Ahoj z Modré linky.

Jsem ráda, že pro sebe ve svém okolí máš podporu blízkých - ať už rodičů, tak kamarádů, kteří Ti problém řešit pomáhají - zní mi to jako situace, která pro Tebe musí být už dlouhou dobu opravdu vyčerpávající a zatěžující, a to si zcela jistě řešení zaslouží. Na Tvé dotazy se pokusím odpovědět postupně.

Nemohu s jistotou říct, co Tvoji učitelku k takovému chování vede. Napadá mě, že důvodů může být více a zná je jen ona sama. Všechno ostatní by byly jen naše dohady a domněnky. Nepřijde mi proto vhodné spekulovat, co se v ní odehrává. Přijde mi však důležité namísto toho říct, že pokud Tě šikanuje nebo s Tebou jedná jakkoliv nevhodně, je to nepřijatelné a neměla by si vůči Tobě něco takového dovolit. Není to Tvoje vina – zodpovědnost za vhodné chování ke svým žákům má ona sama.

Proto mi připadá nespravedlivé, aby ses s tím vyrovnávala sama, zatímco u ní se nic nemění a věřím, že to nefér může připadat i Tobě. Je moc dobře, že máš kolem sebe lidi, kteří Tě podporují a stojí při Tobě – právě na ně se můžeš obracet, když je toho na Tebe moc. Možná by stálo za to zvážit i pomoc školního psychologa nebo výchovného poradce, pokud je to pro Tebe ve škole možné.

Co se týče Tvého přestupu na jinou školu, nikdo Ti nedokáže s úplnou spolehlivostí říct, zda by to pro Tebe teď bylo lepším řešením. S sebou by to pravděpodobně přineslo změny, nejistotu i určitá rizika, ale možná také úlevu. Je dobré zvážit všechna pro a proti, která Tě napadají, a třeba si o tom popovídat s někým, komu důvěřuješ. Věřím, že každá varianta má teď své výhody i nevýhody – a že si nakonec zvolíš cestu, která bude dávat smysl právě Tobě.

Přejeme Ti v dalších dnech co nejvíce klidu, podpory a úspěchů v řešení Tvé situace.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím Ti, že Tě taková situace hodně trápí a mrzí mě, že ses v ní ocitla. Není divu, že v takovou chvíli nejsi veselá a dovedu si představit, že pro Tebe vidina nadcházející školy v přírodě může být docela stresující. Někdy si ostatní jen rychle domluví dvojice a nedívají se kolem sebe, kdo ještě zbyl. Je to nefér a člověk se pak snadno může cítit odstrčeně. Takové věci nám jsou potom právem hodně líto. Napadá mě, že možná by stálo za to říct o tom paní učitelce nebo panu učiteli. Vyučující často můžou pomoct, aby se všichni cítili dobře, třeba mohou navrhnout nové losování nebo pomůžou vytvořit skupinky tak, aby se nikdo necítil sám.

Napadá mě, že i Ty bys možná teď potřebovala někoho, kdo by Tě podpořil – tak, jak jsme o tom mluvili i v dřívějších odpovědích. Vnímám, že Tě vztahy se spolužáky trápí už delší dobu, a moc bych Ti přála, abys na to nemusela být sama. Zdá se mi proto důležité zkusit se obrátit na někoho, kdo by Ti mohl být oporou, třeba právě ve škole - školního psychologa, výchovného poradce, nebo nějakého učitele, kterému sama důvěřuješ. I Ty si zasloužíš cítit se ve škole dobře a občas může hodně pomoct mít někoho, komu se se svým trápením svěřit.

Přejeme Ti, abys pro sebe v nadcházejících dnech nacházela něco hezkého.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

je úplně v pořádku být v takové situaci zmatená - rozhodnutí jako tohle nejsou jednoduchá, protože ovlivní tvoji budoucnost a zároveň se dotýkají tvých emocí, přátelství, rodiny i učitelů.

Jak se rozhodovat a čemu dát větší význam? Tady není jedna „správná“ odpověď, ale můžeš si položit pár otázek, které ti pomůžou zjistit, co je pro tebe teď důležité:

• Co by sis vybrala, kdyby ses nemusela ohlížet na názory ostatních? (ani rodiče, ani učitelky, jen ty sama)
• Představ si sebe za rok na gymnáziu. Jak se tam cítíš? Co tě tam baví nebo nebaví?
• Představ si sebe za rok na základce. Co se změnilo, co zůstalo stejné?
• Kde si myslíš, že se budeš moct nejvíc rozvíjet - nejen ve škole, ale i jako člověk?
• Co kdybych to mohla zkusit na 1 měsíc, bez závazku - co bych si vybrala?
• Zkus tabulku PRO a PROTI. Potom si můžeš ohvězdičkovat, co je pro tebe důležité (např. u kamarádek). Pomáhá to uvidět, co převažuje.

