Ahoj z Modré linky,

vnímám, že se Ti teď sešlo víc neshod s rodiči a chápu, že Tě to tíží. Je dobře, že na to nezůstáváš sám.

Každý rodič vnímá kapesné jinak. Někdo dostává peníze od rodičů „jenom tak“, některý rodič je radši, když si je jejich děti „zaslouží“ za nějakou domácí práci nebo dobré výsledky ve škole. Rozumím tomu, že Tě to může štvát, pokud to třeba Tví kamarádi mají jinak. Zároveň si říkám, že je vždy důležité mít nastavená pravidla a ta dodržovat - a to z obou stran. Pokud jste s rodiči dohodnutí na tom, že když např. uklidíš doma nebo budeš dobře plnit své školní povinnosti, dostaneš nějakou finanční částku, je na místě, aby to dodržovali. Když tomu tak je, tak je to z mého pohledu nastavené jasně a je na Tvém rozhodnutí, zda se pokusíš svou aktivitou kapesné získat.

Věřím, že ne vždy můžeme zcela ovlivnit, jakou známku dostaneme. Občas se stane, že nás učitel/ka překvapí písemkou a je pak náročné vysvětlovat doma, proč nám přistála špatná známka. Píšeš, že na známkách nezáleží. V něčem máš pravdu - známky vypovídají o tom, jak Ti daná písemka sedla, jak jsi byl připraven v danou chvíli a zda jsi měl třeba i štěstí na otázky. Ale nejsou zcela nepodstatné. Na základě známek na vysvědčení v určitých třídách se můžeš třeba dostat na takovou školu, jakou bys chtěl. Špatné známky pak mohou vést k reparátu z daného předmětu či k opakování ročníku. V každém případě mi přijde důležité, že si známky opravuješ a k případnému opakování ročníku to nenecháváš zajít. A jestli je na vysvědčení jednička nebo dvojka skutečně tolik významné být nemusí - záleží, co je Tvým cílem a proč bys takové známky třeba mohl chtít sám dostávat. Zdá se ale, že pro Tvé rodiče mají známky důležitou hodnotu. Úplně zároveň chápu, že Ti vadí, jak o nich mamka mluví s okolím. Možná si s ní o tom můžeš promluvit, jaké pocity to v Tobě vyvolává a že si nepřeješ, aby v tom pokračovala. Zasloužíš si respekt a ochranu soukromí, k čemuž patří i Tvé známky.

Co se týká vypínání WiFi připojení - píšeš, že Tě tím táta štve. Uvažuju nad tím, proč to táta dělá - jestli je to např. za trest, když se mu nelíbí, co uděláš, nebo zda to má jiný účel - třeba ten, abyste spolu trávili čas i mimo online. Říkám si proto, jestli by si také s tátou nešlo promluvit - zjistit, proč to dělá, a naopak mu vysvětlit, co Ti to způsobuje za potíže. Můžete spolu zkusit hledat nějaké řešení, které bude vyhovovat všem.

S přáním klidných dní,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Z Tvé zprávy úplně nevím, co všechno se u Tebe doma děje, ale nezní mi to tak, že by Ti tam bylo dobře - a to by být mělo. Každý si zaslouží cítit se doma bezpečně a mít kolem sebe lidi, kteří ho podporují a snaží se mezi sebou nacházet porozumění. Mrzí mě, že to u vás tak není.

Jak se takového pocitu zbavit úplně spolehlivě nevím, ale možná máš i Ty už teď doma nebo jinde pár takových věcí, které Ti aspoň trochu pomáhají - třeba něco, co Tě uklidňuje, co máš ráda, co Ti dělá dobře. To všechno Ti alespoň na nějakou chvíli může dodat pocit klidu a úlevy v prostředí, které Ti spíš energii a dobrou náladu bere. Zároveň bych Tě ale chtěla podpořit v tom, abys hledala pomoc i vně sebe, v někom dalším, kdo by Ti mohl být oporou. Třeba bys i tak mohla nacházet takové řešení, které Ti pomůže dlouhodoběji, než jen na takovou chvilku.

