Ahoj z Modré linky,

děkujeme, že se s důvěrou obracíš na Alíka. Rozhodně je v pořádku napsat, když Tě tento problém trápí a oceňuji, že sis dala práci s vyhledáním dotazu na toto téma v Alíkově poradně. Na úvod nám doplňuješ, co znamená pojem cringe, ale bohužel tu nevidíme žádný předchozí dotaz, kde bychom si o něčem takovém psali. Dále píšeš o tom, jak nekomfortně ses cítila na oslavě.

Moc mě mrzí, že Ti na oslavě nebylo dobře a cítila ses osaměle. Oslava je společenská událost, kde se bavíme, užíváme si společnost druhých, proto úplně chápu, že ses chtěla začlenit. Věřím, že rozčleněním účastníků oslavy na dvě skupiny se situace zkomplikovala. Když jsi byla pozvaná na oslavu, jsi vítaný účastník. Oslavenec obvykle zve lidi, se kterými je mu příjemně a chce s nimi slavit danou událost. Není nic špatného na tom snažit se začlenit, začít s druhými konverzaci apod. V tom bych Tě chtěla podpořit, že to rozhodně můžeš zkoušet. Vnucování by vypadalo jinak. Zkus si zodpovědět otázku, s jakou skupinkou by Ti bylo příjemněji. Jsou v určité skupince lidi, kteří Ti jsou blízcí? Za těmi by bylo dobré jít nejdřív. To by pro Tebe mohlo být snazší.

Moc Ti přejeme, aby ses cítila ve společnosti příjemně.

Modrá linka

ahoj z poradny Sbarvouven,

děkuju, že si se takto rozepsal o tom, co nyní v životě zažíváš. To, co prožíváš, je opravdu těžké, a dává smysl, že se v tom cítíš sám a naštvaný. Žárlivost a pocit, že ostatní mají „lepší život“, zažívá spousta lidí, i dospělých. Když se ti zdá, že všichni mají radši kamarádku než tebe, může to vyvolávat nepříjemné pocity a být bolestivé. Vážím si proto toho, že si se rozhodl napsat otevřeně o tom, jaké pocity zažíváš.
Máš pocit, že tě ostatní přehlížejí. Věřím, že to může být velice nepříjemné a člověku snížit sebevědomí. Velice snadno se stane, že pak člověk vidí vše černě a snižuje se, i když to není pravda. Každý z nás je v něčem lepší a v něčem horší. Zkus se zaměřit na věci, které se ti daří, které tě baví nebo které by si chtěl zlepšovat. Také popisuješ, že se s kamarádkou hodně srovnáváš. Srovnávání je něco, co děláme a je to normální. Nemusí to ale znamenat, že by si byl ve všem horší. Zkus se zaměřit víc na sebe a ne na kamarádku a na to, co vše dělá lépe. I ona má určitě svoje plusy a mínusy, ty máš svoje. Nejsi její kopie a nemusíš dělat vše stejně dobře, jako ona. Důležité je, jaký život žiješ ty a co tebe baví.
Pokud ti lidé říkají aby si byl potichu , není to chování, které je v pořádku. Můžeš se zkusit zaměřit na to, kteří lidé ti jsou blíže a chovají se k tobě lépe. Nemusí to být hned nejlepší kamarádi. Stačí jeden člověk, kdo ti odpoví na pozdrav, s kým se dá začít bavit. Přátelství někdy vznikají pomalu a chce to čas. Naopak lidé, kteří tě nerespektují a nechtějí s tebou trávit čas nemusí být lidé, které chceš mít ve svém životě. Jak jsem již psal, zaměř se na sebe a na věci které tě baví. Možná by si chtěl zkusit dělat něco mimo školu (nějaký kroužek), kde můžeš potkat nové lidi. Věř, že někdy je hledání přátelství dlouhá cesta. Když děláme věci, co nás baví zvyšuje nám to sebevědomí. Nemusíš se s nikým porovnávat, důležitý si ty.
Pokud se k tobě někteří spolužáci chovají, jak popisuješ je možné se svěřit někomu, ke komu máš důvěru z dospělých a zkusit s ním probrat, co by se dalo dělat. Kdyby se to dělo i ve škole, není to v pořádku a je možné to řešit s někým ze školy. Jestliže nikdo takový není, můžeš například využít linku bezpečí nebo její chat. Je zdarma a anonymní a svěřit se tu dá s tím, co prožíváš a pokusit se hledat nějaké další možnosti.
To, že teď nemáš bff nebo že se k tobě lidi nechovají tak, jak by měli, neznamená, že to tak bude vždycky. Kamarádství se během dospívání hodně mění. A taky to neříká vůbec nic o tom, jakou hodnotu máš ty. Držím ti moc palce, aby se situace změnila a měl kolem sebe někoho, komu budeš věřit a bude tvůj bff.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky.