Gymnázium není jen o učení - je to o tom, že potkáš nové lidi, rozšíříš si obzory a budeš mezi dětmi, které se možná také rády učí. Ale pokud máš dobrý kolektiv a kamarádky, je pochopitelné, že se ti od nich nechce pryč. Obě volby mají své plusy i mínusy. Tvoje rozhodnutí by mělo vycházet z toho, kde vidíš největší šanci být dlouhodobě spokojená - i když začátek může být těžký.

Až se rozhodneš, bude potřeba to nějak říct těm, kdo mají jiný názor. Zkus jim ukázat, že jsi o tom opravdu přemýšlela - že to není vzdor nebo zbrklost, ale tvoje vlastní rozhodnutí. Pokud se rozhodneš jít na gymnázium, zkus např. „chci zkusit něco nového, budu dělat maximum a chci být v kontaktu i s kamarádkama“. Pokud se rozhodneš zůstat, např. „vážím si toho, že jsem se dostala, ale cítím, že teď ještě nechci odejít“. Uveď důvody.

Jak se zbavit úzkostí z neúspěchu:

💭 Piš si svoje obavy na papír - co tě přesně děsí? Když to napíšeš, přestane to být tak velké v hlavě.
✅ Připomeň si, že úspěch není jen o známkách, ale i o odvaze zkusit něco nového.
🌱 Dovol si nebýt perfektní - když na gymplu něco nepůjde hned, nic se neděje. Budeš růst postupně.
🫂 Mluv o svých pocitech s někým, komu důvěřuješ - kamarádkou, učitelkou, nebo klidně školní psycholožkou.

A jedna věc - rozhodnutí nemusí být navždy. Když půjdeš na gympl a nebude to ono, můžeš přejít zpět. Když zůstaneš a budeš litovat, můžeš zkusit přestup za rok. Většina věcí se dá upravit. Důležité je, aby ses cítila v tom rozhodnutí co nejvíc sebejistě a svobodně.

Držím palce,
Linda

Ahoj milý pisateli!

Ano, šanci máš – ale bude to velmi náročné.

Karolinska Institutet (KI) je jedna z nejlepších medicínských škol na světě a výběrové řízení je tvrdé. Při přijímání studentů na anglický program asi budou chtít IB diplom nebo švédskou “gymnasieexamen” – ideálně se silným zaměřením na přírodní vědy. Budeš potřebovat výbornou angličtinu (pravděpodobně C1), dobré známky z matematiky, biologie, chemie a fyziky. Na takovýchto školách bývá nutný i motivační dopis a někdy i pohovor. Případně pro švédský program bude třeba vysoká úroveň švédštiny (C1–C2).

Pokud zůstaneš na gymplu v ČK a zvládneš se dobře připravit z biologie, chemie a angličtiny, není to nemožné. Ale budeš muset hodně pracovat samostatně – třeba připravovat se na zkoušky jako BMAT nebo studovat učebnice v angličtině.

IB program tě na studium v zahraničí připraví nejlépe – je mezinárodně uznávaný, má standardy srovnatelné s těmi, které KI zná, a všechny předměty jsou v angličtině. To je velké plus, ale znamená to stěhování a zvládnutí náročného programu. Také finanční náklady, které musíš probrat s rodiči.

Z toho, co jsem našla (ale neumím to teď ověřit): průměrný plat lékaře ve Švédsku ve specializačním výcviku je 30,000–45,000 SEK měsíčně před zdaněním. Daň z příjmu je cca 30–33 % (v závislosti na oblasti a výši příjmu).

