Ahoj,
mrzí mě, že se ti zatím nepodařilo najít basketbalový tým, ve kterém bys mohl trénovat. Co se týká tvých první dvou dotazů, dovolím si odkázat tě na Google, protože tam najdeš rozhodně konkrétnější odpověď, než jakou bych ti byla schopná dát já. Najdeš tam informace jak o univerzitních ligách v USA a ČR, tak o nejbližším basketbalovém týmu. Můžeš si pročíst diskuse, abys zjistil, jaké zkušenosti mají ostatní uživatelé, a ohledně nejbližšího basketbalového týmu se můžeš poradit i ve své škole (určitě najdeš někoho, kdo basketbal hraje a můžeš využít jeho zkušeností).
Co se týká svého dotazu, jak nebýt smutný z toho, že tvůj sen už neexistuje, dovolila bych si ho trochu pozměnit. Nemyslím si, že bys musel smutnit nad tím, že se ti zatím nepodařilo najít vhodný basketbalový tým, ale místo toho můžeš onu energii vložit hledání způsobů, jak by uskutečnit šel. Prostuduj si basketbalová fóra a diskuse, zkus ve svém okolí najít lidi, kteří basketbal hrají... zkrátka hledej cesty, jak bys mohl dělat to, co tě baví. Nepíšeš o tom, jaké konkrétní důvody vedly k tomu, že to neklaplo s týmem ve Strakonicích, ale možná by se ještě našel způsob, jak bys mohl za onen tým trénovat. Zkus se poradit se svými rodiči. Jsem si jistá, že když o to budeš skutečně stát a budeš se snažit, určitě se tvůj sen uskuteční.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj, odpověď je myslím jednoduchá: za zeptání nic nedáš. Zeptej se přímo v těch týmech. Kontakt asi najdeš na jejich stránkách, nebo můžeš kontakt sehnat od někoho, kdo už v týmu je. Mezitím si nezapomeň nastudovat pravidla baseballu, ušetříš tím čas svým budoucím spoluhráčům. Hodně štěstí.

Ahoj, díky za dotaz. Začnu trochu oklikou. Olympiáda je v mnoha ohledech nádherná, jedinečná událost. Ukazuje nám příbehy odvahy, odhodlání a dlouholeté dřiny... a vše to vyvrcholí v několika minutách. Vítězi dostanou medaile, poražení si domů vezou zážitek.
Ale když trochu poodstoupíme, uvědomíme si, že tady vidíme maličký výsek lidstva. Na olympiádě bylo asi deset tisíc sportovců - to je 0,00013 % lidí. A z nich jen asi setina dostane medaili. Olympijská medaile je tedy opravdu něco statisticky výjimečného. Jako výhra v loterii.
Představ si, kdybychom viděli v televizi sešlost všech výherců v loterii. Stovky lidí, kteří by ukazovali své vítězné losy a vysvětlovali by, jak dlouho vsázeli, nenechali se odratit a konečně to vyšlo, jsou teď bohatí. Možná by si člověk při pohledu na to řekl, že možná stojí za to začít vsázet do loterie. Ale nestojí. Statisticky vzato naprostá většina lidí prohraje. Jenže ten příslib té výhry je v našich hlavách tak silný, že tuto racionální myšlenku překoná.

No, a teď k té tvojí otázce. Je pozdě začít se věnovat atletice? Nikdy není pozdě. Já začal běhat, když mi bylo 24, a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Běhám pro radost a pro zdraví, a obojí mi dlouhodobě prospívá.

Pokud se ale ptáš, zda je pozdě začít se atletice věnovat tak, abys třeba za osm let jela na olympiádu, tak mám dvě odpovědi: 1) vůbec netuším, a nemyslím, že někdo umí takovou odpověď dát, 2) nemyslím si, že by to měl být tvůj cíl. Čistě pragmaticky (viz moje přezdívka) mi prostě nedává smysl hnát se za vidinou olympijské medaile.

Mým pragmatismem se ale nemusíš nechat odradit. Třeba za osm let budu v televizi koukat na atletku, která právě reportérovi Českého instahlasu vypráví, jak se nenechala odradit nějakým anonymním chytrolínem na internetu, šla za svým cílem a teď má medaili. A já budu mít radost s tebou.

Já nikdy vrcholový sportovec nebyl a nebudu. Sportuji rekreačně, s cílem upevnit své fyzické a duševní zdraví. Mám (daty nepodložený) dojem, že vrcholový sport někdy naopak lidem pořádně naložit psychickou zátěž. Ale jak říkám, vlastní zkušenosti nemám.

