Ahoj z Modré linky.

Pokusím se postupně zodpovědět Tvé dotazy.

I když se člověk nebojí lyžování, nebo ho umí dobře, je přeci jen normální být trochu nervózní - napadá mě mimo jiné, že nejspíš budeš lyžovat s lidmi, s nimiž jsi třeba nikdy nelyžovala, často také v neznámém prostředí. Zkus si připomenout, že většina lidí to tím pádem může mít hodně podobně jako ty. Když pak někdo spadne nebo mu to nejde, většinou to nikdo neřeší dlouho, každý tam může mít drobné trapasy. A je taky úplně normální, že se zkušenosti a dovednosti v lyžování budou mezi spolužáky hodně lišit, typicky se i proto potom třídy rozdělují na menší skupiny podle toho, jak dobře kdo umí lyžovat. A jestliže se obáváš zranění, je úplně v pohodě jet pomalu a opatrně, klidně třeba na něco méně obtížných sjezdovkách než jsi zvyklá, anebo si vybrat takovou skupinu, ve které se budeš cítit dobře - pokud to bude možné.

Ke Tvé druhé otázce mě napadá, že každé tělo se vyvíjí jinak a svým vlastním tempem. Někdo má prsa dřív, někdo později, a tak je to v pořádku. I Ty máš na vývoj a další růst ještě spoustu času. Třeba si všimneš, že některé Tvé spolužačky to mají dost podobně jako Ty. Pamatuj, že není žádná správná velikost prsou, a každému se i proto líbí na holkách něco jiného. Možná Tobě samotné pomůže alespoň zvolit si takové plavky, ve kterých se budeš cítit dobře a pohodlně.

Dále píšeš o klukovi, který na Tebe má crush, a který také pojede na lyžák. Nejsem si úplně jistá, jak se k tomu klukovi stavíš Ty - jestli třeba jeho zájem opětuješ, nebo nikoliv. Pokud by Ti jeho pozornost byla nepříjemná, je v pořádku mu dát jasně vědět, že si ji nepřeješ. Naopak pokud Ti to nevadí, můžeš tomu prostě nechat volný průběh a případně si o tom s ním promluvit později, až budeš chtít. Pakliže má na Tebe crush, znamená to, že se mu líbíš taková, jaká jsi, a nemusíš se nijak měnit nebo snažit být jiná. Můžeš si říct, že prostě budeš sama sebou a užiješ si to se spolužáky. Je jen na Tobě, jak se k tomu postavíš, a nemusíš dělat nic, co Ti není příjemné.

Přejeme Ti, aby pro Tebe byl lyžák co nejpříjemnější.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

na Tvé otázky se Ti pokusím postupně odpovědět. Je přirozené mít během dospívání spoustu otázek ohledně svého těla, je tedy úplně v pořádku, že se ptáš - rozhodně je neberu jako blbost.

Tím bílým v kalhotkách, o kterém mluvíš, nejspíš myslíš výtok. Je úplně normální výtok mít před i během menstruace, Tvá pochva se díky němu čistí a udržuje zdravé prostředí. Běžný výtok je čirý nebo bílý a nemá silný zápach. Pokud by ale výtok zapáchal, měl nezvyklou barvu (žlutý nebo zelený), nebo sis všímala svědění a pálení, je dobré zajít k lékaři. Menstruace přichází každému úplně jinak, typicky v období mezi 9 a 16 lety. Je pravda, že výtok se objevuje spolu s hormonálními změnami probíhajícími ve Tvém těle, i proto ho může doprovázet po nějaké době také první menstruace. Chci Tě tím pádem podpořit, že i na tu svou máš stále ještě čas, pokud by sis ale nebyla jistá, můžeš se informovat třeba u svého praktického lékaře/lékařky, kteří by Ti pravděpodobně dokázali odpovědět přesněji.

