Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Z poradny Alík radí dětem

    Obavy z nového kolektivu na SŠ

    Škola

    Ahoj alíku prosimte mám takový problém no budu se hlásit má střední školu (obory :cestovní ruch a hotelnictví) a mám celkem obavy z nového kolektivu 😅 no sice jsem exstrivetni q rád se bavím s lidma ale jsem trans a mám hodně divný vkus (posloucham gorillaz a deadmau5 a pobne a koukam na veci typu :dva a pul chlapa a tele tele ) lidi me obecně moc nemusí a až půjdu na střední tak ani nevím jak se představit abych byl upřímný.. obecně jsem šíleně nízký na svůj věk (157cm) a mám 46kg což je celkem málo a navíc mám hodně ale fakt hodně vysoký hlas (něco jako pinkie pie z mlp ale ne v takovém exstremu ) navíc mám adhd (mám ho diagnostikovany od roku 2012 ) a jsem šíleně hyperaktivní
    Jak se mám lidem představit (chci být out už od začátku),jak si najít kamarády?

    Trans kluk, skoro 16, 31. března

    Ahoj z Modré linky,

    je pochopitelné, že máš obavy z nového kolektivu na nové škole. Nedivím se, že Ti běží hlavou spousta otázek a myšlenek. Je přirozené, že si chceš i tam najít kamarády a cítit se dobře.

    Přijde mi fajn, že máš svůj styl, jak popisuješ. To všechno jsou dílky, které mohou skládat to, s kým si budeš blíž - třeba podle hudebního vkusu apod. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať si můžeš zachovat to Tvé, v čem se cítíš dobře a svůj, ať už je to cokoliv. Zároveň možná budeš mít chuť objevovat, co se líbí třeba ostatním a inspiruje Tě to. A třeba skrze vkus, koníčky, ostatní aktivity ve volném čase, si budeš postupně rozumět s někým ze třídy víc, budete se poznávat. Pokud stojíš o to si najít kamarády, tak mi přijde přínosné zůstat v kontaktu s druhými otevřený a zvědavý - aby i okolí mohlo poznat, že o kamarádství máš zájem. Říkám si, že pro většinu z vás to ve třídě bude nové - prostředí i kolektiv. Proto i představování a seznamování bude probíhat postupně, někdo Ti bude sympatický víc a až později můžeš mít k někomu blíž.

    Přijde mi úplně v pořádku, že máš vkus jaký máš, že jsi trans a máš třeba i jiný hlas a výšku. Každý jsme nějaký a originální a to je dobře. Něco, co na jednoho působí jako “normální”, tak druhému nemusí připadat. Pokud budou pochybnosti v kolektivu přetrvávat, možná bude prostor si o tom povídat se školním psychologem, rodiči, dobrými kamarády anebo oblíbeným učitelem. Neboj se na ně obrátit.

    Držíme palce, ať přijímačky dopadnou podle Tvých představ a ať se v novém kolektivu cítíš fajn.

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Chtěla bych být komiksová umělkyně

    Škola

    Ahoj poradno, chtěla bych být komiksová umělkyně ale pořádně nevím jak.

    12 let, 3. listopadu

    Ahoj milá pisatelko,

    komiksové autorky a autoři se většinou nestanou komiksákem nějakým jedním krokem. A až budeš vybírat střední školu, existují umělecké školy se zaměřením na ilustraci, grafiku nebo animaci. To je ale ještě daleko :) Teď stačí kreslit a bavit se tím:

    O=Kresli

    • Vymysli si vlastní postavu. Nakresli ji z různých stran, s různými výrazy a napiš si, co má ráda, čeho se bojí a s kým se kamarádí. Z dobré postavy se příběhy vymýšlejí skoro samy.
    • Krátké komiksy, ne jen obrázky. Komiks není jen hezká kresba, je to hlavně vyprávění. Zkus každý týden nakreslit stripový komiks o 3–4 políčkách: začátek, zápletka, pointa. Nemusí být dokonalý, hlavně ho dokonči. Dokončené jednoduché komiksy tě naučí víc než jeden rozpracovaný „velký“.
    • Měj skicák a kresli všechno kolem sebe. Lidi v autobuse, svoje zvíře, ruce, boty. Komiksové postavy se musí hýbat, mít různé výrazy a pózy, a to se naučíš kreslením skutečného světa.

    O=Čti komiksy a zkoumej je

    • Najdi si komiksy, které tě baví (v knihovně bývá celá komiksová polička), a dívej se, jak jsou udělané. Jak velká jsou políčka? Kde je bublina? Jak autorka nebo autor ukazuje, že je postava naštvaná?
    • Můžeš se podívat třeba na komiksy Lucie Lomové, například Anča a Pepík.

    O= Najdi si parťáky

    • Pokud máš poblíž ZUŠ (základní uměleckou školu), výtvarný obor je skvělé místo, kde se naučíš kreslit pod vedením a potkáš lidi, co kreslí taky. Někdy se konají i komiksové workshopy, třeba v knihovnách nebo na komiksových festivalech.
    • Ukazuj komiksy lidem, kterým věříš. Kamarádům, rodině, učitelce výtvarky. Zpětná vazba pomáhá. Kdybys chtěla něco sdílet na internetu, domluv se nejdřív s rodiči a nesdílej nic, podle čeho by tě šlo poznat.

    Hodně štěstí,
    Linda

    Hrozně se bojím špatné známky

    Škola

    Ahoj, ráda bych se zeptala, co mám dělat když se hrozně bojím špatné známky? Jako ta první pětka nebo čtyřka jednou přijde, ale bojím se toho, celou dobu co chodím do školy jsem byla ta bezproblémová, a nechci aby z toho byla zábava pro celou rodinu a oni mi ,ze srandy’ říkali věty typu ,konečně, trvalo ti to’ nebo ,už konečně přestala být šprtka’ a tak. Ani nevím jak bych to řekla rodičům. Omlouvám se pokud tady podobný dotaz už byl.

    holka, 13 let, 7. října

    Ahoj milá pisatelko,

    vůbec se nemusíš omlouvat. Z toho, co píšeš, mám pocit, že se vlastně nebojíš jen samotné špatné známky, ale hlavně toho, co se stane potom. Jak na ni zareaguje rodina a jestli se změní to, jak tě ostatní vnímají.

