Ahoj Bello.

Věřím, že vidět se ve škole tváří v tvář může být docela náročné. Přeci jen je to něco jiného, než si psát, býváme snadno dost nervózní nebo nejistí, jak se v tu chvíli zachovat, abychom něco nepokazili a udělali to správně.

Nejsem si jistá, co se právě v Tobě v tu chvíli odehrává, co je pro Tebe překážkou ho oslovit. Možná si všímáš, v čem je pro Tebe psaní jiné, než se vidět osobně a co je pro Tebe ve chvílích, kdy se vidíte úplně nejtěžší. Třeba Tě potom napadne něco, co by Ti to mohlo trošku usnadnit.
Říkám si, že může být fajn začít pomalu a postupně, nespěchat na sebe. Můžeš třeba příště zkusit nějaký malý úsměv, když se potkáte a uvidíš, jaké to pro Tebe bude - třeba Tě to podpoří a dodá Ti to odvahu. Mnohdy pomáhá se na to dopředu nějak připravit, anebo nad tím naopak nepřemýšlet a jít do toho s vědomím, že i on sám z toho může být docela nervózní a netřeba se tím proto zatěžovat příliš. Je to vlastně úplně přirozené, když se nám někdo hodně líbí - přeci jen Ti na něm asi dost záleží a to je moc fajn.
Buď tak i se sebou trpělivá a dopřej si cokoliv, co Tvé obavy zmírní. Navíc, ať už to dopadne jakkoliv, pozdravem určitě nic nepokazíš.

Moc Ti držím palce, ať je Ti poznávání se příjemné.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že pokud spolu jste v jedné třídě, může být náročné si jen tak začít společně povídat. Někdy ale ta nejpřímější cesta může být tou nejjednodušší. Napadá mě proto, zkusit za ním zkrátka o přestávce přijít a zeptat se, jaký má dneska den, na co se třeba po škole těší nebo co zrovna s ostatními probírá.

Dovedu si ale také představit, že ve škole máte každý své kamarády, se kterými si chcete pokecat, taky že pro povídání si není tolik prostoru - pouze vyhrazené přestávky. Přítomnost spolužáků může být také do jisté míry překážkou - být na očích druhým může začátek konverzace ztížit. Někdy proto může pomoci změnit prostředí. Můžeš mu zkusit navrhnout potkání se i mimo školu - například zajít na procházku, do kina, nebo spolu jen tak zůstat chvíli po škole a využít čas ke společnému povídání. Zkrátka zkusit si najít čas a chvíli, kterou budete mít pouze pro sebe, a kdy svůj vztah můžete společně rozvíjet.

Pokud máš obavy z toho, že ani tak nebudeš vědět, jak s povídáním začít, můžeš si sama dopředu připravit, na co se ho chceš zeptat, co by Tě zajímalo. Zároveň říkáš, že si dost píšete - je skvělé, že povídat si touto cestou umíte. Můžeš tak zkusit využít slov a vět, které používáš v psané konverzaci, akorát tentokrát v běžném světě.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj,
rozchod není nikdy jednoduchý a pokud by ten druhý chtěl ve vztahu pokračovat, rozchod ho vždycky zraní, ať už ho člověk podá sebecitlivěji. Ale vždy je dobré ukázat tomu druhému, že i když nám to ve vztahu neklape, neznamená to, že jsme si ho přestali vážit. Rozhodně tedy nedoporučuji rozcházet se po telefonu nebo zprávách, ale vždy to říct do očí a na rovinu. Popravdě vysvětli své důvody, proč už nechceš ve vztahu pokračovat, ale nezapomeň se zmínit i o věcech, které na tom druhém oceňuješ a co na něm máš ráda. Pokud o to bude stát, můžeš mu navrhnout, že byste se mohli dál kamarádit, nicméně zdaleka ne každý je schopen po rozchodu pokračovat v kamarádství. Uvidíš sama, jak se situace vyvine.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linka,

ptáš se na rady, jak zapůsobit na kluky. Já ale teď přemýšlím, co Tě vede k tomu chtít vypadat dobře právě před klukama? Věřím, že chceš udělat dobrý dojem, přijde mi ale důležité zůstat především sama sebou.

