Ahoj z Modré linky,

z Tvého popisu věřím, že to pro Tebe muselo být opravdu stresující a věřím, že Tě to opravdu rozhodilo. Mrzí mě, že toho na Tebe bylo při tak významném dnu tolik.

Vnímám, že Tě hodně trápilo, jak se rodiče kamarádky chovali a jak Tě pozorovali. Běží mi hlavou, že ses možná cítila trapně, zranitelně, styděla ses, nebo jsi tomu naopak vůbec nerozuměla, byla jsi zmatená - to všechno jsou naprosto pochopitelné pocity. Je však úplně normální, že se občas pohádáme i s kamarády a pak se zase udobříme, to se stává i dospělým nebo rodičům.

Napadá mě, že by mohlo pomoct si s kamarádkou v klidu popovídat, třeba o tom, co se u ní děje, jestli o tom mluvila s rodiči, nebo čeho si sama všimla. Někdy takový rozhovor pomůže víc, než čekáme. A kdybys příště zase uváděla koncert, může být fajn zkusit zaměřit pozornost spíš na něco hezkého - třeba na hudbu, na to, jak si to lidé užívají, nebo na to, že děláš něco odvážného. Můžeš si taky zkusit dopředu říct, že i když se někdo dívá, neznamená to, že děláš něco špatně - přeci jen dokud nám to druzí sami nepovědí, těžko vědět, co jim v tu chvíli doopravdy běželo hlavou.

Přejeme Ti pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Pokusím se na Tvé otázky odpovědět postupně, jak je pokládáš.

Vidím, že se Ti ten kluk líbí, a zároveň Tě asi opravdu zabolelo, že o Tobě mluvil tímhle způsobem. Není v pořádku, když se někdo chová tak, že Tě chce jen odkopnout nebo o Tobě mluví bez respektu - každý si zaslouží úctu, ať už má ten druhý jakékoliv očekávání od společného vztahu. Někteří lidé to však tak z různých důvodů mají - nechtějí se vázat, nechtějí vztah, ale třeba se jim někdo líbí a chtějí s ním mít jen sex nebo si s ním nezávazně psát. Pro ně je to tak akorát, ale neznamená to, že to tak musíš mít i Ty. Ve Tvém věku je běžné, že přesně v takových věcech si děláme jasno, tedy v tom, co Ty sama od vztahu chceš, a co už by Ti ubližovalo. Pokud někdo hledá něco jiného než Ty, nejspíš u něj potom najdeš tu blízkost, kterou si sama představuješ.

Myslím, že každý člověk někde uvnitř touží po lásce, ale každý ji prožívá a vyjadřuje trochu jinak. Někomu vyhovuje flirtovat a třeba se to u něj časem promění v něco hlubšího. Jiní mají raději, když už od začátku cítí v druhém člověku hlavně jistotu, důvěru a oporu. Ani jedno není špatně – jde spíš o to, co je pro Tebe v tuhle chvíli v pořádku. Ukázat mu, že to s ním myslíš vážně, můžeš třeba tím, že mu to řekneš, nebo že se o něj zajímáš, ale nakonec je jen na něm, jak na to zareaguje. Máš právo chtít vztah, který Ti dodává pocit jistoty a blízkosti a Ty sama si můžeš rozhodnout, jestli to, jak to má on, je pro Tebe v pořádku.

Rozumím i tomu, že Tě trápí druhá věc - že nemáš svou nej kamarádku, obzvlášť když máš pocit, že ostatní už svou nej kamarádku mají. Asi nemám žádnou zaručenou radu, jak takového člověka najít, přece jen už jsi sama spoustu věcí zkusila. Věřím však, že je hodně lidí, kteří to mají podobně.

