Ahoj,
děkuji, že se svěřuješ naší poradně. Z Tvého dotazu je zřejmé, že jsi rozhodnutá rodičům sdělit, že jsi therianka. Kamarádka Ti navrhovala nějakou cestu, ale vždy bude jen na Tobě, jak se rozhodneš. Pokud to cítíš jinak, je dobře naslouchat sobě. Píšeš, že chceš být pravdivá, to mi zní skvěle.
Pokud se rozhodneš pro coming out, je dobré promyslet si více věcí. Vhodné je také si ověřit, jak to vlastně mají rodiče s respektem k pestrosti. Mají tušení, že jsou lidé - therian? Vždy je dobře se na coming out připravit. Můžeš si dát čas a téma přinést do hovorů s rodiči v obecné rovině.
To Ti může pomoct v rozhodnutí, zda oslovíš oba rodiče najednou nebo nejprve jednoho z nich. Můžeš jít nejdříve za tím, o kom si myslíš, že je více naslouchající.
Od klientů víme, že také dobře zvažují místo a chvíli. Je dobré zajistit si klidný prostor i dost času. Někdo volí čas večer a doma, jiný procházku o víkendu.
Také může být fajn si třeba sepsat, co všechno jim chceš o sobě říct. Sama nejlépe víš, jak rodiče reagují v náročných situacích, můžeš se připravit i na jejich první reakci, která nemusí být přijímající. V takové situaci je skvělé, že máš kamarádku, která Tě může podpořit. Možná máš někoho dalšího v rodině (např. sourozence).
Také často s klienty poradny řešíme způsob. Můžeš zvolit osobní rozhovor nebo napsat dopis. Vše má své výhody a nevýhody, zkus se zamyslet, co by Tobě a rodičům nejvíce vyhovovalo. Je důležité myslet na to, že rodiče potřebují čas situaci porozumět. Dobré je si připravit i nějaké informace, které bys mohla rodičům předat o therian lidech.
Začátek školního roku je za dveřmi, ve škole zřejmě budete mít i školního psychologa/žku, kam se můžeš také obrátit pro podporu. Samozřejmě i naše poradna je tu pro Tebe.

Drž se a užívej letní dny.
Poradna sbarvouven.cz

Ahoj, tzv. cédéčka podle mého teď bude hodně lidí prodávat, jak se většinová konzumace hudby přesouvá na mobily a na on-line služby. Takže si myslím, že je to docela dobrý čas na tvůj nový koníček. Tipl bych si, že bude docela dost inzerátů na různých bazarech. Cena za jedno CD se pohybuje kolem 50 až 100 Kč, což je drahé nebo levné, podle toho, s čím to srovnáváš. V antikvariátech by to mohlo vyjít ještě levněji. Výhodou CD nosičů je, že se dají dobře poslat poštou (což třeba o vinylových deskách neplatí, tam bych se bál poškození).

Ahoj z Modré linky,

už jen Tvá slova, že si přeješ být dobrou kamarádkou mi naznačují, že jsi ke svému okolí ohleduplná. Přijde mi důležité zjistit, jak Tě vnímají Tví blízcí, Tvá rodina. A co o Tobě říkají Tví kamarádi. Cítí se s Tebou příjemně? Nebo je něco, co jim je při povídání s Tebou nepříjemné? To, jak Tě vidí lidé, kteří Tě doopravdy znají, a kterým na Tobě záleží, Ti spíše může pomoci rozklíčovat, jaká doopravdy v komunikaci s druhými, jsi. Než-li poznámky od lidí, jako je Tvá vedoucí, kteří Tě ani neměli šanci poznat. Chci Tě podpořit v tom, aby ses se svými blízkými pobavila o tom, co Tě trápí a zjistila tak, v jakém světle Tě vidí.

Zároveň každý člověk má nějaké dobré, ale i Ty špatné vlastnosti. To je úplně v pořádku. Přijde mi důležité umět si uvědomit, s jakými svými vlastnostmi souzníme, a které bychom si přáli zmírnit. Někdy to zvládneme pomoci vlastních sil, jindy může pomoci promluvit si například s psychologem, který Ti může (v případě, kdy bys cítila, že Ti projevy určité vlastnosti na tolik ovlivňují Tvůj život, že už je Ti to nepříjemné) pomoci naučit se své chování usměrňovat.

