Ahoj.

Píšeš, že jsi v divadelním představení viděla svého kamaráda ještě ze školky a moc se Ti to líbilo. I on se Ti líbí. Pořád na to představení koukáš. Zároveň píšeš, že Ti vadí, že je lepší než Ty, protože hraje v divadle, je na Youtube. Napadá mě, že každý jsem na něco dobrý a nejde se poměřovat. Chápu, že když ho vidíš, napadá Tě, že toho hodně zvládl, ale to neznamená, že Ty ne. Jen to možná nevidíš a není to tak veřejné jako divadelní představení a jeho záznam na Youtubu. Možná, kdyby ses zkusila zeptat svých blízkých, dokázali by ti říct, v čem vynikáš, co Ti jde, čeho si na Tobě váží. A možná to můžeš brát jako impuls a zkusit se zaměřit na věci, aktivity, které Tě baví a ve kterých bys mohla být dobrá.

Také píšeš o tom, že máš nyní nového třídního učitele - muže. Napadá mě, že je to pro Tebe něco nového, nevíš, co od něj čekat, jak na něj reagovat. Možná to může být důvod, proč se předvádíš, ale zároveň je Ti v tom divně. Přemýšlím, zda o tom můžeš s někým mluvit. S kamarádkou, rodiči, prarodiči nebo s někým dalším, komu důvěřuješ. Možná dokážete společně přijít na to, jak reagovat a chovat se tak, aby Ti v tom bylo dobře. Pokud bys potřebovala některé věci probrat podrobněji, můžeš se na nás obrátit i na chatu nebo na telefonu. Kontakty nalezneš na www.modralinka.cz.

Měj se hezky.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že Tě vystrašila představa, že bys mohl mít rakovinu. Občas se nám to stane, že si představíme něco nepříjemného a máme z toho strach, bez ohledu na to, jestli je to skutečnost nebo představa. Je důležité na své pocity nebýt sám. Ať už jde o strach, či ztrátu radosti a smyslu života, jak píšeš. Chci Tě tedy povzbudit, aby ses svěřil třeba rodičům nebo někomu jinému z rodiny, školní psycholožce (psychologovi), pokud ve škole máte, či nějaké oblíbené paní učitelce. Můžeš se i obrátit na telefon nebo chat Modré linky (kontakty najdeš na www.modralinka.cz). Pomáhá už možnost se ze svých pocitů vypovídat. Také můžete společně hledat způsob, jak se svými pocity zacházet, přemýšlet, co by Ti mohlo radost do života vrátit.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo podpory, kterou si zasloužíš.
Modrá linka

Ahoj, díky, že se ptáš. Psaní je nesmírně zábavná a naplňující činnost. A taky to je dřina, jak ti potvrdí každý, kdo se psaním živí. Každopádně výhodou je, že začít se dá opravdu kdykoli a tempo si určuješ jen ty sama.
Myslím, že pro začátek se nemusíš trápit pravopisem (rozhodně ne nad rámec toho, co se učíte ve škole), řádkováním, uvozovkami... To se dá vždycky dodatečně opravit. Začni tím, že budeš psát, co tě baví. Někdo doporučuje psát alespoň 30 minut každý den. Ale každý spisovatel to má jinak, jiní zase týden nic nenapíšou a pak se o víkendu zavřou a buší do klávesnice jako zběsilí
Když si budeš chtít ověřit, jak se něco píše, zkus Internetovou jazykovou příručku.
Být tebou, začnu nějakou povídkou nebo vzpomínkou. Nemusíš hned na první pokus napsat knížku. Piš to, co tě baví, a až potom řeš, co s tím budeš dělat. Možná to dáš na blog, možná to pošleš spolužákům, možná s tím půjdeš do nějaké studentské soutěže a možná si to jen dáš u sebe na nástěnku. I tady na Alíkovi můžeš psát články, mimochodem. Piš pro radost, sobě i ostatním. Těším se, že si od tebe něco přečtu. Já samozřejmě nebudu vědět, že je to od tebe, ale těším se i tak.

