Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se nedaří najít si kamarády v tanečním kroužku. Věřím, že to může být pro Tebe dost těžké tam docházet a nemít se tolik s kým bavit. Nedivím se Ti, že Tě to trápí. Je fajn, že hledáš pomoc a ptáš se, co s tím.

V prvé řadě mě napadá, že někdy je potřeba pro vybudování přátelství velké úsilí. Chápu, že může být náročné nebo nepříjemné se snažit s někým bavit, když on sám k Tobě jen tak nepřijde. Na druhou stranu mi však přijde podstatné se i přesto snažit kontakt navázat, zajímat se o druhé, ptát se jich, jak se mají, co řeší apod. Je dobře, že to nevzdáváš. I to obdivuju. Někdy je to o tom, že potřebujete spolu strávit více času, poznat se, něco společně zažít, aby se přátelství zformovalo. Přemýšlím tak, jestli míváte i nějaké společné akce mimo taneční tréninky? To bývají fajn příležitosti, jak se poznat jinak, nově.

Co se týče holky, která se Ti líbí. Představuju si, jaké to je, když Ty se s ní bavíš nejvíc a ona s Tebou míň. Nevím, jestli je to o tom, že se Ti nějak vyhýbá nebo si Tě nevšímá či má kolem sebe už více kamarádek, kterým se věnuje víc atd. Nejde nikoho nutit k tomu, aby se s námi kamarádil. Ty můžeš za sebe udělat to, že se budeš o ni zajímat, dáš jí najevo, že Ti záleží na tom, abyste se bavili, ale zbytek je na ní - pokud se nebude chtít s Tebou bavit, je třeba to respektovat, i přesto, že to může být dost bolestivé.

Zkus si vzpomenout, jak sis vybudovala jiná přátelství. Skrze společný zájem, názory, přemýšlení nebo Vás svedly dohromady okolnosti, že třeba máte společnou cestu do školy? Možná i v odpovědích na tuto otázku najdeš nějaká vodítka, jak se dá nová přátelství navázat.

Věřím, že si zasloužíš hezké vztahy a za celou linku Ti je moc přejeme. Držíme palce!

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je vidět, že Ti na kamarádce záleží a máš o ni starost. Přijít o mamku muselo být pro Tvou kamarádku velmi náročné a možná, i když se snaží fungovat co nejlépe může, je to stále s ní, jak sis sama mohla všimnout. Říkám si, že fajn způsob jak zjistit, co potřebuje a zároveň jí projevit podporu je říct jí to, že tu pro ni jsi, záleží Ti na ní a pokud si o tom bude chtít popovídat, vyslechneš ji a jsi tu pro ni. Pro někoho je úlevné mít o tom s kým mluvit, pro některé lidi je to těžké a potřebují čas nebo o tom moc mluvit nedokážou. Nevím, jak to má Tvá kamarádka. Někdy může pomoct už jen to, že tu pro nás někdo je a i když nemluvíme o tom, co se nám děje, jen ta přítomnost a společně strávený pěkný čas je léčivý.

Zároveň jí můžeš pomoct i tak, že se jí zeptáš, jestli je něco, co by potřebovala nebo co bys pro ní mohla udělat. Třeba je něco, o co si dokáže říct a Ty tak budeš lépe vědět, co dělat. Je moc fajn, že se snažíš být pro ni ta nejhodnější a chápu, že jí chceš pomoct. Říkám si, že když nám na druhých záleží a projevíme svůj zájem, nemůžeme tím nic pokazit.

Přejeme Ti pěkné léto.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

hledáš možnosti, jak si najít kámoše. Je mi líto, že teď kamarády nemáš a nejlepší kamarádka se vzdaluje. Nedivím se, že o tom přemýšlíš a že Ti to může být nepříjemné, můžeš z toho být smutná, zklamaná, otrávená… Přesto hledáš, jak se s někým novým seznámit a nevzdáváš to. To mi přijde super a vlastně je to první krok - mít zájem, chtít se dozvědět něco o druhém a něco taky sdílet o sobě.

