Z poradny Alík radí dětem
Strach
zdravim, potrebovala bych poradit uz nevim co dal. Ve skole na mě bezduvodne rvou ucitelky kdyz o nevo pozadam nebo me obvini z neceho co jsem neudelala. Opravdu mi to nepomaha. Mam problem se sebepozkozovanim a tohle na tom nepomaha. Za posledni dva mesice jsem si toho prosla hodne jen to nikdo nevidi a to ve skole me jeste vic topi. Vsichni se mi za ten dnesek ze me servala vysmali a vsichni mi to jeste prali. Mam pocit ze asi delam chybu nebo nevim. Bojim se ze neco zkazim a zase me nekdo serve..Rodice to vedi pomohli mi ale nikdo to neovlivni jelikoz nejsou v me kuzi a ostatni mi reknou ze to prehanim. Opravdu bych potrebovala radu dekuji
Milá dívko,
děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že zažíváš negativní chování vůči sobě od učitelek i od spolužáků a nerozumíš tomu, proč se k tobě takto chovají. Máš pocit, že nejspíš děláš stále nějakou chybu, už předem se bojíš, že něco zkazíš nebo tě někdo seřve. Pak také mluvíš o tom, že máš problém se sebepoškozováním. Z toho, co píšeš, mám dojem, že se nejspíš něčím trápíš delší čas, bude se to dotýkat tvého pocitu sebehodnoty, nejistoty, napětí, možná máš pocit, že tě někdo odmítá nebo máš na někoho vztek a nemůžeš ho vyjádřit. A pak tyto hlubší pocity vedou k tomu, že jsi velmi nejistá, máš strach, že budeš dělat chyby a to naopak ještě víc vede k tomu, že nejistě na druhé působíš a třeba opravdu děláš různé chyby. Můžeš na sebe tím, jak působíš na druhé, upoutávat negativní postoj vůči sobě. Samozejmě bezdůvodně na tebe nikdo křičet nesmí. A víme, že se to ve školách často děje. Učitelky by se měly umět chovat k dětem neutrálně, bez jakýchkoliv osobních předsudků. To, co popisuješ nejspíš vypovídá také o něčem, co je problém té učitelky. Ale moc rozumím tomu, jak nepříjemné to je a že to pak může strhnout lavinu dalšího negativnícho chování vůči tobě. Chci ti tím napsat, že tu jsou dvě stránky toho, co se ti děje. Jedna se týká víc těch druhých a druhá se týká tebe samotné. To, co můžeš nejlépe ovlivnit, je právě to, co se týká přímo tebe. Možná tu je něco, čemu potřebuješ v sobě porozumět, něco, co má souvislosti s tvými zkušenostmi a vztahy, jaké jsi dosud kolem sebe měla. A možná to vytváří nějakou tvou velkou nejistotu, nesebevědomí, strach, který pak může u druhých vzbuzovat to, že se k tobě chovají, tak jak popisuješ. Určitě bych ti doporučila porozumět tomu i po této stránce. Máš třeba možnost kontaktovat vašeho školního psychologa? Nebo jiného psychologa? Můžeš si o tom, co tě trápí také víc popovídat třeba na nějakém anonymním chatu. Zde s tebou tvé trápení víc rozeberou a třeba společně přijdete na nějaké další kroky, které ti pomohou. Můžeš třeba využít chat Centra Locika. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz.Tak ti moc držím palce, abys brzy našla pomoc a ulevilo se ti. Poradce Centra Locika.
Na otázky odpovídají
pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.
Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.
Potíže se spánkem, když nejsou rodiče nablízku
Strach
Ahoj prosím napište co nejdříve
Už od narození řeším tento problém a to je mi 12.. cítím se za to trapně😓 ale nejde se toho zbavit
Prostě nemám ráda spát někde jinde a bez rodičů ani u babiček to prostě nedávám vždy brečím a jsem ve stresu
Nebo jen když nás babička na noc hlídá tak se mi špatně spí a usíná pak prostě nemohu usnout a začínám mít takový strašný strach že prostě vůbec neusnu atd.. ale přesto vím že usnu ale to mi nepomáhá..
Rodiče v pondělí ráno letí na Tchajwan kvůli taťkovým závodům a do příštího úterý takže kolem týdnu budou pryč..😔
Takže já mám být u babičky a pak zase k druhý babičce...
Já už nevím co dělat.. teď jsem ještě v pohodě ale myslím si že zítra to už na mě bude pomalu padat..
Tak vás žádám aby jste mi pomohli.. už jsem byla u psychologa ale stejně mi to nepomohlo a měla jsem i jejich věci ale spíš mě to rozesmutnělo
Já už nevím co dělat je to pro mě těžký a bude to těžký
Tak mi prosím poraďte
Budu to muset zvládnout.. je to ale strašné těžký..
S láskou vám děkuji a aspoň vy si užijte prázdniny♥️😓
Ahoj,
chápu, že Ti představa, že budeš týden mimo domov bez rodičů, nedělá dobře, když máš zkušenost, že je Ti v podobných situacích smutno a špatně se Ti usíná. Je důležité, že si s tím přeješ něco dělat a hledáš podporu.
Úplně první mě napadá, že spousty lidí na světě se něčeho bojí (většinou jsou to nějaké situace nebo zvířata) a všichni tito lidé mají společné to, že se bojí, že se jejich strach bude opakovat. Dovedu si představit, že si moc přeješ prožít týden u babiček jako by nic. Že jsi třeba i zklamaná, že setkání z psychologem zatím nevedla k tomu, že by Tvůj neklid v nepřítomnosti rodičů už nadobro zmizel. Říká se však, že většina lidí potřebuje nejméně 20 setkání s psychologem, než ucítí nějaké změny. Chtěla bych Tě proto povzbudit, abys to nevzdávala, a současně si nevyčítala, když se strach i přes všechnu snahu znovu objeví. Vnímám, jak moc tíživé to pro Tebe je, a jak moc se snažíš, abys byla silná a zvládala to.
