člověku pomoci. Není tak Tvou zodpovědností snažit se Kryštofa přesvědčovat, že to není dobré řešení.
Přijde mi moc fajn, že ses k nám přišla poradit. Sliby se sice mají plnit a k udržení přátelské důvěry je to velmi důležité. Jsou ale chvíle, kdy je i ten největší slib nutné porušit. A mezi ty patří moment, kdy cítíme, že je někdo v našem okolí ohrožený na životě. Vzhledem k Tvému věku, i kdyby jsi Kryštofovy úmysly tajila a později se přišlo na to, že jsi o všem věděla, nic by Ti nehrozilo. Povinnost poskytnout pomoc se týká pouze dospělých lidí. Jak ale i Ty sama píšeš, je možné, že by se dostavily pocity viny a mohlo by být velmi těžké se s nimi vypořádat. Pokud Kryštof uvažuje nad sebevraždou a má strach, že by tak mohl učinit, je nutné, aby o tom někdo dospělý věděl a mohl mu tak poskytnout pomoc, jakou teď potřebuje.
Je skvělým prvním krokem, že jsi mu svou pomoc nabídla. Uvidíš, jak na Tvou zprávu zareaguje. Pokud ji přijme, tak jen dobře. Společně si můžete promluvit o tom, co ho tíží. Můžeš ho i ujistit, že není ostudou před druhými brečet - naopak, je přirozené plakat, když nás něco trápí. Napadá mě mu i ukázat článek od Linky bezpečí, kde jsou shrnuté tipy, jak s myšlenkami na sebevraždu naložit (https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebevrazedne-sklony). Můžeš mu i nabídnout, že s ním půjdeš jako podpora někomu dospělému říct, co teď prožívá. Můžeš podpořit tak nápad s třídní učitelkou a pomoci mu vyhledat, který den by bylo možné za ní zajít. Případně se můžete společně obrátit i na matikáře, který už něco tuší. Jak zmiňuješ, mohli by ho vyslechnout, mohli by mu ale též pomoci vyhledat další péči - například školního psychologa, nebo by se mohli společně s Kryštofem domluvit, jak by šlo o všem rodičům říct, aby mu vyhledali odbornou péči mimo školu. Můžeš Kryštofovi také nabídnout, aby se obrátil na nás na Modré lince www.modralinka.cz, ať už na telefonu nebo chatu.
V případě, že Tvou pomoc odmítne, zvaž, jestli by nestálo za to o tom někomu dospělému říct. A Kryštofovi zároveň sdělit, že tak jednáš právě pro to, jak moc Ti na něm záleží. Je možné, že to Kryštof z Tvé strany vezme jako zradu. Měj ale na paměti, že rozhodnutí se se vším někomu svěřit je zcela v pořádku, i přesto, že to Tvůj spolužák odmítá. Stojí za to se pokusit druhému pomoci, když je situace vážná a to i za cenu možné ztráty přátelství. Své přátelství můžete případně urovnat později, až se bude Kryštof cítit lépe.
Nezapomínej v tom všem i na sebe. Pokud by sis chtěla s někým promluvit, jsme tu na Modré lince i pro Tebe.
Přejeme Tobě i Kryštofovi hodně síly.
Modrá linka
Kamarádi
Chtěla bych se zeptat. Potřebuji pomoct s jednou kamarádkou ( budu ji psát jako N) teď a pokud vůbec je. Seznámily jsme se přes její sestřenici která se bavila s mojí jinou kamarádkou ( bude se jmenovat D ať se to neplete) asi před rokem a půl najednou se se mnou začala ta kamarádka (D) přestala kamarádit pořád po mě pokřikoval „Ha ha šptre!“ a podobné urážky no mě to moc nevadilo protože kamarádce (N) taky vadilo jak mi vlastně nadává asi před půl rokem se s D začala hodně bavit až tak že se mi taky začala posmívat nějak jsem to přežila protože pak jsem měla nastupovat na gympl říkala jsem si že nová škola noví kamarádi. No dobře nějak jsme se s tím žila i když jsme kvůli tomu nechodila moc ven. Jenom ještě dodám před tím než se ta kamarádka (N) začala bavit s D jsem ji tak nějak varovala protože ona je o 4 roky mladší a nechtěla jsem aby dopadla stejně jako já. No měsíce ubíhaly až asi před týdnem se mi N ozvala že se omlouvá a že jí D ponižuje atd. No já teď nevím jak se zachovat sice jí lituji ale teď mám život už trochu jinak poskládaný a navíc na ní ani nemám čas a ona je ta která mi ještě před tím říkala:„ Ty do mého života nepatříš!“a já nevím jak se zachovat. Poradíte?