V životě se občas stává, že se přátelství pokazí nebo že to delší dobu nevychází. Taky není nutné mít jen jednu nej kamarádku, člověk totiž může mít vícero velmi blízkých přátel, se kterými si rozumí a cítí se s nimi dobře. Není vůbec nic špatného na tom mít více lidí, kteří jsou Ti blízcí, občas je to dokonce velkou výhodou, protože každý vztah nám přináší něco trochu jiného. Důležité je hlavně to, jak moc si navzájem důvěřujete a jak dokážete být k sobě upřímní a autentičtí, nikoliv to, jak dlouho se znáte - takový člověk v našem životě potom obvykle nemusí být jen jeden. Podpořila bych Tě proto ráda v tom, abys to nevzdávala, i když máš někdy pocit, že už každý svou nej má. Klidně se můžeš zkusit víc přiblížit někomu, s kým už máš dobrý pocit, i když zatím nejste nejlepší kamarádky. Takové vztahy se často prohlubují pozvolna a vyžadují více trpělivosti.

Přejeme Ti, aby Ti ve vztazích bylo hezky.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

na Tvé dotazy se teď pokusím postupně odpovědět.

Nejsem si jistá, čím přesně to je, že dokážeš u kluků snadněji popsat, co se Ti na nich líbí, a u holek ne. Může to mít víc důvodů, třeba Tě na klucích zaujmou konkrétnější věci a u holek vnímáš spíš celkový dojem, který se těžko popisuje slovy. Nebo Ti kluci v něčem připadají bližší, umíš si všimnout detailů, které Ti připadají zajímavé, a u holek to tak nemáš, nebo na to nejsi zvyklý. V tom však není vůbec nic špatného. Každý člověk má jiné vnímání a preference, někdo si dřív uvědomí, co ho přitahuje, jiný to má proměnlivější. Je naprosto v pořádku, že to máš takhle, a klidně se to může i časem měnit.

Ve Tvém věku se všichni často teprve učí, jak navazovat nové vztahy, jak působit na druhé a jak překonávat vlastní nejistotu. Každý se někdy cítí nesvůj, když je mezi lidmi, které ještě nezná, nebo je pro něj důležité, jakým dojmem na ně působí. Záleží ale, jak moc Tě to ovlivňuje - jestli je to jen občasný pocit, který se dá překonat, nebo jestli Tě to hodně obtěžuje a brání Ti to třeba s někým navazovat přátelství. V tom prvním případě to většinou chce jen čas, zkušenosti a trochu odvahy, zkoušet si po malých krocích ten stud překonávat. Je v pořádku, že to může nějakou dobu trvat. Pokud by Tě to ale trápilo často nebo hodně, může být fajn si o tom promluvit s někým, komu věříš – třeba doma nebo se školním psychologem.

Napadá mě, že Tvůj třetí dotaz s tím může souviset. Třeba se stydíš právě proto, že se obáváš, co si o Tobě druzí pomyslí. Nejsem si jistá, čím přesně to je, ale může to mít různé důvody - třeba obavy z odsouzení, hodnocení, nejistotu nebo nějakou špatnou zkušenost. Je fajn ty důvody zkusit prozkoumat a porozumět jim. Pokud by toho na Tebe už bylo moc, neváhej na to nezůstávat sám. Pomáhá o tom mluvit, třeba opět s psychologem ve škole, nebo s někým dalším, komu důvěřuješ.

Přejeme Ti krásné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj,
máš naprostou pravdu, že být občas smutný je zcela normální. Zároveň je skvělý postřeh, že když se člověk přizná, že se cítí smutně, jeho okolí to obvykle začne řešit. Myslím, že je tomu tak proto, že chceme, aby se lidé, na kterých nám záleží, cítili dobře a chceme jim pomoci s vyřešením všech problémů. Nikdo zkrátka není rád, když se jeho blízký necítí dobře a je smutný. Máme to zkrátka tendenci řešit a chceme vědět, jestli pro něj nemůžeme něco udělat. Zároveň bychom ale měli být natolik citliví, abychom vycítili, že naše vměšování a řešení není žádoucí. Že si onen člověk zkrátka chce svůj smutek odžít a my v tom nemůžeme nic udělat.

