Ahoj z poradny Sbarvouven,
je od tebe moc hezké, že si všímáš toho, jak se tvoje kamarádka cítí, a že ti na ní záleží. To, co popisuješ – neustálé obviňování z nevěry, časté „hnusné“ chování, vyhýbání se omluvě a nahrazování omluvy drahými dárky opravdu může být známkou nezdravého vztahu. Je pochopitelné, že tě to znepokojuje, když vidíš, že to kamarádku bolí.

Zároveň je ale důležité vědět, že rozhodnutí zůstat nebo odejít ze vztahu je vždy na tom člověku samotném. Když na ni budeš příliš tlačit nebo jí říkat, že „to musí vidět“, může se stát, že se ještě víc zatvrdí nebo se ti přestane svěřovat. Věřím, že sama můžeš nějaké věci zkusit, ale vždy i s tím, že je třeba respektovat rozhodnutí kamarádky.
Zkus s ní mluvit klidně a bez obviňování její přítelkyně. Spíš než „ona je manipulativní“ může pomoct třeba: „Vidím, že mluvíš hodně o své vině a mrzí mě, že tě to bolí. Můžeš se také ptát kamarádky, jak se ve vztahu cítí. Dej jí najevo, že tu pro ni jsi, ať už se rozhodne jakkoliv. Pomoz jí přemýšlet o tom, co si ve vztahu zaslouží – respekt, důvěru, omluvu, když někdo udělá chybu.

Ve zdravém vztahu by neměl jeden partner druhého neustále podezírat, shazovat nebo nutit brát všechnu vinu na sebe. A dárky opravdu nenahrazují upřímnou omluvu a změnu chování. Každý je zodpovědný za to, jak se k druhému chová. I když její přítelkyně může sama zažívat pocity nejisoty, neomlouvá jí to. M“žeš proto kamarádce nabídnout možnost, že si o tom všem s přítelkyní promluví a řekne jí, jak se ve vztahu cítí.

Nejdůležitější je, aby tvoje kamarádka věděla, že má kolem sebe lidi, kteří ji berou vážně a podporují ji. Někdy trvá, než si člověk sám uvědomí, že vztah není pro něj dobrý. Tvoje trpělivá podpora může být hodně důležitá. Pokud bys měla pocit, že se situace zhoršuje (například by ji partnerka izolovala od ostatních), můžeš zapojit i dospělého, kterému důvěřujete.
Držím palce, ať se to vyvine co nejlépe.
Poradna Sbarvouven

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že máš starost o svoji spolužačku. Nedivím se Ti, že máš obavy.

Kladu si otázku, zda jsi Ty (nebo někdo jiný ze spolužáků) o tom se spolužačkou mluvila. Přijde mi zcela v pořádku a i na místě vyjádřit, že máš o ni obavy, že se bojíš, že ji přítel využívá, a uvést, co Tě vede k tomu si to myslet. Nevím, jak se na to spolužačka bude dívat, je zcela na ní, zda s tímto klukem chce nebo nechce chodit. Každopádně jí však můžeš říct svoje pocity a uvidíš, jak na to bude reagovat. Pokud by ale nechtěla Tvůj pohled přijmout nebo ho poslouchat, je třeba to také respektovat.

Nevím, jak moc je Ti spolužačka blízká, tak mě napadá, že kdybys Ty sama o tom s ní mluvit nechtěla, můžeš to navrhnout někomu ze spolužáků, se kterými jste se o tom bavili.

Držíme palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jak bys mohla pomoct své kamarádce, aby se nesebepoškozovala. V první řadě Tě chci moc ocenit, že chceš kamarádce nabídnout pomocnou ruku. Je znát, že má v Tobě dobrou kamarádku a že Ti na ní záleží.

Vlastně nevíme s jistotou, jestli to kamarádka „jenom“ zkusila nebo je to dlouhodobá záležitost, ale dovedu si představit, že slib se jí může těžko dodržovat, i když by chtěla. V danou chvíli může být pro kamarádku velmi těžké překonat silné pocity, které sebepoškozování provázejí. Sebepoškozování není tedy úplně snadné zvládnout silou vůle bez dalších prostředků. Mnohdy je potřeba i pomoc odborníka.