    Být dobrou žákyní neznamená mít pořád jedničky. A už vůbec to neznamená, že nesmíš někdy něco pokazit.$>

    1. Zkus oddělit známku od své hodnoty. Čtyřka nebo pětka nevymaže všechno, co ses naučila, ani to, jaká jsi. Je to informace o tom, jak se ti povedla jedna konkrétní věc, ne hodnocení tebe jako člověka.@)->-
    2. Promluv si s rodiči ještě předtím, než nějaká špatná známka přijde. Nemusíš čekat, až se to stane. Můžeš jim třeba říct: „Vím, že si ze mě občas děláte legraci kvůli známkám, ale já se fakt bojím, až jednou dostanu čtyřku nebo pětku. A ještě víc se bojím, že si ze mě pak budete dělat srandu. Potřebovala bych, abyste to brali vážně.“ Někdy si dospělí vůbec neuvědomují, že něco, co jim připadá jako nevinný vtip, může druhého opravdu bolet.*O
    3. >X<-Dovol si nebýt vždycky tou bezproblémovou. Nemusíš si schválně zhoršovat známky ani přestat být pilná. Jen si připomínej, že máš právo někdy neuspět, něco neumět nebo potřebovat pomoc. Stejně jako kdokoliv jiný.

    O= Nemusíš se naučit snášet vtipy, které ti ubližují, jen proto, že je ostatní myslí jako legraci. Máš právo říct, že ti nejsou příjemné.

    Držím palce,
    Linda

    Učitelka zaujatá vůči klukům

    Škola

    Dobrý den, obracím se na vás s velmi závažným připadem...
    Jde o to že naše učitelka je s prominutím uplná p*** a chová se ke klukům strašně a to tak, že holkám nadržuje a myslím, že by se s některýma by šla domů skládat literarní písně a koledy oslavující obnlvující feminismus v podobě pohrdáním muži. Je mi to líto protože kluci jsou obviňováni z ničeho a některé holky mohou naprosto cokoliv... myslím že jde o degradaci mezigenerační choroby které postihují zcela výhradně špimpanzi a tato diagnostika je prakticky povrzená a způsobuje silné agrese a manželský kanibalismus..;-D

    holka, 13 let, 22. září

    Ahoj z Modré linky,

    chci moc ocenit, že Ti taková situace nepřijde fér a hledáš způsoby, jak to s učitelkou vyřešit.

    Mrzí mě, že paní učitelka nadržuje holkám. Říkám si, že je to pak nepříjemné nejenom klukům, kterých se to týká, ale i holek, které to sledují. Nedivím se, že Ti to přijde nespravedlivé a že máš pocit, že dochází až k pohrdání vůči mužům. Přemýšlím proto nad tím, jestli to vnímají i ostatní holky ve třídě a zda vás společně nenapadá nějaké řešení. Chci Tě podpořit v tom, zkusit to probrat s ostatními a společně, nebo sama, se obrátit na nějakého dospělého ze školy. Může to být oblíbená učitelka, nebo se s tímto dá jít i za školním psychologem nebo do ředitelny. Některé školy mají i schránky důvěry do které se dá anonymně napsat, co se děje a škola by to pak měla prověřit.

    Zároveň se takové řešení častokrát neobejde bez odvahy a přišlo by mi nefér, kdyby celé řešení mělo padnout třeba jen na Tvou hlavu. Říkám si, že jednou z možných cest by tak mohlo být probrat to doma s rodiči a obrátit se na vedení školy spolu s nimi. Také mě napadají malé věci, které se dají dělat už ve třídě - zastat se kluků, když si všimnete, že se děje něco nespravedlivého. Také si ale myslím, že je důležité se v tom celém postarat sama o sebe a dopřát si takový čas a aktivity, které Ti dělají radost.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Strach před testem

    Škola

    Ahoj Alíku,
    už nějakou dobu mám velký stres ze školy, hlavně z testů. Mě většina předmětů jde a mám z nich dobré známky, ale stejně se před každým testem hrozně bojím, že to pokazím. Můžu se učit klidně 2 hodiny, za celou dobu udělat pár malých chyb a stejně se budu bát. Když učitelka rozdává testy tak já se i třesu nebo mi je občas špatně.
    Je mi to hodně nepříjemné, hlavně když je pak test třeba za 100% takže má velkou váhu tak jsem hodně ve stresu. Většinou když si přečtu co v tom testu je tak je mi pak lépe. Většina lidí mi na to řekla že známky nejsou všechno a že já mám dobré známky tak se nemusím bát, ale mě to stejně moc nepomohlo.
    Chtěla bych, aby jsem se před testy necítila tak vystresovaně, ale nevím, co by mi pomohlo?

    holka, 13 let, 20. září

    Ahoj milá pisatelko,

    to, co popisuješ, zažívá spousta lidí, a často právě ti, kterým se ve škole daří. Nic s tebou není „špatně“. A chápu, proč ti nepomohla věta „známky nejsou všechno“. Hlava to ví, jenže strach sídlí hlavně v těle, a na tělo rozumné argumenty moc nezabírají. Je lepší pracovat s ním jinak.

    O= Co se v těle děje: když mozek vyhodnotí situaci jako důležitou, pustí do krve hormon adrenalin. Srdce zrychlí, svaly se napnou - proto se třeseš a bývá ti špatně od žaludku. Je to podobná reakce, jako kdyby na tebe zaútočil medvěd :)) Akorát tady „útočí“ písemka. Tělo se tě snaží připravit na výkon.