Co se týká tvého druhého dotazu, nikdo ti nemůže zakázat, abys psala anglicky. Na druhou stranu si nejsem úplně jistá, jestli budou ostatní uživatelé chtít číst anglické příspěvky na českém webu. Nicméně to je pouze můj osobní názor a nemohu mluvit za ostatní uživatele.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou píšeš. Rozumím tomu, že bys ráda jela s kamarádkou do Vídně. Je moc fajn, že si informace ověřuješ dopředu a chceš postupovat správně.

Bohužel, abys mohla vycestovat do zahraničí, musíš mít platný doklad. Je nutné mít občanský průkaz nebo pas (občanský průkaz však lze získat na vyžádání i před dosažením 15 let). Nehraje ani roli, že je kamarádka starší 15 let. Bez platného dokladu to nejde. Zároveň je pak třeba mít i písemný souhlas s rodičů s cestou, pokud ani jeden z nich nejede s Tebou a také dospělou osobu jako doprovod - ať už rodiče, nebo někoho jiného staršího 18 let.
Pokud by s Tebou jel některý s rodičů, tak písemný souhlas není nutný. Kdyby se k Tobě a kamarádce přidala dospělá osoba, zařídila by sis platný doklad a písemný souhlas rodičů, můžeš vycestovat.

Říkám si, že by v každém případě stálo za to se poradit s rodiči a svěřit se jim s tím, že bys ráda navštívila Vídeň.
Přála bych Ti, aby ses tam mohla podívat.

Přejeme Ti pěkné podzimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

to, že někdy myslíš v angličtině a více či méně často Ti vyskočí anglické slovo, je zcela normální, zvlášť pokud se hodně učíš anglicky nebo ji dost používáš k různým účelům. Není to chyba a nestává se to jen Tobě. Naopak mi přijde opravdu obdivuhodné, že ve svém věku už natolik dobře angličtinu ovládáš a říkám si, že v tom také můžeš nacházet i různé výhody. Může to o Tobě vypovídat například to, že se dokážeš dobře učit, což zcela jistě můžeš dobře zužitkovat i jinde.

Věřím Ti však, když píšeš, že je to pro Tebe občas nepříjemné. Představuji si, že mohou nastat situace, kdy je důležité vyjádřit se česky, ale Tebe vhodná slova zprvu nenapadají. Nevím, jak to máš zrovna Ty, ale pro některé lidi může být snazší uvažovat o věcech anglicky a anglicky je pojmenovávat třeba proto, že v angličtině vstřebávají hodně obsahu - jako oblíbené seriály, filmy, hudbu nebo videa. Češtinu zase můžeme mít spojenou s konkrétnějšími věcmi nebo povinnostmi, takže mozek přirozeně přepíná mezi jazyky podle situace nebo podle toho, co je pro něj přirozenější a rychlejší v daném jazyce popsat a vyjádřit.

Jestliže tomu chceš nějak předcházet, můžeš vyzkoušet si toho více všímat a věnovat tomu v některých chvílích větší pozornost - právě v těch, kdy Tě to více obtěžuje. Jestliže Tě napadne nějaké slovo jen anglicky, zkus se nejdříve zamyslet nad jeho překladem. Je v pořádku, bude-li vyžadovat větší úsilí nacházet namísto anglických slov ta česká. Je totiž pravděpodobné, že správná česká slova znáš, jen Tě dříve napadnou ta v angličtině. Také mě ještě napadá vynahradit si specifický čas jen na to, kdy budeš trénovat něco vyprávět pouze česky. Tvůj mozek si pak může lépe zvyknout na to, že existují chvíle, kdy potřebuješ uvažovat jen v jednom z jazyků, tolik Tě pak takové situace třeba nerozhodí a získáš nad tím v jakém jazyce uvažuješ větší kontrolu.

Přejeme Ti pěkné podzimní dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že ses odhodlala a napsala. Chce to odvahu se takto svěřit a těší mě, že se Ti to povedlo. Ne každý by to dokázal.

