Ahoj,

díky, že nám píšeš. Je moc dobře, že takhle o svých pocitech a vztazích přemýšlíš.

Píšeš, že jsi kamarádovi psal, co se ti na jeho chování nelíbí. Je skvělé, že jsi se dokázal ozvat, když ti jeho chování vadilo. To je důležitý krok.

Ale jeho chování vnímáš jako stále stejné. To může znamenat různé věci – třeba že tvoje potřeby úplně nerespektuje, nebo že by své chování změnit chtěl, ale zatím mu to nejde. Může pomoct, když si s ním o tom znovu v klidu promluvíš. Co kdyby ses ho zeptal, jak to vidí on, zda podle něho už něco dělá jinak, případně co by mu pomohlo se chovat jinak a jestli můžeš i ty nějak přispět k tomu, aby vám spolu bylo líp?

Druhá část tvojí otázky se týká toho, jestli je tvůj kamarád pro tebe jen kamarád, nebo i něco víc. :) Umíš o sobě dobře přemýšlet, tak toho zkus využít a trochu víc na svoje pocity zaměřit. Co přesně k němu cítíš? Co se ti na tom vztahu líbí a co ti naopak ubližuje? Jaké situace jsou fajn, kdy se k němu cítíš nejblíž, a kdy naopak tě štve? Jak se tvoje pocity liší od pocitů, které máš vůči jiným lidem, včetně kamarádů?

Co se týče tvých citů – říct mu o nich můžeš, obvykle ve vztazích prospívá být k druhému otevřený. Ale je dobré zvážit, jestli se ve vztahu s ním cítíš dost bezpečně. Pokud máš obavu, že by si z tebe mohl dělat legraci nebo to někomu říct, je v pořádku s tím zatím počkat. Nemusíš nic uspěchat.

Jestli je „na kluky“ – to si musí ujasnit on sám. Nedá se to poznat jen podle jeho chování. A určitě není možné ho do pocitů, ani do okamžiku, kdy o nich má přemýšlet, tlačit.

Nezapomeň, že o vztazích platí dvě základní věci:

1. S někým chodit je fajn, ale dobrý kamarádský vztah je taky krásný a důležitý; to, že třeba zůstanete jen kamarády, není málo.
2. Každý vztah by měl být oboustranný. Oba lidi se vztahu musí cítit dobře a bezpečně, musí se k sobě chovat s respektem. Takže nestačí, že se nám někdo líbí, ale jde o to, abychom se taky mi líbili jemu a aby nás respektoval a choval se k nám mile.

Držím ti palce, abyste s kamarádem váš vztah vylepšili. A pokud to nepůjde, můžeš i tak mít ze sebe dobrý pocit, protože jsi se o to pokusil. A jestli z vašeho vztahu bude něco víc, to se uvidí. Jestli budeš chtít, zase nám o tom, co je nového, napiš.

Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

ráda bys aspoň trochu zapadla do kolektivu třídy. Rozumím, že Tě to, co slyšíš od spolužačky, může štvát i mrzet a mnoho dalšího. Říkám si, že asi není lehké to ustát. Zároveň pokud k tomu máš chuť, máš plné právo se ozvat a říct, že si to nenecháš líbit, že nechceš, aby o Tobě říkala tyto věci. Možná to budeš chtít vlastně jen neslyšet a nevysilovat se odpovědí. Je na Tobě, k čemu Tě to v takové chvíli vede. Pokud takové poznámky ale opravdu překračují Tvou hranici a dělají Ti hodně špatně, tak se neboj to řešit i s učitelem, kterému důvěřuješ, anebo s rodiči. Nezasloužíš si slýchat ve škole takové věci.