    @)->- Co můžeš zkusit před testem:

    • před testem si na 5–10 minut napiš všechno, čeho se bojíš, a papír pak klidně vyhoď
    • uvědomit si, že tělo se připravuje (ve výzkumech lidé, kteří si nervozitu takhle pojmenovali, dopadli v testech lépe)

    @)->- Co můžeš zkusit při testu:

    • zkus dechové cvičení: nádech nosem na 4 doby, výdech pusou na 6–8 dob, třikrát až pětkrát za sebou - dlouhý výdech je pro tělo signál, že je v bezpečí a jde to dělat nenápadně i v lavici, když se rozdávají testy :)
    • využij to, co už o sobě víš > uklidní tě, když vidíš, co v testu je > nejdřív si ho celý v klidu přečti a začni úlohou, kterou umíš nejlíp

    @)->- Co můžeš zkusit doma:

    • místo opakovaného čtení sešitu si zkus odpovídat zpaměti: nech se vyzkoušet doma, napiš si otázky na kartičky, zkus si cvičný test na čas
    • Co by se stalo, kdyby…? >>> Kdybys jeden test napsala na trojku, co by se doopravdy stalo?
    • Ráno před testem se aspoň trochu najez. S prázdným žaludkem bývá nevolnost horší.

    Koukni i na tuhly super infografiky od LOCIKY.

    $> Nemusíš to ale zvládat úplně sama. Řekni o tom rodičům nebo učitelce, které věříš, případně školní psycholožce či výchovné poradkyni, pokud je u vás máte.

    Kdyby se strach zhoršoval, třeba bys kvůli němu nemohla spát, často tě bolelo břicho nebo by tě trápil i mimo testy, stojí za to probrat to s odborníkem. Kdykoli můžeš zavolat taky na Linku bezpečí 116 111. Je zdarma a můžeš tam mluvit i o tomhle.

    Nezkoušej všechno najednou. Vyber si dvě věci, které ti přijdou nejlepší, a vyzkoušej je u několika testů. Mozek se postupně učí, že test není nebezpečí, a to chce trochu času.

    Držím palce!

    Jak vydržet nepěkné chování spolužáků?

    Škola

    Ahoj všichni,
    Trápí mě, že se ke mně spolužáci chovají velmi nepěkně ( např. Dnes jsme měli NJ a soutěžili jsme ve skupinkách. Naše skupina vyhrála. Já jsem se radovala, když tu kolem mě prošla má spolužačka a řekla směrem ke mne: Jsi fakt trapná. )Velmi mě to zarmoutilo. Takové a podobné věci se mi stávaji skoro denně. Maminka to dlouhodobě řeší různými způsoby ale nic nepomáhá. Pokusím se dostat z této školy odchodem na gympl, ale chtěla bych vědět vzhledem k tomu,že zde nemám žádné kamarády vědět jak to tu přečkat. Děkuji
    Ps.: je to má 5. škola.

    holka, 12 let, 17. září

    Zdravíme z Modré linky,

    děkuji, že ses nám svěřila, moc oceňuji, že hledáš řešení pro svou situaci a že na ni nejsi sama.

    Nevím, co předcházelo tomu, že toto je Tvá pátá škola, ale dokážu si představit, že když se k Tobě spolužáci takhle chovají skoro každý den a ve třídě navíc nemáš nikoho blízkého, může být chození do školy opravdu nepříjemné a vyčerpávající. Rozumím, že Tě dnešní poznámka spolužačky zarmoutila – zvlášť když ses jen radovala z toho, že Vaše skupina vyhrála. Umím si představit, že Tvá spolužačka mohla také chtít vyhrát, mohlo ji to i mrzet. Je ale přirozené se radovat, když se člověku něco povede a je škoda, když se radost zkazí. Není to fér.

    Ptáš se hlavně na to, jak dobu do případného odchodu na gymnázium přečkat. Možná by mohlo pomoct hledat si ve škole co nejvíc „bezpečných míst a lidí“ – být o přestávkách tam, kde se cítíš lépe, netrávit zbytečně čas s těmi, kteří Ti ubližují, a u nepříjemných poznámek se pokud možno nepouštět do hádek. Někdy může stačit krátce říct třeba „Nelíbí se mi, když se mnou takhle mluvíš“ a odejít. Zároveň může být fajn mít něco příjemného i mimo školu – kroužek, sport nebo jiné prostředí, kde bys mohla potkat lidi se stejnými zájmy. Je moc důležité mít i něco svého, co Ti bude přinášet radost - včetně kamarádů. Někdy se stane, že ty blízké člověk tak úplně nemá ve své třídě, ale právě mimo školu.

    Je dobře, že o tom všem ví Tvá maminka a snaží se situaci řešit. Píšeš ale, že zatím nic nepomáhá. Napadá mě proto, jestli je ve škole ještě nějaký dospělý, kterému důvěřuješ – třeba třídní učitel/ka, školní psycholog/žka nebo jiný učitel – abys měla k dispozici další oporu.

    Držíme Ti palce a přejeme vše dobré,

    Modrá linka

    Co po škole?

    Škola

    Většinou píšu s vážnějšími dotazy, ale tak snad nevadí :)
    Posledních pár měsíců jsem se zase dala do učení japonštiny po tom co jsem to asi na půl roku vzdala. Ale začínám si říkat, jestli to k něčemu vede. Bych dokázala říct, že moje japonština je již ucházející, tak mi přijde blbost teď přestat, ale co potom? Nejsem moc dobrá v matice, chemii, ani fyzice a jedna věc, která mi reálně jde, jsou jazyky - čeština, angličtina na úrovni rodilého mluvčího, polština ruština němčina japonština na B1 a začínám s asl ( americká znaková řeč). Jasně, mohla bych někde překládat nebo tak, ale dokážu říct, že by mě to nenaplňovalo.

    holka, 14 let, 5. září

    Ahoj mila pisatelko,

    z toho, co píšeš, bych se vůbec nesnažila hledat obor jen podle toho, co „vydělá“ nebo co je tradičně považované za perspektivní. Zdá se, že tvoje silná stránka jsou jazyky a komunikace, takže bych ji směřovala k oborům, kde se to využije – například humanitní gymnázium, bilingvní či jazyková škola, později studium jazyků, mezinárodních vztahů, vzdělávání, psychologie, médií nebo oborů propojujících jazyky s technologiemi.

