Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, jak několik let už hraješ soutěžní hry. Trávíš tím až 4 hodiny denně.

Ptáš se nás, jak na vztek (gamer rage) a co by s tím šlo dělat. V první řadě chci moc ocenit, že jsi ochotný s tím něco dělat. To je první důležitý krok.

Vztek pramení z různých důvodů, například z nahromaděného neklidu, velké soutěživosti a taky frustrace, když se hra třeba nedaří dle Tvých představ.

Psal jsi, že když prohráváš a někdo Tě ve hře zabije, zachvátí Tě vztek. Chtěla bych Tě podpořit v tom, že prohra je běžnou součástí života a i když je to v tu chvíli nepříjemné, každý někdy prohraje.

Prvním krůčkem je, že si v dané chvíli přiznáš, že máš tendenci se vyvztekat. Zkus to zastavit a dát si chvilku pauzu. Např. si můžeš říct konkrétně, že 5 sekund po smrti ve hře nebudeš nic říkat. V pauze se můžeš např. zaměřit na nádech a výdech. Ideální je nadechovat se nosem a vydechovat pusou. Výdech by měl být dvakrát tak delší. Soustřeď se, jak se břicho při nádechu zvedá jako balónek a při výdechu klesá.

Můžeš si i všímat věcí kolem sebe a pojmenovat si co vidíš, cítíš a užít k tomu různé smysly. Je možné si jít také na chvíli zacvičit nebo odejít od počítače.

Konkrétní tipy na uvolnění (různá dechová a jiná zklidňující cvičení) najdeš v mobilní aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout a která Tě navede krok za krokem.

Moc Ti přejeme, ať se cítíš lépe a pěkné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se více věcmi, třeba se svým zájmem o kluky, o čtení náročnějších knih a také o tom, že se teď cítíš méně oblíbená než dřív. Ptáš se, zda je něco špatně s Tebou nebo ostatními a proč Ti roste ego a ostatní Tě vnímají jako smutnější.

Je dobře, že ses nám ozvala a svěřila ses s tím, co Ti teď běží hlavou. Vícekrát jsem si Tvůj dotaz pročítala a nejsem si jistá, zda všemu správně rozumím, přesto se pokusím odpovědět co nejvíc výstižně a pokud budeš chtít, můžeš si pro sebe vybrat to, co Tě osloví.

Přemýšlím o Tvé otázce, zda je s Tebou nebo ostatními něco špatně a také nad tím, kde asi tyto otázky vznikly. Z toho co píšeš, prožíváš různé situace a říkám si teď, že je vlastně přirozené, hlavně v období dospívání, že hodně přemýšlíš nad sebou i ostatními a zažíváš třeba i pochybnosti.

Napadá mě, že Tvůj zájem (ale i obavy) vůči opačnému pohlaví jsou pochopitelné. Také je pochopitelné, že chceš od kluků, aby Tě podpořili. Je prima, když ve vztahu můžeme podporu dávat i dostávat. Na chvilku jsi zkusila být i s holkou. Nejsi sama, kdo uvažuje např. i nad tím, jaké je to být s holkou a v období dospívání hledá, jaké vztahy mu vlastně můžou vyhovovat. Nezní to, že by s Tebou bylo něco špatně.

Proč vnímáš, že Ti roste ego a proč Tě ostatní vnímají jako smutnější, to Ti bohužel nedokážu zodpovědět. Ale můžeš se ostatních na to více zeptat např. proč to tak hodnotí a čím to bylo dřív jiné. Nebo sama pro sebe popřemýšlet, jak se cítíš teď a jak dříve, zkusit si třeba obě varianty představit. Představuji si dále, jak Ti asi je, když ses cítila dříve oblíbená a teď už tolik ne. Rozumím, že to nemusí být úplně lehké a přemýšlím, co bys v tom dále potřebovala.

Je prima, že Tě baví čtení a přijde mi obdivuhodné, že zvládáš číst literaturu, která je spíše určena pro pozdější věk, jak sama píšeš. Je fajn dělat věci, které Tě dokážou potěšit.

Nevím, jestli jsi dostala odpovědi, které jsi hledala takto po e-mailu (kdy není možné doptávat se), můžeš ale přijít i do chatu nebo nám zavolat.