Ráda čtu, že děláš, co Tě baví a zůstáváš sama sebou. To mi přijde moc důležité a chtěla bych Tě podpořit v tom, ať v tom pokračuješ. Věřím, že slyšet od spolužáka takovou poznámku Tě mohlo potěšit. A možná sama cítíš nějakou náklonnost od některých spolužáků a Tobě jsou někteří taky víc sympatičtí. Kdo by to byl? A dal by se s nimi navázat větší kontakt? Možná to budou první nějaké školní záležitosti, třeba pak najdete i jiné společné téma, o kterém se dá povídat nebo psát. Možná se někdo ze třídy věnuje podobným volnočasovým aktivitám jako Ty nebo má někdo podobnou cestu domů apod. Věřím, že když budeš hledat a zkoušet, tak se Ti i někdo ve třídě může stát bližším. A pokud to nebude přímo ze třídy, tak možná z celé školy nebo z kroužků.

Držíme palce, ať to jde podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s otázkou, na kterou není lehké jednoduše zodpovědět. Pokusím se proto popsat to v širším kontextu.

Nevím, co všechno si představíš, když se řekne, že je někdo populární. Často to bývá třeba to, že je ten člověk hodně vidět, že se o něm mluví, že se baví se spoustou lidí, že je oblíbený, že má nějaký vliv, dosah na lidi a mnoho dalšího. Je proto fajn si zodpovědět, co je to Tvoje, co (možná pro sebe) hledáš. Popularita mívá svou lákavou stránku, všechno může působit tak nějak snadněji, s úsměvem. Pravdou ale je, že i populární člověk je stále “jen” člověkem. Taky je důležité říct, že někdo bere druhého jako jasně populárního, druhý by to o něm zase neřekl. Vliv na to, jestli někdo pro někoho je populární nebo ne, mají taky společné záliby, sdílení hodnot, názorů apod. Popularita může být někdy taky jen období, ve shodě okolností, které tomu přály. I člověk, o kterém bys řekla, že je populární, tak mívá své horší a lepší dny, stejně jako všichni.

Chtěla bych Tě proto podpořit v tom, abys pro sebe i pro okolí mohla být a zůstat přesně taková, jaká zrovna jsi. Není nutné se tlačit do něčeho, když to necítíš. A zároveň pokud máš chuť být víc vidět, víc se aktivně podílet, účastnit se, ozývat se, tak můžeš popřemýšlet, jak by Ti to bylo příjemné, co by se dalo v kontaktu s druhými zkusit třeba nového, pro Tebe nezvyklého aj. Tvá otázka je široká, pokud bys chtěla uvažovat s někým konkrétně, můžeš to probrat se svou dobrou kamarádkou, rodinou, anebo ještě zpřesnit, o co se Ti jedná, na lince nebo chatu Modré linky.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou nám píšeš o svém aktuálním trápení. Mrzí mě, že teď zažíváš tak náročné a osamělé dny. Je dobře, že ses ozvala.

Čtu, že máš velký zájem o to s někým sdílet, co se Ti v životě děje, co prožíváš, nad čím přemýšlíš, podnikat spolu aktivity aj. Každý si zaslouží mít někoho blízkého a žít se vším všudy s ostatními. To je přirozená lidská potřeba. A věřím, že najdeš takového člověka/více lidí. Někdy to ale bohužel může trvat déle, než by to bylo příjemné.