    Zkus si přerámovat „má smysl se učit japonštinu?“ na „kam vlastně chci dát energii?“.

    Důležité je, abys hledala cestu, kde se budeš cítít dobře, ne se nutit do přírodovědných oborů jen proto, že jsou považované za „užitečnější“.

    Zkus ve škole zajít za výchovnou proadkyní nebo si s rodiči najdi kariérovou poradkyni, může pomoci s výběrem střední školy.

    Hodně štěstí,
    Linda

    Spolužáci si mě vůbec nevšímají

    Škola

    Dobry den, rada bych se poradila,
    Ve skole si me deti nevsimaji. Nemam tam kamarady. Mamka to resila hodne moc,hledala psychology, psala ucitelce,reditelce,zastupcum atd. Ale nic. Deti si ze mne delali srandu a posmivali se mi. Ted uz se to moc nedeje, ale stejne si me nevsimaji. Uz mi to dlouho vadi a chtela bych se zapojit. Poradite mi jak na to prosim?
    Dekuji a doufam ze vas to neoptezuje😞

    holka, 12 let, 8. září

    Ahoj z Modré linky,

    v první řadě bych Ti chtěla napsat, že nás Tvůj dotaz vůbec neobtěžuje, naopak je dobře, že pro sebe hledáš pomoc. Píšeš, že nemáš ve škole kamarády, nevšímají si Tě a Tobě to dlouho vadí. Potřebovala bys poradit, jak se mezi spolužáky zapojit.

    Píšeš, že si z tebe dříve ostatní dělali srandu a posmívali se Ti. Dovedu si představit, že to pro Tebe nemuselo být vůbec lehké. O to víc bych ráda ocenila to, že se nyní do třídy zapojit chceš. Věřím, že to stojí odvahu. Přemýšlím nad tím, že prvním krokem, jak se zapojit, může být nějaké společné téma, o kterém se dá bavit. Například oblíbená hudba, seriál, nebo další věci, které máš ráda a třeba je mají rádi i lidé okolo Tebe.

    Také někdy může pomoct promluvit si o tom, co tě trápí s někým dalším, ke komu máš důvěru. Může to být někdo z rodiny, kamarád, nebo třeba vedoucí kroužku. V Tvé zprávě také čtu, že mamka situaci řešila se školou i hledala psychology. Napadá mě proto, že pokud k nějakému psychologovi chodíš, nebo pokud máte psychologa ve škole, můžete se spolu zamyslet nad tím, jak k ostatním hledat cestu a jak s nimi navazovat vztahy, ve kterých se budeš cítit dobře. Jelikož toho o tvé situaci nevím mnoho, více Ti nyní poradit nedokážu, říkám si však, že promluvit si s někým osobně, by Ti mohlo pomoci víc.

    Držíme Ti palce, ať se Ti daří nejen v zapojování se mezi ostatní,

    Modrá linka

    Posměch kvůli jinému životnímu stylu

    Škola

    Ahoj delsi dobu tedy i lonsky skolni rok mi vadi ...... Ale 1. zacnu neco o sobe venuje se 1.pomoci na vyssi urovni a trenuju ji (dle knih pro stredni zdravotnicke obory atd) jsem v 7tr beham kolem 5km jezdim na kole 20-80km dene hraju florbal a jsem skaut a dodrzuji slibi heslo atd atd codim oblekany v zemitich barvach a mam 4odborky v tematu zdravotnictvy trosecnictvy na foceni a slavnosti si beru svuj kroj a modry satek s lvem.
    A ted k problemu:
    -Jelikoz nosim zemite barvy tak mam spoluzacku ktera dela to ze na me krici klidne i pred uciteli jak vypadam neumym se oblekat atd ja ji odpovydam nezatezuj si hlavu
    Jednu dobu jsem se bavyl s jeji kamaradkou za jejimi zady na ni nadavala zeptala se ma ta jeji kamaradka jak se chova za jejimi zady tak jsem ji rek pravdu ona jsi neco vymyslela a je tez proti me ale je ta ticha
    -jelikoz jsem se odprisahl ze budu pomahat a mit u sebe vzdy lekarnicku tak za to se take me vysmyva ze mam bud velkou cca 5l nebou malou ta ma 400g rika zase dosel nekdo z pralesa ze? Atakdale a kdyz v tom clovek zil loni 5mesicu a dnes uz to zacalo znova........
    Dal se vysmyva za behani ze to pry nikoho nezajima ja ji odpovydam at si s tim nezatezuje hlavu a potom prosi o pomoc ostatni ve tride ji nemusi a me este vic protoze se nejak vymikam standartum ktere ve tride panuji a nezapadam do trendu a zvenči to nejde na me moc poznat ale zevnitr me to zere nepochopenim Proc by to nekdo delal? Ja jsem zastance toho ze kdyz se dva nemusi nemaj se bavyt ne si ublizovat a pokud takto rve na hlavaku v brne neni to prijemne mne ani kolemdoucim.
    Co s tím

    kluk, 13 let 7 trida, 1. září

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme Ti za důvěru. Píšeš, že je pro Tebe už od minulého školního roku náročné být ve škole. Trápí Tě poznámky Tvé spolužačky, která se Ti vysmívá za styl oblékání, a za Tvé koníčky, zejména pak za záchranářství. Pokud tomu rozumím správně, setkal ses s nevhodnými poznámkami i na veřejnosti. Ptáš se, co s tím.

    Dovedu si představit, že muselo být náročné se po prázdninách vrátit do třídy, kde ses už loni necítil dobře. Také píšeš, že to na venek není vidět, ale že Tě trápí nepochopení ostatních. Věřím, že pro Tebe není jednoduché poslouchat narážky týkající se věcí, které jsou pro Tebe důležité. Cením proto i Tvoji odvahu, že ses rozhodl na své trápení nebýt sám.