Mrzí mě, že si z autismu dělají srandu lidé kolem Tebe, včetně Tvé kamarádky. Komentáře a na oko vtipné poznámky mohou být zraňující a rozumím tomu, proč Tě to tíží. Zmiňuješ, že se bojíš svojí kámošce říct, že Ti její komentáře vadí. Otevřít takto citlivé téma je náročné a je pochopitelné, že máš z její reakce strach. Přemýšlím nad tím, jestli už jste v minulosti měli nějaké neshody a jak taková konverzace probíhala tehdy? Je přirozené, že na některé věci ve vztazích máme odlišný názor a přijde mi, že by v každém vztahu měl být prostor pro nesouhlas a konverzaci o něm.
Uvažuju nad tím, co by Ti mohlo pomoct, kdyby ses rozhodla jí říct o tom, jak se cítíš. Někomu může pomoci si sepsat, co by chtěl říct, někdy pomůže „natrénovat“ si to buď sama, nebo třeba s někým dospělým. Také je užitečné v takových chvílích užívat „já“ formu sdělení - např. „Já se cítím smutně, když si děláš z autismu srandu“ namísto třeba obviňování. Chci Tě podpořit v tom, aby ses za sebe postavila, i přesto, že se to může zdát děsivé. Zasloužíš si, aby Ti ve vztazích bylo dobře.

Zároveň mě těší, že je Ti v autis centru příjemně a že tam chodíš ráda. Uvažuju tak nad tím, jestli lidé, se kterými se tam potkáváš, nemají stejnou nebo podobnou zkušenost jako Ty. Napadá mě, jak na takové komentáře reagují oni a zda by Ti i jejich pohled na věc nebyl užitečný. Věřím, že Tě štvou reakce širšího okolí, a to i na sociálních sítích a neexistuje jedna univerzální cesta, jak se s tím popasovat. Obecně mi přijde důležité mít pro sebe podporu blízkého okolí - v rodině, nebo právě v autis centru.
Komentáře ostatních často vypovídají víc o nich samotných než o tématech, ke kterým se vyjadřují. Může být nápomocné se na zraňující slova dívat jako na kapky deště, které po Tobě jenom stečou, ale nezůstanou v Tobě. Chci Tě podpořit v tom, abys nezapomínala hlavně na svou pohodu a dělala věci, které Tobě dávají smysl a které Tebe samotnou baví.

Přejeme, ať je Ti ve vztazích dobře,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se sny, které se Ti vracejí. Vnímáš je jako děsivé a hledáš, proč se Ti něco takového zdá. Příčin, které mohou souviset s výskytem nočních můr, je více. Ve spánku (v REM fázi) často mozek zpracovává emočně nabité zážitky. Zvlášť třeba, když procházíš náročným obdobím ve škole, v rodině, pociťuješ možná víc stresu, úzkosti, tak se to může projevit právě i ve snech. Někteří lidé mají i dědičný sklon k živějším snům anebo bujnější fantazii.

Možná jsi to už zkoušela, ale říkám si, že by mohlo být užitečné zkusit zklidnit hlavu a myšlenky před spaním - třeba meditací, dechovými cvičeními, čtením oblíbené knížky. Během dne pak můžeš, pokud se k tomu budeš chtít vracet, o snech mluvit s druhými, vymalovat se, vypsat do deníku. Zároveň bych Tě chtěla podpořit k mluvení s blízkými o věcech, na které taky hodně myslíš, dělají Ti starosti, možná se jich obáváš. Můžeš se taky zkusit před spaním vyhnout kofeinu, těžkým a sladkým jídlům na večer. Pokud by se sny stupňovaly a hodně ovlivňovaly Tvé denní fungování, tak se neboj svěřit rodičům, kteří by Ti mohli pomoct vyhledat odbornou pomoc - psychologa, terapeuta, lékaře. Možná máte na škole školního psychologa - i toho můžeš oslovit s tímto tématem.

Držíme palce, ať můžeš mít hezčí dny i noci.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Pokusím se postupně zodpovědět Tvé dotazy.

