Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že dokážeš zeptat i na citlivější věci, ne každý by se k tomu odvážil.

U holek, stejně jako u kluků, je normální, že se zajímají o vlastní tělo. Nedovedu Ti dát přesnou odpověď, jak častá je u holek masturbace, ale můžu Tě ujistit, že i holky v tomto věku mohou masturbovat. Je běžné, že když poznáváme vlastní tělo, tak ho i skrze masturbaci objevujeme - a je jedno, zda se jedná o holku nebo o kluka. Jak to mají konkrétní holky nebo kluci je však velmi individuální. Někdo masturbuje častěji, někdo méně často, někdo vůbec. To, v jakém věku začneme nebo jak často to děláme, se u každého může lišit.

Přejeme Ti klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z poradny Sbarvouven,

prvotně chvci ocenit, že si dostal odvahu se zeptat. Chci napsat, že je naprosto v pořádku a normální o takových věcech přemýšlet. Je dobře, že si se rozhodl zeptat. Zkusím odpovědět na oba tvoje dotazy postupně.

Ve 14 letech je tělo pořád v pubertě a vyvíjí se. U každého kluka to probíhá jiným tempem – někdo roste dřív, někdo později. Délka kolem 6,5 cm při erekci v tomhle věku není nijak výjimečná a vůbec to neznamená, že taková zůstane navždy. Puberta může pokračovat ještě několik let a penis se může dál zvětšovat. Chtěl bych zdůraznit, že velikost penisu neurčuje to, jaký člověk je a jaký bude partner. V tuhle chvíli se tedy nemusíš trápit, i když věřím, že to může být téma, o kterém přemýšlíš.
Dále píšeš o svém kamarádovi. V dospívání se kromě těla vyvíjí také náš nervový systém a souvisí s tím změny hormonů. Je úplně běžné, že se penis postaví i bez jasného důvodu – například při převlékání, nervozitě, zvědavosti nebo jen proto, že si víc uvědomuješ svoje tělo. To, že tě zaujme tělo jiného kluka nebo jeho penis, samo o sobě neznamená, že jsi gay. Mnoho kluků v dospívání zkoumá, co se jim líbí, a pocity se mohou míchat. To, že máš erekci před kamarádem tedy neznamená, že by si byl automaticky gay. Platí totiž, že sexualita se podobně jako tělo v dospívání ješčtě usazuje a není potřeba se teď hned zařazovat do nějaké škatulky.
Když píšeš o své chuti převlékat se před kamarádem je důležité myslet na vzájemný respekt a soukromí – dělat jen to, co je v pohodě pro tebe i pro druhé a nepřekračovat jejich hranice. Pokud by se totiž takové věci děly bez souhlasu druhé strany mohly by přinést konflikt a nepochopení. Chci tě tedy uklidnit, že to co prožíváš je v běžné a nejsi v tom sám ani divný.
Kdyby si chtěl o tématech více mluvit, je možné kontaktovat zdarma a anonymně Linku bezpečí nebo také v tématu tvých otázek spojených se sexuální přitežlivostí ke kamarádovi naši poradnu Sbarvouven.

Poradna Sbarouven.cz

Ahoj z Modré linky,

ptáš se, jestli je v pořádku, že při obývání společného pokoje s jiným klukem se můžete zahlédnout zcela nazí. Je dobře, že se ptáš a oceňuji, že jsi nám zvládl napsat vzhledem k citlivosti tématu. Rozumím tomu, že je zvláštní to s někým probírat osobně.

Chtěla bych Tě podpořit v tom, že se klidně můžeš převlékat někde bokem v jiné místnosti nebo se otočit k tomu klukovi zády, pokud si přeješ, aby Tě neviděl. Také si můžeš kolem sebe něco omotat (např. ručník a převléknout se pod ním). Takže vzájemné okukování vůbec není nutné. Naopak by člověk měl mít v rámci těchto činností soukromí. O soukromí máš právo si i říct. Kamarád také může odejít jinam nebo si zajistit soukromí jinak. Toto všechno by mělo být vzájemně respektováno. Na druhou stranu, když se zahlédnete, také na tom není nic špatného např. v bazénu jsou také společné sprchy pro kluky, kde se tomu nedá vždy stoprocentně vyhnout.

Jinak tělo každého kluka se vyvíjí rozdílně a změny, o kterých jsi psal, jsou v dospívání úplně v pořádku.

Držíme Ti palce, abys vše zvládl v pohodě a bez stresu.