Říkám si, jak to bylo předtím, než přišlo toto období, kdy se cítíš hodně osamocená. Byl Ti přeci jen někdo trochu blíž? Dalo by se na něj obrátit? Když uvažuješ o lidech v Tvém okolí, ke kterým máš důvěru, kdo jsou ti, kteří by se dali oslovit opakovaně, aktivněji? Někdy okolí nemusí tušit, čím si procházíš, můžeš působit “bez problémů”. Proto, i když to nemusí být snadná představa, může být přínosné, někomu otevřeně sdělit, co cítíš, co bys ráda, co Tě mrzí a proč. Možná budeš mít chuť někoho někam pozvat, anebo se naskytne jen tak chvíle a věnuješ druhému čas, zájem, ale taky kus otevřenosti z Tvé strany. Možná to bude některý z kamarádů na kroužcích, možná někdo z bližší či širší rodiny, možná někdo ze školy, dospělý anebo vrstevník. Možná někoho nového poznáš. Možná to bude víc lidí. Moc bych Ti přála, aby tam pro Tebe byli a vymysleli jste spolu způsob, jak to udělat, aby Ti mohlo být lépe.
Zároveň Tě chci podpořit, ať trávíš dny taky tak, jak je to pro Tebe příjemné a přináší Ti to radost. Pokud bys potřebovala něco víc probrat, jsme tu pro Tebe na chatu nebo telefonu na Modré lince, můžeš se ozvat.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z poradny Sbarvouven,
je od tebe moc hezké, že si všímáš toho, jak se tvoje kamarádka cítí, a že ti na ní záleží. To, co popisuješ – neustálé obviňování z nevěry, časté „hnusné“ chování, vyhýbání se omluvě a nahrazování omluvy drahými dárky opravdu může být známkou nezdravého vztahu. Je pochopitelné, že tě to znepokojuje, když vidíš, že to kamarádku bolí.

Zároveň je ale důležité vědět, že rozhodnutí zůstat nebo odejít ze vztahu je vždy na tom člověku samotném. Když na ni budeš příliš tlačit nebo jí říkat, že „to musí vidět“, může se stát, že se ještě víc zatvrdí nebo se ti přestane svěřovat. Věřím, že sama můžeš nějaké věci zkusit, ale vždy i s tím, že je třeba respektovat rozhodnutí kamarádky.
Zkus s ní mluvit klidně a bez obviňování její přítelkyně. Spíš než „ona je manipulativní“ může pomoct třeba: „Vidím, že mluvíš hodně o své vině a mrzí mě, že tě to bolí. Můžeš se také ptát kamarádky, jak se ve vztahu cítí. Dej jí najevo, že tu pro ni jsi, ať už se rozhodne jakkoliv. Pomoz jí přemýšlet o tom, co si ve vztahu zaslouží – respekt, důvěru, omluvu, když někdo udělá chybu.

Ve zdravém vztahu by neměl jeden partner druhého neustále podezírat, shazovat nebo nutit brát všechnu vinu na sebe. A dárky opravdu nenahrazují upřímnou omluvu a změnu chování. Každý je zodpovědný za to, jak se k druhému chová. I když její přítelkyně může sama zažívat pocity nejisoty, neomlouvá jí to. M“žeš proto kamarádce nabídnout možnost, že si o tom všem s přítelkyní promluví a řekne jí, jak se ve vztahu cítí.

Nejdůležitější je, aby tvoje kamarádka věděla, že má kolem sebe lidi, kteří ji berou vážně a podporují ji. Někdy trvá, než si člověk sám uvědomí, že vztah není pro něj dobrý. Tvoje trpělivá podpora může být hodně důležitá. Pokud bys měla pocit, že se situace zhoršuje (například by ji partnerka izolovala od ostatních), můžeš zapojit i dospělého, kterému důvěřujete.
Držím palce, ať se to vyvine co nejlépe.
Poradna Sbarvouven

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že máš starost o svoji spolužačku. Nedivím se Ti, že máš obavy.

Kladu si otázku, zda jsi Ty (nebo někdo jiný ze spolužáků) o tom se spolužačkou mluvila. Přijde mi zcela v pořádku a i na místě vyjádřit, že máš o ni obavy, že se bojíš, že ji přítel využívá, a uvést, co Tě vede k tomu si to myslet. Nevím, jak se na to spolužačka bude dívat, je zcela na ní, zda s tímto klukem chce nebo nechce chodit. Každopádně jí však můžeš říct svoje pocity a uvidíš, jak na to bude reagovat. Pokud by ale nechtěla Tvůj pohled přijmout nebo ho poslouchat, je třeba to také respektovat.