Je od Tebe moc hezké, jak se snažíš kamaráda podpořit a motivovat k tomu, aby využil své šance s nějakou holkou. Vidím, že Ti na něm hodně záleží, když je pro Tebe tolik důležité, aby jí napsal.

Nejsem si jistá, jak přesně to vidí Tvůj kamarád a jestli i Ty sám třeba víš čím to je, že jí napsat zatím nechce. Jestliže nevíš, možná právě to může být dobrý začátek - zeptat se ho, čím to je, že se jí zdráhá napsat. Důvodů to totiž může mít vícero - třeba se stydí, neví co napsat, má strach z odmítnutí, ztrapnění se... Když známe důvod, typicky se s ním dá potom lépe něco dělat, tedy vymyslet takové řešení, které bude i kamarádovi dávat smysl a nějak mu v takové situaci pomůže. I z toho důvodu Ti teď nedokážu dát konkrétní radu, ale napadá mě, že pokud se rozhodneš se ho na tuhle otázku zeptat, pak ji můžeš třeba doplnit dalším dotazem - jestli je něco, co by mu v tuhle chvíli pomohlo, aby se k napsání sám odhodlal.

I když to třeba vidíš sám jinak, chci Tě podpořit v tom, abys nechal hlavně na kamarádovi, jak se dál rozhodne. Někteří lidé potřebují více času, aby nějaký důležitý krok udělali, někteří se k němu ale neodhodlají nikdy - a i to je v pořádku. Pokud se mu nebude chtít, není dobré ho nutit, ale spíš respektovat to, jak se rozhodl zachovat. Dej mu čas, buď tam pro něj jako kámoš, ale zbytek ponechej na tom, co pro sebe bude chtít on sám. Napsat někomu, kdo se nám líbí, není nic lehkého, a zní mi to, že sám jsi už teď pro kamaráda oporou. Třeba mu i to časem dodá sílu, protože bude vědět, že když to nevyjde, nezůstane na to sám.

Přejeme vám oběma pěkné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Ze Tvého dotazu si nejsem spolehlivě jistá, jestli správně rozumím tomu, co takový „ručník“ znamená. Představuju si, že jde možná o to, že si do sebe vzájemně otíráte ruce, možná se ale pletu. Mé doporučení však platí pro každý případ toho, o co se jedná.

Věřím Ti totiž, že je hodně nepříjemné, jestliže někdo něco dělá proti Tvé vůli a Tvé žádosti o to, aby přestal. Kamarádky by Tě měly poslechnout, neměly byste si navzájem působit něco, co si nepřejete a co se dá možná vnímat jako šikana - tak se vůči sobě totiž přátelé nechovají. Napadá mě, že je na Tvém zhodnocení, jestli je ještě možné se o tom s kamarádkami bavit - říct jim, že Ti to opravdu není příjemné, ale sama bys jim nerada nějak ubližovala. A třeba můžeš zmínit taky to, že nerozumíš tomu rozdílu mezi vámi, kdy to ony samy považují za šikanu, ale vůči Tobě samotné si to pořád dovolují. Jako další možnost mě napadá sdílet to s někým ve škole, komu důvěřuješ, a kdo by Tě v takovém rozhovoru dokázal podpořit - třeba učitelka/učitel, nebo někdo další dospělý, na koho se dá spolehnout (psycholog/psycholožka, výchovní poradci...). Pakliže by to dál pokračovalo, není nic špatného na tom nezůstávat na to sama a požádat si o pomoc, pokud Tě to hodně trápí.