Kdyby na Tebe strach znovu přišel, můžeš to pojmout jako vědecký experiment - pozorovat, jak se cítíš v různých situacích během dne až po usínání a přidávat k tomu třeba hvězdičky nebo jiné známkování, podle toho, jak příjemné Ti jsou. Můžeš si zkusit i zapsat, proč si myslíš, že ses tak cítila. Pak můžeš všechny obtěžující pocity zavřít před spaním do deníčku, a ten třeba ještě zavřít do šuplíku nebo do skříně, co nejdál od Tvé hlavy i srdce, a naopak si vzpomínat na ty chvíle, které pro Tebe byly přes den nejhezčí. Když si deníček budeš psát déle, třeba Ti začne přinášet nápady, jak bys své nepříjemné pocity mohla lépe zvládnout. Deníček s poznámkami by také mohl pomoci Tvému psychologovi porozumět, co prožíváš a jak Ti účinně pomoci.
Tvůj taťka je sportovec a tak určitě víš, že před nějakou velkou výzvou je nutný dlouhý a vytrvalý trénink. Ve svém dotazu nepíšeš, jestli jsi měla možnost na svou týdenní výzvu u babiček nějak trénovat. Ať je to jakkoliv, myslím, že by bylo užitečné mít dva plány. V prvním plánu by mělo být to, co zkusíš, aby byl Tvůj smutek a obtíže s usínáním co nejmenší - něco, co Ti vždycky zlepší náladu, nebo co Ti pomůže se pořádně unavit. V druhém plánu by mělo být to, co budeš dělat, když potíže s usínáním přijdou. Možná už od psychologa znáš některé relaxační techniky (pěknou nahrávku najdeš tady: https://www.youtube.com/watch?reload=9&v=2n0ka8vLMDc&t=21s). Mnoho lidí u nich přirozeně usíná. Doporučuji si to párkrát zkusit nanečisto, klidně přes den. Užitečné tipy jsou i v aplikaci Nepanikař, pokud máš svůj chytrý telefon. Zkusit můžeš vícero věcí a pozorovat, která z nich Ti před usnutím pomáhá nejvíce.
Také mě napadá, jestli už jsi měla možnost se s babičkami o Tvém strachu podělit? Opravdu bych Ti přála, abys s tak silnými pocity nemusela bojovat sama, sdílet je s babičkou před spaním by tak mohlo jejich tíze alespoň malinko ulevit a dodat Ti klidu.
Nápomocná by Ti mohla být nejen příští týden také tato knížka (https://firstclass.cz/produkt/terapeuticka-kniha-pro-deti-8-13-let/) určená přímo pro děti, kterým je někdy z něčeho úzko. A tak trochu i pro jejich rodiče. Je v ní spousta zajímavých nápadů a úkolů, žádná nuda. Zkus o ní říct rodičům, třeba ji dokážete po svátcích sehnat nebo objednat. Je to novinka.
Držíme Ti palce.
Modrá linka
Strach
Ahoj poradno,
Poslední dobou na nás naše třídní učitelka častěji křičí... jo, tam mi to tak moc nevadí, pak ale když jsem doma a táta je třeba z něčeho naštvaný a malinko povýší hlas( klidně to nemusím být já, na koho křičí) se mi chce hned brečet. Mám pocit jako bych prostě nezvládala tolik křičení za den. Myslím si že to asi není normální(chuť na brečení), ale chtěla bych se zeptat na váš názor.
Předem děkuji za odpověď,
Holka
Milá dívko,
děkujeme za důvěru. Popisuješ to, že ti poslední dobou nedělá dobře, když musíš snášet víc křiku během dne. Křičí na vás ve škole učitelka a pak jsi víc citlivá i na to, když doma zvýší hlas táta. Nejprve je potřeba říci, že učitelka by křičet na vás ve škole neměla, není to správné, že to dělá. A máte právo si na její chování stěžovat, vedení školy, pokud by vám její chování vadilo. Poslouchat křik je celkově pro děti velmi nepříjemné. Křik může vzbuzovat pocit ohrožení, strach z toho, že se nám nebo někomu blízkému něco stane. Křik může být důležitý, proto, aby jsme vyjádřili něco, co chceme zdůraznit, něčemu zabránit, vyjádřit něco, co nechceme, křikem se můžeme bránit. Ale také vyjadřovat vztek, agresi, odmítání, křikem můžeme někomu i ublížit. Vztek nese v mezilidském kontaktu mnoho různých významů. V tobě bude křik pravděpodobně vzbuzovat ten strach. Může to být dáno tím, že máš v sobě uloženou nějakou vzpomínku na to, kdy v tobě křik strach vyvolal. Třeba z doby, kdy jsi byla malá. Už si na to ani nemusíš vzpomínat ale je to v tobě uložené v takové hlubší paměti. A ten křik, který slyšíš ve škole či od táty doma, pak může vyvolávat ty slzy. Malé děti často reagují pláčem na křik, byť se netýká jich. Ale křik v nich vyvolá strach a strach pak vede k těm slzám. V situaci, kdy uslyšíš křik nebo zvýšený hlas a víš, že to v tobě pravděpodobně vyvolá slzy, zkus se zaměřit na svůj dech, pomalu dýchat a dech pozorovat. To by tě mohlo uklidnit a zastavit tu automatickou reakci, tedy slzy. Případně se o tom můžeš poradit s vaší školní psycholožkou, co by ti pomohlo v situaci, kdy se ti spouští slzy. Třeba ti i pomůže lépe porozumět, čím to je způsobené, že v tobě zvýšený hlas vyvolá takovou reakci.
