Ahoj z Modré linky,

popisuješ nepříjemnou situaci s Tvou učitelkou. Představuju si, že Tě to mohlo opravdu překvapit, mohl ses cítit trapně, bezradně, prostě něco, co jsi nechtěl. Chápu, že jsi/byl jsi nervózní z toho, co bude dál.

Říkám si, že jsi v tu chvíli i nenadálou situaci zvládl fakt dobře - zkrátka jsi popsal nahlas, co se stalo - byl to omyl. Možná byla paní učitelka stejně překvapená jako Ty, proto ten výraz. Uvidíš, jestli to bude ještě téma, je na Tobě, jestli se k tomu chceš vracet. Možná se k tomu vrátí p. učitelka, ale možná taky vůbec ne. Na první poslech mi to nepřijde jako něco, k čemu by měla být velká potřeba se vracet ze strany učitele. Ale kdo ví.

Říkám si, že tahle vzpomínka bude určitě časem taky blednout a nebude už tak palčivá, jako je pro Tebe možná teď. Možná by mohlo být úlevné svěřit se s tím kamarádům, kterým věříš anebo vašim.

Fajn dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že když si s někým povídáš, stává se Ti, že se v různých situacích rozpláčeš. Představuju si, jak moc to pro Tebe může být tíživé a je dobře, že jsi na to nezůstala sama a poslala jsi dotaz do Alíkovy poradny.

Vnímáš u sebe, že se Ti to stává, když ze strany druhých cítíš tlak např. ze strany paní učitelky, ale i doma. Situace, kdy jsme vedeni k tomu, že se musíme učit a musíme splnit nějaké konkrétní povinnosti nejsou jednoduché. O to těžší je, když se tolik snažíš a pak to není oceněno, tak jak by sis přála. To je pak úplně pochopitelné, že Tě to mrzí a může to někdy doprovázet i pláč. Máš pravdu, že mamka Ti může z pozice rodiče připomenout úklid a není na tom nic špatného, ale je to už určitý úkol, který bys měla splnit a to opět může vyvolávat ten tlak.

A jak píšeš o pláči v souvislosti s naštváním nebo s pocitem, že jsi někomu ublížila, silné prožitky mohou taky podpořit pláč. Chtěla bych Tě ujistit v tom, že pláč sám o sobě není špatný. Člověku se mnohdy i uleví, když to ze sebe pustí ven. Úplně ale rozumím tomu, že to pro Tebe může být někdy matoucí a omezující a rozhodně není nic příjemného slyšet od ostatních, že Tě považují za až moc citlivou. To člověku nepřidá.

Mohlo by pomoct zkusit si všímat, co se děje těsně předtím, než se rozpláčeš. Někdo na sobě pozná třeba stažený žaludek, tlak na hrudi nebo rychlejší dýchání. V takové chvíli někdy pomůže zkusit se na chvíli zastavit, párkrát se pomalu nadechnout nebo se napít vody. Pokud se dá na situaci připravit předem (např. na třídní schůzky), můžeš si vzít něco, co Ti dodá v náročné chvíli více klidu - pro někoho to může být oblíbené oblečení nebo třeba nějaký talisman. Můžeš si také připomínat, že chyba, připomenutí povinností nebo horší známka nevypovídají nic o Tvé hodnotě.

Zároveň je dobře, že o tom mluvíš a hledáš radu. Pokud bys měla pocit, že Tě to trápí dlouhodobě nebo Ti to hodně zasahuje do školy, vztahů či běžného fungování, mohlo by být fajn svěřit se někomu dospělému, komu věříš. Může to být třeba mamka, školní psycholožka nebo jiná blízká osoba. Psycholožka (ať už ve škole nebo jinde) by si s Tebou mohla víc popovídat o tom, co v náročných chvílích zažíváš a jak to udělat, aby se Ti je dařilo zvládat víc podle Tvých představ. Zasloužíš si na to nebýt sama.

