Ahoj z Modré linky,

je hezké, že máš sny a snažíš se za nimi jít, v tom Tě chci podpořit.

Na Tvé otázky ohledně toho, jak se dostat jako tanečník do Eurovize, však odpovědět nedokážu. Nevím, jak se to dělá a co je k tomu třeba. Napadá mě ale, zda Ty sama (třeba ze sociálních sítí) znáš někoho, kdo tam tancoval a zda by pro Tebe bylo možné dotyčnému napsat a zeptat se na to, co Tě zajímá. Možná najdeš i na stránkách Eurovize nebo v nějaké fanouškovské skupině možnost někoho kontaktovat a na tyto věci se poptat. Chápu, že se taková informace těžko hledá na Internetu, tak mě právě napadá, že můžeš zkusit najít někoho, kdo se v tom světě pohybuje a mohl by vědět, jak to chodí.

Přejeme Ti, ať Tě tancování dále baví a splníš si své sny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přijde mi skvělé, že jsi našla tanec, pro který máš opravdové zapálení. Moc bych Ti přála, abys měla možnost svou vášeň dále rozvíjet. Je naprosto pochopitelné, že Tě teď přepadá smutek – když si člověk k něčemu vytvoří silné pouto, bývá těžké se s tím loučit. A právě proto je důležité, že o tom mluvíš a hledáš cestu, jak si svůj sen zachovat i do budoucna.

Ve chvílích, kdy jsi smutná, může pomoci si o svých pocitech psát – třeba do deníku. Můžeš si také doma pustit hudbu, která Ti tanec připomíná, a zkusit tančit jen pro sebe – i kdyby to nebylo úplně ono a na smutek to hned nezabíralo, stále tak děláš něco, co tě baví. Někdo také zkouší své pocity nakreslit, jiný si třeba vytvoří nástěnku nebo zápisník se svými sny a přáními, aby měl před očima něco, co mu připomíná, kam chce směřovat.

Pokud jde o úhradu kurzů, některé děti dostávají od rodičů kapesné pravidelně, jiné za pomoc doma, někdo zase třeba dostane menší částky od příbuzných k narozeninám nebo za vysvědčení. Nevím, jak je to u vás doma, ale napadá mě, že by sis mohla vytvořit vlastní „taneční kasičku“ – místo, kam si budeš ukládat každou drobnou korunu, která se Ti naskytne. I kdyby peníze přibývaly pomalu, můžeš mít dobrý pocit, že se krok za krokem přibližuješ ke svému snu.

Možná by také stálo za to si s rodiči otevřeně promluvit – říct jim, jak moc pro Tebe ten týden znamenal a že bys ráda pokračovala. Můžeš jim třeba navrhnout, že by sis část peněz chtěla našetřit sama a společně s nimi domluvit, jak by to šlo udělat – třeba právě z kapesného nebo jako dárek k narozeninám. Někdy se nám určité věci zdají moc drahé, ale pokud Ti rodiče platí kurzy hip hopu, možná by pro ně bylo možné zvážit i jiný typ tance. Určitě stojí za to s nimi o všem promluvit.

Co se týče příměstského tábora – nedokážu říct, jak přísně se dodržuje věková hranice, ale klidně můžeš studiu napsat a zeptat se, jestli by ses mohla zúčastnit i jako třináctiletá. Když uvidí Tvůj zájem a nadšení, možná budou ochotní udělat výjimku, nebo Ti poradí jinou variantu, která by odpovídala Tvému věku.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

čeká Tě tábor, na který se těšíš, ale zároveň z něj máš trochu strach. Je úplně pochopitelné, že Tě napadají různé obavy, zvlášť když jsi na předchozích táborech zažila nepříjemné zkušenosti. Přijde mi moc fajn, že se i přesto snažíš hledat na novém táboře to dobré – nové vedoucí, prostředí v lese. Možná by Ti mohlo pomoci sepsat si seznam věcí, na které se na táboře těšíš. A ve chvílích, kdy Tě strach z tábora přepadne, si jej přečíst. Klidně ho můžeš vytvořit i se svou kamarádkou, která tam pojede s Tebou.