I když se člověk nebojí lyžování, nebo ho umí dobře, je přeci jen normální být trochu nervózní - napadá mě mimo jiné, že nejspíš budeš lyžovat s lidmi, s nimiž jsi třeba nikdy nelyžovala, často také v neznámém prostředí. Zkus si připomenout, že většina lidí to tím pádem může mít hodně podobně jako ty. Když pak někdo spadne nebo mu to nejde, většinou to nikdo neřeší dlouho, každý tam může mít drobné trapasy. A je taky úplně normální, že se zkušenosti a dovednosti v lyžování budou mezi spolužáky hodně lišit, typicky se i proto potom třídy rozdělují na menší skupiny podle toho, jak dobře kdo umí lyžovat. A jestliže se obáváš zranění, je úplně v pohodě jet pomalu a opatrně, klidně třeba na něco méně obtížných sjezdovkách než jsi zvyklá, anebo si vybrat takovou skupinu, ve které se budeš cítit dobře - pokud to bude možné.

Ke Tvé druhé otázce mě napadá, že každé tělo se vyvíjí jinak a svým vlastním tempem. Někdo má prsa dřív, někdo později, a tak je to v pořádku. I Ty máš na vývoj a další růst ještě spoustu času. Třeba si všimneš, že některé Tvé spolužačky to mají dost podobně jako Ty. Pamatuj, že není žádná správná velikost prsou, a každému se i proto líbí na holkách něco jiného. Možná Tobě samotné pomůže alespoň zvolit si takové plavky, ve kterých se budeš cítit dobře a pohodlně.

Dále píšeš o klukovi, který na Tebe má crush, a který také pojede na lyžák. Nejsem si úplně jistá, jak se k tomu klukovi stavíš Ty - jestli třeba jeho zájem opětuješ, nebo nikoliv. Pokud by Ti jeho pozornost byla nepříjemná, je v pořádku mu dát jasně vědět, že si ji nepřeješ. Naopak pokud Ti to nevadí, můžeš tomu prostě nechat volný průběh a případně si o tom s ním promluvit později, až budeš chtít. Pakliže má na Tebe crush, znamená to, že se mu líbíš taková, jaká jsi, a nemusíš se nijak měnit nebo snažit být jiná. Můžeš si říct, že prostě budeš sama sebou a užiješ si to se spolužáky. Je jen na Tobě, jak se k tomu postavíš, a nemusíš dělat nic, co Ti není příjemné.

Přejeme Ti, aby pro Tebe byl lyžák co nejpříjemnější.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

na Tvé otázky se Ti pokusím postupně odpovědět. Je přirozené mít během dospívání spoustu otázek ohledně svého těla, je tedy úplně v pořádku, že se ptáš - rozhodně je neberu jako blbost.

Tím bílým v kalhotkách, o kterém mluvíš, nejspíš myslíš výtok. Je úplně normální výtok mít před i během menstruace, Tvá pochva se díky němu čistí a udržuje zdravé prostředí. Běžný výtok je čirý nebo bílý a nemá silný zápach. Pokud by ale výtok zapáchal, měl nezvyklou barvu (žlutý nebo zelený), nebo sis všímala svědění a pálení, je dobré zajít k lékaři. Menstruace přichází každému úplně jinak, typicky v období mezi 9 a 16 lety. Je pravda, že výtok se objevuje spolu s hormonálními změnami probíhajícími ve Tvém těle, i proto ho může doprovázet po nějaké době také první menstruace. Chci Tě tím pádem podpořit, že i na tu svou máš stále ještě čas, pokud by sis ale nebyla jistá, můžeš se informovat třeba u svého praktického lékaře/lékařky, kteří by Ti pravděpodobně dokázali odpovědět přesněji.

Ke Tvé druhé otázce: kondomy opravdu nejsou úplně stoprocentní, ale jsou hodně spolehlivé a chrání i před pohlavně přenosnými nemocemi. Opravdu se proto používají během pohlavního styku, pokud si pár nepřeje otěhotnět. Nicméně lidé, kteří nechtějí mít děti, někdy používají také jiné způsoby ochrany - třeba takzvanou antikoncepci v pilulkách, nebo si nechají udělat zákrok, po kterém už děti mít nemůžou. Starší ženy po menopauze, tedy když jim přestanou fungovat vaječníky, už nemůžou otěhotnět vůbec. Ale i tak se pár někdy chrání kondomem, aby se vzájemně nenakazili nějakou nemocí. Záleží proto i na tom, jak se mezi sebou partneři dohodnou, co jim je příjemnější.