Tak ti v tom objevování sebe sama držím palce. Poradce Centra Locika
Obavy o zdraví členů rodiny
Strach
Dobrý den všem do poradny,
poslední dobou si dělám velké starosti o svoji rodinu v rámci fyzického zdraví. Jak už jsem v dotazech zmiňovala dřív můj mladší brácha má velmi vzácnou nemoc a to diskografii která sama za sebe není až tak strašná jako následky které po transplantaci kostní dřeně můžou nastat. Aktuálně má problém s levou rukou která ho bolí a ani doktoři v pražském motole pořádně neví co s tím má. Měl ruku v sádře i nadále ho ale bolí přitom zlomené nic nemá. Větší problém mám poslední dobou spíš s mamkou a mladší sestrou. Mamce se poslední dobou točí hlava a jaksi ji tlačí krk a z toho má to motání hlavy. Na Googlu jsem zjistila že to může být ze stresu což by klidně být mohlo. Mladší sestra je zdravá ale teď tak měsíc ji vypadávají vlasy. Jsem z mamky a sestry strašně nervní a bojím se o ně zkoušela jsem jim nabídnout aby šli k doktorovi ale obě to jinak odmítají. Mám z toho už stres navíc mladší sestra je teď na mě hrozně protivná což mě mrzí protože se snažím ji pomoct.
Moje dotazy jsou teda následující:
1. Vím že nejste doktoři ale chtěla bych se zeptat jestli to sestřenice vypadávání vlasů může být jen například nějaká obměna. Sestra je jinak zdravá a je ji dobře. Chtěla bych se zeptat jaké bývají časté příčiny vypadávání vlasů zhruba jedenáctiletých slečen
2. Můj druhý dotaz se týká toho co mám dělat já začínám být z toho všeho strašně nervózní a vůbec nevím jak se mám uklidnit jelikož jsem po mamce zdědila velký stres takže si představuju jen ty nejhorší scénáře. Potřebovala bych pomoct jak se tohohle stresu zbavit a přemýšlet víc pozitivně.
Ahoj z Modré linky,
je mi líto, že všichni doma mají nějaké zdravotní problémy a nedivím se, že Tě to stresuje. Jak sama píšeš, my nejsme lékaři a nedokážeme říct, proč se Tvé mamce motá hlava ani proč sestře vypadávají vlasy. Sama sis hledala nějaké informace na Googlu a možná jsi viděla, že příčiny mohou být různé. U vypadávání vlasů to může být nedostatek živin ze stravy, stres, vliv hormonů, ... Opravdu to dokáže určit nejlépe lékař. Někdy to ale také může být i normální, v některých obdobích padají vlasy více a pak se to zase může uklidnit.
Pokud mamka ani sestra nechtějí jít k lékaři, není moc možností, jak bys je k tomu mohla přimět. Co ale udělat můžeš, je mluvit s nimi o tom (hlavně s mamkou), jak moc Tě to stresuje. Můžeš jí zkusit znovu vysvětlit, co prožíváš, když vidíš, že se doma všichni trápí s nějakým zdravotním problémem, podobně jako jsi to napsala nám. Kdyby i nadále odmítaly k lékaři jít, je dobré zaměřit se na sebe a na své zklidnění. Každému může pomáhat něco trochu jiného. Můžeš zkoušet třeba dechová cvičení nebo relaxaci, najdeš určitě na internetu nebo v aplikaci Nepanikař. Pomoci může také odvést pozornost nějakou činností, kterou máš ráda a která Tě uklidňuje. Je nějaký koníček, u kterého zapomeneš na to, co Tě trápí? Důležité také je starat se dobře o sebe - pravidelný spánek, vyvážená strava a přiměřený pohyb.
Kdyby Tě to trápilo dál, můžeš vyhledat pomoc psychologa anebo se obrátit znovu i na nás. Na chatu nebo telefonu se můžeme více doptat a lépe reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz)
Držíme Ti palce a přejeme hezké léto.
Modrá linka
Strach o osud světa
Strach
Ahoj
Můj spolužák pořád říká, že třeba bude konec světa, že kvůli globálnímu oteplování nebudeme moct žít, že bude apokalypsa, přelidněná planeta atd. A když mu já řeknu, že mu nevěřím, tak on začne říkat jak jsem naivní, jak můžu být takto hloupý atd. No a já se teď strašně bojím, že fakt bude konec světa a apokalypsa
Prosím pomozte hrozně se bojím
Ahoj, díky za tvůj dotaz. Má několik částí, a zkusím to postupně rozebrat.
Globální oteplování, lépe řečeno globální změna klimatu, je reálný problém. Dobře je popsána třeba na tomto webu. V důsledku lidské činnosti stoupá množství oxidu uhličitého (a některých dlaších skleníkových plynů) v atmosféře, která pak „zachytí“ více tepla ze Slunce. Je to jev, který sledujeme už minimálně 40 let, a posledních 15 let se o něm mluví více. Z pohledu planety je to jev celkem rychlý, z pohledu jednotlivých lidí naopak relativně pomalý. Už dnes sledujeme nějaké pozorovatelné změny (tam, kde byly dříve ledovce, už dnes nejsou apod.). Je tedy naprosto racionální být znepokojený. Ale pořád mějme na paměti, že to není „konec světa a apokalypsa“. Je to problém, a problémy se mají řešit. Apokalypsa by byl dopad velkého meteoritu, stačí se zeptat dinosaurů. Globální oteplování je problém mnohem pomalejší. Je dobré na řešení pracovat už teď (nebo ještě lépe už před 30 lety), ale není to apokalypsa jako z filmu. Není to konec světa.
Co se týče přelidnění planety, to je tvůj spolužák trochu pozadu za současnými trendy. Nyní naopak někteří lidé plaší, že populace klesá (spolu s tím, jak klesá porodnost). Tady bych byl mnohem klidnější. Populace se přizpůsobuje technologiím, možnostem a prostředí. Nikde není psáno, kolik lidí má na Zemi minimálně nebo maximálně být.