I přesto se ale může stát, že tábor skutečně nebude dle Tvých představ. Ale říkám si, že často v životě litujeme spíš věcí, které jsme nezkusili, než těch, které jsme zkusili, i když nedopadly úplně nejlépe. Na tábor už jsi přihlášená a to je velký krok k novému dobrodružství. Můžeš to zkusit vzít jako výzvu a uvidíš, jaké to bude. Ať to dopadne jakkoliv, můžeš být na sebe pyšná, že ses do toho odhodlala, i když máš strach. Protože to chce opravdu odvahu. A zároveň si díky tomu vyzkoušíš zase jiný typ tábora – a pro další léto pak budeš vědět víc o tom, co Ti vyhovuje a co třeba ne.

Čtrnáct dní mimo domov je dlouhá doba, a je úplně normální, pokud Ti bude smutno nebo se Ti bude stýskat. Pomáhá mít s sebou něco, co Ti domov připomene – třeba fotku, oblíbený předmět, malého plyšáka nebo dopis od mamky. Někdo si v takových chvílích píše deník, jiný si najde chvilku klidu někde stranou od ostatních. A když by toho na Tebe bylo moc, klidně se obrať na vedoucí – nejsi na to sama.

Možná by stálo za to napsat (nebo poprosit mamku, aby napsala) vedoucím tábora a vysvětlit jim, že jedeš poprvé na tábor, kde nikoho neznáš, a že by Ti pomohlo, kdyby Ti zkusili někoho do stanu vybrat. Často mají s podobnými situacemi zkušenosti a můžou zkusit najít někoho, kdo by Ti mohl sednout.

Tábor pro Tebe může být ne jen skvělý čas s Tvou kamarádkou, ale také možnost, jak si najít nové přátele, s kterými můžeš být v kontaktu i po zbytek léta ve chvílích, kdy Tě na vesnici přepadne nuda. Rozumím tomu, že může být náročné si hledat nové kamarády. Právě Tvoje kamarádka, kterou už znáš, Ti v tom může být oporou – mohla by sis s ní o tom promluvit.

Přeju Ti, aby sis čas na táboře užila co nejvíc podle svých představ a aby to pro Tebe byl příjemný zážitek.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahojky,
doporučil bych ti začít spíš akustickou kytarou, to je základ. Je to podobné, jako kdyby ses chtěl učit jezdit na motorce, ale přeskočil učení jízdy na kole. Basa je jednodušší než kytara, ale zase je sama o sobě nejspíš méně užitečná (tedy bez lidí, kteří by hráli na ostatní nástroje, si toho nejspíš moc nezahraješ).

Učit se hrát na jakýkoliv hudební nástroj jako samouk… to je složitější otázka sama o sobě. Jak moc sám by ses to učil? Jel bys podle nějaké učebnice? Nebo podle nějakých videopřednášek na internetu? Tradiční výuka hraní na ZUŠ zní sice mnohdy jako repetitivní nuda, ale určité rituály, které do člověka nabuší, jsou staletími prověřené a téměř určitě nezbytné. Pokud se učíš sám bez odborného vedení, snadno si můžeš osvojit různé špatné návyky. Nikdo ti neřekne, co a kdy přesně děláš špatně, takže můžeš narazit až v pozdější fázi učení na všelijaké záseky, můžeš dělat chyby, které sám nedokážeš překonat, jen proto, že ti chybí nějaký zdánlivě nudný rituál. Můžeš mít na hudbu vrozený talent, ale ten bez poctivého profesionálního tréninku přijde vniveč…

Nezáleží, jestli se chceš hudbou živit, nebo si jen brnkat s kamarády – tak či tak se vyplatí, když umíš hrát dobře. Investice do ZUŠ nebývá až tak drahá. Takže bych ti doporučil minimálně konzultaci s odborníkem – s učitelem hry na kytaru – než se definitivně rozhodneš, co a jak se naučíš sám.

Hodně štěstí.

Alík

P. S.: Přiznávám, že sám odborník na hudbu nejsem. Dobrou radu poradit se mi poradil kamarád, který umí na pár nástrojů hrát.

Ahoj milá pisatelko,

psaní písniček může znít jako velká věc, ale když si to rozdělíš na malé krůčky, půjde to líp a líp.