Modrá linka

Ahoj,
především bych chtěla ocenit tvou odvahu se se svým problémem svěřit a snažit se najít jeho řešení. Chce to skutečně velkou sílu a zdaleka ne každý to dokáže.

Sebepoškozování je velmi složité a obsáhlé téma, které se nedá shrnout do několika vět. Navíc jsou u každého pohnutky a okolnosti trochu jiné a každému zabírá jiná metoda, prostřednictvím které dokáže sebepoškozování korigovat. Jen pro příklad: někomu například zabere, pokud si na místo, kde se nejčastěji řeže, napíše fixem jméno někoho blízkého. Pak se sníží tendence sebepoškozovat se, protože nechce nikomu blízkému „ublížit“. Někomu zase funguje metoda odvádění pozornosti, kdy se v okamžiku, kdy má tendenci se říznout, soustředí na věci kolem sebe a například vyjmenuje pět modrých předmětů, které kolem sebe vidí, čtyři zvuky, které slyší, tři vůně, které aktuálně cítí atd.

Velmi důležité ale také je odhalit příčinu sebepoškozování a pracovat i s ní a nikoli jen s akutní situací. Proto bych ti velmi doporučila obrátit se na nějakou linku důvěry, kde mají s tímto problémem zkušenosti. Můžeš vyzkoušet například Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz), Modrou linku (www.modralinka.cz), Endlessly (www.endlessly.cz) a řadu dalších. Sedí tam odborníci, kteří si s tebou o tvém problému promluví a společně najdete řešení. Pokud by ti bylo nepříjemné mluvit o tom s někým přímo, můžeš využít i online chat, kde svůj problém popíšeš.

Věřím, že se ti podaří se tohoto nepříjemného problému zbavit - zejména, když už jsi to jednou zvládla.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Mrzí mě, že Tě trápí akné, rozumím, že svědění může být nepříjemné a narážky okolí nepomáhají. Je dobře, že pro sebe hledáš účinnější pomoc.

Akné během dospívání bývá časté, možná si všímáš i v okolí, že nejsi jediná, která jej má. Vliv na jeho výskyt mívá hormonální nerovnováha, nezdravá strava, nedostatek spánku, nečištění pleti, velká míra stresu, genetické predispozice aj. Má smysl se zkusit zaměřit na ty věci, které jdou ovlivnit - možná popřemýšlíš, jestli by se dalo změnit něco v Tvém jídelníčku (doporučuje se omezit cukr, bílé pečivo, mléčné výrobky), možná více spát, věnovat se pohybu, který máš ráda. Můžeš se poradit v lékárně, jaký přípravek na pravidelné čištění a hydrataci pleti Ti doporučí.

Píšeš, že jsi byla u lékaře, kožní problémy řeší dermatolog, který Ti může poradit i jiný přípravek na pleť, pokud Ti ten první nevyhovoval. Chtěla bych Tě podpořit, ať si v těchto snahách o zlepšení řekneš o pomoc Tvým rodičům anebo jiným blízkým - můžete společně koupit věci, které budeš potřebovat, a promyslet, co ještě se dá zkusit změnit, udělat, abys našla úlevu.
Není to nic, za co by se Ti ostatní měli posmívat, neboj se jim říct, že o jejich komentáře nestojíš. Výsledky můžeš vidět třeba i za delší dobu, může to být náročné vydržet. Zároveň stav akné může výrazně měnit v průběhu dospívání. Moc bych Ti přála, ať si najdeš účinné způsoby, jak být se svou pletí spokojenější pro teď.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vnímám, jak náročné jsou pro Tebe poslední dny. Jsem ráda, že sis zvládl napsat znovu o pomoc. Zmiňuješ, že jsi psal i na Modrou linku a abychom neopakovali odpověď - z důvodu anonymity dotazy není možné propojovat, nebude se tedy jednat o totožnou odpověď, je ale možné, že se budeme opakovat v našich radách.

