Alík radí dětem
Na otázky odpovídají
pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.
Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.
Trapasy
Jiné téma
Dobrý den, mám další dotaz který mě strašně moc trápí.
V mém životě se mi stalo už hodně trapasů, na které nemůžu zapomenou a i přestat myslet.Každý večer se mi ten nějaký trapas prohodí hlavou a o to je to těžší zapomenout.Na hodně z nich jsem už zapoměla, e ty byli asi z 1. nebo 2. třídy.
Nevíte jak na to mám zapomenout?, nebo udělat něco, abych se tolik necítila trapně?
Předem děkuji za odpověď a krásné jaro!
Ahoj,
ptáš se nás, jak to udělat, abys zapomněla na trapasy, které se Ti staly. Trápí Tě, že se Ti nedaří je pustit z hlavy. Chápu, že to člověka musí obtěžovat, když se pocity trapnosti pořád vrací. Řekla bych, že je v dospívání normální, že se v některých situacích více stydíme. Docela často to bývá tak, že si my sami připadáme více trapně, než jak to vnímají ostatní. Navíc, každému připadá trapné trošku něco jiného. Je úplně v pořádku, že se Ti staly nějaké trapasy, neznám člověka, kterému by se nikdy žádné neděly – a to i v dospělosti. Záleží potom spíše na tom, jak na to zareagujeme a jak rychle je dokážeme pustit z hlavy. Trapasy taky nemusí být jen špatné – když si ze sebe dokážeme udělat legraci, bývají to historky, kterými dokážeme ostatní pobavit a společně se tomu zasmát. Stejně tak je v pořádku, když už o nich mluvit nechceme. Doporučila bych zkusit se více soustředit na věci, které se Ti povedly, ve kterých se Ti daří – klidně si i udělat seznam takových věcí.
Zdraví
Modrá linka
Jiné téma
Ahoj alíku, mám takový problém..... Vždy když se koukám moc dlouho do zrcadla nebo na svoji vlastní fotku (kde je můj obličej) tak začnu mít takový divný pocit..... jako kdyby paniku? prostě se mi začnou třepat ruce a začne se mi dělat nevolno.... nevíte co by to mohlo být? děkuji za odpověď <3 @)
Ahoj,
těžko říct, čím je tohle způsobeno, ale napadá mě, že by to mohlo mít jednoduché řešení. Zkus se na své fotky tak dlouho nedívat. Zabav se něčím jiným, třeba si zahraj nějakou hru. Když by se to nedařilo, promluv si o tom s někým komu věříš. Třeba s rodiči nebo školním psychologem.
Měj se krásně,
Péťa
Jiné téma
Ahoj,
Předem se omlouvám, že vás otravuji trapnými a nezbytnými dotazy
V létě, bych chtěla začít nosit sukni nebo šaty.Problém je v tom že nám strach je nosit.Bojím se, že se mi budou ve škole a nebo někde jinde smát :( (nikdy před tím jsem moc šaty či sukni nenosila)
Pokud by to nějak šlo, poradíte mi prosím?
Předem děkuji za odpověď
Ahoj
Tvůj dotaz vůbec není trapný. Myslím, že je moc dobrým nápadem “přesedlat” v létě z kalhot na sukně a šaty, jsou mnohem vzdušnější, praktičtější a dobře se nosí, zejména pokud máš oblčení z přírodních a vzdušných materiálů. K holkám sukně a šaty patří a já jsem moc ráda, že v tomto směru je vidět v módě velký posun. Kolem nás jsou vidět v tomto směru příjemné změny, např. výměny zimních bund za slušivé kabáty, riflí za sukně a šaty, takže bys byla trendy. Říkám si, že Tě možná napadá, že ostatní se budou smát, protože se sama v takovém oblečení necítíš a je to naprosto přirozené, pokud nejsi na šaty/sukně zvyklá. Často když člověk zkuší něco úplně nového např. jiný styl oblékání, účes, může se cítit ze začátku nejistě a přemýšlet jaké budou reakce okolí. Důležité je, abys Ty sama ses v tom cítila dobře a na své (ne)jistotě můžeš zapracovat.
Co myslím tím zapracovat? Vše si doma před zrcadlem v klidu vyzkoušet, klidně i chvíli můžeš doma chodit v šatech, sukni a tak si na nový kousek zvyknout. Zeptat se na názor mámy či jiného blízkého z okolí, pozorovat, jak dobře či méně dobře se v jednom či druhém z kousků cítíš, zkušet různé kombinace a podle toho se zařídit. Můžeš si pořídit i pár snímků a podle nich posoudit, poradit se s kamarádkami. A kdyby se přece jenom někdo ozval, zkus se na takovou eventualitu připravit, nachystat si nějakou vtipnou odpověď, to také můžeš probrat s mamkou, kamarádkami či jiným blízkým. Uvidíš, pokud se takto připravíš, budeš se v sukni či šatech cítit lépe a jistěji.