Ke Tvé druhé otázce: kondomy opravdu nejsou úplně stoprocentní, ale jsou hodně spolehlivé a chrání i před pohlavně přenosnými nemocemi. Opravdu se proto používají během pohlavního styku, pokud si pár nepřeje otěhotnět. Nicméně lidé, kteří nechtějí mít děti, někdy používají také jiné způsoby ochrany - třeba takzvanou antikoncepci v pilulkách, nebo si nechají udělat zákrok, po kterém už děti mít nemůžou. Starší ženy po menopauze, tedy když jim přestanou fungovat vaječníky, už nemůžou otěhotnět vůbec. Ale i tak se pár někdy chrání kondomem, aby se vzájemně nenakazili nějakou nemocí. Záleží proto i na tom, jak se mezi sebou partneři dohodnou, co jim je příjemnější.

Snad Ti takové odpovědi dávají smysl. Pokud by sis něčím z toho nebyla jistá, můžeš se klidně zeptat někoho blízkého a spolehlivého ve Tvém okolí - třeba doma, ve škole nebo v kroužku. Podobné otázky můžeš bez obav položit i svému dětskému lékaři nebo lékařce. Věřím, že Ti na ně rádi odpoví. Kdyby ses o tom chtěla dozvědět ještě více, existuje série Na záchodcích od ČT EDU, která se věnuje tématům spojených s intimitou a fyzickou rozkoší. Není totiž vůbec nic neobvyklého nebo zvláštního na tom, že Tě takové věci zajímají.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou nám píšeš. Z Tvého psaní mi zní, že jsi citlivá na věci kolem sebe, že se zajímáš a není Ti lhostejné, co se děje ve světě.
Zmiňuješ, že cítíš strach a neklid, když pomyslíš na válku. To mi zní velmi přirozeně a lidsky - naprostá většina lidí na světě nechce války a má z nich strach. Je mi líto, že to v posledních dnech bylo tak intenzivní, že se Ti o tom i zdálo. Napadá mě, jestli jsi měla možnost to někomu říct? A nejen to o snech, ale i o tom, jak upřímně celkově přemýšlíš o tomto tématu, co kolem toho cítíš. To, že to nebudeš mít jen ve své hlavě, by Ti mohlo opravdu ulevit. Někdy pomůže se z toho i vypsat - zaznamenávat si své pocity a myšlenky kolem toho, anebo volně vymalovat. Někdy pomáhá naopak o tom mluvit míň a neobklopovat se novými zprávami a naopak dělat to, co Ti funguje dobře a máš to ráda. To je naprosto v pořádku.

Rozumím, že můžeš mít pocit z médií a okolí, že to neřeší dost, můžeš být třeba i naštvaná. Zároveň je to v něčem pochopitelné - nejde se tím zabývat pořád, pokud člověk “nemusí”. Už jen ta představa bývá velká psychická zátěž. Pokud to nechceš probírat s mamkou nebo jiným blízkým dospělým z Tvé rodiny, můžeš oslovit i oblíbenou učitelku anebo školního psychologa, pokud jej na škole máte. Dopřej si prostor o tom otevřeně mluvit, může Ti to pomoct, pokud by se sny nepříjemně vracely dál. Můžeš se v případě potřeby obrátit i na naši telefonickou či chatovou linku (www.modralinka.cz), anebo na Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz).

Je v pořádku se zajímat a nebýt na straně zla. To je moc statečné. Zároveň je ale v pořádku, když máme tu možnost, žít dál svůj vlastní život, moct se radovat, být s lidmi, zabývat se tím, co Tě baví, učit se, plánovat… To bych Ti moc přála.

Co nejklidnější dny přeje,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že Ti teď vztahy motají hlavu, a je moc dobře, že na to nezůstáváš sama a hledáš pro sebe podporu.