Přejeme Ti pěkné a klidné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s otázkou, jak zadržet brek, který Ti v tu chvíli nepomáhá. Je pochopitelné, že se Ti to děje. Někdy je toho zkrátka moc, i když Ti může připadat, že vlastně nejde o “vážné” věci, můžou se kupit a vytvářet tlak. Tělo pak zkrátka může zareagovat pro Tebe nečekaně a pláč předejde slova. Když jsou emoce silné, je někdy lepší, je zkusit trochu zklidnit a teprve pak zkusit mluvit nebo cokoliv dalšího.

Na zklidnění těla většinou dobře funguje práce s dechem. Zkus se zhluboka nadechnout a výdech udělej delší než nádech, opakuj aspoň pětkrát. Nebo se rozhlédni a potichu si pojmenuj pět věcí, které vidíš, čtyři, které cítíš dotykem, tři věci, které slyšíš. Nemusíš začít hned odpovídat nebo vysvětlovat. Dej si svůj čas, můžeš říct jen jedno slovo “počkej”, “za chvíli”, anebo se i vzdálit z té situace, pokud potřebuješ.

Chtěla bych Tě podpořit, ať na sebe netlačíš ve smyslu “nesmím brečet”, ale můžeš zkusit nejprve pomalu zklidnit tělo a pak říct po malých částech to, co chceš, anebo jít dělat úplně něco jiného beze slov, anebo budou i situace, kdy možná pro Tebe nejúlevnější bude se zkrátka vybrečet, to je v pořádku.

Kdyby se to dělo až moc často a hodně by Ti to zasahovalo do fungování doma i ve škole, bude určitě fajn svěřit se s tím někomu dalšímu, komu důvěřuješ, aby Ti pomohl hledat cestu, co ještě zkusit, anebo Ti našel odbornou pomoc. Možná máte na škole školního psychologa, kterému se s tím dá svěřit klidně i nyní.

Držíme palce, ať můžeš mít dny podle svých představ,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chci ocenit, že hledáš podporu, když je Ti smutno.

Vnímám, že Ti na mladých vedoucích záleží a že jste spolu zažili něco důležitého. Je pochopitelné, že jsi smutná a že Ti vedoucí chybí. Stejně tak vnímám, že je pro Tebe důležité vědět, zda na Tebe myslí. Sama neznám odpověď, vím však, že si vedoucí často pamatují hezké chvíle, které prožili, stejně jako to máš Ty. I když už se nevídáte, to, co jste spolu zažili, tím nezmizelo.

Přemýšlím i nad nudou teď v oddílu. Jestli je to právě o tom, že starší vedoucí nevymýšlí tolik her, nebo jestli v tom není i změna atmosféry - a to, že sis na ni zatím nezvykla. Dávalo by mi smysl, že cítíš nějaké prázdno a smutek, protože už to zkrátka „není jako dřív“. Přemýšlím, co Ti na mladých vedoucích chybí nejvíc a jestli není šance, že to najdeš i u starších vedoucích - nebo třeba mezi ostatními. Napadá mě také, jak to mají ostatní z oddílu, jestli jsi s nimi o tom mluvila a jak odchod vedoucích sami vnímají. Často nám může pomoci sdílení s někým, kdo je s námi „na jedné lodi“ a prožil to stejné, co my. V případě, že Tě smutek zahlcuje a už to trvá dlouho, bych Tě chtěla podpořit i v tom, zkusit si promluvit s někým dospělým, komu věříš. Nemusíš na své trápení být sama.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s více dotazy. Je v pořádku vše, na co se zeptáš, co Tě zajímá, nepůsobí to trapně.

Začátek menstruace je u každé ženy různý. Je to velmi individuální a nejde se v tom srovnávat, u někoho přichází dřív, u někoho později. Pokud se menstruace neobjeví do 15-16 let, doporučuje se konzultace s gynekologem. Na to máš ještě spoustu času. Zároveň rozumím, že menstruaci už očekáváš, když se Ti dějí další tělesné změny. Dospívání je vlastně dlouhá doba, musí se stát spousta věcí a tyto velké změny si zaberou svůj čas. Přeju Ti dost trpělivosti a laskavosti se svým tělem.

