Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Jiné téma

    Nevhodná reklama

    Ahoj Alíku, jsem Eliška a dneska jsem se chtěla koukat na youtube, a tak jsem ho zapla, a jak tam jsou ty reklamy, tak tam byly nějaký 18+ zboží. Je mi jedno, jak se to tam dostalo, protože jsem to já samozřejmě nebyla ani to nechci řešit, ale jsem z toho hrozně v šoku a nevím, jak na to přestat myslet... Prosím pomoz mi, jak mám přijít na jiné myšlenky >_<

    Eliška 12 let, 20. července

    Ahoj Eliško,

    to, co popisuješ, se občas stane - aniž bychom chtěli, tak na nás "vyskočí" obsah se sexuálním nebo jiným citlivým obsahem. Není to Tvoje vina, je dobře, že se tím nechceš zabývat.

    Ptáš se, jak na to přestat myslet. Tím "to" zřejmě myslíš, co jsi tam vlastně viděla. Věřím, že setkání s intimními záběry, i když třeba jen na chvíli, může člověka zasáhnout a "uvíznout" mu v hlavě. Vymazat z hlavy nejde, ale jak správně píšeš, můžeš zkusit nahradit jej jinými podněty a myšlenkami. Najdi si něco, co Tě opravdu zaujme - dobrou knížku, hru, uč se nějakou aktivitu - něco zazpívat, vyrobit - třeba složit origami, něco uvařit nebo upéct (navíc tím uděláš radost sobě i okolí). Určitě pomáhá pořádně si zacvičit, dát si "do těla".

    Můžeš také na papír zapsat to, co jsi viděla, na co musíš myslet, a pak to hned roztrhat, vyhodit, spláchnout. Tím ty myšlenky symbolicky odeženeš. Je ale dost možné, že i tak si na to vzpomeneš. To nevadí, klidně si řekni, že je tu ta vzpomínka zase a moc si jí nevšímej. Důležité je nesnažit se "nemyslet na to", protože takhle dosáhneme jenom opaku. Postupem času myšlenky nebudou tak silné a časté.

    Když budeš chtít, můžeš o tom také říct rodičům, nebo jiným dospělým, ke kterým máš důvěru - sdílením se většinou hodně uleví. S rodiči také můžete na počítači omezit nevhodné reklamy.

    Klidné léto přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Zvedám jedno obočí

    Ahoj Alíku, mám takový vážně divný dotaz, takže se předem omlouvám. Všimla jsem si (mám to potvrzeno i od kamarádek), že prostě zvedám jedno obočí. Myslím tím pořád a neúmyslně. Začíná mi to docela vadit a nevím, co s tím. Děkuji předem za odpověď.

    holka, 14 let, 16. července

    Ahoj,
    musím se přiznat, že s takovým dotazem/problémem jsem se skutečně ještě nikdy nesetkala. Nedokáži posoudit, jestli se jedná o nějaký zlozvyk, který už jsi si zvnitřnila, nebo by mohlo snad jít o nějaký druh tiku. Zkus nejprve vysledovat, kdy se tento pohyb obočí objevuje - jestli tím třeba reaguješ na emočně vypjaté situace a má to nějakou souvislost se stresem. Když zjistíš, v jakých situacích se zvedání obočí objevuje, budeš moci snáze svůj zlozvyk ovlivnit. Jestliže ho děláš mimoděk, pokud budeš vědět, při jakých okolnostech se na něj máš soustředit, je možné, že se ti jej podaří odbourat vlastně jen tím, že si na něj budeš dávat pozor.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Jak zlepšit komunikaci

    Ahoj poradno, už zase mám problém.😅
    Poslední dobou jsem se velmi zhoršila v komunikaci, přesněji když mluvím začala jsem se velmi sekat, když říkám nějaký vtip nebo historku tak to nezní vůbec zajímavě a málokdo mě poslouchá a začala jsem mít akcent (kvůli tomu že byla karanténa a my doma nemluvíme česky, tak jsem neměla s kým mluvit.) A také mám takový pocit že jsem se s kamarádkami kvůli tomu "vzdálila" (zase kvůli karanténě + špatně mluvím). A z toho plynou dvě otázky; Jak si zlepšít charisma a nesekat se při řeči a jak si zlepšit vztahy s kamarádkami?
    Předem velmi děkuji za odpověď a přeji hezký den :-)