Když jsme takoví, jací opravdu jsme, a cítíme se dobře sami se sebou, lidé kolem nás to obvykle ocení. Tím můžeš zaujmout právě takového kluka, který si všimne a ocení Tvoje jedinečné vlastnosti. Naopak, pokud by ses snažila zalíbit se všem klukům ve svém okolí, a přizpůsobovala se tomu, jak si myslíš, že by si přáli, aby se k nim holka chovala, mohlo by to působit nepřirozeně. Navíc by ses v takové situaci mohla cítit nepohodlně.

Co teď můžeš zkusit, je zaměřit svou pozornost na péči o sebe – postarat se o svůj účes, oblečení a svůj celkový vzhled tak, aby ses v tom cítila příjemně. Dále zapřemýšlet i nad tím, jak se chceš chovat k ostatním – třeba se na ně usmát, být k ním laskavá, přátelská, možností je několik. Zkrátka zkusit se k druhým chovat tak, aby ses při tom cítila uvolněně. Zároveň je skvělé věnovat se tomu, co Tě baví – ať už je to tanec, hraní na hudební nástroj, kreslení nebo třeba sport. Nejen, že Ti to může přinést radost, ale také díky tomu můžeš poznat kluky, kteří mají podobné zájmy jako ty. Společné aktivity často vedou k přirozenému sblížení.

Nemusíš nikoho ohromit za každou cenu. Ti správní lidé Tě budou mít rádi takovou, jaká jsi.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

během čtení Tvých řádků mě potěšilo, že i přes šikanu, jakou sis zažila, jsi teď ve třídě, kde je to fajn, a kde máš kamarádku, se kterou můžeš své zakoukání do spolužáka probrat. Z příběhu je znát, že spolu s „Ondrou“ máte dlouhou historii. Znáte se už osm let, ale teď je to jiné, začal se Ti líbit. Bohužel Ti nedokážu takto na dálku dát jednoznačnou odpověď, jestli u něj máš nebo nemáš šanci.

Oceňuji Tvé odhodlání mu napsat a prozkoumat tak, jak to mezi sebou máte, jestli je to zalíbení opravdu vzájemné. Zní to ale tak, že konverzace mezi vámi neprobíhala tak, jak sis přála. Představuji si, že se teď asi cítíš o to více zmateně, pokud vůči Tobě Ondra vysílá rozporuplné signály - něco naznačuje svými pohledy během hodin, něco jiného zase říká svými slovy ve zprávách. Nedokážu posoudit, co je za tím skryto. To, co Ondrovi pohledy znamenají, ví pouze on sám. Pokud na Tebe ale často během hodiny kouká, může to být opravdu známka toho, že se mu líbíš. A třeba to jen neumí vyjádřit skrze slova - to je ale pouze jen jedna z možností. Jestli tomu tak skutečně je se bohužel nedozvíš jinak, než že se na to Ondry přímo zeptáš.

Sdílení svých citů by Ti mohlo pomoci zjistit, jestli to podobné cítí i Ondra k Tobě. Můžeš se ho tak zeptat buď znovu prostřednictvím zpráv, případně mu zkusit vše napsat do dopisu, který mu předáš. Nebo zkusit využít nějaké chvilky ve škole, kdy budete mít prostor se spolu o všem v klidu pobavit. Výhodou může být, že tak uvidíš jeho reakci napřímo a nebude Ti muset vrtat hlavou vyznění zprávy. To, jestli se mu rozhodneš svěřit, že se Ti líbí, je zcela na Tobě. Uvidíš, jak to budeš cítit, dělej jen to, co je Tobě samotné příjemné. Je ale i v pořádku klidně vše nechat jen tak volně plynout a vyčkat, jak se váš vztah s časem dále vyvine. Případně můžeš s pomocí kamarádky zkusit zvážit jaká pro a proti by Ti rozhovor s Ondrou přinesl, a rozhodnout se tak, zda je to to, co si nyní přeješ.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

obdivuji Tvou odvahu v poslání e-mailu klukovi, který se Ti líbí. Je vidět, že když máš o něho zájem, nestydíš se ho projevit. Mrzí mě, že se Ti od něj nedostalo reakce. Dokážu si představit, že to s sebou může přinést určitou nejistotu, jestli je jeho nereakce způsobena nezájmem, zaskočením, nebo třeba technickými potížemi - je možné, že Tvůj mail vůbec nedostal, nečetl, nebo naopak nedorazila odpověď Tobě. Je za tím zkrátka spousta otazníků, na které se bohužel nedozvíš odpověď jinak, než že se ho přímo zeptáš.

