Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že Tě trápí velká prsa a nepřidávají Ti ani poznámky mamky, že Ti závidí. Nepomáhá ani nosit volné oblečení, protože pak se zase necítíš dobře ve svém těle celkově.

Mrzí mě, že se trápíš se svou postavou. Představuju si, jak to pro Tebe musí být těžké, když se kvůli svému tělu necítíš dobře a zároveň slýcháš poznámky, které Ti v tom nepomáhají.

Zároveň bych Tě chtěla podpořit v tom, že to tak má více lidí ve Tvém věku. Tělo se vyvíjí, prochází změnami a někdy může být těžké to přijmout. Psala jsi, že bys ráda sportovala a věřím, že i to může být cesta, aby ses cítila lépe. Obecně sport je blahodárný na více věcí. Pomáhá člověku cítit se lépe i po psychické stránce. Říkáš ale, že nemůžeš chodit běhat a ani nijak sportovat mimo dům. Napadá mě, jestli by si o tom nešlo promluvit s rodiči, že je to pro Tebe důležité. S mamkou bys mohla probrat i to, že Ti není příjemné, když Ti říká o té závisti, a že pro Tebe jsou teď prsa naopak tématem, které Tě trápí. Mohla bys jí i říct o výběru podprsenek, a že teď máš pouze dvě padnoucí. Myslím, že je důležité, aby to věděla, když Ti je kupuje, a mohla Ti tak pomoci zařídit takovou podprsenku, která Ti bude vyhovovat. Někdy také uleví, když člověk na problém nezůstává sám. Moc bych Ti přála mít ve svém okolí podporu.

Také se ptáš, od kdy si můžeš lakovat nehty a od kdy se můžeš líčit. Nejsou na to žádná pravidla. Dívky se většinou začínají líčit právě v období puberty, ve kterém jsi. Je to o tom, na co se cítíš. Ze začátku je dobré začít zvolna a uvidíš, jaké to pro Tebe bude. Můžeš se o tom také poradit s mamkou a vyjádřit své přání.

Nemusíš se bát, že bychom tento dotaz někam předávali. Předání zvažujeme např. v situaci, kdy se jedná o závažné trestné činy.

Měj pěkné letní dny a držíme Ti se vším palce.

Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

moc si vážíme Tvého dotazu, se kterým se na nás obracíš.

Píšeš, že vedle školy se snažíš si (už ve 13 letech!) rozjet internetový byznys a vkládáš to toho nemálo úsilí. Hledáš co nejefektivnější metody, jak si udržet pozornost a produktivitu. Dříve jsi využíval kofein, teď přemýšlíš nad suplementy.
Moc oceňuji, že Ti na sobě záleží a snažíš se k doplňkům stravy přistupovat zodpovědně a ptáš se, v jakém množství a v jaké kombinaci je můžeš brát. Rádi bychom Ti vyšli vstříc s konkrétní radou, ale nejsme lékaři. Bohužel Ti nemůžeme dát relevantní zpětnou vazbu na Tvůj dotaz ohledně doplňků stravy. Co se týče spánku - je moc dobře, že se snažíš dbát na správnou spánkovou hygienu.

Vnímám, že Ti hodně záleží na Tvé budoucnosti, vkládáš do ní spoustu energie a nebereš ji na lehkou váhu. Přemýšlím nad pár tipy, které by Ti mohly pomoct soustředění zefektivnit. Je to například odpočinek, meditace/relaxace či sport. Nemusí to být tedy nutně jen suplementy, ale i přirozené a běžně dostupné aktivity. Schopnost se soustředit má, jak sis jistě všimnul, přirozené zákonitosti, svou kapacitu. S rostoucím věkem čas dobré soustředěnosti roste - a dosáhne svého maxima. Doporučuji dbát na to, co Ti říká Tvé tělo a s tím přirozeně pracovat a začlenit do svého plánu i cílené pauzy, které velmi pomáhají. Můžeš to vyzkoušet a uvidíš, jaké to bude mít výsledky.