Rozumím tomu, že se Ti o tom nechce mluvit, možná je ta představa dost vysilující a zatěžující sama o sobě… Ale přesto bych Tě chtěla povzbudit, abys v tom nezůstávala sama. Je důležité, aby o tom věděl někdo dospělý, komu můžeš věřit, třeba školní psycholog, učitel nebo i teta, strejda, trenér. Někdo, s kým si dokážeš představit o tom promluvit. Dospělí mají víc možností, jak Ti pomoct, aby ses cítila líp, ať už sama, nebo v rodině. Pokud bys o tom ráda mluvila i s námi, můžeš nás kontaktovat na telefonu nebo chatu (www.modralinka.cz), kde s Tebou rádi probereme, jak to zvládat dál.

Přejeme Ti klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že bys už ráda měla mobil, ale zatím Ti ho rodiče nekoupili. Je dobře, že jsi o tom s tátou už mluvila a teď bys to mohla probrat s mamkou, pokud chceš.

Před třemi lety k tomu táta mohl mít hodně jiný postoj než dnes. Když se o tom, že bys už měla mobil, mamka s tátou pobaví, tak by mohla být dohoda jasná a bylo by to tak nastavené, že Ti mobil nechají. Neboj se mamce, a pak i tátovi, říct, k čemu mobil potřebuješ a proč už ho chceš. Je úplně pochopitelné, že už by se Ti hodil. Přesto možná můžou mít rodiče nějaké obavy, které tím, že o tom s nimi budeš mluvit, můžeš zmírnit. Moc bych Ti přála, abyste se mohli dohodnout a abys to mohla mít tak, jak chceš Ty.

Je mi líto, že ve škole zatím nemáš fajn lidi, se kterými by se dalo být ve dvojici. Doufám, že je jen otázkou času, kdy zase poznáš někoho blíž, s kým si budeš rozumět. Můžeš s kamarády, i těmi, s kterými se zatím neznáš tolik, probrat, jak to mají s mobilem oni, jak se s rodiči domlouvali, co jim pomohlo.

Pokud by Ti sezení o samotě vadilo nebo ses cítila ve třídě osaměle delší dobu, můžeš si o tom zkusit promluvit se třídní/m, případně školní psycholožkou (jestli ji máte). Měly/i by Ti pomoci, aby ses v kolektivu třídy mohla cítit co nejlépe.

Moc držíme palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, že Ti maminka vybrala knížku ke čtení, ale Ty ji nechceš. Máš před mamkou strach cokoliv říct a nedokážeš se před ní uvolnit. Kladu si otázku, z jakého důvodu to tak máš, jak tomu rozumíš. Mrzí mě, že se bojíš cokoliv říct a možná se cítíš jako v ovzduší strachu. Je v pořádku mamce slušně říct, kterou knížku by sis ráda přečetla. Není to nic, kvůli čemu by se mamka měla zlobit. Obecně vyjádřit svůj názor slušným způsobem je úplně O.K. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať to zkusíš. Někdy je těžké vyjádřit to, co chceme, když druzí chtějí něco jiného. Nicméně je důležité učit se i vyjádřit svoje potřeby a názory. Umění tak zvané asertivní komunikace lze trénovat, více o ní se můžeš dozvědět například v tomto videu https://edu.ceskatelevize.cz/video/5163-asertivita nebo z nějaké knížky (prodává se jich mnoho).

Moc Ti v tom držím palce a přeji Ti, aby ses cítila lépe.

Modrá linka

Ahoj,

děkuju, že ses podělil o svoje pocity, i když vím, že to muselo být těžké. Prožíváš náročné období plné nových pocitů a změn. Když máš pocit, že se ti doma nedostává porozumění a opory, je to určitě ještě o dost náročnější.

Píšeš, že jsi rodičům řekl o své transgender identitě. Projevil jsi vůči nim důvěru a byl jsi odvážný. Z toho, co píšeš, ale není zřejmé, zda jsi jim řekl o něčem, co už v sobě prožíváš jako hotovou, jasnou, uzavřenou věc, nebo o něčem, co tě napadá a nad čím se zamýšlíš. Poznat a uvědomit si svoji menšinovou identitu bývá dlouhý proces. Dej si prostor pro zkoumání své identity – nemusíš teď hned všechno vědět. Čas, který máš, můžeš využít k tomu, abys lépe porozuměl svým pocitům a našel způsoby, jak je bezpečně sdílet s okolím.

