Ahoj, to je super, že máš vášeň pro psaní. To se ti bude v životě každopádně hodit. Teď k tvým dotazům.
Nevím o tom, že by bylo nějaké věkové omezení, ať už co se týče psaní, nebo vydávání.
Oslovit můžeš různá vydavatelství, například e-mailem nebo dopisem. Přilož ukázky svých výtvorů a uvidíš, co ti napíšou.
Kromě toho samozřejmě můžeš psát on-line a získat tak pro své texty publikum, aniž bys to nějak formalizovala. Také lze vydat knihu vlastním nákladem (self-publishing), existují on-line platformy, díky kterým to je docela jednoduché.
Určitě se nenech odradit tím, že hned první projekt nevyjde. Tak to bývá, a pokud u psaní vydržíš a bude psát pravidelně, tvoje texty porostou rychleji, než ty.

Ahoj,
ano, od roku 2015 byla změněna pravidla České pošty a nezletilí si mohou své listovní zásilky vyzvedávat sami. Bude ale potřeba, abys s sebou měla výzvu k vyzvednutí balíčku a nějaký osobní doklad. Pokud nemáš občanský průkaz (ten je možný za poplatek vystavit i dětem mladším patnácti let), měl by stačit například cestovní pas.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

ano, je úplně normální a v pořádku, že jsi naštvaná nebo brečíš, když se někdo nechová dobře k někomu, na kom Ti záleží. Vztek i pláč jsou naprosto přirozené pocity, které k životu patří a říkají nám, že se nám děje něco, co se nám nelíbí nebo nám něco chybí. Je však důležité umět se svými pocity pracovat, učit se vztek uvolňovat tak, aby sis neničila věci a neubližovala sobě ani nikomu jinému. Někomu pomáhá zacvičit si, jinému „vyzpívat se“, „vymalovat se“, roztrhat nějaké použité papíry, které už nejsou potřeba, praštit do polštáře. Každý si prostě najde svůj způsob. Pokud jde o pláč, je v pořádku se prostě vyplakat.
Také je nápomocné, když se můžeme s tím, co nás trápí někomu svěřit. Zkus si o tom popovídat s někým blízkým, komu věříš. Může pomoci mluvit o tom, co bys v takových chvílích mohla dělat, abys to mohla zvládnout.

Bezstarostný podzim Ti přeje
Modrá linka

Ahoj,
úplně rozumím tvým obavám a myslím, že není vůbec nic špatného na tom, když řekneš, že se na to zkrátka necítíš a že hrát nechceš. Nikdo tě nemůže nutit, pokud ty sama nebudeš chtít. Pokud bys třeba měla chuť to vyzkoušet, ale nejsi si úplně jistá svými schopnostmi, můžeš se s ostatními muzikanty domluvit, že přijdeš na jednu nebo na dvě zkoušky a rozhodneš se podle toho, jak se budeš cítit. Ale pokud skutečně o hraní na klavír před lidmi nestojíš a chceš jen zpívat, jednoduše to řekni, jak to je. Hudba by ti měla vždy přinášet radost a potěšení a rozhodně by tě neměla stresovat a neměla by ses kvůli ní přemáhat. A důvod „necítím se na to a nechci“ je úplně stejně relevantní jako jakýkoli jiný.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že hledáš způsoby, jak změnit to, co Ti nevyhovuje. Píšeš o sobě, že jsi introvert a stydlivá. Ovlivňuje Tě to v každodenních situacích, kdy se máš například představit novému učiteli. Umím si představit, že je to moc nepříjemné, pokud máš něco říkat před třídou a zároveň si Ti chce brečet. Ptáš se nás, jak to potlačit a jak nebýt tolik introvertní.