Přejeme Ti, ať se dobře cítíš v oblečení, které si vybereš.
Modrá linka
Jak rozpustit kapelu + Sdílená zkušebna
Jiné téma
Ahoj,
děkuji za předchozí odpověď, kamarádka nakonec na soustředění nejela a potom jsme se sblížili takže je to v pohodě
Každopádně- jsem muzikantka🎼🎵 a založila jsem si ve třídě kapelu (samotným členům nešlo o kapelu spíš o to abychom vystupovali na jedné školní akci kvůli které by zameškali pár dní školy) a já jsem na zkouškách zjistila že to s nimi nemá cenu. Už mě to s nimi nebaví, chci aby se kapela rozpadla. No a založila jsem si novou (všichni mě kvůli tomu kritizují, prosím nesuďte mě) a jakože ta první je pro srandu a ta druhá profesionální, takže jak „zařídit“ aby se ta první rozpadla?
Dále- škola nám propůjčila místnost kde zkoušet. A paralelně s námi zkouší i jiná kapela ze sexty (jsem na gymplu, kdo to nechápe, sexta je jako druhák na střední) a oni si tam všechno zařídili, a jedna členka za námi nedávno byla, že jim nemáme na nic šahat, že si tam ještě uklidí, že se s nimi musíme domluvit na zkoušky atd... Prostě já mám špatný pocit z toho jak jsme se jim tak vetřeli, a jelikož to o nás neví ještě pár lidí z jejich kapely, bojím se jejich reakce a mám pocit že nás nemají rádi. Zase kdybychom to zahodili s oběma kapelami, nemá to smysl protože jsme to udělali moc oficiálně, už o nás ví vedení školy a prostě tohle.
Shrnutí:
Jak zařídit aby se kapela rozpadla a přitom abychom zůstali kamarádi?(už jenom kvůli té druhé kapele na mě koukají jak na blbce) 😫
Jak se zbavit špatného pocitu a neznepřátelit si sextány?
A moc děkuji za to co pro nás děláte
Ahoj,
je moc pěkné, že se zabýváš muzikou a věnuješ se jí i v kapelách, které zakládáš. Ptáš se nás, jak zařídit, aby se první kapela rozpadla, a jak nemít špatný pocit z toho, že jste se „vetřeli“ do zkušebny sextánům.
Situace je docela zamotaná (nejsme si jistá, jestli jsem vše dobře pochopila), ale věnujme se tomu, co Tě trápí, pěkně postupně.
Nejprve tedy to, jak zařídit, aby se první kapela rozpadla, a přitom jste zůstali kamarádi. Tohle není jednoduché, ale vždy je nejlepší být přirozená a upřímná. Alíkovi jsi situaci pěkně popsala - kapela je pro srandu, jejím členům jde více o to, aby mohli být několik dní mimo školu, než o hudbu samotnou. Jistě jsou i další důvody, které vidíš. Je dobré si je sepsat, připravit se, a pak o nich lidem z kapely otevřeně říct. Je dobré říct i to, že bys chtěla, abyste zůstali kamarádi, že je to pro Tebe důležité, třeba také poděkovat za to, co se dařilo. Jak budou členové kapely reagovat, nevím, to záleží na nich - Ty budeš vědět, že jsi udělala všechno, co jsi mohla. Vyplatí se to udělat dříve, než později, aby bylo všem jasné, o co jde. Mohou být samozřejmě i jiné cesty k „rozpadnutí“, ale ty nejsou moc fér a vedou spíše k vzájemnému zklamání a nedorozumění.
Píšeš také o zkušebně, kterou sdílíte s kapelou ze sexty. Předpokládám, že to, že o tom, že tam zkoušíte, někdo rozhodl, zřejmě vedení školy. Není to tedy Tvoje rozhodnutí, nemusíš tedy mít špatný pocit, takto je to v pořádku. Aby ses v tom cítila lépe, bylo by potřeba se otevřeně a poctivě domluvit. Jít třeba za tou holkou, co s vámi mluvila, a říct jí o svých pocitech, o tom, že nechcete být na obtíž nebo jim něco komplikovat. Je dobré domluvit pravidla hry - časy zkoušek, používání místnosti a jejího vybavení apod., a pak tato pravidla dodržovat.
Je důležité, abys jim řekla, že s nimi chceš vycházet, že jsi ráda, že máte kde zkoušet, i třeba o svých obavách, že vás nemají rádi.
Věřím, že je to složité. Přejeme, aby radost z hudby převážila nad všemi těžkostmi, které prožíváš.
Modrá linka
Musím mít občanku v 15 letech?