Nevím, jak moc je Ti spolužačka blízká, tak mě napadá, že kdybys Ty sama o tom s ní mluvit nechtěla, můžeš to navrhnout někomu ze spolužáků, se kterými jste se o tom bavili.

Držíme palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, jak bys mohla pomoct své kamarádce, aby se nesebepoškozovala. V první řadě Tě chci moc ocenit, že chceš kamarádce nabídnout pomocnou ruku. Je znát, že má v Tobě dobrou kamarádku a že Ti na ní záleží.

Vlastně nevíme s jistotou, jestli to kamarádka „jenom“ zkusila nebo je to dlouhodobá záležitost, ale dovedu si představit, že slib se jí může těžko dodržovat, i když by chtěla. V danou chvíli může být pro kamarádku velmi těžké překonat silné pocity, které sebepoškozování provázejí. Sebepoškozování není tedy úplně snadné zvládnout silou vůle bez dalších prostředků. Mnohdy je potřeba i pomoc odborníka.

Dám Ti pro kamarádku tipy, které by jí mohly pomoci. Kamarádka si může zkusit stáhnout aplikaci Nepanikař, kde může blíže prozkoumat sekci Chci si ublížit. Jsou různé tipy, které by jí mohly ulevit. Často se např. doporučuje přiložit kostku ledu na místo, kde si chce člověk ublížit. Dále doporučím prozkoumat webovky Vzkazy na těle, kde je např. krabička podpory před sebepoškozováním a spoustu dalšího. Doporučuji prozkoumat i jejich Instagram a Facebook. Přikládám odkaz: www.vzkazynatele.cz/spolek/ .

Obvykle pomáhají i dechová cvičení, relaxace či změna pozornosti. Je to individuální a každý si musí najít to své, co mu bude pomáhat. Kamarádka si také může všímat, kdy je nutkání méně silné a co tomu napomáhá. Moc kamarádce přeji, aby našla pro sebe svůj ideální způsob, jak se sebepoškozováním pracovat.

Kamarádce můžeš i nabídnout, že si o tom všem může popovídat se školní psycholožkou. Pokud ji ve škole nemají, může s rodiči probrat další možnosti docházení za odborníkem (např. psychologem). K odborníkům proplácených pojišťovnou je potřeba žádanka od dětského lékaře.

Přejeme hezké a poklidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že hledáš způsoby, jak kamarádům pomoct. Je znát, že Ti na nich záleží a chtěl bys, aby se měli lépe. Vnímám však i to, že Tobě také není dobře z toho, že nevíš, jak jim pomoct, a že pro Tebe je dost těžké být v takové pozici.

Protože píšeš, že s oběma kamarády komunikuješ jen online, kladu si otázku, jaké možnosti ze své strany máš. Zda znáš někoho i v jejich blízkém okolí nebo víš přesně, kde bydlí nebo kde je kamarádka hospitalizovaná atd.

Co se týče kamarádky, pokud je nyní na psychiatrii, můžeš jí být oporou, sdílet s ní její těžkosti, ale je primárně na personálu v nemocnici a odbornících, aby se o ni postarali. Můžeš ji podpořit v tom, aby i svoje sebevražedné myšlenky sdílela s někým z odborníků na oddělení. Je důležité, aby si to nenechávala pro sebe. Nevím, na jakém je oddělení, zda má povolené návštěvy apod. - to se jí můžeš zeptat - klidně i vyjádřit, že bys jí rád pomohl, ale nevíš jak, nebo že bys ji rád navštívil, pokud by to šlo a ona by o to stála. Pokud je někdo, koho znáš z její rodiny nebo okolí, můžeš se spojit i s tímto člověkem a zjistit, co bys mohl více udělat. Mám však i potřebu říct, že tím, že tam pro ni jsi a dáváš jí prostor mluvit o tom, co jí tíží, toho rozhodně neděláš málo. Někdy to může být mnohem důležitější, než se zdá.