Dám Ti pro kamarádku tipy, které by jí mohly pomoci. Kamarádka si může zkusit stáhnout aplikaci Nepanikař, kde může blíže prozkoumat sekci Chci si ublížit. Jsou různé tipy, které by jí mohly ulevit. Často se např. doporučuje přiložit kostku ledu na místo, kde si chce člověk ublížit. Dále doporučím prozkoumat webovky Vzkazy na těle, kde je např. krabička podpory před sebepoškozováním a spoustu dalšího. Doporučuji prozkoumat i jejich Instagram a Facebook. Přikládám odkaz: www.vzkazynatele.cz/spolek/ .

Obvykle pomáhají i dechová cvičení, relaxace či změna pozornosti. Je to individuální a každý si musí najít to své, co mu bude pomáhat. Kamarádka si také může všímat, kdy je nutkání méně silné a co tomu napomáhá. Moc kamarádce přeji, aby našla pro sebe svůj ideální způsob, jak se sebepoškozováním pracovat.

Kamarádce můžeš i nabídnout, že si o tom všem může popovídat se školní psycholožkou. Pokud ji ve škole nemají, může s rodiči probrat další možnosti docházení za odborníkem (např. psychologem). K odborníkům proplácených pojišťovnou je potřeba žádanka od dětského lékaře.

Přejeme hezké a poklidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že hledáš způsoby, jak kamarádům pomoct. Je znát, že Ti na nich záleží a chtěl bys, aby se měli lépe. Vnímám však i to, že Tobě také není dobře z toho, že nevíš, jak jim pomoct, a že pro Tebe je dost těžké být v takové pozici.

Protože píšeš, že s oběma kamarády komunikuješ jen online, kladu si otázku, jaké možnosti ze své strany máš. Zda znáš někoho i v jejich blízkém okolí nebo víš přesně, kde bydlí nebo kde je kamarádka hospitalizovaná atd.

Co se týče kamarádky, pokud je nyní na psychiatrii, můžeš jí být oporou, sdílet s ní její těžkosti, ale je primárně na personálu v nemocnici a odbornících, aby se o ni postarali. Můžeš ji podpořit v tom, aby i svoje sebevražedné myšlenky sdílela s někým z odborníků na oddělení. Je důležité, aby si to nenechávala pro sebe. Nevím, na jakém je oddělení, zda má povolené návštěvy apod. - to se jí můžeš zeptat - klidně i vyjádřit, že bys jí rád pomohl, ale nevíš jak, nebo že bys ji rád navštívil, pokud by to šlo a ona by o to stála. Pokud je někdo, koho znáš z její rodiny nebo okolí, můžeš se spojit i s tímto člověkem a zjistit, co bys mohl více udělat. Mám však i potřebu říct, že tím, že tam pro ni jsi a dáváš jí prostor mluvit o tom, co jí tíží, toho rozhodně neděláš málo. Někdy to může být mnohem důležitější, než se zdá.

Co se týče Tvého kamaráda, umím si představit, že je velmi těžké vymyslet, jak mu pomoci, zvlášť když on pomoc odmítá. To, co můžeš ze své strany, je podobně jako u kamarádky tady pro něj být, dát mu najevo, že Ti záleží na tom, aby mu bylo dobře a nabízet mu znovu možnost odborné pomoci. Můžeš mu říct, že bys mu podporu přál a že věříš, že by ji mohl nalézt u odborníků, i když předchozí zkušenosti nevyšly. Můžeš mu i nabídnout, že může zavolat na linku důvěry a anonymně probrat, co prožívá. Je však zcela na něm, zda pomoc bude chtít přijmout nebo si o ni řekne. To už nemůžeš ovlivnit.

Přemýšlím, co Ty sám děláš pro to, abys to všechno ustál. Přijde mi důležité, aby ses v tom postaral i o sebe - dával kamarádům tolik podpory, kolik můžeš, ale nepřetěžoval se a nepřebíral za ně zodpovědnost. Zkus se věnovat věcem, které sám máš rád, které Tě dobíjí. Může pomoci se i někomu svěřit, nemusíš na to být sám. Pokud bys to chtěl podrobněji probrat, neváhej se na nás obrátit po telefonu či přijít na chat na linku důvěry (www.modralinka.cz), případně se můžeš ozvat i na Linku bezpečí, kde také mají možnost telefonovat i chatovat: www.linkabezpeci.cz

Držíme palce a přejeme co nejklidnější dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsme moc rádi, že Ti naše odpovědi byly užitečné, a že i smutek přešel.