Věřím, že vyjádřit své zalíbení slovně může být fakt těžké. O to spíš pokud s vámi budou ještě další lidé. Já se však na Tebou zmiňované prázdniny dívám jako na velkou příležitost, jak mu vše zkusit říct a dozvědět se, jestli Tvé zalíbení opětuje, nebo ne. Zkus tak najít nějakou chvíli, byť jen malou, kdy na sebe budete mít prostor jen vy dva sami. Nevím, jaké na prázdninách budete mít možnosti. Můžeš ho ale zkusit poprosit, jestli by se s Tebou šel třeba na chvilku projít, nebo alespoň šel na místo, kde nebudete několik minut nikým rušeni a budeš tak mít možnost se mu svěřit s tím, co cítíš. A také se ho zeptat, co se stalo, že na maily nereagoval. Případně můžeš zkusit poprosit i jeho bráchy, jestli by Vám dopřáli trochu soukromí.

Zkrátka povzbudím Tě k tomu, abys příležitost osobního kontaktu zkusila využít - přeci jen, už jsi mu zvládla napsat dva maily, zkusit si o všem promluvit osobně je tak pomyslný další krůček. Kdyby se však u Tebe něco do té doby změnilo a Ty jsi cítila, že se i přes nejistotu ptát nechceš, i to je v pořádku. Někdy se naše pocity můžou vyvíjet a měnit. Držím Ti palce ať rozhovor dopadne tak, jak si přeješ.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda že píšeš, když si s něčím nevíš úplně rady. Umím si představit, že Tě asi dost znejišťuje, když se ostatní baví s klukama nebo s nimi chodí a Ty to tak nemáš. Zvlášť když píšeš, že by si taky ráda někoho, kdo by Tě měl rád. Zároveň mi přijde v pořádku, mít věci jinak než je mají druzí. Každý má svoje tempo, někdo navazuje vztahy (více než přátelské) dřív, někdo později. Chci Tě tak ujistit, že s Tebou není nic špatně.

Někdy i trvá, než člověk najde ten správný „match“. Možná to může být i tak, že se s klukama nebavíš, protože Ti nikdo z těch, které znáš, není sympatický nebo nemáš chuť se s nimi bavit z jiného důvodu, nerozumíte si. Na tom není nic divného, to se stává, ne každý nám vždy sedne. Možná až potkáš někoho, s kým si budeš rozumět, a pak uvidíš, jak to s komunikací s kluky máš.

Sama si teď můžeš zkusit všímat, co se v Tobě odehrává, když přemýšlíš nad tím, že by ses s nějakým klukem bavila. Jsou tam nějaké obavy, nervozita nebo naopak i příjemné pocity? Můžeš tak prozkoumávat, jestli je něco, co Ti v navazování kontaktu s kluky překáží. Možná je to otázka času, možná je tam ještě něco. Pokud budeš chtít, můžeš to i probrat s nějakou starší ženou ve svém blízkém okolí, mamkou, tetou, případně i s nějakou kamarádkou. Někdy takový rozhovor ale nemusí být špatný ani třeba s tátou nebo starším bráchou, pokud jim na to dostatečně věříš. Je možné taky zajít za školní psycholožkou/psychologem, pokud na škole máte.