Přejeme Ti hodně štěstí a klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíš na Alíka. Píšeš o tom, že sedíš v lavici se spolužačkou, která se baví se spolužáky sedícími za vámi o každé přestávce a s Tebou pouze tehdy, když ji sama oslovíš. Zároveň, když se sama zapojíš do rozhovoru s ní a s dalšími, máš pocit, že ji otravuješ. To musí být frustrující a nedivím se, že se tím trápíš. Píšeš o tom, jak se cítíš celkově v životě osamělá a že máš svou bohatou vnitřní stránku, kterou okolí bohužel moc nepozná, i když by sis to tak přála.

Mrzí mě, že se cítíš osamělá a vnímáš, že se s Tebou nechce nikdo bavit, i přestože máš co nabídnout. Někdy je v kolektivu těžké najít si někoho k sobě a věř, že i ostatní mohou mít různé své pochybnosti mezi spolužáky.

Uvědomuješ si, že přestože působíš plaše, máš bohatý vnitřek. To tak většinou bývá. Hodně introvertů má bohatý vnitřní svět, ale musí si lidi kolem sebe nejdříve „trochu otrkat“, než je do něj pustí a uvolní se. Důvěra ke konkrétním lidem se buduje postupně. V bezpečném prostředí je pak člověk opravdu sám sebou.

Úplně rozumím tomu, jak by sis přála být ve škole autentická a sama sebou. Bohužel v prostředí, kde se necítíme dobře, zvlášť když nám na tom hodně záleží, to pak jako naschvál tolik nejde. Člověka zahltí negativní emoce, které nás mohou odvádět od vlastní podstaty a přirozenosti.

Věřím, že i do Tvého života přijdou ti praví lidé, ke kterým budeš mít takovou důvěru, že se před nimi maximálně otevřeš a budeš sama sebou. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys tomu dala šanci a šla tomu naproti např. těmi volnočasovými aktivitami. Byla by to další možnost, kde můžeš potenciální přátelé poznat. Tam je navíc fajn, že vás spojuje stejný zájem. I když rozumím tomu, že se Ti zřejmě nebude chtít po těch zklamáních a neúspěších. Někdy je ovšem důležité udělat první krok a jít do nekomfortní zóny, abychom mohli něco získat. Psala jsi, že bys chtěla, aby o Tobě všichni věděli, že jsi ze začátku tišší. Věříš, že by to pak všichni chápali. Když poznáš někoho sympatického, není nic špatného na tom mu na začátku říct, že Ti chvilku trvá, než si na člověka zvykneš a plně se otevřeš s bližším vzájemným poznáváním.

Držíme Ti palce.

Přejeme, aby Ti bylo lépe a našla sis k sobě blízkou osobu.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o své dlouholeté nejlepší kamarádce, kterou se cítíš být odstrčená. Nejdříve se bavila hodně s jinou slečnou. Kvůli tomu jste se dost hádaly a pak jste se usmířily. Dostala jsi od kamarádky dokonce slib, že už to takhle nebude, ale situace je tu opět znovu. Vnímáš ji o to intenzivněji, jelikož už netráví čas pouze s druhou slečnou, ale našla si i vztah. Mrzí mě, že se cítíš odstrčená a vyměněná. Nikdo z nás nechce být osamocený. Je úplně pochopitelné, že Ti záleží na tom trávit hodně času s blízkou kamarádkou, když ji bereš jako rodinu. A nedivím se tomu, jak Tě bolí, když jde po oslovení za zmíněnou jinou slečnou ihned a za Tebou nikoliv.

Je moc fajn, že si píšeš o radu, když Tě to tak psychicky ničí. Samotnou Tě napadlo, že bys jí to klidně řekla. To je dobrý nápad. V kamarádství by mělo být přirozené říct si i věci, které nám vadí. Mnohdy to není příjemné, ale patří to ke každému vztahu. Snažila bych se jí to říct ne jako vyčítání, ale jako vyjádření Tvých pocitů. Mohla bys jí např. sdělit, jak moc Tě mrzí, že spolu netrávíte tolik času jako dříve, protože je Ti blízká a bereš ji jako rodinu. Zároveň si i říkám, že je v pořádku mít ve svém životě více blízkých lidí. Na všech nám může záležet a je v pořádku mít ke kamarádství i vztah nebo mít více kamarádek, ale je určitě důležité si v přátelství vykomunikovat to, když se cítíš být odstrčená. Tak Ti v tom moc držíme palce. Kdybys to s někým chtěla rozebrat více, můžeš se obrátit na školní psycholožku, pokud ve škole máte nebo na některou z linek důvěry. Pro děti funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz).