Možná jsi už uvažovala, kde se s někým novým potkat. Možná to bude někde podobně, jako ses seznámila s Tvou předchozí kamarádkou, možná to bude na nějakém kroužku, při nějakém prázdninovém setkání/akci, na hřišti, v sousedství, možná se začneš bavit víc s někým, koho už znáš. Možností je spousta.
Rozumím, že může být těžké mluvit s cizími, třeba oslovit druhého a na něco se zeptat. Možná už jsi to i zkoušela, někdy to z toho můžeš mít fajn pocit, někdy horší a máš obavu to zopakovat. Říkám si ale, že oslovení někoho je nejčastější způsob, jak dát najevo, že máš zájem se víc seznámit. Někdy to jde i během společné činnosti, ale dřív nebo později se lidé dají do řeči. I pro druhého může být těžké začít. Je normální zažívat rozpaky, hlavně na začátku, a třeba nevědět, jak dál. Neznamená to ale, že kvůli tomu se kamarádství nemůže rozvíjet dál. Spíš to chce jen čas. Je to často něco, co se učíme a postupně to jde líp a líp. Napadá mě taky, pokud na to budeš mít chuť, můžeš si zkusit promluvit s kamarádkou o tom, proč se už nechce bavit, co se stalo a jak to vidíš Ty.

Přejeme co nejhezčí dny,

Modrá linky

Ahoj z Modré linky,

uvažuješ, jak se víc sblížit se spolužačkou a kamarádkou Tvé skvělé kamarádky. Rozumím, že nad tím přemýšlíš, možná máš představu, že by bylo snazší a přirozenější, kdybyste se taky bavily. Zároveň je normální, že k někomu máš blíž, že toho máte třeba víc společného, že k jednomu cítíš větší sympatie než k druhému člověku. Možná jste zatím neměly vhodnou příležitost se víc seznámit. Možností, co zkusit, je spousta - můžete spolužačku pozvat někam, kam se chystáte společně s ostatními, můžete naplánovat nějaké setkání přes prázdniny, můžete si založit společný chat, zajít do města, na procházku… Možná o tom uvažuje a chce to podobně jako Ty. Pokud chceš, můžeš si s ní o tom otevřeně popovídat. Možná to budeš chtít probrat i s Tvou dobrou kamarádkou, která se s ní baví, a vymyslíte další plány. Někdy od začátku může plynout povídání a bytí s druhým úplně přirozeně, s někým jakoby to dalo víc práce. Není to ničí chyba, tak to zkrátka je, když se spolu setkáváme a každý jsme v něčem jiný. Postupem času se ukáže, jestli vám to spolu jde a zda vaše kamarádství vznikne a udrží se. Nemusíte se do ničeho nutit. Zároveň když budete mít obě chuť, proč to nezkusit.

Držíme palce a přejeme pěkné léto,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc hezké, že Ti na spolužačce záleží a přemýšlíš, jak jí být oporou - je to od Tebe velmi citlivé.

Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra a projevuje se třeba tím, že člověk někdy vnímá svět jinak, může mít potíže v komunikaci nebo v navazování vztahů, ale to neznamená, že je „divný“. Každý člověk je jedinečný a stojí za to ho poznat. To, že ostatní spolužáci používají hanlivá slova, může být z neznalosti – nevědí, čím si může Tvá spolužačka procházet. Někdy pomůže s nimi v klidu mluvit, vysvětlit jim, že každý má něco, co ho odlišuje, a že to neznamená nic špatného. Pokud by se posmívání zhoršovalo, je důležité se svěřit učiteli nebo někomu dospělému ve škole.