Píšeš, jak se Ti vrací myšlenky na sebepoškozování, pocity jsou hodně intenzivní a máš velkou chuť se pořezat. Sebepoškozování se v tomto skutečně „chová“ jako závislost a může tak být těžké danou chvilku, kdy jsou pocity nejsilnější, nějak překonat. Uvažuju nad tím, co Ti dříve pomáhalo, byť i jen trochu, abys nutkání zvládl nepodlehnout. Zda to byla aplikace Nepanikař (kterou Ti tímto doporučuji), dechová cvičení, relaxace, změna pozornosti či něco úplně jiného. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys prozkoumal, kdy je nutkání méně intenzivní a co tomu napomáhá. Náročnost školy sice v tuto chvilku neumím ovlivnit, ale přemýšlím, zda Ti v tom může někdo pomoci nebo zda jsou jiné věci, kterých by se dalo chytit - např. oblíbená činnost, která by Ti mohla ulevit, abys úlevu nehledal právě v řezání. Přála bych Ti takovou formu úlevy, která Ti nebude ubližovat.

Napadlo Tě, že by sis vzal život. Mrzí mě, že jsou Tvé dny těžké natolik, že přemýšlíš nad sebevraždou. Říkám si, že se Ti to jeví asi jako možná cesta ven z trápení, což je pro mě pochopitelné. Nemůžu Ti říct, jaký má Tvůj život mít smysl - myslím si však, že i ten Tvůj ho mít může. Je jen na Tobě, zda ho jednou budeš mít chuť najít. V těžkých časech se zdá všechno černé a jako jediné východisko nás napadá celý život ukončit. Věřím, že to ale není jediná cesta.

Moc bych Ti přála, abys na to všechno nebyl sám. Přemýšlím, jestli jsi už zkoušel využít něco z toho, co jsme psali v předchozích odpovědích - oslovení školního psychologa/psycholožky, oblíbeného učitele, dalšího příbuzného nebo třeba vedoucího v kroužku. Chci Tě podpořit v tom zkusit se někomu svěřit, sdílení může ulevit a je i pak pravděpodobnější, že se Ti pomoci dostaví. Stejně tak se můžeš obrátit na linku důvěry - např. Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz), nebo Modrou linku, či jakoukoliv jinou. Linky mají možnost i online chatování, kdyby to tak pro Tebe bylo příjemnější (www.capld.cz/linky-duvery-cr). Případně můžeš navštívit také krizové centrum, kde můžeš své potíže sdílet s odborníkem (www.safezona.cz/mapa-pomoci).

Moc bych Ti přála, abys našel úlevu a pomoc, kterou si zasloužíš. Kdyby myšlenky na sebevraždu byly natolik silné, že bys je neuměl odvrátit, neváhej se obrátit na rychlou záchrannou službu 155.

S přáním klidných svátků

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že se nad takovými otázkami zamýšlíš a hledáš odpovědi.

Co se týče Tvé první otázky, obecně by se lidi neměli soudit podle jedné vlastnosti nebo jednoho znaku, tedy např. sklonům k sebepoškozování. Každý člověk je individuální bytost, která má spoustu dobrých vlastností, nějaké méně vyhovující charakteristiky pro ostatní, ale také různé zlozvyky apod. Je pravda, že člověk může být někdy souzený pro konkrétní nápadnou charakteristiku, ale nemělo by tomu tak být. Nejdůležitější je poznat člověka, jaký je, se vším všudy.

Dále se ptáš, proč se lidi sebepoškozují a rozumím, že toto téma může vzbuzovat zvědavost. Důvody mohou být různé, ale popíšu, které se nejčastěji vyskytují. Často to slouží pro úlevu od psychické bolesti, když je toho na člověka už příliš - fyzická bolest přehluší/otupí tu psychickou. Odvede to pozornost od náročných zážitků, které v člověku zůstávají. Také to může být používáno ve snaze alespoň něco cítit, když člověk cítí prázdnotu. Někteří lidé to berou jako potrestání se, ke kterému mají v danou chvíli nutkání. Zároveň to může sloužit jako potřeba mít alespoň něco pod kontrolou (když si člověk připadá bezmocně) a též to může být jakési volání o pomoc. Lidé to dělají, protože z toho mají zároveň i nějaký užitek, jak píšu výše. Kdyby Tě zajímalo více o sebepoškozování, případně i o tom, jak je možné ho nahradit zdravějšími způsoby zvládání zátěže, doporučuji webové stránky Vzkazy na těle: www.vzkazynatele.cz/ukazte-mi-pribeh/.

Přejeme Ti hezké dny a klidný předvánoční čas.

Modrá linka

Ahoj,

děkuju, že jsi napsal. Je důležité, že o tom, jak se cítíš přemýšlíš a píšeš/mluvíš, i když to teď všechno zní hodně těžce. Je mi to líto. To, co popisuješ – nepochopení, odmítání, pocit, že ti lidé ubližují a že nad tím nemáš kontrolu – může být opravdu vyčerpávající. Máš spoustu odvahy, že i přes to všechno zůstáváš sám sebou.