    Napadá mě, jestli není v Tvém okolí třeba dobrý kamarád, nebo dospělý, ke kterému máš důvěru a se kterým by sis o tom mohl promluvit. Zasloužíš si podporu od někoho dalšího. Z Tvé zprávy vnímám, že máš rád skauting a je pro Tebe důležitý pohled na svět, který představuje. Například to, aby si lidé neubližovali a pomáhali ostatním. Přemýšlím proto, jestli je třeba pro Tebe skaut místem, kde se cítíš ostatními přijatý a kde bys mohl o svém problému mluvit otevřeně.

    Přijde mi také důležité problém řešit i ve škole. Píšeš, že se urážky objevují i před učiteli. Přemýšlím nad tím, jak na to reagují. Také mě napadá, jestli ve škole nemáš nějakého oblíbeného učitele, kterému by ses mohl svěřit. Říkám si, že by mohlo pomoci problém probrat se školním psychologem a zkusit hledat cesty jak dál, aby ses ve třídě cítil lépe, nebo jak na poznámky v daný moment reagovat.

    Držíme Ti moc palce a přejeme, aby ses brzy mohl cítit ve škole lépe,

    Modrá linka

    Útoky spolužaček

    Škola

    Ahoj
    Omlouvám se jestli píšu zbytečně ale 2 holky z mojí (4.) Třídy mě pořád nadávají a strkají do mně když jsem sama.
    Předem moc děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne

    Ela, 9 let, 3. července

    Ahoj z Modré linky,

    jsem moc ráda, že jsi napsala a nezůstala na to sama. Není to zbytečné - naopak si myslím, že je důležité o takových věcech mluvit a oceňuji, že jsi to zvládla.

    Mrzí mě, že do Tebe dvě spolužačky strkají a nadávají Ti, zvlášť když jsi sama. Říkám si, že když k Tobě přijdou a jsou dvě na jednu, tak se možná bojíš, je Ti to líto, nebo jsi smutná z toho, co se děje. Asi nikomu by se nelíbilo takové chování. Jsem opravdu ráda, že jsi napsala. Zároveň mě napadá, zda někdo ve Tvém okolí ví, co se děje. Napadá mě, jestli si toho třeba nevšiml někdo ve škole, třeba nějaká paní učitelka nebo pan učitel. Přijde mi důležité, aby věděli, co se odehrává, aby Tě v tom mohli podpořit. Stejně tak si říkám, zda Tví rodiče ví, čím si procházíš, nebo jestli není ve Tvé třídě někdo - kamarád nebo kamarádka - kdo by Ti v tom mohl být oporou. Přála bych Ti, abys na to nebyla sama a měla někoho, s kým můžeš být a kdo Ti může pomoci.

    Pokud se takové útoky budou dít dál a ty dvě holky Tě budou dál napadat nebo Ti nadávat, myslím si, že je důležité to někomu říct. Nikdo si nezaslouží, aby se k němu někdo takto choval. Proto Tě chci ještě jednou podpořit v tom, to někomu říct - paní učitelce, vychovatelce, školnímu psychologovi/psycholožce anebo rodičům.

    S přáním slunečného léta,

    Modrá linka

    Hádky s holkami z jiné třídy

    Škola

    Ahoj Alíků
    Mám takový problém, pohadala jsem se s holkama s becka . Vlastne o nas rikaly nehezka slova ale ne nam do oci a my ( parta me a mych kamaradek) jsme si o nic v chatu taky nerikaly hezke veci a vim ze jsem to rikat nemusela ale uz se stalo. A jde o to ze jedna moje „ kamaradka“ jim to ukazala a stve me to.. Ted na nas hazi obliceje a dneska jsme ji tu jednu holku potkaly a trochu jsme se hadaly ale nebylo to nic velkeho ale jde o to ze zitra s tou jejich tridou jedeme na celodeni vylet a ony tam budou nevim co mam delat a nechce se mi tam :-( taky s nima mame telocvik a vzdycky se nam smeji kdyz se neco nepovede a nebavi me to a castecne i mrzi.. Doufam ze to neni kravina a děkuji předem
    Pardon za pravopis :-)

    holka, 11-13 let, 4. června

    Ahoj,

    zdravíme Tě z Modré linky a děkujeme za důvěru.

    Píšeš, že jste se pohádaly s holkami z béčka. Na obou stranách padla nehezká slova a jedna z Vašich „kamarádek“ jim ukázala skupinový chat Vaší party. Teď po Vás házejí obličeje a s jednou z nich ses pohádala. Nejvíc Tě ale trápí společný celodenní výlet, na který máte jet. Nevíš, co dělat, a vůbec se Ti tam nechce.

    Když si představuji, jaké to pro Tebe asi je, napadá mě, že se můžeš cítit nepříjemně, trapně, možná i trochu provinile. Konflikty bývají vyčerpávající a chápu, že Tě celá situace mrzí. Připadá mi to jako něco, co je zbytečné a co Ti bere energii.

    Kontrolovala jsem datum, kdy jsi nám psala, a obávám se, že Ti nestihnu odpovědět ještě před výletem, který už pravděpodobně proběhl. To mě mrzí. Pokud bys někdy potřebovala rychlejší podporu, můžeš nám zavolat nebo využít chat linky důvěry.

    Přesto bych Ti ráda napsala alespoň pár myšlenek. Přijde mi důležité, abys na takovou situaci nebyla sama. Přemýšlím, jestli stojíš o smír a klid. A stojí o něj i Tvoje spolužačky? Pokud ano, možná by stálo za to zkusit si o celé věci promluvit a hledat cestu, jak napětí mezi Vámi zmírnit.

    Pokud byste na to samy nestačily, mohla by Vám pomoct třídní učitelka, jiná důvěryhodná učitelka nebo školní psycholožka. Neboj se svěřit ani někomu doma, pokud máš pocit, že Tě vyslechne a podpoří. Někdy pomůže už jen to, že na starosti nejsme sami.