💡 Co teď můžeš dělat:

1. Promluv si o tom v první řadě s rodiči. Jak to vidí oni? Budou Tě podporovat? Máte na to prostředky? Jsou ochotni Tě vyslat do zahraniči?
2. Rozhodni se, jestli chceš zkusit IB program nebo zůstat v ČR. I v ČR máme výborné medicínské školy.
3. Pokračuj v učení švédštiny (nejen na Duolingu). Na KI pro bakaláře v medicíně je švédština nutná.
4. Zlepšuj angličtinu – čti odborné články, sleduj medicínské YouTube kanály.
5. Sleduj stránky Karolinska Institutet, mají podrobně popsané požadavky pro zahraniční studenty: https://education.ki.se

Pokud budete skuteně uvažovat o studiu v zahraničí, je dobré se obrátit přímo na KI a nastudovat všechny informace a podmínky do detailu. Já stránky prouze proletěla a nemusím mít aktuální nebo přesné informace. Zároveň se studiem v zahraničí pomáhají firmy - vyplatí se využít jejich služeb - vetsinou nemaji extra poplatky (např. https://www.afs.cz/).

Hodně štěstí,
Linda

Ahoj z Modré linky,

Z toho, co píšeš, je vidět, že se snažíš o svých vztazích hodně přemýšlet, být fér vůči druhým i vůči sobě samotné. Zároveň dává smysl, že se necítíš dobře, když Ti někdo opakovaně ubližuje – ať už slovně, nebo fyzicky. Vidím, že jste spolu zvyklé na různé vtípky a pošťuchování, ale to, co se mezi vámi děje teď, se mi vůči Tobě nezdá fér. Představuju si, že zažíváš velké napětí a nejistotu, hlavně skrz chování, které by si vůči Tobě nikdo neměl dovolit. Myslím, že už jsi udělala spoustu důležitých věcí, tedy říkáš, co Ti vadí, snažíš se najít cestu, jak s nimi vycházet, a nezůstávat na to sama. Ale pokud Tě někdo bouchá, nadává Ti nebo se Ti vysmívá, není to v pořádku a není to Tvoje chyba.

Rozumím tomu, že se bojíš, abys nepřišla o kamarádky. Jenže kamarádství by mělo být o vzájemném respektu a bezpečí. Pokud si všímáš, že se s tím sama dál těžko srovnáváš, ráda bych Tě podpořila, aby ses s tím svěřila někomu dospělému. Může to být třeba někdo ve škole, kdyby to pro Tebe teď bylo důvěrnější, než doma - školní psycholog, nebo právě Tvoje třídní učitelka. Mohla by Ti pomoct aspoň v tom, abys měla ve škole někoho, komu věříš a na koho se můžeš spolehnout. Možná by šlo i zkusit si s nimi promluvit v klidné chvíli, když se k sobě chováte mile. Můžeš jim upřímně říct, jak Ti na nich záleží, ale že Ti některé věci hodně ubližují a chceš, aby se to změnilo. Zasloužíš si kamarádství, ve kterém se budeš cítit dobře a budeš si jistá, že jsi jeho důležitou součástí.

Moc Ti držíme palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si píšeš o radu a podporu, zvlášť když zmiňuješ, že je pro Tebe obtížné, se o tom bavit s kýmkoliv ve Tvém okolí. Věřím Ti, že může být dost těžké se s takovými pocity popasovat. Obdivuju, že dokážeš nad svými pocity a sama nad sebou takto přemýšlet - že si uvědomuješ, že Tě to táhne do situací, které pro Tebe nejsou dobré nebo že Tě to příliš zahlcuje a podobně. Je fajn, že hledáš řešení, jak se z toho vymanit, aby Ti to neškodilo.

V prvé řadě mi běží hlavou, že to, co prožíváš, se může někdy dít a není to tak zvláštní, jak se může zdát. Mnohdy, když máme v životě nějaký vzor, někdo nás přitahuje svými vlastnostmi, chováním, vystupováním, tak se i k tomu pak přidají silné pocity náklonnosti, sympatií, touhy být tomuto člověku nablízku, dělat mu radost, třeba si i zasloužit jeho uznání a pozornost. Zvlášť ve Tvém věku je přirozené, že se tyto pocity objevují. Je moc fajn, že si všímáš, že už Ti ty pocity ale neprospívají - to bývá první krok k tomu, jak to změnit.