To, že se Ti spolužačka svěřila, ukazuje, že k Tobě má nejspíš důvěru. Pomoc spolužačce může být i v maličkostech – být milá, pozdravit ji, nabídnout pomoc nebo s ní třeba strávit chvíli o přestávce. A pokud si někdy nebudeš jistá, jak se zachovat, klidně se jí můžeš zeptat, z jakého důvodu se Ti svěřila a co by jí bylo příjemné – jen ona sama totiž ví nejlíp, jak by si přála, aby se k ní ostatní chovali.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Z tvého dotazu jsem úplně neporozuměla tomu, jestli máš strach z toho kamarádku na oslavu pozvat, nebo z toho, co by řekla, kdyby zjistila, že ji obdivuješ. Odpovím tedy krátce na obojí.

Oslava narozenin je prima věc a určitě si zasloužíš být tam obklopena lidmi, které máš ráda a se kterými je Ti dobře. Pokud je i tato kamarádka někým, koho bys tam ráda viděla, je úplně v pořádku ji pozvat. Někdy můžeme mít strach nebo být nervózní z toho, jak druhý člověk zareaguje. Jestli se ale jedná o Tvoji kamarádku, myslím si, že by ji pozvánka na oslavu mohla spíš potěšit.

Pokud se strach týká kamarádčiny reakce na Tvůj obdiv a sen být jako ona, přemýšlím nad tím, zda se tohle kamarádka může nebo musí dozvědět. Většina z nás někoho obdivuje, má k tomu člověku úctu a třeba si i trochu přeje být jako on/ona. Je to přirozená lidská vlastnost. Někdy o tom otevřeně mluvíme, jindy si to necháváme pro sebe - a obojí je v pořádku. Pokud tedy nechceš, aby se to kamarádka dozvěděla, říkat jí to nemusíš. Pokud by ses jí svěřit chtěla, můžeš jí třeba povědět, co přesně na ní obdivuješ, v čem tě inspiruje a v čem by ses jí chtěla přiblížit. Kdyby ses pro to rozhodla, říkám si, že by ji to možná mohlo i potěšit. Často je příjemné vědět, že k nám někdo vzhlíží. A i kdyby její reakce byla jiná, znovu Ti chci říct, že na Tvém obdivu není nic špatného.

Držíme Ti palce, aby se Tvá oslava vyvedla tak, jak si přeješ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je skvělé, že už se téma předchozího dotazu vyřešilo a nejsi tolik ve stresu. Tentokrát nám předáváš dotaz své kamarádky. Budeme na něho odpovídat tak, jako by nám psala přímo Tvá kamarádka.

Krátce popisuješ, jak tě Tvá kámoška škádlí a co dělá, a já se nedivím, že ti to není příjemné. Ve škádlení by přece jenom měla být nějaká míra vzájemnosti. Můžete se u toho třeba obě zasmát, bezpečně obě víte, že jde o škádlení bez špatného úmyslu, a také jste si vědomé toho, kdy přestat - ve chvíli, kdy už to té druhé přijde nepříjemné. To mi v chování Tvé kamarádky chybí. To, že Ti kamarádka něco slíbí a pak to nedodrží není fér a máš nárok na to být naštvaná. Stejně tak věřím, že Tě může mrzet, když Ti říká, že nechce na tvoji oslavu.

Těžko odhadovat, proč se tak kamarádka chová nebo jak to myslí. Můžeš se to ale pokusit zjistit tím, že se jí zeptáš. Můžeš jí také povědět o svých pocitech, třeba že když se k Tobě takto chová, jsi pak smutná, naštvaná nebo Tě to mrzí. Věřím, že nemusí být snadné o takových věcech mluvit, zároveň si ale říkám, že je to způsob, jak si s kamarádkou vyjasnit co je pro Tebe důležité, jak Ti ve vašem přátelství je a také se dozvědět její postoj. Pevné přátelské vztahy takové rozhovory ustojí a může je to dokonce posílit. A to bych Ti moc přála.