Pokud je ale vrcholová atletika něco, za čím chceš jít, prober to s nějakým vrcholovým sportovcem. Poradí ti mnohem lépe, než já. Držím palce 👍

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že bys ráda přišla na to, jak být úspěšná ve sportu, který děláš. Napadá Tě, že bys pro to potřebovala být agresivnější a rychlejší. Ráda bys věděla, jak v sobě zdravou agresi probudit. To není jednoduchá otázka a bojím se, že Ti na ni neumím dát jednoznačnou odpověď nebo nějaký jednoduchý návod. Je to proto, že každý jsme jiný a každého nás může motivovat něco trochu jiného. A je i v pořádku, že je někdo agresivnější a někdo méně.

Říkám si, že tento sport sis vybrala z nějakého důvodu a asi Tě i baví, když na něj chodíš a také závodíš. Zkus se sama sebe zeptat, co je tím, co Tě motivuje tam chodit, co Tě na judu a karate nejvíce baví. Někdy nemusíme sport dělat proto, abychom v něm byli nejlepší a vyhrávali, ale prostě proto, že nám dělá radost sám o sobě, i bez výher. Je pro mě otázka, jestli bys Ty sama skutečně vyhrávat chtěla, anebo jsou pro Tebe závody spíš vedlejší. Ptáš se, jak v sobě vzbudit motivaci, že chceš vyhrát. Možná Ty sama po výhře ani netoužíš. A říkám si, co je na tom vlastně špatného? Na kroužku nebo ve sportovním klubu to někdy může vypadat, že vyhrávat závody a zápasy je to nejdůležitější, a někdy se trošku zapomíná na radost ze samotného pohybu.

Pokud bys ale Ty sama opravdu vyhrávat chtěla a bylo by to pro Tebe důležité, pak je v pořádku zkusit na tom pracovat. Můžeš se sama sebe zeptat, proč by pro Tebe výhra byla důležitá, co by to pro Tebe znamenalo, kdybys vyhrála? Zkus si třeba sebe představit, jak stojíš na stupních vítězů a přebíráš cenu. Jak se při tom cítíš? Tento pocit by pro Tebe mohl být motivací více se do toho pustit. Také mě napadá, že se můžeš zeptat ostatních dětí na kroužku, jak to mají oni, co je motivuje. Někdy i taková inspirace může pomoci.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
pokud chceš začít s orientačním během, můžeš se přihlásit na nějaký kroužek v tvém okolí. Já sama jsem tak začínala a naučili mě tam všechno potřebné. Dozvíš se co je dobré vědět před tím, než vyrazíš na trať. Například jak se orientovat podle mapy, nebo co je azimut.
Doporučuji alespoň časem navštěvovat kroužek, který je součástí nějakého orientačního oddílu. Měli by ti platit startovné za závody a můžeš reprezentovat svůj klub.

Pokud si chceš orientační běh zatím jen vyzkoušet, doporučila bych ti webové stránky ORIS, kde můžeš najít nějaký závod v tvém okolí.

Většina závodů má i začátečnické tratě různých obtížností. Tyto tratě jsou jednodušší a kratší. Je dovoleno běžet ve dvou, takže můžeš běžet s někým z rodiny nebo z kamarádů.
Pokud si budeš později jistější, můžeš zkusit nějakou z tréninkových tratí. Tyto trasy jsou už těžší, delší a kontroly se značí pomocí speciálních čipů, který si můžeš půjčit za menší příplatek. Na tréninkových tratích je stále povoleno “stínování” jiným člověkem. To znamená, že někdo může běžet za tebou a může ti pomoci najít cestu, pokud by ses ztratila.
Pokud by jsi chtěla soupeřit se svými vrstevníky, můžeš běhat závodní kategorie. V tvém případě by to byla kategorie D14.

Existují také areály s pevnými kontrolami, které jsou postavené celoročně. Zde jsem našla stránky, kde jsou všechny areály vypsané: https://zacitorientak.cz/APK.php

Ptáš se, co budeš potřebovat. Na začátek ti stačí pouze sportovní oblečení a buzola.
Kdyby tě běhání začalo později více bavit a chtěla by si závodit i soutěžně, bude se ti hodit vlastní čip.
Na zimní tréninky a závody se ti může hodit i čelovka, protože bývá brzy tma.

