Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na poruchy příjmu potravy z centra Anabell, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Jiné téma

    Ahoj.
    Mám takový malý problém...Nemůžu se rozhodnout jestli jsem na kluky nebo na holky..Chtěla bych mít krátké vlasy a v podstatě být kluk.Žádné holky v mém okolí se mi nelíbí,ale prostě chci vypadat jako kluk.Jenže mám kluky v okolí,kteří se mi líbí a nemůžu se rozhodnout na jakou orientaci se mám dát.Jenže v mém malém věku je těžké o tom někomu říct,ale připadám si,že jsem od všech odstatních vyspělejší než ostatní.. Co s tím ? Děkuju za odpověď <3

    holka, 11 let, 7. června 2019

    Ahoj,
    chápu, že jsi ze svých pocitů zmatená a nevyznáš se v nich, ale troufám si říci, že toto hledání a zmatenost patří k dospívání a je zcela normální. Nemyslím si také, že je nutné, aby ses okamžitě rozhodovala, jaká sexuální orientace se tě týká. Pokud je ti příjemné být ostříhaná na krátko, je to naprosto v pořádku a klidně se ostříhej. To ještě nic nevypovídá o tvé sexuální orientaci a je spousta heterosexuálních žen, které preferují spíše chlapecký vzhled. To, že se ti líbí chlapci, spíše naznačuje, že budeš heterosexuální, ale jak jsem už uvedla, dej svému tělu i osobnosti čas na to, aby se samo v sobě zorientovalo. Je klidně možné, že v dospělosti zjistíš, že jsi lesbička, nebo máš bisexuální orientaci. To všechno je v pořádku a nemusíš se tím trápit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj Alíků, a jeho kamarádi.
    Nedávno jsem psala dotaz, o mé psychice, vztahu s mámou, a další věci.
    Můj vztah s mámou je lepší, náladově jsem na tom furt špatně, přestala jsem se sebepožkozovat.. ale moje nálady, že se všemi bavím a pak najednou odejdu mimo všechny.. tohle se snad i zhoršilo. Je tu, ale nová věc. Mám rozvedené rodiče, moje máma skrz její špatnou psychiku nesmí dělat obtížnější práce, ale to znamená také to, že za ni dostává míň peněz. Jsme na tom finančně opravdu špatně.. jsme v mínusu, bojím se, že nás vyhodí z bytu, nebo něco horšího.. Můj táta sice nějak finančně pomáhá, třeba koupit oblečení, něco do školy, nebo to co chybí, ale nemůže dávat nějak moc financí, vzhledem k tomu, že můj bratr jde příští rok na soukromou střední školu, která nevyjde zrovna levně. Moje babička dává měsíčně nějaké peníze, ale i to nestačí. Peníze mámě přijdou později, než má poslat nájem.. Takže jsme z toho potom v mínusu. Já nevím, co dělat.. chci nějak pomoc, nevím jak.. Brigádu nemůžu mít, protože mi nebylo 15. Přemýšlela jsem a vím, že poslední dobou musíme utrácet hlavně za mě.. školní výlety, potom jedu na turistický výlet.. uvědomuju si to, ale všechno až moc pozdě. Teď bych nejraději nejela na žádný výlet, nebo turisťák. Bylo by to tu beze mě lepší..

    Prosím, pomoc? Můžu nějak mámě pomoc? Děkuji za případnou odpověď..

    holka, 12 let, 4. června 2019

    Ahoj,

    mrzí mě, že je u vás doma takové, jak píšeš, že máte finanční problémy. Chtěla bych ocenit, že o všem přemýšlíš a že bys chtěla sama přiložit ruku k dílu. Je ale velmi důležité říci, že děti by neměly řešit starosti s finančním zabezpečením rodiny, placením nájmu apod. To je starost dospělých, Ty za to nejsi odpovědná.

    Je moc dobře, že jezdíš na výlety, turisťáky, je to něco, co je pro Tebe moc důležité a co je v Tvém životě nyní opravdu potřeba. Je starostí rodičů, ne Tvojí, aby na to sehnali peníze, i když je to pro ně obtížné.

    Chci Tě ubezpečit, že utrácet za děti a jejich potřeby je normální, přirozené, a že to tak v rodinách je. Děti jsou nesmírně důležitou součástí rodiny, tedy i Ty, a je jasné, že to něco stojí. Vím, že to není lehké, že Tě ledasco napadá, ale myslím, že se tím opravdu nemusíš zabývat.