Nakonec se chci zastavit u toho strachu obecně. Strach není nutně špatná věc, dokud nás tedy neochromí. Strach je reakce na okolnosti, která nám něco dá „na oči“, co bychom třeba jinak přehlédli. Když jedu dálkovým vlakem, dostanu strach, že zmeškám stanici, a můj mozek tím pádem zbystří, aby se to nestalo. Když jdu tmavou ulicí, strach mne nabudí, abych dával pozor a všímal si prostředí kolem. Stejně tak i strach o osud planety nás může motivovat k užitečné činnosti. Jen to nesmíme přehnat s tím strachem a zkusit jej trochu „zkorigovat“, aby odpovídal reálné situaci.
Bojím se, že se nám na letišti ztratí kufr
Strach
Ahoj, nevím, jestli se s mým problémem dá něco dělat. Jde o to, že za pár dní letíme na dovolenou do ciziny. Několikrát se lidem stalo (i nedávno jsem o tom slyšela), že když letěli, tak nenaložili jejich kufry do letadla, a potom se jim ztratily a nikdo ty kufry nenašel nebo je vyhodili. Mám obavy, že se nám ztratí kufr. Moje otázka zní: V případě, že by k tomu došlo, mohu s tím něco dělat?
PS: Taky ještě přemýšlím, jestli si mám dát věci do batohu, abych si to mohla vzít s sebou do letadla, aby nedošlo ke ztrátě.
Ahoj,
zavazadla jsou častou noční můrou spousty lidí, kteří využívají leteckou dopravu. Realita je bohužel skutečně taková, že se občas nějaké problémy stávají (i když vlastně ne tak moc, akorát když se nic neděje, tak není o čem mluvit a psát). I v dnešní době to totiž dělají „jen“ lidé.
Nedávný velký problém (především u pražského letiště) byl způsobený extrémním nedostatkem personálu. Letadla skutečně odlétala i úplně bez zavazadel a lidé s tím nemohli dělat vůbec nic. Nebyl personál, který by kufry naložil. A ne do každé destinace létá několik letadel denně, aby mohla zapomenutá zavazadla brzo zamířit tam, kam měla.
Můžu tě ale ujistit v tom, že vám nikdo nemůže někde zapomenout či ztratit zavazadla jen tak. Jestliže s vámi zavazadla na dovolenou nedorazí, tak především máte nárok si koupit nezbytné vybavení (třeba něco na sebe či hygienické potřeby) a nechat si ho proplatit. Částky se tam odvíjejí od toho, jak dlouho ta zavazadla nemáte.
Stejně tak máte nárok na odškodnění v případě, že se vaše zavazadlo úplně ztratí (akorát za ztracené se považuje až po 21 dnech). I to se bohužel stává, ale velmi zřídka. Každé zavazadlo dostává hned ve chvíli, kdy cestovatele opouští, cedulku, na které je jméno jeho majitele, číslo letu, cílová destinace a tak podobně. Takže i když se náhodou zatoulá někam, kam nemá, tak je snadno identifikovatelné a hned se ví, co je zač a kam má putovat.
Využít jako takovou „pojistku“ příruční zavazadlo je rozhodně fajn a dělá to spousta lidí. Když jede člověk třeba k moři, tak vzít si do batůžku plavky, případně i nějaké tričko a kraťasy nebo třeba kartáček na zuby atd. nikdy není k zahození. Rozhodně tam také patří léky, zvlášť ty, které jsou pro člověka opravdu důležité, a to v dostatečném množství.
Nezapomínej akorát na to, že je pro palubní zavazadla nemálo omezená velikost a předměty v nich mají jistá pravidla. Nesmíš mít třeba tekutiny v balení větší než 100 ml (i když zejména v Praze pití kolikrát prochází), ostré předměty a tak podobně.
Člověk sice nemůže předvídat, co se přihodí, ale může se na to alespoň trochu připravit. U moře, kam se v létě létá asi nejčastěji, je navíc fajn, že člověk obvykle vlastně nic moc nepotřebuje. Když má alespoň plavky, tak nějaké ručníky má na hotelu, v něčem na sebe minimálně dorazí a bez zbytku se dá chvíli vydržet.
Držím palce, ať se vám problémy vyhýbají obloukem a můžete si dovolenou pořádně užít bez starostí o kufry.
Strach ze střelby
Strach
Nejhorší je že u nás teď před barákem blízko našeho baráku někdo střílel pistolí a už nestřílí a mám furt nervy. Já brečela protože jsme druhý patro. A to bylo asi 25 výstřelu.
A to se děje teď všude...
😭😭😭 Já mám z tutich věci strach pomocte jak se nebát nebo nějak odpovězte jako vždy umíte prken odpovědět
Ahoj z Modré linky,
věřím, že je dost děsivé slyšet, jak někdo střílí blízko Tvého domu. Vůbec se Ti nedivím, že máš strach. Přemýšlím nad tím, co děláš v těch chvílích, kdy se nejvíce bojíš.
Strach je poplachová reakce na nějaké nebezpečí. Náš mozek však nerozlišuje, jestli je to nebezpečí skutečné nebo je třeba vyvolané našimi představami (třeba ohledně toho, co už jsme zažili). Může tedy pomoci si zkusit v té situaci zodpovědět otázku, je to opravdu teď pro mě nebezpečné? Jsem teď na místě, kde jsem v bezpečí? Můžeš si zkusit uvědomit ten prostor, ve kterém jsi a zkusit hledat místo, kde se obvykle cítíš dobře. Může to být na posteli, v křesle, na zemi, kdekoli. Můžeš se zachumlat pod deku nebo si vzít něco oblíbeného do ruky. Jednoduše cokoli, co Ti v té chvíli dodá větší pocit bezpečí.