    holka, 12 let, 17. července

    Ahoj z Modré linky,
    ptáš se nás, jak si zlepšit charisma, nesekat se při řeči a jak si zlepšit vztahy s kamarádkami. Oceňujeme, že o sobě přemýšlíš, že se chceš rozvíjet a taky to, že si umíš říct o pomoc.
    Píšeš vlastně o třech oblastech, které spolu souvisejí, ale každá má svoje cesty vedoucí k cíli. Mají ale jednoho společného jmenovatele, a to je rozvoj a zrání celé osobnosti.
    K tomu, aby se člověk rozvíjel, pomáhá životní zkušenost. Znamená to něco zažívat - osobně, ne jenom třeba virtuálně, na počítači - teď o prázdninách to může být cestování, tábory, pobyty… Zvláště, když člověk opustí koleje všedních dnů, učí se něco nového, zažívá nepohodlí, musí něco překonat, může se v něčem posunout. Člověk se také učí v kontaktu s dalšími lidmi, poznává sebe, druhé, učí se komunikovat (klidně přes všelijaké "sekání", to k tomu patří). Učí se myslet na druhé, nejenom na sebe, učí se vzájemné pomoci a sdílení. To vše prázdniny nabízejí také, stačí jen být aktivní a vyhledávat příležitosti. Samozřejmě, že i školní rok a běžný režim přináší mnoho možností, stačí je vyhledávat.
    Člověk se také rozvíjí dobrou četbou, která podněcuje fantazii a tvořivost, rozvíjí slovní zásobu. K dispozici jsou knihovny, knihy on line, čtenářské zkušenosti se mohou vzájemně sdílet (a tím zase posilovat a prohlubovat vztahy).

    K tomu, co píšeš o "sekání" se při řeči, nevím přesně, co tím myslíš, ale můžeš dělat různá mluvní cvičení nanečisto, zkoušet říkat různé jazykolamy apod. Pomoci může i tato kniha: https://mluvtejakomluvci.cz/.

    Je pěkné, že se chceš ke kamarádkám přiblížit. Klidně jim můžeš říci to, co jsi napsala Alíkovi. Že Ti je líto, že jste se vzdálily, že se "sekáš" a vzdaluje Tě to ještě více, že bys jim ráda byla blíž. Tobě v tom bude lépe, nebudeš mít takový strach se vyjádřit a kamarádky budou vědět, že o ně stojíš.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Bojím se stárnutí

    Dobrý den už jsem tady jednou podobný dotaz tady viděla, ale chtěla jsem se Vás ještě na něco zeptat. Dekuji jestli mi odpovíte. Víte i když jsem ještě hodně mladá strašně se bojím stárnutí, že jednou budu pro své děti přítěží a budu žít sama a hodně se bojím samoty ve stáří a že už mě nikdo nebude mít rád. Protože vždycky když jsme na rodinných oslavách tak všechna pozornost je vždy na těch nejmladších a mladých rodinných příslušníků, nikdo se nezeptá třeba mojí tety jak se má atd. Doufám, že to pochopíte děkuju moc. Vím, že jsem hodně mladá a nemusím na to myslet, ale hodně mě to trápí jelikož vím,že až mi bude třeba 70 nikoho už nebude zajímat jaký jsem měla den nebo takhle. Možná se mýlím,ale já mám ve své rodině a také v televizi vzor takový že všechna pozornost jde vždy na ty nejmladší a mladé lidi. Nedokážu si také užít přítomnosti když na to stále myslím.
    A ještě bych vám chtěla říct, že mí prarodiče říkají, že my vnoučata jsme jejich smysl života a že neví co budou dělat až dospějeme a je mi to hodně líto. Doufám, že to pochopíte

    holka, 13 let, 15. července

    Ahoj,
    v historii tvých dotazů vidím, že už jsem ti na velmi podobný dotaz odpovídala, tak si dovolím zestručnit tvůj současný dotaz na to, že se bojíš, že ve stáří už nikoho nebude zajímat, jak se máš a pozornost se soustředí jen na ty mladé. K tomu mohu jen podotknout, že klíč ke své vlastní budoucnosti má každý člověk sám v sobě. Děti se obvykle chovají tak, jak se naučily ve své vlastní rodině. To znamená, že pokud jednou tvé děti uvidí, že se chováš hezky ke starým lidem, projevuješ o ně zájem a celkově ti na nich záleží, bude jim to připadat přirozené a budou se tak chovat i k tobě, až budeš jednou stará. Navíc tohle chování naučí i své vlastní děti a tedy i tvá vnoučata se k tobě budou chovat pozorně. Určitě si nemyslím, že je to ve všech rodinách tak, že by veškerá pozornost automaticky směřovala k těm nejmladším a starší by byli opomíjeni.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    ahoj aliku a spol.