Přejeme Ti mnoho úspěchů i zaslouženého odpočívání - a zdravý balanc mezi nimi.

S pozdravem a přáním všeho dobrého,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem moc ráda, že si píšeš o podporu. Vnímám, jak moc na Tebe doléhá, že se nikdy nesetkáš se svými oblíbenými tvůrci.

Přijde mi úplně pochopitelné, jak moc Tě mrzí, že nikdy nepotkáš žádného interpreta, kterého ráda posloucháš. Z Tvé zprávy vnímám velký smutek, možná i bezmoc a vztek z toho, že posloucháš hudbu, která už nevychází a Ty se tak nemůžeš setkat s těmi, které obdivuješ. Zmiňuješ, že miluješ Michaela Jacksona a že to je úplně samostatný problém - že Tě ničí, že jej nikdy nepotkáš. Když pro nás nějaký interpret hodně znamená, může to bolet podobně jako ztráta někoho, kdo nám byl blízko. Jde mi hlavou, že Tě jejich hudba nějakým způsobem oslovuje, zkrátka jí rozumíš a je pro mě pak pochopitelné, že se cítíš smutně z toho, že už nikdy nevzniknou nové písničky a že je nikdy nepotkáš.

To, že třeba Michaela nepotkáš osobně, ale neznamená, že to, co pro Tebe znamená, není skutečné. Něco z něj, a i z ostatních, tady zůstalo právě v hudbě. Možná by teď mohlo pomoct netlačit na sebe a prožít to, co cítíš, např. plakat, když jsi smutná. Zároveň bych Ti přála umět ten smutek prožít, ale nenechat jej úplně převzít kontrolu – třeba si pustit jednu písničku, která tě spíš uklidňuje, nebo jim třeba napsat dopis, do kterého napíšeš, co bys jim chtěla říct. Stejně tak může pomoct zkoušet dělat i jiné věci, které Tě baví a naplňují, trávit čas s přáteli, nebo se věnovat i jiným koníčkům. Smutek může pak působit méně intenzivně a třeba se Ti povede lépe se přes něj postupně přenést.

Pokud by toho na Tebe však bylo moc, neboj se si o tom promluvit také s někým dospělým - s rodičem, nebo se školním psychologem, pokud ho na škole máte.

Přejeme Ti mnoho sil.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že pravidelně od 12 let masturbuješ s různou frekvencí a ptáš se, jestli je to O.K. Dál se nás ptáš na náš názor týkající se vztahu se starším klukem.

Vnímám, že nad tím nyní hodně přemýšlíš a chci Ti napsat k tématu masturbace, že si nemyslím, že jsi „narušená“. Masturbace je běžnou součástí života a v dospívání člověk poznává své tělo a to, co se mu líbí. Jak často se sebeuspokojovat je individuální. Masturbace má přinášet pěkné pocity a nemá Tě omezovat. V momentě, kdy cítíš, že např. nemáš čas na věci, které ve svém životě chceš mít (např. to mohou být kamarádi, Tvé zájmy), tak by možná stálo za to se pak zamýšlet nad snížením frekvence. Důležité je, jestli Ti to takhle vyhovuje.

Dál se nás ptáš, jestli by bylo divné, kdybys v patnácti letech chodila se starším klukem např. devatenáctiletým. Holkám se často líbí starší kluci a tak je pochopitelné, že to tak máš. Možná je ve Tvém okolí někdo z přátel nebo i dospělých, komu věříš, a můžete to společně probrat. Váš rozdíl by mohl být v pořádku, ale primárně záleží na tom, jestli byste si rozuměli a také je důležité, abyste navzájem respektovali své hranice. Je důležité vnímat sama sebe a to, co potřebuješ a v čem je Ti dobře.