Milá dívko,
děkujeme za důvěru. Popisuješ situaci se svou kamarádkou, která tě dříve pomlouvala, nyní ale přišla s omluvou, kdy uznala, že jsi měla pravdu ohledně jiné vaší společné kamarádky. Máš teď ale pochybnosti, jak se máš dál zachovat. Kamarádka by se s tebou tedy chtěla opět začít kamarádit? Je její omluva myšlena jako nové navázání vašeho přátelství? Nebo jde pouze o omluvu a žádné další očekávání tím nevyjadřuje? To, že se ti omluvila a uznala, že jsi měla pravdu ohledně chování té druhé dívky, je moc dobře. To můžeš ocenit a třeba jí za to poděkovat. Když se ti někdo omluví a uzná svou chybu je moc cenné. Může to být teď pro tebe i takové konečné uzavření kapitoly, kdy se proti tobě domluvily dvě tvoje kamarádky a ty ses s tím musela vyrovnat. Psala jsi, že jsi to nějak dala, protože tě čekal nástup na novou školu. Ale i tak, takové zrady mohou být v našem životě těžká událost a poznamenat naší důvěru k dalším přátelstvím. Můžeš to tímto v sobě uzavřít a mít to jako minulost. Dále tu vnímám otázku nad tím, jestli tedy máš znovu navázat přátelská kontakt s touto dívkou. A vnímám, že se ti do toho už moc nechce. Tvůj život je už jinak poskládaný a nejspíš jste se s touto dívkou od sebe i jinak vzdálily. Máš právo na to, aby jsi měla kolem sebe přátele, kteří ti vyhovují. Můžete si s kamarádkou třeba o tom, co proběhlo popovídat. Ale není potřeba se nutit do dalšího kontaktu, který ti kdysi něco přinášel ale teď už nepřínáší. A je moc dobře, že se nad tím takto zamýšlíš. Pokud se ti do přátelství s bývalou kamarádkou nechce, tak jí to můžeš upřímně říci či napsat. Je to lepší než předstírat zájem a přátelství. Mnohem cennější jsou opravdové, upřímné vztahy. Tak se neboj být v tomto otevřená a pravdivá. Držím ti palce. Poradce Centra Locika
Dvojí chování kamarádky
Kamarádi
Ahoj, ve škole mám jen jednu kamarádku, tedy myslela jsem si to, ale vždy když se jí zeptám jestli si spolu nesedneme nebo spolu nepujdeme ven tak mi řekne že jít ven nemůže nebo že neví jestli se mnou bude sedět a já ji potom potkám s někým jiným s kým se domluvila až po mém dotazu zda s ní mohu sedět. Nebo se se mnou třeba jeden týden baví a ten druhý mě pomlouvá. Prosím poraďte mi co mám dělat se mnou se nikdo nechce bavit. Děkuji za odpověď,
Holka.
Ahoj z Modré linky,
umím si představit, že Ti chování Tvé kamarádky nedává smysl a nevíš, co si o ní a o vašem přátelství máš myslet.
Je mi líto, že se k Tobě chová tak, jak popisuješ, chápu, že Tě to hodně trápí. Nezdá se mi spravedlivé být k někomu jeden týden milý a druhý týden ho pomlouvat. V takovém kamarádství by se nikdo necítil dobře a mezi kamarády by to tak vypadat nemělo. Zároveň rozumím, že je pro Tebe v něčem důležité, zvlášť když píšeš, že je to ve škole Tvá jediná kamarádka.
