Ahoj,

OAuth je protokol, který umožňuje se uživatelům přihlásit do jiných HTTP služeb pomocí účtu v jiné HTTP službě. Můžeš tak třeba použít Google účet, aby ses s ním přihlásil na jiné webové stránce. Výhodu to má tu, že nemusíš vytvářet další účet, ke kterému by sis musel pamatovat heslo. Pro provozovatele toho jiného webu je to také výhodné, protože nemusí uchovávat hesla uživatelů ve své databázi.

Zhruba takhle nějak ta komunikace vypadá, když se přihlašuješ Googlovským účtem. Níže ten postup rozeberu pro Alíkův OAuth., © Devansvd

Vznikl především proto, protože dříve měly některé internetové stránky ve zvyku si vyžádat od uživatele heslo k uživatelskému účtu třetí strany, aby mohly uživateli nabídnout nějaké služby spojené s daty na tom účtu. Tento postup samozřejmě otevíral dveře všelijakým podvodům, krádežím účtu a někdy došlo i k vybělení bankovního konta, pokud třeba přihlašovací údaje odpovídaly těm do banky.

A tím jsem nakousnul další výhodu: OAuth není protokol jen pro autentizaci uživatele, je to i protokol pro autorizaci uživatele k přístupu k nějakým datům toho účtu. Některé služby tak přes OAuth umožňují třeba práci s obrázky, které uživatel má uložené na tom prvotním účtu, nebo dovolují přístup ke čtení zpráv toho uživatele a nebo úplně jednoduše jen předávají takové ty základní informace: věk, jméno, přijmení, pohlaví, e-mail, profilový obrázek. I když už nedochází ke sdílení hesel, vždycky byste měli dávat pozor na to, co umožňujete vidět té jiné službě. Často vám ten čas na rozmyšlení a přehled všeho, k čemu chcete poskytnout té jiné službě přístup, ta první služba ukáže. Proto prosím vždycky čtěte a nespoléhejte se na to, že to bude nejspíš OK. Někdy to OK není.

Abych se zase úplně tak nevzdálil od toho, že tohle je především technická poradna pro web Alík.cz, vysvětlím též, jak OAuth funguje na Alíkovi. Alíkův OAuth je sice jednodušší, je ale zase o dost bezpečnější. Nikdy službám třetích stran nesděluje příliš citlivé údaje a nikdy neposkytuje přístup k poště, zaznamům chatů nebo k vaším anonymním dotazům v poradně Alík radí dětem.

Po technické stránce to funguje takto: Uživatel klikne na stránce klienta (třetí strany) na nějaké tlačítko „Přihlásit se“. To tlačítko přesměruje uživatele na adresu /oauth/authorize. Zde se zkontroluje, jestli je uživatel přihlášený (pokud ne, dostane hlášku, že se musí nejdřív přihlásit a pak zopakovat postup), a pokud je, server Alíka ho přesměruje zpátky na stránky klienta společně s nějakým kódem v adrese. Tenhle kód je jedna z věcí, které klientský server pošle Alíkovi na adresu /oauth/token. Ty další dvě věci jsou client_id (identifikátor tvého klienta) a client_secret (takové jakoby heslo, které nesmíš nikdy zveřejnit, je to v podstatě API klíč). Pokud bude všechno v pořádku, Alíkův server pošle zpátky access_token, který klientský server pošle na adresu /oauth/userinfo a obratem dostane od Alíka ID účtu na Alíkovi a přezdívku.

Jak už možná z popisu vyplynulo, Alík musí mít tvého OAuth klienta zaevidovaného v databázi. Klienta ti může založit zvěrolékař –MM–. (Žádejte o něj prosím jen v případě, kdy máte webovou stránku, kterou s Alíkem můžete propojit. Pro jistotu rovnou říkám, že Webnode a podobné šílenosti s Alíkem propojit nejdou.) Jakmile už je veden v databázi, dostaneš možnost si zjistit své přidělené client_id a client_secret.

Doufám, že to bylo pro tebe trochu víc srozumitelné.

Ahoj,
nemají.
Ten čtyřlístek tady existoval už dřív, než se tady veřejně objevil los Punťa. A smajlík hrocha Pepíčka se podařilo udělat tak, že je celkem přehledný a srozumitelný. Naproti tomu obrázek Alíka a Koalíka je natolik složitý, že by bylo obtížné to vtěsnat do tak malého obrázku, jako je smajlík, a výsledek by nebyl dostatečně přehledný a srozumitelný. Takže se bez těchto smajlíků budeme muset nadále obejít.