Dovedu si představit, že Tě mrzí, že se nikomu nelíbíš a ani se nikdo zrovna nelíbí Tobě. Být zakoukaný/zamilovaný je skutečně příjemný pocit. Chtěla bych Tě však podpořit v tom na tyto věci netlačit a nechat jim čas. Láska ani vztahy se nedají urychlit.

Rád bys měl blízký vztah s holkou, tak si říkám, zda by se nedalo zapracovat na tomto - navázat nějaký bližší kontakt s někým ve svém okolí, kdo Tě zajímá. Blízký vztah se dá prožít i v rámci kamarádských vztahů s holkami. Můžeš se zkusit pobavit s někým ze školy, z kroužku či sousedství, s někým, s kým si dovedeš kamarádství představit.

S přáním pěkných svátků

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme, že se s důvěrou obracíš na Alíka. Rozhodně je v pořádku napsat, když Tě tento problém trápí a oceňuji, že sis dala práci s vyhledáním dotazu na toto téma v Alíkově poradně. Na úvod nám doplňuješ, co znamená pojem cringe, ale bohužel tu nevidíme žádný předchozí dotaz, kde bychom si o něčem takovém psali. Dále píšeš o tom, jak nekomfortně ses cítila na oslavě.

Moc mě mrzí, že Ti na oslavě nebylo dobře a cítila ses osaměle. Oslava je společenská událost, kde se bavíme, užíváme si společnost druhých, proto úplně chápu, že ses chtěla začlenit. Věřím, že rozčleněním účastníků oslavy na dvě skupiny se situace zkomplikovala. Když jsi byla pozvaná na oslavu, jsi vítaný účastník. Oslavenec obvykle zve lidi, se kterými je mu příjemně a chce s nimi slavit danou událost. Není nic špatného na tom snažit se začlenit, začít s druhými konverzaci apod. V tom bych Tě chtěla podpořit, že to rozhodně můžeš zkoušet. Vnucování by vypadalo jinak. Zkus si zodpovědět otázku, s jakou skupinkou by Ti bylo příjemněji. Jsou v určité skupince lidi, kteří Ti jsou blízcí? Za těmi by bylo dobré jít nejdřív. To by pro Tebe mohlo být snazší.

Moc Ti přejeme, aby ses cítila ve společnosti příjemně.

Modrá linka

ahoj z poradny Sbarvouven,

děkuju, že si se takto rozepsal o tom, co nyní v životě zažíváš. To, co prožíváš, je opravdu těžké, a dává smysl, že se v tom cítíš sám a naštvaný. Žárlivost a pocit, že ostatní mají „lepší život“, zažívá spousta lidí, i dospělých. Když se ti zdá, že všichni mají radši kamarádku než tebe, může to vyvolávat nepříjemné pocity a být bolestivé. Vážím si proto toho, že si se rozhodl napsat otevřeně o tom, jaké pocity zažíváš.
Máš pocit, že tě ostatní přehlížejí. Věřím, že to může být velice nepříjemné a člověku snížit sebevědomí. Velice snadno se stane, že pak člověk vidí vše černě a snižuje se, i když to není pravda. Každý z nás je v něčem lepší a v něčem horší. Zkus se zaměřit na věci, které se ti daří, které tě baví nebo které by si chtěl zlepšovat. Také popisuješ, že se s kamarádkou hodně srovnáváš. Srovnávání je něco, co děláme a je to normální. Nemusí to ale znamenat, že by si byl ve všem horší. Zkus se zaměřit víc na sebe a ne na kamarádku a na to, co vše dělá lépe. I ona má určitě svoje plusy a mínusy, ty máš svoje. Nejsi její kopie a nemusíš dělat vše stejně dobře, jako ona. Důležité je, jaký život žiješ ty a co tebe baví.
Pokud ti lidé říkají aby si byl potichu , není to chování, které je v pořádku. Můžeš se zkusit zaměřit na to, kteří lidé ti jsou blíže a chovají se k tobě lépe. Nemusí to být hned nejlepší kamarádi. Stačí jeden člověk, kdo ti odpoví na pozdrav, s kým se dá začít bavit. Přátelství někdy vznikají pomalu a chce to čas. Naopak lidé, kteří tě nerespektují a nechtějí s tebou trávit čas nemusí být lidé, které chceš mít ve svém životě. Jak jsem již psal, zaměř se na sebe a na věci které tě baví. Možná by si chtěl zkusit dělat něco mimo školu (nějaký kroužek), kde můžeš potkat nové lidi. Věř, že někdy je hledání přátelství dlouhá cesta. Když děláme věci, co nás baví zvyšuje nám to sebevědomí. Nemusíš se s nikým porovnávat, důležitý si ty.
Pokud se k tobě někteří spolužáci chovají, jak popisuješ je možné se svěřit někomu, ke komu máš důvěru z dospělých a zkusit s ním probrat, co by se dalo dělat. Kdyby se to dělo i ve škole, není to v pořádku a je možné to řešit s někým ze školy. Jestliže nikdo takový není, můžeš například využít linku bezpečí nebo její chat. Je zdarma a anonymní a svěřit se tu dá s tím, co prožíváš a pokusit se hledat nějaké další možnosti.
To, že teď nemáš bff nebo že se k tobě lidi nechovají tak, jak by měli, neznamená, že to tak bude vždycky. Kamarádství se během dospívání hodně mění. A taky to neříká vůbec nic o tom, jakou hodnotu máš ty. Držím ti moc palce, aby se situace změnila a měl kolem sebe někoho, komu budeš věřit a bude tvůj bff.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky.