Také bych Ti chtěla říct, že astrologie, učení, na základě kterého jsou znamení zvěrokruhu tvořena, je označována za tzv. pseudovědu. To znamená, že neexistují žádné důkazy pro to, že tvrzení, která se o znameních píší, jsou pravdivá. Horoskopy a charakteristiky pro jednotlivá znamení tak slouží spíše pro odlehčení a pobavení. Pokud by Tě více zajímalo, jak to s astrologií je, najdeš o tom i krátký článek na stránkách Alíka (Astrologie – věda, nebo pseudověda?).

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj, neomlouvej se, je to zajímavý dotaz. O tom, co lidé v Rakousku dělají nebo nedělají, moc nevím, asi bychom našli různé lidi s různými zvyky. Na tvém dotazu mi ale přijde podstatné to zamyšlení nad nahotou. V Německu a Rakousku má celkem tradici tzv. „naturismus“ (Freikörperkultur, kultura svobodného těla) a pro řadu lidí tak může být skutečně zcela normální koupat se bez oblečení. Obvykle jsou k tomu vyhrazené oblasti nebo pláže, aby nedocházelo k nepohodlným situacím. Tady zjevně k nepohodlným situacím dochází. Nemusíš si to nijak vyčítat, a ani to nemusíš vyčítat ostatním (stejně na tom asi moc nezměníš). Pokud je ti nepohodlné tam chodit, prober to s rodiči, co si o tom myslí oni. Třeba vymyslíte alternativní program.

Ahoj z Modré linky,

jestli dobře chápu Tvůj dotaz, na táboře ses potkala s klukem, se kterým jste si přislíbili vztah, zatímco jsi teď oficiálně ve vztahu s jiným klukem. Ráda bys věděla, jak tomu prvnímu dát vědět, že už s ním chodit nechceš.
Je moc fajn, že chceš být čestná a dát mu vědět, jak to teď máš. Chápu, že nevíš, jak na to, možná kolem toho můžeš mít různé obavy. Chci Tě ujistit, že je v pořádku změnit názor. Takhle přes prázdniny se toho může dost změnit a není nic špatného na tom s prvním klukem vztah ukončit. Je na Tobě, co mu chceš říct - jestli jen obecně, že už s ním chodit nechceš anebo mu chceš i říkat o tom druhém klukovi. Je dobré být co nejvíce upřímná, ale do detailu jít nemusíš, pokud nechceš. Podobně jako jsi to napsala nám, mu můžeš říct, že bys ním ráda byla kamarádka. Bude na něm, jak se rozhodne, pro někoho je po rozchodu těžké se s tím druhým vídat.

Dále se ptáš, jak zvládat vztah na dálku. Na to není jednoduchá odpověď ani rada, každý to asi snáší jinak. Hodně pomáhá si psát a volat, dnes už lehce i s videem. Můžete se předem domluvit na tom, co vám pomůže, abyste vztah mohli co nejlépe udržovat. Třeba jak si to každý z vás představuje, jak často byste si rádi psali nebo volali, aby to oběma vyhovovalo a za jakých okolností se budete vídat. Uvidíte časem, jak vám to bude vyhovovat. Pokud bys v tom byla nespokojená, je vždy důležité o tom otevřeně mluvit, vyjadřovat své potřeby a pocity a říkat si o to, co bys chtěla jinak.

Tipy na konkrétní knihy nemám, ale můžeš se podívat na tuto stránku, kde se dá filtrovat literatura pro děti a mládež a i podle žánru: https://www.databazeknih.cz/zanry/pro-deti-a-mladez-72

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že chodit v botách, ze kterých Ti vykluzuje pata, je dost nepříjemné. Přemýšlím nad tím, jestli bys třeba potřebovala jinou velikost lodiček, když Ti takto sjíždí. Nebo je to možná spíše o tom, že silonky samy o sobě jsou hladké a snadno se tak posouvají. Zároveň i některé boty mohou být v tomto trochu „neprakticky“ vyrobené. Napadá mě, že v obuvi lze koupit speciální výztuž/nálepku dovnitř na patu v botě, aby „zastavila“ pohyb nohy v silonkách. Také se jim říká „opatěnky“, dobrá prodavačka Ti poradí. Říkám si, že pokud by Ti tyto boty nevyhovovaly a nepovedlo se to vyřešit, možná by bylo fajn zkusit koupit (nebo vyměnit) lodičky, které mají např. pásek přes nárt, bota pak lépe drží na noze.