Chápu, že máš obavy kvůli rovnátkům. Bude to něco nového, součástí Tvého úsměvu, na nějakou dobu. Zkus se zamyslet koho s rovnátky už znáš a jak Ti to přijde u něj/ní. Dnes je to velmi častý zdravotní/estetický zásah, kterým projde spousta dospívajících i dospělých. Ze začátku to bude asi velký nezvyk, ale věřím, že si to během pár dní, týdnů, sedne. Pokud by s tím byly problémy, můžeš se kdykoliv obrátit na svého ortodontistu.

Mrzí mě, že se sestrou zažíváte vypjaté chvíle, které pak mají dopad i na to, jak se k Tobě rodiče chovají. Maturita je pro spoustu lidí velký stres. Napadá mě, jestli na to budeš mít chuť a čas, možná by přišlo vhod zkusit spolu se sestrou strávit nějaký čas, ve kterém se budete obě moct uvolnit, odpočinout. Možná jste spolu něco rády dělávaly předtím, chodíváte na nějaké místo apod. Můžeš zkusit navrhnout společný čas anebo Ti možná bude vyhovovat být víc někde naopak sama a v klidu.

Držíme palce, ať můžeš mít brzy příjemnější dny a aby vám doma mohlo být lépe,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

trápí Tě obava, že by neznámý muž mohl zveřejnit nahrávku z Tvého karaoke na YouTube. Chápu, že o tom přemýšlíš, je dobře, že ses ozvala.

Technicky je nahrávání možné, Roblox nezakazuje nahrávání vlastní obrazovky. Zároveň dle pravidel Roblox Tě nesmí druhý hráč obtěžovat, vydírat ani používat nahrávku třeba k šikaně či zveřejnění osobních údajů, zkrátka to použít proti Tobě a poškozovat Tě tím - to vše je porušení pravidel a lze to hlásit.

Existuje víc možností, jak se třeba v dalších hrách lépe chránit - nemusíš používat své skutečné jméno ani jiné osobní údaje. Pokud nechceš, aby měl někdo záznam Tvého hlasu, vypni hlasový chat (přímo v Robloxu), při podezřelém chování to můžeš rovnou reportovat. V příštích karaoke aj. můžeš být jen s druhými, kterým opravdu důvěřuješ. Věřím, že i to pomůže v tom, aby nenastaly znovu nějaké obavy.

Zkouším si představit, že je to asi hodně nepříjemný pocit, ta nejistota, jestli Tě opravdu někdo nahrával či ne. Zároveň píšeš, že ve videu jsi nedělala nic “špatného”. Přála bych Ti, aby sis mohla najít v těchto dnech možná úplně jiné činnosti a aktivity, které Ti pomohou od události poodstoupit a přivedou Tě na jiné myšlenky. Možná to bude nějaký sport, procházky, tvoření, cokoliv, co děláš ráda. Taky popovídání si s kamarády nebo rodinou - možná by bylo fajn zjistit, jaké zkušenosti v tom mají oni.

Držíme palce a přeji, ať to období nejistoty brzy přejde a přijde příjemnější čas.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za otevřenost, se kterou píšeš. Je dobře, že se ptáš na věci, nad kterými přemýšlíš.

Chtěla bych Tě podpořit v tom, že to není divné a lidé mají různé preference, což je v pořádku. To, že Tě baví whump a hurt/comfort v rámci fikčních příběhů nebo hraní, neznamená, že bys chtěla někomu ublížit ve skutečnosti. Sama píšeš, že násilí určitě ráda nemáš a nikomu bys neublížila. To je dobré uvědomění.

Ve skutečnosti jde o to, že Tě často zaujme dramatická role, emoce, intenzivní příběh, ale i proces uzdravení nebo péče o postavu. To je tedy úplně něco jiného, než reálná touha někomu ublížit. Lidé, kteří rádi koukají na horory, také obvykle nemají touhy něco z nich přenášet do běžného života.