Je přirozené přát si někoho, kdo nám bude rozumět a chovat se k nám hezky. Také Ty si zasloužíš přátelství, na které se můžeš spolehnout. Vidím, jak se sama snažíš vytvářet společné plány a aktivity, a to stojí za ocenění. Napadá mě proto, že by sis s kamarádkou mohla promluvit a podělit se s ní o pocity a pochybnosti, které z vašeho vztahu máš. Je pak na Tobě, jestli se s ní rozhodneš kamarádit i nadále.
Píšeš, že se s Tebou nikdo nechce bavit. Nejsem si jistá, jak přesně to u Tebe vypadá, ale přemýšlím, jestli je ve škole třeba někdo, kdo je Ti příjemný a s kým by ses ráda sblížila. Říkám si, že by to mohlo být příležitostí seznámit se s někým novým, s kým Tě třeba spojuje nějaký Tvůj zájem. Věřím, že máš spoustu skvělých vlastností, kterými dokážeš ostatní zaujmout a nová přátelství si tak najít. Vnímám Tvé odhodlání a chtěla bych Tě proto moc povzbudit v trpělivosti. Mnohdy uleví, když to, co nás trápí, probereme s někým dalším, koho známe a důvěřujeme mu – ideálně s dospělým, který patrně také podobné situace v mládí řešil. Některým mladým lidem také pomohlo svěřit se ve škole psychologovi, nebo oblíbené učitelce/učitelovi. Díky tomu, že Tebe i danou osobu znají, by tak mohli dokázat lépe poradit, nasměrovat.
Moc Ti držíme palce a přejeme Ti krásné podzimní dny.
Modrá linka
Chtěla bych mít svou partu
Kamarádi
Ahoj poslouchám hodně audioknihy mám ráda knihy které jsou pro starší než jsem já nejradši mám třeba sirotčinec slečny Pregrinové Dobrá znamení nikdy kde a jméno růže hladové hry a takové podobné knížky a už jakože jsem jich slyšela hodně na v některých se považuji za odborníka chtěla bych
Většinou tam mají dobré kamarády (nejlepší) kolektiv který funguje já bych taky chtěla mít nejlepšího kamaráda/ku
Trochu jim závidím i když vím že jsou jen fiktivní. Chtěla bych zažít taky i nějaké dobrodružství PS.omlouvám se za pravopis a nedodržení teček za větami
Ahoj z Modré linky.
Z Tvé zprávy cítím velké nadšení, se kterým se knížkám věnuješ. Jsem ráda, že vynikáš v něčem, co Tě tolik baví. Dokážu si představit, že knižní postavy jsou Ti v mnohém vzorem a ráda bys zažívala taková dobrodružství, jako oni. Toužit po přátelství a nových zážitcích je naprosto normální, obzvlášť ve Tvém věku. Dává mi proto smysl, že postavám dokonce závidíš, ačkoliv jsou fiktivní.
Nepokládáš žádnou otázku, ale napadá mě, že bys možná ocenila nějaké tipy, jak dobré kamarády najít. Nevím toho o Tobě tolik, a tak přemýšlím, jestli máš někoho, koho za kamaráda považuješ. Možná to zatím jen není ten nejlepší. Může být fajn vytvořit společně nějaký plán a lépe se tak poznat. Časem možná zjistíte, co všechno vás spojuje, a vydáte se na společná dobrodružství. Podobně si můžeš svou partu nebo nová přátelství najít na různých kroužcích nebo během aktivit, které Tebe baví a ráda jimi trávíš čas - jako jsou právě knížky. Možná má Tvoje škola čtenářský klub, nebo na ní nějaký takový může vzniknout - třeba i díky Tobě.