    Je to sice starost rodičů, ale můžeš pomoci třeba tím, že mámě na internetu vyhledáš kontakty, kde by Vám mohli finančně pomoci. Třeba na "sociálku", na charitu nebo jinou organizaci, kde můžete dostat třeba nějaké potraviny, oblečení apod. S vyřízením může pomoci táta, nebo babička, byla by škoda, kdybyste dostupné pomoci nevyužili.

    Držíme palce, aby Ti doma bylo dobře a nemuselas mít takové starosti,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj. Je mi 14 let a moje mamka mi řekla, že se chovam divně, jakoby mi bylo 17.. Já se chovam tak, jak to vidím a stále se snažím mit rozum. Absolutně nepodporuji alkohol,drogy, cigarety a podobné návykové látky. V životě jsem nedala do pusy cigaretu i přes to, že jsem v partě kde každý kouři. Když jsem byla s kamaradkou na koncertě a ona chtěla jen ochutnat alkohol, rozmluvila jsem ji to s tím, že po skončení akce by mohla potkat policii nebo by mohla mít problémy. Snažím se o všem přemýšlet co se stane až to udělám.
    Ano, nepripadam si na 14..Mám pocit, že jsem starší, ale i moje 12ti léta kamarádka se chová na víc a dokaze se bavit se staršími.
    Chtěla bych se zeptat, jak se má chovat normální 14ti létá dívka :)

    holka, 14 let, 1. června 2019

    Ahoj,
    řekla bych, že prohlášení tvé maminky je velkým komplimentem. Znamená totiž, že jsi vyzrálejší než na svůj věk. Chování, které popisuješ, znamená, že jsi zodpovědná a zralejší než tvoji vrstevníci. Vůbec si nemyslím, že by na tom bylo cokoli špatného a už vůbec si nemyslím, že by bylo potřeba tvé chování jakkoli korigovat. Zůstaň sama sebou a ujišťuji tě, že se nemusíš vůbec nijak znepokojovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    ahoj, někde jsem slyšela slovo „twinflame“ a zajímalo by mě co to znamená. :-)
    předem budu ráda za odpověď :3

    plesnivá bageta, 30. května 2019

    Ahoj,
    nevím, v jakém kontextu jsi tento výraz slyšela a určitě existuje i více významů, ale pokud je mi známo, nejčastěji se tento výraz používá pro jakéhosi duševního dvojníka. Tedy spřízněnou duši, se kterou si člověk bezvýhradně rozumí a má spoustu věcí a charakteristik společných.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Zdravím!
    Na začátku školního roku jsem sem psala trochu rozpačitý vzkaz, kde jsem si stěžovala na spoustu věcí. Bála jsem se přijímaček a toho, že nezvládnu absolvovat v ZUŠce. Mé obavy se ukázaly jako zbytečné, úspěšně jsem absolvovala a na přijímačkách jsem byla nejlepší. Jenže jsem se toho všeho fakt bála a bojím se, že se mi to nevyplatilo. Poslední dobou je mi fakt zle, neustále se osypávám, jsem unavená a na dně.
    Navíc se na mě vykašlal můj nejlepší kamarád, který pro mě byl středobodem ve všem tom chaosu a ani se mnou nemluví. A já nevím proč!
    Mamka je skvělá a snaží se mi pomoct a mě hrozně mrzí, když ji vidím, jak je smutná, protože jí to prostě nejde. Mám skvělý život a vím to, mám oba rodiče, kamarády, jsem (zatím) relativně zdravá, dá se říct i úspěšná... Jenže přes tohle všechno mi nic nedokáže zlepšit náladu a mně připadá, že prostě nic nedává smysl. Jsem pořád smutná, i když vlastně nemám důvod. Jde mi tolik věcí, vím to, a přitom se na sebe podívám a řeknu si, že jsem naprosto obyčejná. Ničím zajímavá. Že ničím nevynikám.
    Ani nevím, jak mám formulovat dotaz. Jak začít mít ráda sama sebe? Jak přestat s tím hraní si na chudáčka, když mi vlastně asi nic není? Jak...? Nevím, je to hrozně těžké a nechci slyšet jen ujištění, že to je jen takové období, že jsem asi fajn holka, že se mám svěřit kamarádům a všechno bude po čase v pohodě. Protože tohle vím. Přála bych si slyšet, co mám udělat teď, přesně krok po kroku, abych se o to, že mi zase bude dobře, zasloužila sama. Protože nic jinýho nepomůže.