Držíme Tobě i vašemu přátelství palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Je opravdu obdivuhodné, že se snažíš svou kamarádku podpořit, i když se znáte jen přes internet. Myslím, že právě Tvoje snaha a zájem je to nejcennější, jak tu pro ni v těžkých chvílích jen můžeš být. Zároveň věřím, že to pro Tebe samotnou teď může být dost náročné – když člověk vidí, že je někomu špatně, může se cítit bezmocně a mít pocit, že nedělá dost.

Je úplně normální, že i když se někdo snaží se sebepoškozováním přestat, bývá to dost těžké a trvá nějakou dobu, než se začne opravdu zlepšovat. I když je sebepoškozování nebezpečné, lidé v něm často nacházejí něco, co se jim jinak nedaří získat, třeba na chvíli pocit klidu, úlevy nebo únik od těžkých a bolestivých myšlenek. U každého to však může být trochu jiné. Nevím, jak to má Tvoje kamarádka, ale většinou bývá opravdu obtížné s tím přestat úplně sama, bez další podpory a bez hledání jiných způsobů, jak si ulevit od náročných pocitů – a právě proto je moc důležité právě to, aby se obrátila na někoho, kdo jí může více a odborně pomoct. Třeba na linku důvěry nebo školního psychologa, nějakého fajn učitele, nebo výchovného poradce. Seznam linek můžete najít třeba tady: www.linkyduvery.cz – některé z nich fungují i přes chat, včetně té naší, Modré linky.

Mnohdy není v našich silách druhé o něčem přesvědčit, i v takové chvíli však děláme to nejvíc, co zrovna můžeme a umíme. Dokáže to být velmi vyčerpávající, chtěla bych proto i Tebe samotnou podpořit v tom, abys nezapomínala sama na sebe. Je opravdu prima, s jakým odhodláním jsi rozhodnutá kamarádce pomoct, ale je v pořádku taky si odpočinout, dělat věci, co Tě baví, nebo si říct o pomoc někomu, komu ve svém okolí důvěřuješ. Abys mohla nadále být kamarádce oporou, je i pro Tebe nezbytné mít z čeho čerpat.

Držíme Tobě i kamarádce palce a přejeme Vám klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se umíš ozvat, když Tě něco tíží. Představuju si, že jsi asi zmatená z celé té situace s kamarádem a chápu, že bys chtěla vědět, co se na jeho straně děje, že se jeho chování změnilo.

Ptáš se, jak zjistit, co se u něj odehrává. Říkám si, zda se ho jde zeptat narovinu. Odpověď totiž zná asi jen on. Ve vztazích je dobré jednat upřímně a otevřeně a pokud chceš vědět, jak to on teď směrem k Tobě má, bude asi potřeba se ho zeptat. Můžeš mu i napsat - říct, že sis všimla, že se chová jinak, že tomu nerozumíš a že bys ráda věděla, co se děje. Můžeš i vysvětlit, že stojíš o přátelství s ním apod. Umím si představit, že může být těžké o tom mluvit/psát, chce to kus odvahy, zároveň si ale říkám, že by Ti to mohlo dát úlevu a jistotu, na čem jsi.

Nepřijde mi v pořádku, že spolužačka psala tomuto spolužákovi o Tobě za Tvými zády. Říkám si, jak Ty vlastně vnímáš to, co udělala a jestli bys s ní o tom ještě chtěla mluvit. Běží mi hlavou, že by možná stálo za to se zase napřímo zeptat tohoto spolužáka - že víš, že mu spolužačka o Tobě psala a že si chceš vyjasnit, jak to mezi sebou tedy máte, jak on vnímá Tebe a jak Ty jeho. Rozumím, že máš strach, aby se někdo něco nedozvěděl. Nejde však zcela zajistit, že to on sám nikomu neřekne, co mezi Vámi proběhlo, ale přišlo by mi fajn mu na začátku říct, že nechceš, aby se to, co si budete říkat, někam dál dostalo - a pak je na něm, jestli Tvoji důvěru nezradí a nechá si to pro sebe.