Přejeme Ti pěkné slunečné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Představuju si, že se Ti několik těžkých věcí sešlo najednou. Když člověk delší dobu cítí samotu, nepochopení nebo stres doma i ve škole, je přirozené, že hledá bezpečí a klid. U Tebe se to zřejmě stalo vůči Martě, kterou zmiňuješ. To není něco „divného“ nebo špatného. Zároveň bych Ti přála podporu z okolí, která Ti bude dobře dostupná a dlouhodobá. Marta totiž nemůže nést roli rodiče a ostatních Tvých blízkých. Pořád je to člověk, kterého osobně neznáš, i když jste si rozuměly v komentářích. Rozumím, že se vůči ní objevil i vztek, může to být reakce na Tvůj silný vztah k ní, ale zároveň ten vztah není tak blízký nebo skutečný, jak bys možná potřebovala.

To, co popisuješ ve škole, mi zní vážně. Tahání za tašku, pokřikování nebo zesměšňování není v pořádku. Nemusíš to zvládat sama. Neboj se ozvat dospělému ve škole, kterému věříš - možná to bude třídní, školní psycholog, výchovný poradce. Měl by Ti pomoct situaci zklidnit a vymyslet, co se dá dělat, aby ses mohla mít ve škole lépe. Říkám si, že by možná stálo za to se kamarádky poptat, co se stalo, že kontakt omezila, můžeš jí říct, co ohledně toho cítíš Ty a o co stojíš. Někdy je snazší se soustředit na jednoho kamaráda, kamarádku, ke kterému/které se cítíš blíž, než se zabývat vztahy se všemi spolužáky. Chtěla bych Tě taky podpořit, aby sis zkusila najít něco, čemu by ses mohla věnovat ve volném čase a přicházet tak na jiné myšlenky a mít z toho fajn pocit - možná nový kroužek, možná ráda maluješ, hraješ na něco, sportuješ, čteš, cokoliv je Tvé, nebo Tě láká zkusit. Možná Ti to pomůže i v odstupu od sledování profilu Marty.

Je mi líto, že se rodiče doma hádají, zároveň jejich konflikty jsou mezi nimi a není to Tvá zodpovědnost. Pokud budeš mít chuť, můžeš jim říct, jak se cítíš, když slyšíš, že se hádají.

Určitě není Tvou povinností posílat papírky nebo dělat věci, které Ti přijdou zbytečné. Zároveň někdy pomůže zkusit působit méně „proti nim“ a víc neutrálně.

Klidnější dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

popisuješ nepříjemnou situaci s Tvou učitelkou. Představuju si, že Tě to mohlo opravdu překvapit, mohl ses cítit trapně, bezradně, prostě něco, co jsi nechtěl. Chápu, že jsi/byl jsi nervózní z toho, co bude dál.

Říkám si, že jsi v tu chvíli i nenadálou situaci zvládl fakt dobře - zkrátka jsi popsal nahlas, co se stalo - byl to omyl. Možná byla paní učitelka stejně překvapená jako Ty, proto ten výraz. Uvidíš, jestli to bude ještě téma, je na Tobě, jestli se k tomu chceš vracet. Možná se k tomu vrátí p. učitelka, ale možná taky vůbec ne. Na první poslech mi to nepřijde jako něco, k čemu by měla být velká potřeba se vracet ze strany učitele. Ale kdo ví.

Říkám si, že tahle vzpomínka bude určitě časem taky blednout a nebude už tak palčivá, jako je pro Tebe možná teď. Možná by mohlo být úlevné svěřit se s tím kamarádům, kterým věříš anebo vašim.

Fajn dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že když si s někým povídáš, stává se Ti, že se v různých situacích rozpláčeš. Představuju si, jak moc to pro Tebe může být tíživé a je dobře, že jsi na to nezůstala sama a poslala jsi dotaz do Alíkovy poradny.