    holka, 15 let, 28. května 2019

    Dobrý den,
    nejprve gratulujeme k úspěšně složeným přijímačkám i k absolvování ZUŠky. určitě to stálo velké úsilí. Jak si správně uvědomujete, někdy ale velké výkony a spousta práce i stresu může paradoxně způsobit velkou únavu, zdravotní problémy a smutek. Je dobře, že to vnímáte a hledáte pro sebe pomoc. Bohužel však neexistuje jednoznačný návod, jak začít mít ráda sama sebe, odhodit smutek a cítit se zase dobře. Každý k tomu potřebuje trochu něco jiného a nejdůležitější je najít právě svoji cestu. Proto nemám, bohužel, návod na postup krok za krokem, i když byste si ho přála.

    Nějaké návrhy však mám. Člověk by se měl učit jak načerpat novou energii, zpracovat stres, který ho zaplavuje. Může to být cílenou relaxací - existují různé metody i nahrávky na youtube, jógou, běháním, nebo třeba chozením po lese, možná sama přijdete ještě na něco jiného. Také funguje zaměřit se nejen na výkon, ale na to, při čem se cítíte dobře. Nejde o to být nejlepší, ale dělat něco, co Vás opravdu baví, užíváte si to. Když se člověk zklidní, většinou se dají spravit i vztahy, které se narušily. Až Vám bude lépe, můžete se pokusit s kamarádem si vše vyříkat. Takto napsané to zní jednoduše, ale jsou situace, kdy, abychom si v životě něco přenastavili jinak, potřebujeme podporu zvenčí. Takovou podporou může být psycholog nebo psychoterapeut, se kterým byste mohla nějakou dobu vše probírat, hledat příčiny toho, proč se takto cítíte, a který by Vám byl při hledání větší spokojenosti oporou. Můžete požádat mamku, aby Vás k nějakému terapeutovi objednala. I když to nyní nechcete slyšet, tak přesto platí, že sdílení svých starostí s někým blízkým má také svůj význam, protože trápení se tím alespoň na chvíli umenší. Stejně tak i čas může být důležitým pomocníkem.

    Přejeme Vám hodně sil.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Bydlím ve vesnici kde všichni všechno ví. A my tu máme takovýho kluka a on je strašná drbna jenže on se kamárádí se všema babičkama takže jim říká všechno. A on mě nemá rád a on těm babičkam o me navykládal různy lži takže sem teď po celý vesnici za debila. Ale to by me jestě tak nevadilo ale když se s nim potkam furt mi řika hnusny věci o mně a když se ozvu rekne Ty seš ale hloupej. No a potom se na mě všichni dívaj ukazujou a me to je nepřijemný.
    Už sem to řekl i doma ale nic nepomohlo. Nevíš co mám dělat?

    kluk, 13 let, 27. května 2019

    Ahoj,
    úplně chápu, že Tě trápí chování kluka, který Tě pomlouvá, říká o Tobě hnusné věci a ovlivňuje názory ostatních na vesnici. Je moc dobře, že to vědí doma.
    Nevím, jak se rodiče zachovali, ale bylo by asi fajn, kdyby si promluvili s rodiči toho kluka, aby se přestal takto chovat. Jeho rodiče by to měli řešit, zvlášť když se na tom domluví s Tvými rodiči. Pokud už to máma a táta udělali, mohou tam zajít i opakovaně a trvat na tom, aby to přestalo. Napadlo mne také, že toho kluka zřejmě nejvíc baví, že jsi z toho špatný a dáváš mu to najevo. Když si ho nebudeš všímat, nebudeš to nijak komentovat - prostě ho budeš ignorovat, mohlo by ho to za nějakou chvíli přestat bavit. O pomoc bys mohl požádat i někoho z vesnice, kdo Tě zná a kdo Tě má rád, a který by Tě také mohl před tím klukem podpořit.