Většinou delší dobu trvá, než najdeme někoho, s kým si skutečně rozumíme a dokážeme je považovat za nejlepší kamarády, nebo dobrou partu. Někdy nás může ovládnout strach, že nikoho takového nepotkáme, nebo se dokonce cítíme pozadu oproti ostatním. Ráda bych Tě ale podpořila v trpělivosti. Věřím, že dokážeš druhé mnohým oslovit, třeba svou jedinečnou znalostí knížek a zápalem pro dobrodružství.
Přejeme Ti krásné dny a přejeme hodně štěstí do budoucích přátelství.
Modrá linka
Dlouho si přeji dobrou kamarádku / kamaráda
Kamarádi
ahojky chtěla bych poradit. Už dlouho si přeji potkat někoho s kým bych mohla dělat cokoliv, svěřit se , chodit s někým pořád ven atd. Hrozně bych si přála nějakou takovou kamarádku nebo kamaráda ale na nikoho jsem zatím nenarazila. Nevíte kde na takového člověka mám narazit ? Jsem hroznej introvert takže se ani s někým neumím skamarádit , hodně mě to štve prosím poraďte chtěla bych si s někým začít pořádně užívat života
Ahoj z Modré linky,
vnímám z Tvého dotazu velké odhodlání si dobrého kamaráda nebo kamarádku najít. Je obdivuhodné, že se snažíš hledat cesty, jak toho docílit, a nevzdáváš to, i když je pro Tebe obtížné s někým se skamarádit.
Ptáš se, kde bys mohla na takového člověka narazit. Napadá mě, jestli je třeba ve Tvé škole někdo, kdo je Ti příjemný, a ráda bys jej poznala blíž. Nejnáročnějším často bývá udělat samotný první krok a druhého oslovit. Může Ti tak pomoct se na setkání dopředu přichystat. Připravit si, co bys chtěla říct, a jak by to pro Tebe bylo nejpříjemnější. Mnohdy také pomáhá, když s druhými máme něco společného. Něco, v čem si navzájem rozumíme, nebo to dokonce můžeme podnikat dohromady. Kromě školy tak hledat můžeš i ve volnočasových kroužcích, nebo se do nějakých zapojit podle toho, co Tě zajímá. Nové kamarády potom můžeš lépe poznat i díky zájmům, které Vás spojují a baví.
Dokážu si představit, že je pro Tebe seznamování náročnější, když jsi introvert. Dává mi smysl, že Tě to štve, když si zrovna kamaráda či kamarádku tolik přeješ. Ráda bych Tě ale ujistila, že spousta introvertů si vytvořilo silná životní přátelství, ačkoliv i pro ně bylo v počátku obtížnější se seznámit. Věřím, že když jsi sama sebou, máš druhým spoustu co předat a nabídnout. Budovat důvěrný a pevný vztah také obvykle nějakou dobu trvá a žádá si hodně trpělivosti. Ráda bych Tě proto podpořila, aby ses nebála dělat malé kroky a vytrvala v hledání nových přátel.
Moc Ti s hledáním držíme palce.
Modrá linka
Nemám ve třídě kamarády
Kamarádi
Ahoj
Mám problém. Ve třídě nemám vůbec žádné kamarády a ani se tam s nikým nebavím. A nevím s kým si na začátku školního roku sednout předtím jsem seděl s jednou holkou, která byla nová, takže nikoho neznala. Teď už si ve třídě našla nejlepší kamarádku, takže si na 100 % sedne s ní. Fakt se tam s nikým nebavím. Paní učitelka to ví, že se tam nemám kamarády. Asi to bude tak kdo na mě vyjde, nebo budu sedět sám, protože ve třídě máme 15 lavic (pro 30 lidí) a je náš o o něco méně než 30. Minulý rok pár kluků sedělo samo, ale to protože zlobili. Nechci to ani moc řešit s rodiči, protože oni už jsou ze mně nešťastní a říkají, že to není možné, že nemám kamarády ve třídě. Že prý si za to můžu sám. Přitom jsem úplně normální člověk. Sám bych se popsal jako chytrý, milý, spolehlivý. Ostatní ze třídy mají nejlepší kamarády, se kterými budou sedět.