Přejeme Ti hodně sil a laskavosti k sobě samé.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

líbí se Ti a baví Tě pracovat s 3D tiskárnami. Zároveň cítíš, že Tě vzrušují. Nepíšeš, co přesně si pod tím můžu představit. Odpovím proto obecněji. Říkám si, že popisuješ nějakou svou vášeň - něco, co se Ti hodně líbí, do čeho jsi ponořena. To se může pojit se silnými emocemi a napojením na tu věc, následně i s fyzickým zaujetím, vzrušením.

Taky si říkám, jestli je to, když Tě to vzruší, něco obtěžujícího, co nechceš, anebo je to pro Tebe tak v pohodě, jen Ti to možná přijde “nezvyklé”? Ráda bych Tě podpořila v tom, abys mohla vnímat víc to, jestli je to pro Tebe samotnou O.K. V Tvém věku je objevování sexuality a toho, co Tě vzrušuje velmi normální a zdravé. Proto určitě můžeš zkoušet, hledat, experimentovat, ptát se. Jsou možná i další oblasti, lidé, situace, které Tě přitahují?

Pokud by ses v tom dlouhodobě cítila nepatřičně a nepříjemně, anebo by Ti přišlo, že se to nikam nevyvíjí, mohlo by být užitečné se o tom pobavit s někým dospělým, komu věříš anebo s někým z odborníků. Možná máte na školního psychologa, anebo Ti rodiče pomůžou najít odborníka, se kterým můžeš celou věc probrat a ujasnit si, co budeš potřebovat. Jsme tu pro Tebe i na lince/chatu, pokud bys měla další otázky.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, jak jsi z rodokmenu poznala, že Tvojí sestřenicí je Marta Dancingerová. Od té doby ji dost sleduješ na sociálních sítích, stahuješ si její fotky, seriály a trávíš s ní takto na dálku hodně času.

Je moc dobře, že si o pomoc říkáš a oceňuji, že ses zvládla svěřit. To, co popisuješ, se může stát. Je úplně přirozené, že když obdivujeme něčí tvorbu a náhle zjistíme, že jsme s danou osobností spjaté i v rámci příbuzenských vztahů, obvykle to vzbudí větší zájem. Tvůj obdiv a zájem o tvorbu Marty Dancingerové není problém, ale potíže mohou nastat, když tomu věnuješ až moc velké množství času a pak nezbývá čas na další povinnosti a věci, které máš ráda. Chci moc ocenit, že sis uvědomila, že sledováním Marty trávíš velké množství času, který bys mohla věnovat přátelům a svým koníčkům. To je první krok na cestě k tomu to změnit.

Napadá mě, že si můžeš zkusit si stanovit časový limit, po který můžeš sledovat sociální sítě Marty a její tvorbu, ale po tomto časovém limitu už v tom zkusíš nepokračovat. Zároveň si naplánuj i aktivity, které máš ráda a setkání s kamarády. Když to budeš mít napsané černé na bílém a budeš mít na určité časy domluvená setkání s kamarády, snáz se to dodržuje. I když k Martě cítíš velký obdiv a je to pochopitelné, můžeš se zkusit zamyslet nad tím, že jde o mediální osobnost, kterou přestože rodokmen zjistil vazby, v osobním životě neznáš. Možná to také trochu pomůže - vědomí, že můžeš vidět jen mediální obrázek a ne její skutečnou osobu v běžném životě.

Pokud bys měla pocit, že se Ti to nedaří omezit, nezůstávej na to sama. Pomoc existuje. Můžeš se obrátit na školního psychologa případně i napsat nebo zavolat k nám na linku. Přikládám odkaz: www.modralinka.cz.

Moc Ti přejeme, aby se Ti podařilo trávit čas podle svých představ a ať se vše urovná.

S přáním pěkných a klidných dnů,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, jak několik let už hraješ soutěžní hry. Trávíš tím až 4 hodiny denně.