Vnímáš u sebe, že se Ti to stává, když ze strany druhých cítíš tlak např. ze strany paní učitelky, ale i doma. Situace, kdy jsme vedeni k tomu, že se musíme učit a musíme splnit nějaké konkrétní povinnosti nejsou jednoduché. O to těžší je, když se tolik snažíš a pak to není oceněno, tak jak by sis přála. To je pak úplně pochopitelné, že Tě to mrzí a může to někdy doprovázet i pláč. Máš pravdu, že mamka Ti může z pozice rodiče připomenout úklid a není na tom nic špatného, ale je to už určitý úkol, který bys měla splnit a to opět může vyvolávat ten tlak.

A jak píšeš o pláči v souvislosti s naštváním nebo s pocitem, že jsi někomu ublížila, silné prožitky mohou taky podpořit pláč. Chtěla bych Tě ujistit v tom, že pláč sám o sobě není špatný. Člověku se mnohdy i uleví, když to ze sebe pustí ven. Úplně ale rozumím tomu, že to pro Tebe může být někdy matoucí a omezující a rozhodně není nic příjemného slyšet od ostatních, že Tě považují za až moc citlivou. To člověku nepřidá.

Mohlo by pomoct zkusit si všímat, co se děje těsně předtím, než se rozpláčeš. Někdo na sobě pozná třeba stažený žaludek, tlak na hrudi nebo rychlejší dýchání. V takové chvíli někdy pomůže zkusit se na chvíli zastavit, párkrát se pomalu nadechnout nebo se napít vody. Pokud se dá na situaci připravit předem (např. na třídní schůzky), můžeš si vzít něco, co Ti dodá v náročné chvíli více klidu - pro někoho to může být oblíbené oblečení nebo třeba nějaký talisman. Můžeš si také připomínat, že chyba, připomenutí povinností nebo horší známka nevypovídají nic o Tvé hodnotě.

Zároveň je dobře, že o tom mluvíš a hledáš radu. Pokud bys měla pocit, že Tě to trápí dlouhodobě nebo Ti to hodně zasahuje do školy, vztahů či běžného fungování, mohlo by být fajn svěřit se někomu dospělému, komu věříš. Může to být třeba mamka, školní psycholožka nebo jiná blízká osoba. Psycholožka (ať už ve škole nebo jinde) by si s Tebou mohla víc popovídat o tom, co v náročných chvílích zažíváš a jak to udělat, aby se Ti je dařilo zvládat víc podle Tvých představ. Zasloužíš si na to nebýt sama.

Přejeme Ti hodně sil a laskavosti k sobě samé.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

líbí se Ti a baví Tě pracovat s 3D tiskárnami. Zároveň cítíš, že Tě vzrušují. Nepíšeš, co přesně si pod tím můžu představit. Odpovím proto obecněji. Říkám si, že popisuješ nějakou svou vášeň - něco, co se Ti hodně líbí, do čeho jsi ponořena. To se může pojit se silnými emocemi a napojením na tu věc, následně i s fyzickým zaujetím, vzrušením.

Taky si říkám, jestli je to, když Tě to vzruší, něco obtěžujícího, co nechceš, anebo je to pro Tebe tak v pohodě, jen Ti to možná přijde “nezvyklé”? Ráda bych Tě podpořila v tom, abys mohla vnímat víc to, jestli je to pro Tebe samotnou O.K. V Tvém věku je objevování sexuality a toho, co Tě vzrušuje velmi normální a zdravé. Proto určitě můžeš zkoušet, hledat, experimentovat, ptát se. Jsou možná i další oblasti, lidé, situace, které Tě přitahují?

Pokud by ses v tom dlouhodobě cítila nepatřičně a nepříjemně, anebo by Ti přišlo, že se to nikam nevyvíjí, mohlo by být užitečné se o tom pobavit s někým dospělým, komu věříš anebo s někým z odborníků. Možná máte na školního psychologa, anebo Ti rodiče pomůžou najít odborníka, se kterým můžeš celou věc probrat a ujasnit si, co budeš potřebovat. Jsme tu pro Tebe i na lince/chatu, pokud bys měla další otázky.