    Možná zazněla z obou stran slova, která Vás mrzí. Přesto věřím, že existuje způsob, jak situaci postupně uklidnit. Někdy stačí, když se najde někdo, kdo udělá první krok k domluvě.

    Držíme Ti pěsti.

    S pozdravem a přáním všeho dobrého,

    Modrá linka

    Nerozumím si se svou třídou

    Škola

    Ahoj,
    Mám takový problém, vůbec si nerozumím se svou třídou... Nevím, co mám dělat, už to trvá dva roky... Teď jsem se bavila s jednou holkou, ale ona se začala chovat strašně otravně, už se se mnou prostě bavit nechce. No a ten problém je, že mám chuť svým spolužákům ublížit... Ne nutně fyzicky, spíš psychicky. Vím, že je to špatně, proto sem píšu, ale mám prostě strašné nutkání něco udělat. Začínám si připadat jako Tom Raddle:„Ublížím jim, když chci.“
    Víc si rozumím s druhou třídou, ale to není ono, není to někdo, s kým bych mohla jezdit na školní výlety atd. Docela mě to štve a nevím, co mám s tím vším dělat. Nějaké večery brečím, protože se mi do toho kolektivu nechce a už dál prostě nemůžu...
    Také mám strašně ráda zeměpis, řekla bych, že jsem v něm dobrá. Zvládám najít všechny státy světa na slepé mapě a rozeznat vlajky Evropy, Asie a Afriky a hlavní města Evropy a Asie. Jenže to je taky docela problém, ostatní to nechápu, myslí si, že jsem divná... A s divnými se bavit přece nebudou...
    Prosím, pomozte mi 🙏

    Holka, 20. května

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že se ve své třídě necítíš dobře. O to víc jsem ráda, že ses rozhodla napsat a nezůstala jsi na to sama.

    Říkám si, že se může stát, že si s lidmi, kteří jsou kolem nás, nesedneme. Neznamená to ale, že je to jednoduchá situace a věřím, že se pak můžeš cítit nejen osaměle, ale i smutně nebo naštvaně. Dává mi smysl, že Tě pak napadají i myšlenky na to ublížit spolužákům, zároveň mě ale mrzí, že to takto cítíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že by nebylo dobré jim ubližovat a píšeš o tom. Když se necítíme dobře, je běžné, že se snažíme emoce nějakým způsobem pustit ven - občas tomu může pomoct sport, využít energii, kterou v sobě hromadíme, způsobem, který je zdravý. Nejen sport nebo jiná fyzická aktivita ale může pomoct. Přemýšlím, jestli Tvé okolí ví, jak Ti v poslední době je. Sdílet své potíže s ostatními může také ulevit. Napadá mě si o tom zkusit promluvit s rodiči, nebo třeba se svou třídní učitelkou - nebo někým jiným, komu ve škole věříš. Píšeš, že si rozumíš s druhou třídou, tak si říkám, jestli neexistuje možnost, že bys do druhé třídy přestoupila (pokud je to stejný ročník). Věřím, že mohou existovat i jiná řešení, proto Tě chci podpořit v tom, si o tom s někým promluvit.

    Přijde mi moc dobře, že si rozumíš s druhou třídou a nacházíš tam kamarády, i když to úplně nevynahrazuje mít takové lidi ve své třídě, není to málo. Je také moc dobře, že jsi našla něco, co Tě baví a co Ti jde, tedy zeměpis. Každý jsme jiní a máme jiné záliby, a to je v naprostém pořádku. Chtěla bych Tě podpořit v tom, dělat takové věci, které Tobě dávají smysl a baví Tebe. Chápu, že Tě může mrzet, že to ostatní nechápou, zároveň si říkám, že i tohle Tě dělá jedinečnou osobou.

    Kdyby se Tvé myšlenky na to, že ublížíš spolužákům stupňovaly a bála by ses, že bys jim mohla ublížit, neváhej se obrátit buď na někoho dospělého, komu věříš, nebo např. na Linku bezpečí (116 111), nebo na jinou linku důvěry. Na své potíže nemusíš být sama, zasloužíš si podporu a místo, kde se budeš cítit dobře.

    Držíme palce do dalších dní.

    Modrá linka

    Problémová třída

    Škola

    Ahoj,
    Mam problém ,který potřebuji vyřešit jsem v primě na gymplu takže první rok a moje třída je velmi neklidná, hlučná a problémová. A to tolik že si na nás chodí učitele stěžovat každou chvíli, někdy i třeba několikrát do dne a třídní to vždy řeší kázeňským postihem. No ale spousta lidi už u nás ze třídy jich má tolik že je to skoro každodenní záležitost a tak je to nijak neusměrňuje. A pak je nás tam pár ,kteří se chtějí chovat dobře jenomže ať uděláme cokoliv nikdy se to nevyrovná těm ostatním a už je to docela unavující vše marně žehlit a učitele nás potom i kritičtěji hodnotí. Dneska dokonce jsme měli výchovnou poradkyni na přírodopis a ona půlku hodiny zabrala jen promluvou do duše jenomže ti co to způsobili se jen začali smát a ona začala ,že to bude řešit s rodiči apodob. Ja si mám jet 23.5 pro štěně a bojím se ,že mi ho rodiče nebudou chtít nechat. A že bych si o tom s někým promluvila to taky nepřipadá v úvahu.Jsem introvert už od malička a to tak,že se ptám kámošky i jak se zeptat učitele jestli nemůžu jít na záchod což tuhle situaci neulehčuje. Jednou jsem měla zlomenou ruku a oni mě bouchli botou do ramene tak jsem to šla radši nahlásit aby z toho nebyl průšvih a od té doby jsem podle třídy jenom práskač. Možná je to blbost řešit ale ja už nevím co mam udělat.
    Omluvám se za případné chyby v textu a přeji hezký den.

    holka, 11 let, 14. května

    Ahoj z Modré linky,

    je moc dobře, že se svěřuješ a na náročnou situaci nezůstáváš sama. Píšeš nám o tom, že jsi prvním rokem na gymplu a bohužel máte problémovou třídu. Představuju si, jak moc náročné musí být přihlížet nevhodnému chování ze strany spolužáků, když Ty se chováš slušně a netýká se Tě to. Bohužel se pak stává, že ve třídě „zaniknou“ ti, kteří se chovají slušně a žádné problémy nedělají, mezi které patříš i Ty. Úplně rozumím, že je to pro Tebe unavující a mrzí mě, že musíš v hodině poslouchat kázeňská opatření, která se Tě netýkají. Věřím, že je velmi náročné i to, že jsi pak kritičtěji hodnocena, i když za to vůbec nemůžeš.