Ptáš se nás, jak na vztek (gamer rage) a co by s tím šlo dělat. V první řadě chci moc ocenit, že jsi ochotný s tím něco dělat. To je první důležitý krok.

Vztek pramení z různých důvodů, například z nahromaděného neklidu, velké soutěživosti a taky frustrace, když se hra třeba nedaří dle Tvých představ.

Psal jsi, že když prohráváš a někdo Tě ve hře zabije, zachvátí Tě vztek. Chtěla bych Tě podpořit v tom, že prohra je běžnou součástí života a i když je to v tu chvíli nepříjemné, každý někdy prohraje.

Prvním krůčkem je, že si v dané chvíli přiznáš, že máš tendenci se vyvztekat. Zkus to zastavit a dát si chvilku pauzu. Např. si můžeš říct konkrétně, že 5 sekund po smrti ve hře nebudeš nic říkat. V pauze se můžeš např. zaměřit na nádech a výdech. Ideální je nadechovat se nosem a vydechovat pusou. Výdech by měl být dvakrát tak delší. Soustřeď se, jak se břicho při nádechu zvedá jako balónek a při výdechu klesá.

Můžeš si i všímat věcí kolem sebe a pojmenovat si co vidíš, cítíš a užít k tomu různé smysly. Je možné si jít také na chvíli zacvičit nebo odejít od počítače.

Konkrétní tipy na uvolnění (různá dechová a jiná zklidňující cvičení) najdeš v mobilní aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout a která Tě navede krok za krokem.

Moc Ti přejeme, ať se cítíš lépe a pěkné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se více věcmi, třeba se svým zájmem o kluky, o čtení náročnějších knih a také o tom, že se teď cítíš méně oblíbená než dřív. Ptáš se, zda je něco špatně s Tebou nebo ostatními a proč Ti roste ego a ostatní Tě vnímají jako smutnější.

Je dobře, že ses nám ozvala a svěřila ses s tím, co Ti teď běží hlavou. Vícekrát jsem si Tvůj dotaz pročítala a nejsem si jistá, zda všemu správně rozumím, přesto se pokusím odpovědět co nejvíc výstižně a pokud budeš chtít, můžeš si pro sebe vybrat to, co Tě osloví.

Přemýšlím o Tvé otázce, zda je s Tebou nebo ostatními něco špatně a také nad tím, kde asi tyto otázky vznikly. Z toho co píšeš, prožíváš různé situace a říkám si teď, že je vlastně přirozené, hlavně v období dospívání, že hodně přemýšlíš nad sebou i ostatními a zažíváš třeba i pochybnosti.

Napadá mě, že Tvůj zájem (ale i obavy) vůči opačnému pohlaví jsou pochopitelné. Také je pochopitelné, že chceš od kluků, aby Tě podpořili. Je prima, když ve vztahu můžeme podporu dávat i dostávat. Na chvilku jsi zkusila být i s holkou. Nejsi sama, kdo uvažuje např. i nad tím, jaké je to být s holkou a v období dospívání hledá, jaké vztahy mu vlastně můžou vyhovovat. Nezní to, že by s Tebou bylo něco špatně.

Proč vnímáš, že Ti roste ego a proč Tě ostatní vnímají jako smutnější, to Ti bohužel nedokážu zodpovědět. Ale můžeš se ostatních na to více zeptat např. proč to tak hodnotí a čím to bylo dřív jiné. Nebo sama pro sebe popřemýšlet, jak se cítíš teď a jak dříve, zkusit si třeba obě varianty představit. Představuji si dále, jak Ti asi je, když ses cítila dříve oblíbená a teď už tolik ne. Rozumím, že to nemusí být úplně lehké a přemýšlím, co bys v tom dále potřebovala.

Je prima, že Tě baví čtení a přijde mi obdivuhodné, že zvládáš číst literaturu, která je spíše určena pro pozdější věk, jak sama píšeš. Je fajn dělat věci, které Tě dokážou potěšit.