Na začátek chci říct, že není nic špatného na tom být uzavřenější nebo i stydlivá. Myslím si, že se hodně lidí potýká s tím, že se stydí mluvit před ostatními, dokonce to zažívá i hodně dospělých. Je důležité, že sis všimla, že Tě ten stud vede až k pláči. Chápu, že tohle nechceš. Věřím, že je možné ponechat si svou uzavřenější povahu a současně zvládnout i ten stud a další nepříjemné emoce, které kolem toho máš. Zároveň na to není žádný univerzální návod, každému může fungovat něco trochu jiného. Zkusím Ti napsat obecně, co by mohlo pomoci.

Nevím přesně, co v takové situaci zažíváš. Hodně lidí popisuje bušení srdce, zrychlený dech, někomu je třeba i trochu špatně od žaludku anebo se potí. To vše jsou vlastně přirozené reakce těla na pocit ohrožení. Bude to možná znít zvláštně, ale je dobré s tím nebojovat. Je přirozené, že když je nám něco nepříjemné, chceme se toho zbavit. Někdy ale urputná snaha zbavit se těch pocitů může ty reakce ještě zhoršit. Můžeš tedy zkusit v duchu pozorovat, co se to vlastně děje a říct si třeba „Aha, už je to zase tady, buší mi srdce, chce se mi brečet, ale jsem v pořádku, nic se mi nestane, ten pocit zase přejde.“ Můžeš také zkusit zaměřit pozornost na dech. Je dobré dýchat do břicha, dát si třeba i ruku na břicho, abys cítila, jak se Ti břicho zvedá a klesá. V duchu můžeš počítat čtyři doby na nádech a čtyři na výdech. Někomu pomáhá i tisknout v ruce třeba nějaký talisman, možná máš nějaký kamínek nebo jinou oblíbenou věc. Můžeš si v duchu představovat, jak s každým nádechem se v Tobě rozprostírá klid a s každým výdechem odchází stres. Anebo představa, že Ti talisman dodává odvahu a sílu to zvládnout. Může toho být spousta, záleží, co Ti vyhovuje, můžeš to zkoušet různě.

Kdyby se to nelepšilo, je dobré nebýt na to sama a vyhledat někoho, komu věříš a svěřit se. Například rodiče, kamarádka, oblíbená učitelka nebo třeba i psycholog (psycholožka) - ten někdy bývá i ve škole. Může být zajímavé prozkoumat, jak dlouho se Ti vlastně tohle děje, jestli to tak bylo vždycky nebo až teď, proč si myslíš, že se to děje. V tom by mohl být nápomocný právě psycholog. Kdybys o tom chtěla mluvit více, jsme Ti k dispozici na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj holko,

podmínky prodávání na veřejných místech se liší od vesnice k vesnice, města k městu (v Česku není možné, aby někdo pozemek nevlastnil, veřejné místa zpravidla vlastní stát - v případech pak lesů i toho, kdo má daný les pod sebou, zda-li je to soukromý pozemek, jestli veřejný, tak pod jakou instituci spadá... Můžeš se podívat na internet, jestli o daném pozemku najdeš informace, ale je to poměrně těžká věc, protože si musíš být jistá, že se jedná o aktuální informace. K samotnému prodeji věcí si můžeš přečíst moji odpověď zde. K příležitostnému prodeje svých věcí by neměl být věkový problém (stejně jako kdybys chtěla prodat své oblečení, kolo), záleží však i na podmínkách místa, kde chceš prodávat.

Co se týče kaštanů, nejsem na ně odborník. Je super, že si prověřuješ informace, nevěříš hned první, kterou najdeš na internetu. Osobně bych věřil této stránce, která je provozovaná ve spolupráci s dTestem (zaměřují se na spotřebitelské zboží, hodnotí kvalitu, upozorňují na špatné praktiky), znova však říkám, odborníkem nejsem.