Prosím poraďte mi jak to udělat abych mohl sedět s někým „dobrým“.
Předem děkuji za odpověď
Ahoj,
děkujeme za Tvou důvěru i upřímnost, se kterou nám píšeš.
Chápu, že pro Tebe může být těžké, když nemáš ve třídě nikoho, s kým by ses bavil, a teď před začátkem školního roku máš nejistotu, s kým budeš sedět.
Tvým obavám se nedivím, a věřím, že Ti v tom není dobře. Chci Ti napsat, že v tom nejsi sám – hodně kluků a holek v Tvém věku se někdy cítí podobně.
Říkám si, že by mohlo pomoci přemýšlet, jestli je ve třídě někdo, s kým jsi třeba někdy mluvil, nebo kdo se Ti zdá být bližší a otevřenější. Pokud Tě napadne někdo takový, můžeš mu třeba už teď napsat zprávu, nebo ho první školní den jednoduše oslovit, například nějak takto: „Ahoj, zatím si nemám s kým sednout. Nevadilo by ti, kdybych si sedl s tebou?“ Je možné, že budeš trochu nesvůj, ale stojí za to to zkusit. Samozřejmě to předpokládá přijít do školy včas, aby Tě někdo nepředběhl.
Pokud se Ti nepodaří najít někoho, s kým bys seděl, a budeš v lavici sám, nemusíš to brát jako neúspěch - pokud je ve třídě lichý počet, někdo sám sedět vždycky bude. I tak budeš mít příležitost ukázat ostatním, jaký jsi – chytrý, milý a spolehlivý. Spolužáci si časem k Tobě mohou najít cestu.
Pokud jde o rodiče, možná by stálo za to jim říct, jak se opravdu cítíš. Věřím, že Tě může jejich vnímání situace mrzet. Je možné, že kdyby věděli, co přesně prožíváš, mohli by Ti lépe porozumět a podpořit Tě.
Držíme palce, aby se Ti ve škole dobře dařilo,
Modrá linka
Kluci si myslí, že jsem starší
Kamarádi
Ahoj
Hodně kluků si myslí že je mi 14-17 let ale tak to není.
Já nevím zda je dobré když mě 16 a víc borců miluje furt mi píšou nechceš se mnou chodit? Já idk. Protože už mám někoho.
Pokud neodpovíte tak nevadí.
Ahoj,
děkujeme za Tvůj dotaz.
Takové věci, jaké popisuješ, se mohou dít. Je možné, že si kluci myslí, že jsi starší, protože vypadáš vyspěleji než Tvoje vrstevnice, nebo se tak možná chováš. Neznamená to ale, že bys měla dělat něco, co neodpovídá Tvému věku, nebo co dělat nechceš.
Jestli je to dobré, nevím, některé holky by byly nadšené, jiné to může obtěžovat a být to pro ně nepříjemné. Nemělo by tě to ale ohrožovat a narušovat Tvoje bezpečí a komfort.
Pokud už někoho máš a chceš, aby to tak bylo i dál, je důležité být k sobě i k ostatním upřímná. Můžeš klukům, kteří ti píšou, jednoduše odpovědět, že už někoho máš, a že nemáš zájem chodit s někým jiným. Vztahy by měly být o vzájemném respektu a pochopení, a je důležité, aby i ostatní respektovali Tvá rozhodnutí.
Jak jsme už psali, pokud Ti pozornost kluků není příjemná, není špatné říct „ne“, klidně napsat, aby Tě už nekontaktovali. Je opravdu důležité, aby ses cítila bezpečně a aby Tě chování kluků nestresovalo a neobtěžovalo. Klidně si můžeš připravit opověď, kterou budeš používat, tak, aby Ti v tom bylo co nejlépe. Samozřejmě Ti mohou pomoci i rodiče nebo kamarádi.