Je fajn, že se snažíš najít lidi, se kterými bys mohla sdílet tento zájem. V Česku se mi tyto komunity bohužel nepodařilo dohledat, ale dám Ti tipy na platformy, které sdílí whump/hurt/comfort obsah. Jsou tam i možné diskuze a můžeš si přečíst např. doporučení příběhů. Na Tumblr můžeš sledovat tagy jako whump, hurt/comfort. Diskutovat je možné i na Redditu, kde si zadáš např. r/Whump.

Snad jsi našla odpověď na své dotazy a přejeme Ti pěkné dle podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, jak se těšíš na léto a že se stane něco hrozného, co si neumíš představit.

Je mi líto, že si nevíš rady a je moc dobře, že v tom pro sebe hledáš pomoc. Z Tvé zprávy si nejsem úplně jistá, co právě zažíváš a tak Ti v tuhle chvíli ani nedokážu konkrétně říct, co v takové situaci dělat. Pokud bys měla zájem, můžeš nás kontaktovat na naší lince, kde Tvou situaci můžeme více probrat a společně vymyslet co dál. Kontakt na telefon i chat najdeš na: www.modralinka.cz. Možná je i ve Tvém okolí někdo, komu se můžeš svěřit a požádat ho o radu. Zasloužíš si pomoc a nebýt na to sama.

Přejeme Ti pěkné a klidné dny podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se, jak zjistit, jestli se dané slečně líbíš. Chápu to tak, že odkazuješ na svůj dřívější dotaz v Alíkově poradně. Je moc dobře, že se na to ptáš a nezůstáváš na své obavy sám.

Nemusíš se slečny na to přímo ptát. Chápu, že to nemusí být příjemné a jsou i jiné cesty, jak to poznat. Zkusím Ti nabídnout několik možností, čeho si můžeš všímat.

Když se někomu líbíš, vyhledává častěji oční kontakt, ale zájem můžeš poznat i z další řeči těla a konkrétního chování. Když někomu přijdeš atraktivní, tak např. napodobuje Tvoje pohyby a gesta, snaží se Ti být na blízku. Můžeš si někdy např. všimnout i toho, že špičky nohou směřují k tomu, kdo se dotyčnému líbí, i když mluví s někým jiným. Zároveň se také snaží být v kontaktu, ať už písemném, tak i naživo. Z toho můžeš aspoň trochu posoudit, jak to daná slečna k Tobě má. Ber to ale spíš jako určitá vodítka a ne jistotu. Dané slečny se také nemusíš ptát na tuto otázku přímo, ale můžeš jí zkusit někam pozvat nebo se s ní dát nejdříve do řeči. I z toho poznáš, jak na Tebe daná slečna reaguje. Můžete se bavit o běžných denních záležitostech a o čemkoliv, co Ti bude aspoň trochu příjemné.

Bojíš se, že děláš něco špatně. Nepíšeš nic konkrétního, ale chtěla bych Tě podpořit v tom, že je úplně v pořádku být autentický a sám sebou. Což pro spoustu lidí není vůbec jednoduché. Není to špatně ani tehdy, když se to u daného člověka neshledává s úspěchem. Nikdo z nás se nelíbí každému.

Držíme Ti palce v případných dalších krocích a přejeme pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že si připadáš příliš empatický. Je moc dobře, že si říkáš o radu, když se tím trápíš.

To, co popisuješ, může být skutečně vyčerpávající a je zcela pochopitelné, že Tě to znepokojuje. Myslím si, že je hezké, že přemýšlíš nad druhými, jak určité situace asi prožívají a že dané těžkosti potom prožíváš s nimi. Tato vlastnost - empatie - je vlastností, kterou každý nemá a je na tom znát, jak moc Ti na druhých záleží. Lidé s vysokou empatií často mohou lépe druhým pomáhat, což je obdivuhodné. Jak sám ale píšeš, je těžší, když je empatie až moc a emoce druhých lidí pak doslova až „nasáváš“. Hezky jsi napsal, že problémy druhých skutečně nejsou Tvoje a není úplně prospěšné si je brát za své. Což se snadno řekne a hůř koná. Je rozdíl s někým soucítit (vnímat, jak se druhý cítí) versus nést tu tíhu za něj. Abys daného člověka podpořil a třeba mu ukázal, že ho máš rád, je dobré s ním soucítit, ale není nutné na sebe jeho emoce přebírat.

