Z technické poradny

Je tu moc dospělých, neměl by vzniknout oddělený dětský prostor?

Všeobecně

Zdravím Alíka a spol.,

měla bych jeden podnět k zamyšlení ohledně věkového složení uživatelů.

Vím, že Alík je primárně určený pro děti, a právě proto mě trochu znepokojuje, když vidím, že se na webu aktivně pohybují i lidé, kterým je přes 30, 40 nebo i více. Chápu, že někteří z nich mohou být správci, rádci nebo bývalí uživatelé, kteří mají k webu vztah. Ale přesto si nejsem jistá, zda je to pro děti úplně přirozené prostředí, když se pak setkávají s dospělými lidmi, kteří by klidně mohli být jejich rodiči nebo prarodiči.

Nedomnívám se, že by to nutně znamenalo, že ti lidé nemají dobré úmysly — ale třeba na mě osobně to působí zvláštně a trochu narušuje to kouzlo dětského prostoru.
Bylo by možné se třeba do budoucna zamyslet nad nějakým věkovým omezením, nebo odděleným prostorem pro starší uživatele, aby si děti mohly hrát a povídat si opravdu jen mezi sebou?

Ano, mně osobně je šestnáct, tudíž taky nejsem mezi nejmladšími uživateli, a právě proto hledám jiné platformy, kde se bavit s ostatními mého věku, a zde chodím zřídka...

Děkuji moc za přečtení a za to, že o tom třeba popřemýšlíte.

Majinak.

Majinak, 4. června 2025

–MM– 8. července 2025

Ahoj,
nemáme v tuto chvíli tolik povídavých uživatelů, aby dávalo smysl je rozdělovat podle věkových skupin. Máme tu sice hodně lidí, ale 90 % návštěvníků nemá účet a 90 % z těch, co účet mají, jen mlčky kouká a nezapojuje se do dění.

Takže pokud by třeba v klubovně byly dva oddělené stoly – jeden pouze pro dospělé a jeden pouze pro děti, nevznikl by kouzelný dětský prostor, ale většinou dva prázdné prostory. Bez rozdělení je větší šance, že se tam někdo s někým potká.

To jsem rozebral hlavní praktický důvod, proč teď ne. Krom toho si ale nejsem jistý, jestli by podobné dělení skutečně bylo prospěšné.

Každodenní zpravodajství v lidech zakořeňuje různé stereotypy o hrozbách, které jsou občas přehnané a je vhodné jim aktivně vzdorovat, aby ve společnosti nenarůstala zbytečně paranoia. Skoro každý si dnes dovede představit šablonový případ, kdy dospělý člověk dítě někam vyláká a fyzicky mu nějak ublíží – a samozřejmě, že je moc dobře, že o těchto hrozbách víme a že i malé děti jsou průběžně varovány, aby si dávaly pozor na cizí lidi a aby vzdorovaly, když na ně chce někdo sahat, a tak podobně. Ano, cizí lidi můžou být nebezpeční, jenže na druhou stranu se tyhle děsivě špatné věci nedějí zase tak často. Většina lidí je hodná a převážně neškodná. Pokud dítě zabloudí v cizím městě, má mnohonásobně větší šanci, že náhodně narazí na někoho, kdo mu pomůže, než na někoho, kdo by mu ublížil. Četl jsem různě po internetu, že v USA se občas bojí tatínci chodit s dětmi na pískoviště, aby na ně někdo nekoukal podezřívavě, jestli třeba nejsou úchylové – to je už trochu absurdní extrém, ke kterému bychom neměli směřovat.

Viz Alíkův článek: Jak bojovat proti sexuálním predátorům?

Samozřejmě je tu otázka, na jaký druh dospělých jde náhodně narazit na dětském webu. Opět si můžeme po shlédnutí poučného dokumentu velmi snadno představit, že to může být někdo nebezpečný. Občas skutečně je. Ale sexuálních predátorů, kteří si vůbec troufnou vkročit na hlídaný dětský web, je tak strašně málo… a bývají to úplně vymaštěné palice, které skoro hned skončí zablokované a v policejním hlášení.

Nebezpečný predátor obvykle nepřiznává, že je dospělý.