Je od Tebe moc hezké, jak se snažíš kamaráda podpořit a motivovat k tomu, aby využil své šance s nějakou holkou. Vidím, že Ti na něm hodně záleží, když je pro Tebe tolik důležité, aby jí napsal.

Nejsem si jistá, jak přesně to vidí Tvůj kamarád a jestli i Ty sám třeba víš čím to je, že jí napsat zatím nechce. Jestliže nevíš, možná právě to může být dobrý začátek - zeptat se ho, čím to je, že se jí zdráhá napsat. Důvodů to totiž může mít vícero - třeba se stydí, neví co napsat, má strach z odmítnutí, ztrapnění se... Když známe důvod, typicky se s ním dá potom lépe něco dělat, tedy vymyslet takové řešení, které bude i kamarádovi dávat smysl a nějak mu v takové situaci pomůže. I z toho důvodu Ti teď nedokážu dát konkrétní radu, ale napadá mě, že pokud se rozhodneš se ho na tuhle otázku zeptat, pak ji můžeš třeba doplnit dalším dotazem - jestli je něco, co by mu v tuhle chvíli pomohlo, aby se k napsání sám odhodlal.

I když to třeba vidíš sám jinak, chci Tě podpořit v tom, abys nechal hlavně na kamarádovi, jak se dál rozhodne. Někteří lidé potřebují více času, aby nějaký důležitý krok udělali, někteří se k němu ale neodhodlají nikdy - a i to je v pořádku. Pokud se mu nebude chtít, není dobré ho nutit, ale spíš respektovat to, jak se rozhodl zachovat. Dej mu čas, buď tam pro něj jako kámoš, ale zbytek ponechej na tom, co pro sebe bude chtít on sám. Napsat někomu, kdo se nám líbí, není nic lehkého, a zní mi to, že sám jsi už teď pro kamaráda oporou. Třeba mu i to časem dodá sílu, protože bude vědět, že když to nevyjde, nezůstane na to sám.

Přejeme vám oběma pěkné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Ze Tvého dotazu si nejsem spolehlivě jistá, jestli správně rozumím tomu, co takový „ručník“ znamená. Představuju si, že jde možná o to, že si do sebe vzájemně otíráte ruce, možná se ale pletu. Mé doporučení však platí pro každý případ toho, o co se jedná.

Věřím Ti totiž, že je hodně nepříjemné, jestliže někdo něco dělá proti Tvé vůli a Tvé žádosti o to, aby přestal. Kamarádky by Tě měly poslechnout, neměly byste si navzájem působit něco, co si nepřejete a co se dá možná vnímat jako šikana - tak se vůči sobě totiž přátelé nechovají. Napadá mě, že je na Tvém zhodnocení, jestli je ještě možné se o tom s kamarádkami bavit - říct jim, že Ti to opravdu není příjemné, ale sama bys jim nerada nějak ubližovala. A třeba můžeš zmínit taky to, že nerozumíš tomu rozdílu mezi vámi, kdy to ony samy považují za šikanu, ale vůči Tobě samotné si to pořád dovolují. Jako další možnost mě napadá sdílet to s někým ve škole, komu důvěřuješ, a kdo by Tě v takovém rozhovoru dokázal podpořit - třeba učitelka/učitel, nebo někdo další dospělý, na koho se dá spolehnout (psycholog/psycholožka, výchovní poradci...). Pakliže by to dál pokračovalo, není nic špatného na tom nezůstávat na to sama a požádat si o pomoc, pokud Tě to hodně trápí.