To, že máš menší chuť k jídlu, jsi hodně unavený a hůř se soustředíš, může souviset se stresem, který kvůli všemu prožíváš. Ale protože se ti přidávají i fyzické potíže (bolesti, nechutenství), je důležité nechat se lékařsky vyšetřit a vyloučit, že se jedná o nějaký zdravotní problém.

Bylo by dobré, abys o svých zdravotních obtížích řekl někomu dospělému, ideálně rodičům. Měli by ti pomoct najít další odbornou podporu, která s tebou projde jak fyzické, tak psychické problémy.

Rozumím, že tě bolí, jak se k tobě ostatní chovají. To, co zažíváš, není v pořádku. Nikdo nemá právo tě napadat nebo ti ubližovat kvůli tomu, kým jsi. Bylo by dobře, abys to řekl ve škole někomu z vyučujících nebo školní psycholožce. A pokud bys měl někdy pocit, že je toho na tebe moc, můžeš napsat nebo zavolat na Linku pro děti a mládež 116 111 (zdarma, nonstop, anonymně). Můžeš tam mluvit o čemkoli – o šikaně, strachu, nebo o tom, že se ti dělá špatně z jídla.

Kdyby sis chtěl psát s lidmi, kteří rozumí tomu, jaké to je být trans a čelit nepřijetí, můžeš se obrátit i na poradnu Sbarvouven.cz. Jsou tam mentoři a mentorky, kteří si prošli něčím podobným. Společně můžete probrat (lépe než tady) možnosti, co s tím jde dělat.

Nejsi v tom sám. I když se to teď zdá hodně těžké, dá se z té situace postupně dostat a zlepšit ji. Důležité je, abys dobře znal sám sebe a svoje potřeby (tím, že o svých pocitech budeš mluvit s někým zralejším, ti může pomoct si o sobě uvědomit další důležité věci a ještě lépe pochopit svoje současné pocity), ale také abys aktivně hledal podporu od lidí ve svém okolí nebo si budoval nové vztahy, v kterých se ti dostane přijetí. Udělal jsi důležitý krok už tím, že jsi napsal.

Držím ti palce, ať se brzy začneš cítit líp.
Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

chápu, že Tě zajímá, jak funguje orgasmus a masturbace.

Obecně se při fyzickém vzrušení (tedy masturbaci) mění tepová frekvence, krevní tlak a hladiny různých hormonů (zejména endorfiny, oxytocin, dopamin apod.), které způsobují pocit spokojenosti a štěstí. Mnohdy se také může uvolnit stres a napětí, může se snížit bolest, pokud člověk nějakou pociťoval apod. Orgasmus je pocit, který se těžko popisuje, ale dalo by se říci, že pocítíš velké uvolnění, pocit spokojenosti, tělo se dostane do takového „transu“, může to být doprovázeno i kontrakcemi (stahováním a uvolňováním) svalů pánevního dna, dělohy nebo jiných svalů v těle.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Díky za důležitý dotaz. Obvykle se žloutěnkou rozumí nakažlivé virové onemocnění odborně zvané hepatitida.

1) Není žádný „první člověk“, žloutenka se přenáší mezi lidmi. Ne každý nakažený má zároveň symptomy nemoci, může být jen přenašečem.

Způsob přenosu viru: je více typů viru hepatitidy, některé se přenášejí krví a dalšími tělesnými tekutinami, jiné se přenášejí tím, že se virus dostene do úst (často třeba kvůli nedostatečnému mytí rukou).

2) Hlavní obrana je kombinace očkování a hygieny. Mýt si ruce nebo si ruce dezinfikovat. Hygiena potravin, vody. Hygiena co se týče všeho kolem krve, pohlavního styku atd. Aktuální informace ohledně žloutenky typu A: Ministerstvo zdravotnictví

3) Mytí rukou je efektivní obranou proti žloutence typu A.

Připomínám, že nejsem lékař. Pokud jde o otázky ohledně vlastního zdraví, je vždy dobré konzultovat je s lékařem.