    mam dve otazky. ta prvni je taká, ze jsem si zacala ublizovat a nechci abych se zacala rezat ziletkama. je mi napr. prijemny cokoliv co me boli.

    ta druha - jsem si jista ze nejsem hetero. zacala se mi libit moje nova kamaradka, ale bojim se toho..je to normalni?

    diky za odpoved :D

    hodné děvče skoro 12 let, 16. července

    Ahoj,

    ano, je zcela přirozené, že na prahu puberty a dospívání přemýšlíš o tom, kým jsi, kam jdeš, jakého jsi sexuálního zaměření, apod. Bylo by prima, kdybys s těmi svými otázkami nezůstávala sama a našla si ke sdílení mezi svými blízkými někoho, komu věříš (rodiče, prarodiče, tetu, oblíbenou učitelku, trenérku, vedoucí kroužku, atd.). Velmi by se Ti ulevilo. V 11 letech ještě nemáš jistotu sexuálního zaměření, to, že se Ti líbí Tvoje nová kamarádka, je normální a přirozené, nemusíš v tom hledat něco nepřirozeného.

    Jsem ráda, že uvažuješ zdravě a nechceš se řezat, přesto, že se Ti zdá, že Ti sebeubližování a bolest ulevuje. Znamená to, že žiješ v nějakém psychickém napětí a sebepoškozování odvádí pozornost od Tvých psychických problémů. Je více cest, jak si pomoci, např. namísto řezání můžeš zkusit použít fixu nebo tužku a silně přitlačit. Také ucítíš bolest, ale nebudeš krvácet, nebude Ti hrozit infekce, vznik jizev, atd. Také můžeš podobně použít kostku ledu. Významné je také odvádění pozornosti k tvůrčím záležitostem, které Tě baví, hlavní je zaměstnat ruce (třeba malováním, ručními pracemi…), důležité je hodně času pobývat venku na zdravém vzduchu a sportovat, tím vybiješ hodně své energie a myšlenky na sebepoškozování budou řidší.

    Mohla bys také mít nějakého svého důvěrníka mezi dospělými, někoho, komu hodně věříš, a s ním své myšlenky sdílet. Velmi to uleví a takový dospělý (rodič, prarodič, teta, vedoucí kroužku, trenér, oblíbený/á učitel/ka), který Tě dobře zná, Ti také nejlépe poradí, jak si vést a kudy se ubírat dále. Sdílení také zpevňuje vztahy, otevřená komunikace je velmi důležitá. Můžeš se také obrátit telefonicky přímo na naši poradnu Modré linky, kontakty najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti pohodové dny s novou kamarádkou a včasné vyhledání jiné úlevy místo sebepoškozování.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Při běhu se mi dělá špatně

    ahoj alíku a ostatní,

    mám takové jakoby tajemství ale není to tajemství ale když běhám tak se mi dělá dost špatně hodě se mi motá hlava atd atd........

    akorát se to bojím řict tělocvikáři a trenérovi prostě nevím jak mu to říct a když už to teda řeknu tak stejně mi nikdo nevěří a pak se diví že nedokážu stát na jednom místě tak jak jim to mám vysvětlit??

    předem děkuji za odpověď

    holka, 11 let, 7. července

    Ahoj,
    příčin tvého problému může být celá řada, od relativních banalit až po vážnější problémy. To ti ale online a na dálku nikdo nedokáže říci. Bylo by určitě potřeba, aby ses svěřila rodičům, kteří tě objednají k lékaři na vyšetření. Možná bude stačit skutečně nějaká drobnost, která tvůj problém spraví. Se mnou do třídy například chodila spolužačka, která měla podobný problém a stačilo, aby si před tělocvikem dala kostku cukru a bylo po problému. Nicméně bylo by skutečně potřeba, aby tě vyšetřil lékař a vyloučil případný zdravotní problém. Není to nic, za co by ses měla stydět, nebo se bát někomu svěřit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Peníze na tábor