Celkově bývá fajn se věnovat činnostem, které máš ráda, trávit čas s kamarády, pokud to jde a tak i třeba odvést pozornost od neustálého strachu. Někdy se může stát, že čím víc nad tím „nebezpečím“ přemýšlíme, tím více živíme pocity strachu. Někdy je tedy třeba myšlenky zavést někam úplně jinam a zkusit se ponořit do nějaké záliby nebo trávení času s druhými.
Také může hodně pomoci, když se někomu svěříme a ten člověk v tom může být s námi, ujistit nás nebo jinak podpořit. Přemýšlím, jestli jsi o té situaci, kdy někdo střílel před vaším barákem, mluvila třeba s rodiči. Říkám si, že by sis v tom zasloužila podporu. Pokud by to pro Tebe bylo s rodiči těžké, zkus popřemýšlet, jestli je ve Tvém okolí někdo jiný, komu bys mohla o svém strachu říct. Zároveň mě napadá, že pokud Tě takto strach provází a navíc jsi zažila tak náročnou situaci, kdy se střílelo, mohlo by být fajn i vyhledat pomoc psychologa, kterého možná máte i ve škole. Pokud ne, můžeš se zeptat rodičů, zda by Ti mohli psychologa najít. S ním bys o tom mohla mluvit a mohl by Tě i naučit se strachem pracovat.
Nejsem si jistá, zda jsi v odpovědi dostala, co jsi potřebovala, pokud by ses chtěla ještě na něco zeptat, můžeš nám zavolat nebo napsat na chat (více na www.modralinka.cz).
Přejeme Ti klidné léto.
Modrá linka
Nemůžu usnout, když se těším na zítřek
Strach
Ahoj, tohle je vážné akutní: když jedeme na výlet, tak vždy tu noc před tím, než je ten výlet, jsem tak strašně natěšena, že z rozrušení nemohu spát (zkusila jsem opravdu vše kromě prášků, které si nechci brát).
Prosím odpovědět nejlíp zítra, protože ve středu jedem na výlet do Prahy.
Ahoj,
s těžkým usínám, zvlášť když člověka další den čeká něco speciálního, se už setkala asi většina lidí. Často v takových chvílích pořád myslíme na to, co bude, a mozek pak nemá moc šanci „vypnout“ a pořádně si formou spánku odpočinout. No jo, jenže co s tím?
První možností, která pomáhá pro spánek obecně, je nějaký pohyb, ideálně na čerstvém vzduchu. Člověk se při něm zároveň i pěkně utahá a když je unavený, tak jde usínání hned lépe.
Dobré je také nezapomenout v místnosti, kde spíš, pořádně vyvětrat, a trávit čas před usínám už nějak poklidně, třeba teplou koupelí či sprchou (což zároveň i uklidňuje), s nějakou rozumnou relaxační hudbou nebo čtením knížky (a mobil už nechat raději stranou). Tím dáš i tělu signál, že se už nic moc dít nebude, že se pomalu chystáš na spánek. Pozor ale i na výběr případné knížky, neměla by to být nějaká extra vzrušující, která tě vtáhne do děje natolik, že pak budeš číst klidně do rána!
Jakmile ulehneš do postele, snaž se už na nic výraznějšího nemyslet. Nepřemítej si v hlavě všechny plány, které na zítřek máš, nemysli na to, co sis zapomněla připravit, atd. Zkus už nechat mozku volno. Pokud to nejde, zaměstnej ho něčím nenáročným, můžeš třeba myslet na to, jak dýcháš, že ležíš někde na pláži na lehátku a jen tak sníš, ... Případně klidně i počítat ovečky.
Pokud se ti přeci jen usnout delší dobu (třeba půl hodiny) nedaří, tak se často říká, že je lepší v posteli nezůstávat. Můžeš si jít ještě třeba ke stolu na chvilku číst, případně se věnovat něčemu, do čeho se ti moc nechce (třeba jít porovnat oblečení ve skříni) a co tě bude klidně i trochu štvát. Potom totiž ještě ráda půjdeš zpátky do postele.
Sáhneš-li přece jen ještě po mobilu, zkus si na něm pustit na pár minut nějakou oddechovou hru. Žádné střílečky a tak podobně a žádné dlouhé blbnutí. Modré světlo, které všelijaké obrazovky vyzařují, totiž spánek naopak potlačuje...
Prášky by byly opravdu až tou nejkrajnější možností a je fajn se jim vyhýbat, když to alespoň malinko jde.
Snad se ti dnešní spánek vydaří a umožní ti si zítřejší výlet naplno užít!
Strach ze tmy před usnutím
Strach
Ahoj.Vždy když jsem chodil spát tak jsem se bál tmy a bál jsem se podívat za sebe,Ale pak na Vánoce jsem dostal kosmonauta který svítí 45 minut,ale někdy ho nemůžu zapnout a bojím se že něco je ve tmě.Děkuji předem tak ahoj.
Ahoj z Modré linky,
píšeš nám ohledně strachu ze tmy, který máš, když Ti nesvítí noční světlo. Je moc dobře, že si umíš říct o pomoc a napsal si Alíkovi.
Věřím, že strach ze tmy dokáže potrápit, a to jak děti, tak někdy i dospělé. Je dobře, že máš svítícího kosmonauta, a říkám si, že by problém mohlo vyřešit to, že by Ti ho pomohl zapnout před spaním někdo z rodičů. Taky by mohlo pomoci, kdybys měl i světýlko náhradní, třeba baterku, malé světlo do zásuvky apod.
Můžeš se taky vždy dříve, než zhasneš, ubezpečit, že jsi v bezpečí, že je vše kolem Tebe v pořádku. Vše zkontrolovat, říct, třeba i nahlas, že nikde nic není. Na spaní si můžeš také vzít nějakého „superhrdinu“ - plyšáka, obrázek nebo něco podobného.