Napadá mě i jedno cvičení, které by Ti mohlo pomoci oddělovat mezi soucítěním a přebírání těžkostí druhých na sebe. Zkus si představit, že mezi Tebou a druhým člověkem je skleněná stěna (nebo třeba bublina), přes kterou emoce druhého člověka vidíš, ale nevtékají k Tobě skrz tuto zábranu. Když vidíš blízkého člověka smutného, je také užitečné postarat se sám o sebe. Sebepéče není sobecká, člověk tím dobíjí baterky, aby mu bylo zase lépe - a měl pak třeba víc energie i na druhé lidi. Může to být úplně cokoliv, co Ti dělá radost např. hudba, vypsání se z toho, sprcha či procházka.

Kdyby sis chtěl o citlivosti přečíst něco více, doporučuji knihu Citlivka - Život s darem vysoké citlivosti od Aleny Wehle. Kniha obsahuje i praktické tipy, jak vysokou citlivost využít. Pokud máš pocit, že Tě tyto stavy dlouhodobě zatěžují, zkus si o tom promluvit s někým dospělým, komu věříš. Může to být např. školní psycholog. Nemusíš být na to sám.

Přejeme Ti, ať si najdeš ke své citlivosti cestu a ať ji bereš jako dar.

Modrá linka

Ahoj, díky za dotaz. Je úplně v pořádku, že v tom nemáš jasno, takhle začíná většina lidí, kteří se chtějí pustit do elektronické hudby.

U techna a podobných žánrů pořád platí, že nějaká hudební teorie se hodí. Je ale pravda, že na rozdíl od ostatních žánrů se bez ní zprvu klidně obejdeš. Pro začátek je důležitější rytmus a práce se zvukem. Hlavní je že si věci budeš sám zkoušet, a zkoumat co jak zní. Tím že to budeš dělat se nejlépe naučíš... Hudební teorii se můžeš věnovat až časem.

Pokud jde o programy, nemusíš nic kupovat. Existují plnohodnotné nástroje zdarma, třeba LMMS, který je hodně podobný FL Studiu a je vhodný pro začátečníky. Další možnost je Cakewalk, ten je trochu techničtější.

Začít můžeš úplně jednoduše. Nastavíš tempo, uděláš základní beat a postupně přidáváš další zvuky. Ze začátku neřeš, že to nezní dokonale, to k učení patří.

Doporučuji kouknout na nějaké tutoriály na YouTube zaměřené přímo na techno a na konkrétní program.

A k tomu, že tenhle žánr hudby nikdo tvého věku neposlouchá - elektronická hudba byla vždycky spíš okrajová a často vznikala právě z potřeby vybočovat nějak z řady. Takže asi nepřesvědčíš masy lidí ke změně, ale možná, že inspiruješ pár lidí k tomu jít trochu proti proudu.

Držím palce!