🌱 Jak začít skládat písničky

1. Začni tím, co cítíš. Zkus si odpovědět na pár otázek: Co teď cítíš? Radost, smutek, samotu? Co tě poslední dobou hodně zaujalo nebo rozrušilo? O čem bys zpívala kamarádce, kdybys jí chtěla říct něco důležitého?
2. Zkus napsat pár veršů. Nemusíš začít dokonalou písní. Stačí pár řádků.
3. Najdi si melodii. Zkus si zarecitovat svůj text do nějaké melodie, co si vymyslíš. Nebo si zapni oblíbený instrumentál (např. na YouTube hledej „instrumental pop beat“) a zkus zpívat své verše do něj.

Každá zpěvačka někde začínala. Piš si nápady do deníku, nahrávej si hlas do mobilu, nebo si udělej složku s texty a nápady.

🎤 Nečekej, až to bude perfektní. Začni teď. I jedna věta je začátek písničky :) Můžeš také využít umělou inteligenci, která ti pomůže s textem i hudbou :)

Měj se hudebně,
Linda

Ahoj, myslím, že teoreticky tomu nic nebrání. Založit kapelu, to nemusí být nic oficiálního. Prostě si řeknete, že jste kapela, a tím jste kapela. Jasně, asi by se hodilo jméno, mít na co hrát a mít nějaké písničky... Ale v podstatě všechno můžete řešit za běhu. Žádné povolení pro to, abyste hrály na hudební nástroje, nepotřebujete.
Samozřejmě by se hodilo zatáhnout do toho rodiče, abyste třeba měli kde cvičit. Rodiče vám taky můžou pomoci s dojížděním nebo případným řešením nějakých oficiálních věcí (kdybyste třeba chtěli něco nahrávat na web nebo sociální sítě).

Pro začátek bych si vůbec nelámal hlavu s tím, kde budete vystupovat a tak. Prostě začni trénovat, dost návodů najdeš na YouTube, rodiče ti můžou zaplatit nějaké lekce a kurzy, to se taky neztratí.

Začněte postupně, nepřežeňte to na začátku a nemyslete na to, co bude za rok. Místo plánování první vyprodané arény naplánujte první zkoušku.

Hodně štěstí.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ to, že na tebe učitel během hodiny flétny řve. Bojíš se to ale říci rodičům, protože by ho mohli hájit. Učitel se k tobě tímto způsobem chovat nesmí. A je moc dobře, že o tom zde píšeš. Když na tebe učitel křičí, tak to může mít i špatný vliv na to, aby ses skutečně mohla něco nového učit. Protože když je někdo v napětí a má strach z učitele, tak se od něj učí hůř. I proto bude lepší, když o tom rodičům řekneš. Řekni jim o tom jak se během těch lekcí cítíš, máš na to právo a rodiče by tě měli brát v tomto vážně. Zkus je požádat aby o tom s učitelem promluvili. Takový učitel, o jakém píšeš, by ti také mohl úplně zkazit motivaci pro hru na flétnu a tebe by to mohlo přestat bavit. A to by byla určitě škoda, když jsi do toho dala již tolik času a energie. Máš právo se vůči chování učitele ohradit. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj, je skvělé, že se chystáš pustit se do psaní. Myslím si, že je to super nápad a nebudeš toho litovat. Schopnost psát delší souvislé texty ti totiž bude velmi užitečná, a to nejen při psaní knih, ale v podstatě v jakékoli profesi, oboru nebo zájmové činnosti. Svět stojí na textech, a psaní vlastní knihy tě posune hodně dopředu. Bez ohledu na to, zda kniha nakonec někdy někde vyjde v tištěné podobě.
Tady je pár nápadů do začátku:

• vytvoř si osnovu a podle té postupuj
• nesnaž se všechno napsat naráz
• nezapomínej také číst, právě čtení jiných textů a knih ti rozšíří obzory a dodá inspiraci
• můžeš si založit blog a zveřejňovat knihu po částech tam

Držím palce a těším se, že si od tebe jednou něco přečtu. Nebudu vědět, že je to od tebe, ale to je jedno

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám opět svěřuješ. Nejvíc Tě trápí to, že nemáš žádné zájmy. Je mi líto, že teď prožíváš takové období, ve kterém Ti není dobře. Že jsi na místě, které se Ti nelíbí. Všude musíš dojíždět a to je pro Tebe únavné a otravné. Nedivím se, že pak nemáš energii navíc. Píšeš, že máš ráda město, byla jsi na něj zvyklá. Říkám si, že to musela být před čtyřmi lety opravdu velká změna. Většinu života jsi žila asi hodně jinak, jinde a v jiném kolektivu i mezi kamarády. Není divu, že je to pro Tebe pořád náročné. Hledání toho „svého“ znova a na novém místě by dalo zabrat úplně všem.