    Píšeš dál o tom, jak se bojíš, že si 23. 5. nebudeš moct vyzvednout štěně, protože řešíte ve třídě problémové chování. Zároveň se bojíš o tom mluvit. Myslím si, že by mohlo být důležité, aby o situaci ve třídě rodiče věděli. O tom, jak se tam cítíš a že se chováš spořádaně a jsi na tom naopak znevýhodněna. Domnívám se, že není důvod, aby ses doma musela bát následků za něco, co sama neděláš. To, že se ostatní chovají nevhodně, nevypovídá nic špatného o Tobě.

    Úplně chápu, že se o tak těžkých věcech hůř hovoří. Napadá mě, jestli bys rodičům nechtěla ukázat svůj dotaz na Alíkovi, kde jsi to hezky sepsala.

    Také si říkám, jestli učitelé a výchovná poradkyně vědí, jak se cítíte vy, kteří nepěknému chování třídy pouze přihlížíte a jste nevinní. Přemýšlím nad tím, že by to mohlo být vhodné otevřít s někým z učitelů, komu věříš, nebo třeba se školní psycholožkou. Klidně by sis opět mohla udělat písemnou přípravu, abys to nemusela ústně vysvětlovat, což je pochopitelné, že se o tom těžko mluví. Případně se domluvit s kamarádkou a řešit to společně, pokud je to pro ni také nepříjemné.

    Moc Ti držíme palce, aby vše dobře dopadlo a situace se zklidnila.

    Modrá linka

    Necítím se dobře na školních akcích

    Škola

    Ahoj poradno.

    Jsem v 8. třídě a s kolektivem je to u mě prostě pořád stejný – nezapadám. Na prvním stupni to šlo, ale od šestky se to zlomilo a od té doby se cítím jako totální páté kolo u vozu. Ne že by na mě byli zlí, to ne, prostě páté kolo u vozu. Když už bych se s nimi zkusila bavit, nepůjde to. Oni se nebudou chtít bavit se mnou a já popravdě také už ne. Mám tedy jednu kamarádku, ale s tou je to strašně složitý. Dřív jsme byly obě střelené, upovídané, ale teď už to prostě není ono a pochopit by to mohl jen někdo, kdo by byl v mé kůži. Stalo i nestalo se toho mezi náma tolik... prostě velmi složité na vysvětlování. A i kdybych se já či ona snažila sebevíc, prostě už to nikdy nebude stejný jako dřív. Neříkám, že ji nemám ráda, mám, ale zároveň... Jak říkám, pochopit by to mohl opravdu jen někdo tehdy, kdyby byl v mé kůži.

    Školní výlety, lyžáky, Londýn... cokoli vícedenního. Já tam prostě a jednoduše nepatřím. Navíc nesnáším sport, nejde mi a nebaví mě, a tyhle akce jsou skoro vždycky především o pohybu. Jenže v tom je ještě něco víc, co ani nedokážu pojmenovat – prostě tam nejsem šťastná a na tyhle akce se mi nikdy nechce.
    Teď přišla další přihláška na 3-4 dny do přírody (chatky). Máma byla nadšená jako vždycky: „Jé, to je super.“ Já se jen snažila vysvětlit, že jet nechci, což ji okamžitě naštvalo. Já se za to taky nesnáším, mami. Vím, že jiný děcka by za to daly cokoli, a připadám si tak strašně vybíravá. Jenže můj výraz (mám RBF, tzv. Resting Bitch Face) a styl vyjadřování se říká opak, takže vypadám, že jsem jen hnusná a nevděčná, i když mě to vnitřně strašně mrzí.
    Skončilo to tak, že jsem mámě řekla, ať mě tam klidně přihlásí pokud chce, a pak jsem jí přiznala, že po návratu z výletů vždycky lžu... teda ne tak docela. Chtěla jsem už jít do pokoje, s tím, že ona na mě ještě zavolala: „Však vždycky po těch výletech říkáš, že to bylo dobrý.“ Nevím proč, nemám ve zvyku říkat věci narovinu, ale teď jsem řekla takovým otráveným tónem: „Jo, to ti říkám vždycky.“ Jo, říkám to vždycky, že to bylo dobrý, ať už kvůli těm penězům, co za to dali, nebo protože prostě nechci znít nevděčně, když už tak působím... Máma na mě pak začala křičet, ať se chovám normálně, že co si myslím, že si budu pořád diktovat jestli někam chci nebo nechci (vždycky jsem musela nakonec všude jet), že chci jen sedět u mobilu a notebooku...
    Hrozně to bolí. Slyšet nahlas to, co si o sobě sama v hlavě myslím. Abych pravdu řekla, nemám se ráda, fakt nemám. Cítím se pod tlakem, že musím jezdit někam, kde ostatní si to opravdu užívají a já prostě tam jen jsem. Zároveň ta moje jediná „kamarádka“ na takových 60% nepojede, protože ona také nemá ráda takovéhle školní výlety. Nevím, jak mámě vysvětlit, že to není o lenosti, ale o tom, že se tam prostě necítím úplně dobře. A když už se o to pokusím, ona to nepochopí, nikdy mě nechápe a vím, že v tomhle věku to říká spoustu lidí, ale opravdu to myslím vážně. Vlastně se jí asi kolikrát nedivím, ale... ale.