    Držíme palce, aby se to brzy vyřešilo.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol. Prosím o brzkou odpověď. Potřebovala bych pomoct, já jsem přes svůj účet na instagramu psala někomu, nebo spíš on ji první napsal, že mu mapam poslat fotky a tak, má to být někdo z Anglie a já jaem se tam s ním domlouvala a pak jaem mu napsala, že ne (všechny zprávy jsme psaly s kamarádkami že srandy) a on si to všechno screenshotl a poslal to míň přátelům a pak jsem přes svůj druhý účet napsala, jako ať mojí kamarádku nechá (tím myslím mě) a on mě tam vydíral náchylná fotkami a já mu je poslala přes ten druhý a bojím se, že ty zprávy pošle ním kamarádům nevítexo mám dělat ? Prosím pomozte mi

    holka, 13 let, 24. května 2019

    Ahoj,
    pokud někdo zveřejnil soukromé zprávy nebo fotky ostatním lidem, je namístě se bránit a kontaktovat policii, která může pomoci zabránit šíření soukromých informací či obrázků. Nikdo nemá právo Tě vydírat a přestože jsi mu nějaké fotky poslala, nesmí je bez Tvého souhlasu šířit dál. Neboj se v tomto poradit s rodiči a případně kontaktovat policii, která může zastavit vydírání a také odstranit obsah, který nechceš, aby po internetu koloval.

    Neboj se požádat o pomoc dospělé v okolí a nebýt na to sama, nenech se vydírat.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Zajímalo by mě co říkáte na fiasko s Ondrou Vlčkem... Přijde vám v pořádku, že 22letý kluk chodí se 13letou holkou? Je to pedofílie? Spousta lidí říka, že láska je láska, ale ostatní ho kvůli tomu nenávidí. Vím, že je to jejich věc, ale stejně je to zvláštní. Na druhou stranu kdyby Ondra Vlček nebyl ,,slavný“ nikdo by to neřešil. Zajímá mě váš názor... :)

    Ahoj z Modré linky,

    ptáš se nás, zda je Ondra Vlček pedofil. Takto po internetu nelze někoho diagnostikovat. A pokud jde o náš názor, neznáme osobně ani Ondru Vlčka, ani tu dívku, nemáme tušení, co se v jejich vztahu děje. To, co se píše na internetu a probíhá bulvárem, může a nemusí se skutečnou realitou mít cokoli společného. To důležité samozřejmě je, aby nebyl porušen zákon, tedy žádné sexuální aktivity do věku 15 let. Zároveň však je důležité, aby byl přátelský vztah rovnocenný bez ohledu na věk, aby se oba vzájemně respektovali, vážili si jeden druhého, oba rozhodovali o tom, jak budou společný čas trávit. Otázkou spíše je, co dva lidé s tak velkým věkovým rozdílem mohou mít společného. Oba mohou mít přirozeně jiné potřeby a jiná očekávání od vztahu, jiné zájmy. Každý jsme jedinečný a záleží i na volbě každého z nás. Zda takový vztah vydrží, může ukázat jedině čas.

    Hezké dny Ti přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj, od kolika let se smí mít messenger?

    holka, 10 let, 20. května 2019

    Ahoj,
    s aplikací Messenger je to trochu složité. V klasické podobě je součástí Facebooku. Ten, podle jeho uživatelských podmínek, mohou používat lidé starší třinácti let. Ale v České republice platí zákon o ochraně osobních údajů, který posouvá hranici používání Facebooku na patnáct let. Takže klasický Messenger můžeš používat až od patnácti let.
    Nicméně v roce 2017 představil Facebook novou aplikaci Messenger Kids, kterou mohou používat i děti. Messenger Kids se od klasické verze Messengeru liší tím, že v něm nejsou žádné reklamy a je zcela pod kontrolou rodičů, kteří dítěti založí účet ze svého vlastního účtu, schvalují mu přátele a zkrátka hlídají jeho bezpečnost ve virtuálním světě.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj chtěla bych se zeptat. Je mi 12 let a toužím po dítěti to už jsme v jednom dotaze zmínila. Ale, nevím co stím fakt hodně bych chtěla mít dítě nevím proč zvládla bych se o něj postarat. Nevíte co stím a jak to nějak nahradit nebo vyřešit?
    Předem děkuji za odpověď AHOJ

    holka, 12 let, 13. května 2019

    Sama píšeš, že jsi již na podobný dotaz odpověď dostala. Nic jiného, než ti již bylo napsáno, ti nikdo neporadí.

    Nahradit tuto tvou touhu by jistě možné bylo. Požádej rodiče, aby ti pořídili zvířátku - pejska, kočičku, morčátko... Starání se o zvířátko je také krásné.