Píšeš, že nechceš otravovat rodiče. Možná můžeš mít pocit, že to je jen Tvoje věc, ale jich se to ve skutečnosti taky velmi týká. Jsou za Tebe zodpovědní nejen v tom „základním“ zajištění, ale taky v tom, aby Ti bylo celkově dobře a měla ses co nejlíp i psychicky. Mrzí mě, že s Tebou mamka mluví tak, že Ti dává více věcí za vinu. To si nezasloužíš. Mamka na to má nějaký svůj pohled a pocity, o kterých Ti říká. Neznamená to ale, že to je jediná pravda. Stejně tak Ty anebo Tvůj táta či další z Tvé rodiny mohou vidět zase úplně jinak to, jaká je doma atmosféra, kdo s kým mluví apod. Máš plné právo říct, jak to máš a prožíváš Ty. V těchto věcech nic není jednoznačné. Chtěla bych Tě povzbudit, ať s mamkou zkusíš promluvit o tom, jak tomu, co se děje doma, rozumíš, jak se cítíš po škole a kolem hledání kroužků. Nemusíš hned přicházet s řešením, ale můžeš říct jen to, jak to máš a vnímáš teď. O dalším kroku a plánu můžete přemýšlet spolu. Zasloužíš si v tom nebýt sama. Není to totiž jen tak - najít si kroužek. S rodiči by to mělo jít mnohem snáz a je to věc, ve které by Ti měli být taky podporou.

Je úplně pochopitelné, že když jsou kamarádky na kroužcích, tak Tobě se samotné nechce ven. Píšeš, že si chceš najít nějaký kroužek. Je obdivuhodné, že to zkoušíš, i přestože už jsi zažila více neúspěchů v hledání takového, který Ti bude vyhovovat. Napadá mě, jestli jsi zkoušela o tom promluvit s nějakou svojí dobrou kamarádkou, které opravdu věříš, a svěřit se jí s tím, že se s kroužky trápíš. Možná by na kroužek, kam chodí i ona mohla být na začátku Tvou oporou. Je často snazší trávit čas na kroužku s někým koho už znáš, než jít do cizí skupiny.

Možná máte ve škole školního psychologa anebo i učitele, kterému důvěřuješ, a mohla bys jim o tom povědět. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), kde je více prostoru vše probrat. Můžeš se kdykoliv ozvat. Přála bych Ti, aby sis našla v těchto dnech prostor i na obyčejné věci, které děláš ráda a na setkání s druhými lidmi, se kterými si rozumíš.

Ať můžeš mít brzy dny, které Ti budou přinášet hlavně radost přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Z Tvých dotazů vnímám, že Ti v životě opravdu schází aktivita, do které bys mohla dát svůj velký zápal a zájem, a ona Tě nazpátek nabíjela energií. Je obdivuhodné, jak se snažíš hledat pro sebe různé cesty a zajímáš se o možnosti kolem sebe. Tvé dotazy se pokusím zodpovědět, neexistuje na ně nicméně jednoznačná odpověď, a tak zmíním alespoň něco z toho, co mě k nim napadá.

Představuju si, že taková bezradnost pro Tebe musí být hodně náročná a vyčerpávající. Nedivím se, že v sobě každý den těžce hledáš chuť věnovat se dalším věcem a stále vymýšlet, jak se zaměstnat. Z toho jak své dny a bydliště popisuješ, věřím, že se budoucnosti obáváš o něco víc, protože Ti hodně záleží na tom, abys měla na co svou pozornost a energii zaměřit a mohla ses tak spolehnout že víš, kam budeš po dokončení školy směřovat. Je navíc přirozené potřebovat v životě nové podněty a výzvy, obzvlášť když se vyvíjíš a tolik toužíš po něčem naplňujícím. Možná proto Ti každodennost nepřináší klid, ale spíš nejistotu, a nebaví Tě trávit každý den stejně.