Přeju hezký den“

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o klukovi, který se na Tebe často kouká, i přesto, že má svoji holku a věnuje se jí. Přemýšlíš, jestli ho máš požádat např. o Instagram; ptáš se i na náš názor, a jestli jsi to dobře pochopila.
Věřím, že Tě opravdu zajímá, jak to ten kluk s Tebou má a co znamenají jeho opakované pohledy. To ale ví opravdu jenom on - může to něco znamenat, ale taky nemusí. Myslím si, že požádat ho o Instagram je úplně v pořádku, když bude chtít, tak Ti ho dá, je to jenom na něm.
Cením si toho, že nechceš tomu klukovi a jeho holce lézt do vztahu. Požádání o Instagram ale neznamená, že jim chceš vztah narušit - pokud ten kluk má svoji holku opravdu rád, jejich vztah to neovlivní. Uvidíš, jaký bude další vývoj.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám, že umíš psát spisovně a správně odpovídat, a že bys chtěla odpovídat lidem na otázky.
Děkujeme za Tvůj dotaz. Ve své zprávě se nás na nic neptáš, odpovíme tedy obecně.
Pokud dobře rozumím, chtěla bys nějak pomáhat lidem, což bych chtěla moc ocenit. Nevím ale, na jaké otázky bys chtěla odpovídat - při „odpovídání“ nejde jenom o to odpověď napsat dobře spisovně, ale jde také o obsah - tedy ne „jak“ odpovím, ale také „co“ odpovím. Pokud tedy máš kromě schopnosti dobře psát také dost informací a zkušeností v nějaké oblasti, můžeš si najít např. nějakou internetovou skupinu, kde můžeš jejím členům pomáhat svými odpověďmi.
Tvůj dotaz je hodně obecný, taková je tedy i naše odpověď, pokud bys potřebovala, můžeš dotaz upřesnit.

Modrá linka

Ahoj,
nejsem si jistá, jestli tvé otázce dobře rozumím, ale cejn velký je jednou z našich nejhojnějších ryb - a jako takový samozřejmě žije ve vodě. Ačkoli má rád bahnité dno, může vyskakovat i nad hladinu.
Doufám, že jsem odpověděla na to, na co jsi se ptala a přeji ti hezký den.
Bára

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že si připadáš nešikovná. Nikdo není jen nešikovný. Každému se daří něco méně, něco více. A i když se člověku něco nepovede, není to důvod, aby se mu někdo smál nebo mu kvůli tomu někdo nadával. Že se něco nepovede se prostě stává. Moc bych Ti přála, aby Tě mamka dokázala spíše podpořit místo toho, aby Ti nadávala, protože tím Ti rozhodně nepomůže.

Co se týká nesmělosti, chápu, že není snadné ji překonávat, pomáhá ale trénink. Tedy například to, že hračku své spolužačce dáš, i když při tom budeš nervózní. Je normální být z takových věcí trošku nesvá. Nápomocný pro Tebe může být právě i adaptační kurz. Je to velmi jednoduše řečeno něco jako škola v přírodě, je ale zaměřený ne na učení, ale budování a podporování dobrých vztahů ve třídě. Většinou je naplněný právě aktivitami, v nichž se vzájemně lépe poznáte, učíte se spolupracovat a tak podobně. Určitě není jeho cílem v něčem přehnaně soutěžit nebo vytvářet prostředí, kde se budete vzájemně vysmívat. Chci Tě podpořit, aby ses se svými obavami z adaptačního kurzu svěřila paní učitelce, případně školní psycholožce, pokud ve škole máte. Paní učitelka či školní psycholožka (nebo i obě) Tě mohou podpořit nejen na adaptačním kurzu, ale i později ve třídě, když si nebudeš vědět rady třeba ve vztazích se spolužáky, budeš si připadat nešikovná, jak píšeš, prostě nebudeš muset být na to, co Tě trápí sama. Můžeš jim klidně ukázat i tuto naši odpověď. A můžeš ji třeba ukázat i mamce, možná má prostě moc starostí a tak si kvůli nim nestíhá uvědomit, že potřebuješ spíše podporu, než vynadání za to, že se Ti něco nepovede.

Přejeme Ti co nejklidnější začátek školního roku.
Modrá linka

Ahoj,

děkujeme za informaci, že se situace s kočičkou vyřešila. Je moc fajn slyšet, že má teď krásný domov.