    Jiné téma

    Ahoj Alíku..
    Vlastně ani nevím proč to sem píšu, ale jde o tohle- jsem sice pouze v 7. třídě, ale taneční se už blíží. Začíná se o tom mluvit a podobě. Máma říká že mi sežene šaty, a asi si budu muset sehnat i partnera... Jenže já nechci. Nechci ani šaty, ani partnera. Vím, že taneční nejsou povinné, ale máma mě už od začátku 2. stupně připravuje, že tam půjdu. Nedovedu si představit sebe, jak tančím s klukem, natož v šatech. Nejradši bych tančila v nějakým obleku se svojí kámoškou (což je další věc - mám ráda svojí kámošku). Samotná kámoška s tím souhlasí, ale rodiče a učitelé s tím souhlasit nebudou... Nemáš nějakou radu, třeba jak jim to vysvětlit?...

    holka, 13 let, 11. května 2019

    Ahoj,
    naprosto rozumím tomu, že ti taneční připadají otravné a že se ti tam nechce. I když je to akce, která je u rodičů (speciálně u maminek) obvykle velmi oblíbená, pro řadu dětí je to spíš forma „mučení.“ Zkus si promluvit se svými rodiči o tom, že je ti ta představa nepříjemná a že o navštěvování tanečních skutečně nestojíš. Pokus se s nimi o tomto tématu mluvit bez emocí a vysvětlit jim, že to není aktivita, kterou bys chtěla trávit volný čas.
    Nemyslím si, že je nezbytně nutné říkat jim o tom, že se ti líbí kamarádka a byla bys ochotná jít do tanečních za předpokladu, že bys s ní tančila v obleku. Přece jen jsi teprve na začátku dospívání a troufám si říci, že se teprve hledáš. Tudíž tvoje volba rozhodně nemusí být definitivní a je zbytečné přidělávat jim „starosti“, dokud si nebudeš svou případnou lesbickou orientací stoprocentně jistá.
    To však samozřejmě neznamená, že musíš absolvovat taneční, byť by tvoje maminka byla ráda. Zkuste si navzájem vyslechnout své argumenty a dospět k nějakému řešení. Třeba tvoje maminka vůbec netuší, jak nepříjemná ti ta představa je a když uslyší tvé důvody, proč tam nechceš jít, přestane tě nutit.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj, nejsem si jista jestli tento dotaz patri prave sem, ale nevim kam jinam bych napsala...doufam ze bude muj dotaz, trochu smysluplny ;)
    No takze jde o to ze se posledni dobou nevyznam sama v sobe...mam pocit ze nic nema cenu, ale nejhorsi na tom je ze je mi to vsechno uplne jedno...proste, treba tak moc jedno ze by mi nevadilo vyparit se, odejit nebo proste opustit svuj dosavadni zivot. Jiste, mam rodinu, pratele dokonce jsem docela oblibena, ale stale mam pocit ze me tu nic nepouta. Nikdy jsem si nemyslela ze bych mela nejakou psychickou poruchu, ale posledni dobou me casto napada ze mi neco asi je. Taky si davam strasne za vinu kdyz se nekdo citi spatne a ja mu nemohu pomoci. Nejhorsi ze vseho vsak je kdyz za to mohu ja...napriklad minuly tyden mi muj kamarad prozradil ze me ma uz dlouho rad...jenze ja ho nedokazu brat vice nez za kamarada...to same se stalo tento tyden s mym nejlepsim kamaradem ^o^
    Doopravdy me nici videt nekoho smutneho, ale horsi je kdyz vim ze ja jsem ten smutek zpusobila. A takhle to mam u vsech. Moje nejlepsi kamaradka mi rekla ze se snazim aby byli stastni vsichni kolem, ale zapominam na sebe. Nevim co je na tom pravdy a vim ze to zni ze se hrozne lituju, ale uz vazne nevim. Taky mam obcas doslova fyzicke priznaky panickych zachvatu...ale vzdycky z niceho nic ani to nemusi byt v stresove situaci...myslim tim presneji; tres koncetin, nemohu se zhluboka nadechnout, najednou jakoby citim svou krev v zilach,jak proudi ale neskutecne to boli, rozmazane vidim, nedokazu se potom aspon tak pulhodiny soustredit a pak je mi tak prazdno jakoby nic nemelo smysl...nikomu o tomto nerikam, jelikoz se strasne nerada sveruju...ne ze by nebylo komu ja se jen nedokazu sverovat svym blizkym, ale cizim lidem klidne ano...
    A pak je tu posledni vec, nejdulezitejsi...uz asi trictvrte roku premyslim o sexualitach, pohlavich ap.
    Myslim si totiz ze asi nejsem holka
    Nedokazu to vysvetlit ale mam pocit ze by se mi jako klukovi mnohem lepe zilo. Vim ze si to transsexualove nevybiraji, sve pohlavi, ale uz kdyz jsem byla mala, hravavala jsem si s auty, vlacky, legem, plysakama ale nikdy ne panenkama, licidlama ani nic takoveho...ano musim rict ze jsem do jiste miry holcici (ve smyslu; pusobim na okoli jako holka, oblikam se jak holka) ale pritom se vubec necitim jako holka...nelicim se, na holku nosim docela takove obleceni ktere toho bud hodne skryva nebo je hodne tmave, za coz mi moji rodice neustale nadavaji, jelikoz maji pocit ze se neoblikam vhodne na holku. Chapu je, ale jelikoz si nejsem jista o svem pohlavi a nechci jim to rikat nez budu stoprocentne jista, tak neni jine reseni nez si jednou za cas tu sukni ci saty dat. Nevim si rady. Jsem zoufala protoze nevim kdo jsem a snazim se to pred vsemi skryvat. Hlavne se bojim cokoliv rict komukoliv jelikoz se bojim ze by to bylo predcasne. Uvazovala jsem o sob jako klukovi a ta predstava se mi hrozne libila. S kamarady by nebyl problem, jelikoz vetsina mych pratel jsou kluci. Potom pri premene kdy se odstranuji prsa a ostatni operace, to by taky nebyl problem jelikoz jsem vzdycky citila ze je to spatne. Zaroven mi vsak me telo nevadi asi natolik abych rekla stoprocentne ze jsem trans. Uprimne obcas si to uz preju vedet, jelikoz tahle vecna nejistota je priserna. Prosim vas, pokud mi budete psat ze bych mela s rodici prokonzultovat navstevu psychologa nebo terapeuta, tak mi prosim rovnou napiste jak jim to mam rict, aby si nemysleli ze jsem blazen (doopravdy jednou jsem to mamce navrhla, souhlasila, ale rekla ze pokud jsem blazen tak se to se mnou potahne cely zivot. radsi jsem to odvolala) Takze se ptam; a) je se mnou neco psychicky spatne?
    b) myslite ze by mohli mit ty fyz. priznaky panickych zachvatu nejakou souvislost s pubertou a dospivanim?
    c) Jak se zbavit toho zanedbavani sebe sama?
    d) Myslite ze bych mohla byt trans? Kdy je nejlepsi cas na coming out? Co kdyz me spolecnost odsoudi? Co kdyz me odsoudi ma rodina???
    Omlouvam se ze je to takto dlouhe...potreboval jsem to dostat ven. Dekuji moc predem za odpovedi uwu moc prosim pral bych si co nejdelsi odpoved