Najít ideální kroužek ve Tvém okolí se zdá být opravdu nelehké, a je proto na Tobě, kolik úsilí a času tomu dokážeš a chceš věnovat. Vnímám také Tvou touhu být v kroužcích dobrá a dosahovat úspěchů. Věřím, že když se srovnáváš s kamarády, kteří vyhrávají soutěže a daří se jim, přála by sis to mít stejně. Já bych Ti moc přála, abys v kroužcích mohla nacházet spíše radost než starost z neúspěchu. Je přirozené nebýt hned dobrá, protože i to vyžaduje hodně trpělivosti a tréninku, a ne vždy najdeme něco, čemu bychom tolik trpělivosti chtěli věnovat. Možná jsi k tomu také neměla stejné podmínky právě jako Tvoji spolužáci.

Když zmiňuješ, že Ti kroužky a aktivity nejdou, i v takovou chvíli Tě můžou zkrátka přestat bavit jen proto, že se v nich najednou necítíš tak dobře. Ráda bych Tě proto podpořila i ve vytrvalosti a v tom, abys k sobě byla laskavá, dovolila si dát čas a prostor k tomu se novou aktivitu naučit, pokud Ti dává smysl. Může Ti také pomoct zamyslet se nad tím, co bys ráda, aby Ti kroužek přinášel, aby ses v něm mohla cítit dobře, a kolik času a prostoru bys mu ve svém životě ideálně chtěla věnovat. Podle toho se potom můžeš zamyslet, jestli je pro Tebe možné takový najít, nebo jestli bude potřeba udělat nějaký kompromis.

Běží mi hlavou, jestli je třeba nějaký typ informací, které vyhledáváš ve volném čase nejraději? I to může být klíčem k tomu, co by Tě mohlo v životě zajímat. Chci Tě ovšem ujistit, že je úplně v pořádku se hledat, zkoušet více aktivit a zjišťovat, jak se v nich cítíš. Když se Ti nedaří najít něco, co by Ti připadalo jako to správné, nejde o selhání, ale naopak o cennou zkušenost, která Tě o Tobě může hodně naučit.

Lidé často prokrastinují, když je aktivita, kterou by měli dělat, nebaví, nevidí v ní smysl, anebo ji mají spojenou s nepříjemnými pocity. Z Tvých slov cítím, že by sis přála, aby Tvůj den byl pestřejší a nabídl Ti nějaké zajímavé momenty. Napadlo by Tě třeba, jak bys mohla své povinnosti pojmout jako takovou výzvu a propojit je s něčím, co Ti přináší radost? I tak bys mohla třeba trochu oživit každodenní rutinu. Můžeš také zkusit si úkoly rozdělit do menších kroků a odměňovat se za to, když je dokážeš splnit.

Tady na Alíkovi máme omezenou možnost Tvé dotazy zodpovědět tak, jak bys možná potřebovala, a plně se věnovat všemu, co zmiňuješ. Cítím ale, jak důležité to pro Tebe je, napadá mě proto, jestli máš ve svém okolí někoho, s kým svou nejistotu můžeš probrat? Může to být někdo doma, ale třeba i ve škole – učitel, školní psycholog. Bývá fajn mít své starosti s kým sdílet, a ve více lidech se obvykle lépe vymýšlí, jak by se situace mohla řešit.

Přejeme Ti, ať se Ti daří nacházet pro sebe více příjemných chvil.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se věnuješ věcem, které Tě baví. Píšeš, že karate už děláš celkem dlouho a výtvarka je pro Tebe také důležitá, protože se chceš hlásit na uměleckou školu. Objevila jsi teď volejbal, který Tě nadchl a ráda bys na něj chodila.

Mrzí mě, že rodiče úplně nechápou Tvé nadšení. Říkám si, jestli jste spolu mluvili o tom, proč Tě do něj nechtějí přihlásit. Můžeš zjistit, jaké jsou jejich důvody a zkusit si o tom s nimi promluvit. Taky to může být příležitost pro to probrat s nimi, proč Tě volejbal tak láká.
Říkám si, že rodiče mohou mít obavy, zda toho na Tebe nebude moc nebo plno dalších a je fajn to vědět. Někdy je potřeba udělat i kompromis, když nemůžeme mít vše a přemýšlím, zda by to šlo i tady. Můžeš zkusit zapřemýšlet, zda je něco, z čeho můžeš ustoupit Ty, aby mohli pak změnit názor rodiče. Také se lze o tom pobavit s babičkou/dědou a tetou, třeba přijdou na další možnosti řešení, jak dát Tvé zálibě prostor.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že bys na koncert moc ráda šla. Je fajn, že hledáš cesty, jak to udělat, píšeš i do poradny, abys zjistila, jaké kroky můžeš ještě podniknout.