Držíme palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, jak jsi z rodokmenu poznala, že Tvojí sestřenicí je Marta Dancingerová. Od té doby ji dost sleduješ na sociálních sítích, stahuješ si její fotky, seriály a trávíš s ní takto na dálku hodně času.

Je moc dobře, že si o pomoc říkáš a oceňuji, že ses zvládla svěřit. To, co popisuješ, se může stát. Je úplně přirozené, že když obdivujeme něčí tvorbu a náhle zjistíme, že jsme s danou osobností spjaté i v rámci příbuzenských vztahů, obvykle to vzbudí větší zájem. Tvůj obdiv a zájem o tvorbu Marty Dancingerové není problém, ale potíže mohou nastat, když tomu věnuješ až moc velké množství času a pak nezbývá čas na další povinnosti a věci, které máš ráda. Chci moc ocenit, že sis uvědomila, že sledováním Marty trávíš velké množství času, který bys mohla věnovat přátelům a svým koníčkům. To je první krok na cestě k tomu to změnit.

Napadá mě, že si můžeš zkusit si stanovit časový limit, po který můžeš sledovat sociální sítě Marty a její tvorbu, ale po tomto časovém limitu už v tom zkusíš nepokračovat. Zároveň si naplánuj i aktivity, které máš ráda a setkání s kamarády. Když to budeš mít napsané černé na bílém a budeš mít na určité časy domluvená setkání s kamarády, snáz se to dodržuje. I když k Martě cítíš velký obdiv a je to pochopitelné, můžeš se zkusit zamyslet nad tím, že jde o mediální osobnost, kterou přestože rodokmen zjistil vazby, v osobním životě neznáš. Možná to také trochu pomůže - vědomí, že můžeš vidět jen mediální obrázek a ne její skutečnou osobu v běžném životě.

Pokud bys měla pocit, že se Ti to nedaří omezit, nezůstávej na to sama. Pomoc existuje. Můžeš se obrátit na školního psychologa případně i napsat nebo zavolat k nám na linku. Přikládám odkaz: www.modralinka.cz.

Moc Ti přejeme, aby se Ti podařilo trávit čas podle svých představ a ať se vše urovná.

S přáním pěkných a klidných dnů,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, jak několik let už hraješ soutěžní hry. Trávíš tím až 4 hodiny denně.

Ptáš se nás, jak na vztek (gamer rage) a co by s tím šlo dělat. V první řadě chci moc ocenit, že jsi ochotný s tím něco dělat. To je první důležitý krok.

Vztek pramení z různých důvodů, například z nahromaděného neklidu, velké soutěživosti a taky frustrace, když se hra třeba nedaří dle Tvých představ.

Psal jsi, že když prohráváš a někdo Tě ve hře zabije, zachvátí Tě vztek. Chtěla bych Tě podpořit v tom, že prohra je běžnou součástí života a i když je to v tu chvíli nepříjemné, každý někdy prohraje.

Prvním krůčkem je, že si v dané chvíli přiznáš, že máš tendenci se vyvztekat. Zkus to zastavit a dát si chvilku pauzu. Např. si můžeš říct konkrétně, že 5 sekund po smrti ve hře nebudeš nic říkat. V pauze se můžeš např. zaměřit na nádech a výdech. Ideální je nadechovat se nosem a vydechovat pusou. Výdech by měl být dvakrát tak delší. Soustřeď se, jak se břicho při nádechu zvedá jako balónek a při výdechu klesá.

Můžeš si i všímat věcí kolem sebe a pojmenovat si co vidíš, cítíš a užít k tomu různé smysly. Je možné si jít také na chvíli zacvičit nebo odejít od počítače.

Konkrétní tipy na uvolnění (různá dechová a jiná zklidňující cvičení) najdeš v mobilní aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout a která Tě navede krok za krokem.

Moc Ti přejeme, ať se cítíš lépe a pěkné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se více věcmi, třeba se svým zájmem o kluky, o čtení náročnějších knih a také o tom, že se teď cítíš méně oblíbená než dřív. Ptáš se, zda je něco špatně s Tebou nebo ostatními a proč Ti roste ego a ostatní Tě vnímají jako smutnější.