Napadá mě, že to asi nepůjde hned. Je v pořádku dát si čas a nespěchat na sebe. Zkus se soustředit na věci, které máš ráda, na činnosti, které Tě baví a třeba i vědomě odhánět ty přicházející myšlenky ohledně své třídní učitelky. Někdy asi bude potřeba se „donutit“ myslet na něco jiného, i když chápu, že přemýšlení nad někým, koho máme rádi, je příjemné. Bývá nápomocné si i připomínat, z jakého důvodu se potřebuješ z těch pocitů vymanit - co nedobrého to způsobuje, kam Tě to vede atd. Pak budeš mít i větší motivaci se od těch myšlenek na paní učitelku vzdálit. Běží mi také hlavou, že je v pořádku, že to někdy nepůjde - je důležité to zkoušet, vytrvat a věřím, že postupem času budeš moct smýšlet o paní učitelce jinak.

Kdyby to nešlo, doporučila bych Ti se i poradit se školním psychologem/psycholožkou, pokud na škole máte. Případně kdybys chtěla zůstat v anonymitě a probrat to více dopodrobna, můžeš se obrátit i na linku důvěry - ať už na nás jako Modrou linku (telefon nebo chat, www.modralinka.cz) nebo Linku bezpečí (telefon nebo chat, www.linkabezpeci.cz).

Přejeme Ti hezké vztahy.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvých řádků vnímám, že pondělky pro Tebe bývají hodně těžké a že stres, který zažíváš, Ti zasahuje do zdraví i do fungování ve škole. To, co popisuješ – svědění hlavy, bolest na hrudi, potíže s dýcháním, nevolnost a velký strach – nejsou maličkosti. Může se jednat o tělesné reakce na stres (tak, jak i Ty sama píšeš), které je potřeba brát vážně. Je dobře, že o tom mluvíš a hledáš možnosti, jak si pomoci.

Se stresem při prezentování Ti může pomoci, když si zkusíš prezentaci několikrát nanečisto říct doma, třeba před zrcadlem nebo před někým blízkým. I tak ale chápu, že před třídou je to úplně jiné. Pokud se Ti při prezentaci špatně dýchá a máš pocit, že to nezvládneš, může pomoci soustředit se na pomalé dýchání – doporučím Ti stáhnout si aplikaci Nepanikař, kde najdeš různá dechová cvičení. A nebo si i před hodinou zkusit najít chvíli pro sebe, kdy budeš mít prostor na zklidnění – třeba si pustit písničku, napít se, dát si studenou vodu na obličej nebo na chvíli odejít na klidné místo. Napadá mě také možnost svěřit se učitelce s těžkostmi, které Tě ohledně prezentování provází, a probrat s ní alternativní možnost odevzdání prezentace než-li její prezentování před třídou, jako například prezentování pouze před učitelkou. Podporu by Ti mohla nabídnout i školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.

Stejně jako i kolegové v odpovědích na Tvé předchozí dotazy Tě i já povzbudím k tomu, abys na své potíže nezůstávala sama. Někdy rady z Alíkovi poradny mohou pomoci, někdy se ale může hodit své trápení probrat s někým, kdo Tě má možnost vyslechnout, a o všem, co Tě tíží, se s Tebou pobavit do větší hloubky. Pokud bys nechtěla vše řešit s učitelkou informatiky, můžeš se svěřit jiné dospělé osobě, které důvěřuješ a můžeš se jí s prožíváním stresu svěřit, třeba zmíněné školní psycholožce nebo třídní učitelce.

Co se týče svědění hlavy – určitě by bylo dobré zajít za praktickým (dětským) lékařem. Může zhodnotit, zda za svěděním pokožky není nějaký kožní problém. Případně fyzickou potíž vyloučit a doporučit Ti návštěvu psychologa/psychoterapeuta, který Ti může pomoci naučit se se stresem pracovat tak, aby byl pro Tebe zvládnutelný. Zkus tak návštěvu lékaře probrat se svými rodiči.

Pěkné dny a dostatek sil k dalším krokům, které povedou k tomu, abys takové zkoušky snadněji zvládala.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Dává mi naprostý smysl, že situace kolem výběru střední školy v Tobě teď vyvolává hodně emocí - nejistotu, smutek i možná strach. Je úplně v pořádku, že Tě to rozplakalo. Je to velká změna, možná i překvapení, a je přirozené, že máš smíšené pocity. Zmiňuješ i to, že to je takový neurčitý pocit, kdy na jednu stranu víš, že by to pro Tebe mohla být jistota, pokud bys neměla dostatek bodů z přijímaček, ale zároveň z toho máš velký strach. Může být hodně zahlcující se v těch pocitech jen vyznat.