    No, jenže zároveň mi došlo také to, že bych musela chodit po dobu těch pár dnů do jiné třídy, pravděpodobně k deváťákům. To také ale nechci, protože ani ti mě nemusí, já nemusím je, a moje sociální úzkost by tohle úplně dobře nepřekousla.

    Doufám, že nevyznívám až moc jako ubrečená fňukna a předem moc děkuji za odpověď. ❤️‍🩹

    1. S.: Nechci aby si kdokoliv myslel, že svou mamku nemám ráda, není to pravda. Mám a ona umí být hrozně hodná, ale nic to nemění na tom, že mi prostě nerozumí, ať už se snažím vysvětlit skoro cokoliv.
    2. S.2: Hned zítra musíme odevzdat přihlášku, zda jedeme nebo ne, takže tak...
    holka, 16. března

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou nám popisuješ Tvou aktuální situaci se školními výlety. Mrzí mě, že se ve třídě necítíš mezi svými a že s kamarádkou už to není jako dřív. Na vícedenní výlety se Ti nechce, zároveň Ti je líto, že to “nejde”. Je pro mě taky pochopitelné, že dalším z důvodů je to, že nemáš blízko ke sportu. Kdyby ses rozhodla nejet, tak bys byla v jiné třídě, a to je pro Tebe taky nepříjemná představa.

    Teď, když odpovídáme, tak už máš asi přihlášku rozhodnutou. Ať už pojedeš či ne, tak bych Ti moc přála, aby to bylo minimálně snesitelné a možná i v něčem fajn. Je přeci jen něco, co bylo v minulosti na podobných akcích aspoň trochu příjemné? Možná to nemusí být hned spojené s ostatními spolužáky, ale zkrátka jen s tím, co se tam Tobě osobně líbilo? Vím, že to může znít náročně, ale často může pomoct třeba to, když si v prostředí, kde se zrovna necítíš, uděláš svůj kousek pohodlí, “to Tvoje”. Co by to pro Tebe mohlo být? Možná to budou nějaké věci, co si vezmeš s sebou, anebo něco, čemu se tam budeš věnovat (třeba hudba, tvoření, knihy aj.). Nemusíš se do kontaktu s ostatními nutit. Zároveň možná nastane chvíle, kdy budeš mít chuť a přijde Ti, že by to šlo. Pak můžeš zkusit třeba někoho oslovit, zeptat se na něco, nebo spolu můžete něco sdílet. Tím, že na výletě je hodně jiné prostředí než ve třídě, tak to může mezi vámi i jinak fungovat. Může to tak být, i když máš jinou zkušenost z minula. Chtěla bych Tě podpořit k tomu, abys zkoušela zůstat otevřená k takovým novým možnostem. To, jak to ve třídě teď máš, se může postupně měnit. Zároveň to někdy chce taky kus odvahy a aktivity, ale nemusíš na sebe tlačit.

    Možná budeš mít chuť to ještě zkusit probrat s mamkou, i když Tě nemusí plně chápat, může Ti říct svůj pohled a zkušenost. Pokud na škole máte školní psycholožku, mohla by ses jí zkusit svěřit s tím, co prožíváš, a mohly byste spolu hledat cestu ke zlepšení. Přála bych Ti, aby ses sama se sebou i mezi ostatními mohla cítit lépe. Je v pořádku říct si v tom o pomoc.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Jak zjistit kolik bodů potřebuji na přijetí

    Škola

    Ahoj poradno
    Jelikož budu brzy podávat přihlášky na střední, chtěla jsem se zeptat na moji šanci přijmutí na střední školy. Doma píšu testy z češtiny na 40-45 bodů a matiku 34-38 bodů. Když jsme psali přijímačky nanečisto měla jsem z matematiky 29 bodů a z češtiny 35 bodů. Škola na kterou chci nejvíce je Spš v Kutné Hoře na obor IT. O kolik bodu bych se mela zlepšit abych mela jistou šanci na přijetí ?

    holka, 1?let, 6. února

    Ahoj milá pisatelko,

    “jistotu” ti nikdo férově neslíbí, protože záleží na tom, kolik silných uchazečů se letos na IT v Kutné Hoře sejde. Dá se ale docela dobře odhadnout, kde je bezpečná zóna.

    Body si musíš spočítat na základě podmínek přijímacího řízení.

    1) Jak se tam počítají body

    • JPZ ČJ max 50 + JPZ M max 50 → dohromady max 100
    • Známky (M, F, ČJ, AJ za 2. pololetí 8. třídy a 1. pololetí 9. třídy) → max 56
    • Soutěže/olympiády/ECDL → max 10

    O= Minima: aspoň 50 bodů celkem a zároveň min. 15 bodů z matiky i z češtiny.

    2) V seznamu výsledků pro obor IT (2025) je vidět, že už kolem 78 bodů celkem se objevují nepřijatí „pro nedostačující kapacitu“, a naopak jsou přijatí i kolem 79–80 bodů celkem (takže hranice se motala někde v tom pásmu). To je ale vždycky “podle ročníku” – příští rok to může být o něco výš i níž.

    3) Co to znamená pro tebe
    - K JPZ se ti přičtou ještě body za známky (max 56). U spousty lidí to dělá klidně 30–50 bodů navíc.

    Pokud bys měla ze známek třeba jen 30 bodů, tak s nanečisto JPZ 64 jsi na ~94 bodech celkem. Pokud ze známek dáš 40 bodů, jsi na ~104 bodech celkem. To už je nad tím loňským “rizikovým pásmem” kolem 78–80.

    O= Zlepšovala bych hlavně matiku (tam máš největší rezervu mezi “doma” a “nanečisto”). Zároveň se říká, že letos byla matematika nanečisto poměrně těžká.

    *O I když míříš na jednu školu, využij 3 přihlášky a priority nastav strategicky (1. SPŠ KH IT, 2.–3. realistické zálohy). To je v praxi největší pojistka.

    Držím palce,
    Linda