Je dobře, že ses nám ozvala a svěřila ses s tím, co Ti teď běží hlavou. Vícekrát jsem si Tvůj dotaz pročítala a nejsem si jistá, zda všemu správně rozumím, přesto se pokusím odpovědět co nejvíc výstižně a pokud budeš chtít, můžeš si pro sebe vybrat to, co Tě osloví.

Přemýšlím o Tvé otázce, zda je s Tebou nebo ostatními něco špatně a také nad tím, kde asi tyto otázky vznikly. Z toho co píšeš, prožíváš různé situace a říkám si teď, že je vlastně přirozené, hlavně v období dospívání, že hodně přemýšlíš nad sebou i ostatními a zažíváš třeba i pochybnosti.

Napadá mě, že Tvůj zájem (ale i obavy) vůči opačnému pohlaví jsou pochopitelné. Také je pochopitelné, že chceš od kluků, aby Tě podpořili. Je prima, když ve vztahu můžeme podporu dávat i dostávat. Na chvilku jsi zkusila být i s holkou. Nejsi sama, kdo uvažuje např. i nad tím, jaké je to být s holkou a v období dospívání hledá, jaké vztahy mu vlastně můžou vyhovovat. Nezní to, že by s Tebou bylo něco špatně.

Proč vnímáš, že Ti roste ego a proč Tě ostatní vnímají jako smutnější, to Ti bohužel nedokážu zodpovědět. Ale můžeš se ostatních na to více zeptat např. proč to tak hodnotí a čím to bylo dřív jiné. Nebo sama pro sebe popřemýšlet, jak se cítíš teď a jak dříve, zkusit si třeba obě varianty představit. Představuji si dále, jak Ti asi je, když ses cítila dříve oblíbená a teď už tolik ne. Rozumím, že to nemusí být úplně lehké a přemýšlím, co bys v tom dále potřebovala.

Je prima, že Tě baví čtení a přijde mi obdivuhodné, že zvládáš číst literaturu, která je spíše určena pro pozdější věk, jak sama píšeš. Je fajn dělat věci, které Tě dokážou potěšit.

Nevím, jestli jsi dostala odpovědi, které jsi hledala takto po e-mailu (kdy není možné doptávat se), můžeš ale přijít i do chatu nebo nám zavolat.

Přejeme Ti pěkné a klidné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s otázkou, jak zadržet brek, který Ti v tu chvíli nepomáhá. Je pochopitelné, že se Ti to děje. Někdy je toho zkrátka moc, i když Ti může připadat, že vlastně nejde o “vážné” věci, můžou se kupit a vytvářet tlak. Tělo pak zkrátka může zareagovat pro Tebe nečekaně a pláč předejde slova. Když jsou emoce silné, je někdy lepší, je zkusit trochu zklidnit a teprve pak zkusit mluvit nebo cokoliv dalšího.

Na zklidnění těla většinou dobře funguje práce s dechem. Zkus se zhluboka nadechnout a výdech udělej delší než nádech, opakuj aspoň pětkrát. Nebo se rozhlédni a potichu si pojmenuj pět věcí, které vidíš, čtyři, které cítíš dotykem, tři věci, které slyšíš. Nemusíš začít hned odpovídat nebo vysvětlovat. Dej si svůj čas, můžeš říct jen jedno slovo “počkej”, “za chvíli”, anebo se i vzdálit z té situace, pokud potřebuješ.

Chtěla bych Tě podpořit, ať na sebe netlačíš ve smyslu “nesmím brečet”, ale můžeš zkusit nejprve pomalu zklidnit tělo a pak říct po malých částech to, co chceš, anebo jít dělat úplně něco jiného beze slov, anebo budou i situace, kdy možná pro Tebe nejúlevnější bude se zkrátka vybrečet, to je v pořádku.