    Ahoj alíku nevíš kde vzít 6000 na tábor? podle rodičů je to moc peněz a nevím kde na to vzít nebo jak je přemluvit. Děkuju za odpověd

    kluk 12 let, 7. července

    Ahoj,
    mrzí mě, že nemůžeš jet na tábor, na kterém bys rád byl, ale obávám se, že rozhodnutí je skutečně pouze na tvých rodičích. Oni sami ví nejlépe, jaká je vaše finanční situace a jestli si takový výdaj můžete dovolit. Je jedno, jestli na něj skutečně nemají a byl by to pro ně příliš velký zásah do rozpočtu, nebo jestli jim jeho cena připadá přehnaná a nechtějí ji platit z principu. Rodiče jsou ti, kteří zajišťují rodinný rozpočet, a jejich rozhodnutí ohledně finančních záležitostí musíš respektovat.
    Můžeš se s nimi pokusit domluvit, jestli by sis třeba půlku z táborové ceny nemohl zaplatit sám z ušetřených peněz a nebyli ochotni ti zbytek doplatit. Možná, když uvidí, že máš snahu a jsi ochotný se sám na nákladech podílet, ještě svůj názor přehodnotí. Ale pokud budou dál trvat na tom, že je to příliš drahé, budeš muset jejich postoj respektovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Chci zastavit myšlenky na řezání se a na smrt

    Ahoj všichni,
    Mám problém se sebepožkozováním. Kdysi jsem si udělala asi 12 ran. Ale uvědomila jsem si že je to blbost. Z mích předchozích dotazích víte že mám problémy s mámou. To řezání mi pomáhalo, rodiče si toho ani nevšimli. Poté už to bylo v pohodě, přestala jsem se řezat. Ale zase se to vrací, nechci mít další rány. A bojím se to někomu říct, tady aspoň mám anonymitu. Bojím se že se všechno pokazí a já zůstanu v pasti. Ale zase si to nechci vzít do hrobu. Chci utéct od toho, ale nemůžu tu nechat kamarády. Chci se zabít, ale nemůžu tu nechat samotnou sestru. Co mám dělat?!

    holka, 12 let, 5. července

    Ahoj,

    znovu jsi napsala do Alíkovy poradny, protože hledáš cestu z věcí, které Tě trápí. To je moc dobře. Chtěla bys znovu ovládnout zvyk ulevovat si od nepříjemných pocitů sebepoškozováním. Někdy přemýšlíš, jestli by nebylo od starostí lepší utéct, třeba i sebevraždou. Záleží Ti však na kamarádech a sestře.
    I podle Tvého dřívějšího dotazu vím, že máš starosti o mamku i jiné. Věřím tomu, že je toho někdy víc, než může jeden unést. Je prima, že si říkáš o podporu alespoň tady v poradně. Mám takový dojem, jak bys chtěla být superhrdinkou - vše zvládat sama a ještě zachraňovat ostatní. Jenže i Ti superhrdinové nikdy nejsou na všechno sami, mají nějakého blízkého přítele, učitele bojových umění nebo vynálezce, který zná jejich tajemství a pomůže jim, když se dostanou do nějaké bryndy. I Ty máš kamarády, na kterých Ti záleží a jim na Tobě. Některé potíže však lépe mohou řešit dospělí, proto je důležité, abys našla i nějakého dospělého spojence. Nepíšeš, jestli jsi zkoušela oslovit někoho, koho jsme Ti doporučovali v minulé odpovědi (tetu, babičku, oblíbeného učitele anebo školního psychologa, pracovnici orgánu sociálně-právní ochranu dětí) a jak to dopadlo. Rozumím tomu, že se stydíš svěřit a bojíš se, co bude potom, jestli se někdo nedozví Tvé soukromé věci a nejhlubší pocity a myšlenky. To je normální. Psychologové nebo sociální pracovníci jsou však zvyklí vyslechnout ledacos a mlčet o tom, bez toho by nemohli pracovat. Výjimku z povinnosti zachovávat mlčenlivost tvoří jen pár situací, které vysloveně stanovuje zákon a které se oznamují jen a pouze policii. My na Modré lince jsme připraveni vyslechnout Tě a hledat cesty ke zlepšení, můžeš se nám ozvat třeba na chatu, kdyby pro Tebe bylo z nějakého důvodu nepříjemné volat. Nemůžeme ale nahradit povídání z očí do očí.
    Obdivuji, žes už jednou dokázala řezání se zastavit. Chtělo to určitě hodně síly a pevné vůle. Přijde mi důležité zjistit, co Ti v tom pomohlo, protože by Ti to mohlo pomoci i podruhé. Píšeš i o myšlenkách na smrt. Dovedu si představit, že mohou přicházet pocity, že nemáš na všechny starosti dost sil a bylo by jednodušší od nich utéct, např. umřít. Věřím však, že existuje vždy nějaké lepší řešení a způsob, jak začít prožívat svůj život příjemněji a byla by věčná škoda se o to nepokusit. Pokud by tyto černé myšlenky sílily, je úplně v pořádku zavolat nám nebo si můžeš nonstop a zdarma promluvit s pracovníky Linky bezpečí (tel. 116 111), případně zavolat na 112. Můžeš také zvážit, zda by pro Tebe nebylo užitečné navštívit tzv. dětské krizové centrum (nějaké blízké najdeš po internetu nebo Ti s tím pomůžeme), tam můžeš přijít i sama a je tam k dispozici psycholog i sociální pracovník, je možné tam přespat. Všechna důležitá telefonní čísla a adresy si dej rovnou do mobilu, ať je nemusíš dlouho hledat, kdyby byly potřeba.