Tomu, že bys také chtěla kluka, který by Tě měl rád, rozumím. Je přirozené toužit po vztahu. Zároveň Tě chci znovu ujistit, že je v pořádku, že ve svém věku s nikým nechodíš. Můžeš ten čas zatím využít k poznávání sama sebe, toho, co Tě baví, zajímá a věřím tomu, že postupně budou mít ve Tvém životě místo i další nové vztahy.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj,
v životě každého problémy přicházejí. Díky, že naší poradně důvěřuješ a obrátila ses opět na nás s dotazem.
Není neobvyklé, že se náctiletí lidé zamilují do učitele nebo učitelky. Trávíte s nimi mnoho času, poznáváte se i na školních akcích. Často vám dovedou naslouchat a podpořit, když potřebujete. Vytvářet si ve fantazii různé příběhy o zakázaných vztazích je také časté, ale sama dobře píšeš, že vztahy mezi pedagogy a studenty musí zůstat čistě profesionální. Ve společnosti tak máme nastavená pravidla.
Zmiňuješ, že sympatie jsou jednostranné a odehrály se situace, které váš dobrý kontakt narušily. Napadá mě, zda bys nechtěla zapracovat právě na zlepšení vztahu žákyně a učitelky. Zkusit narovnat situaci, která způsobila, že se domníváš, že tě učitelka nemá ráda. Hlavním úkolem učitelů je vás provázet vzděláváním a společně vytvářet bezpečnou a tvořivou atmosféru ve škole, kde se cítíte všichni dobře.
Píšeš, že nevíš, jak s tím vším máš naložit. Ono je to velmi náročné. Silné city odeznívají dlouho. Ale čas opravdu funguje a později se již nebudeš láskou k učitelce trápit. Co vnímám jako pozitivní, že se snažíš odklonit svou pozornost a to je cesta. Dovolím si typ. Odlož také fotografie paní učitelky, nad kterými sníš. Říká se, sejde z očí, sejde z mysli. Něco na tom je. Zkus se soustředit na své vrstevníky. Pokud také máš ve svém okolí osobu, které důvěřuješ, můžeš své pocity sdílet. Ve škole máte zřejmě také školního psychologa, pokud máš důvěru, tak ti jistě nabídne prostor pro sdílení a podporu. Ulevíš tomu dušení citů v sobě. Výhodou takového kontaktu je znalost prostředí a lidí. Někdy pomůže i kamarádka.
Důvěřuj času.
Přeji ti hezké dny.

Poradna sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky.

Je úplně normální, že jsi z toho nervózní a pořád na toho kluka myslíš. To jen ukazuje, jak moc Ti na něm záleží. Když se nám někdo líbí, bývá to obvykle hodně silný pocit, a na tom není nic špatného. Právě naopak, je to úplně přirozené. I když jsi stydlivá, jde vidět, že máš odvahu a chuť to zkusit, a to je mi přijde moc fajn. Oslovit někoho není snadné, ale je skvělé, že přemýšlíš o malých krocích, aby Ti to bylo příjemnější.

Ani jedna z nás nemůžeme přesně vědět, jak zareaguje nebo co si bude myslet. Rozumím ale Tvé obavě, aby to nepůsobilo moc nápadně. Většina lidí si nicméně takové věci ani nevšimne tak, jak si možná představujeme. Není navíc vůbec nic špatného na tom projevit zájem o druhého – ukazuje to Tvou odvahu a otevřenost. Pokud máš pocit, že bys chtěla být spíš nenápadná, můžeš začít malými krůčky, jak píšeš. Třeba se společně pobavit na nějaké téma, které máte společné, nebo ve zprávách navázat na něco, o čem už jste si už někdy povídali. Až se zase potkáte, můžeš mu kromě pozdravu zkusit povědět něco dalšího - třeba mu položit nějakou otázku, nebo si pro něj taky připravit nějaký vtípek, pokud se na to budeš cítit. Myslím, že humor a legrace spolehlivě sbližují.

Držíme Ti palce, aby pro Tebe bylo seznamování nadále fajn.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se umíš ozvat, když Tě něco trápí.

Vidím, že Ti na Tvém spolužákovi opravdu hodně záleží, máš ho ráda a jen možná nevíš, jak mu to říct. Přijde mi moc fajn, že spolu trávíte čas a smějete se společně. Můžeš v těch společných chvilkách zjistit, co má rád, co ho baví, a podle toho mu navrhnout, zda by chtěl podniknout něco zajímavého i mimo školu. To by mohla být dobrá příležitost se nějak nově poznat a zároveň nebýt neustále na očích druhým.