Jiné téma
Dobrý večer,
za chvilku mi bude 13 let a já nemůžu spát od té doby co jsem zjistila že musím mít občanský průkaz - občanku v 15 letech jsem nešťastná. Připadá mi to moc dospěle a já se cítím tak na 6-9 let i na 9 let vypadám...... Nechci mít občanský průkaz moc jsem smutná.....😩😭
Nosím oblečení které vypadá moc dětsky např. s Elsou, Hallo Kitty, Zvonilkou, Minnie, Ariel, Locikou, Disney i s krtečkem....
Musím mít občanský průkaz v 15 letech?
Prosila bych rychlou odpověď protože se každý den trápím.....😩😭
Ahoj z Modré linky,
jsi nešťastná z toho, že by sis měla vyřizovat občanku až Ti bude 15 let. Ještě se na to necítíš, připadá Ti to moc dospělé. Ptáš se nás, jestli musíš mít občanský průkaz v 15 letech.
První zodpovím Tvou otázku - je pravda, že s dosažením 15. roku věku musíš požádat o vystavení občanského průkazu, je to povinnost, nejde to proto odložit. Se získáním občanky se nezmění svět ze dne na den. Znamená to, že budeš mít doklad k ověření Tvé totožnosti. Rozumím, že bys ráda měla občanku, až budeš Ty sama chtít a cítit se na to. Říkám si taky, že k Tvým patnáctým narozeninám zbývá ještě dost času a je možné, že za tu dobu se budeš cítit kolem té věci jinak, třeba bez takové bezradnosti a smutku. Možná budeš věci vidět odlišně a nebude to pro Tebe takový strašák. Může k tomu dopomoct i to, že o tom už teď uvažuješ a zabýváš se tím. V samotném vyřizování Ti pak může pomoct někdo blízký dospělý z rodiny, neboj se ho požádat. Ať už za dva roky, za pět či za deset let, oblečení můžeš nosit takové, jaké se Ti líbí a v jakém se cítíš svá a pohodlně. Není nikde psáno, že tohle a tohle je příliš, nebo naopak málo dětské. Mrzí mě, že se tím teď každý den trápíš a přála bych Ti, abys našla časem větší klid. Napadá mě, že by ses mohla zkusit svěřit své dobré kamarádce/kamarádovi, někomu z rodiny aj., spolu pak můžete probrat věc podrobněji a zjistíš zase jiný názor. Sdílení bývá úlevné.
Klidnější dny přeje,
Modrá linka
Chci adoptovat dítě
Jiné téma
Ahoj,
až budu velká, nechci mít manžela a chtěla bych si osvojit (buď adoptovat, nebo dát do pěstounské péče) nějaké dítě. Nevím ale, jestli je možné, že bych mohla mít to dítě, když bych neměla žádného manžela a tím pádem bych vlastně netvořila úplnou rodinu. Taky bych se chtěla zeptat, jaký je rozdíl mezi adoptováním a pěstounskou péčí? Četla jsem hodně knížek o dětech, které jsou v dětském domově a bylo mi jich líto, i když to jsou vymyšlené příběhy, něco pravdy na tom musí být a tak bych chtěla nějaké dítě, nejlíp holčičku, z dětského domova osvobodit. A ještě bych se chtěla zeptat, kolikaroční dítě bych si měla osvojit? Nejvíc bych chtěla asi tak šesti, sedmiletou holčičku, ale nevím, jestli by na to třeba nebyla ještě moc malá? A naopak, když by byla starší, podle mě by se jí hůře zvykalo.
Děkuji za odpověď
Ahoj,
začnu tím, jaký je rozdíl mezi pěstounskou péčí a adopcí, protože to je zároveň jediný dotaz, na který ti v současné době mohu odpovědět. Tak tedy: Zásadní rozdíl je v tom, že mezi pěstounem a dítětem nevzniká, na rozdíl od adopce, právní vztah. To znamená, že dítě nepřejímá jeho příjmení, pěstoun není zákonným zástupcem dítěte a nemá rodičovská práva.
Co se týká tvých dalších dotazů, musím ti říct, že takto adopce nefunguje. Před adopcí je potřeba absolvovat celou řadu testů, které odhalí, zda bys vůbec byla vhodnou kandidátkou pro to, aby ti mohli svěřit nějaké dítě do péče. Vzhledem k tomu, že je ti teprve dvanáct, je opravdu předčasné přemýšlet o tom, jestli ti svěří dítě, když budeš svobodná, nebo jak staré dítě by sis měla osvojit.
Je skvělé, že myslíš na ostatní a že bys chtěla nějakému dítěti zajistit lepší život, ale nemůžeš vědět, jestli za deset nebo patnáct let budeš smýšlet stejně. Jestli nebudeš mít přítele, nebo manžela. Jak bude o potenciální adopci smýšlet on. Zda nebudete mít vlastní děti. A tak dále, a tak dále. Zatím je tu zkrátka příliš mnoho neznámých a je předčasné zabývat se nyní tím, co by se mohlo případně stát za mnoho let. Za tu dobu se mohou tvé názory, postoje, přání a priority zásadně proměnit... A v případě, že zůstanou stejné, zjistíš si poté informace podle své aktuální situace.