Nevím, jestli jsi dostala odpovědi, které jsi hledala takto po e-mailu (kdy není možné doptávat se), můžeš ale přijít i do chatu nebo nám zavolat.

Přejeme Ti pěkné a klidné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s otázkou, jak zadržet brek, který Ti v tu chvíli nepomáhá. Je pochopitelné, že se Ti to děje. Někdy je toho zkrátka moc, i když Ti může připadat, že vlastně nejde o “vážné” věci, můžou se kupit a vytvářet tlak. Tělo pak zkrátka může zareagovat pro Tebe nečekaně a pláč předejde slova. Když jsou emoce silné, je někdy lepší, je zkusit trochu zklidnit a teprve pak zkusit mluvit nebo cokoliv dalšího.

Na zklidnění těla většinou dobře funguje práce s dechem. Zkus se zhluboka nadechnout a výdech udělej delší než nádech, opakuj aspoň pětkrát. Nebo se rozhlédni a potichu si pojmenuj pět věcí, které vidíš, čtyři, které cítíš dotykem, tři věci, které slyšíš. Nemusíš začít hned odpovídat nebo vysvětlovat. Dej si svůj čas, můžeš říct jen jedno slovo “počkej”, “za chvíli”, anebo se i vzdálit z té situace, pokud potřebuješ.

Chtěla bych Tě podpořit, ať na sebe netlačíš ve smyslu “nesmím brečet”, ale můžeš zkusit nejprve pomalu zklidnit tělo a pak říct po malých částech to, co chceš, anebo jít dělat úplně něco jiného beze slov, anebo budou i situace, kdy možná pro Tebe nejúlevnější bude se zkrátka vybrečet, to je v pořádku.

Kdyby se to dělo až moc často a hodně by Ti to zasahovalo do fungování doma i ve škole, bude určitě fajn svěřit se s tím někomu dalšímu, komu důvěřuješ, aby Ti pomohl hledat cestu, co ještě zkusit, anebo Ti našel odbornou pomoc. Možná máte na škole školního psychologa, kterému se s tím dá svěřit klidně i nyní.

Držíme palce, ať můžeš mít dny podle svých představ,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chci ocenit, že hledáš podporu, když je Ti smutno.

Vnímám, že Ti na mladých vedoucích záleží a že jste spolu zažili něco důležitého. Je pochopitelné, že jsi smutná a že Ti vedoucí chybí. Stejně tak vnímám, že je pro Tebe důležité vědět, zda na Tebe myslí. Sama neznám odpověď, vím však, že si vedoucí často pamatují hezké chvíle, které prožili, stejně jako to máš Ty. I když už se nevídáte, to, co jste spolu zažili, tím nezmizelo.

Přemýšlím i nad nudou teď v oddílu. Jestli je to právě o tom, že starší vedoucí nevymýšlí tolik her, nebo jestli v tom není i změna atmosféry - a to, že sis na ni zatím nezvykla. Dávalo by mi smysl, že cítíš nějaké prázdno a smutek, protože už to zkrátka „není jako dřív“. Přemýšlím, co Ti na mladých vedoucích chybí nejvíc a jestli není šance, že to najdeš i u starších vedoucích - nebo třeba mezi ostatními. Napadá mě také, jak to mají ostatní z oddílu, jestli jsi s nimi o tom mluvila a jak odchod vedoucích sami vnímají. Často nám může pomoci sdílení s někým, kdo je s námi „na jedné lodi“ a prožil to stejné, co my. V případě, že Tě smutek zahlcuje a už to trvá dlouho, bych Tě chtěla podpořit i v tom, zkusit si promluvit s někým dospělým, komu věříš. Nemusíš na své trápení být sama.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s více dotazy. Je v pořádku vše, na co se zeptáš, co Tě zajímá, nepůsobí to trapně.