Ahoj,
díky za dotaz ohledně coming outu s outfitem. Tuším, že podobné otázky si může klást hodně mladých lidí. V ideálním světě bychom se nemuseli obávat oblékat podle sebe nebo být v souladu se sebou i na veřejnosti, v kruhu rodiny. Bohužel, Tvé obavy jsou pochopitelné a objektivní, protože v ideálním světě nežijeme.
Přijde mi fajn, že máš kolem sebe lidi, kteří Tě berou. Vzhledem dáváme jasně najevo svou osobnost. Nevím, jak Tvé okolí zareaguje, ale ze zkušeností klientů slyšíme, že se často objeví někdo, kdo má potřebu nepřiměřeně reagovat. A je třeba s tím počítat a pokusit se na takové situace připravit.
Napadlo mě, zda jsi svůj outfit promyslel a připravil. Je to změna o 180% obvyklého oblečení? Máš možnost okolí také “zvykat” postupně. Přidávat jednotlivé části outfitu. Může to být možná i příjemnější cesta pro Tebe. Varianta vrstvení oblečení může také poskytnout bezpečnější pocit. Chce to odvahu, ale být sebou je stav, který stojí za krok vpřed.
Přidám nějaký tip, který Tě může snad podpořit. Když se „vydržíš tvářit“, že je Tvůj outfit nejvíc normální věc na světě, ostatní to časem přijmou a nebudou mít potřebu komentářů. Podpořit změnu může také připravená “uvolňovací” věta, kterou použiješ, kdyby se Tě někdo ptal nebo zvláštně koukal, stačí říct např.: “Chtěl jsem zkusit něco nového, v čem se cítím dobře,” nebo prostě “Jo, dneska jsem se cítil na tohle.”
S rodinou je to podobné, ale často právě tam máme silné emoční vazby. Nevím, jaké máte v rodině vztahy, zda máš někoho bezpečného, kdo Ti naslouchá a můžeš s ním vše probrat. To bych Ti přála.
Ve školách jsou lidé, kteří Tě také mohou podpořit, myslím na metodiky prevence, školní psychology nebo jiné učitele/ky, spolužáky.
Prostředí venku je obvykle náročnější. Určitě je dobré myslet na své bezpečí, mít zpočátku kolem sebe blízké, kteří se Tě mohou zastat. Ono je také něco jiného být ve velkém městě nebo se pohybovat po vesnici. Město nabízí anonymní prostředí.
Kdybys chtěl vše probrat více, můžeš se obrátit na mentorstvo z poradny Sbarvouven.cz nebo se obrátit na anonymní služby Linky bezpečí.
Přeji Ti respekt od okolí.

Za poradnu Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou nám píšeš. Je úplně přirozené, že Tě v Tvém věku takové otázky napadají a že se na ně ptáš.

Říct, co je to láska, není vůbec snadné, a to i proto, že pro každého může znamenat trochu něco jiného. Lásku můžeme cítit vůči členům své rodiny, domácím mazlíčkům, kamarádům*kamarádkám, partnerům*partnerkám. Láska může nabývat mnoha podob - např. jinou lásku budu cítit ke svým rodičům, jinou ke svému klukovi nebo holce a jinou třeba ke svému domácímu mazlíčkovi. Abych Ti ale přeci jen nějakou konkrétní odpověď dala, můžeš si lásku představit jako silný a příjemný pocit, nejčastěji vůči nějaké konkrétní osobě, která je Ti hodně blízká. V její přítomnosti se cítíš většinou dobře, šťastně, bezpečně, podpořeně. Když k někomu cítíš lásku, chceš s takovým člověkem být a posilovat to, co už mezi sebou máte. Láska nám také často dovoluje ledacos odpustit nebo tolerovat, a to právě proto, že je silnější než různé neshody nebo zranění, která občas mohou vztahy mezi lidmi přinášet.

Dále se ptáš, jestli s měsíčky nesouvisí bolest břicha, která náhle ustane, když jdeš na WC. S měsíčky bolest břicha souviset může (bolest břicha potom obvykle přichází pár dní před menstruací a provází i menstruaci), ale úleva od této bolesti běžně nesouvisí s tím, že jdeš na záchod. V tomto případě se tak nejspíš jedná o něco jiného. Říkám si, že pokud se Ti uleví ve chvíli, kdy jdeš na záchod, mohlo by to souviset s tlakem, který předtím uvnitř břicha je. Samotné vyprazdňování by ale bolestivé být nemělo. Kdyby Tě bolest břicha doprovázela dlouhodobě, podpořila bych Tě v tom svěřit se rodičům, kteří by pak s Tebou případně zašli k lékaři.

Ptáš se také na to, jestli kluci mají něco konkrétního místo měsíčků. Nic takového jako měsíčky kluci nemají, protože jejich orgány se v tomto ohledu liší od těch ženských. V průběhu dospívání ale i kluci procházejí také řadou změn, např. růst vousů, změna hlasu, dozrávání jejich pohlavních orgánů apod. Měsíčky (či také menstruace) souvisí čistě s dospíváním ženského těla. Krátké povídání o menstruaci si můžeš poslechnout i zde: www.youtube.com/watch?v=3UsYzbi_gz8 anebo přečíst třeba tady: www.ordinace.cz/clanek/prvni-menstruace-otazek-a-odpovedi-o-prvni-menstruaci/.