Nevím, jestli je ségra alespoň trochu otevřená tomu, lístek Ti zaplatit. Můžeš zkusit navrhnout nějakou dohodu, že jí to třeba postupně pak budeš splácet nebo jí vypomůžeš s něčím, co potřebuje apod. Zároveň je ale na konečném rozhodnutí ségry, jak chce naložit se svými penězi. Přemýšlím také, jestli je ještě někdo, kdo by Ti mohl lístek zaplatit. Možná je někdo v rodině, koho bys mohla požádat?

Co se týče přemlouvání rodičů, abys mohla na koncert, nevím, co jsou ty hlavní důvody, proč by Tě tam rodiče nechtěli pustit. Představuju si, že možná mají obavy o Tvoje bezpečí. Říkám si, jestli právě to, že bys šla s dospělou sestrou, by pro mě bylo dostatečné zajištění bezpečí nebo by potřebovali ještě něco jiného. Napadá mě např. vás tam odvézt a pak vyzvednout, nebo abyste jim průběžně dávaly vědět skrz zprávy, že je vše v pořádku apod. Pokud o tom budeš s rodiči mluvit, zkus se jich na to zeptat - co bys mohla udělat pro to, aby Tě tam pustili, co by jim v tom pomohlo.

Přejeme Ti, ať to s koncertem vyjde.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Tvůj dotaz mi směšný nepřipadá, rozumím tomu, že přemýšlíš nad tím, co bys do budoucna chtěla dělat a napadají Tě kolem toho různé otázky.

Chápu, že Tě trénink hasičů zaujal a chtěla by ses tomu věnovat. To mi přijde zcela v pořádku. To, že chceš být hasičkou, můžeš rodičům říct stejně tak, jak to píšeš ve své zprávě - můžeš jim zkusit vysvětlit, že by Tě to bavilo a chceš to vyzkoušet. Možná Tě i napadnou další důvody, proč Tě to táhne zrovna k hasičství a i ty se pak můžeš pokusit jim povědět. Říkám si, že i kdyby se rodičům tolik nelíbila ta představa Tebe jako hasičky, můžeš se s nimi zkusit dohodnout, že Tě nechají chodit na ty tréninky a až pak se uvidí. Je přirozené ve Tvém věku zkoušet různé věci, někdy se stává, že se naše zájmy mění, jak se vyvíjíme, sama asi uvidíš, jak to bude u Tebe.

Co se týče hasičské školy, nevím přesně, jak to je, to by Ti asi dokázal povědět výchovný poradce ve škole, který má na starosti i kariérní poradenství a mohl by Tě nasměrovat v tom, co potřebuješ udělat, abys mohla z gymplu pak jít na jinou střední školu. Teď o prázdninách se s ním asi nepůjde spojit, ale podpořila bych Tě v tom za ním zajít, až začne školní rok. Pokud bys to chtěla řešit dříve, zkus popřemýšlet, jestli máš někoho staršího kolem sebe, kdo by Ti mohl pomoct s hledáním (třeba jen na internetu), jak by to mohlo být.

Přejeme Ti příjemné letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že Ti asi není v takové situaci dobře. Domýšlím si, že je možná těžké rozhodnout se, kde víkend strávit. Možná přemýšlíš, jak se domluvit s mamkou. Vlastně nevím, kde Ty sama bys raději chtěla být. Můžeš si zkusit zodpovědět otázku, co je pro Tebe důležitější? Představit si, co by Tě víc mrzelo, kdybys o to přišla?

Nevím, jestli a jak jste měli možnost o tom s mamkou mluvit. Chci Tě ujistit, že je v pořádku za mamkou zajít a vysvětlit jí, co Ty bys ráda o víkendu dělala. Říci co jsou ty důvody, proč bys chtěla být tam a ne jinde. Umím si představit, že jsi měla nějaké plány a rozhodnutí mamky to docela narušilo. I to je v pořádku říct a společně s mámou probrat.

Ráda bych Tě podpořila v tom, aby sis vybrala, kde chceš být, a potom se o tom pobavila s mámou.

Přejeme Ti, ať máš hezký víkend, ať už budeš kdekoli.

Modrá linka