Mrzí mě, že je tu možnost, že Ti odejde kamarádka na gympl. Přemýšlím, co by Ti mohlo pomoct k tomu, abys případný odchod zvládla. Pokud to chápu správně, tak máš strach z toho, abys neseděla v lavici sama, nebo neseděla s někým, koho třeba neznáš. Uvažuju nad tím, jestli ve třídě přeci jen není někdo, s kým by sis sezení v lavici dovedla představit? Chápu, že bys byla nejraději, aby kamarádka neodešla, zároveň mě napadá, že může být ve třídě i někdo další, s kým by sis mohla být podobně blízká. Přemýšlím, jestli je taky možné zůstat s kamarádkou v kontaktu i po jejím odchodu. Kdyby Tě to trápilo dál a kamarádka by měla vážně odejít, napadá mě oslovit třídní učitelku, nebo nějakou jinou, které věříš. Je možné, že Vás společně napadne nějaká cesta, jak se s jejím odchodem vyrovnat. Je dobré své starosti sdílet - a to ideálně i s tím, s kým takové trápení souvisí. Přemýšlím proto také nad tím, zda své pocity sdílíš s kamarádkou, které se to týká.

Věřím, že strach z odmítnutí je nepříjemný. Říkám si, jestli to tomu klukovi chceš říct, že se Ti líbí. Pokud bys nad tím uvažovala, je dobré se na takovou situaci dopředu připravit. Můžeš si třeba sepsat to, co bys mu ráda řekla. Nevím, jak moc dobře se spolu znáte, chtěla bych Tě ale podpořit v tom, aby ses s ním sblížila nejprve na kamarádské úrovni. Pokud Tě to k němu táhne, může Ti pomoci ho nejprve lépe poznat, a až pak mu říct, že se Ti líbí. Zároveň by to pro Tebe mohlo být pak jednodušší.

Píšeš taky, že jsou na Tebe rodiče naštvaní kvůli zhoršení prospěchu. Možná by mohlo pomoci jim zkusit říct, co teď prožíváš, co Tě trápí a proč teď na učení nemáš tolik myšlenek nebo síly. Je možné, že rodiče lépe pochopí, proč ses teď ve škole zhoršila. Zároveň Tě chci podpořit v tom, že je začátek školního roku a máš ještě čas na to, si známky opravit. I na to je dobré nezapomínat.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Ze Tvých slov vnímám, kolik Ti toho teď běží hlavou a jak velkou nejistotu to v Tobě vyvolává. Ptáš se na spoustu věcí, na které není jednoduché najít jasnou odpověď - dokážu si ale představit, že Tě právě proto pořád zaměstnávají a přinášejí velké napětí. Je přirozené, že bys chtěla znát řešení, protože bez něj se můžeš cítit opravdu ztraceně.

Mrzí mě, jak těžkou a napjatou atmosféru doma teď musíš zvládat. Není v pořádku, když Ti mamka říká tak bolestivá slova. Nikdo by neměl dostávat nadávky nebo slyšet, že si nezaslouží péči, a už vůbec ne od někoho, kdo je mu tak blízký a na koho se potřebuje spolehnout. Je jen na Tobě, jestli budeš chtít s mamkou mluvit. Představuju si, že je to pro Tebe velké dilema, na jednu stranu bys ráda situaci vyřešila, ale zároveň to klade velkou zodpovědnost na Tebe. Zdá se mi důležité zmínit, že za tuhle situaci a její řešení bys neměla být zodpovědná Ty. I když každý někdy v emocích vybuchne, rodič by měl být tím, kdo se o vztahy umí postarat a kdo hledá způsoby, jak neshody napravit. Nemělo by to ležet jen na Tvých bedrech. Chci Tě proto podpořit hledat podporu třeba i u někoho dalšího z rodiny, jestliže tu možnost máš. Může to být táta, babička, děda, teta, strejda… kdokoliv, komu důvěřuješ a komu se můžeš svěřit s tím, jak Tě to doma zatěžuje. Je důležité mít alespoň jednoho člověka, u kterého cítíš, že Ti rozumí a stojí při Tobě. Z toho, co píšeš o svém tátovi, si říkám, zda by tou osobou nemohl být třeba on.