Nejsem si jistá, čím to právě u Tebe je, že Tě tato představa stresuje, co vzbouzí Tvé obavy. Mně teď běží hlavou, že to, že Ti paní učitelka soukromou školu doporučila ještě neznamená, že jsi v něčem selhala. Každý má jinou cestu a někdy nám život nabídne jinou možnost, než jsme si původně představovali, což však neznamená, že ta cesta bude horší. Možná Tě na soukromé škole čekají lidé a prostředí, které Ti bude sedět víc, než si teď dokážeš představit. Zároveň Ti chci říct, že je úplně v pořádku teď s tou představou ještě třeba nebýt úplně v souladu, přeci jen sis to tak původně nepředstavovala a může nějakou chvilku trvat, než se s touto myšlenkou sžiješ. Je to důležitý krok k tomu, abys tu novou možnost dokázala jednou přijmout a třeba v ní i najít něco dobrého.

Myslím ale i na to, zda by sis o tom třeba chtěla s někým promluvit - často totiž pomáhá svá trápení sdílet s někým, kdo je nám blízký a dokáže nás podpořit. Může to být třeba někdo z rodiny, nebo z Tvých přátel a blízkých. Můžete se společně na tu školu třeba podívat, popovídat si o tom, co Tě na té představě trápí, nebo naopak zkusit najít něco pěkného, co by Tě tam mohlo čekat. Zároveň mi to ale zní, že tato možnost ještě není rozhodnutá - prozatím nevíš jistě, na kterou školu půjdeš. Chci Tě proto ještě na závěr povzbudit v tom, že stále existuje naděje v to, že věci dopadnou tak, jak by sis sama víc přála.

Budeme Ti držet palce s výběrem školy.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

pojďme se na to mrknout bod po bodu:)

🌡️ Je medicína tak těžká, jak se říká?

• Medicína (vysoká škola) je náročná, protože je tam hodně učení, hlavně z paměti – anatomie, biologie, farmakologie, pitva... Pokud tě to baví, dá se to zvládnout😊 Prvním krokem by bylo jiít na gymnázium.
• Co se týče ostatních středních škol - zdravotnické obory jako porodní asistentka, fyzioterapeutka nebo zubní laborantka jsou taky náročné, ale jinak než gympl – je tam víc praxe, práce s lidmi a méně třeba literatury nebo složitých rovnic.

🧪Fungují testy na zdravku jinak než na gympl? Většinou ANO.

• Gymply berou především podle výsledků z přijímaček (CERMAT).
• Zdravotnické školy někdy počítají i průměr známek, zájmové činnosti, motivační dopisy nebo pohovory. Takže když máš třeba slabší matiku, ale skvělý přístup, motivaci a třeba i zájem o první pomoc nebo kroužek, můžeš mít větší šanci než jen podle testů.

🎯Mám se svým skóre šanci dostat alespoň někam, když trochu máknu?

Rozhodně ano! 💪

• 22 bodů z matiky není špička, ale vůbec to není ztracený. Český jazyk máš výborně našlápnutý.
• Navíc máš celý rok na to zapracovat na přijímačkách. Klidně si zkus tréninkové testy, nebo popros o doučko nebo online kurzy. Stačí se zaměřit na trénování typických úloh z CERMATu. A hlavně klid a rozvahu – testy se zlepší hlavně praxí💕

🔁 Co když mě to přestane bavit – můžu pak změnit obor?

• Ano, i když bude třeba překonat nějaké překážky, nebo si něco dostudovat.
• Většina oborů na středních zdravotnických školách dává základ, který můžeš využít i jinde: Fyzioterapeutka může jít i na sportovní školu. Porodní asistentka může třeba studovat i sociální práci. Můžeš přestoupit na jinou střední nebo později jiný obor na vysoké.

🌈 Hodím se na to povahově?

• To musíš posoudit sama :) Můžeš to probrat i s rodiči, se svým okolím, s kamarádkami a kamarády, s výchovným/kariérovým poradcem ve škole.
• Zkus si odpovědět na otázky: Chci pomáhat lidem? Zajímá mě lidské tělo a příroda? Vím, jak vypadá běžný den lékaře/zdravotní sestry? Co vše musí v práci dělat?

Držím ti palce, ať se ti splní, co si přeješ!
Linda

Ahoj milá pisatelko,

rozumím, že tě to hodně trápí, a je fajn, že to chceš řešit včas. Pokusím se ti to vysvětlit co nejjasněji, abys věděla, co můžeš čekat a co s tím můžeš dělat.