    Ahoj,

    vylíčila jsi nám podrobně, co nyní prožíváš. Ano, to vše, co píšeš, může souviset s pubertou a dospíváním. Málokdy jsou dospívající konfrontováni s tím, jak vážným obdobím prochází v pubertě. Vzhledem k tomu, k jak závažným změnám v tomto období dochází, (nejen biologickým, ale i psychickým), vzniká velký tlak a blížící se dospělost, spojená s odpovědností za svůj život, dává vznik mnoha otázkám, pochybnostem, dospívající začínají přemýšlet o všem kolem a zároveň mají nedostatek životních zkušeností, a to všechno dohromady způsobuje veliký zmatek. Poměrně běžně se v tomto období uvažuje o smyslu života, který se hledá těžce, tím spíše, že vy, dospívající, hledáte složitě sami sebe v tomto období, kdy se začínáte oddělovat od ochranné náruče rodiny. Nemyslím si, že by s Tebou bylo něco psychicky špatně. Líbí se mně, že ráda pomáháš druhým a neseš těžce jejich smutky a trápení, člověk by rád kolem sebe viděl jen spokojené lidi. Je ale pravdou, že toho nelze dosáhnout. Všechno, co můžeme, je pokud možno působit dobro ve svém okolí. Zodpovídáme ale jen sami za sebe, nikoliv za druhé. Zabránit trápením druhých lidí dost dobře není možné. Proto nemá cenu, aby ses tímto vším nechala stresovat. Stačí drobné skutky pomoci, někdy úsměv, pěkný pozdrav, dopis, vlastnoručně vyrobený dárek a můžeš tak rozsvítit den druhého i svůj.