Přejeme Ti hodně štěstí a klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíš na Alíka. Píšeš o tom, že sedíš v lavici se spolužačkou, která se baví se spolužáky sedícími za vámi o každé přestávce a s Tebou pouze tehdy, když ji sama oslovíš. Zároveň, když se sama zapojíš do rozhovoru s ní a s dalšími, máš pocit, že ji otravuješ. To musí být frustrující a nedivím se, že se tím trápíš. Píšeš o tom, jak se cítíš celkově v životě osamělá a že máš svou bohatou vnitřní stránku, kterou okolí bohužel moc nepozná, i když by sis to tak přála.

Mrzí mě, že se cítíš osamělá a vnímáš, že se s Tebou nechce nikdo bavit, i přestože máš co nabídnout. Někdy je v kolektivu těžké najít si někoho k sobě a věř, že i ostatní mohou mít různé své pochybnosti mezi spolužáky.

Uvědomuješ si, že přestože působíš plaše, máš bohatý vnitřek. To tak většinou bývá. Hodně introvertů má bohatý vnitřní svět, ale musí si lidi kolem sebe nejdříve „trochu otrkat“, než je do něj pustí a uvolní se. Důvěra ke konkrétním lidem se buduje postupně. V bezpečném prostředí je pak člověk opravdu sám sebou.

Úplně rozumím tomu, jak by sis přála být ve škole autentická a sama sebou. Bohužel v prostředí, kde se necítíme dobře, zvlášť když nám na tom hodně záleží, to pak jako naschvál tolik nejde. Člověka zahltí negativní emoce, které nás mohou odvádět od vlastní podstaty a přirozenosti.

Věřím, že i do Tvého života přijdou ti praví lidé, ke kterým budeš mít takovou důvěru, že se před nimi maximálně otevřeš a budeš sama sebou. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys tomu dala šanci a šla tomu naproti např. těmi volnočasovými aktivitami. Byla by to další možnost, kde můžeš potenciální přátelé poznat. Tam je navíc fajn, že vás spojuje stejný zájem. I když rozumím tomu, že se Ti zřejmě nebude chtít po těch zklamáních a neúspěších. Někdy je ovšem důležité udělat první krok a jít do nekomfortní zóny, abychom mohli něco získat. Psala jsi, že bys chtěla, aby o Tobě všichni věděli, že jsi ze začátku tišší. Věříš, že by to pak všichni chápali. Když poznáš někoho sympatického, není nic špatného na tom mu na začátku říct, že Ti chvilku trvá, než si na člověka zvykneš a plně se otevřeš s bližším vzájemným poznáváním.

Držíme Ti palce.

Přejeme, aby Ti bylo lépe a našla sis k sobě blízkou osobu.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o své dlouholeté nejlepší kamarádce, kterou se cítíš být odstrčená. Nejdříve se bavila hodně s jinou slečnou. Kvůli tomu jste se dost hádaly a pak jste se usmířily. Dostala jsi od kamarádky dokonce slib, že už to takhle nebude, ale situace je tu opět znovu. Vnímáš ji o to intenzivněji, jelikož už netráví čas pouze s druhou slečnou, ale našla si i vztah. Mrzí mě, že se cítíš odstrčená a vyměněná. Nikdo z nás nechce být osamocený. Je úplně pochopitelné, že Ti záleží na tom trávit hodně času s blízkou kamarádkou, když ji bereš jako rodinu. A nedivím se tomu, jak Tě bolí, když jde po oslovení za zmíněnou jinou slečnou ihned a za Tebou nikoliv.