Takže Alík může sloužit jako protipříklad, že dítě může být bezpečně v kontaktu s neškodnými dospělými – s lidmi, kteří si stejně jako ono rádi povídají o cestování, o přírodě, o mazlíčcích, o vzdělání, o umění, o jídle, o internetu, o dění všude okolo… a nebo kteří si rádi hrají různé konverzační hry… máme tu všechno a ve všem můžou být zkušenosti a názory dospělých užitečné i dětem. Nepřipadá mi, že dospělácký pohled dětské prostředí nějak nezdravě narušuje.

Jediná zapovězená oblast rozhovorů je pochopitelně sex. Kdyby tady existoval striktně oddělený prostor pro dospělé, kam děti nesmí, mnozí lidé by očekávali, že tam potkají ve větší míře věci, které nejsou dětem dovolené… a museli bychom aktivně vzdorovat tomu, aby tedy vedle kouzelného dětského prostoru nevznikal rozdováděný chlípný dospělácký prostor.

Přijde mi divné, že tu máme nástěnku o drastickém seriálu Squid Game, který bych dětem rozhodně na koukání nedoporučil, ale my tady stejně nezabráníme tomu, že na něj koukají… a pokud si o něm chtějí povídat, měli by tak činit někde jinde než na Alíkovi? Bez našeho bezpečnostního dohledu?

Občas se někdo pozastaví, že lidé na dětském webu rozebírají politiku a války a tak podobně, ale to jsou věci, které řeší i všechna jiná média a děti před nimi nejsou izolované – ať se nám to líbí nebo ne. Nejde děti uchránit před světem, protože v něm stejně dříve či později budou vyrůstat. Když nám mladý človíček do nástěnky o školství přinese argument, že jsou vysoké školy pro studenty drahé, tak je zjevné, že už na internetu načerpal nějaké politické školení (prapůvodně zahraniční, protože naši politici tento problém nevytvořili)… a říkat někomu „tento ideologický dojem nesmíš vyvracet, protože jsi překročil věkový limit“, to zavání podezřením z nezdravé cenzury, ne?

Co můžeme udělat, je dobře a přesně značkovat obsah, aby tady člověk (malý i velký), kterého určité téma nezajímá, mohl v klidu fungovat vedle lidí, kteří dotyčný zájem mají. Tím vzniknou dětské prostory také a zcela přirozeně. Třeba debata o Minecraft filmu skoro určitě nebude lákat moc dospělých… a podobných debat tady budeme mít více, jakmile tu bude víc povídavých dětí. Stejně jako když je někde v obchoďáku dětský koutek, tak tam dospěláci nejdou spíš proto, že je to nezajímá, než proto, že by jim někdo postavil do cesty ceduli zákaz vstupu.

Další bod, který jsem skoro zapomněl zmínit, je, že osobní údaje:

… neradi sbíráme – člověk tady nemusí říkat, kolik mu je.
… jdou snadno změnit – člověk má ze zákona nárok na opravu údajů a my nemáme žádnou šanci zjistit, které údaje jsou správně.
… nechceme znevěrohodnit – člověk by neměl mít motivaci své údaje zkreslit jen proto, aby ho web někam vpustil (už jsme z tohoto důvodu v minulosti zrušili stoly jen pro holky a jen pro kluky).

Nechceme tady mít dospělé, kteří se vydávají za děti jen proto, aby mohli jít k živějšímu stolu v klubovně, ani tu nechceme mít děti, které se vydávají za dospělé jen proto, aby mohly k dospěláckému stolu (kde by třeba čekaly nějakou vzrušující dospěláckou debatu). Když už nám někdo přizná, kolik mu je, ať je to raději nezkreslená pravda.

A ještě jeden jiný úhel pohledu zmíním: jako programátor, kterého baví vyrábět hry a který je zaměstnaný v novinovém vydavatelství, jsem nadšený, že mám víceméně-vlastní platformu. Malé, ale zřetelně viditelné médium, které může svým obsahem (texty, hrami, myšlenkami) oslovovat úplně kohokoliv.

Závěrem bych tě tedy chtěl ujistit, že o těchto věcech skutečně pravidelně přemýšlíme. Na ledacos můžeme v budoucnu změnit názor podle situace, ale v tuto chvíli oddělené dětské prostory neplánujeme.

Díky moc za podnětný dotaz.