Ahoj,
podprsenky nosí ženy z mnoha důvodů. Některým ženám je nepříjemné, pokud jim prsa prosvítají přes oblečení, což podprsenky řeší. Často ženy také nosí podprsenky proto, aby jim držely prsa v hezkém tvaru, anebo aby omezily přílišný pohyb prsů (ten může být zejména u větších velikostí nepříjemný až bolestivý). Z toho důvodu se nosí například sportovní podprsenky. Ženy s menšími prsy si zase například pomocí push-up podprsenek pomáhají k oblejším tvarům.
Na druhou stranu ale existuje i celá řada žen, kterým jsou podprsenky nepříjemné a mnohem raději chodí bez nich. Záleží zkrátka na každé ženě, co si vybere a co je jí příjemnější.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj Binnie,

píšeš nám o tom, že Tě v loňském školním roce nějaká učitelka zamkla samotnou ve škole. Pomocí mámy Tě nakonec vysvobodila třídní učitelka, ale Ty ses z toho dodnes nevzpamatovala. Mluvila jsi o tom s odborníky, a podle toho, co píšeš, nejsi v tom vyslyšena.
Celou situaci nám sděluješ, nekladeš nám žádnou otázku, budeme tedy odpovídat na to, co píšeš, a spíše v obecné rovině.

Chci Ti napsat, že Tě tady na Alíkovi slyšíme a je nám líto, co se stalo. Umím si představit, jak nepříjemná situace to byla, když jsi byla zamčená, a mrzí mě, že to zanechalo následky na Tvém psychickém stavu. Říkám si, že ten, kdo Tě slyšel, byla máma, a že by Tě mohla slyšet i nyní, a pokud o tom potřebuješ mluvit s odborníky, mohla by s nimi hovor na toto téma začít ona. Nevím, zda jsi tuto situaci řešila přímo ve škole - něco podobného by se stávat nemělo. I v tom by Ti mohla pomoci máma nebo i třídní učitelka, která Tě odemkla, a ví, o co šlo.

Pokud bys chtěla, mohla bys tento dotaz, třeba i s naší odpovědí, dát přečíst mámě, nebo třeba i odborníkům, o kterých jsi psala. Vypsala jsi tam všechno, jak bylo, popsala jsi svoje pocity, což by mohlo pomoci ve Vaší komunikaci na toto téma.

Přejeme Ti, aby se Tvé potíže zmírňovaly a bylo Ti lépe.

Ahoj, to je super, že ses díky trénování a nadšení vypracovala k tak zručné hře na kytaru. Asi se chceš s ostatními podělit a pomoci jim. Věřím, že při tvorbě učebnice se toho hodně naučíš.
Pro začátek bych volil nějaké opravdu základní programy. Třeba Google Docs (zdarma) nebo LibreOffice (zdarma) pro psaní textů a nadpisů, nástroje Flat.io nebo MuseScore pro zapisování not a akordů. Také můžeš vkládat fotky pořízené mobilem.
Pro začátek bych doporučoval publikaci on-line na nějakém webu. Tak učebnici najde více lidí, a taky ji můžeš snáze někomu doporučit, stačí odkaz. Ale samozřejmě jsou i služby, které ti umožní to vytisknout do podoby knihy. To už ale zdarma nebude.

Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, že se v poslední době cítíš divně, provinile, máš sevřený žaludek. Nedávno ses pohádala s kamarádkou, ale jinak nevíš o ničem, co by tento stav mohlo způsobit. Zkoušela jsi meditovat, ale nepomohlo to. Nevíš, co máš dělat.

Někdy je těžké nalézt příčinu toho, proč se nějak cítíme. Hádka s kamarádkou Tě mohla zasáhnout víc, než si myslíš anebo je příčina ještě někde jinde - v něčem, co si možná ani neuvědomuješ a nepřikládáš tomu váhu. Píšeš, že jsi zkoušela meditovat. To mi přijde moc fajn, že jsi schopná pro sebe hledat cesty a zkoušet, co by pomohlo. Přemýšlím nad tím, jestli jsou nějaké činnosti, které děláš ráda - může pomoci se jim teď více věnovat, mohly by Tě třeba trochu pozvednout.

Myslím si, že ať už je příčinou cokoli, může být těžké se s takovými pocity vypořádávat sama. Přemýšlím, zda bys ve svém okolí našla někoho, s kým by sis mohla promluvit o tom, jak se cítíš. Někdo, komu důvěřuješ, např. rodiče, prarodiče, oblíbená učitelka nebo třeba školní psycholožka nebo psycholog, pokud ho ve škole máte. Někdy pomůže jen se svěřit, nebo můžete společně zkusit vymyslet, co dalšího by Ti mohlo pomoci. Někdy zlepšení nemusí přijít hned a může se dít po malých krůčcích. A je fajn na to nebýt sám, ať už Ti oporou bude rodina, přátelé nebo třeba odborník (psycholog/psycholožka). Také můžeš využít možnosti naší Modré linky a spojit se s námi přes chat nebo telefon, kde můžeme podrobněji rozebrat, co se s Tebou děje. Kontakty nalezneš na www.modralinka.cz.

Doufám, že pro sebe najdeš tu pomoc, kterou potřebuješ.