Přejeme klidné dny,
Modrá linka
Strach o kamarádku kvůli poruše příjmu potravy
Kamarádi
Ahojte, já nevím co mám dělat když moje kamarádka odmítá jíst jako úplně, A když se nají hodně tak si prej udělá slanou vodu aby to asi vyzvracela je jí 13 let a je hubená jako hodně hubená (normální váha ale skoro podváha) ale někdy říká že ji vadí její postava (její postava je perfektní) poraďte mi prosím
Ahoj z Modré linky,
je od Tebe moc hezké, že bys chtěl pomoci kamarádce, zní to, že Ti na ní hodně záleží. Je mi líto, že má kamarádka takové potíže se svým tělem a s jídlem. Pokud skoro nic nejí a někdy jídlo i zvrací, může to pro ni být nebezpečné. Je dobře, že hledáš, co bys pro ni mohl udělat.
Zároveň chci, abys věděl, že za své zdraví je zodpovědná Tvá kamarádka a především její rodiče. Tvé možnosti, jak jí pomoci, jsou docela omezené. Je moc důležité, že si toho všímáš, a to hlavní, co můžeš udělat, je mluvit se svou kamarádkou o tom, co vidíš a že Tě to znepokojuje, že máš o ni strach. Můžeš jí také nabídnout pomoc a podporu při hledání odborné pomoci. Tou je například psycholog/psycholožka. Takového odborníka možná máte ve škole, a pokud ne, kamarádka na něj může dostat kontakt od svého lékaře/lékařky. Kdyby ale kamarádka o žádnou pomoc nestála, neexistuje způsob, jak bys ji k tomu přiměl proti její vůli. Je ale moc důležité, aby o jejím problému věděl někdo dospělý. Můžeš se zkusit kamarádky zeptat, jestli o tom vědí rodiče a jestli to nějak řeší. Kdyby se rodičům svěřit nechtěla, třeba je někdo jiný dospělý, komu věří - učitelka, vedoucí kroužku nebo někdo další z její rodiny.
Důležité je na kamarádku netlačit. Dát jí vědět, že máš o ni obavu a jsi tady pro ni jako podpora. Zároveň ale chci zdůraznit, aby sis i Ty hlídal své hranice a nenechal se problémem kamarádky příliš zahltit. Je v pořádku říct, že dál nevíš, jak bys pomohl a odkázat ji na odborníky. Můžeš jí dát i kontakt na nás. Na telefonu nebo chatu s ní můžeme více do hloubky probrat, co se děje. Existuje také organizace Anabell, která se problémy s jídlem zabývá a kam může kamarádka anonymně napsat (www.anabell.cz)
Držíme Tobě i kamarádce palce.
Modrá linka
Osamělost
Kamarádi
Ahoj Alíku, potřebovala bych pomoct, už dlouhodobě jsem hrozně sama a cítím se příšerně osamělá. Moc bych si přála najít si nějakého přítele který by mě měl rád ale nevím co mám dělat. Nemám ani skoro žádné přátele a když nějaké mám tak se se mnou nebaví. Např. Mám kámošku která mě přivedla na mou školu kam teď chodím, musela jsem totiž přestoupit. Ale v poslední době se se mnou vůbec nebaví a baví se s jednou sprostou a mě ne úplně příjemnou holkou. Prý že se se mnou nemá o čem bavit ale s ní má asi hromadu nápadů na témata. Je mi to líto a nemám fakt nikoho. Jak už jsem říkala hrozně bych si přála přítele který by mě chápal a měl mě rád. Co mám tedy dělat? Prosím pomoz mi.
Ahoj z Modré linky,
každý člověk si zaslouží mít po svém boku někoho, kdo má pro něj pochopení, a s kým se má vzájemně rád. Je přirozené, že po tom toužíš. Oceňuji odhodlání, s jakým se snažíš přítele a kamarády najít.
Fajn kluka můžeš potkat třeba ve škole, v okolí svého bydliště apod. Teď v létě může být dobrou příležitostí jak se seznámit třeba tábor, hřiště nebo koupaliště. Pokud se Ti nějaký kluk ve Tvém okolí zalíbí, můžeš mu svůj zájem dát najevo třeba úsměvem nebo milým pozdravem. Pak ho třeba zkusit oslovit a navázat nějaký kontakt. Někdy je potřeba se více poznat, než vznikne nějaký vztah, občas také partnerské vztahy vznikají ze vztahů přátelských.