    Přejeme Ti hodně odvahy najít si potřebnou pomoc.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj.
    Mám problém. Už cca od 1 třídy se holkám dívám po chodidlech. Když jde nějaká mladá holka po ulici bosá, pořád jí koukám po chodidlech. Letos jsem se poprvé po šesti letech odvážil si o tom něco zjistit. Zjistit jsem, že pravděpodobně trpím sexuální úchylkou Foot Fetiš. Co s tím? Bojím se to komukoliv říct. Nevím už, co s tím. Chci se toho zbavit, ale nevím jak.

    kluk, 11 let, 22. června

    Ahoj,
    máš pravdu, že existují lidé, které vzrušují nohy či chodidla a že se skutečně jedná o druh fetišismu. Na druhou stranu tato „úchylka“, jak to nazýváš, není nijak nebezpečná, nikoho neohrožuje a není potřeba jí nijak řešit. Pokud ti tvá záliba a preference vydrží i za pár let, až si budeš hledat partnerku, nejspíš vezmeš v úvahu i to, aby se ti líbily její nohy - ale na tom není nic špatného, co by bylo potřeba řešit, nebo kvůli čemu bys měl mít výčitky svědomí.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Kamarádka se chová divně

    Dobrý den, chci se zeptat.. existují nějaké léky volně prodávající, které mohou způsobit člověku halucinaci? Nebo celkově změnu chování? Kdyžtak popřípadě jaké? Pozoruji na své kamarádce, že je nějaká divná a všimla jsem si, že bere nějaké léky tak si chci o tom něco zjistit.
    Předem děkuji

    holka, 14 let, 19. června

    Ahoj,
    já osobně žádné takové léky neznám, ale každý člověk je originál a je možné, že se nějaký podobný vliv může u citlivějších jedinců projevit. Pokud máš však podezření, že s kamarádkou není všechno v pořádku, měla by sis o tom promluvit s někým dospělým. Zkus to třeba probrat se svými rodiči, školní psycholožkou, nebo kýmkoli, komu důvěřuješ - a kdo třeba kamarádku i zná. Pokud by bylo tvé podezření správné, bylo by potřeba, aby situaci začal řešit někdo dospělý.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj poradno :)

    Včera v noci se mi zdálo že moje nejlepší kamarádka, kterou mám moooc ráda, umřela. Už se mi víckrát zdálo že nějaký moje kamarádky umřely, a vždycky umřely kvůli vlaku. Pod vlakem před třemi lety (doopravdy) umřela moje taky dobrá kamarádka. V těch snech nikdy nevidím jak umírají, buď vidím jen jak jsou už někde v hrobě, a všichni tam breci, nebo je vidím jako duchy. Snažila jsem se něco najít na internetu ale nic jsem nenašla.. Díky za odpověď :)

    Holka skoro 12 let, 18. června

    Ahoj,
    je mi moc líto, že máš za sebou tak tragický zážitek a je víc než pravděpodobné, že tvé sny souvisí právě s otřesem, který jsi v souvislosti se smrtí kamarádky prodělala. Nejspíš se podvědomě bojíš, aby se to znovu nezopakovalo a neztratila jsi nějakým tragickým způsobem další lidi, kteří jsou ti blízcí. V historii tvých dotazů vidím, že už jsi toto téma řešila před časem a pokud stále nedošlo ke zlepšení a stále tě to trápí do té míry, že máš noční můry, nebylo by určitě od věci, abys vyhledala pomoc odborníka. Svěř se svým rodičům a popros je, aby je objednali k psychologovi, který s tebou tvé trauma probere a pomůže ti ho zpracovat. Není na tom nic ostudného nebo divného. Někdy zkrátka lidé potřebují pomoc, aby se dokázali s prožitým traumatem vyrovnat, uměli ho v sobě zpracovat a dál neovlivňovalo jejich život.
    Držím ti palce!
    Bára

    Jiné téma

    Sebepoškozování, sexuální orientace

    Dobrý den,
    mám dva dotazy.