Měj se hezky!
Bára
Panenská blána + nové oblečení + kapesné
Jiné téma
Dobrý den, vím že bych asi neměla psát tolik dotazů ale tohle bych potřebovala vědět. Mám tu hned dva tři abych nepsala vícekrát.
1. Jde o to že jsem v poslední domě měla chuť masturbovat. A už vím i o prstění a vždycky jsem to chtěla zkusit ale až včera večer jsem to zkusila a do pochvy jsem zasunula skoro celý prsteníček. Ale nikdy jsem nenahmatala panenskou blánu. Někde jsem četla že může být protržená ze sportu a napadlo mě jestli to nemůže být tím.
Často běhám a dříve jsem chodila i na atletiku a judo. Je možné že tam panenskou blánu mám a nepodařilo se mi ji nahmatat nebo je to ze sportu?
2. Tento víkend jsem s mamkou jela nakupovat, protože jsem potřebovala kalhoty. V obchodech se mi ale líbila různá trička, rifle a třeba i tepláky. Akorát mě se tyhle věci dřív nelíbili a prostě se bojím mamce říct (nevím z jakého důvodu) že bych si je moc přála a tak se mě mamka ani nezeptá jestli nechci koupit tohle tričko... Ale už nějakou dobu se mi moc nelíbí mé staré oblečení, mám jiný styl chtěla bych jiné oblečení než mám. Já bych si ho jela klidně koupit sama ale nemám žádné peníze. Jak se s tímhle svěřit mamce a poprosit jí aby mi koupila to co se mi teď líbí?
3. Také mě hodně trápí že nedostávám kapesné. Vždycky jsme si s mladšími sourozenci spořili do kasičky ale teď když už jsem na druhém stupni mám potřebu si občas něco koupit, když jsem s kamarády venku kupujeme si brambůrky, zmrzlinu. Také jsem kupovala vánoční dárky pro kamarádky a to už něco stojí. Teď už mám ale asi jen 500 kč... Všechny kamarádky dostávají kapesné, jedna třeba 50kč na týden, druhá 150 na měsíc a mají i platební karty. Můžou si koupit nějaké oblečení za své...(což se váže k předešlému dotazu) Má rodina je na tom finančně dobře tak nevím proč nic nedostávám... Četla jsem články na internetu že je ideální dávat tak 200 na měsíc ale mě by stačila třeba stovka...
A když už mi rodiče nic nedávají chtěla bych je o to nějak porosit protože mi na tom hodně záleží. Jak je mám poprosit aby mi vyhověli? Já bych klidně šla na brigádu a vydělala si sama ale to zatím nemůžu.
Moc se omlouvám za obsáhlí dotaz a už dopředu děkuji za odpovědi. Jste skvělá poradna
Ahoj z Modré linky,
co se týká Tvé první otázky, opravdu Ti na ni nemohu takto po internetu odpovědět. Skutečně můžeš panenskou blánu mít, jen sis ji nenahmatala, stejně tak se asi mohlo stát, že sis ji porušila při sportu. Reálnou odpověď Ti může dát pouze gynekolog/gynekoložka poté, co Tě vyšetří.
Dokážu si představit, že se Ti začalo líbit jiné oblečení, než dosud. Rosteš a vyvíjíš se, proč by se Ti tedy nemohl změnit vkus. Nevnímám tedy nic špatného na tom, aby sis o tom s mamkou normálně popovídala. Na druhou stranu asi není reálné, aby vyměnila celý šatník naráz. Můžete se s mamkou domluvit, že budete Tvůj šatník obměňovat postupně. Stejně tak si s mamkou můžeš promluvit o kapesném. Můžeš jí říct to, cos napsala nám. Nebo mamce třeba i dát přečíst naši komunikaci. Zdá se, že nejsi zvyklá s mamkou komunikovat. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses učila s mamkou sdílet své pocity, myšlenky, přání i potřeby. To je v životě důležité. Neexistuje žádný ověřený způsob, jak někoho přesvědčit k něčemu, co si přeješ, pokud on sám nebude chtít. I pokud bys nedosáhla toho, co si přeješ, to důležité je, že o tom budeš mluvit. Nápomocné může být, když si promyslíš své argumenty, které by Tvé přání mohly podpořit. Také je příjemnější vést rozhovor v nějaké hezké atmosféře - třeba mamku pozvat někam do cukrárny, nebo si doma uvařit dobrý čaj, kávu a tak podobně. Nebo třeba nejdřív můžeš doma hezky uklidit, s něčím mamce pomoct, aby měla dobrou náladu.