Co se týče Tvého kamaráda, umím si představit, že je velmi těžké vymyslet, jak mu pomoci, zvlášť když on pomoc odmítá. To, co můžeš ze své strany, je podobně jako u kamarádky tady pro něj být, dát mu najevo, že Ti záleží na tom, aby mu bylo dobře a nabízet mu znovu možnost odborné pomoci. Můžeš mu říct, že bys mu podporu přál a že věříš, že by ji mohl nalézt u odborníků, i když předchozí zkušenosti nevyšly. Můžeš mu i nabídnout, že může zavolat na linku důvěry a anonymně probrat, co prožívá. Je však zcela na něm, zda pomoc bude chtít přijmout nebo si o ni řekne. To už nemůžeš ovlivnit.

Přemýšlím, co Ty sám děláš pro to, abys to všechno ustál. Přijde mi důležité, aby ses v tom postaral i o sebe - dával kamarádům tolik podpory, kolik můžeš, ale nepřetěžoval se a nepřebíral za ně zodpovědnost. Zkus se věnovat věcem, které sám máš rád, které Tě dobíjí. Může pomoci se i někomu svěřit, nemusíš na to být sám. Pokud bys to chtěl podrobněji probrat, neváhej se na nás obrátit po telefonu či přijít na chat na linku důvěry (www.modralinka.cz), případně se můžeš ozvat i na Linku bezpečí, kde také mají možnost telefonovat i chatovat: www.linkabezpeci.cz

Držíme palce a přejeme co nejklidnější dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsme moc rádi, že Ti naše odpovědi byly užitečné, a že i smutek přešel.

Dovedu si představit, že Tě mrzí, že se nikomu nelíbíš a ani se nikdo zrovna nelíbí Tobě. Být zakoukaný/zamilovaný je skutečně příjemný pocit. Chtěla bych Tě však podpořit v tom na tyto věci netlačit a nechat jim čas. Láska ani vztahy se nedají urychlit.

Rád bys měl blízký vztah s holkou, tak si říkám, zda by se nedalo zapracovat na tomto - navázat nějaký bližší kontakt s někým ve svém okolí, kdo Tě zajímá. Blízký vztah se dá prožít i v rámci kamarádských vztahů s holkami. Můžeš se zkusit pobavit s někým ze školy, z kroužku či sousedství, s někým, s kým si dovedeš kamarádství představit.

S přáním pěkných svátků

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme, že se s důvěrou obracíš na Alíka. Rozhodně je v pořádku napsat, když Tě tento problém trápí a oceňuji, že sis dala práci s vyhledáním dotazu na toto téma v Alíkově poradně. Na úvod nám doplňuješ, co znamená pojem cringe, ale bohužel tu nevidíme žádný předchozí dotaz, kde bychom si o něčem takovém psali. Dále píšeš o tom, jak nekomfortně ses cítila na oslavě.

Moc mě mrzí, že Ti na oslavě nebylo dobře a cítila ses osaměle. Oslava je společenská událost, kde se bavíme, užíváme si společnost druhých, proto úplně chápu, že ses chtěla začlenit. Věřím, že rozčleněním účastníků oslavy na dvě skupiny se situace zkomplikovala. Když jsi byla pozvaná na oslavu, jsi vítaný účastník. Oslavenec obvykle zve lidi, se kterými je mu příjemně a chce s nimi slavit danou událost. Není nic špatného na tom snažit se začlenit, začít s druhými konverzaci apod. V tom bych Tě chtěla podpořit, že to rozhodně můžeš zkoušet. Vnucování by vypadalo jinak. Zkus si zodpovědět otázku, s jakou skupinkou by Ti bylo příjemněji. Jsou v určité skupince lidi, kteří Ti jsou blízcí? Za těmi by bylo dobré jít nejdřív. To by pro Tebe mohlo být snazší.