Začátek menstruace je u každé ženy různý. Je to velmi individuální a nejde se v tom srovnávat, u někoho přichází dřív, u někoho později. Pokud se menstruace neobjeví do 15-16 let, doporučuje se konzultace s gynekologem. Na to máš ještě spoustu času. Zároveň rozumím, že menstruaci už očekáváš, když se Ti dějí další tělesné změny. Dospívání je vlastně dlouhá doba, musí se stát spousta věcí a tyto velké změny si zaberou svůj čas. Přeju Ti dost trpělivosti a laskavosti se svým tělem.

Chápu, že máš obavy kvůli rovnátkům. Bude to něco nového, součástí Tvého úsměvu, na nějakou dobu. Zkus se zamyslet koho s rovnátky už znáš a jak Ti to přijde u něj/ní. Dnes je to velmi častý zdravotní/estetický zásah, kterým projde spousta dospívajících i dospělých. Ze začátku to bude asi velký nezvyk, ale věřím, že si to během pár dní, týdnů, sedne. Pokud by s tím byly problémy, můžeš se kdykoliv obrátit na svého ortodontistu.

Mrzí mě, že se sestrou zažíváte vypjaté chvíle, které pak mají dopad i na to, jak se k Tobě rodiče chovají. Maturita je pro spoustu lidí velký stres. Napadá mě, jestli na to budeš mít chuť a čas, možná by přišlo vhod zkusit spolu se sestrou strávit nějaký čas, ve kterém se budete obě moct uvolnit, odpočinout. Možná jste spolu něco rády dělávaly předtím, chodíváte na nějaké místo apod. Můžeš zkusit navrhnout společný čas anebo Ti možná bude vyhovovat být víc někde naopak sama a v klidu.

Držíme palce, ať můžeš mít brzy příjemnější dny a aby vám doma mohlo být lépe,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

trápí Tě obava, že by neznámý muž mohl zveřejnit nahrávku z Tvého karaoke na YouTube. Chápu, že o tom přemýšlíš, je dobře, že ses ozvala.

Technicky je nahrávání možné, Roblox nezakazuje nahrávání vlastní obrazovky. Zároveň dle pravidel Roblox Tě nesmí druhý hráč obtěžovat, vydírat ani používat nahrávku třeba k šikaně či zveřejnění osobních údajů, zkrátka to použít proti Tobě a poškozovat Tě tím - to vše je porušení pravidel a lze to hlásit.

Existuje víc možností, jak se třeba v dalších hrách lépe chránit - nemusíš používat své skutečné jméno ani jiné osobní údaje. Pokud nechceš, aby měl někdo záznam Tvého hlasu, vypni hlasový chat (přímo v Robloxu), při podezřelém chování to můžeš rovnou reportovat. V příštích karaoke aj. můžeš být jen s druhými, kterým opravdu důvěřuješ. Věřím, že i to pomůže v tom, aby nenastaly znovu nějaké obavy.

Zkouším si představit, že je to asi hodně nepříjemný pocit, ta nejistota, jestli Tě opravdu někdo nahrával či ne. Zároveň píšeš, že ve videu jsi nedělala nic “špatného”. Přála bych Ti, aby sis mohla najít v těchto dnech možná úplně jiné činnosti a aktivity, které Ti pomohou od události poodstoupit a přivedou Tě na jiné myšlenky. Možná to bude nějaký sport, procházky, tvoření, cokoliv, co děláš ráda. Taky popovídání si s kamarády nebo rodinou - možná by bylo fajn zjistit, jaké zkušenosti v tom mají oni.

Držíme palce a přeji, ať to období nejistoty brzy přejde a přijde příjemnější čas.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za otevřenost, se kterou píšeš. Je dobře, že se ptáš na věci, nad kterými přemýšlíš.