V posledních letech převážně nikdo.

Věci vznikají tak trochu samospádem. Většinou já sám něco nějak uplácám dohromady… a ono je to víceméně funkční, i když to třeba není úplně krásné. Spousta grafických prvků je mixem dřívější grafiky – třeba srazová sekce má na pozadí šipky, které už existovaly v jiných barvách na prapůvodní verzi webu od Silcomu (což je firma, která založila Alíka). Neumím sice kreslit, ale zvládl jsem třeba otočit větev na stromě v hlavičce – pro srovnání viz třeba fotka webu z roku 2010.

Současný design webu nechala nakreslit Mafra (tedy druhý majitel Alíka) někdy na přelomu let 2007 a 2008 u studia MEDIA FACTORY, viz Alíkův starší článek. Někdy v roce 2013 nechala překreslit vzhled samotného psa Alíka:

Oblečený vzhled pejska byl od animátora Josefa Quise a nevíme přesně, kdo nakreslil novou štíhlejší verzi, © Alík.cz

Tehdy vzniklo s inovovaným vzhledem Alíka i několik animací, které ale z nějakého důvodu nebyly hned zužitkované – třeba animace, jak se pejsek drbe, která je teď použitá u seznamu stolů v Klubovně. Později v naší éře (my jsme třetí majitel Alíka) několik obrázků Alíka a některých dalších zvířátek nakreslila LillMissAlex, která zvládla velmi dobře napodobit dosavadní styl kresby – napsala o tom i moc pěkný článek. Všechnu existující grafiku máme veřejně ke stažení, takže kdo chce, může si načerpat inspiraci pro vlastní alíkovskou tvorbu… i když by neměl používat přímo ty naše obrázky bez našeho souhlasu.

Mnohem důležitější než vzhled webu mně osobně přijde přehlednost. Popravdě řečeno mám trošku odpor k tomu, jak se některé systémy a weby proměňují pod diktátem samozvaných designérů, kteří upřednostňují módní trendy před srozumitelností a funkčností. Ale tím nechci říct, že si myslím, že mám ten správný vkus. Ani že tu nemáme v přehlednosti nedostatky. Vždy je co zlepšovat.

Noví uživatelé nám můžou své postřehy k (ne)přehlednosti poslat do nástěnky Bloudili jste zpočátku na Alíkovi? Jak a proč?
Na postřehy ke grafice webu máme také nástěnku, kterou moderuje LillMissAlex.

Ahoj,
chápu, proč tě to udivuje. Víš, vy lidé jste totiž po narození strašně nemotorní. Trvá vám spoustu let, než se naučíte pořádně chodit a číst a psát a zakládat weby a samostatně přemýšlet za sebe – někteří se to nenaučí nikdy.

Třeba taková žirafa umí běhat za svojí maminkou pár minut poté, co jí (doslova) vypadne z bříška. Mamka na ni koukne, naznačí jí žirafími posunky „nazdárek, jsme žirafy, stoupni si a jdeme, nezdržuj“ a žirafička poslušně jde. Ani ji nenapadne, že by začala brečet a ležet a čekat na dudlík – také bys mohl říkat, že to nedává smysl. Příroda to prostě takhle zařídila, různé druhy to mají různě.

No a virtuální pejsci umí v den narození založit web. Normálka…

Alík

P. S.: Ale dobře, páníček Silcom mi trošku pomáhal. Více o mém zrození…

Ahoj,
nerozumím, proč se na takovou osobní věc ptáš. Ale budiž…
Jsem plně svéprávný, svéhlavý a svérázný.

Alík
^{(odpovězeno svépomocí)}

To je otázka, na kterou je složité bezpečně odpovídat.

K tomu, aby útočník mohl něco nehezkého spáchat, by potřeboval znát tato hesla:

• Neřeknu.
• Neřeknu.
• Neřeknu.         
• Neřeknu.

Ale teď vážně. Běžná situace na internetu je, že kdokoliv, kdo je veřejně viditelný, je zkušebně napadán mnohokrát každý den.