• Neklasifikováno znamená, že tě učitel/ka nemohl/a ohodnotit známkou, protože jsi neměla dostatek podkladů – třeba chyběla většina testů, nebyly dodané úkoly, nebo jsi moc chyběla.
• Nejde o pětku, ale je to problém, protože vysvědčení bez známky z povinného předmětu není platné.

🏫 Co se stane, když máš neklasifikováno na konci 2. pololetí v 9. třídě?

• Musíš dělat opravné zkoušky (někdy se říká „doplňovací zkoušky“) – obvykle v srpnu.
• Pokud zvládneš tyto zkoušky, normálně dostaneš vysvědčení a můžeš nastoupit na střední školu.
• Pokud je nezvládneš, nebo se k nim ani nedostavíš, nemáš platné vysvědčení a musíš opakovat 9. ročník.

Co můžeš udělat teď?

Promluv si s učiteli – klidně si připrav, co jim chceš říct, nebo jim napiš.

• Co ti konkrétně chybí k tomu, abys mohla být klasifikovaná?
• Je ještě čas něco doplnit nebo napravit?

Zeptej se výchovného poradce nebo třídní učitelky, co by ti doporučili a jestli ti mohou pomoct domluvit si plán, jak to dohnat. Pokud to nestihneš do konce roku, domluv si co nejdřív termíny opravných zkoušek.

Je vidět, že ti na škole záleží a že chceš jít dál – to je velké plus! I když je to teď stresující, neznamená to konec světa. Když budeš aktivní a nenecháš to být, máš velkou šanci to zvládnout.

Držím ti palce!
Linda

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že je pro Tebe těžké rozloučit se s oblíbenou učitelkou, kterou máš hodně ráda. Zažívat odchody lidí, kteří jsou pro nás důležití, bývá náročné a je fajn, že hledáš způsoby, jak to co nejlépe zvládnout.
Mrzí mě, že je to pro Tebe teď tak těžké, že kvůli tomu pláčeš. Říkám si, jaké pro Tebe bylo loučit se s učiteli dřív, třeba na prvním stupni a jestli bylo něco, co Ti pomohlo to zvládnout. Může to třeba pomoct i teď. Odchody učitelek na mateřskou dovolenou je něco, co člověk nečeká a nedá se na to připravit. Přemýšlím nad tím, že můžeš vymyslet nějakou drobnost, kterou bys učitelce mohla dát nebo se domluv se spolužáky a můžete pro ní vymyslet nějaké překvapení na rozloučenou. Věřím, že by jí to udělalo radost a pro Tebe by to mohlo být něco, co by Ti pomohlo se s ní rozloučit a jak bys jí dala najevo, že Ti na ní záleží. Můžeš jí i říct, že je Tvá oblíbená učitelka a že pro Tebe hodně znamená, to by jí mohlo potěšit.

Pokud jde o to, jak se vyrovnat se svými pocity, přijde mi důležité dát průchod tomu, co cítíš, a klidně si poplakat. Zároveň je nápomocné, když mluvíme o tom, co se nám děje. Můžeš o tom mluvit třeba s kámoškou nebo s rodiči, kteří Tě můžou podpořit a společně můžete vymyslet, co pro sebe teď potřebuješ. V neposlední řadě je fajn dělat věci, které máš ráda, a které Ti zlepší náladu ať už jsou to koníčky, trávení času s přáteli nebo s mazlíčkem, pokud nějakého máš.

Přejeme Ti, ať je Ti ve škole hezky.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si umíš říct o radu, když se necítíš dobře.

Představuju si, že tohle chování od spolužáků musí být fakt náročné. Zvlášť, když se to děje dlouhodobě a týká se to věcí, které máš ráda. Někdy si spolužáci a kamarádi dělají srandu a nenapadne je, že nám to ubližuje a je to už moc. Proto přemýšlím nad tím, jestli jsi někdy řekla, že Ti to není příjemné. Ozvat se a vymezit se může být někdy těžké, ale říkám si, že to je něco, co může být způsob, jak dát najevo, že Ti to vadí a nechceš, aby to pokračovalo. Pokud takové chování trvá dlouho, tak je to otravné a je jasné, že nechceš, aby to pokračovalo. Přemýšlím, co Ti pomáhá tyhle situace zvládat, jestli to jde ignorovat třeba díky blízkým kamarádkám.