Modrá linka

Ahoj, to je super, že máš vášeň pro psaní. To se ti bude v životě každopádně hodit. Teď k tvým dotazům.
Nevím o tom, že by bylo nějaké věkové omezení, ať už co se týče psaní, nebo vydávání.
Oslovit můžeš různá vydavatelství, například e-mailem nebo dopisem. Přilož ukázky svých výtvorů a uvidíš, co ti napíšou.
Kromě toho samozřejmě můžeš psát on-line a získat tak pro své texty publikum, aniž bys to nějak formalizovala. Také lze vydat knihu vlastním nákladem (self-publishing), existují on-line platformy, díky kterým to je docela jednoduché.
Určitě se nenech odradit tím, že hned první projekt nevyjde. Tak to bývá, a pokud u psaní vydržíš a bude psát pravidelně, tvoje texty porostou rychleji, než ty.

Ahoj,
ano, od roku 2015 byla změněna pravidla České pošty a nezletilí si mohou své listovní zásilky vyzvedávat sami. Bude ale potřeba, abys s sebou měla výzvu k vyzvednutí balíčku a nějaký osobní doklad. Pokud nemáš občanský průkaz (ten je možný za poplatek vystavit i dětem mladším patnácti let), měl by stačit například cestovní pas.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

ano, je úplně normální a v pořádku, že jsi naštvaná nebo brečíš, když se někdo nechová dobře k někomu, na kom Ti záleží. Vztek i pláč jsou naprosto přirozené pocity, které k životu patří a říkají nám, že se nám děje něco, co se nám nelíbí nebo nám něco chybí. Je však důležité umět se svými pocity pracovat, učit se vztek uvolňovat tak, aby sis neničila věci a neubližovala sobě ani nikomu jinému. Někomu pomáhá zacvičit si, jinému „vyzpívat se“, „vymalovat se“, roztrhat nějaké použité papíry, které už nejsou potřeba, praštit do polštáře. Každý si prostě najde svůj způsob. Pokud jde o pláč, je v pořádku se prostě vyplakat.
Také je nápomocné, když se můžeme s tím, co nás trápí někomu svěřit. Zkus si o tom popovídat s někým blízkým, komu věříš. Může pomoci mluvit o tom, co bys v takových chvílích mohla dělat, abys to mohla zvládnout.

Bezstarostný podzim Ti přeje
Modrá linka

Ahoj,
úplně rozumím tvým obavám a myslím, že není vůbec nic špatného na tom, když řekneš, že se na to zkrátka necítíš a že hrát nechceš. Nikdo tě nemůže nutit, pokud ty sama nebudeš chtít. Pokud bys třeba měla chuť to vyzkoušet, ale nejsi si úplně jistá svými schopnostmi, můžeš se s ostatními muzikanty domluvit, že přijdeš na jednu nebo na dvě zkoušky a rozhodneš se podle toho, jak se budeš cítit. Ale pokud skutečně o hraní na klavír před lidmi nestojíš a chceš jen zpívat, jednoduše to řekni, jak to je. Hudba by ti měla vždy přinášet radost a potěšení a rozhodně by tě neměla stresovat a neměla by ses kvůli ní přemáhat. A důvod „necítím se na to a nechci“ je úplně stejně relevantní jako jakýkoli jiný.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že hledáš způsoby, jak změnit to, co Ti nevyhovuje. Píšeš o sobě, že jsi introvert a stydlivá. Ovlivňuje Tě to v každodenních situacích, kdy se máš například představit novému učiteli. Umím si představit, že je to moc nepříjemné, pokud máš něco říkat před třídou a zároveň si Ti chce brečet. Ptáš se nás, jak to potlačit a jak nebýt tolik introvertní.

Na začátek chci říct, že není nic špatného na tom být uzavřenější nebo i stydlivá. Myslím si, že se hodně lidí potýká s tím, že se stydí mluvit před ostatními, dokonce to zažívá i hodně dospělých. Je důležité, že sis všimla, že Tě ten stud vede až k pláči. Chápu, že tohle nechceš. Věřím, že je možné ponechat si svou uzavřenější povahu a současně zvládnout i ten stud a další nepříjemné emoce, které kolem toho máš. Zároveň na to není žádný univerzální návod, každému může fungovat něco trochu jiného. Zkusím Ti napsat obecně, co by mohlo pomoci.