    To, že Tvůj kamarád je pro Tebe jen kamarád, je naprosto v pořádku. Je dobře se řídit svou vnitřní intuicí, svými pocity a učit se říkat ne. To je Tvé právo, stejně jako každého jiného. I Tobě se později může stát, že se zamiluješ a pro dotyčného budeš "jenom" kamarádka. Toto jsou životní zkušenosti a nezbývá, než se je učit nést. V životě se budeš setkávat jak s prohrami, tak i výhrami, to k životu prostě patří a postupem času, jak budeš sbírat zkušenosti, budeš se umět na věci dívat více s nadhledem a odstupem. Je běžné, jak píšeš, že je pro Tebe lehčí, svěřovat se cizím lidem než někomu blízkému, ale zkusit to můžeš, prodebatovávat to, co se Ti honí hlavou, s někým dospělým, komu věříš.

    Toto je možné i s psychologem nebo terapeutem, není pravda, že by ten, kdo odborníka navštíví, měl nálepku blázna. Dnes se k těmto odborníkům chodí běžně, ale i třeba z profesionálních důvodů. Právě takovým lidem, kteří se jako Ty hledají, hledají svoji cestu, může psycholog pomoci projít tento náročný úsek cesty a podpořit Tě.

    Jistě budeš rozumět tomu, že takto na dálku po internetu Ti těžko mohu říct, zda jsi zcela v pořádku, zda jsi trans atd. Na to existují specifické testy na sexuologii, na které ale lidé chodí až od 18 let. Důvod je prostý: Právě bláznivé, chaotické období puberty, kdy v těle probíhá spousta hormonálních změn, by mohla taková vyšetření zkreslit, dokud není vše usazeno, a není situace jasnější. Navíc v tomto věku dochází často ke změnám, proto je nutné počkat, až člověk dospěje. Ale myslím, že je fajn, že se necháváš vést svými pocity a chodíš oblékaná tak, jak Ti to vyhovuje a v čem se cítíš dobře.

    A co máš rodičům, pokud se rozhodneš tam jít, říct? Na to Ti přesně asi nedokážeme odpovědět, to asi záleží na tom, jak jsou Tvoji rodiče zvyklí se Tě na Tvé důvody vyptávat. Bylo by fajn pokud by se spokojili s tím, když jim řekneš, že jednoduše potřebuješ zajít za psychologem. Píšeš, že už jsi s mámou jednou o psychologovi mluvila, snad by na to mohlo být možné navázat? Pokud máte na škole svého školního psychologa, můžeš začít u něj. Většinou rodiče na škole podepisují tzv. "generální souhlas" s činností psychologa a tak bys mohla za ním vyrazit i bez toho, aby o tom rodiče přímo věděli.
    Jsi-li z Brna nebo blízkého okolí, můžeš zajít do naší středeční poradny, popř. nám zatelefonovat nebo využít skype, protože tak se lze doptat a jít více do hloubky tak, jak to Ty potřebuješ. Pro více informací se podívej na naše stránky www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti příjemné jaro s kamarády.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a jeho kamarádi.
    Mám problém týkajícího se .. řekněme mého vztahu s lidmi. Kdykoliv na mě někdo trochu déle mluví, obejme mě, nebo se jen snaží navázat kontakt jsem podrážděná. Snažím se být ale na všechny hodná a nezpůsobovat potíže. Tak jsem ten vztek v sobě dusila. Pak jsem se začala svěřovat svému deníčku. To se mi malinko ulevilo. Jenže si ho pak přečetla mamka a tak se bojím do něj nějak zapisovat aby to náhodou někdo nezjistil.
    Nemáš tedy nějaké typy na to jak ten vztek, tu podrážděnost zvládat? (radši bych se s tím nikomu nesvěřovala, chtěla bych si to vyřešit sama abych nikoho neotravovala nebo aby to nevědělo celé město> díky drbnám)

    Přeji příjemný den :)

    holka, 13 let, 2. května 2019

    Ahoj,
    pociťuješ vztek, který se snažíš potlačovat či ventilovat do svého deníčku. Bojíš se, aby se o tom někdo nedozvěděl, Tvé zápisky si přečetla už mamka. Chtěla bys svou podrážděnost řešit sama, aby ses nemusela nikomu svěřovat, máš pocit, že bys tím ostatní otravovala.