    1. Zajímalo by mě, jak je definováno sebepoškozování. Škrábu si hlavu do krve (potom se mi tvoří strupy), začala jsem s tím kvůli seborey. Patří to tam také?
    2. Vím, že je to hodně obvyklé v mém věku, ale hledám svoji identitu. Nejsem si jistá, jestli se mi líbí kluci nebo holky. Další věc je, že odmala se dost chovám jako kluk (nosím krátké vlasy, hrála jsem si s autíčky, nesnáším růžovou, atd.). Když si čtu knihu z pohledu kluka, často mi to přijde opravdovější než z pohledu holky. Nevíte, jak bych si to mohl/a ujasnit?

    Děkuju,
    člověk

    člověk, 14 let, 18. června

    Ahoj,

    sebepoškozování je definováno záměrným ubližováním sám/a sobě, kdy opakovaně dochází k narušení osobní jednoty (integrity). Spouštěcím momentem bývají silné emoce, úzkost, hněv, pocity viny, vnitřní napětí, atp. Někdy je obtížné určit přesně, zda nějaké chování patří či nepatří do této skupiny. Podle mne Tvé škrábání do krve ve vlasaté části hlavy sem nepatří. Jak píšeš, škrábeš se, protože Tě hlava svědí. Ve Tvém případě by se proto vyplatilo poradit se s kožním lékařem, jak léčit seboreu.

    Máš pravdu, že hledání identity patří k Tvému věku. Zatím si nejsi jistá, zda se Ti líbí víc kluci nebo holky, jakmile se skutečně zamiluješ a pocítíš přitažlivost toho druhého, bude vše opět jasnější.
    Píšeš také, že se dost chováš jako kluk. Myslím, že čas ukáže. Každý jsme originál a každý v sobě máme oba principy, jak ženský, tak mužský. Někdo se chová drsněji, někdo jemněji. Ovlivňuje to mnoho faktorů: geny, ale i výchova, temperament. Je mnoho dívek, které mají rády klučičí romány a také kluků, kteří čtou ty dívčí. Ptáš se, jak si to ujasnit. Identitu lze nejspolehlivěji určit na sexuologii pomocí odborných testů. Ty se ale většinou provádějí až po dosažení zletilosti, kdy si člověk už je jistější svými prioritami, touhami, víc si rozumí. Zatím se ale o tom můžeš pobavit třeba se svojí školní psycholožkou, pokud ji na škole máte a důvěřuješ jí. Tomuto tématu se věnuje také hodně knih o dospívání, které jsou k dispozici i v knihovnách.

    Přejeme Ti pěkné léto.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nespokojenost se sebou, ztráta smyslu

    Ahoj, mám problém. Nevim jak mám začít tam to napíšu rovnou. Jsem na tom psychicky celkem špatně. Nemám se ráda. To jak se chovám ještě není tak strašné ale nesnáším to jak vypadám. Připadám si tlustá ( 164cm, 47 kg, posuďte sami) a ošklivá ale to je jenom začátek. Nechápu proč tady jsem, osobně si myslím že kdybych tady nebyla, nic by se nezměnilo. Občas mám chuť prostě navždy usnout. Nemám na nic energii, vše dělám jen z donucení jako robot. Kamarádka které se někdy sveřím říká že to není v pořádku ale mě to nějak nevadí, vždycky se přes tyhle problémy překousnu nebo si jich spíš nevšímám. Takže by mě zajímal Váš názor. Jsem v pořádku ? Měla bych s tím něco dělat ? Mám se sama sobě více věnovat ? PS: omlouvám se za gramatické chyby a předem děkuji za odpověď 🖤

    holka, 13 let, 19. června

    Ahoj,

    jsme rádi, že ses nám otevřeně svěřila s nepříjemnými pocity, se kterými se potýkáš - nespokojenost se sebou, otupění prožívání a nedostatek chuti pro nějakou činnost, nejistota, zda má Tvůj život smysl. S podobnými pocity se potýká nemálo dospívajících i dospělých a je fajn, že pro sebe hledáš radu a pomoc.