Je moc fajn, že si píšeš o radu, když Tě to tak psychicky ničí. Samotnou Tě napadlo, že bys jí to klidně řekla. To je dobrý nápad. V kamarádství by mělo být přirozené říct si i věci, které nám vadí. Mnohdy to není příjemné, ale patří to ke každému vztahu. Snažila bych se jí to říct ne jako vyčítání, ale jako vyjádření Tvých pocitů. Mohla bys jí např. sdělit, jak moc Tě mrzí, že spolu netrávíte tolik času jako dříve, protože je Ti blízká a bereš ji jako rodinu. Zároveň si i říkám, že je v pořádku mít ve svém životě více blízkých lidí. Na všech nám může záležet a je v pořádku mít ke kamarádství i vztah nebo mít více kamarádek, ale je určitě důležité si v přátelství vykomunikovat to, když se cítíš být odstrčená. Tak Ti v tom moc držíme palce. Kdybys to s někým chtěla rozebrat více, můžeš se obrátit na školní psycholožku, pokud ve škole máte nebo na některou z linek důvěry. Pro děti funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz).

Ať máš brzy hezčí dny přeje

Modrá linka

Ahoj,
chápu, že situace, kterou popisuješ, je nepříjemná. Obávám se ale, že v podstatě jediný způsob, jak zjistit, co se s tvými kamarádkami děje, je zeptat se jich. Jednoduše jim řekni, že tě mrzí, že už se spolu nebavíte všichni dohromady a že bys o ně, jako kamarádky, nechtěla přijít. Stejně tak dodej, že nevíš, proč tomu tak je a chtěla bys znát důvod. Možná mezi vámi došlo k nějakému komunikačnímu šumu nebo jinému nedorozumění, které je příčinou toho, že se s tebou nebaví tak jako předtím.
Když ale toto téma otevřeš a promluvíte si o tom, určitě se situace mezi vámi vyjasní. Držím ti palce, aby všechno bylo co nejdřív jako dřív.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

přemýšlíš o tom, jaké to bude od září ve škole. Ráda by ses skamarádila s holkami ze třídy, ale zatím Ti přišla cesta k nim těžká. Věřím, že není vůbec jednoduché chodit do školy, kde nemáš kolem sebe lidi, se kterými si rozumíš.

Kontakt můžeš zkusit navázat třeba první tak, že se zkusíte víc vzájemně poznat. Třeba se zeptáš nějaké spolužačky, ke které máš nejblíž, na obyčejné otázky a projevíš o ni zájem - co ráda dělá mimo školu, jak se jí jinak vede, Ty jí o sobě taky můžeš povědět, co bude zrovna aktuální. Možná jí můžeš zkusit někam pozvat, možná budete mít společný projekt, na kterém budete pracovat, možná se dozvíš o nějakém kroužku, který dělá a Ty bys ho ráda taky zkusila. Možná budeš chtít uspořádat oslavu, na kterou někoho ze třídy pozveš. Možností, jak strávit s druhým víc času je hodně, záleží na fantazii. Věřím, že Ty sama přijdeš na to, co by mohlo přijít vhod zrovna ve vašem případě. Můžeš zkoušet různé věci, něco sedne líp a něco hůř. Společný čas, povídání a zážitky totiž často tvoří pouto a téma k hovoru, které usnadní komunikaci, dokonce můžou dát vznik novým kamarádstvím.
Často to chce dost zájmu, otevřenosti, Tvého času a taky chuti k tomu to prostě zkusit. Jak se to bude vyvíjet ale uvidíš až časem. Kamarádství nejde “vynutit”, proto sama uvidíš, jak Ti v tom bude a jak budou reagovat spolužačky. Neboj se v tom být k nim upřímná. Nepíšeš, proč máš pocit, že se s Tebou holky nechtějí bavit. Pokud budeš chtít, můžeš se jich i na tuto obavu zeptat a říct jim to, jak bys to ráda měla Ty. Také mne napadá, že by ses s tím mohla svěřit někomu, komu důvěřuješ. Spousta lidí takové nebo podobné věci zažila, nebo možná i zažívá, i když to na nich není vidět.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že zažíváš ve vztahu s kamarádkou něco tak těžkého. Je moc fajn, že jsi napsala. Svěření se, bývá prvním krokem k tomu něco postupně změnit.

Říkám si, jak tíživé pro Tebe asi je, když přijde nějaká neshoda s kamarádkou, zvlášť když píšeš, že Tě to vede k tomu si myslet, že jsi nejhorší člověk a i k chuti si ublížit. O to víc jsem ráda, že si touto zprávou říkáš o podporu a pomoc.