Zmínila jsi také kamarádku, se kterou je to teď dost nejisté. Možná by stálo za to si s ní promluvit a dát jí najevo, že bys byla ráda, kdybyste se znovu víc bavily. Současně se můžeš zamyslet, jestli ve škole není ještě někdo další - třeba spolužák/spolužačka, vyučující nebo kdokoliv jiný, u koho cítíš, že by Ti mohl být oporou. Pokud tam působí školní psycholog/psycholožka nebo výchovní poradci, můžeš se obrátit i na ně. Považuji za opravdu důležité, abys na to nemusela být sama a měla jsi po svém boku dospělého, který Tě podpoří a pomůže Ti hledat cestu ven ze slepé uličky. Neměla bys to totiž všechno zvládat jen sama.

Také přemýšlím, jestli máš ve svém životě něco, co Ti aspoň na chvíli přináší klid nebo radost. Nemusí to být konkrétní místo, může to být činnost nebo aktivita, při které se cítíš líp, uvolníš se a nemusíš tolik myslet na to, co Tě trápí. Anebo je aspoň jedno prostředí, kde je Ti o něco lépe než jinde? Zkus si všimnout, co Ti tam pomáhá cítit se bezpečněji. I tohle Ti může pomoct postupně hledat odpovědi na otázky, které si teď kladeš.

I když máš teď dojem, že jsi ve slepé uličce bez cesty ven, řešení a naděje na lepší dny vždy existuje. Je potřeba si říct o pomoc a nezůstávat na vše sama.

Držíme ti palce, aby Ti brzo bylo alespoň o kousek lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že jsi napsala. Říkám si, jak to pro Tebe asi musí být těžké, když se nepotkává ta představa, kým bys chtěla být a kým jsi. Chápu, že je i dost náročné se popasovat s tím, že nevypadáš tak, jak by sis přála. Zároveň mi běží hlavou, že mnohdy sami sebe posuzujeme hodně kriticky, hledáme na sobě chyby a pak můžeme třeba i přehlédnout to, co na nás krásné je. Chtěla bych i proto Tě podpořit, aby ses na sebe zkusila podívat jinak - říct si, co na sobě máš ráda - ať už to budou vlastnosti, jaká jsi nebo jak vypadáš. Jsem si i dost jistá, že vevnitř i navenek nosíš něco krásného, co třeba jenom nevidíš.

Když píšeš, že nejsi ničím výjimečná, vede mě to k otázce, jak by to vypadalo, kdybys na sobě nějakou výjimečnost vnímala. Přemýšlím nad tím, že mnohdy to, že vynikáme v nějakém zájmu, není vůbec automatické, ale je to o úsilí, které do toho vkládáme. Člověk může mít na něco talent, ale bez úsilí a tréninku mu to stačit nebude. Říkám si tak, jestli třeba je nějaký zájem, aktivita, které by Tě lákaly. Moc bych Tě chtěla povzbudit v tom to zkusit, i když si na to třeba nevěříš. Je v pořádku hledat, zkoušet a objevovat, co Tě baví, zajímá. Ani to nemusí být o tom vynikat nad ostatními, ale jednoduše se něčemu věnovat, protože to máš ráda a dává Ti to smysl.

Nejsem si jistá, jestli jsi v odpovědi našla něco pro sebe užitečného. Ráda bych Tě i podpořila, abys na své starosti nezůstávala sama a někomu se svěřila. Možná i pak uslyšíš další pohled nebo názor. Sdílení může i pomoci dostat myšlenky ze své hlavy a tím si ulevit.

Přejeme Ti, ať najdeš v sobě tu výjimečnost, kterou hledáš.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že Tě může zneklidňovat, když slyšíš zvuky, které ostatní neslyší nebo pro které nemáš vysvětlení. Někdy se může stát, že si mozek zvuk „dohraje“ (například když je člověk na něj hodně zvyklý nebo ho často poslouchá), jindy se může ozvat notifikace z jiného zařízení nebo aplikace třeba od sousedů. Je fajn, že to nepodceňuješ a šla jsi s tím za mamkou. Mrzí mě, že Ti nevěří.