Snad Ti takové odpovědi dávají smysl. Pokud by sis něčím z toho nebyla jistá, můžeš se klidně zeptat někoho blízkého a spolehlivého ve Tvém okolí - třeba doma, ve škole nebo v kroužku. Podobné otázky můžeš bez obav položit i svému dětskému lékaři nebo lékařce. Věřím, že Ti na ně rádi odpoví. Kdyby ses o tom chtěla dozvědět ještě více, existuje série Na záchodcích od ČT EDU, která se věnuje tématům spojených s intimitou a fyzickou rozkoší. Není totiž vůbec nic neobvyklého nebo zvláštního na tom, že Tě takové věci zajímají.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou nám píšeš. Z Tvého psaní mi zní, že jsi citlivá na věci kolem sebe, že se zajímáš a není Ti lhostejné, co se děje ve světě.
Zmiňuješ, že cítíš strach a neklid, když pomyslíš na válku. To mi zní velmi přirozeně a lidsky - naprostá většina lidí na světě nechce války a má z nich strach. Je mi líto, že to v posledních dnech bylo tak intenzivní, že se Ti o tom i zdálo. Napadá mě, jestli jsi měla možnost to někomu říct? A nejen to o snech, ale i o tom, jak upřímně celkově přemýšlíš o tomto tématu, co kolem toho cítíš. To, že to nebudeš mít jen ve své hlavě, by Ti mohlo opravdu ulevit. Někdy pomůže se z toho i vypsat - zaznamenávat si své pocity a myšlenky kolem toho, anebo volně vymalovat. Někdy pomáhá naopak o tom mluvit míň a neobklopovat se novými zprávami a naopak dělat to, co Ti funguje dobře a máš to ráda. To je naprosto v pořádku.

Rozumím, že můžeš mít pocit z médií a okolí, že to neřeší dost, můžeš být třeba i naštvaná. Zároveň je to v něčem pochopitelné - nejde se tím zabývat pořád, pokud člověk “nemusí”. Už jen ta představa bývá velká psychická zátěž. Pokud to nechceš probírat s mamkou nebo jiným blízkým dospělým z Tvé rodiny, můžeš oslovit i oblíbenou učitelku anebo školního psychologa, pokud jej na škole máte. Dopřej si prostor o tom otevřeně mluvit, může Ti to pomoct, pokud by se sny nepříjemně vracely dál. Můžeš se v případě potřeby obrátit i na naši telefonickou či chatovou linku (www.modralinka.cz), anebo na Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz).

Je v pořádku se zajímat a nebýt na straně zla. To je moc statečné. Zároveň je ale v pořádku, když máme tu možnost, žít dál svůj vlastní život, moct se radovat, být s lidmi, zabývat se tím, co Tě baví, učit se, plánovat… To bych Ti moc přála.

Co nejklidnější dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že Ti teď vztahy motají hlavu, a je moc dobře, že na to nezůstáváš sama a hledáš pro sebe podporu.

Mrzí mě, že je tu možnost, že Ti odejde kamarádka na gympl. Přemýšlím, co by Ti mohlo pomoct k tomu, abys případný odchod zvládla. Pokud to chápu správně, tak máš strach z toho, abys neseděla v lavici sama, nebo neseděla s někým, koho třeba neznáš. Uvažuju nad tím, jestli ve třídě přeci jen není někdo, s kým by sis sezení v lavici dovedla představit? Chápu, že bys byla nejraději, aby kamarádka neodešla, zároveň mě napadá, že může být ve třídě i někdo další, s kým by sis mohla být podobně blízká. Přemýšlím, jestli je taky možné zůstat s kamarádkou v kontaktu i po jejím odchodu. Kdyby Tě to trápilo dál a kamarádka by měla vážně odejít, napadá mě oslovit třídní učitelku, nebo nějakou jinou, které věříš. Je možné, že Vás společně napadne nějaká cesta, jak se s jejím odchodem vyrovnat. Je dobré své starosti sdílet - a to ideálně i s tím, s kým takové trápení souvisí. Přemýšlím proto také nad tím, zda své pocity sdílíš s kamarádkou, které se to týká.