Z Tvé zprávy mám dojem, že se snažíš Vaše neshody nějak urovnat, nevzdáváš to, to si zaslouží ocenění. Zároveň vnímám, že už Tě to asi taky nebaví stále dokola něco vysvětlovat nebo se obhajovat. Přemýšlím, zda někdy máte s kamarádkou i klidné chvíle, kdy je Vám spolu fajn. Doporučila bych Ti, abys zkusila v těchto klidnějších chvilkách zavést řeč na to, jak to mezi Vámi je, co Tě trápí, čeho si všímáš, co Tě ve vztahu mrzí. Zkus zůstat u toho, jak Ty to vnímáš. Ničemu totiž neprospívá, když druhému vyčítáme, co všechno dělá špatně, ale lepší je začít u sebe a pak se postupně dostat k tomu, co bys potřebovala od kamarádky jinak - zkus si to klidně nejprve promyslet a pak jí to říct. Říkám si, že pokud obě stojíte o společné kamarádství, bude asi potřeba si dříve či později vyjasnit, co jedna od druhé očekáváte a potřebujete. Pokud by s kamarádkou nešlo mluvit, můžeš jí to zkusit napsat.

Chci Tě také povzbudit v tom, aby ses zkusila v tom všem postarat co nejlépe i o sebe. Zvlášť, když Tě zasáhne neshoda s kamarádkou a Ty budeš mít chuť si ublížit nebo se jinak budeš cítit špatně, udělej pro sebe něco, co máš ráda - oblíbené jídlo, hudba, film, knížka, sport. Můžeš si připomínat, že ve vztahu jsou vždycky dva a nikdy to není o tom, že jeden by dělal vše správně a druhý vše špatně. Je znát, že se snažíš, jak jen můžeš a přála bych Ti, abys za to dokázala sama sebe ocenit místo toho, aby sis říkala, že jsi špatný člověk.

Přemýšlím také, zda o tom, co prožíváš, ještě někdo ví - možná by stálo za to si o tom s někým popovídat. Zkus popřemýšlet, komu bys to mohla říct. Sdílení má často velkou sílu a možná by to mohlo i Tobě dodat sílu celou situaci dál řešit.

Přejeme, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se nedaří najít si kamarády v tanečním kroužku. Věřím, že to může být pro Tebe dost těžké tam docházet a nemít se tolik s kým bavit. Nedivím se Ti, že Tě to trápí. Je fajn, že hledáš pomoc a ptáš se, co s tím.

V prvé řadě mě napadá, že někdy je potřeba pro vybudování přátelství velké úsilí. Chápu, že může být náročné nebo nepříjemné se snažit s někým bavit, když on sám k Tobě jen tak nepřijde. Na druhou stranu mi však přijde podstatné se i přesto snažit kontakt navázat, zajímat se o druhé, ptát se jich, jak se mají, co řeší apod. Je dobře, že to nevzdáváš. I to obdivuju. Někdy je to o tom, že potřebujete spolu strávit více času, poznat se, něco společně zažít, aby se přátelství zformovalo. Přemýšlím tak, jestli míváte i nějaké společné akce mimo taneční tréninky? To bývají fajn příležitosti, jak se poznat jinak, nově.

Co se týče holky, která se Ti líbí. Představuju si, jaké to je, když Ty se s ní bavíš nejvíc a ona s Tebou míň. Nevím, jestli je to o tom, že se Ti nějak vyhýbá nebo si Tě nevšímá či má kolem sebe už více kamarádek, kterým se věnuje víc atd. Nejde nikoho nutit k tomu, aby se s námi kamarádil. Ty můžeš za sebe udělat to, že se budeš o ni zajímat, dáš jí najevo, že Ti záleží na tom, abyste se bavili, ale zbytek je na ní - pokud se nebude chtít s Tebou bavit, je třeba to respektovat, i přesto, že to může být dost bolestivé.

Zkus si vzpomenout, jak sis vybudovala jiná přátelství. Skrze společný zájem, názory, přemýšlení nebo Vás svedly dohromady okolnosti, že třeba máte společnou cestu do školy? Možná i v odpovědích na tuto otázku najdeš nějaká vodítka, jak se dá nová přátelství navázat.

Věřím, že si zasloužíš hezké vztahy a za celou linku Ti je moc přejeme. Držíme palce!

Modrá linka