Říkám si také, že by mohlo stát za to se zeptat některé starší ženy v okolí, ať už mamky nebo někoho jiného, o kom třeba víš, že lodičky nosí. Možná už řešily něco podobného a budou schopny Ti dát nějaký další tip.

Přejeme Ti hezké letní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že si kladeš otázky, zda je to, co zažíváš, normální. Chtěl bys nějakou jistotu, tomu rozumím. Za svůj dotaz se nemusíš omlouvat, je úplně pochopitelné, že Tě to napadá a je dobře, že se umíš zeptat, když si nejsi jistý.

Podle Tvého popisu mám dojem, že Ti „samomluva“ pomáhá si utříbit myšlenky, rád přemýšlíš. To mi přijde přirozené. Mnohdy potřebujeme říkat věci nahlas, abychom si je více uvědomili (slyšíme je tak i „zvenku“ ušima, ne jen „zevnitř“) nebo uspořádali. Každý to má asi se „samomluvou“ jinak, někdo si mluví hodně sám pro sebe, jiný méně nebo vůbec. Myslím, že neexistuje žádné měřítko toho, kdy je to ještě normální a kdy už ne. Přijde mi to zcela v pořádku, pokud navíc vnímáš, že Ti to pomáhá.

Pokud bys to rád dále prozkoumával, můžeš se zkusit zaměřit na to, v jakých situacích to nejvíce používáš. Kdy je to pro Tebe nejvíce nápomocné, jestli je to spojené s nějakými konkrétními pocity nebo prožitky. Možná i to Ti třeba dá nějaká vodítka k tomu, jak to s mluvením nahlas máš právě Ty.

Přejeme Ti hezké letní dny.

Modrá linka

Ahoj,
napsala jsi znovu, to beru jako projev důvěry v naši poradnu, díky. A je to v pořádku. Posledně jsem psala, že je moc fajn, že jsi akční a podnikáš různé aktivity, a tak se zaměstnáváš a odvádíš myšlenky jinam. Pokud platí, že chceš kontakt s tou holkou přerušit, vytrvej a nekomunikuj žádnou cestou. Máš na to právo. Stále také trvá, že silné city k jiné osobě mohou být velmi intenzivní po dlouhou dobu a měsíc může být opravdu málo. Teď ti to nejde vidět a asi i pochybuješ, že to zvládneš. Zažíváš naštvání na sebe a i jiné silné emoce. To vše k tomu patří. Každému to trvá opravdu jinak dlouho, nakonec to ale časem přejde.

Píšeš, že tě ta holka nesnáší nebo je naštvaná, že si ji nevšímáš. To zní nevyrovnaně. Ale zřejmě je to již minulost, když jste se již měsíc neviděly. Doporučovali jsme ti sdílet svůj příběh třeba na Lince bezpečí, nevím, zda jsi do toho šla, ale pokud ne, zkus to. Můžeš se také obrátit na některého z mentorů poradny sbarvouven.cz nebo se svěřit blízké osobě, které důvěřuješ. Mluvit s někým třetím, mít možnost více situaci popsat a probrat, ti může pomoci ve tvém rozhodnutí vytrvat nebo ho změnit. Zkus si přečíst něco o vztazích na https://www.linkabezpeci.cz/poradna/vztahy. Nemůžeme ti tu dát jasnou odpověď, tu si dáš sama. Pokud sis vybrala cestu “odstřihnutí”, zkus vytrvat a dopřej si čas. Užívej si léta s rodinou, kamarády a pečuj o sebe.

Drž se.
Poradna sbarvouven.cz

Díky za dotaz, který je překvapivě častý. Sny nás zkrátka fascinují, nedávno jsem se o tom rozepsal tady.

Pojďme si rozebrat, co je to sen a proč je dobré, že své sny zapomínáme. Sen jsou naše představy (obrazy, emoce, nápady apod.), které zažíváme během spánku. Většina snů se odehrává během tzv. REM fáze spánku, kdy se nám rychle pohybují oči pod zavřenými víčky. Některé sny jsou nesmírně živé a takřka k nerozeznání od reality, jiné spíš neurčité.