Kdyby se to dělo až moc často a hodně by Ti to zasahovalo do fungování doma i ve škole, bude určitě fajn svěřit se s tím někomu dalšímu, komu důvěřuješ, aby Ti pomohl hledat cestu, co ještě zkusit, anebo Ti našel odbornou pomoc. Možná máte na škole školního psychologa, kterému se s tím dá svěřit klidně i nyní.

Držíme palce, ať můžeš mít dny podle svých představ,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chci ocenit, že hledáš podporu, když je Ti smutno.

Vnímám, že Ti na mladých vedoucích záleží a že jste spolu zažili něco důležitého. Je pochopitelné, že jsi smutná a že Ti vedoucí chybí. Stejně tak vnímám, že je pro Tebe důležité vědět, zda na Tebe myslí. Sama neznám odpověď, vím však, že si vedoucí často pamatují hezké chvíle, které prožili, stejně jako to máš Ty. I když už se nevídáte, to, co jste spolu zažili, tím nezmizelo.

Přemýšlím i nad nudou teď v oddílu. Jestli je to právě o tom, že starší vedoucí nevymýšlí tolik her, nebo jestli v tom není i změna atmosféry - a to, že sis na ni zatím nezvykla. Dávalo by mi smysl, že cítíš nějaké prázdno a smutek, protože už to zkrátka „není jako dřív“. Přemýšlím, co Ti na mladých vedoucích chybí nejvíc a jestli není šance, že to najdeš i u starších vedoucích - nebo třeba mezi ostatními. Napadá mě také, jak to mají ostatní z oddílu, jestli jsi s nimi o tom mluvila a jak odchod vedoucích sami vnímají. Často nám může pomoci sdílení s někým, kdo je s námi „na jedné lodi“ a prožil to stejné, co my. V případě, že Tě smutek zahlcuje a už to trvá dlouho, bych Tě chtěla podpořit i v tom, zkusit si promluvit s někým dospělým, komu věříš. Nemusíš na své trápení být sama.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš s více dotazy. Je v pořádku vše, na co se zeptáš, co Tě zajímá, nepůsobí to trapně.

Začátek menstruace je u každé ženy různý. Je to velmi individuální a nejde se v tom srovnávat, u někoho přichází dřív, u někoho později. Pokud se menstruace neobjeví do 15-16 let, doporučuje se konzultace s gynekologem. Na to máš ještě spoustu času. Zároveň rozumím, že menstruaci už očekáváš, když se Ti dějí další tělesné změny. Dospívání je vlastně dlouhá doba, musí se stát spousta věcí a tyto velké změny si zaberou svůj čas. Přeju Ti dost trpělivosti a laskavosti se svým tělem.

Chápu, že máš obavy kvůli rovnátkům. Bude to něco nového, součástí Tvého úsměvu, na nějakou dobu. Zkus se zamyslet koho s rovnátky už znáš a jak Ti to přijde u něj/ní. Dnes je to velmi častý zdravotní/estetický zásah, kterým projde spousta dospívajících i dospělých. Ze začátku to bude asi velký nezvyk, ale věřím, že si to během pár dní, týdnů, sedne. Pokud by s tím byly problémy, můžeš se kdykoliv obrátit na svého ortodontistu.

Mrzí mě, že se sestrou zažíváte vypjaté chvíle, které pak mají dopad i na to, jak se k Tobě rodiče chovají. Maturita je pro spoustu lidí velký stres. Napadá mě, jestli na to budeš mít chuť a čas, možná by přišlo vhod zkusit spolu se sestrou strávit nějaký čas, ve kterém se budete obě moct uvolnit, odpočinout. Možná jste spolu něco rády dělávaly předtím, chodíváte na nějaké místo apod. Můžeš zkusit navrhnout společný čas anebo Ti možná bude vyhovovat být víc někde naopak sama a v klidu.

Držíme palce, ať můžeš mít brzy příjemnější dny a aby vám doma mohlo být lépe,

Modrá linka