Můžeš požádat i rodiče, kteří spolu s Tebou mohou také něco vymyslet.
Držíme Ti palce,
Modrá linka
Jak se vyhnout vystoupení?
Strach
Ahoj,
jsem introvert ale i tak chodím na několik kroužků. V jednom z nich právě máme vystoupení v květnu na jednom větším festivalu. Dost se toho bojím, stydím se i před vlastními rodiči a kdyby tam byl někdo ze školy což je dost možné tak nevím co bych dělala. Na to vystoupení jsem již přihlášená, mamku nezajímá že se bojím. Trenérka se ptala jestli někdo nechce vystupovat jenže nikdo neřekl že nechce tak mi bylo blbé to říct. Přemýšlela jsem že bych simulovala že je mi špatně jenže to na moje rodiče také neplatí.
Jak se vyhnout vystoupení?
Ahoj z Modré linky,
chápu, že z vystoupení máš strach a je mi líto, že doma u mamky jsi nenašla podporu. Rozumím i tomu, že hledáš cestu, jak se vystoupení vyhnout, je přirozené, že se chceš vyhnout tomu, z čeho máš strach. Zároveň přemýšlím o tom, co by to znamenalo do budoucna. Je možné, že se v podobných situacích ještě znovu ocitneš a nebude vždy možné říct, že jsi nemocná. Někdy, když se podaří strach překonat, můžeme mít dobrý pocit a cítit hrdost, že jsme to zvládli. Taková zkušenost Tě může posílit.
Přemýšlím o tom, jestli je možné mluvit o Tvém strachu s trenérkou? Někdy i samotné sdílení pomůže uvolnit napětí. Chápu, že když nikdo jiný vystoupení neodřekl, nechtěla jsi být jediná. Říkám si, že by Tě třeba dokázala trenérka podpořit, kdybys za ní zašla sama někdy po tréninku a řekla jí, z čeho máš strach. Možná byste spolu dokázaly najít způsob, jak bys mohla strach překonat. Může také pomoci vzpomenout si na nějakou jinou situaci, kdy jsi cítila strach nebo nervozitu a co Ti tehdy pomohlo. Obecně pomáhá strach přijmout, nebojovat s ním. Zkusit si uvědomit, kde v těle ho cítíš a třeba ho i prodýchat. Můžeš si představovat, že s každým nádechem jsi klidnější a s každým výdechem strach odchází. Je také možné, že i ostatní děti mají z vystoupení strach, může Ti ulevit promluvit s někým ze stejného kroužku.
Chci Tě ale také ujistit, že i kdyby ses nakonec s trenérkou dohodla, že nevystoupíš, je to také v pořádku a není to žádné selhání. Někdy člověk na podobné věci potřebuje čas a není dobré se do toho tlačit příliš. Kroužek by pro tebe měl být radost a ne stres.
Držíme Ti palce.
Modrá linka
Strach
Ahoj, ve škole se mi moc dobře daří. Za což sem moc ráda, ale vždy když například nevim otázku nebo sem nedokončila test tak se rozbrečím a já se bojím že si celá třída o mě myslí že jsem nějaký ubrečený děcko. Vlastně já brečím skoro kvůli všemu prostě mi to asi pomáhá. Pomůžeš mi prosím se toho nějak zbavit?
Předem díky.🌹
Neli
Milá dívko,
děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že často pláčeš, zvláště v situacích, kdy se ti něco nepovede, třeba nedokončíš test nebo něco nevíš. Z toho, co píšeš, je patrné, že ti tyto situace vyvolávají nějaké hlubší pocity, které pak vedou k tomu pláči. Často to v takových situacích může být strach z toho, že když se mi něco nepovede, tak se budou na mě rodiče či někdo jiný zlobit. Je to takový skrytý a málo uvědomovaný strach z toho, že nebudu dobrá jako ostatní či z toho, že selžu, nebudu dostatečná a pod. Může to být vyvolané tím, že nás doma srovnávají nebo mají velká očekávání ohledně našich výsledků ve škole či sportu. Oceňují nás, chválí výhradně tehdy, když máme dobré výsledky. Neříkám, že to přímo takto je, ve tvém případě. Popisuju to, co je poměrně časté. Doporučila bych ti si o tom víc popovídat s někým, komu důvěřuješ. Nejlepší by byl třeba váš školní psycholog, který by ti pomohl najít souvislosti s tím, co se děje ve tvém nitru, co jsi prožila a čím to, že v tobě některé situace vyvolávají takovou citovou reakci, tedy tu popisovanou lítost. Pomůže ti také s tím, jak to překonat. K tomu je ale důležité porozumět tomu, co je ten podnět, který tvůj pláč spouští. Tak ti v tom držím palce, Poradce Centra Locika
Strach
Chtěla bych se zeptat. Ve čt25.1. Jedeme na lyžák a budu tam se spolužáky 24/7 a bojím se že budu mít záchvaty breku/vzteku .
Mám je většinou když jsem s hodně lidma dlouhou dobu ale naše paní učitelka odmítá mě dát jenom do dvojice na pokoj. Nevím jak jí to říct! Pomoc!