Pokud by se to opakovalo často, i třeba na jiných místech (je dobré si to zaznamenávat), a nebo pokud by Tě to hodně znervózňovalo nebo bys měla pocit, že Tě to ruší v běžném životě, bylo by fajn to říct nejen mámě, ale třeba i školnímu psychologovi (pokud na škole máte), případně se svěřit někomu dalšímu, komu důvěřuješ. To zapisování může pomoct pochopit, jestli je to spíš spojeno s návykem na určitý zvuk, nebo se to děje i v jiných souvislostech a třeba z jiných příčin, které by pak už asi řešil lékař.

Přejeme Ti hezký zbytek prázdnin.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Cítíš se vystresovaná z blížícího se tanečního kroužku. Přála by sis získat radu, co dělat, aby Tě to tak netrápilo nebo jak zapadnout mezi ostatní.

Strach z něčeho nového je přirozený. Myslím si, že nejsi rozhodně sama, kdo se z tanečního kroužku stresuje. Napadá mě, že to pro většinu lidí bude nové. V tanečních většinou všichni začínají od základu. Je možné, že se budeš učit úplně nové kroky. Věřím, že vám tam vše postupně ukážou a kdyby Ti to nešlo hned, žádný učený z nebe nespadl a jistě tam nebudeš jediná. Je přirozené být z toho nervózní. Je také možné, že si kroužek tancování oblíbíš.

Zmiňuješ, jak se trápíš i svým vzhledem a naprosto rozumím tomu, že chceš udělat v kroužku dobrý dojem. Teď vůči sobě používáš silná slova jako např. odpudivá. Chtěla bych Ti jen nabídnout myšlenku, že často jsme sami na sebe přísní a druzí nás mnohdy vidí úplně jinak. Věřím, že z toho můžeš mít obavy, ale chtěla bych zdůraznit, že bříško ani jizvy Tě nedefinují. Říkám si, že i ty holky, které tu teď zmiňuješ, nejspíš řeší nějaké své nedokonalosti. Snad každý z nás řeší nějakou svou nedokonalost. Možná by Tě mohla zaujmout písnička od Ewy Farné a její slova: „Co všechno moje tělo, co už vydrželo. A dovedlo mě až tam. Vždycky až tam...“. Tvé tělo není pouze tělesnou schránkou a dokládá Ti, čím vším s Tebou v životě prošlo.

Zkus se s ostatními na tanečním kroužku přátelsky bavit, možná tam potkáš někoho, kdo Ti bude blízký. Když Ti něco fakt nepůjde, můžete to zkusit vzít s tanečním partnerem i s humorem.

Moc Ti držíme palce, aby se Ti v tanečních líbilo.

Modrá linka.

Ahoj,
rozumím, že to mrzí, ale nic strašného se vlastně nestalo. Těch pár kaček, které bys za účast získala, můžeš získat i jiným způsobem… a třeba za článek jde získat několikanásobně víc.

Navíc soutěže tady jsou nějaké pořád, takže si vždycky můžeš napravit náladu a třeba i něco vyhrát.

Ahoj z Modré linky,

v první řadě chci vyzdvihnout, že je moc dobře, že si říkáš o radu, když prožíváš něco těžkého. Je důležité, nebýt na svá trápení sama.