    Mrzí mě, že máš pocit, že musíš své upřímné pocity skrývat a že bys tím své blízké otravovala. Nevím, jestli máš nějakou takovou negativní zkušenost, nebo na základě čeho tak soudíš. Věřím, že existuje alespoň jeden člověk, kterému by ses mohla upřímně svěřit a který by Tě naopak rád vyslechl a podpořil, byl tu pro Tebe. To však není možné, pokud nikomu neřekneš, jak se doopravdy cítíš a co bys potřebovala. Mamka už nejspíš trochu tuší, co se děje, nevím, zda jste o tom pak spolu mluvily, možná by stálo za to si to více vysvětlit a také dát najevo, že si přeješ, aby deníček byl Tvým soukromým prostorem.
    Chci Tě podpořit v tom, že i vztek, stejně jako smutek nebo radost, patří mezi přirozené lidské pocity, které zažívá každý z nás a je to tak v pořádku a zdravé. Naopak je zbytečně zatěžující snažit se ho nějak potlačit, skrýt, dusit v sobě. Podrážděnost můžeš dobře uvolnit např. při nějakém sportu či jiném koníčku, někomu pomáhá malování, tvoření, nebo i psaní deníku. Je v pořádku jít si třeba pročistit hlavu na procházce, zaběhat si, zaskákat si, uvolnit napětí i fyzicky. Je v pořádku i v tu chvíli říct: Tohle mě štve, je mi to nepříjemné, vyvolává to ve mně vztek. Pracovat s emocemi Tě může naučit např. i školní psycholog, pokud ho ve škole máte.

    Neboj se na to, co Tě trápí, nebýt sama. Přejeme Ti brzkou úlevu,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol, je mi 15 a za nedlouho nastupuji na odborné učiliště na obor kuchař, číšník. Četla jsem si školní řád a je v něm uvedeno, že nesmím mít piercingy atd. Problém je, že piercingy mám (nose ring, smiley a cheeky) a nechci se jich zbavovat ani by jsem to nedokázala, protože jsou mou součástí. Můj dotaz tedy zní: Kdyby jsem to ignorovala a piercingy by jsem si nechala, byl by to problém? Co by se mi mohlo stát? Vyhodili by mě z té školy? Zkoušela jsem odpovědi na mé otázky hledat, ale bohužel jsem odpověď nenašla. Doufám, že mi dokážeš odpovědět, předem děkuji za odpověď.

    holka, 15 let, 2. května 2019

    Ahoj,
    nedokážeme s jistotou říci, jestli bude na dané škole v pořádku, když by sis nechala své piercingy. Předpokládám, že to může mít každá škola nastavené trochu jinak a je potřeba se na to zeptat přímo jich, osobně nebo po e-mailu. Obecně však soudím, že to bude takto nastavené nejspíš z důvodu hygieny při práci s jídlem. Chápu, že by Tě mrzelo své piercingy, které již patří k Tobě, na čas odložit, zároveň to může být jedním z pracovních požadavků, stejně tak, jako např. lékařky by si neměly lakovat nehty, v některých profesích jsou předepsané i pracovní oděvy. Je však možné dál piercingy nosit ve svém volném čase.

    Přejme Ti hezké jarní dny,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj, vždycky, když jsem doma, tak uslyším, jak někdo volá mé jméno.
    Když se jdu zeptat mamky, tak říká, že neřekla moje jméno
    Kámoší to být nemohli, protože bydlíme v paneláku v 6. patře.
    Nevíš, čím je to způsobeno?
    Díky za odpověd

    Anonym, 13 let, 30. dubna 2019

    Ahoj,
    někdy se může stát, že člověka oklamou jeho smysly a např. slyší něco, co doopravdy nezaznělo nebo má živou představivost a něco si domyslí. Pokud se Ti to však stává často, chápu, že je to zatěžující a nerozumíš tomu, co se děje. Probrat to můžeš více se svými rodiči, nebo jiným dospělým, komu důvěřuješ, učitelkou, školním psychologem. Psycholog může také posoudit, zda se jedná o běžnou věc, nebo je potřeba na tom nějak dál pracovat.

    Přejeme Ti, abys na to, co se děje, nezůstával sám,
    Modrá linka