Snad jsi našla odpověď na všechny Tvé dotazy a přejeme Ti dny podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Představuji si, že to nebylo lehké a zvládla jsi to.

Vnímám, jak moc se trápíš a je mi to líto. Píšeš o tom, že se bojíš, že jsi špatný člověk a máš strach, že jsi všem (i svým rodičům) zničila život. Čtu i nadávky, které míříš na sebe. Ani si nedokážu představit, jak těžko Ti musí být. To vše musí být hodně vyčerpávající. Je fakt dobře, žes dokázala napsat a hledáš pomoc. Někdy i samotné sdílení alespoň trochu uleví. Je důležité mít možnost ty negativní pocity pustit ven. Je to důležitý první krok.

To, že přemýšlíš nad tím, jak ostatním s Tebou je, je důkaz toho, že Ti na druhých záleží. Také je to vyjádřením empatie, která je o tom, že se snažíš do druhých vcítit a vidět svět jejich očima. Už toto vypovídá o tom, že se chováš lidsky, i přestože máš strach, že jsi špatným člověkem.

Píšeš i o tom, jak se bojíš přijímacích zkoušek a také o nedostatku spánku. Je fajn, že přemýšlíš o svém budoucím zaměření a láká Tě být lékařkou. Ne každý má ve Tvém věku představu ohledně povolání. Strach z přijímacích zkoušek je přirozený. Málokdo ho nemá. Je to zkouška, která rozhodne o tom, kde pár let budeš a je důležité, že Ti záleží na Tvé budoucnosti. Moc bych Ti přála, abys na to nemusela být sama a měla v tomto období oporu.

Zároveň se vůbec nedivím, že máš teď obtíže s efektivním učením. 5 - 6 hodin spánku je málo a když člověk zažívá stresové období, zároveň všechno leze hůř do hlavy. Myslím, že by se Ti ulevilo alespoň trochu, kdybys měla možnost delšího a zároveň kvalitnějšího spánku. Nevím, jak moc je reálné situaci se sousedy a mladším sourozencem změnit. Můžeš si o tom zkusit promluvit s rodiči a případně probrat možnost koupě špuntů do uší, abys měla při usínání větší klid. Věřím že s lepším spánkem by se mohlo zlepšit i učení. Dobré je napsat si předem konkrétní cíle, nemusí být velké, které bys chtěla zvládnout za den. Postupně si je pak můžeš odškrtávat, až se daný úsek naučíš. To mnohdy dodá chuť do dalšího učení, když už budeš mít za sebou nějaký úspěch. Také je dobré dělat si pauzy a můžeš se i za splnění úkolů odměnit tím, co máš ráda.

Oceňuji, že ses se svým trápením zkoušela svěřit dalším lidem ve Tvém okolí a mrzí mě, že to nepřineslo to, co bys potřebovala. Dokonce píšeš, že reagovali, že hraješ chudáčka. Vnímám, jak špatně Ti aktuálně je, a rozhodně by sis zasloužila pomoc, kde budeš mít prostor vše sdílet. Přemýšlím na koho všeho ses obracela, zda přece jen není v Tvé blízkosti, třeba širší rodině, ještě někdo, komu důvěřuješ a komu by ses ještě mohla zkusit svěřit. Napadá mě také, jestli ve škole např. nemáte školní psycholožku, se kterou si sama můžeš domluvit konzultaci. Kdyby ne, můžeš nás kontaktovat na Modré lince prostřednictvím telefonu či chatu, kde bude možnost situaci více probrat. Zasílám odkaz:
modralinka.cz/krizove-sluzby/linka-duvery/.

Moc Ti přejeme, ať je Ti lépe a držíme palce s učením na přijímací zkoušky.

Modrá linka

Ahoj, díky za dotaz. Nepodařilo se mi najít nic o tom, že by ve Francii tento sybmol vnímali nějak jinak. Našel jsem pár zmínek o tom, že v některých zemích (Velká Británie nebo Austrálie, třeba) je varianta gesta s véčkem, která je vnímaná jako urážlivé gesto „jdi se bodnout“ nebo něco podobného. Pokud vím, tak je to spíše archaické, nevím o tom, že by se to ještě používalo.