Milá dívko,
děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým strachem z toho, jak zvládneš pobývat společně se spolužáky na lyžařském výcviku. Je moc dobře, že o tom píšeš a otevřeně své obtíže přiznáváš a hledáš pro sebe úlevu. Víš, že ti situace, kdy jsi pohromadě s větším množstvím osob, mohou spouštět pláč a vztek. Pomohlo by ti, kdyby jsi mohla být na pokoji pouze s jednou spolužačkou. Ale paní učitelka tě na takový pokoj dát nechce. Doporučuji ti aby si s ní o tom, co se ti děje, s čím se potýkáš otevřeně promluvila a zkusila jí to vysvětlit. Také by jsi mohla zajít za školním psychologem a požádat o pomoc jeho. Mohl by pak promluvit s učitelkou i on a vysvětlit jí důvod tvé žádosti, aby jsi mohla být na pokoji společně jen s jedním člověkem. Neboj se o tom, co se ti děje s druhými mluvit, není to žádná ostuda, každý má nějaké své obtíže. Přijmi to takové jaké to je. Přijetí a sebe přijetí samo o sobě může přinášet úlevu. Důležité je, aby ses necítila mezi druhými, díky tomu, co se ti občas děje, vyčleněná. Tak ti v tom držím palce, Poradce Centra Locika.
Strach z prezentování
Strach
Ahoj Alíku,
mám problém se kterým si nevím rady. Ve škole se častěji dělají osobní prezentace které poté člověk odprezentuje. Mám největší strach z prezentování . Vždycky když prezentuji , buší mi srdce, klepe se mi hlas... Kvůli tomu se nesoustředím na to, co říkám a častěji mluvím nesmysly . Z tohoto důvodu se později bojím chodit k tabuli a mívám dopředu strach že to nezvládnu. Nevím proč se mi to děje i když bych byla ráda kdybych z toho strach neměla.
Moc děkuji za odpověď.💗
Ahoj z Modré linky,
děkujeme za důvěru, kterou jsi projevila svým dotazem. Píšeš o strachu z prezentování i strachu chodit k tabuli. Nevíš, proč se Ti to děje a ráda by ses tohoto strachu zbavila.
Věřím, že strach, o kterém píšeš, dokáže hodně potrápit. Možná by ses divila, kolik lidí jím trpí. Některé tento strach přejde, když začnou mluvit, některé provází i při prezentování, což je samozřejmě horší. Se vším se ale dá něco dělat.
Strach může mít celou řadu příčin, někdy je to tím, že člověku hodně záleží na tom, jaký výkon podá, nebo od něj výkon očekávají druzí, nebo má třeba špatnou zkušenost, a mnoho dalších. Pomůže, když ten strach přijmeš - prostě Tě provází, Ty to tak máš a víš o tom. Další, co můžeš udělat, je samozřejmě se dobře připravit, zkoušet si prezentaci před zrcadlem, mít třeba v poznámkách povzbudivé obrázky nebo věty.
Když začneš prezentovat, můžeš se zkusit se postavit opravdu rovně, pevně s nohama mírně rozkročenýma, také si zkusit najít někoho, pro koho budeš mluvit (a klidně si představit, že je tam ten člověk sám). Můžeš se i s někým domluvit, že Tě nějak podpoří. Pokud Tě znervózňují lidi, můžeš se soustředit na něco jiného, třeba na obraz, kytku, pohled z okna apod. Důležité je také správně dýchat, hluboký nádech, výdech o něco delší než nádech. Můžeš mít připravenou i vodu na napití.
Pokud bys chtěla, můžeš i na začátku říct, že máš trochu trému, tím, že se to řekne, se může situace zklidnit.
S trémou z veřejného vystoupení Ti může pomoci i psycholog*psycholožka, třeba u vás ve škole. Věřím, že ať už sama, nebo s odbornou pomocí prezentovat zvládneš, a i kdyby něco nevyšlo, nevadí - nikdo není dokonalý.
Modrá linka
Jak se dostat ze špatného autobusu?
Strach
Ahoj, potřebuji radu do života. Dneska se mi zdál sen ve kterém jsem nastoupil na špatný autobus. A absolutně jsem nevěděl co mám dělat.
Prosil jsem ať mi otevře a nefungovalo to. Čekat na další zastávku taky nefungovalo, protože jel z Havířova do Brna. Zkusil jsem všechno, co mě napadlo. Řekneš mi prosím co mám dělat?
Předem děkuji, Lukáš
Ahoj Lukáši,
myslím, že žádný skutečný řidič tě nebude chtít držet ve svém autobusu proti tvé vůli. Může mít sice nějaký jízdní řád, může pro něj být trošku nepříjemné hledat místo k zastavení, může mít kdovíjaký odpor k popleteným lidem, ale vždy musí počítat i s možností, kdy kvůli nějakému problému zastavit musí. Kdyby mu v autobuse začalo hořet, nebo kdyby nějaký cestující potřeboval urychleně lékařskou pomoc, nebo kdyby někomu bylo obyčejně špatně … tak je jasné, že zastaví.
Logicky tedy nemá smysl dělat větší drama z toho, že někdo nastoupil omylem a potřebuje vystoupit dřív, než dojede do (špatného) cíle. Je to sice menší krize, ale pořád dost nepříjemná a může se to stát každému. Rozumný autobusák by tě tedy na důrazné požádání určitě pustil ven.
Samozřejmě můžou existovat i nerozumní autobusáci, kteří se považují za řiditele autobusu a kteří by se mohli chtít hádat, podobně jako ve známé písničce.
Mimochodem, asi je docela dobrý nápad nastudovat si, co o možnosti předčasného vystoupení říkají přepravní podmínky. (Skutečnější spor by mohl vzniknout, jakmile bys chtěl zpátky peníze za již zakoupenou jízdenku, a to by právě měly nějak podchytit přepravní podmínky.)
V případě nerozumného řidiče, jaký nejspíš byl v tom tvém snu, bys mohl předstírat, že se ti fakt strašně moc chce na záchod a že už to nevydržíš – to by mělo zabrat i na úplně nejtvrdohlavějšího řiditele. Zastavit je mnohem snazší než uklízet potom špinavý páchnoucí autobus.