Také se nás ptáš, co dělat v situaci, kdy zapomínáš přes den pít. Víš, že je to důležité, ale přes den si nevzpomeneš. Ptáš se, jak si to pamatovat a pít průběžně. Nejdřív chci moc ocenit, že si to uvědomuješ, a chceš svůj pitný režim zlepšit. Rozumím tomu, že pokud Tě netrápí pocit žízně, může být těžké na pití myslet. Napadá mě, že si můžeš zkusit napustit lahev vody a říct si, že ji v průběhu dne celou vypiješ, nebo si zavést nějaké pravidlo, kdy se napiješ např. když jdeš na WC, tak se potom napiješ a podobně. Přemýšlím, že by možná bylo fajn zkusit se zeptat blízkých lidí, v rodině, kamarádů, jak to mají s dodržováním pitného režimu oni, co jim pomáhá a tím se můžeš inspirovat. Věřím, že je možné se postupně naučit na pití myslet a pít pravidelně, i když to možná bude chvíli trvat.

Doufám, že Ti naše odpověď bude užitečná.

Přeji příjemné poslední dny prázdnin.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vnímáš samu sebe jako velmi empatickou. Štvou Tě lidé, kteří páchají násilí na zvířatech a neváží si přírody. Ptáš se, jestli je normální nad podobnými věcmi přemýšlet.

Láska ke zvířatům a pokora ke vztahu s přírodou mi přijde důležitá. Přeci jen je potřeba se o planetu, na které žijeme, alespoň trochu starat. Je super, že si to uvědomuješ a není Ti osud přírody a bezbranných tvorů v nich žijících, lhostejný. Také je od Tebe hezké, že se snažíš zvířatům v ohrožení, ať už se jedná o jakýkoliv druh, pomáhat. Někteří lidé opravdu dávají přednost kontaktu se zvířaty než společnosti druhých lidí. Do té chvíle, kdy to Tobě samotné vyhovuje, na tom nevidím nic špatného.

Zmiňuješ však, že máš díky svému vztahu k přírodě pocit, že do této doby nepatříš. Do určité míry jsou myšlenky na osud přírody v pořádku. Pokud ale cítíš, že Tě omezují ve Tvém běžném životě a stresují Tě, je na místě zkusit se je naučit korigovat. Například vymezit si určitý čas v rámci dne, ve kterém si dovolíš nad zmiňovanými věcmi přemýšlet. Nebo se případně zapojit do dobrovolnických aktivit, které se věnují záchraně zvířat a planety. A tím své myšlenky směřovat pouze k této aktivitě.

Někdy je však náročné dostat své myšlenky pod kontrolu pouze vlastní silou. V takové chvíli je vhodné obrátit se například na psychoterapeuta, který by Ti s tím mohl pomoci. Můžeš tak tuto možnost zvážit. Případně vše probrat se svými rodiči a společně potom vyhledat pomoc odborníka.

Přejeme Ti pěkné dny

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

pokud jsem správně pochopila Tvůj dotaz, byla bys ráda, kdyby v novém školním roce spolužáci neměli připomínky a nenadávali na hudbu, kterou posloucháš.

Moc oceňuji Tvůj přístup, jak píšeš, ať si každý poslouchá co chce. Tobě se líbí starý rock, jim se líbí spíš písničky z Tik toku a tak je to v pořádku, každý máme jiný vkus. Sama jsi otevřená těm jejich, zkoušela jsi je poslouchat, jestli se Ti zalíbí. To je od Tebe hezké a chápu, že Ti pak vadí, když oni Tvou hudbu ani nezkusili, ale přitom na ni nadávají.