    Budu postupovat tak, jak jsi nám své pocity popsala. S počátkem dospívání nastává mnoho někdy překotných změn. Změny tak nějak instinktivně nemáme rádi, je to trochu náročnější, než si na ně zase zvykneme. Dívkám někdy vadí, že se jim zaoblí postava (mají boky a stehna, někomu překáží i prsa). Z fyziologického hlediska je to v pořádku, ale v porovnání s modelkami, které jsou někdy tak hubené, až mají širší ramena než boky (což je normální u mužů) to může působit nepatřičně, Podle BMI kalkulačky (na internetu jich najdeš několik) je Tvá postava vzhledem k věku pod hranicí průměrné váhy, to znamená, že vážíš méně, než bys při své výšce měla. Pokud bys byla hubenější, hrozily by Ti různé zdravotní potíže způsobené podvýživou. Nevím, jestli jsi jen rychle vyrosta do výšky nebo zda jíš málo a snažíš se cíleně zhubnout. Jestliže by Tvůj strach z tloušťky přetrvával nebo sílil, můžeš zkusit kontaktovat přímo poradnu Anabell, se kterou Alík také spolupracuje.

    Pochybnosti, zda má život smysl a jaký, o co se snažit a usilovat, se v dospívání také objevují. Někdo si je jistý tím, k čemu má talent a kam se v budoucnosti vrtnout, je však hodně lidí, kteří pochybují. S hledáním Tvých silných stránek a schopností a další životní cesty, aby ses cítila užitečná a spokojená, Ti může pomoci psycholog (školní nebo jiný). Ten také může zvážit, jestli Tvá nechuť k činnostem a další nepříjemné pocity nesouvisí s depresí, my to po internetu nepoznáme. Zvlášť důležitá by návštěva psychologa byla, kdyby neustávaly nebo sílily Tvé myšlenky na smrt. Můžeš zavolat i nám na Modrou linku nebo na Linku bezpečí (tel. 111 116, funguje nonstop a zdarma) a probrat, jak se cítíš a co by Ti nejlépe pomohlo. V telefonním hovoru lze vše probrat rychleji a více do hloubky.

    Je prima, že je Ti kamarádka oporou. Myslím, že je důležité, abys zkusila svěřit, jak se cítíš, rodičům nebo někomu jinému dospělému v rodině (případně ve škole apod.). Pokud to pomůže, můžeš jim dát přečíst tento svůj dotaz a naši odpověď. Rodiče by měli vědět, co Tě trápí, je jejich úkolem postarat se o Tvé zdraví tělesné i duševní. Také budeš potřebovat jejich souhlas s návštěvami psychologa. Sama pro sebe můžeš udělat to, že si budeš psát do deníku každý den tři dobré věci - mohou to být úplné maličkosti. Když vytrváš, časem v deníku o sobě najdeš něco povzbudivého. Pokud by Ti psaní pozitivních vět úplně nešlo, pro začátek můžeš zkusit definitivní, odsuzující slova jako "vždycky" a "nikdy" vyměnit za nadějnější "někdy" a "možná". Podrobnější návody, jak cíleně zlepšit svou náladu, najdeš v knihách o pozitivním myšlení nebo na internetu v článcích zaměřujících se na změnu myšlení a osobnostní rozvoj. I pohyb může být velmi užitečný, protože spolu s ním se do těla vylučují hormony zvané "endorfiny", které celkově zlepšují náladu. Pokud nemáš chuť přímo sportovat, můžeš vyzkoušet alespoň krátké procházky nebo jiný pobyt na čerstvém vzduchu a slunci, má to na duši osvěžující účinky.

    Držíme palce, abys vytrvala na cestě za lepším pocitem ze sebe samé.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Umění konverzace

    Ahoj Alíku,
    mám problém s tím, že se moc nedokážu domluvit a bavit s lidmi. Děje se mi to např. když jsem s tetou a strejdou. Nedokážu nijak navázat konverzaci a když se mě zeptají tak jenom stručně odpovím. Také mám docela špatnou slovní zásobu, ale jenom, když se bavím s cizími lidmi nebo s těmi které nevídám každý den, takže právě tety, babičky, strejdové. Je to zvláštní, protože hodně koukám na filmy a miluji čtení. Právě při konverzaci se často zpotím a také hodně zrudnu a koukám jinam než na daného člověka, celkově jsem ve stresu. Když jsem s kamarády tak mi naopak nic takového problém nedělá. Právě že tam, jsem ta "hlavní" naší party a jsem s nimi uvolněná a dokážu se normálně bavit. Prosím o nějaké řešení nebo třeba knížku, která by mi dokázala pomoct a "zvýšit sebevědomí" při konverzaci.

    holka, 13 let, 11. června

    Ahoj,

    děkujeme Ti za pěkný dotaz. Zdaleka nejsi sama, kdo má problém navázat komunikaci s lidmi, s kterými se vídá jen jednou za delší čas. Doporučila bych Ti čtení, ale sama se zmiňuješ o tom, že jsi velká čtenářka. Oceňuji, přidávám palec nahoru, to je skvělé. I když si to sama neuvědomuješ nebo máš pocit, že to při komunikaci není znát, tak si čtením úžasně rozšiřuješ svoji slovní zásobu.