Ať máš brzy hezčí dny přeje

Modrá linka

Ahoj,
chápu, že situace, kterou popisuješ, je nepříjemná. Obávám se ale, že v podstatě jediný způsob, jak zjistit, co se s tvými kamarádkami děje, je zeptat se jich. Jednoduše jim řekni, že tě mrzí, že už se spolu nebavíte všichni dohromady a že bys o ně, jako kamarádky, nechtěla přijít. Stejně tak dodej, že nevíš, proč tomu tak je a chtěla bys znát důvod. Možná mezi vámi došlo k nějakému komunikačnímu šumu nebo jinému nedorozumění, které je příčinou toho, že se s tebou nebaví tak jako předtím.
Když ale toto téma otevřeš a promluvíte si o tom, určitě se situace mezi vámi vyjasní. Držím ti palce, aby všechno bylo co nejdřív jako dřív.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

přemýšlíš o tom, jaké to bude od září ve škole. Ráda by ses skamarádila s holkami ze třídy, ale zatím Ti přišla cesta k nim těžká. Věřím, že není vůbec jednoduché chodit do školy, kde nemáš kolem sebe lidi, se kterými si rozumíš.

Kontakt můžeš zkusit navázat třeba první tak, že se zkusíte víc vzájemně poznat. Třeba se zeptáš nějaké spolužačky, ke které máš nejblíž, na obyčejné otázky a projevíš o ni zájem - co ráda dělá mimo školu, jak se jí jinak vede, Ty jí o sobě taky můžeš povědět, co bude zrovna aktuální. Možná jí můžeš zkusit někam pozvat, možná budete mít společný projekt, na kterém budete pracovat, možná se dozvíš o nějakém kroužku, který dělá a Ty bys ho ráda taky zkusila. Možná budeš chtít uspořádat oslavu, na kterou někoho ze třídy pozveš. Možností, jak strávit s druhým víc času je hodně, záleží na fantazii. Věřím, že Ty sama přijdeš na to, co by mohlo přijít vhod zrovna ve vašem případě. Můžeš zkoušet různé věci, něco sedne líp a něco hůř. Společný čas, povídání a zážitky totiž často tvoří pouto a téma k hovoru, které usnadní komunikaci, dokonce můžou dát vznik novým kamarádstvím.
Často to chce dost zájmu, otevřenosti, Tvého času a taky chuti k tomu to prostě zkusit. Jak se to bude vyvíjet ale uvidíš až časem. Kamarádství nejde “vynutit”, proto sama uvidíš, jak Ti v tom bude a jak budou reagovat spolužačky. Neboj se v tom být k nim upřímná. Nepíšeš, proč máš pocit, že se s Tebou holky nechtějí bavit. Pokud budeš chtít, můžeš se jich i na tuto obavu zeptat a říct jim to, jak bys to ráda měla Ty. Také mne napadá, že by ses s tím mohla svěřit někomu, komu důvěřuješ. Spousta lidí takové nebo podobné věci zažila, nebo možná i zažívá, i když to na nich není vidět.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že zažíváš ve vztahu s kamarádkou něco tak těžkého. Je moc fajn, že jsi napsala. Svěření se, bývá prvním krokem k tomu něco postupně změnit.

Říkám si, jak tíživé pro Tebe asi je, když přijde nějaká neshoda s kamarádkou, zvlášť když píšeš, že Tě to vede k tomu si myslet, že jsi nejhorší člověk a i k chuti si ublížit. O to víc jsem ráda, že si touto zprávou říkáš o podporu a pomoc.