Co se týče toho, jak mu ukázat ten papír, o kterém píšeš, říkám si, zda by mu to také nešlo říct/napsat - že bys mu chtěla ukázat něco zajímavého, ale potřebuješ, abyste u toho byli sami. Buďto si takto tu chvíli o samotě vytvoříš, nebo vyčkáš na nějakou vhodnou příležitost. Nedokážu Ti přesněji říct, jak to nejlépe udělat. Nevím, zda můžete jít někdy ze školy spolu, o přestávce najít chvíli sami nebo jestli by mu šlo ten papír přímo dát do batohu anebo mu ho takto dát nechceš.

Přejeme Ti, ať se brzy přátelství urovná.

Modrá linka

Ahoj,
rozumím tomu, že je ti tato situace nepříjemná a že je odstrčené kamarádky líto. Není mi však jasné, co ti brání se s odstrčenou kamarádkou přátelit a vzít ji mezi vás. Někdy je těžké udělat jen onen první krok. Možná máš strach, jak na to zareaguje ta druhá kamarádka. Nebo se prostě jen bojíš být tou, která dá první impuls. Ale pokud se s onou odstrčenou kamarádkou chceš přátelit a nechceš, aby stála stranou, není nic jednoduššího, než to prostě udělat. Ostatně kdybys byla na jejím místě, určitě by ti to také nebylo příjemné. Tak se s ní zkrátka začni bavit, zapojuj jí do hovoru i společných akcí. Je dost možné, že když to uvidí druhá kamarádka, také k ní změní své chování, budete fungovat jako trojice a všechno bude v pořádku.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

v Tvém dotazu zaznívá více otázek, je vidět, že se Ti toho teď honí hodně hlavou. Pokusím se Ti tak postupně na všechny z nich odpovědět.

Zdá se, že se snažíš být ke svému okolí velmi férová a citlivá. Je v pořádku spolužáka odmítnout, pokud o vztah s ním nemáš zájem. Zároveň je zcela v pořádku, pokud Ti dá on svůj zájem najevo. Zalíbení si nevybírá - neovlivníš to, kdo se do Tebe zamiluje, stejně tak jako spolužák neovlivní své zakoukání do Tebe. Není proto důvod, aby jste za to schytali posměch od spolužaček. Chápu ale, že Tě děsí, že taková situace nastane. A pokud by se tak stalo, poradím Ti jen zkusit zůstat klidná a kamarádkám dát najevo přesně to, že láska si nevybírá a každý má právo rozhodnout se, s kým se chce nebo nechce bavit.

Je úplně normální, že se Ti někdo jiný líbí, i když jsi třeba napsala jinému klukovi, že na vztahy zatím nechvátáš. Co se týče naznačení Tvého zájmu o něho, můžeš začít postupně. Třeba se na něj usmát, začít ho častěji zdravit, na něco se ho zeptat, nebo s ním víc mluvit, když je příležitost. Případně si ho i přidat na sociálních sítích a sem tam mu něco lajknout. Tím mu dáš najevo, že Ti přijde fajn, aniž bys musela říkat něco přímo. A pokud Tě odmítne - to se nemusí, ale může stát. Každý z nás se někdy líbí někomu, komu se líbí zase někdo jiný – to k tomu prostě patří. Můžeš pak vše probrat s mamkou nebo kamarádkami ze skautu a společně přijít na to, jak se s odmítnutím vypořádat.

Co se týče zápisků do školy - napadá mě holkám zkusit vysvětlit, že je pro Tebe důležité zápisky mít dříve, aby ses na to mohla před školou podívat. Klidně zmínit i to, že, když je potřebují poslat ony, pro ně to děláš co nejdříve - upřednostňuješ je před jinými aktivitami, a je fér očekávat od nich to samé. Přála bych Ti, aby Ti tento rozhovor s nimi pomohl a holky se tak vynasnažily vyjít Ti vstříc. Ochotu druhých lidí si ale bohužel vynutit nemůžeme. Případně lze zkoušet o zápisky požádat jiné spolužáky.