Je moc dobře, že máš kamaráda, se kterým o tom můžeš mluvit a od kterého cítíš přijetí. Možná jsou i další lidé, kterým bys mohl důvěřovat – například školní psycholožka, výchovná poradkyně, nebo učitelka, která ti je blízká. V takovém životním období, kdy se nám všechno znejisťuje, je důležité mít příležitost o svých pocitech s někým v klidu mluvit.

A ještě k reakci tvého táty. Když rodičům řekneme něco důležitého a pro ně nového, často reagují zmatkem, strachem nebo odmítáním. Tvůj táta si to teď možná nedokáže představit jinak, protože má své představy a obavy. Potrvá mu, než tomu porozumí. Mohlo by pomoci, když s ním budeš mluvit v klidu a trpělivě – popisovat, jak se cítíš, co pro tebe znamená být sám sebou, a že to není „vina médií“, ale součást toho, kým jsi.

Rozumím, že tě teď jeho reakce bolí a že máš chvíle, kdy je ti opravdu těžko. Pokud se znovu objeví myšlenky na to, že nechceš být na světě, je moc důležité o tom mluvit hned s někým, kdo ti může pomoct – třeba na Lince bezpečí nebo Modré lince. Tam můžeš zůstat úplně anonymní.

Držím ti palce a doufám, že se časem podaří, aby tvoje rodina tvé pocity víc chápala. Pokud budeš chtít, určitě nám zase napiš - buď do Alíka, nebo do poradny Sbarvouven.cz.

Hezký zbytek léta,
Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

je hezké, že si všímáš, že se s mamkou něco děje a že myslíš na to, jak jí udělat radost. Tvoji mamku neznám, ale napadá mě, že by jí mohlo udělat radost, když jí připravíš její oblíbené jídlo, dezert nebo kafíčko, víkendová snídaně je taky moc fajn nebo připravená koupel, kde by si mohla odpočinout. Hodně záleží na tom, co má Tvoje mamka ráda a u čeho relaxuje a co jí dělá radost. Někdy to může být společně strávený čas, jindy to může být čas jen pro sebe, kde třeba i s knihou nebo filmem může jen odpočívat. Věřím, že už jsi vypozorovala, co ráda dělá a to Ti může napovědět, co by jí potěšilo.

Napadá mě, že by ses jí i mohla zeptat, že vidíš, že se něco děje a co by jí udělalo radost a třeba se tak i dozvíš, co se děje a co by potřebovala. Někdy je toho na rodiče hodně a pak můžou mít špatnou náladu. Chci Ti ale říct, že je v pořádku jí udělat radost a potěšit ji, ale je na ní, aby se o sebe pravidelně starala, aby jí bylo dobře, a její potíže pak neovlivňovaly to, jak se cítíš ty, jako její dcera. Je přirozené, že o ni máš starost, zároveň je důležité, abys nebyla ty ta, která je z toho pak nesvá.

Přejeme Ti, ať Tvé překvapení udělá mamce radost.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Je od Tebe moc milé, jak Ti záleží na tom, aby sis maminka užila prodloužený víkend. Kastrace je důležitý zákrok a je přirozené mít o morčátko starost. Zároveň ale věřím, že bys i přes to opravdu nerada, aby maminka přišla o něco, na co se dlouho těšila.

Napadá mě, že můžeš mamku zkusit nejdřív vyslechnout – nejspíš má sama pro své rozhodnutí nějaké obavy nebo důvody, které zatím úplně nevíš. Někdy pomůže si o tom v klidu popovídat – ne jako přemlouvání, ale jako sdílení starostí i přání. A pak se třeba rozhodnete společně, co bude nejlepší. Možná by také pomohlo, kdybys jí dala najevo, že rozumíš tomu, proč chce zůstat doma, a že je to od ní velmi laskavé. Zároveň jí můžeš říct i to, jak Tobě záleží na ní samotné - a právě proto bys byla moc ráda, aby na ten sraz jela a užila si ho. Můžeš spolu s tím třeba navrhnout, že se o morčátko společně postaráte, třeba i za pomoci dalších členů rodiny nebo dalších blízkých, a že spolu připravíte plán, aby bylo všechno pod kontrolou a morčátko dostávalo nezbytnou péči, zatímco maminka nebude doma. Jestli ale maminka nakonec pojede nebo ne je její rozhodnutí, ať už tak udělá z jakéhokoliv důvodu.