Moc Ti přejeme, aby ses cítila ve společnosti příjemně.

Modrá linka

ahoj z poradny Sbarvouven,

děkuju, že si se takto rozepsal o tom, co nyní v životě zažíváš. To, co prožíváš, je opravdu těžké, a dává smysl, že se v tom cítíš sám a naštvaný. Žárlivost a pocit, že ostatní mají „lepší život“, zažívá spousta lidí, i dospělých. Když se ti zdá, že všichni mají radši kamarádku než tebe, může to vyvolávat nepříjemné pocity a být bolestivé. Vážím si proto toho, že si se rozhodl napsat otevřeně o tom, jaké pocity zažíváš.
Máš pocit, že tě ostatní přehlížejí. Věřím, že to může být velice nepříjemné a člověku snížit sebevědomí. Velice snadno se stane, že pak člověk vidí vše černě a snižuje se, i když to není pravda. Každý z nás je v něčem lepší a v něčem horší. Zkus se zaměřit na věci, které se ti daří, které tě baví nebo které by si chtěl zlepšovat. Také popisuješ, že se s kamarádkou hodně srovnáváš. Srovnávání je něco, co děláme a je to normální. Nemusí to ale znamenat, že by si byl ve všem horší. Zkus se zaměřit víc na sebe a ne na kamarádku a na to, co vše dělá lépe. I ona má určitě svoje plusy a mínusy, ty máš svoje. Nejsi její kopie a nemusíš dělat vše stejně dobře, jako ona. Důležité je, jaký život žiješ ty a co tebe baví.
Pokud ti lidé říkají aby si byl potichu , není to chování, které je v pořádku. Můžeš se zkusit zaměřit na to, kteří lidé ti jsou blíže a chovají se k tobě lépe. Nemusí to být hned nejlepší kamarádi. Stačí jeden člověk, kdo ti odpoví na pozdrav, s kým se dá začít bavit. Přátelství někdy vznikají pomalu a chce to čas. Naopak lidé, kteří tě nerespektují a nechtějí s tebou trávit čas nemusí být lidé, které chceš mít ve svém životě. Jak jsem již psal, zaměř se na sebe a na věci které tě baví. Možná by si chtěl zkusit dělat něco mimo školu (nějaký kroužek), kde můžeš potkat nové lidi. Věř, že někdy je hledání přátelství dlouhá cesta. Když děláme věci, co nás baví zvyšuje nám to sebevědomí. Nemusíš se s nikým porovnávat, důležitý si ty.
Pokud se k tobě někteří spolužáci chovají, jak popisuješ je možné se svěřit někomu, ke komu máš důvěru z dospělých a zkusit s ním probrat, co by se dalo dělat. Kdyby se to dělo i ve škole, není to v pořádku a je možné to řešit s někým ze školy. Jestliže nikdo takový není, můžeš například využít linku bezpečí nebo její chat. Je zdarma a anonymní a svěřit se tu dá s tím, co prožíváš a pokusit se hledat nějaké další možnosti.
To, že teď nemáš bff nebo že se k tobě lidi nechovají tak, jak by měli, neznamená, že to tak bude vždycky. Kamarádství se během dospívání hodně mění. A taky to neříká vůbec nic o tom, jakou hodnotu máš ty. Držím ti moc palce, aby se situace změnila a měl kolem sebe někoho, komu budeš věřit a bude tvůj bff.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky.

Je od Tebe moc hezké, jak se snažíš kamaráda podpořit a motivovat k tomu, aby využil své šance s nějakou holkou. Vidím, že Ti na něm hodně záleží, když je pro Tebe tolik důležité, aby jí napsal.