Pomocí snů zřejmě náš mozek „utřídí“ své vzpomínky, a také nás může zkoušet připravit na různé scénáře. Někteří vědci spekulují, že díky snům rozvíjíme své schopnosti řešit abstraktní i konkrétní problémy. Asi znáš pořekadlo „ráno moudřejší večera“, možná na tom něco bude.

Většina snů je zapomenuta. Lidem se často během noci zdá několik snů, ale pamatují si jen ten poslední, nebo dokonce žádný. Mozek nám to zkrátka nechce komplikovat, a tak sny do paměti „neukládá“. Leda když se vzbudíme uprostřed snu, máme téměř jistotu, že si z něj něco budeme pamatovat. A i tato vzpomínka může rychle vyblednout. Možná proto, aby se nám to nepletlo s realitou.

Pokud bys chtěl zlepšit své vnímání snů, můžeš si třeba psát deník. Nejen o snech, ale o všem možném, co tě potkalo ten den nebo týden. Je to dobrý způsob, jak se lépe vyznat ve svém životě a svých pocitech.

Rozhodně si ale nemyslím, že by nepamatování snů mělo nějaký neblahý vliv na zdraví. Pokud bys ale kdykoli měl pocit, že se děje něco, co ovlivňuje tvé zdraví nebo psychickou pohodu, obrať se na dospělé, kterým věříš (rodiče, učitele, lékaře apod.) a oni ti pomůžou vymyslet, jak to řešit.

Dobrou noc!

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ a dodatečně přejeme vše nejlepší k narozeninám. Ráda bys měla kamarády a pak i kluka, někoho, ke komu bys měla blízko.

Je mi moc líto, že teď máš období, ve kterém Ti to schází. Asi je těžké to celé zvládat - tenhle pocit osamělosti a nepohody. To pak častěji můžeš přemýšlet negativně i o budoucnosti. Takové myšlenky jsou ale často zkreslené právě tím náročným, čím zrovna procházíš. Nebude to tak napořád.

Nezmiňuješ, jaký máš vztah s rodiči, sourozenci anebo jinými příbuznými. Je tam někdo, za kým bys mohla jít s tím vším, co se Ti děje, kdo by tu pro Tebe mohl být alespoň trochu? Když zrovna chybí kamarádi, tak rodina může být oporou, i když Ti to tak nemusí připadat anebo jsi to ještě nezažila tak, jak bys chtěla. Je dost možné, že o Tvém pocitu osamělosti nikdo neví. Zkus zapřemýšlet, za kým bys mohla jít anebo mu první napsat, zavolat. Není ostuda říct si o blízkost, naopak. Možná by se dalo někoho přizvat k oblíbené aktivitě, kterou ráda děláš, možná půjdete plavat, na procházku, s něčím Ti pomůžou apod.

Dopřej si taky dost prostoru sama pro sebe, máš teď prázdniny, tak si zkus odpočinout a opečovat se. Zasloužíš si to. Často, když se zaměříme víc na sebe, tak se to pozitivně odrazí i do kontaktu s druhými. Věřím, že postupně najdeš cestu, aby Ti v tom bylo lépe a budeš mít prostor poznávat nové kamarády, třeba skrze nový kroužek po prázdninách, na letních táborech apod. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince na telefonu nebo chatu, je tam větší možnost vše probrat: https://www.modralinka.cz/, neboj se ozvat.

Ať máš co nejhezčí léto přeje,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mnoha lidem se občas stává, že slyší určitý zvuk. A ve chvíli, kdy se rozhodnou jeho zdroj prozkoumat zjistí, že zvuk nebyl reálný. Může se tak stát například ve chvíli, kdy jsme hodně unavení. Nebo když se bojíme a naše obavné představy jsou pro nás tak živé, až se na malou chvíli stanou skoro skutečné. Někdy také můžeme chybně vyhodnotit jiný zvuk který slyšíme - například namísto štěkotu psa venku pod okny si myslíme, že slyšíme mluvit někoho ve vedlejší místnosti apod. Zkrátka důvodů může být hned několik. Pokud se Ti podobná situace bude znovu opakovat, můžeš se tak sama zkusit zamyslet nad tím, jak jinak by šlo vysvětlit, že daný zvuk slyšíš.

V některých případech ale může slýchání neexistujících zvuků znamenat rozvoj psychických potíží. V takových chvílích si ale lidé spíše neuvědomují, že zvuky, které slyší, nejsou reálné a věří v jejich skutečnost. A to i v případě, kdy se jim ostatní lidé snaží vysvětlit jejich nereálnost.