Z Tvé zprávy mám dojem, že se snažíš Vaše neshody nějak urovnat, nevzdáváš to, to si zaslouží ocenění. Zároveň vnímám, že už Tě to asi taky nebaví stále dokola něco vysvětlovat nebo se obhajovat. Přemýšlím, zda někdy máte s kamarádkou i klidné chvíle, kdy je Vám spolu fajn. Doporučila bych Ti, abys zkusila v těchto klidnějších chvilkách zavést řeč na to, jak to mezi Vámi je, co Tě trápí, čeho si všímáš, co Tě ve vztahu mrzí. Zkus zůstat u toho, jak Ty to vnímáš. Ničemu totiž neprospívá, když druhému vyčítáme, co všechno dělá špatně, ale lepší je začít u sebe a pak se postupně dostat k tomu, co bys potřebovala od kamarádky jinak - zkus si to klidně nejprve promyslet a pak jí to říct. Říkám si, že pokud obě stojíte o společné kamarádství, bude asi potřeba si dříve či později vyjasnit, co jedna od druhé očekáváte a potřebujete. Pokud by s kamarádkou nešlo mluvit, můžeš jí to zkusit napsat.

Chci Tě také povzbudit v tom, aby ses zkusila v tom všem postarat co nejlépe i o sebe. Zvlášť, když Tě zasáhne neshoda s kamarádkou a Ty budeš mít chuť si ublížit nebo se jinak budeš cítit špatně, udělej pro sebe něco, co máš ráda - oblíbené jídlo, hudba, film, knížka, sport. Můžeš si připomínat, že ve vztahu jsou vždycky dva a nikdy to není o tom, že jeden by dělal vše správně a druhý vše špatně. Je znát, že se snažíš, jak jen můžeš a přála bych Ti, abys za to dokázala sama sebe ocenit místo toho, aby sis říkala, že jsi špatný člověk.

Přemýšlím také, zda o tom, co prožíváš, ještě někdo ví - možná by stálo za to si o tom s někým popovídat. Zkus popřemýšlet, komu bys to mohla říct. Sdílení má často velkou sílu a možná by to mohlo i Tobě dodat sílu celou situaci dál řešit.

Přejeme, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se nedaří najít si kamarády v tanečním kroužku. Věřím, že to může být pro Tebe dost těžké tam docházet a nemít se tolik s kým bavit. Nedivím se Ti, že Tě to trápí. Je fajn, že hledáš pomoc a ptáš se, co s tím.

V prvé řadě mě napadá, že někdy je potřeba pro vybudování přátelství velké úsilí. Chápu, že může být náročné nebo nepříjemné se snažit s někým bavit, když on sám k Tobě jen tak nepřijde. Na druhou stranu mi však přijde podstatné se i přesto snažit kontakt navázat, zajímat se o druhé, ptát se jich, jak se mají, co řeší apod. Je dobře, že to nevzdáváš. I to obdivuju. Někdy je to o tom, že potřebujete spolu strávit více času, poznat se, něco společně zažít, aby se přátelství zformovalo. Přemýšlím tak, jestli míváte i nějaké společné akce mimo taneční tréninky? To bývají fajn příležitosti, jak se poznat jinak, nově.

Co se týče holky, která se Ti líbí. Představuju si, jaké to je, když Ty se s ní bavíš nejvíc a ona s Tebou míň. Nevím, jestli je to o tom, že se Ti nějak vyhýbá nebo si Tě nevšímá či má kolem sebe už více kamarádek, kterým se věnuje víc atd. Nejde nikoho nutit k tomu, aby se s námi kamarádil. Ty můžeš za sebe udělat to, že se budeš o ni zajímat, dáš jí najevo, že Ti záleží na tom, abyste se bavili, ale zbytek je na ní - pokud se nebude chtít s Tebou bavit, je třeba to respektovat, i přesto, že to může být dost bolestivé.

Zkus si vzpomenout, jak sis vybudovala jiná přátelství. Skrze společný zájem, názory, přemýšlení nebo Vás svedly dohromady okolnosti, že třeba máte společnou cestu do školy? Možná i v odpovědích na tuto otázku najdeš nějaká vodítka, jak se dá nová přátelství navázat.

Věřím, že si zasloužíš hezké vztahy a za celou linku Ti je moc přejeme. Držíme palce!

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je vidět, že Ti na kamarádce záleží a máš o ni starost. Přijít o mamku muselo být pro Tvou kamarádku velmi náročné a možná, i když se snaží fungovat co nejlépe může, je to stále s ní, jak sis sama mohla všimnout. Říkám si, že fajn způsob jak zjistit, co potřebuje a zároveň jí projevit podporu je říct jí to, že tu pro ni jsi, záleží Ti na ní a pokud si o tom bude chtít popovídat, vyslechneš ji a jsi tu pro ni. Pro někoho je úlevné mít o tom s kým mluvit, pro některé lidi je to těžké a potřebují čas nebo o tom moc mluvit nedokážou. Nevím, jak to má Tvá kamarádka. Někdy může pomoct už jen to, že tu pro nás někdo je a i když nemluvíme o tom, co se nám děje, jen ta přítomnost a společně strávený pěkný čas je léčivý.