Přejeme Ti prima dny,
Modrá linka
Nechci mít děti
Jiné téma
Dobrý večer,
chtěla jsem se zeptat jestli je povinnost mít děti. Moc mě to zajímá protože už vím že děti mít nechci. Chci svůj celý život věnovat své práci kterou budu mít. A neměla bych čas na děti a hlavně mám problém se postarat o sebe na tož o dítě a ani moc nemám děti ráda.......
Děkuji za odpověď ☺️☺️💜💜
Ahoj,
ptáš se nás, jestli je povinnost mít děti. Přemýšlíš o tom, protože vnímáš, že je mít nechceš a ráda bys ses v životě věnovala hlavně práci.
Mít děti není povinnost, není to něco, do čeho by Tě mohl kdokoliv nutit. Rozhodnutí jednou bude jen na Tobě. Jsou ženy, které to mají i v dospělosti stejně jako Ty, zároveň jsou ženy, které svůj názor postupně změní a zjistí, že by si děti přály mít. Říkám si, že na takové rozhodování máš ještě spoustu času. Myslím si, že teď si s něčím takovým není nutné dělat starosti. Jak budeš dospívat, budeš sbírat nové zkušenosti a uvidíš, jak se to bude vyvíjet. Ještě mě napadá jedna poznámka – píšeš, že máš problém postarat se i sama o sebe. To je ve Tvém věku úplně normální. Ve 12 letech jsi slečna, která začíná dospívat, ale také stále ještě věkově patříš mezi děti. Je proto úplně přirozené, že se o Tebe ještě v něčem starají rodiče a nezvládneš ještě všechno sama. Podobně to má většina dětí.
Zdraví
Modrá linka
Proč mají lidé tendenci soudit ostatní
Jiné téma
Dobrý den, mám další dotaz
Proč lidé soudí ostatní podle toho, jak vypadají a nebo jak se oblékají ?A proč mají potřebu soudit?
Ahoj, to je hezký dotaz, a odpověď je jednoduchá a složitá zároveň.
Jednoduchá: lidé mají tendenci soudit ostatní lidi podle vzhledu, protože vzhled je „okamžitě na očích“. Je to to první, co vidíme. Kdybychom se neviděli, ale jen slyšeli, budeme se soudit podle hlasu.
Složitější odpověď je, že máme tendenci ostatní soudit, protože se zkrátka chceme vyznat ve světě, který je složitý. Řekněme, že během procházky po náměstí potkáš sto lidí. Můžeš každého z nich „do hloubky poznat“? Zjistit, jaké má silné a slabé stránky, starosti, zájmy, názory nebo schopnosti? Samozřejmě, že ne. Ale můžeš si všimnout toho, jak je sto lidí oblečených. To umíme posoudit velmi rychle, a tak to náš mozek bere jako důležitou informaci, protože žádnou jinou informaci nemá.
Samozřejmě, že soudit ostatní jen podle vzhledu je krátkozraké a často i naivní. Nejlepší podle mého je vědět o tom, že všichni tuto tendenci máme zakořeněnou, a vědomě se rozhodnout nesoudit ostatní lidi podle vzhledu. Kdykoli pak u sebe zjistíme, že se nám v hlavě „udělal dojem“, můžeme se na něj podívat podrobněji a posoudit, zda náhodou nejde jen o primitivní dojem na základě vzhledu.
Jiné téma
Ahoj :)
Mám toho asi trošku víc a možná napíšu i víckrát. Každopádně možná to ani žádný seriózní problém není, ale radši se chci ujistit protože doma mi s tím nikdo nepomůže. Je mi momentálně 14, a už delší dobu mě trápí dost problém (mám to po taťkovi pravděpodobně protože je takový taky) ale sice už dlouho ale v poslední době se to akorát zhoršuje a všímám si že začínám být dost agresivní. Dokáže mě naštvat i úplná maličkost které by si podle mě normální člověk vůbec nevšímal, ale nejhorší je že mě to vždycky i ty maličkosti naštvou v přehnané míře. Doma pořád slýchávám že se ani nesnažím, že se musím snažit ovládat sama a že do toho nic nedavam že je to můj problém. Každopádně problém je že i když se upřímně snažím tak ten vztek potlačit vůbec neumím, ovládnout se taky ne a když už se musím nějak uklidnit co nejdřív tak potřebuju být někde sama kde bych si mohla vybít zlost třeba mlacenim polštářem o zem a takovým tzv řvaní v septani, jo jde to zní to divně sice... Ale uklidnit se mi vždycky třeba hrozně dlouho, třeba půl hodiny než si vyvíjí úplně tu největší zlost a dalších 15 nebo 20 min než mužů normálně mezi lidi aniž bych něco udělala. Je tu jeden trošku problém a je to možná i moje chyba ale hrozně mě fascinují věci jako sériové vrazi různé vraždy případy atd. Je to dá se říct jeden z mých přímo koníčku protože zbožňuju dívání se na krimi dokumenty, nevadí