Napadá mě, že přesně tak, jak jsi to napsala nám, jim to můžeš říct. Je v pořádku vyjádřit, že se Ti jejich posmívání nelíbí. Ty jejich hudbu taky nehaníš. Někdy pomůže, když druzí vidí, že se člověk umí ohradit a stát si za svým. Kdyby toho ani tak nenechali, můžeš nějakou dobu zkusit jejich poznámky ignorovat a může se stát, že je to přestane bavit. Pokud nadávají jen na hudbu, ještě se to dá přejít, může to být vyjádření jejich názoru. Pokud by však nadávali Tobě a uráželi by Tě kvůli tomu, co posloucháš, to už v pořádku není. Kdyby se tohle dělo a Ty by ses dál v třídním kolektivu necítila dobře, je vhodné o tom mluvit s rodiči, s učiteli anebo se školní psycholožkou, pokud ji máte.

V případě, že by sis s tím dál nevěděla rady, i my jsme Ti k dispozici, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce a přejeme hezký zbytek prázdnin.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že se cítíš nesvá ve svém novém střihu. Píšeš, že na Tobě vypadá dobře, zní to, že jsi z něj asi první dny měla radost. Ale pak ses začala porovnávat s dívkami na sociálních sítích a začala jsi přemýšlet o tom, co se více líbí klukům a co si o tom myslí lidi, které potkáváš. Dokonce se tolik bojíš jejich názoru, že si teď vlasy zakrýváš. To musí být těžké v tomhle každodenně být a je moc dobře, že hledáš způsob, jak se v tom více uvolnit, jak to nechat plavat, jak píšeš.

Přijde mi, že je důležitá Tvá první reakce, protože ta bývá bezprostřední a autentická - a Tobě se Tvoje vlasy první den líbily. Až brouzdání na sítích v Tobě vyvolalo pochybnosti.To, co teď prožíváš, je docela normální a běžné, pokud jsi byla zvyklá na své dlouhé vlasy, je to vlastně z určitého pohledu trochu ztráta (i když dočasná) a je v pořádku, že se s ní potřebuješ vyrovnat. Věřím, že každý člověk má v sobě svou jedinečnou energii, která z něj vyzařuje bez ohledu na to, jaký má účes. Klukům se nemusí líbit vždy jen dlouhé vlasy, naopak někteří uvítají i jiné účesy a někteří to dokonce skoro neřeší. Možná by Ti pomohlo pro změnu na sítích hledat ženy a dívky se sestřihem jaký máš Ty, třeba pomocí hashtagu. Když uvidíš jiné dívky, které se v tom účesu cítí dobře, mohlo by Ti to dodat odvahu. A kdyby se přece jen stalo, že by Ti někdo řekl o Tvém účesu něco nelichotivého, můžeš dát najevo, že důležité je hlavně to, že se vlasy líbí Tobě. A pokud by se Ti už opravdu nelíbily, i to můžeš říct (Jo, asi máš pravdu, předtím jsem to měla lepší, zase mi to doroste). Ve Tvém věku je naprosto v pořádku experimentovat s různými střihy, hledáš se a to je dobře.

Držíme Ti palce, abys dokázala najít i pozitivní stránky nového sestřihu.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se zajímáš o to, jestli je pro Tebe nějaký film vhodný nebo ne. Film Barbie je v kinech označen jako mládeži přístupný. Sexualita se v něm neobjevuje, tedy po této stránce vhodný je. Avšak je v něm mnoho vtipů a odkazů, které směřují spíše na dospělé publikum, takže nevím, zda by sis to dokázala tolik užít. Na druhou stranu na film chodí i dospívající dívky a též z něj mají zážitek, věřím, že si v něm dokáží najít i něco pro sebe. Asi je to hodně individuální. Nemyslím si, že by ve filmu bylo něco pro Tvůj věk vyloženě nevhodného. Nejlépe by Ti v tomto dokázal poradit někdo, kdo Tě dobře zná a ví co Tě baví, možná rodiče, nějaká teta, starší sestra nebo kamarádka. Je vhodné jít s dospělým doprovodem, pokud máš pochybnosti.

Přejeme Ti hezké srpnové dny.
Modrá linka