Pokud jde o to, co můžeš dělat tak jako první mě napadá svěřit se někomu blízkému, třeba rodičům, aby věděli, jak náročné to pro Tebe je. Společně můžete vymyslet, co můžeš dělat a třeba si mohou i promluvit s třídní/m učitelkou/učitelem u vás ve škole a poprosit je, aby vymysleli citlivý způsob, jak s tím pracovat. Zároveň je tu i možnost svěřit se přímo někomu ve škole ať už učiteli, kterému důvěřuješ, nebo školnímu psychologovi a vymyslet způsob, co s tím můžeš dělat.

K dispozici jsme Ti i my a to buď na chatu nebo telefonu, kde je větší prostor pro doptávání. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se umíš svěřit, když zažíváš něco náročného.

Píšeš o události, která se stala v prosinci a já přemýšlím nad tím, jak jsi to do teď ty 4 měsíce zvládl. Představuju si, že musí být náročné chodit do školy a čelit opakovaně posměchu od kamarádů a spolužaček. Ve třídních kolektivech to někdy není fér a mrzí mě, že Ty teď zažíváš od spolužáků takové chování. Jsem ráda, že sis napsal o pomoc a nezůstáváš na to sám. Psal jsi, že kamarád Kim Tě přesvědčoval, aby ses přiznal k něčemu, co se nestalo a mě napadá, jestli sis o tom s Kimem a dalšími blízkými lidmi do teď promluvil a mohl jsi vyjasnit, jak to bylo a že Ti Tohle, co se děje, není příjemné. Chodit do školy v situaci, kdy si o Tobě spolužáci myslí, že jsi „úchyl“, jak jsi psal, mi přijde hodně náročné a chápu, že Ti v tom není dobře. Říkám si, že to chce hodně síly zvládat to a čelit nepříjemnostem. Přemýšlím nad tím, zda ses s tím někomu svěřil a požádal ho o pomoc. Třeba rodičům doma, staršímu sourozenci nebo třídní/mu učitelce/učiteli nebo třeba psychologovi, pokud ho ve škole máte. Tyhle situace jsou náročné a přijde mi důležité, aby Ti někdo pomohl zlepšit to, jak se ve škole cítíš.

Je důležité, abys na své trápení nezůstal sám a získal pomoc a podporu. Učitelé jsou ve škole i od toho, aby podpořili žáky a pomohli jim pracovat s náročnými situacemi a to co zažíváš rozhodně není v pořádku. Chci Tě proto podpořit v tom svěřit se někomu, komu důvěřuješ a společně můžete vymyslet, jak si se situací poradit a co bys potřeboval. Psal jsi, že jsi dokonce přemýšlel o skoku z okna. Představuju si, že cítíš velký tlak a je to pro Tebe hodně těžké.

Napadá mě, že krom podpory ve škole můžeš využít pomoc i mimo ni třeba na chatu nebo telefon linek důvěry, kde můžeš situaci probrat víc a kde je možné se doptávat. Kontakty na naši linku i chat najdeš na na www.modralinka.cz

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš líp.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

je vidět, že jsi motivovaná a máš jasný cíl – a to je na začátku nejdůležitější! :)

1. Mám naději na přijetí?
Myslím, že naděje tam je Tvých 22 bodů z matematiky sice není maximum, ale je to víc než minimum pro přijetí – a když to zkombinuješ s výbornou češtinou (klobouk dolů!), tak je reálné. Navíc – jak jsi správně odhadla – mimo velká města je konkurence menší - porovnej si to s výsledky pro konkrétní školu, na kterou se hlásíš (bohužel jsi ji neuvedla a tak nemohu dát konkrétnější odpověď).

2. Jak zvýšit počet bodů v matematice?

• Trénuj typové úlohy z minulých let. Cermat úlohy se dost opakují – forma zadání i postup. Čím víc jich uvidíš, tím míň tě něco zaskočí.
• Dělej si sbírku chyb. Vždy si napiš, proč jsi nějakou úlohu pokazila. Nejen že zjistíš, co ti nejde (zlomky, procenta, rovnice...), ale pomůže ti to se tomu cíleně věnovat.
• Sleduj online videa – někdy to vysvětlí úplně jinak než ve škole a najednou to zapadne.
• Počítej s někým dalším. Když ti to někdo vysvětlí živě (klidně i kamarád nebo sourozenec), můžeš rychleji pochopit, co děláš špatně.
• Simuluj si přijímačky doma. Stopni si 70 minut a zkus test v kuse. Učíš se tím i strategii – co řešit hned, co přeskočit, kde se nezaseknout.