Držíme palce tobě, morčátku i mamince, ať pro vás všechno dopadne tak, jak si přejete.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že se umíš ozvat, když Tě něco trápí. Představuju si, jak těžké asi je, když se cítíš doma nepochopená. Je fajn, že víš, v jakém stylu se cítíš dobře, podpořila bych Tě v tom dále dávat na svoje pocity a svůj vkus. Myslím, že je zcela v pořádku, že nemáš tak holčičí styl, každý to má jinak a není nic špatně na tom, co se Ti líbí a v čem je Ti fajn. I na tom, že jsi citlivější, není nic v nepořádku.

Mrzí mě, že to s mámou máte asi mezi sebou dost komplikované. Moc bych Ti přála, abyste k sobě mohli najít cestu. Píšeš, že o tom s ní mluvit nejde, asi jsi to už zkoušela. Respektuju, že to nechceš zkoušet znovu. Zároveň si umím představit, jak je to náročné, když nemáš kolem sebe někoho, ke komu bys měla důvěru, aby ses svěřila s tím, co Tě trápí. Přála bych Ti, aby se někdo takový ve Tvém životě objevil.

Co se týče odkládání věcí, někdy to může být o lenosti, ale někdy taky o něčem zcela jiném - někdy odkládáme věci, protože jsou pro nás moc zahlcující, náročné, nevíme si s nimi rady nebo nás nebaví apod. Důvodů může být mnoho, zkus si všímat, co se v Tobě odehrává, když se Ti nechce do nějaké činnosti nebo ji nedokončíš. Je to strach, únava, stres, nuda nebo něco jiného? I to by Ti mohlo poskytnout vodítka, jak s tím pracovat - co Ti chybí nebo co potřebuješ k tomu, abys věci mohla dokončit.

Říkám si, zda se někde cítíš dobře. Z Tvé zprávy mám pocit, že doma to moc nejde a tak bych Tě chtěla povzbudit, abys i pozorovala u jakých činností nebo na jakém místě se cítíš fajn, bezpečně, přijatě. Je důležité mít kde načerpat tu sílu a motivaci, když zažíváme stres nebo nepohodu. Přála bych Ti, abys měla v životě více opěrných bodů. Zkus je hledat, vnímat.

Kdybys chtěla probrat to, co zažíváš, podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku po telefonu nebo přijít na chat, rádi s Tebou probereme, co budeš potřebovat. Všechny kontakty najdeš zde www.modralinka.cz/sluzby/linka-duvery.

Přejeme Ti hodně sil a příjemný prázdninový oddych.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Chci Tě nejprve povzbudit, jak důležité je, že jsi na tak náročnou situaci nechtěla zůstat sama. Z toho, co píšeš, je vidět, jak silný strach o mámu máš a že ti na ní také hodně záleží. Věřím Ti, že Tě nález jehly v koupelně vyděsil a rozrušil, zvlášť když si nejsi jistá, co to znamená. Zdá se mi v takové situaci naprosto přirozené, že se Ti třesou ruce a nedokážeš se soustředit. Jsi ve velké nejistotě, nevíš, co se děje, a máš strach, že se děje něco vážného. Jsem si jistá, že by se v takovou chvíli cítil úplně každý.

To, že přemýšlíš nad různými možnostmi, jako jsou zdravotní problémy nebo možné užívání látek, dává smysl – sama se snažíš porozumět něčemu, co je pro Tebe teď úplně nečekané a nesrozumitelné. Jehly se často používají i k estetickým a kosmetickým účelům, ale také k těm zdravotním. Můžeme se proto jen domnívat, jak je to zrovna u Tvé mámy. Věřím, že každá nová myšlenka Ti teď spíš přináší ještě větší strach a obavy než úlevu a jistotu. Bohužel Ti teď nejspíš nikdo nemůže dát úplně jistou odpověď na to, co se děje – to ví jen ona sama. Vím, že zmiňuješ svou obavu, že by Ti nemusela říct pravdu, ale pořád může existovat i jiná možnost, než že jde o to úplně nejhorší, co Tě teď třeba napadá.