Nejsem si jistá, jak přesně to vidí Tvůj kamarád a jestli i Ty sám třeba víš čím to je, že jí napsat zatím nechce. Jestliže nevíš, možná právě to může být dobrý začátek - zeptat se ho, čím to je, že se jí zdráhá napsat. Důvodů to totiž může mít vícero - třeba se stydí, neví co napsat, má strach z odmítnutí, ztrapnění se... Když známe důvod, typicky se s ním dá potom lépe něco dělat, tedy vymyslet takové řešení, které bude i kamarádovi dávat smysl a nějak mu v takové situaci pomůže. I z toho důvodu Ti teď nedokážu dát konkrétní radu, ale napadá mě, že pokud se rozhodneš se ho na tuhle otázku zeptat, pak ji můžeš třeba doplnit dalším dotazem - jestli je něco, co by mu v tuhle chvíli pomohlo, aby se k napsání sám odhodlal.

I když to třeba vidíš sám jinak, chci Tě podpořit v tom, abys nechal hlavně na kamarádovi, jak se dál rozhodne. Někteří lidé potřebují více času, aby nějaký důležitý krok udělali, někteří se k němu ale neodhodlají nikdy - a i to je v pořádku. Pokud se mu nebude chtít, není dobré ho nutit, ale spíš respektovat to, jak se rozhodl zachovat. Dej mu čas, buď tam pro něj jako kámoš, ale zbytek ponechej na tom, co pro sebe bude chtít on sám. Napsat někomu, kdo se nám líbí, není nic lehkého, a zní mi to, že sám jsi už teď pro kamaráda oporou. Třeba mu i to časem dodá sílu, protože bude vědět, že když to nevyjde, nezůstane na to sám.

Přejeme vám oběma pěkné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Ze Tvého dotazu si nejsem spolehlivě jistá, jestli správně rozumím tomu, co takový „ručník“ znamená. Představuju si, že jde možná o to, že si do sebe vzájemně otíráte ruce, možná se ale pletu. Mé doporučení však platí pro každý případ toho, o co se jedná.

Věřím Ti totiž, že je hodně nepříjemné, jestliže někdo něco dělá proti Tvé vůli a Tvé žádosti o to, aby přestal. Kamarádky by Tě měly poslechnout, neměly byste si navzájem působit něco, co si nepřejete a co se dá možná vnímat jako šikana - tak se vůči sobě totiž přátelé nechovají. Napadá mě, že je na Tvém zhodnocení, jestli je ještě možné se o tom s kamarádkami bavit - říct jim, že Ti to opravdu není příjemné, ale sama bys jim nerada nějak ubližovala. A třeba můžeš zmínit taky to, že nerozumíš tomu rozdílu mezi vámi, kdy to ony samy považují za šikanu, ale vůči Tobě samotné si to pořád dovolují. Jako další možnost mě napadá sdílet to s někým ve škole, komu důvěřuješ, a kdo by Tě v takovém rozhovoru dokázal podpořit - třeba učitelka/učitel, nebo někdo další dospělý, na koho se dá spolehnout (psycholog/psycholožka, výchovní poradci...). Pakliže by to dál pokračovalo, není nic špatného na tom nezůstávat na to sama a požádat si o pomoc, pokud Tě to hodně trápí.

Přejeme Ti hodně štěstí a klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se obracíš na Alíka. Píšeš o tom, že sedíš v lavici se spolužačkou, která se baví se spolužáky sedícími za vámi o každé přestávce a s Tebou pouze tehdy, když ji sama oslovíš. Zároveň, když se sama zapojíš do rozhovoru s ní a s dalšími, máš pocit, že ji otravuješ. To musí být frustrující a nedivím se, že se tím trápíš. Píšeš o tom, jak se cítíš celkově v životě osamělá a že máš svou bohatou vnitřní stránku, kterou okolí bohužel moc nepozná, i když by sis to tak přála.

Mrzí mě, že se cítíš osamělá a vnímáš, že se s Tebou nechce nikdo bavit, i přestože máš co nabídnout. Někdy je v kolektivu těžké najít si někoho k sobě a věř, že i ostatní mohou mít různé své pochybnosti mezi spolužáky.