Věřím, že strach z odmítnutí je nepříjemný. Říkám si, jestli to tomu klukovi chceš říct, že se Ti líbí. Pokud bys nad tím uvažovala, je dobré se na takovou situaci dopředu připravit. Můžeš si třeba sepsat to, co bys mu ráda řekla. Nevím, jak moc dobře se spolu znáte, chtěla bych Tě ale podpořit v tom, aby ses s ním sblížila nejprve na kamarádské úrovni. Pokud Tě to k němu táhne, může Ti pomoci ho nejprve lépe poznat, a až pak mu říct, že se Ti líbí. Zároveň by to pro Tebe mohlo být pak jednodušší.

Píšeš taky, že jsou na Tebe rodiče naštvaní kvůli zhoršení prospěchu. Možná by mohlo pomoci jim zkusit říct, co teď prožíváš, co Tě trápí a proč teď na učení nemáš tolik myšlenek nebo síly. Je možné, že rodiče lépe pochopí, proč ses teď ve škole zhoršila. Zároveň Tě chci podpořit v tom, že je začátek školního roku a máš ještě čas na to, si známky opravit. I na to je dobré nezapomínat.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Ze Tvých slov vnímám, kolik Ti toho teď běží hlavou a jak velkou nejistotu to v Tobě vyvolává. Ptáš se na spoustu věcí, na které není jednoduché najít jasnou odpověď - dokážu si ale představit, že Tě právě proto pořád zaměstnávají a přinášejí velké napětí. Je přirozené, že bys chtěla znát řešení, protože bez něj se můžeš cítit opravdu ztraceně.

Mrzí mě, jak těžkou a napjatou atmosféru doma teď musíš zvládat. Není v pořádku, když Ti mamka říká tak bolestivá slova. Nikdo by neměl dostávat nadávky nebo slyšet, že si nezaslouží péči, a už vůbec ne od někoho, kdo je mu tak blízký a na koho se potřebuje spolehnout. Je jen na Tobě, jestli budeš chtít s mamkou mluvit. Představuju si, že je to pro Tebe velké dilema, na jednu stranu bys ráda situaci vyřešila, ale zároveň to klade velkou zodpovědnost na Tebe. Zdá se mi důležité zmínit, že za tuhle situaci a její řešení bys neměla být zodpovědná Ty. I když každý někdy v emocích vybuchne, rodič by měl být tím, kdo se o vztahy umí postarat a kdo hledá způsoby, jak neshody napravit. Nemělo by to ležet jen na Tvých bedrech. Chci Tě proto podpořit hledat podporu třeba i u někoho dalšího z rodiny, jestliže tu možnost máš. Může to být táta, babička, děda, teta, strejda… kdokoliv, komu důvěřuješ a komu se můžeš svěřit s tím, jak Tě to doma zatěžuje. Je důležité mít alespoň jednoho člověka, u kterého cítíš, že Ti rozumí a stojí při Tobě. Z toho, co píšeš o svém tátovi, si říkám, zda by tou osobou nemohl být třeba on.

Zmínila jsi také kamarádku, se kterou je to teď dost nejisté. Možná by stálo za to si s ní promluvit a dát jí najevo, že bys byla ráda, kdybyste se znovu víc bavily. Současně se můžeš zamyslet, jestli ve škole není ještě někdo další - třeba spolužák/spolužačka, vyučující nebo kdokoliv jiný, u koho cítíš, že by Ti mohl být oporou. Pokud tam působí školní psycholog/psycholožka nebo výchovní poradci, můžeš se obrátit i na ně. Považuji za opravdu důležité, abys na to nemusela být sama a měla jsi po svém boku dospělého, který Tě podpoří a pomůže Ti hledat cestu ven ze slepé uličky. Neměla bys to totiž všechno zvládat jen sama.