Napadá mě, že se blíží září a s tím i možnost, najít nějakou novou zálibu nebo aktivitu. Nejen že tak budeš dělat to, co tě baví, ale můžeš tak potkat lidi, které baví to samé, co Tebe - to samo o sobě může být tématem, o kterým si spolu můžete povídat. Můžeš si zvolit takový kroužek, do kterého dochází jak holky, tak kluci. Kromě kamarádek tam tak můžeš natrefit třeba i na kluka, se kterým naleznete vzájemné zalíbení. Pokud budeš chtít, můžeš možnost chození na nový kroužek probrat s rodiči. Můžeš se také ve svém okolí porozhlédnout po Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Je to místo, kde mohou dospívající smysluplně trávit svůj čas a přijít tam i ve chvílích, kdy se cítí osaměle. Trávit čas zde můžeš jak se svými vrstevníky, tak i s pracovníky centra.
Mrzí mě, že s kamarádkou nenacházíte společnou řeč. Popřemýšlej o tom, zda by stálo za to si s kamarádkou promluvit a říct ji, jak se cítíš ohledně toho, že se s Tebou nebaví. Měla bys tak možnost zjistit, jak to mezi sebou vlastně máte, a zda o své přátelství chcete bojovat. Pokud ano, zkuste si společně říct, co můžete každá pro vzájemné přátelství udělat, abyste se v něm obě cítily dobře. A pokud ne, nevěš hlavu, věřím, že se Ti podaří navázat nová přátelství, ve kterých se budeš cítit milovaná.
Pěkné léto,
Modrá linka
Nejde mi být sama sebou
Kamarádi
Ahoj.
Mně nejde být sama sebou. Já neumím být upřímná, ale tady na Alíkovi se prostě cítím svibodněji a mám pocit že můžu mluvit otevřeněji. Ale k věci. Já jsem povahově úplně jiná než si ostatní myslí. Oni si myslí že jsem nesebevědomá holka, která ještě ke všemu většinou líná. Ale já jsem sebevědomé, aktivní, chytré, tvořivé děvče. A pořád se jim snažím říct jaká doopravdy jsem, ale vždy mně odbyjí větou typu : vypadni ode mně než ti jednu střihnu. Jen zdvořileji.
Prosím poraďte.
Ahoj z Modré linky,
mrzí mě, že ve vztazích nejsi sama sebou. Věřím, že je to dost těžké a nepříjemné. Chceš, aby Tě druzí viděli takovou, jaká jsi, to je zcela pochopitelné. Rozumím ale také tomu, že není snadné být sama sebou, když asi nezažíváš od druhých moc přijetí.
Oceňuju, že ses nenechala odradit a stále se snažíš druhým ukázat, jaká doopravdy jsi. Zároveň mi přijde hodně cenné to, že Ty sama víš, kdo jsi, a držíš si to. Pokud druzí nechtějí vidět Tvé skutečné já, asi není způsob, jak jim to lépe ukázat. Říkám si, že je i přirozené, že s někým dokážeme být sami sebou, a s někým jiným nám to nejde. Kladu si otázku, jestli ve Tvém životě je někdo, s kým Ti to alespoň trochu jde. Můžeš se pak ptát sama sebe, čím to je. Co ten člověk má nebo jaký je, jak se k Tobě chová, že si dovolíš být sama sebou.
Také mi běží hlavou, že někdy ve vztazích trvá, než člověk nabere odvahu být otevřený. Mnohdy to totiž znamená, že jsme před druhými zranitelní, odhalujeme svoje nedostatky nebo trápení a to taky chce kus důvěry k druhému. Nemusí to jít hned, pro někoho je to snazší, někomu může trvat hodně dlouho, než je toho schopen. Obojí je v pořádku, každý to může mít jinak.