Je samozřejmě na Tobě, zda mu chceš o svých pocitech říct už teď nebo počkat. Umím si představit, že by mohlo pomoci mu vyjádřit, co k němu cítíš a tak zjistit, jak to má on a jestli spolu chcete budovat i něco více než přátelství. To, že s Tebou chtěl otevřít Pokemon balíček působí tak, že mu na Tobě záleží. Možná i on sám něco cítí a neví, jak to říct. To však lze s jistotou zjistit jen tak, že si to vzájemně řeknete. Ať už by to dopadlo jakkoli, věděla bys, na čem jsi, a kterým směrem se posunout. Jednej však podle toho, jak to Ty sama vnímáš a v čem se budeš cítit lépe.

Přemýšlím také nad tím, že to bude ještě nějakou dobu trvat než se dozvíš, jestli budete chodit na stejnou školu, a tak uvažuju, jestli je pro Tebe zvládnutelné do té doby čekat nebo bys raději věděla dříve, jak to mezi sebou máte. Tak či tak můžeš ten čas využít k vzájemnému poznávání se a budování ještě pevnějšího přátelství.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že se Ti spolužáci smějí za datum narozenin. Ráda čtu, že se za sebe umíš postavit, to mi přijde důležité. Přála bych Ti, abys měla i podporu někoho vedle sebe.

Co se týče toho, jak říct svému bývalému příteli o svých pocitech, přijde mi důležité, abys mu upřímně řekla, jak to máš. Nevím, jak on vnímá Váš rozchod a to, jak to mezi Vámi teď přesně je. Jestli tam zůstalo něco nevyjasněného, mohlo by být fajn si o tom společně promluvit a probrat, co každý z Vás potřebuje, aby to mohl uzavřít a posunout se dále.

Pokud správně chápu, je Ti líto, že se bývalý přítel stydí, když se vidíte, ale Ty už máš nový vztah a už k němu necítíš to, co dřív. Myslím si, že je podstatné, aby od Tebe zaznělo, jaké jsou Tvoje pocity, ale zároveň třeba i to, že bys ráda, aby to mezi Vámi bylo v pohodě, že Tě mrzí, že se asi cítí nepříjemně, když se vidíte. A pak společně můžete hledat, jak to udělat, aby to pro Vás oba bylo snesitelnější. Možná to bude pro bývalého přítele bolestivé, možná ani pro Tebe to není příjemné řešit. Přišlo by mi důležité brát ohled na pocity toho druhého. Myslím, že není třeba mu vysvětlovat, že máš teď někoho, koho považuješ za lepšího. Přijde mi dostatečné citlivě vyjádřit, že jsi v novém vztahu, kde Ti je dobře, a že bys ráda, abyste to mezi sebou nějak uzavřeli tak, jak oba potřebujete.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se dokážeš svěřit, když Tě něco trápí. Umím si představit, že je těžké neustále být tím, kdo píše první a připadat si, že ho otravuješ. Chápu, že Ti chybí, když jste si psali častěji a chtěla bys, aby to tak zase bylo.

Nedokážu Ti přesně říct, jak to udělat, aby měl zájem si psát. Ten daný člověk musí chtít sám, nejde ho k tomu nějak donutit. Přemýšlím, jak on to, co se mezi Vámi odehrává, vůbec vnímá. Měli jste někdy možnost o tom spolu mluvit/psát si? Přišlo by mi důležité se ho na to zeptat - zda si chce společně psát, co to pro něj znamená, případně i vyjádřit, jak v tom je Tobě. Jen on Ti dokáže dát odpovědi na tyto otázky.