Rozumím, že máš strach z toho, že bys o ni mohla přijít. Vypadá to, že je pro Tebe opravdu důležitým člověkem a oporou, a zároveň vnímám, že na to nechceš být sama. V takových chvílích se mi zdá obzvlášť důležité mít kolem sebe někoho, komu můžeš důvěřovat. Běží mi proto hlavou, že by Ti mohlo pomoct, kdybys o celé situaci mohla mluvit s někým dospělým. Může to být třeba školní psycholog, výchovný poradce, učitel, nebo jiný dospělý v rodině či v okolí, kdo je Ti blízký. To, co se teď děje není něco, co bys měla řešit sama nebo za co bys měla být zodpovědná. Vztah mezi mámou a dcerou by Ti měl dodávat pocit bezpečí. Zasloužíš si proto, aby Ti v tom pomohl nějaký dospělý, kterému můžeš důvěřovat. Můžete spolu přijít na to, jak si o tom s mámou promluvit, nebo co udělat pro to, abys to teď měla aspoň o trochu snazší.

Držíme Ti palce do dalších dní.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že slyšet nadávky na sebe i na svou mamku musí být velmi nepříjemné. O to více, když nadávky přicházejí od Tvého táty. Mrzí mě, že si tohle doma musíš prožívat. Každé dítě si zaslouží cítit se doma bezpečně, být podporované a slyšet slova, která ho neponižují, ale dávají mu najevo, že je v pořádku někdy udělat chybu nebo něco zapomenout.

Nadávat druhým lidem není hezké. Někteří dospělí ale nadávky používají proto, aby se jim od hněvu ulevilo. Někdy ani moc nepřemýšlí nad tím, jaká slova z pusy vypouští, je to pro ně automatické, aniž by tím chtěli druhým lidem ublížit. Jsou ale i tací dospělí, kteří sprostá slova používají záměrně, aby v druhém člověku vyvolali nepříjemné pocity. Tvého tátu neznám, a tak nedokážu posoudit, co za tím, že Ti nadává, vězí. Mohlo by pomoci si s tátou o tom, že se Ti nelíbí, jak Ti bezdůvodně nadává, promluvit. I když je táta naštvaný, nemá právo Tě shazovat a slovně ubližovat. Je možné, že si tak uvědomí, že slova, jaká říká, jsou již přes čáru, a taky že s naštváním jde zacházet i jinak.

Ráda bych, abys věděla, že to, jak nás druzí lidé oslovují, nevypovídá o tom, jací skutečně jsme. I když by nadávky neustaly a přicházely dál, mysli na to, že je to spíše člověku, co daná slova používá, jelikož nenašel cestu, jak jinak se se svým hněvem vypořádat. Možná máš ve svém okolí někoho, komu věříš – třeba školní psycholožku, učitelku, tetu, babičku nebo mamku, se kterou by šlo si o tom promluvit. Bylo by fajn, kdybys měla někoho, kdo Tě vyslechne, postaví se za Tebe a může Ti i pomoct hledat další možná řešení.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že když vidíš, jak rodiče utrácejí peníze, můžeš mít strach, jestli to nebude mít vliv na to, jak se vám bude dařit. Někdy to, co se kolem nás děje, může vypadat děsivě a může to v nás vyvolávat hodně nepříjemných pocitů. Ráda bych, abys věděla, že finance a to, jak s nimi rodiče nakládají, jsou jejich zodpovědnosti. Rodiče jsou ti, kdo o penězích rozhodují, a je na nich, aby se o vše postarali. Rozumím ale tomu, že to pro Tebe může být těžké, jelikož z Tvých řádků vnímám, že Ti na tom velmi záleží.