mi ani brutální filmy/videa/obrázky. A to mamce právě vadí že kvůli tomu pak budu víc agresivní. Je to možná pravda ale s tím přehnaným neustalym naštvaní mám problém už dlouho a všichni to dávají za vinu mě. Nebo třeba, to se musím svěřit když už nikomu jinému nemůžu, mám nejlepšího kamaráda na kterým mi hodně záleží a zjistila jsem že se mu líbím taky, no tak občas když mám strach že ho ztratím, tak třeba jsem udělala věc jako že jsem mu přes fake ucet napsala že se ta fake holka dozvěděla že já už někoho mám že nemám šanci nebo že jsem o něm napsala něco hnusného atd a on mi to pak třeba poslal a mě prostě hrozně zlepšilo náladu když to řeknu hnusně že jsem někomu udělala to co všichni dělali mě (ano skoro celej život jsem byla za takovou tu naivní holku že které si všichni delali jen srandu) a prostě mě tak trosku těší když to můžu udělat někomu komu na mě záleží taky. Nevychloubam se s tím, ani to není zdaleka vše ale prostě chtěla bych hrozně pomoct co mám dělat, jestli mám si najít nějakého terapeuta nebo nevím protože já jsem na tenhle vecech skoro zavislak už a s tou agresivitou prostě vždycky úplně ztratim mysl a jsem schopna skoro čehokoliv. Je pravda že doma mi za všechno nadávají furt, taťka s jeho agresivitou i za Věci se kterýma nemám třeba nic společnýho a ve mě už to bohužel nic jako respekt nevyvola, spíš zase vztek a vždycky ses s ním začnu nekontrolovaně hádat a už prostě nevím co mám se sebou občas dělat, nepřijde mi to normální. Omlouvám se že je zpráva tak dlouhá a předem díky za snad odpověď :(
Milá pisatelko,
dobře, že ses svěřila. Nevadí, že tvůj dopis je delší, či některé věci opakuješ. Je cítit, jak naléhavé to pro tebe je, jaký tlak to na tebe vytváří. A zároveň je moc dobře, jak si vše uvědomuješ a hledáš pro sebe z toho cestu ven.T To je moc důležité a opravdu tě chválím, že ses odhodlala napsat. Píšeš o tom, že se potýkáš se svým velkým vnitřním vztekem, který se rychle probudí a je velmi silný, že ho téměř nedokážeš potlačit. A potřebuješ hodně času v ústraní na uklidnění. Dáváš svůj vztek do souvislosti s tím, že tvůj táta je také takový. Podle toho, co píšeš, si myslím, že tvůj vztek může být výsledek více vlivů. Ano, na jednu stranu to tzv. máš po tátovi jako určitou dispozici nervový soustavy. Ale na druhou za tím také může stát chování rodičů, zvláště otce, k tobě. Představuju si, že se k tobě choval od narození způsobem, který v tobě další vztek probouzel. Doporučila bych ti opravdu vyhledat psychologa. Mohl by ti pomoci porozumět svému vzteku, co ho spouští, na co jsi citlivá, a především tomu, co vše za ním stojí a jak se v tobě takto silný vztek rozvinul. Pomůže ti také najít způsoby jak ho v sociálních či individuálních situacích zvládat. Je moc dobře, když budeš i nadále o tom mluvit, sdílet to s druhými. Dobře pozoruj situace, kdy ten vztek cítíš nejvíc a zkus zpětně, s odstupem si uvědomit, co se v té situaci přesně odehrávalo. Zkus si tu situaci promítnout krok po kroku. Už samo to, že si tu situaci tzv. zvědomíš, ti bude pomáhat lépe s tím vztekem zacházet. Jinak ti k tomu ještě chci říci, že vztek je ve své podstatě obranná reakce, má své důležité místo a není sám o sobě špatný. U tebe je pouze patrné to, že je příliš velký a nadsazený. A proto se zamýšlím nad tím, co dalo v tvém životě příčinu k tomu, že se potřebuješ tolik bránit. A opět mě napadá to, že za tím může stát chování někoho z tvé rodiny k tobě. A to právě by s tebou dobře probral tvůj psycholog. Zkus se obrátit na školního psychologa. Případně mě napadá, že můžeš využít také náš chat Centra Locika. Zde můžeš o tom napsat více a třeba společně s naším pracovníkem podrobně rozebrat nějakou situaci, kterou jsi zažila. Můžete společně hledat cestu, jak ten vztek co nejlépe zvládnout a jak si od toho napětí ulevit. Najdeš ho na https://iporadna.cz/elinka-chatova-poradna/ , je otevřený od pondělí do pátku, vždy od 13ti do 17ti hodin. Tak ti držím palce, aby se ti brzy podařilo najít cestu k porozumění a úlevě. Poradce Centra Locika
Jiné téma
Dobrý den, mám další problém...