Uvědomuješ si, že přestože působíš plaše, máš bohatý vnitřek. To tak většinou bývá. Hodně introvertů má bohatý vnitřní svět, ale musí si lidi kolem sebe nejdříve „trochu otrkat“, než je do něj pustí a uvolní se. Důvěra ke konkrétním lidem se buduje postupně. V bezpečném prostředí je pak člověk opravdu sám sebou.

Úplně rozumím tomu, jak by sis přála být ve škole autentická a sama sebou. Bohužel v prostředí, kde se necítíme dobře, zvlášť když nám na tom hodně záleží, to pak jako naschvál tolik nejde. Člověka zahltí negativní emoce, které nás mohou odvádět od vlastní podstaty a přirozenosti.

Věřím, že i do Tvého života přijdou ti praví lidé, ke kterým budeš mít takovou důvěru, že se před nimi maximálně otevřeš a budeš sama sebou. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys tomu dala šanci a šla tomu naproti např. těmi volnočasovými aktivitami. Byla by to další možnost, kde můžeš potenciální přátelé poznat. Tam je navíc fajn, že vás spojuje stejný zájem. I když rozumím tomu, že se Ti zřejmě nebude chtít po těch zklamáních a neúspěších. Někdy je ovšem důležité udělat první krok a jít do nekomfortní zóny, abychom mohli něco získat. Psala jsi, že bys chtěla, aby o Tobě všichni věděli, že jsi ze začátku tišší. Věříš, že by to pak všichni chápali. Když poznáš někoho sympatického, není nic špatného na tom mu na začátku říct, že Ti chvilku trvá, než si na člověka zvykneš a plně se otevřeš s bližším vzájemným poznáváním.

Držíme Ti palce.

Přejeme, aby Ti bylo lépe a našla sis k sobě blízkou osobu.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o své dlouholeté nejlepší kamarádce, kterou se cítíš být odstrčená. Nejdříve se bavila hodně s jinou slečnou. Kvůli tomu jste se dost hádaly a pak jste se usmířily. Dostala jsi od kamarádky dokonce slib, že už to takhle nebude, ale situace je tu opět znovu. Vnímáš ji o to intenzivněji, jelikož už netráví čas pouze s druhou slečnou, ale našla si i vztah. Mrzí mě, že se cítíš odstrčená a vyměněná. Nikdo z nás nechce být osamocený. Je úplně pochopitelné, že Ti záleží na tom trávit hodně času s blízkou kamarádkou, když ji bereš jako rodinu. A nedivím se tomu, jak Tě bolí, když jde po oslovení za zmíněnou jinou slečnou ihned a za Tebou nikoliv.

Je moc fajn, že si píšeš o radu, když Tě to tak psychicky ničí. Samotnou Tě napadlo, že bys jí to klidně řekla. To je dobrý nápad. V kamarádství by mělo být přirozené říct si i věci, které nám vadí. Mnohdy to není příjemné, ale patří to ke každému vztahu. Snažila bych se jí to říct ne jako vyčítání, ale jako vyjádření Tvých pocitů. Mohla bys jí např. sdělit, jak moc Tě mrzí, že spolu netrávíte tolik času jako dříve, protože je Ti blízká a bereš ji jako rodinu. Zároveň si i říkám, že je v pořádku mít ve svém životě více blízkých lidí. Na všech nám může záležet a je v pořádku mít ke kamarádství i vztah nebo mít více kamarádek, ale je určitě důležité si v přátelství vykomunikovat to, když se cítíš být odstrčená. Tak Ti v tom moc držíme palce. Kdybys to s někým chtěla rozebrat více, můžeš se obrátit na školní psycholožku, pokud ve škole máte nebo na některou z linek důvěry. Pro děti funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz).

Ať máš brzy hezčí dny přeje

Modrá linka