Rozumím, že Tě mrzí, když jsi bez dvojice a musíš k tomu snášet nepříjemné poznámky učitelky. Napadá mě zkusit oslovit někoho už teď. Třeba tu třetí kamarádku, nebo klidně i někoho dalšího ze třídy, s kým si byť jen trochu rozumíš, a též nemá nikoho do dvojice. Společně Vám tak může cesta autobusem rychleji utíkat. Popřípadě mě napadají i jiné alternativy, jak se v buse zabavit - zkusit si vzít zajímavou knížku, kreslit si, poslouchat oblíbenou hudbu a nebo si s holkami sednout na zadní pětku, kde můžete sedět všechny tři spolu. To by se, myslím, mohlo s paní učitelkou domluvit předem.

Přijde mi důležité to, že máš své blízké kamarády ve skautu a jsou pro Tebe těmi pravými. To je hodně cenné. Ve třídě se vztahy mohou měnit, zároveň je to prostředí, ve kterém Tě se spolužáky nemusí až tolik věcí spojovat. Není nic špatného na tom, když si nejvíc rozumíš s lidmi mimo třídu.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že si umíš napsat o radu, když Tě něco trápí. Nedivím se Ti, že přemýšlíš nad tím, jaké to bude v létě, zda budeš mít s kým trávit čas.

Chci Tě nejprve ujistit, že je v pořádku mít méně přátel. Každý to má jinak - někdo tvoří vztahy rychleji a má kolem sebe více lidí, někdo pomaleji a třeba má vztahů méně, ale mnohdy jsou to vztahy hlubší a pevnější. Nic z toho není špatně.

Ptáš se, jak se dostat k dalším lidem. V prvé řadě mě napadá, zda máš v létě nějaké plány, jedeš na nějaký tábor, akci a podobně. To bývají moc fajn příležitosti k seznámení - často tam můžeš najít lidi, kteří mají podobné zájmy jako Ty - tím můžeš začít konverzaci. Obecně není jasný návod na to, jak se bavit s více lidmi nebo být oblíbenější. Chápu, že bys to chtěla, to je přirozené, zároveň však každý tvoří vztahy trochu jinak - někdy nás spojí podobné zkušenosti, jindy podobné zájmy, hodnoty nebo i jen prosté okolnosti - že nás třeba posadí učitelka vedle sebe nebo máme stejnou cestu do školy apod. Mnohdy nejde vytvářet vztahy na sílu, ale tvoří se spontánně. Můžeš k tomu takto přistupovat - využívat příležitostí, kdy Tě někdo někam pozve nebo stojíš s někým ve frontě a tak dále, ale netlačit na to. Věřím, že postupně pak najdeš další lidi, se kterými budeš moci trávit čas.

Co se týče koupáku a menstruace - je na Tobě, co je Ti pohodlné - existují i menstruační plavky, tampóny a další pomůcky, které umožňují jít do vody i s menstruací. Říkám si, zda toto můžeš probrat i třeba s mamkou nebo jinou dospělou ženou - mohli by Ti třeba i říct, jakou ony mají zkušenost a jak tyto situace řešily.

Nevím, jestli se dá zeptat nějak nenápadně své nejlepší kamarádky, zda už dostala menstruaci. Podpořila bych Tě spíše v tom se jí zeptat napřímo. Chápu, že se možná obáváš té reakce, ale mnohdy je lepší, když menstruace není tabu a je to téma, o kterém se můžete otevřeně bavit. Není to nic, za co by ses měla stydět.

Přejeme Ti hezké vztahy.