Jsme jako rytíř na hradbě, který pozoruje, jak do zdi konstantně naráží nájezdníci. Můžeme se jich bát… nebo se jim můžeme smát, jak hloupě na to jdou… nebo se můžeme cítit uražení, že si myslí, že naše hradba je tak chatrná, že se nechá úplně hloupě probourat. Naše pocity ale nic nezmění na tom, že to někdo nepřetržitě zkouší a bude zkoušet i nadále. To je prostě realita internetu. Pokud vím, tak hledání bezpečnostních děr samo o sobě není trestné snad nikde na světě a i kdyby bylo, tak najít pachatele pokusu je skoro nemožné. Možná spíš než k hradbě by pasovalo přirovnání k zamčenému bytu v paneláku, kde pořád někdo chodí a zkouší brát za kliku, jestli náhodou není odemčeno. Většina těch, kdo za kliku vezmou, jsou roboti zlodějů z různých koutů světa…

Pokud by útočníci skutečně našli slabé místo – a nikdy nemáme stoprocentní jistotu, že jsme žádnou chybu neudělali – tak by to byl nejspíš průšvih. Jak velký, to záleží na povaze té bezpečnostní mezery.

Celkem běžný problém bývá útok způsobený přetížením webu – těch už jsme pár zažili. Jde jim bránit různými triky, nebo je jde prostě přečkat, protože útočník musí proti našemu stroji pustit hromadu jiných strojů a to ho většinou stojí peníze.

Kdybychom vinou útoku úplně ztratili kontrolu nad virtuálním serverem, tak můžeme během jednoho dne namířit Alíkovu doménu na jiný a rozběhnout všechno ze zálohy. Ztratili bychom tím určitě nějaká data (účty, diskuzní příspěvky, změny vizitek, přidělované kačky apod.), ale nanejvýš jen jeden předchozí den. Byla by to nepříjemnost, ale žádná velká tragédie…

Nejhorší by asi bylo, kdyby někdo získal administrátorskou kontrolu nad naším serverem. Můžeme preventivně omezovat případné škody. Snažíme se nemít vaše osobní údaje a neznáme vaše hesla, takže i kdyby se útočník dostal k databázi, nebyla by to moc hodnotná kořist. Možná bychom ani nedostali pokutu od Úřadu na ochranu osobních údajů. Museli bychom únik dat veřejně přiznat, což by nejspíš do budoucna pošramotilo naši důvěryhodnost – to by byla asi ta největší způsobená škoda.

Ještě by šlo vymýšlet nějaké hororové scénáře, že by tím útočníkem, který získá kontrolu, byla nějaká nepřátelská rozvědka nebo úchyl, prostě někdo, kdo by měl ošklivější cíle než mívají běžní zločinci. Ale tím je zbytečné se strašit, pravděpodobnost podobného cíleného útoku je blízká nule.

I během psaní této odpovědi nám něco několikrát zkusilo vzít za kliku. Pche, to jsou amatéři.

Ahoj,
spojení rodičovského a dětského účtu se neděje automaticky dovršením patnácti let. Je nutné v nastavení osobních údajů přes rodičovský účet zakliknout, že už jsi dost stará na to, abys mohla rozhodovat o svých údajích sama. Odkliknutím souhlasu (a odesláním formuláře) rodičovský účet zanikne (budeš pro Alíka dospělák), zůstane pouze ten, který používáš pro své projevy na Alíkovi.

Změna jde kdykoliv vrátit zpátky. Stačí souhlas s kompetencí samostatně spravovat své osobní údaje odebrat a rodičovský účet se vrátí zpět.

Ahoj,
Alík vznikl na konci minulého století v Opavě. Vymyslela ho firma SILCOM Multimedia, webová stránka Alík byla doprovodným projektem k výukovým hrám s postavičkou pejska Alíka, kterou nakreslil výtvarník a animátor Josef Quis. Webová stránka Alík.cz spatřila světlo světa na Den dětí 1. června 2000.

V roce 2006 byla internetová stránka Alík.cz prodána firmě Mafra. Ještě dva roky fungoval v dosavadní podobě, v roce 2008 byla předělána do nové podoby. Neobešlo se to bez komplikací, například při změně podoby se záhadně ztratila část aktivních nástěnek a trvalo nějakou dobu, než se podařilo je najít.

Firma Mafra zpočátku o Alíka pečovala a aktivně ho rozvíjela, ale postupem času péče o Alíka začala upadat, a v roce 2016 byl Alík v podstatě určen ke zrušení. Naštěstí se našla skupina programátorů, kteří měli zájem Alíka převzít a dále provozovat, a naštěstí se podařilo dosáhnout toho, že jim Mafra Alíka prodala, a od roku 2017 až do současné doby má Alík nového soukromého vlastníka.