Chtěla bych Tě podpořit v tom, že to není divné a lidé mají různé preference, což je v pořádku. To, že Tě baví whump a hurt/comfort v rámci fikčních příběhů nebo hraní, neznamená, že bys chtěla někomu ublížit ve skutečnosti. Sama píšeš, že násilí určitě ráda nemáš a nikomu bys neublížila. To je dobré uvědomění.

Ve skutečnosti jde o to, že Tě často zaujme dramatická role, emoce, intenzivní příběh, ale i proces uzdravení nebo péče o postavu. To je tedy úplně něco jiného, než reálná touha někomu ublížit. Lidé, kteří rádi koukají na horory, také obvykle nemají touhy něco z nich přenášet do běžného života.

Je fajn, že se snažíš najít lidi, se kterými bys mohla sdílet tento zájem. V Česku se mi tyto komunity bohužel nepodařilo dohledat, ale dám Ti tipy na platformy, které sdílí whump/hurt/comfort obsah. Jsou tam i možné diskuze a můžeš si přečíst např. doporučení příběhů. Na Tumblr můžeš sledovat tagy jako whump, hurt/comfort. Diskutovat je možné i na Redditu, kde si zadáš např. r/Whump.

Snad jsi našla odpověď na své dotazy a přejeme Ti pěkné dle podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, jak se těšíš na léto a že se stane něco hrozného, co si neumíš představit.

Je mi líto, že si nevíš rady a je moc dobře, že v tom pro sebe hledáš pomoc. Z Tvé zprávy si nejsem úplně jistá, co právě zažíváš a tak Ti v tuhle chvíli ani nedokážu konkrétně říct, co v takové situaci dělat. Pokud bys měla zájem, můžeš nás kontaktovat na naší lince, kde Tvou situaci můžeme více probrat a společně vymyslet co dál. Kontakt na telefon i chat najdeš na: www.modralinka.cz. Možná je i ve Tvém okolí někdo, komu se můžeš svěřit a požádat ho o radu. Zasloužíš si pomoc a nebýt na to sama.

Přejeme Ti pěkné a klidné dny podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se, jak zjistit, jestli se dané slečně líbíš. Chápu to tak, že odkazuješ na svůj dřívější dotaz v Alíkově poradně. Je moc dobře, že se na to ptáš a nezůstáváš na své obavy sám.

Nemusíš se slečny na to přímo ptát. Chápu, že to nemusí být příjemné a jsou i jiné cesty, jak to poznat. Zkusím Ti nabídnout několik možností, čeho si můžeš všímat.

Když se někomu líbíš, vyhledává častěji oční kontakt, ale zájem můžeš poznat i z další řeči těla a konkrétního chování. Když někomu přijdeš atraktivní, tak např. napodobuje Tvoje pohyby a gesta, snaží se Ti být na blízku. Můžeš si někdy např. všimnout i toho, že špičky nohou směřují k tomu, kdo se dotyčnému líbí, i když mluví s někým jiným. Zároveň se také snaží být v kontaktu, ať už písemném, tak i naživo. Z toho můžeš aspoň trochu posoudit, jak to daná slečna k Tobě má. Ber to ale spíš jako určitá vodítka a ne jistotu. Dané slečny se také nemusíš ptát na tuto otázku přímo, ale můžeš jí zkusit někam pozvat nebo se s ní dát nejdříve do řeči. I z toho poznáš, jak na Tebe daná slečna reaguje. Můžete se bavit o běžných denních záležitostech a o čemkoliv, co Ti bude aspoň trochu příjemné.

Bojíš se, že děláš něco špatně. Nepíšeš nic konkrétního, ale chtěla bych Tě podpořit v tom, že je úplně v pořádku být autentický a sám sebou. Což pro spoustu lidí není vůbec jednoduché. Není to špatně ani tehdy, když se to u daného člověka neshledává s úspěchem. Nikdo z nás se nelíbí každému.

Držíme Ti palce v případných dalších krocích a přejeme pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že si připadáš příliš empatický. Je moc dobře, že si říkáš o radu, když se tím trápíš.