Nevím přesně, co v takové situaci zažíváš. Hodně lidí popisuje bušení srdce, zrychlený dech, někomu je třeba i trochu špatně od žaludku anebo se potí. To vše jsou vlastně přirozené reakce těla na pocit ohrožení. Bude to možná znít zvláštně, ale je dobré s tím nebojovat. Je přirozené, že když je nám něco nepříjemné, chceme se toho zbavit. Někdy ale urputná snaha zbavit se těch pocitů může ty reakce ještě zhoršit. Můžeš tedy zkusit v duchu pozorovat, co se to vlastně děje a říct si třeba „Aha, už je to zase tady, buší mi srdce, chce se mi brečet, ale jsem v pořádku, nic se mi nestane, ten pocit zase přejde.“ Můžeš také zkusit zaměřit pozornost na dech. Je dobré dýchat do břicha, dát si třeba i ruku na břicho, abys cítila, jak se Ti břicho zvedá a klesá. V duchu můžeš počítat čtyři doby na nádech a čtyři na výdech. Někomu pomáhá i tisknout v ruce třeba nějaký talisman, možná máš nějaký kamínek nebo jinou oblíbenou věc. Můžeš si v duchu představovat, jak s každým nádechem se v Tobě rozprostírá klid a s každým výdechem odchází stres. Anebo představa, že Ti talisman dodává odvahu a sílu to zvládnout. Může toho být spousta, záleží, co Ti vyhovuje, můžeš to zkoušet různě.

Kdyby se to nelepšilo, je dobré nebýt na to sama a vyhledat někoho, komu věříš a svěřit se. Například rodiče, kamarádka, oblíbená učitelka nebo třeba i psycholog (psycholožka) - ten někdy bývá i ve škole. Může být zajímavé prozkoumat, jak dlouho se Ti vlastně tohle děje, jestli to tak bylo vždycky nebo až teď, proč si myslíš, že se to děje. V tom by mohl být nápomocný právě psycholog. Kdybys o tom chtěla mluvit více, jsme Ti k dispozici na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj holko,

podmínky prodávání na veřejných místech se liší od vesnice k vesnice, města k městu (v Česku není možné, aby někdo pozemek nevlastnil, veřejné místa zpravidla vlastní stát - v případech pak lesů i toho, kdo má daný les pod sebou, zda-li je to soukromý pozemek, jestli veřejný, tak pod jakou instituci spadá... Můžeš se podívat na internet, jestli o daném pozemku najdeš informace, ale je to poměrně těžká věc, protože si musíš být jistá, že se jedná o aktuální informace. K samotnému prodeji věcí si můžeš přečíst moji odpověď zde. K příležitostnému prodeje svých věcí by neměl být věkový problém (stejně jako kdybys chtěla prodat své oblečení, kolo), záleží však i na podmínkách místa, kde chceš prodávat.

Co se týče kaštanů, nejsem na ně odborník. Je super, že si prověřuješ informace, nevěříš hned první, kterou najdeš na internetu. Osobně bych věřil této stránce, která je provozovaná ve spolupráci s dTestem (zaměřují se na spotřebitelské zboží, hodnotí kvalitu, upozorňují na špatné praktiky), znova však říkám, odborníkem nejsem.

Přeju hezký den“

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o klukovi, který se na Tebe často kouká, i přesto, že má svoji holku a věnuje se jí. Přemýšlíš, jestli ho máš požádat např. o Instagram; ptáš se i na náš názor, a jestli jsi to dobře pochopila.
Věřím, že Tě opravdu zajímá, jak to ten kluk s Tebou má a co znamenají jeho opakované pohledy. To ale ví opravdu jenom on - může to něco znamenat, ale taky nemusí. Myslím si, že požádat ho o Instagram je úplně v pořádku, když bude chtít, tak Ti ho dá, je to jenom na něm.
Cením si toho, že nechceš tomu klukovi a jeho holce lézt do vztahu. Požádání o Instagram ale neznamená, že jim chceš vztah narušit - pokud ten kluk má svoji holku opravdu rád, jejich vztah to neovlivní. Uvidíš, jaký bude další vývoj.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám, že umíš psát spisovně a správně odpovídat, a že bys chtěla odpovídat lidem na otázky.
Děkujeme za Tvůj dotaz. Ve své zprávě se nás na nic neptáš, odpovíme tedy obecně.
Pokud dobře rozumím, chtěla bys nějak pomáhat lidem, což bych chtěla moc ocenit. Nevím ale, na jaké otázky bys chtěla odpovídat - při „odpovídání“ nejde jenom o to odpověď napsat dobře spisovně, ale jde také o obsah - tedy ne „jak“ odpovím, ale také „co“ odpovím. Pokud tedy máš kromě schopnosti dobře psát také dost informací a zkušeností v nějaké oblasti, můžeš si najít např. nějakou internetovou skupinu, kde můžeš jejím členům pomáhat svými odpověďmi.
Tvůj dotaz je hodně obecný, taková je tedy i naše odpověď, pokud bys potřebovala, můžeš dotaz upřesnit.

Modrá linka