Zároveň jí můžeš pomoct i tak, že se jí zeptáš, jestli je něco, co by potřebovala nebo co bys pro ní mohla udělat. Třeba je něco, o co si dokáže říct a Ty tak budeš lépe vědět, co dělat. Je moc fajn, že se snažíš být pro ni ta nejhodnější a chápu, že jí chceš pomoct. Říkám si, že když nám na druhých záleží a projevíme svůj zájem, nemůžeme tím nic pokazit.

Přejeme Ti pěkné léto.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Tvá zpráva je plná starosti a zájmu a při jejím čtení mi běželo hlavou, že je obdivuhodné, jak hluboce Ti na té kamarádce záleží. Už jen to, že hledáš pomoc a nechceš nic pokazit, ukazuje, jak vnímavý jsi a s jakou zodpovědností k celé situaci přistupuješ.

Když vidíme někoho, koho milujeme, jak trpí, a přitom máme pocit, že nemůžeme nic udělat nebo že neznáme dost způsobů k tomu, jak bychom situaci vyřešili, je to velká beznaděj. Věřím Ti, že bys teď udělal cokoliv, čím bys kamarádčino trápení mohl utišit. Zdá se mi však důležité opět zmínit, že právě to, že tu pro ni teď jsi - že ji trpělivě posloucháš, že s ní sdílíš její bolest, že jí připomínáš, že na to není sama - je často to nejdůležitější, co člověk v těžkých chvílích může dostat. Věřím proto, že svým zájmem nic nepokazíš.

Chci Tě současně podpořit také v tom, abys v takových chvílích myslel i na sebe. Na jednoho člověka toho najednou může být opravdu hodně a možná i Ty potřebuješ chvíli jen pro sebe - na odpočinek, oblíbenou aktivitu, nebo sdílení všech svých dojmů a pocitů s někým blízkým. Sám bezpochyby potřebuješ čerpat nezbytné síly.

Když Ti psala o tom, že jí ta bolest z nějakého důvodu příjemně bolí, může to být znamením toho, že cítí uvnitř hodně prázdnoty, a ta bolest jí dodává alespoň nějaký pocit. Je však dobře, že ses nezalekl a snažil se nabídnout jiný pohled - máš totiž pravdu, existují i jiné způsoby, jak pro sebe nacházet úlevu a klid. Možná jsi tehdy nevěděl, co napsat, ale jen tím, že ses na to odvážil reagovat, jsi jí dokázal dát najevo, že jsi tu pro ni i když to není lehké. Je v pořádku neznat všechny odpovědi hned. Každý si zaslouží cítit se dobře, aniž by musel prožívat bolest, každému však přináší radost a potěšení něco jiného. Můžeš se jí samotné třeba zeptat, jestli má/měla nějaké takové činnosti ona sama - takové, u kterých se dokáže cítit dobře. Můžete je společně třeba prozkoumat, nebo jí můžeš nabídnout svůj pohled posdílením toho, co přináší potěšení Tobě.

Pokud máš obavu, že by si mohla ublížit, je důležité vyhledat pomoc dospělého. Můžeš jí nabídnout kontakty třeba na různé linky důvěry, včetně té naší (www.linkyduvery.cz), kde se může v bezpečném prostředí svěřit. Můžeš ji také povzbudit, aby se svěřila nějaké blízké osobě, které důvěřuje - třeba má někoho takového ve své rodině, nebo škole - třeba školního psychologa.

Držíme palce Tobě, i Tvé kamarádce a přejeme vám klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

hledáš možnosti, jak si najít kámoše. Je mi líto, že teď kamarády nemáš a nejlepší kamarádka se vzdaluje. Nedivím se, že o tom přemýšlíš a že Ti to může být nepříjemné, můžeš z toho být smutná, zklamaná, otrávená… Přesto hledáš, jak se s někým novým seznámit a nevzdáváš to. To mi přijde super a vlastně je to první krok - mít zájem, chtít se dozvědět něco o druhém a něco taky sdílet o sobě.