To, co popisuješ, může být skutečně vyčerpávající a je zcela pochopitelné, že Tě to znepokojuje. Myslím si, že je hezké, že přemýšlíš nad druhými, jak určité situace asi prožívají a že dané těžkosti potom prožíváš s nimi. Tato vlastnost - empatie - je vlastností, kterou každý nemá a je na tom znát, jak moc Ti na druhých záleží. Lidé s vysokou empatií často mohou lépe druhým pomáhat, což je obdivuhodné. Jak sám ale píšeš, je těžší, když je empatie až moc a emoce druhých lidí pak doslova až „nasáváš“. Hezky jsi napsal, že problémy druhých skutečně nejsou Tvoje a není úplně prospěšné si je brát za své. Což se snadno řekne a hůř koná. Je rozdíl s někým soucítit (vnímat, jak se druhý cítí) versus nést tu tíhu za něj. Abys daného člověka podpořil a třeba mu ukázal, že ho máš rád, je dobré s ním soucítit, ale není nutné na sebe jeho emoce přebírat.

Napadá mě i jedno cvičení, které by Ti mohlo pomoci oddělovat mezi soucítěním a přebírání těžkostí druhých na sebe. Zkus si představit, že mezi Tebou a druhým člověkem je skleněná stěna (nebo třeba bublina), přes kterou emoce druhého člověka vidíš, ale nevtékají k Tobě skrz tuto zábranu. Když vidíš blízkého člověka smutného, je také užitečné postarat se sám o sebe. Sebepéče není sobecká, člověk tím dobíjí baterky, aby mu bylo zase lépe - a měl pak třeba víc energie i na druhé lidi. Může to být úplně cokoliv, co Ti dělá radost např. hudba, vypsání se z toho, sprcha či procházka.

Kdyby sis chtěl o citlivosti přečíst něco více, doporučuji knihu Citlivka - Život s darem vysoké citlivosti od Aleny Wehle. Kniha obsahuje i praktické tipy, jak vysokou citlivost využít. Pokud máš pocit, že Tě tyto stavy dlouhodobě zatěžují, zkus si o tom promluvit s někým dospělým, komu věříš. Může to být např. školní psycholog. Nemusíš být na to sám.

Přejeme Ti, ať si najdeš ke své citlivosti cestu a ať ji bereš jako dar.

Modrá linka

Ahoj, díky za dotaz. Je úplně v pořádku, že v tom nemáš jasno, takhle začíná většina lidí, kteří se chtějí pustit do elektronické hudby.

U techna a podobných žánrů pořád platí, že nějaká hudební teorie se hodí. Je ale pravda, že na rozdíl od ostatních žánrů se bez ní zprvu klidně obejdeš. Pro začátek je důležitější rytmus a práce se zvukem. Hlavní je že si věci budeš sám zkoušet, a zkoumat co jak zní. Tím že to budeš dělat se nejlépe naučíš... Hudební teorii se můžeš věnovat až časem.

Pokud jde o programy, nemusíš nic kupovat. Existují plnohodnotné nástroje zdarma, třeba LMMS, který je hodně podobný FL Studiu a je vhodný pro začátečníky. Další možnost je Cakewalk, ten je trochu techničtější.

Začít můžeš úplně jednoduše. Nastavíš tempo, uděláš základní beat a postupně přidáváš další zvuky. Ze začátku neřeš, že to nezní dokonale, to k učení patří.

Doporučuji kouknout na nějaké tutoriály na YouTube zaměřené přímo na techno a na konkrétní program.

A k tomu, že tenhle žánr hudby nikdo tvého věku neposlouchá - elektronická hudba byla vždycky spíš okrajová a často vznikala právě z potřeby vybočovat nějak z řady. Takže asi nepřesvědčíš masy lidí ke změně, ale možná, že inspiruješ pár lidí k tomu jít trochu proti proudu.

Držím palce!