Modrá linka

Ahoj,

díky, že nám píšeš. Je dobře, že hledáš kamarády, kteří tě chápou. Není ani tolik důležité, jestli jsi therian, hlavní je, že chceš s někým sdílet společné zájmy a být sám sebou.

Obě tvoje otázky jsou moc důležité. Ptáš se, jak najít theriany v okolí. Plakáty nejsou špatný nápad, ale máš pravdu, že by se mohli ozvat i lidé, kteří by na tebe mohli být nepříjemní a zranit tě. Ani internet ale nemusí být úplně bezpečný. Někdy lidé najdou kamarády na fórech, kam chodí lidé podobných zájmů. Existují therian skupiny. Když bys v nich byl aktivní, možná se ozve někdo z tvého okolí. Ale samozřejmě platí, že sociální sítě jsou pro starší a je potřeba se na nich chovat opatrně.

Možná není nutné vůbec hledat jiné theriany. Určitě máš nějaké další zájmy, které by tě bavilo s novými kamarády rozvíjet. Nezapomínej, že kamarádi nemusí být jen theriani – někdy si nejlíp rozumíš s lidmi, které bys nečekal.

Tvoje druhá otázka je, jak oslovit tu holku ze školy, kterou neznáš. Úplně chápu, že se stydíš. Zkus malý krok – třeba se jen usměj nebo pozdrav. Když budeš mít odvahu, můžeš se jí zeptat na něco, co máte společného ve škole a tím zapříst hovor. Taky bys mohl říct něco jako: „Ahoj, slyšel jsem, že jsi možná taky therian – je to pravda?“ Důležité je být přátelský a nenutit se do ničeho, co ti není příjemné. A zároveň dát čas, abyste se mohli postupně poznávat.

Buď trpělivý, časem se ti určitě podaří najít nové kamarády.

Držím ti palce,
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky.

Když jsem si četla Tvou zprávu, hned jsem si pomyslela, že by se Ti nikdo neměl posmívat, pomlouvat Tě nebo být na Tebe zlý. To si opravdu nezasloužíš. Věřím Ti, že když se takhle chová někdo, na kom Ti záleží, třeba Tvoje nejlepší kamarádka, hodně to bolí. Je to těžké, protože ji nechceš ztratit, ale zároveň Tě její chování zraňuje. Skutečná kamarádka by Tě ale neměla shazovat nebo Ti ubližovat.

Nedivím se, že je Ti z toho smutno a vyvolává to v Tobě zmatek. Je moc důležité, že ses svěřila. Nikdo by neměl zůstávat na takové chvíle sám. Přemýšlím, jestli se v tom přátelství vlastně ještě cítíš dobře. Když Ti ubližují lidé, kteří Ti byli blízcí, je těžké dělat a věřit, že se nic neděje. Smutek, který cítíš, je normální a může být znamením, že se něco děje špatně. Věřím, že Tvé pocity Tě navádějí tak, jak nejlépe umí a je důležité je poslouchat. Pokud Ti něco ničí psychiku, není v pořádku, aby se Ti to muselo dít i dál.

Ptala ses, jak se naučit říkat ne. Chápu, že to není vůbec jednoduché. Věř mi, že spousta lidí se to učí celý život. Myslím si ale, že právě Tvoje laskavost a ochota pomáhat mohou být Tvou silnou stránkou. A zasloužíš si, aby kolem Tebe byli lidé, kteří si Tě za to budou vážit. Můžeš zkusit třeba při nějaké další příležitosti říct ne, když budeš cítit, že je to něco, do čeho se Ti nechce. Můžeš si pak všímat, jak ses u toho cítila, a možná Tě to povzbudí zkusit to znovu. A hlavně, moc bych Ti přála, abys mohla svou energii směřovat vůči takovým kamarádům, kteří Tě respektují a váží si Tě za to, jaká jsi.

Přejeme Ti, aby pro Tebe kamarádství byla nadále jen příjemná.

Modrá linka