V noci se vzbudím (třeba ve 3:40) s tím že už potom nemůžu dál usnout, ale někdy při tom mám i noční děsy a nedokážu poznat jestli je to pořád sen a nebo realita.
Nevíte co s tím mám dělat?
Předem děkuji moc za odpověď
Ahoj,
mrzí mě, že máš takové starosti se spánkem. Chci tě ujistit, že tyhle situace zažívá docela dost lidí. Zamysli se, čím to může být, jestli tě v životě něco netrápí nebo nemáš z něčeho obavy, když porozumíš tomu, proč se to děje, bude pro tebe snazší to zvládnout. Zkus si o stavech, které zažíváš promluvit s rodiči nebo jiným dospělým, kterému věříš. Společně pak hledejte možnosti, jak tomu předcházet. Možností také je navštívit školního psychologa.
Držím palce, ať to brzy přejde!
Péťa
Jiné téma
Ahoj,
nedávno začal nový rok a já jsem si na Silvestra začal uvědomovat, že jsem za minulý rok nic neudělal a hrozně mě to štve.
Jako čtrnáctiletý teenager bych si měl hledat nové kamarády, navazovat hlubší sociální vztahy a obecně se rozvíjet. Namísto toho pořád sedím doma a nic nedělám. Po škole vždycky přijdu domů a do večera, kdy jdu spát, v podstatě nic nedělám a jen neustále zoufám nad tím, že bych měl ze sebou sakra něco udělat.
Taky mě deprimuje, že se mi zdá, že nemám žádný na nic talent a nemám žádné kamarády. Ve škole sice mám kamarády, ale mimo školu se nějak nestýkáme. Maximálně chatujeme na sociálních sítích.
Všichni mí kamarádi normálně sociálně interagují a já si proto připadám, jako kdybych zaostával.
Mohl by mi prosím někdo poradit, jak se můžu dostat z toho přetrvávajícího stereotypu, ve kterém žiju?
Děkuji.
Ahoj,
jsem si naprosto jistá, že jsi toho za loňský rok udělal spoustu. Zkus si sednout s papírem a tužkou a zapiš třeba i jen malé úspěchy. Pak si můžeš sepsat také cíle na rok 2022. Opět není třeba psát nic velkého, zaměř se na malé splnitelné cíle.
Přijde mi, že jsi na sebe zbytečně přísný. Věř mi, že nemusíš dosahovat dokonalých výkonů a už vůbec se nemusíš srovnávat s ostatními, vždyť jsme každý jiný. Hledej si to svoje. Věnuj se věcem, které tě baví a je úplně jedno, že sociálně interagují, ty se do toho nutit nemusíš.
Buď na sebe hodnější a uvidíš, že se ti pak snadno podaří najít si svou cestu životem, na které budeš spokojený. :)
Měj se krásně,
Péťa
Jiné téma
Ahoj poradno, děkuji za to co pro nás děláte .
Potřeboval bych pomoct s jednou věcí. Mám pořád nutkání všechno kontrolovat. Když jdu na WC tak zniceho nic mě něco volá do koupelny zkontrolovat jestli jsem vypnul vodu, pořád se vracím jestli jsem nezapomněl zhasnout nebo zamčít. Vím, že jsem zhasnul ale přes to se musím jít ujistit a potom znova a znova dokud mi to není dostatečně jasné. Nevíte jak se toho zbavit?
Předem děkuji za odpověď .
Ahoj,
tyto nutkavé myšlenky mohou být velmi obtěžující. Jak se cítíš, když to zkontrolovat nemůžeš? Přejdou po chvíli tyhle myšlenky a zabavíš se něčím? Zkus to někdy prostě nekontrolovat. Kdyby to pro tebe bylo moc stresující, promluv si o tom se školním psychologem nebo jiným dospělým, kterému věříš. Společně pak můžete hledat řešení těchto starostí.
Dej vědět, jak to jde.
Péťa
Nevěra mámy + Jsem lesba
Jiné téma
Ahojky alíku, mám 2 dotazy na úplně odlišný téma tak začnu, dotaz č. 1)Už asi přes 2 měsíce moje máma podvádí tátu a bojím se to tátovi říct protože si myslím že by byl rozvod a jelikož moje matka rozhoduje za vše musela bych bydlet u ní a nedala by mi šanci si vybrat jestli chci bydlet u táty nebo u mámy. Dotaz č.2)Je možný být lesba v 11? Teda vztah z holkou jsem ještě neměla ale cítím mnohem více k holkám než ke klukům protože už přes 3 roky se mi líbí jedna holka ze zuš a když si s ní povídám hrozně se stydim, koktám a červenám se jak rajče a nevíte náhodou jak to zastavit? Jsem někdy z toho v koncích:(
Ahoj,
pokusím se Ti postupně odpovědět.