Je zcela v pořádku cítit smutek nebo plakat, když je toho na Tebe moc. Chápu ale, že pokud je to každou noc, může to být velmi vyčerpávající. Možná by mohlo pomoci, pokud bys rodičům řekla, jak se ohledně jejich nakládání s penězi cítíš – třeba si ani neuvědomují, že Tě to trápí. Píšeš také, že Tví rodiče hodně vydělávají - některé rodiny si mohou utrácení peněz dovolit, aniž aby se do problémů s penězi dostaly. Přijde mi fajn si s rodiči promluvit i o tom, jak na tom právě vaše rodina je. Možná by Ti pomohlo si o tom popovídat i s někým dalším, komu věříš – třeba s babičkou, tetou, kamarádkou nebo školní psycholožkou.

Pěkné dny,

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Hledáš možnost úkrytu pro svůj osobní deníček, který by sis ráda začala psát ale nevíš kam si ho schovávat před rodiči. Máš pravdu v tom, že trochu soukromí by jsi potřebovala a máš na právo na to, mít pro sebe něco, co je jen tvé. A psaný deníček je moc pěkná forma toho, jak být sama se sebou. U chatů na mobilu je to i trochu pochopitelné, že se rodiče mohou bát o to, jaký vliv na tebe mají sociální sítě. Ale ani zde to není správné chování od nich, lepší by bylo, kdyby byla mezi vámi důvěra natolik, že když se tě zeptají, ty jim to bez problémů řekneš, s kým si píšeš. Psaný deník by ale měl být opravdu jen tvůj vlastní svět a rodiče nemají právo ti ho kontrolovat. Mohou se zeptat ale psaný deník patří tobě. Jsou samozřejmě případy, kdy se s dětmi může něco dít a rodiče třeba pozorují, že se u něj zhoršuje psychický stav a oni nerozumí tomu, co se děje. Pak může dát deník rodičům odpověď na to, co by to dítě potřebovalo, co se s ním děje a jak mu pomoci. Ale to jsou výjimky. Máš právo na to, mít ve svém domově soukromí pro svůj deník. A rodiče by měli tvou potřebu soukromí respektovat. Vzhledem k tomu, že nevím, jak tvůj domov vypadá, nemohu ti poradit prakticky na kterém místě by bylo dobré deník schovat. Můžeš se třeba snažit mít jej hodně u sebe, můžeš jej zamaskovat nějakým obalem nebo ho mít ve své posteli atd. Základ je ale především v té domluvě s rodiči. Zkus si s nimi o tom otevřeně promluvit a požádej je o to, aby respektovali tvoje osobní věci. Zkuste se domluvit na to, co a proč chtějí mít u tebe pod kontrolou a kde ti nechají tvoje soukromí a důvěru. Takové chování vytváří vzájemnou důvěru a ta je ve vztazích základní. Rodiče se musí naučit ti důvěřovat a pak můžeš i ty důvěřovat jim. A tím, jak budeš starší a dospělejší, tak váš vztah musí být postavený právě na tom, že si vzájemně důvěřujete. Nad tím, co děláš budou tak jako tak postupně ztrácet kontrolu, a je to tak přirozené. A nedůvěra způsobuje zbytečné odcizování. Máš právo na svoje soukromí a svůj deník. Zkus o tom s rodiči takto promluvit a třeba to poslouží k důležitému vývoji ve vašich vztazích.
Držím ti palce,
Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že se zajímáš o to, co prožívá doma tvoje kamarádka. To, co popisuješ, opravdu není žádná výchova ale fyzické trestání, které je ve výchově nepřípustné. Otec tvé kamarádky se k ní takto chovat nesmí. Fyzické tresty (i psychické - třeba nadávky, ponižování atd.) jsou ve výchově dokonce zakázané a v mnoha zemích je to trestné chování. V naší zemi to brzy bude jako trestné chování také. To znamená, že je to tak zakázané ze zákona a její otec by mohl být za své chování potrestán. Je pochopitelné, že se tvá kamarádka bojí, jak bude otec reagovat, když to někomu poví. Potřebuje v tom nyní pomoc a podporu od osob, které vědí, jak v takových případech postupovat. A jak pomoci kamarádce v tom, aby se to v její rodině již neopakovalo a ona mohla být v bezpečí. Můžeš kamarádce doporučit, aby se obrátila na chat Centra Locika. Chat je anonymní a může zde psát o všem, co potřebuje. Najde ho na www.centrumlocika.cz. Zde jsou dětští poradci, kteří jí vše vysvětlí a zkusí společně s ní najít co nejlepší pomoc, kterou nyní její situace potřebuje. Je nyní potřeba, aby na to nebyla sama a věřila, že tu jsou odborníci, kteří vědí, že děti se rodičů, kteří je bijí, bojí a nebo je mají i svým způsobem rádi. Přesto je potřeba aby se zastavilo to, jakým způsobem se rodiče k těmto dětem chovají. Děti se v takovém prostředí nemohou dobře vyvíjet a způsobí jim to hodně psychických potíží. Nejlepší pomoc tvé kamarádce bude nyní tedy to, když jí podpoříš v tom, aby se zkusila ozvat na tento chat. Držím vám oběma palce. Poradce Centra Locika