Ahoj,
díky za tvůj dotaz.
Po hormonální a chirurgické tranzici se u trans osob upraví vzhled těla tak, aby více odpovídal jejich genderové identitě. Část změn je dána původní stavbou těla a není úplně možné je ovlivnit, část ale spadá do oblasti plastické chirurgie, kde záleží i na tom, jaký tvar nebo velikost daná osoba preferuje.
Pokud jde o menstruaci a plodnost, ty souvisejí s vnitřními pohlavními orgány – vaječníky a varlaty. Orgány odpovídající novému pohlaví v těle trans osob nevzniknou, ale podle současné právní úpravy v ČR už není podmínkou změny pohlaví tzv. kastrace (odstranění těchto orgánů). Díky tomu může být plodnost někdy zachována.
Je důležité připomenout, že zdaleka ne každý trans člověk chce nebo může projít všemi operacemi. Pro mnoho z nich je nejdůležitější sociální tranzice – tedy to, že se začnou prezentovat ve svém genderu tak, jak odpovídá jejich identitě. To znamená, že používají nové jméno, zájmena a oblečení, které k tomu patří. To je obvykle to hlavní proto, aby je okolí vnímalo v jejich nové genderové identitě.
Pokud tě zajímá víc informací, můžeš se podívat na stránky organizace Transparent, kde je řada materiálů o tranzici i životě trans lidí.
Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj,
díky, že ses svěřil/a. Je vidět, že o sobě hodně přemýšlíš, což je moc dobře.
To, že tě napadá představa „zmáčknutí tlačítka“ a stát se holkou, nutně neznamená, že jsi trans. Spíš to ukazuje, že prozkoumáváš to, kým jsi, a hledáš, co je ti blízké. To je ve 13 letech úplně normální a zdravé. Nemusíš se hned zařazovat do nějaké „škatulky“. V tvém věku je důležité si myšlenek a pocitů všímat a registrovat, kdy se objevují a jak dlouho trvají. Některé z nich se možná objeví a zase odejdou, jiné zůstávají stabilně s tebou napříč různými situacemi a obdobími. Těm je pak dobře věnovat větší pozornost.
Rozumím, že máš strach, jak by na reagovalo okolí na to, kdyby tvoje genderová identita byla trans. Je důležité, že máš možnost o tom psát anonymně – a opravdu tato poradna anonymní je, nemusíš se obávat. Ale kromě Alíka nebo poradny Sbarvouven.cz je fajn, kdybys měl/a možnost se svěřit i někomu reálnému, kdo ti může být oporou, třeba školní psycholožce nebo blízkému kamarádovi. Pomůže ti to necítit osamělost.
Naznačuješ, že nemáš v kolektivu příliš dobré vztahy. To se občas stává – někdy si lidé prostě hůř „sednou“ nebo se necítí v partě úplně přijati. Pokud o to stojíš, můžeš zkusit s tím postupně pracovat. Můžeš začít drobnostmi, třeba aktivně zdravit spolužáky, zapojovat se do rozhovorů, nabídnout pomoc při školním úkolu nebo se přidat, když se spolu baví o něčem, co tě také zajímá. Často pomáhá hledat společné téma nebo aktivitu – ať už sport, hudbu, nebo třeba oblíbený seriál. Důležité je nebát se ukázat, že máš zájem být součástí skupiny, a zároveň zůstat sám sebou. Pokud myslíš, že tě kolektiv rovnou odmítá a chová se k tobě nespravedlivě, může být dobré svěřit se někomu dospělému – třídní učitelce, školní psycholožce nebo rodičům – a hledat společně způsoby, jak situaci zlepšit.

Držíme ti palce! Ozvi se znovu, pokud budeš chtít.
poradna Sbarvouven.cz

Dobrá otázka „na tělo“. Někteří lidé při jízdě autem mohou mít sklony k nevolnosti. Je to projev kinetózy, tzv. „mořské nemoci“. Já vím, že nejezdíš autem v moři, tak se tomu říká, protože v minulosti se lidem nejčastěji dělalo špatně právě z vln na moři.

Auto námi při neklidné jízdě smýká sem a tam, a naše tělo se v tom snaží zorientovat. Ve vnitřním uchu máme svůj vlastní senzor pohybu a setrvačnosti, takže mozek neustále dostává hlášení, že se pohybujeme. Ale zbytek těla hlásí, že klidně sedíme na místě. U některých lidí to může spustit zvracení.

Jak se bránit? Při jízdě se můžeš zkusit podívat na nějaký vzdálený pod na horizontu, nebo naopak zavřít oči. Kromě toho můžeš rodičům říct, aby ti zkusili sehnat nějaké léky proti kinetóze, nebo dělali přestávky během jízdy.