Pokud bys i nadále měla obavy, co by slyšení různých zvuků pro Tebe mohlo znamenat, podpořím Tě v tom, aby ses s tím, co slýcháváš svěřila nějakému dospělému. Ať už rodičům nebo babičce, nebo někomu jinému dospělému, komu věříš a dobře by se Ti s ním mluvilo. Společně se pak můžete domluvit na případném vyhledání odborníka (psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra), který jako jediný dokáže posoudit závažnost Tvých potíží.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

když čtu Tvoji zprávu, říkám si, jak náročné pro Tebe asi je žít v tom, že se na Tebe ostatní dívají divně a že Tě nemají rádi kvůli tomu, jaká jsi. Přemýšlím nad tím, že se v tom možná cítíš dost osaměle. O to víc jsem ráda, že jsi teď píšeš o podporu a radu.

Poruchy autistického spektra, neboli autismus, zahrnují velkou škálu obtíží, která u každého s touto poruchou může vypadat trochu jinak. Zjednodušeně řečeno, není autismus jako autismus. Umím si představit, že to třeba nemusí být u někoho tolik vidět, že si toho ostatní nemusí všimnout, nebo si nějaké zvláštnosti u daného člověka vysvětlují jiným způsobem, možná nad tím ani tolik nepřemýšlí. Nevím, jestli se u Tebe jedná o autismus. To by dokázal posoudit klinický psycholog, který by provedl nějaká vyšetření a mluvil s Tebou o tom, co zažíváš. To je určitě jedna z cest, kterou by se dalo vydat, pokud chceš zjistit, jak by to právě u Tebe mohlo být.

Chápu, že přemýšlíš nad tím, jak to říct mámě, aby Ti naslouchala a vzala to vážně. To bych Ti i moc přála. Věřím, že se o tom těžko mluví. Nedokážu Ti dát nějaký jasný recept na to, aby máma, na základě toho, co jí řekneš, začala jednat tak, jak by sis přála. Ale můžeš zkusit to mámě povědět tak, jak to popisuješ i nám v této své zprávě - že si už dlouho všímáš věcí u sebe, které jsou jiné než u ostatních, že Tě napadá, jestli se třeba nejedná o autismus. Můžeš jí popsat, jak se cítíš, co zažíváš. Třeba i hned na začátek říct, že je pro Tebe těžké o tom mluvit, ale je to pro Tebe důležité, a ráda bys, aby Tě vyslechla apod. A možná i můžeš pak požádat mámu, jestli by Tě vzala za psychologem/psycholožkou, abyste to mohli společně probrat.

Přejeme Ti, ať se to pro Tebe vyjasní tak, jak potřebuješ.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je přirozené, že se zprvu z občasného chování, jako je dělání záděr, časem stane chování automatické, pokud se dlouhou dobu opakuje. Člověk mu už ani nemusí věnovat pozornost, a někdy ho ani nemusí mít pod kontrolou. I když danou věc sám dělat nechce a překáží mu. Je proto velmi těžké ho z nenadání přestat dělat. Chce to velkou sílu a odhodlání.

Přijde mi proto skvělé, že ses rozhodla do skončení se svým zlozvykem jít. A dokonce se Ti daří už i třeba týden bez strhávání záděr vydržet. Každý krok se počítá a je potřeba se za svou snahu pochválit.

Píšeš, že je loupání kůžičky u Tebe způsobené převážně nudou. Můžeš tak zkusit své ruce zaměstnat i jiným způsobem. Například si dát na ruku gumičku, kterou si můžeš různě obtáčet na prsty. Nebo si navléct prstýnky, a s nimi si na rukách pohrávat. Zkus si najít takovou aktivitu, která Ti bude vyhovovat.

Také Ti doporučím stáhnout si aplikaci Nepanikař, kde si můžeš zaznamenávat, jak dlouho si zvládáš kůžičku neloupat. Může Tě to motivovat vydržet to co nejdéle.

Někdy je také dobré vyhledat odborníka, jako například terapeuta nebo psychologa, který by Ti mohl s Tvým zlozvykem pomoci. Můžeš tak zvážit jeho případné vyhledání.

Pěkné dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že se pro sebe snažíš opakovaně hledat pomoc a nezůstávat na to sama.