Doufám, že ti tahle odpověď pomohla a přeji hodně štěstí na závodech!

Zdravíme Tě z Modré linky,

ptáš se nás, jak si udržet nový návyk, který Ti přináší radost - chození a dosahování určitého počtu kroků. Příští týden strávíš ve městě, kde nejsou lesy, a máš tedy obavu, že se pak k chození nevrátíš.

Chtěla bych Ti poblahopřát, že se rozhodla zařadit pohyb do svého životního stylu. Je to moc dobré rozhodnutí, které může prospět Tvému tělu i duši.

Myslím, že nezáleží na tom, kde „nachodíš“ svůj počet kroků. Může to být klidně i ve městě, které tak můžeš poznávat - důležitý je pohyb, i když není v přírodě.

Aby se udržel nový návyk, je také potřeba si dávat takové cíle, které jsou udržitelné, tedy takový počet kroků, který jsi schopna zvládnout. Důležité je, abys „vyrazila“ každý den, i když se třeba cíle dosáhnout nepovede. Existují také různé aplikace, které člověku dodávají motivaci. Můžeš se také zkusit poradit s někým dospělým, nebo se podívat na internetu.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že si pro sebe hledáš aktivity, když se doma nudíš. Je fajn, že jsi aktivní a věnuješ se sportu. Je mi líto, že jsou tréninky házené i hokejbalu ve stejný den.
Vidím, že sis na minuty přesně našla spoje, abys stíhala obojí, ale ano, jak píšeš, spoj může mít někdy zpoždění. Nevím, jak často autobus jezdí a kdy by ses dostala na místo dalším spojem. Říkám si, pokud Ti autobus ujede, opravdu asi není jiná cesta, než počkat na další, to nijak neovlivníš. Připadá mi moc důležité o tom mluvit s rodiči a s trenéry/trenérkami. Nevím, jestli se nedá například domluvit s rodiči, aby Tě na druhý trénink odvezli, abys měla jistotu, že to stihneš. Případně je dobré říct trenérce, že se může stát, že se vlivem spojů občas opozdíš. Věřím, že pokud o tom bude vědět dopředu, nebude se zlobit. Na možnost posunutí času se určitě zeptat můžeš, ale nevím, nakolik to bude reálné, protože podobné aktivity obvykle mají jasný harmonogram a není úplně běžné to měnit během roku.