    Dospíváš, prožíváš období prudkých změn, učíš se za pochodu ze života, to vše není jednoduché. Zkus se snažit o co nejčastější komunikaci se svými prarodiči a tetami, budeš si zvykat a budeš stále jistější. Můžeš zkusit takovou fintu, že se na sebe podíváš z nadhledu. Konverzovat s Tvými vzdálenějšími příbuznými bude holka, která má Tvou podobu, Tvůj hlas, ale “jako to nebudeš Ty”. Bude to holka, která se “jako” spontánně baví se svými kamarády. Je to otázka Tvé představivosti. Budeš prostě hrát sama sebe. Uvidíš, třeba Ti to pomůže.

    Odborných publikací na téma zvýšení sebedůvěry, sebejistoty je spoustu, poraď se s knihkupci či knihovníky. Např. naši psychologové Marek Herman a Jiří Halda by Ti možná seděli svou srozumitelností, ale možná si pro sebe podle svého výběru najdeš někoho úplně jiného. Podívat se můžeš I na internet a tam pročíst některé podobné dětské příběhy.

    Přejeme Ti větší sebejistotu v komunikaci s lidmi, s kterými se nevidíš tak často.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Šťastný život

    Ahoj, jsem strašně smutná z toho že všichni bydlí v domě a celý den běhají po obří zahradě, mají krásnou, velkou a širokou rodinu a spoustu kamarádů. Já jim to strašně závidím, protože bydlím v malým bytě a mám jenou 3 kamarádky a nemám babičku ani dědečka. Já chci mít taky hezký děctví! Co s tím mám dělat? Hodně se trápím.

    holka, 10 let, 11. června

    Ahoj,

    chápu, že nad celou situací hodně přemýšlíš a věřím Ti, že se trápíš. Je moc dobře, že na to nechceš být sama a dokázala jsi nám napsat. Rozumím tomu, že by sis někdy přála, aby Tvůj život vypadal jinak (třeba abys bydlela v domě se zahradou), to občas může napadnout každého z nás. Současně mě k tomu však napadá, že velký dům v obrovské zahradě (nebo větší rodina) ještě neznamená, že ti, co tam žijí, jsou spokojenější nebo dokonce šťastnější. Štěstí a životní spokojenost totiž spočívá v něčem jiném a s množstvím peněz a majetku to obvykle nesouvisí. Hledání spokojenosti je pro mnohé celoživotní výzvou a nemusí to být vždy snadné. Také píšeš o tom, že máš "jen" 3 kamarádky. Mně to připadá jako dost velké bohatství, dar, k nám na Modrou linku píše mnoho dětí, že nemají žádnou kamarádku nebo kamaráda a tak si říkám, že často záleží i na úhlu pohledu, na tom, jak danou situaci vnímáme a bereme my sami.

    Chtěla bych Tě povzbudit, aby sis třeba zkusila říci (nebo napsat), co máš na svém životě ráda, co oceňuješ a třeba také to, co Tě těší a čím by sis mohla udělat radost. Bývá fajn zaměřit se na to pozitivní a hezké nebo si i udělat plány do budoucna, třeba na letní prázdniny nebo na zvelebení bytu, svého pokoje. I menší byt může být útulný, hezký, zkrátka být tím pravým domovem; mnozí lidí si bydlení v bytě volí i raději (udržovat velký dům bývá časově náročné).To všechno lze probrat se svými blízkými lidmi, třeba v rodině nebo i kamarádkami. Právě tito blízcí nám mohou nabídnout svůj pohled na život, své zkušenosti a třeba i jiný pohled na věc. Je v pořádku nebýt na to sama. Inspiraci můžeš hledat také v příbězích, ať už v knížkách nebo na internetu, kdy mnohé zajímavé hrdinky to někdy měly v životě jinak, že by si přály a přesto (nebo právě proto) prožily zajímavé životy a staly se z nich zajímavé osobnosti.

    Pokud bys chtěla toto téma probrat více do hloubky, můžeš nám také zavolat (zdarma po Skype nebo WhatsApp) nebo přijít také na chat. Všechny kontakty jsou uvedeny na našich stránkách:www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, abys našla cestu k vlastní spokojenosti.
    Modrá linka