Ahoj,
úplně chápu, že hádka rodičů je hodně nepříjemná a stresující, ale myslím, že se nemusíš bát. Hádky a nedorozumění k životu patří a jsou úplně normální. Neexistuje člověk, který by byl pořád dobře naladěný, a stejně tak neexistuje ani vztah, ve kterém by se všechny dny byly idylické a neexistovaly v něm žádné spory. Určitě to znáš třeba i ze vztahů se svými kamarádkami, že někdy to mezi vámi zaskřípe, ale to vůbec neznamená, že byste se neměly rády. A to samé platí i pro tvé rodiče. I když se teď aktuálně pohádali a třeba jsou na sebe i naštvaní, určitě si to dokáží mezi sebou vyříkat a najít nějaké řešení nebo kompromis. Občasná hádka určitě neznamená, že by se neměli rádi nebo že by spolu nebyli šťastní.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,

necítit se dobře ve svém těle může být hodně náročné. Je skvělé, že v tom máš podporu své mámy. Pokud tyto pocity trvají už delší dobu, je určitě dobrý nápad navštívit odbornici nebo odborníka, kteří ti mohou pomoci se v nich lépe zorientovat.

Na návštěvu v sexuologické ordinaci se obvykle čeká několik měsíců, a právě ten čas můžeš využít k hlubšímu prozkoumání svých pocitů. Kdy se cítíš nejlépe? Jak si představuješ sebe za 5, 10 nebo 20 let? Používáš v myšlenkách a rozhovorech spíše mužský nebo ženský rod? Co konkrétně ti na tvém těle vadí? Co pro tebe znamená „cítit se jako kluk“? Zkus si tyto otázky promyslet a zapisovat odpovědi třeba do deníku – jen si ho dobře schovávej. Může také pomoci číst příběhy nebo sledovat filmy o lidech, kteří zažívají podobné pocity, a zamyslet se, zda se v nich poznáváš.

Ve tvém věku mohou pocity nesouladu vycházet z různých příčin. Ujasnit si, zda jsi transgender člověk a zda chceš podniknout kroky jako změna jména nebo později i změny těla, může nějaký čas trvat. Je to proces sebepoznání, který nelze uspěchat.

Co se týče změny jména, máš pravdu, že jako nezletilý/á potřebuješ souhlas obou rodičů. Pokud táta nesouhlasí, existují možnosti, jak to řešit – lze se obrátit na sociální odbor na úřadě, OSPOD nebo v krajním případě na soud. Nejlepší cestou ale je zkusit si s tátou otevřeně promluvit. Rodiče chtějí, aby jejich děti byly šťastné, ale někdy nesouhlasí s některými jejich kroky, protože jim nerozumí nebo se o ně bojí. Pomohlo by, když mu vysvětlíš, jak se cítíš a proč je pro tebe změna jména důležitá. Možná by mu pomohlo přečíst si víc informací nebo se obrátit na odborné služby. Například poradna Sbarvouven.cz nabízí podpůrné skupiny pro rodiče LGBT+ dětí, kde si mohou promluvit s jinými rodiči v podobné situaci.

Držím ti palce!
poradna Sbarvouven.cz