Píšeš také o tom, že na jaře se Ti už budou překrývat oba dny a toho se bojíš. Rodiče by Ti to podle Tebe mohli zakázat. Popravdě, také mi běží hlavou, jak se dají dlouhodobě zvládat dva sporty v jeden den dvakrát týdně. Možná je to něco, co si potřebuješ sama zkusit, abys dokázala lépe posoudit, jestli to jde zvládat. Přemýšlím i o tom, že na druhý sport ses napsala proto, aby ses ve dny mimo házenou nenudila doma. Jestli to správně chápu, teď bys ale měla oba ty sporty v jeden den, tedy by se tím stejně ty další dny nevyřešily? Nevím, jestli jsem Ti dala uspokojivou odpověď, dává mi hlavně smysl, abys o svých obavách mluvila s rodiči, případně s jinou blízkou osobou.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že dívky z oddílu plavání komentují tvůj nízký výkon při plavání. Tebe to mrzí, protože jsi měla úraz, který tvůj výkon ovlivnil a jejich hodnocení je tedy nesprávné. Ptáš se, jestli jim to máš říci nebo to nechat být. To, jaký podáváš výkon a co ho ovlivňuje nejlépe víš ty sama. Důležité je, aby ti to, co si myslí druzí nebralo motivaci a tvou vlastní vůli na tom pracovat a rozvíjet se. Myslím si, že není potřeba to druhým vysvětlovat. Důležité je aby to věděl tvůj trenér/ka. S ním je dobré promluvit o tom, co máš dělat k tomu, aby ses dostala do formy a jak překonat následky úrazu. Ale vážný úraz se překonává delší čas, nejde to rychle a je dobré být trpělivá sama se sebou a neztratit důvěru v sebe sama. Je moc dobře a moc cenné to, že máš snahu být zase aktivní a budovat svou fyzickou kondici. Toho si můžeš vážit sama u sebe. Není to snadné vracet se k fyzickému výkonu po úraze. A hodně v tom hraje roli i psychická stránka. Proto je moc dobře, že jsi začala plavat i když ti to nejde tak jako ostatním. To vůbec nevadí. Důležitá je tvá vůle a chuť se tomu sportu věnovat.
Případné vysvětlení si můžeš nechat až na chvíli, kdy by jsi znovu slyšela dívky o tobě mluvit. Ale nyní bych ti doporučila to nechat být. A spíš se zaměřit na to, co ten sport dává tobě, co tě na něm baví a jak se v tom cítíš ty sama. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že bys rád začal s novým sportem a tím je hokej. Máš ale strach, že začít s hokejem v tvém věku, tedy ve 13ti je již pozdě. Nejspíš bude záležet na tom, čeho by jsi rád v tomto sportu dosáhla, za jakého pohledu je či není pozdě? Vždy je možné začít učit se něco nové, nový sport. A stále jsi ve věku, kdy se můžeš dobře učit nové věci, jak po fyzické, tak psychické stránce. Máš již se sporte zkušenost, sice jiným ale víš, že trénink vyžaduje určitou vůli, máš vztah k pohybu i k nepohodě, kterou mohou pravidelné tréninky vzbuzovat. Možná i znáš co to je soutěžit a tak podobně. Prostě již určitou pohybovou - sportovní přípravu máš. Můžeš se o tom poradit s potenciálním trenérem a říci mu, co vše umíš. Nicméně, doporučuju ti to s hokejem zkusit. To víš, že se nejspíš zařadíš mezi chlapce, kteří již mají s hokejem zkušenosti, umí lépe bruslit. Možná se můžeš rozvíjet v bruslení jako takovém nejdříve sám a vstoupit do oddílu po té, co budeš umět dobře bruslit. Nebo začít v oddíle, který je více pro začátečníky. Nevím, jaké jsou podmínky v místě, kde žiješ. Ale rozhodně bych ti doporučila to nevzdávat a zkusit to. Dobrý sportovec má univerzální sportovně-pohybové schopnosti, pevnou vůli, psychickou odolnost a schopnost týmového hráče. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o radu, jak zlepšit fyzickou kondici, abys měl lepší časy v běhu a taky, jak více posílit ruce. Tréninkem určitě časy běhu můžeš zlepšit. Pravidelný pohyb na trenažéru i venku/na drahách v přirozenějším prostředí se promítne do Tvého výkonu. To stejné platí i pro posílení rukou. Poradit se o tom všem můžeš s vaším tělocvikářem anebo nějakým trenérem, který by Tě naučil cviky právě na posílení rukou/lepší výdrž v běhu. Možná můžeš poprosit rodiče, aby Ti pomohli nějakého trenéra najít. Součástí je i zdravý jídelníček, správné dýchání a dostatek spánku. Inspiraci najdeš i na internetu anebo možná u kamarádů/spolužáků, neboj se jich poptat. Říkám si, že trávení 3-4 hodin denně tréninkem je opravdu intenzivní. Věřím, že pro zlepšení kondice by stačilo trávit každodenním tréninkem i méně času. To chce hodně vůle a trpělivosti, zní to, že Ti nechybí. Zároveň bych Ti přála, aby sis uměl udělat i dostatek času na odpočinek a jiné aktivity, které Ti dělají radost a nejde u nich o tolik o výkon.