Také přemýšlím, jestli máš ve svém životě něco, co Ti aspoň na chvíli přináší klid nebo radost. Nemusí to být konkrétní místo, může to být činnost nebo aktivita, při které se cítíš líp, uvolníš se a nemusíš tolik myslet na to, co Tě trápí. Anebo je aspoň jedno prostředí, kde je Ti o něco lépe než jinde? Zkus si všimnout, co Ti tam pomáhá cítit se bezpečněji. I tohle Ti může pomoct postupně hledat odpovědi na otázky, které si teď kladeš.

I když máš teď dojem, že jsi ve slepé uličce bez cesty ven, řešení a naděje na lepší dny vždy existuje. Je potřeba si říct o pomoc a nezůstávat na vše sama.

Držíme ti palce, aby Ti brzo bylo alespoň o kousek lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že jsi napsala. Říkám si, jak to pro Tebe asi musí být těžké, když se nepotkává ta představa, kým bys chtěla být a kým jsi. Chápu, že je i dost náročné se popasovat s tím, že nevypadáš tak, jak by sis přála. Zároveň mi běží hlavou, že mnohdy sami sebe posuzujeme hodně kriticky, hledáme na sobě chyby a pak můžeme třeba i přehlédnout to, co na nás krásné je. Chtěla bych i proto Tě podpořit, aby ses na sebe zkusila podívat jinak - říct si, co na sobě máš ráda - ať už to budou vlastnosti, jaká jsi nebo jak vypadáš. Jsem si i dost jistá, že vevnitř i navenek nosíš něco krásného, co třeba jenom nevidíš.

Když píšeš, že nejsi ničím výjimečná, vede mě to k otázce, jak by to vypadalo, kdybys na sobě nějakou výjimečnost vnímala. Přemýšlím nad tím, že mnohdy to, že vynikáme v nějakém zájmu, není vůbec automatické, ale je to o úsilí, které do toho vkládáme. Člověk může mít na něco talent, ale bez úsilí a tréninku mu to stačit nebude. Říkám si tak, jestli třeba je nějaký zájem, aktivita, které by Tě lákaly. Moc bych Tě chtěla povzbudit v tom to zkusit, i když si na to třeba nevěříš. Je v pořádku hledat, zkoušet a objevovat, co Tě baví, zajímá. Ani to nemusí být o tom vynikat nad ostatními, ale jednoduše se něčemu věnovat, protože to máš ráda a dává Ti to smysl.

Nejsem si jistá, jestli jsi v odpovědi našla něco pro sebe užitečného. Ráda bych Tě i podpořila, abys na své starosti nezůstávala sama a někomu se svěřila. Možná i pak uslyšíš další pohled nebo názor. Sdílení může i pomoci dostat myšlenky ze své hlavy a tím si ulevit.

Přejeme Ti, ať najdeš v sobě tu výjimečnost, kterou hledáš.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že Tě může zneklidňovat, když slyšíš zvuky, které ostatní neslyší nebo pro které nemáš vysvětlení. Někdy se může stát, že si mozek zvuk „dohraje“ (například když je člověk na něj hodně zvyklý nebo ho často poslouchá), jindy se může ozvat notifikace z jiného zařízení nebo aplikace třeba od sousedů. Je fajn, že to nepodceňuješ a šla jsi s tím za mamkou. Mrzí mě, že Ti nevěří.

Pokud by se to opakovalo často, i třeba na jiných místech (je dobré si to zaznamenávat), a nebo pokud by Tě to hodně znervózňovalo nebo bys měla pocit, že Tě to ruší v běžném životě, bylo by fajn to říct nejen mámě, ale třeba i školnímu psychologovi (pokud na škole máte), případně se svěřit někomu dalšímu, komu důvěřuješ. To zapisování může pomoct pochopit, jestli je to spíš spojeno s návykem na určitý zvuk, nebo se to děje i v jiných souvislostech a třeba z jiných příčin, které by pak už asi řešil lékař.

Přejeme Ti hezký zbytek prázdnin.

Modrá linka