Ale pozor! Nedoporučuji podobný postup používat ve snu. Když se člověku zdá sen, že se mu chce v autobusu na záchod, tak je lepší se probudit a jít na záchod, než radostně vyskočit z autobusu, najít si křoví a vykonat potřebu v posteli…
Alík
Strach
Ahojte všichni, mám celkem asi velký problém. Už asi necelé dva měsíce jsem ho potlačovala, ale už to nevydržím. Minulý školní rok jsem měla skvělý studijní výsledky. Většina testů za jedna max za dvě. Zvlášť matematika, která mě opravdu začala bavit. Šla mi výborně, za jedno pololetí jsem asi z dvaceti známek měla jenom jednu nebo dvě dvojky. Ale jednoho dne jsem se tam psychicky zhroutila tak, že mě učitelka radši poslala domů. Bylo to kvůli přijímačkam, asi, sama nevím. Ale přijímacky me čekají tento rok. Problém je v tom že jsem přes prázdniny zhloupla. Do půlky prázdnin jsem byla v pohodě, a pak jsem měla angínu. Najednou moje fyzička a psychika jakoby odešli (to jsem zrovna byla na mém milovaného táboře). Přestala jsem chápat jednoduché věci a byla jsem úplně mimo. Myslela jsem, že po pár týdnech školy to bude vše v pohodě. Matematika mi celkem šla a všechny předměty také. Jenže přišel test z matematiky a dostala jsem trojku. A to z něčeho, za co jsem minulý rok sbírala jedničky jedna báseň. A pak další a další a další. Každou hodinu matiky odcházím se slzami v očích. Vždy když na ni jen pomyslim, je mi do breku. Stačí mi vidět učebnici, a myslim, že už se rozbrečím. O matice se také už nerada bavím se svoji kamarádkou jsem neustále naštvaná atd… Myslim si že kvůli ženským problémům to není(ještě je nemam). Také se bojim, co přijímačky? Když mi teď nic krom tance nejde. Vždy byl pro mě izolací skaut, ale už i tam malými skulinami pronikají me problémy. Svěřit se někomu z rodiny nepřipadá v úvahu, a poslední dobou mi přijde že jakoby odmítám přítomnost mých přátel. Psychologa k dispozici nemáme učitelce na matiku (naše třídní) kterou mám fakt rada, tý se bojim svěřit, co když bude naštvaná? Já už fakt nevím. Co se mno jenom je? A co mám dělat s moji asi úzkostí z matiky? Bojím se že vše pokazím, prostě jsem teď neschopná a mám potřebu se neustále porovnávat s ostatními. Omlouvám se za takto chaotický text, jen nevím co se sebou. Děkuji za odpověď.
Milá pisatelko,
píšeš, že se v poslední době nacházíš pod velkým stresem. Vyvolává ho nejspíše strach ze špatných známek v matematice a také obava, jak zvládneš přijímačky. Důležité je vědět, že podobné myšlenky někdy potkaly každého z nás. Není důvod, abys na sebe byla naštvaná nebo aby na Tebe byl naštvaný někdo jiný – třeba Tvoje paní učitelka. Doporučila bych Ti se se svými obavami a strachy svěřit. Ať už to budou rodiče (i když píšeš, že to nepřipadá v úvahu – myslíš opravdu, že by Tě nechtěli vyslechnout, když se cítíš tak, jak se cítíš?), paní učitelkou, kterou máš ráda nebo můžeš vyzkoušet specializovanou péči – zkus třeba linku bezpečí https://www.linkabezpeci.cz/. Popovídat si v těhlech situacích totiž pomáhá úplně nejvíc. Někdy takovou pomoc psychologa či terapeta vyhledáváme i my dospělí. A není se za co stydět. Sdílená starost je totiž poloviční starost a někdy jen obyčejné vypovídání se může opravdu pomoc. Zbaví Tě stresu a Ty pak budeš, i v matematice, zase fungovat lépe.
Držím Ti palce.
Z Vitae,
Dominika
Strach z mužů
Strach
Ahoj, jsem kari a je mi 13. Chtěla bych se svěřit a taky bych potřebovala radu. Hrozně se bojím a nemám žádný respekt ke klukům ani mužům. Všechny vidím jako násilníky nebo pedofily. Dokonce i od táty a ostatních členů rodiny mužského pohlaví mě vadí dotek (kromě strejdy, ke kterému mám hodně blízko).
Nedávno se mi zdála i taková noční můra, kde se mě někdo snažil znásilnit a vždycky když si na to vzpomenu, tak je mi z toho zlé.
Doufám, že to všechno je jenom věkem a nějak se s tím srovnám a dozraju do nějakého věku, kdy to bude všechno v pohodě.
Předem moc děkuji za odpověď.❤️
Ahoj z Modré linky,
chápu, že mít strach z mužů, je nepříjemné. Představuju si, že to musí být náročné být okolo kluků/mužů se všemi těmi pocity, které popisuješ. Nevím, jestli je to věkem nebo se to srovná, jak píšeš. Každopádně mi přijde důležité a přála bych Ti, abys na své pocity nebyla sama. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřila někomu, komu věříš, třeba mámě, nějaké jiné ženě z rodiny, kamarádkám. Už sdílení samo o sobě bývá úlevné. Možnost mluvit o tom, co cítíš a hlavně o svých představách, které v Tobě vyvolávají strach, může tento strach zmírnit. Ale také se díky sdílení můžeš postupně učit se v některých situacích méně bát, hledat si možnosti, jak zvýšit svůj pocit bezpečí v některých situacích, ale i se ujistit, že některé situace opravdu úplně bezpečné být nemusejí. Hlouběji bys na svých obavách mohla pracovat se školní psycholožkou (psychologem), pokud na škole máte, případně byste spolu s mamkou mohly vyhledat i nějakou jinou odbornou podporu.
Bezstarostný podzim Ti přeje
Modrá linka
předchozí | 123456 | další |