Píšeš, že se u vás doma už delší dobu děje něco divného a matka z toho podezřívá Tebe. Chápu, že Tě to trápí. Věřím Ti, že nemůžeš za to, co se děje. Možná je Ti i smutno, když Ti rodiče nevěří. Umím si představit, že můžeš být i naštvaná nebo Ti to může připadat nefér. Přijde mi jako moc fajn nápad mluvit o tom s někým, kdo třeba zažívá něco podobného. Bohužel nevím, jestli tady na Alíkovi někdo takový je, ani to nedokážeme jako Modrá linka zjistit, ale i tak věřím, že v tom nemusíš být sama. Je dobré to s někým probrat, i kdyby se třeba nepotýkal s tím stejným, co Ty, ale je to možnost společně na něco přijít.

Nedokážu Ti říct, co se u Vás doma děje. Chápu, že bys to ráda věděla a nějak jsi to mohla řešit. Mrzí mě, že kvůli tomu máš přísné tresty, když to není Tvoje vina. Přemýšlím, jestli je v rodině nebo blízkém okolí někdo, komu důvěřuješ. Mohla bys pro sebe takto získat podporu a možná by ten někdo s rodiči promluvil a pomohl situaci doma vyřešit. Zasloužíš si podporu. Přála bych Ti, aby ses doma mohla cítit dobře a pokud se nedaří to s rodiči řešit, je v pořádku říct si o pomoc někoho dalšího.

Oceňuju, že jsi sebrala odvahu a napsala nám na chat, zároveň sis psala o pomoc i na jiný web. Vnímám, že Ti v tom, co zažíváš, není dobře, a hledáš cesty, jak z toho ven. Chci Tě tedy (podobně jako v minulé odpovědi na Tvoji zprávu) podpořit v tom, aby ses opět obrátila na odbornou pomoc. Můžeš přijít znovu k nám na chat nebo chat jiné linky důvěry (např. Linky bezpečí), případně i zavolat na telefon, kdybys chtěla (všechny kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz nebo na další linky www.linkyduvery.cz.). Možná máte ve škole i školního psychologa nebo psycholožku, za kterým/kterou bys mohla zajít. Společně pak můžete hledat, co se dá dělat dál.

Přejeme Ti, ať se celá situace brzy vyjasní a je Ti lépe.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz Alíkovi. Máš pocit, že je s Tebou něco špatně, protože při komunikaci se staršími kluky nebo muži máš potřebu se jim zalíbit. Vyčítáš si to a nevíš, proč to děláš. Chci ocenit, že si říkáš o pomoc, když Ti něco není jasné, nebo Ti vrtá hlavou.

Ve svém textu popisuješ svou těžkost, ale nekladeš nám žádnou otázku, odpovíme tedy na Tvůj dotaz jako celek.

Říkám si, že situace, kterou popisuješ, nemusí být neobvyklá. Ve věku dospívání si člověk obvykle hledá cestu k opačnému pohlaví, hledá si i způsob, jak se k němu bude chovat a jak s ním bude komunikovat. Nemusí to být vždycky příjemné, mohou přicházet různé rozpaky, zmatky a nejasnosti. Hodně záleží i na tom, jaké kontakty měl člověk v minulosti, kdo jej v tomto ovlivnil apod. Nemůžu říct, čím je způsobeno Tvoje chování ke starším klukům a mužům, důvodů může být více. Je dost možné, že toto chování po určité době vymizí. To, co mě napadá, je, že si určitě nemusíš nic vyčítat. Není to něco, za co bys mohla, nebo to byla Tvoje vina.

Pokud jsou Ti nějaké situace v kontaktu s muži nepříjemné, jako například určitá „slizkost“, nebo překročení Tvého osobního prostoru, je naprosto v pořádku si říct, že to pro Tebe není komfortní nebo příjemné. Pocit, který přitom máš, mi přijde zcela přirozený a odůvodněný. Klidně si můžeš s někým druhým natrénovat, jak bys v takové situaci chtěla reagovat.

Líbí se mi že se dokážeš zamýšlet nad tím, co vnímáš, cítíš, a jak Ti samotné se sebou je. Pokud bys měla pocit, že tě něco z toho, co píšeš, hodně trápí, nebo obtěžuje, můžeš vyhledat psychologickou pomoc, třeba tu školní.

Přejeme pěkné léto,

Modrá linka