Ať máš co nejhezčí zimní dny přeje
Modrá linka

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí jak se k tobě chovají spolužáci kvůli tomu, že ti to nejde při tělocviku. Popisuješ to, že podáváš opravdu slabé výkony. Ale to samo o sobě by tě nejspíš netrápilo, kdyby tu nebyl ten posměch spolužáků. Spolužáci by se k tobě neměly takto chovat. Je to úplně normální, že každému něco nejde a je v něčem slabší a v něčem silnější. Sama píšeš, že pokud by šlo o matematiku, tak by to bylo všem jedno. Ve tvé třídě ale z nějakého důvodu je velká pozornost věnována tomu, co se děje při tělocviku. V ostatních předmětech nic takového nezažíváš? Je to opravdu mířeno pouze na ten fyzický pohyb? Zkus se víc zaměřit na to, jak ti mezi spolužáky je při ostatních předmětech a také o volném čase. A pokud se jinak mezi spolužáky cítíš dobře, nebo alespoň ne tak jako při tělocviku, tak ti doporučuji se nad ty hodiny tělocviku víc povznést. Zkus ty sama to nebrat tak vážně a sama přijmi to, že ti to prostě nejde a tak to je. V každé skupině dětí se najde někdo, komu ty praktické, pohybové aktivity nejdou. Může to být způsobeno i určitými těžkostmi v nervové soustavě, kdy tělo tzv. neudělá to, co si přeje hlava. Nebo tu je snížená schopnost koordinace pohybu nebo nesprávné vnímání toho, kam má pohyb mířit a v jaké síle. Vše je možné probrat se školní psycholožkou. Zkus za ní zajít, třeba ti dá nějakou radu jak celkově pohybové schopnosti rozvíjet a zlepšovat. Zkus o tom třeba promluvit i s učitelem či učitelkou tělesné výchovy. Třeba ti také dá nějaké tipy a bude dobře aby o tom, co tě při tělocviku trápí věděl/věděla. Ze strany spolužáků je to nefér, když se ti smějí za něco za co nemůžeš. Ale celkově bude pro tebe lepší, když se tomu třeba i ty sama zkusíš zasmát a řekneš si, „no jo, tak mě to nejde“ a budeš si udržovat víc dostup do těch pocitů, které to v tobě vyvolává. Jsi na to nejspíš už hodně citlivá a proto tě ty projevy spolužáků takto srážejí. Zkus si toho nevšímat a nebrat to tak osobně. Spolužáky v tom nyní teď nejspíš nezměníš ale můžeš změnit to, jak ty sama vnímáš a bereš. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je moc prima, že máš nějaký sen a sport, který Tě zajímá a chtěl bys ho zkusit. Je mi líto, že rodiče Ti ho nechtějí dovolit. Mám pochopení pro strach, který má Tvá mamka, ragby může pro pozorovatele vypadat nebezpečně. Chápu, že Tě uráží, když Tě táta podceňuje a říká, že by Ti to nešlo. Nemůžu Ti bohužel dát žádnou osvědčenou radu, jak rodiče přesvědčit. I když to může být hodně frustrující, ve věku 13 let za Tebe v mnohém rozhodují, přestože bych Ti moc přála, aby více dali i na Tvůj úsudek a nechali Tě to zkusit. Nevím, co jsi už v rozhovoru s nimi zkoušel, napadá mě pouze, že můžeš zkusit rodičům co nejlépe vysvětlit, jak se cítíš. Tátovi říct, jak se cítíš, když Tě podceňuje, klidně jako jsi to napsal nám - že Tě to uráží a že ty další sporty jsi dělat nechtěl, možná proto Ti nešly. A mámě zdůraznit, jak moc bys to rád zkusil, co pro Tebe ta možnost znamená, jak by ses třeba cítil, kdyby Ti dovolili to zkusit. Možná by i pomohlo, pokud znáš někoho, kdo ragby hraje, kdyby Tvým rodičům řekl, jaké to je. Třeba by mámu uklidnilo, kdyby slyšela ze zkušenosti nějakého hráče, jak velké je riziko zranění.

Držíme Ti v rozhovoru s rodiči palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky

děkujeme za Tvůj dotaz. Chtěla bys poradit s tím, kde bys v blízkosti svého bydliště mohla hrát baseball.
Chci moc ocenit, že jsi našla oblast, ve které se Ti daří, a že hledáš cesty, jak bys svůj talent mohla uplatnit.
Našli jsme možnosti, kde bys mohla najít více informací. Můžeš zkusit kontaktovat někoho z České baseballové asociace - https://www.baseball.cz/, a zeptat se přímo tam. Můžeš se také podívat na webové stránky „Česko hraje baseball“, kde se dá najít baseballový klub podle místa jeho působení.

Věřím, že si svůj tým najdeš a bude se Ti v něm dařit.
Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že bys rád měl obě ruce stejně schopné a že to může mít své výhody, třeba právě ve sportu. Někteří lidé to tak mají právě v házení a chytání, ale není jich mnoho a nemyslím si, že by k tomu dospěli nějakou svou snahou, ale mají to tak odjakživa. Nedokážu Ti říct, jak bys měl zkoušet cvičit nebo trénovat, aby se Ti to podařilo. Alíkova poradna má své limity a zrovna toto není oblast, ve které bychom byli odborníky. Můžeš to zkusit probrat s učitelem/učitelkou tělocviku (nebo trenérem/trenérkou, pokud chodíš do nějakého kroužku), pokud Ti jde právě o výkon ve sportu. Napadá mě, že můžeš zkusit schválně chytat a házet nedominantní rukou, ale nedokážu Ti zaručit, jestli to bude mít výsledek.

Držíme Ti palce.
Modrá linka