Ahoj z Modré linky.

To, co píšeš, mi určitě smysl dává a je v pořádku se doptávat na věci, nad kterými přemýšlíš. Vidím, že je to pro Tebe důležité téma, dokonce uvažuješ nad tím, jak si nahoty ve svém životě užívat víc.

Ptáš se na rozdíl mezi nudismem a naturismem. Nudismus znamená, že někdo rád chodí nahý, třeba na speciálních plážích. Naturismus je skoro to samé, ale kromě toho lidé často mluví i o tom, že je to zdravé, přirozené a že chtějí žít v souladu s přírodou. Vyjadřují tak respekt a úctu ke svému tělu i ostatním lidem a životnímu prostředí. Zkrátka vystihuje to možná lépe nějaký jejich životní styl - něco, co sami považují za důležitou hodnotu, kterou se v životě řídí. Ale oba pojmy se mnohdy používají ve stejném významu a dává mi smysl, že je pro Tebe obtížné je odlišit - jejich rozdíly jsou opravdu jemné.

Zmiňuješ, že bys rád s někým zašel na pláž nebo si o tom aspoň popovídal. Je moc fajn mít po svém boku někoho, s kým můžeš sdílet zájmy a cítit porozumění. Věřím Ti, že představa mluvit o tom zrovna s tetou může působit trochu zvláštně – a sama si nejsem jistá, jaké konkrétní doporučení Ti dát. Napadá mě ale, že právě Tvá teta by mohla mít spoustu zkušeností a tipů, jak tuhle zálibu začít objevovat. Anebo někdo jiný z Tvé rodiny – zvlášť když říkáš, že jste doma ohledně nahoty dost otevření. Není se za co stydět, zdá se mi naopak hodně důležité hledat si chvíle, kdy se ve svém těle cítíš dobře.

Přejeme Ti, abys měl prostor zkoumat, co Ti dělá radost.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chtěla bych nejprve moc ocenit, že sis zvládla dlouho neublížit tak jako dřív. Zároveň píšeš, že si teď koušeš kůžičku ze spodního rtu. Zní mi to, že to vnímáš jako něco, čím si taky ubližuješ a chceš se toho zbavit. To je moc fajn první krok - uvědomit si to a chtít to změnit. Zkouším si představit, že Ti to mohlo přinášet nějaké uvolnění, ale teď už je toho moc.

Často různé formy sebepoškozování mohou krátkodobě přinášet jistou formu úlevy třeba v nepříjemných chvílích, přesměrovávají pozornost jinam. Dlouhodobě jsou ale neudržitelné a neprospívají. Chtěla bych Tě podpořit, ať zkusíš vnímat, co se to aktuálně děje, že Tě to nutí k tomu si do rtu kousat. Jak Ti v tom zrovna je, co cítíš? Můžou na to mít vliv různé silné emoce, napjaté situace, vnitřní neklid. Možná to cítíš víc v těle, možná máš zaměstnanou hlavu myšlenkami, možná cítíš jen prázdno… Vším tím se dá ale projít a regulovat to bezpečně. Technik, které můžeš vyzkoušet, je celá řada, někdy může trvat než najdeš ty, které pomáhají. Proto to nevzdávej. Možná jsi už něco zkoušela a fungovalo to celkem dobře, co to bylo? Možná Ti pomáhá pustit to ze sebe ven, promluvit si s někým, vypsat/vyčmárat se na papír, vyzpívat, vyplakat se. Možná když cítíš únavu, dopřeješ si odpočinek, netlačíš na sebe, uvaříš si čaj, zajdeš si na procházku, věnuješ se sportu. Možná Ti pomůže zaměřit se na své tělo a vyzkoušet některé z dechových technik (tipy jsou třeba v aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout).

Chtěla bych Tě taky podpořit, ať na to dlouhodobě nezůstaneš sama. Možná je něco, co Ti dělá těžkou hlavu a potřebovala by sis v tom udělat trochu jasněji, ulevit si tak, že si o tom s někým popovídáš. Můžeš oslovit někoho z blízkých z Tvého okolí - z rodiny, školy (třeba i školního psychologa, třídní), z kamarádů, kterým důvěřuješ. Můžeš se taky kdykoliv ozvat na některou z krizových linek: Modrá linka (https://www.modralinka.cz) anebo Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), kde je prostor vše podrobněji probrat, jsme tu pro Tebe.

Hezké jarní dny přeje

Modrá linka