3. Jak se vyrovnat s tím, když mě nevezmou ani na jeden gympl?

🌱 Tohle je těžké, ale pamatuj: Škola není osudová volba. Mnoho lidí se na gympl nedostalo – a přesto jsou teď úspěšní, studují, podnikají nebo dělají práci snů. Pokud se to stane, neznamená to, že nejsi dost dobrá. Znamená to jen, že se tvůj plán trochu změní.
✨ Ekonomka může být odrazový můstek. Když budeš chtít, můžeš si doplnit vědomosti sama, přestoupit později na jinou školu nebo si vše dohnat na vlastní pěst. Hlavní je tvoje vnitřní motivace – a tu rozhodně máš!

A klidně si dovol si poplakat, naštvat se nebo být zklamaná – ale nezůstávej v tom dlouho. Vždycky bude další krok, který můžeš udělat.

4. Je nějaká šance na přijetí na medicínu z ekonomky?

Ano :) Je to určitě těžší cesta, ale není nemožná. Někteří lidé šli z hotelovky, ekonomky nebo úplně jiných oborů – a medicínu dali. Co to obnáší?
✔️ Samostudium biologie, chemie a fyziky. Nejlépe podle požadavků jednotlivých lékařských fakult (většinou testy SCIO nebo vlastní přijímačky).
✔️ Kurzy nebo doučování. Pokud by to šlo finančně nebo časově.
✔️ Dlouhodobý plán. Už od prváku vědět, že půjdeš jinou cestou a připravovat se s předstihem.

Držím ti moc palce 🍀💚 a nezapomeň – tvůj sen je možný, i když cesta bude trochu klikatá.

Linda

Ahoj milá pisatelko :)

Je vidět, že o své budoucnosti přemýšlíš do hloubky a že chceš dělat něco, co tě baví a dává ti smysl To je skvělý základ - spousta lidí si ještě dlouho po škole hledá odpovědi.

Pokud chceš učit na střední škole (jako je zdrávka), nestačí jen vystudovat ten obor (např. zdravotnickou školu). Potřebuješ vysokoškolské vzdělání v daném oboru a pedagogické vzdělání. Máš dvě možnosti:

1. Studovat učitelství: Například učitelství odborných předmětů pro střední školy – třeba výchovu ke zdraví, biologii, chemii, fyziku...
2. Studovat obor (např. chemii, právo...) + doplnit si pedagogické minimum - některé školy nabízejí tzv. doplňkové pedagogické studium, které tě připraví na učitelskou dráhu, když už máš odborné vzdělání.

Kde bys mohla využít fyziku a chemii a zároveň mít dobré povolání?
Tady je pár nápadů – vybrala jsem takové, kde to může být zároveň zajímavé, užitečné, a dobře placené:

🧪 Učitelka fyziky a chemie – máme dlouhodobě málo učitelů na tyhle předměty, takže si budeš moc vybírat, kde pracovat. Navíc dobrý/á vyučující může dětem změnit život (možná jako ten/ta na tvém gymplu 😊).
🧬 Laborantka / vědecký pracovník – například ve zdravotnictví, farmacii, potravinářství nebo výzkumu. Využiješ chemii i fyziku. Je třeba mít VŠ – třeba přírodovědu nebo nějaký technický obor.
💉 Biomedicínský inženýr – propojuje fyziku, medicínu a technologie. Pracuješ třeba s přístroji, které zachraňují životy.
🚀 Technické obory – elektrotechnika, strojírenství, informatika. Fyzika se hodně uplatňuje i tady, a často jde o dobře placené práce.
🧫 Forenzní expertka – třeba u policie, kde se kombinuje chemie s detektivní prací.

Je úplně v pořádku, že tě neláká jít přesně ve stopách mamky. I když ti chce pomoct a má dobré úmysly, tvoje cesta může být jiná – a pořád správná. Být učitelkou, navíc třeba s vášní pro fyziku nebo chemii, je úžasné a hodně důležité povolání. Zkus si s mamkou promluvit, proč nechceš na práva a proč Tě láká učitelství. Dobrým krokem může být také jít za kariérovou poradkyní (výchovnou poradkyní), která vám rozhovor ulehčí. Buď je k dispozici přímo ve škole zdarma, nebo si můžete někoho najít (a zaplatit).

Držím Ti palce na cestě k učitelství,
Linda