Možná jsi už uvažovala, kde se s někým novým potkat. Možná to bude někde podobně, jako ses seznámila s Tvou předchozí kamarádkou, možná to bude na nějakém kroužku, při nějakém prázdninovém setkání/akci, na hřišti, v sousedství, možná se začneš bavit víc s někým, koho už znáš. Možností je spousta.
Rozumím, že může být těžké mluvit s cizími, třeba oslovit druhého a na něco se zeptat. Možná už jsi to i zkoušela, někdy to z toho můžeš mít fajn pocit, někdy horší a máš obavu to zopakovat. Říkám si ale, že oslovení někoho je nejčastější způsob, jak dát najevo, že máš zájem se víc seznámit. Někdy to jde i během společné činnosti, ale dřív nebo později se lidé dají do řeči. I pro druhého může být těžké začít. Je normální zažívat rozpaky, hlavně na začátku, a třeba nevědět, jak dál. Neznamená to ale, že kvůli tomu se kamarádství nemůže rozvíjet dál. Spíš to chce jen čas. Je to často něco, co se učíme a postupně to jde líp a líp. Napadá mě taky, pokud na to budeš mít chuť, můžeš si zkusit promluvit s kamarádkou o tom, proč se už nechce bavit, co se stalo a jak to vidíš Ty.

Přejeme co nejhezčí dny,

Modrá linky

Ahoj z Modré linky,

uvažuješ, jak se víc sblížit se spolužačkou a kamarádkou Tvé skvělé kamarádky. Rozumím, že nad tím přemýšlíš, možná máš představu, že by bylo snazší a přirozenější, kdybyste se taky bavily. Zároveň je normální, že k někomu máš blíž, že toho máte třeba víc společného, že k jednomu cítíš větší sympatie než k druhému člověku. Možná jste zatím neměly vhodnou příležitost se víc seznámit. Možností, co zkusit, je spousta - můžete spolužačku pozvat někam, kam se chystáte společně s ostatními, můžete naplánovat nějaké setkání přes prázdniny, můžete si založit společný chat, zajít do města, na procházku… Možná o tom uvažuje a chce to podobně jako Ty. Pokud chceš, můžeš si s ní o tom otevřeně popovídat. Možná to budeš chtít probrat i s Tvou dobrou kamarádkou, která se s ní baví, a vymyslíte další plány. Někdy od začátku může plynout povídání a bytí s druhým úplně přirozeně, s někým jakoby to dalo víc práce. Není to ničí chyba, tak to zkrátka je, když se spolu setkáváme a každý jsme v něčem jiný. Postupem času se ukáže, jestli vám to spolu jde a zda vaše kamarádství vznikne a udrží se. Nemusíte se do ničeho nutit. Zároveň když budete mít obě chuť, proč to nezkusit.

Držíme palce a přejeme pěkné léto,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc hezké, že Ti na spolužačce záleží a přemýšlíš, jak jí být oporou - je to od Tebe velmi citlivé.

Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra a projevuje se třeba tím, že člověk někdy vnímá svět jinak, může mít potíže v komunikaci nebo v navazování vztahů, ale to neznamená, že je „divný“. Každý člověk je jedinečný a stojí za to ho poznat. To, že ostatní spolužáci používají hanlivá slova, může být z neznalosti – nevědí, čím si může Tvá spolužačka procházet. Někdy pomůže s nimi v klidu mluvit, vysvětlit jim, že každý má něco, co ho odlišuje, a že to neznamená nic špatného. Pokud by se posmívání zhoršovalo, je důležité se svěřit učiteli nebo někomu dospělému ve škole.

To, že se Ti spolužačka svěřila, ukazuje, že k Tobě má nejspíš důvěru. Pomoc spolužačce může být i v maličkostech – být milá, pozdravit ji, nabídnout pomoc nebo s ní třeba strávit chvíli o přestávce. A pokud si někdy nebudeš jistá, jak se zachovat, klidně se jí můžeš zeptat, z jakého důvodu se Ti svěřila a co by jí bylo příjemné – jen ona sama totiž ví nejlíp, jak by si přála, aby se k ní ostatní chovali.

Pěkné dny,

Modrá linka