Web Alík tedy nepojmenovali současní provozovatelé, ale firma SILCOM Multimedia již v minulém století.

Tolik velmi stručná informace o vzniku a vývoji Alíka. Tohle všechno a mnohem podrobněji je popsáno v odpovědích, v Alíkovinách, Kde jde najít, jak vypadal Alík za starých časů? a zejména v článku z roku 2018 Alík.cz slaví 18. narozeniny!.

Ahoj,
Alík se za svých téměř 24 let existence mnohokrát změnil a jeho dnešní podoba se výrazně liší od těch, které měl v minulosti.

Před šesti lety se Alík rozpovídal ve svém narozeninovém článku o svých bývalých podobách a majitelích. Je to pěkný souhrn období, kdy ještě Alík nepatřil aktuálním majitelům. Jsou tam přiložené i nějaké obrázky, ze kterých si lze udělat hrubou představu o tom, jak to asi na starém Alíkovi vypadalo.

Kromě narozeninového článku můžeš ale historii Alíka také zkoumat pomocí webového archívu. Nenajdeš tam sice, jak Alík vypadal každý den v roce, ale i přesto tam objevíš plno záznamů, ze kterých si přibližný obrázek o starém Alíkovi můžeš udělat.

Podobně jde prozkoumávat i jednotlivé „podstránky“ Alíka. Můžeš třeba zjistit, kteří správci Alíka na Alíkovi působili, když bylo třeba před rokem 2010, a potom se jen tak v duchu ptát, proč je v patičce napsáno „Copyright © 1998-2009“, když Alík existoval až od roku 2000...

Některé pozůstatky starého Alíka jdou taky ještě najít v poradně nebo v některých nástěnkách. U poradny to jsou třeba témata dotazů (která se budou nahrazovat, viz Vymýšlíme témata nástěnek a dalších sekcí) a v podstatě všechny starší dotazy. U nástěnek toho je méně, protože se dříve neaktivní nástěnky automaticky mazaly.

Nakonec ještě zmíním, že o Alíkově historii se toho lze dozvědět celkem hodně přes dotazy, které odpovídal Pralinka2. Zaregistroval se v podstatě jen pár měsíců po vzniku Alíka, takže u všech historických změn a podob Alíka byl, tudíž pokud bys měl nějaké další dotazy k historii Alíka, můžeš je směrovat přímo jemu.

Ahoj,
to, na co se ptáš, je zodpovězeno v článku z 1. června 2018.

Můžeme psát sáhodlouhé odpovědi v poradně.

Ahoj,
dodatečně ti moc děkuji za přání.

Podíl zlobivců na celkovém množství uživatelů jde snížit tím, že sem pozveš nové lidi nezlobivé.

Ahoj panglaqu,
ptáš se, proč ho vyrobil zrovna Tobias7? Někdo ho vyrobit musel, hroši nevznikají jen tak z ničeho. Kdybychom vznikali z ničeho, tak by se mohlo přihodit, že by vzniklo hrochů hodně moc a nebylo by, kam nás dávat, a lidi by nás neměli tolik rádi, protože všude, kam by chtěli jít, bychom byli my.

Věřím, že každému člověku se čas od času stane, že se rozhlédne po svém digitálním okolí a řekne si sám pro sebe: „člověče, tady něco chybí!“ – a tak přemýšlí a dumá a hloubá a rozjímá. Většina člověků časem tento neodbytný pocit zbaběle vzdá, ale Tobias7 si řekl „ne, já se nevzdám“ a přešel od úvah ke slovům a od slov k činům a od činů až přímo do vyrobení hrocha Gustava. Jestli jsem ho dobře pochopil. Popisoval to docela zevrubně v nástěnce.

Možná, že jsem Tobiase7 úplně správně nepochopil a vysvětlení je úplně jiné. Je pravda pravdoucí, že ten jeho hroch je zelený a to je matoucí. Nevím, jak ty, ale já bych zelený nikdy být nechtěl. Zlatý možná jo, to se mi někdy stává o Vánocích, ale zelený, to musím říct, že nikdy…

Kdybys ale chtěl být úplně celý zelený, nebo kdyby tě zajímalo něco víc, zeptej se Tobiase7. On bude vědět. (Ví toho hodně, vyrobil tady i hru, kde úplně všechno prezentuje.)

Hodně štěstí.

Ne.