Ad 1) Chápu, že dozvědět se takovou informaci, jako že máma podvádí tátu, může být velmi zatěžující. Dovedu si představit, že možná váháš, jak nyní s touto informací naložit. Je pravdou, že tato skutečnost v některých případech opravdu může vést k rozpadu vztahu. Podpořím tě v tom, aby sis o všem nejprve zkusila promluvit s mámou. Můžeš jí říct, co víš, čeho se obáváš, a jak se v té situaci cítíš. Pokud s mámou nechceš vše sdílet a není mezi vámi důvěra, zkus oslovit, dříve než tátu, někoho ze širší rodiny- prarodiče, tetu strýce, někoho, komu věříš, můžeš se na něj spolehnout.
Pokud by nakonec skutečně došlo k rozvodu, o Tvé budoucnosti rozhodují oba rodiče - nejdůležitější je tedy v takovém případě schopnost rodičů se dohodnout. Poslední slovo má však soud. Ty máš právo říci svůj názor, u koho bys případně chtěla bydlet, a je možné, že soud k Tvému vyjádření bude přihlížet.
Ad 2) V 11 letech dosud není Tvá sexuální orientace vyhraněná, ještě se vyvíjíš a vše se utváří, proto se zatím ještě nedá s jistotou říci, zda jsi či nejsi lesbického zaměření. Říkám si, že je třeba tomu dát ještě chvíli čas a uvidíš, jak se vše vyvine. Náklonnost k osobám stejného pohlaví je v 11 letech úplně normální. V kontaktu s holkou ze ZUŠ, která Tě tolik uvádí do rozpaků, by se Ti možná ulevilo, kdyby ses ke svým pocitům otevřeně přiznala. Vyžaduje to osobní statečnost a odvahu, na druhé straně přináší úlevu a uvolnění. Zkus si o tom promluvit s někým, komu důvěřuješ a kdo Tě dobře zná, třeba s dobrou kamarádkou. Můžete společně probrat i to, jak bys mohla dále postupovat. Pokud se necítíš na otevřený projev, je možné také té holce napsat, co cítíš. Netlač na sebe, snaž se postupovat podle toho, jak to sama cítíš, podle své intuice.
Vše dobré do roku 2022.
Modrá linka
Nevyhovuje mi spát od 22 hodin
Jiné téma
Ahoj Alíku mám menší problém ohledně spánku moje máma najednou začala že budu spát chodit nejpozději o víkendu ve 22:00 a vstávat budu nejpozději v 10:00 protože mi je 12 a jsem ještě malá na to abych chodila spát nějak pozdě. Máma taky byla kvůli tomu naštvaná :/ (vždy jsem chodila spát nějak rozumně nebo když mi řekla) Ale teď je ten problém že jak mi to nakázala a já chodím spát takhle tak jsem prostě stejně vzhůru dokážu se i koukat do zdi 2 hodiny a stejně neusnu a musím se potom stejně přinutit někdy si vezmu na chvíli telefon a koukám do něj.(Vidíš to i teď na tom čase kdy ti to posílám:( )Jenže potom je ráno a spím klidně do oběda a to mámu taky štve takže mě začala budit.Ale všichni mí kamarádi chodí spát kolem jedenácté až půlnocí a to mě taky štve :( Zkoušela jsem i čaj na spaní atd. ale to mi stejně nepomáhá a já už si fakt nevím rady :(
Ahoj z Modré linky,
když člověk nemůže usnout, je to vždy nepříjemné. Z toho, co píšeš, docela vyznívá, že bys chtěla chodit spávat později. Jestliže tedy chceš mamce dokázat, že přece nemůžeš chodit spát ve 22 hodin, protože neusneš, opravdu budeš mít se spaním potíže. A to by byla škoda, protože dostatečný a kvalitní spánek je velmi důležitý. I když chápu, že chceš být vzhůru tak dlouho jako Tví spolužáci, domnívám se, že chodit spávat ve 22 hodin je ve Tvém věku docela odpovídající, hlavně je to však na Tvé dohodě s mamkou. Prvním krokem tedy je Tvé rozhodnutí, že opravdu usnout chceš. K dobrému usínání napomáhá pravidelnost. Velmi se tedy doporučuje chodit spávat pravidelně, alespoň přibližně ve stejnou dobu bez ohledu na to, zda je všední den či víkend. Také by mohlo pomoci, abys vstávala dříve - pokud spíš do 12 hodin, nedivím se, že se Ti ještě ve 22 hodin nechce spát. Pokud vstaneš v 8 hodin, budeš večer unavenější a bude se Ti usínat lépe. Dále se doporučuje před spaním již nejíst, dělat spíše klidné věci, vytvořit si třeba nějaký usínací rituál. Také ale nekoukat do mobilu, počítače ani na televizi - modré světlo totiž dobrému usínání neprospívá. Můžeš zkusit i nějaké relaxace, které Tě uklidní.
Přejeme Ti klidné spaní.
Modrá linka
předchozí | 2021222324252627282930 | další |