Chci Tě povzbudit v tom, aby sis dále udržela to, jak Ty vnímáš sama sebe. Věřím, že postupně můžeš najít lidi, kteří to budou moci vidět. Pokud bys chtěla, mohlo by být nápomocné zkusit zajít za psychologem/psycholožkou, např. pokud máte ve škole. Společně byste mohli hledat, co Ti brání v tom, že nedokážeš být sama sebou ve vztazích, a jak to překonat.
Přejeme Ti, ať najdeš lidi, se kterými můžeš být sama sebou.
Modrá linka
Kamarádi z dovolené
Kamarádi
Ahoj Alíku a spol., Omlouvám se ze zase píšu ale teď jsme byli na dovolené u moře a našla jsem si tu skvěle kamarády ale jsou z jiné země než my. Už nečekaně odjeli ( byli i na stejném hotelu ). My už taky dnes odjíždíme a už se s nimi nikdy neuvidíme jak se s tím smířit ? (Kontakt na ne nemáme)
Ahoj,
rozumím tomu, že je ti smutno a že se ti po kamarádech stýská. Je škoda, že sis na ně nevzala kontakt, ale třeba by to šlo ještě zachránit, kdybyste se zeptali na recepci hotelu alespoň na celé jméno a město, ze kterého pocházeli. Pak bys měla šanci najít je například přes sociální sítě a mohla by sis s nimi psát a třeba se s nimi i za čas znova vidět.
Držím ti palce!
Bára
Neumím si najít kamarády
Kamarádi
Ahoj, potřebuji tvou pomoc. Nedokážu najít žádné přátelé, protože jsem v osobním životě celkem dost asociální. Hraju hodně videohry, ale ani tam nejsem moc schopen najít přátelé. Nejsem si právě moc jistý, co v tomto případě dělat a právě proto jsem přišel za tebou s prosbou o pomoc. Předem Ti děkuji moc za odpověď
Ahoj z Modré linky,
je dobře, že si píšeš o radu, když nevíš, co dělat. Je mi líto, že se Ti nedaří najít kamarády. Nejsem si jistá, jestli na to existuje nějaká jednoznačná rada, ale pokusím se napsat Ti alespoň obecně, co mě k tomu napadá.
Neznám podrobněji Tvou situaci, jak to například vypadá, když se snažíš s někým skamarádit, co se třeba nedaří. Někdy člověk může být nervózní a pak je pro něj těžké být uvolněný. Někdo se třeba i snaží trošku přetvařovat, zapůsobit na druhé, aby ho viděli lepšího. Někdo zase nemá příliš mnoho příležitostí, kde si kamarády najít. Nevím, jestli něco z toho je i Tvůj případ.
Obecně je dobré být co nejvíce upřímný, nesnažit se na něco si hrát, prostě být sám sebou. Až narazíš na toho správného člověka, bude to právě Tvoje jedinečná osobnost, která ho může zaujmout. Je dobré se o druhého zajímat, co má rád, co ho baví, jak tráví volný čas. Třeba pak objevíš něco, co máte společné a co vás baví nebo zajímá oba. Někdy to začíná spíš psaním a až později se sejdete osobně, to asi hodně záleží na situaci. Kamarády můžeš potkat třeba na kroužku, na táboře, nebo venku kolem domu, jestli chodíš a někoho tam potkáváš.
Někdy není dobré být ani příliš horlivý, to může druhé někdy i odradit. Napadá mě, že možná i tady na Alíkovi můžeš najít kamaráda nebo kamarádku na dopisování. Někdy pomáhá i svěřit se rodičům nebo někomu blízkému, komu věříš, protože často druzí mají podobnou zkušenost a dokážou nám poradit, co fungovalo jim. A i samotné sdílení může ulevit, že v tom člověk není sám. Kdyby Tě to více trápilo, můžeš se nám ozvat na chatu nebo telefonu a můžeme se o tom pobavit více a lépe reagovat na to, co potřebuješ.
Přejeme Ti hezké léto.
Modrá linka
předchozí | 123456 | další |