V každém vztahu, ať už přátelském nebo partnerském, jsou dva. A pokud chtějí vztah budovat, musejí do toho oba dávat své úsilí, nemělo by to stát na snaze jen jednoho z nich. Někdy to však každý vnímá jinak a nemusí ani vědět, že tomu druhému v tom není dobře. Podpořila bych Tě tedy v tom to spolu zkusit probrat, jak to oba máte a co byste potřebovali jeden od druhého.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj,
děkujeme za tvůj dotaz. Chápu tvé dilema a obávám se, že není možné dát ti jednoznačnou radu. Každé řešení má svá pro i proti - a i když mají tvé kamarádky pravdu, že risk skutečně může být zisk, pravdu máš i ty, když se bojíš, že tě může onen kluk odmítnout a může to být nepříjemná zkušenost.
Možná by tedy bylo lepší, abys nejdřív nenápadně zjistila, jestli jsou sympatie oboustranné a i ty se mu líbíš. Zkus s ním nejprve navázat kontakt a začít se s ním bavit. Můžeš na to jít třeba přes společné kamarády (samozřejmě pokud nějaké máte) nebo si zjistit, jaké má koníčky a navázat hovor na toto téma a podobně. Když si spolu začnete povídat, bude pro tebe mnohem jednodušší dát mu najevo své sympatie. A je klidně možné, že to ani nebude potřeba, protože vaše kamarádství přeroste ve vztah samo od sebe. Každopádně ti moc držím palce, aby to vyšlo!
Měj se hezky!
Bára

Ahoj Eliško,

zdá se, že Tvoje situace je trochu zapeklitá – líbí se Ti kluk z vaší vesnice, ale nemáte moc příležitostí se potkat a lépe se poznat. Je úplně pochopitelné, že při představě, že ho oslovíš, cítíš stud. Přesto si myslím, že způsoby, jak se s ním sblížit, existují.

Nápad se sociálními sítěmi mi přijde jako dobrá volba. Můžeš si ho přidat do přátel nebo začít sledovat jeho profil. Pokud Ti žádost potvrdí, můžeš mu občas dát „lajk“ na fotku nebo příspěvek. A pokud se na to budeš cítit, můžeš mu zkusit i napsat. Třeba to, že ho ve vesnici občas vídáš. Můžeš se zmínit i o tom, že ven moc často nechodíš, a tím nenuceně otevřít konverzaci. A poprosit ho, jestli by Ti poradil a nebo ukázal nějaké fajn místo, kam se tam dá zajít a dobře trávit čas.

Případně mě napadá zkusit to i z té druhé stránky - začít chodit na místa, o kterých víš, že se tam schází ostatní ve Tvém věku z vaší vesnice. Možná na něj právě tam narazíš a budete mít šanci si víc popovídat. A kdo ví, třeba tam potkáš i nové kamarády.

Pokud Ti přímý kontakt – ať už na sociálních sítích, nebo venku – není příjemný, můžeš na to jít postupně. Například si v autobuse sednout blíž k němu a jeho partě. A když se vaše pohledy potkají, můžeš se na něj usmát nebo ho pozdravit.

Důležité je, abys dělala jen to, co je Ti přirozené a v čem se cítíš dobře.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím, že z takového vývoje situace můžeš být dost zmatená a nejistá v tom, komu vlastně můžeš důvěřovat.

Bohužel Ti nedokážu přesně říct, která informace je tou správnou, aby ses na ni mohla spolehnout. Jak sama říkáš, všechny možnosti, které jsi zmínila, se mohly opravdu stát. Pokud Tě ale svazují velké pochybnosti, moc ráda bych Tě povzbudila si o tom s nimi v klidu promluvit a upřímně sdílet svou nejistotu. Někdy pomůže si věci vyjasnit a dát najevo pocity, které ohledně toho máme. Můžeš si nejprve třeba promluvit s tím z nich, se kterým se Ti to zdá snazší. Myslím, že je důležité zaměřit se i na to, jak se ohledně toho všeho cítíš Ty sama. Zkus si všimnout, jestli máš pocit, že můžeš oběma věřit, a zamyslet se, odkud tenhle pocit důvěry nebo naopak nedůvěry vychází. I to Ti může pomoct se rozhodnout nebo Tě nasměrovat dál.

Držíme Ti palce a přejeme hezké zimní dny.

Modrá linka