Píšeš o tom, že se Tvoji rodiče hádají. Někdy je to pro rodiče těžké a nedaří se jim zvládat věci ve vztahu tak, jak by chtěli a dopadá to pak hlavně na děti. Jak jsi sama psala, věřím, že by bylo fajn se jim s tím svěřit. Říct, jak Ti v tom je, že je to těžké, trápíš se Tím a ubližuje Ti to. Rodiče si někdy myslí, že když se ty hádky týkají jen jich, děti to nezatěžuje, ale jak jsi sama psala, bývá to právě naopak. Chápu, že nechceš mamce přitížit a trápit ji, zároveň mi tohle přijde jako situace, kdy je důležité se jí svěřit. Možná se poprvé dozví, že to vidíš a je to pro Tebe těžké. To, co jsi popsala mi přijde jako hodně náročná situace, pokud rodiče odchází i z domu. Pokud bude těžké o tom mluvit, můžeš mamce ukázat tuhle zprávu. Je důležité nezůstávat na to sama a říct si o pomoc a to třeba i někomu dalšímu dospělému v okolí ať už tetě, babičce nebo školní psycholožce, jak jsi psala.

Pokud jde o stýskání po Tvé staré základce, tak tomu naprosto rozumím. Strávila jsi s kamarády kus svého života a je přirozené, že Ti chybí, zejména když vidíš fotky a to, že spolu zažívají hezké věci. Zároveň píšeš, že Tvůj gympl má taky fajn kolektiv a učitele. Někdy je těžké rozhodnout se, kterou cestu zvolit, protože obě varianty mají své plusy a mínusy. Napadá mě, že můžeš sledovat, jak Ti je s kamarády na gymplu a taky můžeš zkusit vymyslet, zda můžeš se svými kamarády ze základky něco podniknout. Léto je na to skvělá příležitost. Je mi jasné, že na gymplu máte více učiva, ale říkám si, že by mohlo jít vymyslet i přes školní rok, co spolu můžete dělat.

Psala jsi i o tom, že Tě trápí ztráta nejlepší kamarádky. Tím, jak v životě postupujeme, se naše cesty s kamarády někdy rozejdou. Některé vztahy to ustojí, jiné se promění a některé skončí. Chápu, že Tě to trápí, jen Ti chci říct, že to není Tvoje vina. Je to něco, co se přirozeně děje a nemůžeš za to, jak se vztahy na Tvé základce proměnily. Chápu, že Tě trápí osamělost kamarádky, zároveň to je něco, co za ni nemůžeš vyřešit. Můžete spolu trávit hezké chvíle, pokud chcete a je Vám spolu hezky. Stejně jako ona, můžeš zkoušet hledat nové kamarády. Někdy to nejde hned, zvlášť, když jsme zažili výjimečná přátelství a třeba čekáme něco podobného. Vztahy se ale budují a stejně jako sis budovala vztah se svou nejlepší kamarádkou, můžeš si ho zkusit vybudovat s někým novým. To, co je důležité, je být sama sebou, dělat věci, co Tě baví a dát šanci novým lidem. Tím, že budeš poznávat nové lidi třeba ve škole, na kroužcích, v létě na táboře nebo jiných akcích, můžeš získat nové kamarády a třeba se mezi nimi najde někdo, kdo Ti opravdu sedne, a s kým budeš ráda trávit svůj čas.

Přejeme Ti krásné prázdniny.

Modrá linka

Ahoj, volání z neznámých čísel bývají otravná, ale obvykle nikoli nebezpečná, dokud neuděláš něco dalšího na základě toho volání.

Klasické podvody přes telefony spočívají v tom, že:

• po tobě chtějí, abys někam poslal peníze
• chtějí, aby ses někam přihlásil nebo něco opsal z SMS
• nahrávají tvoje odpovědi a pak se za tebe někde vydávají (to je zatím poměrně neobvyklé)

Taky to ale mohl být jen vtip někoho, kdo tě zná.

Každopádně to řekni rodičům, ať o tom vědí. Víc bych si s tím ale hlavu nedělal.

Ahoj, díky za zajímavý dotaz. Lidské sny jsou fascinující, a lucidní snění patří k opravdu zajímavým zkušenostem. Asi se nedá říci, že je to úplně bez rizik (může to vést k nespavosti nebo k nočním můrám), ale když to s experimentováním nebudeš přehánět a budeš mít někoho blízkého, komu věříš a s kým to můžeš případně probrat...

Jedna z nejjednodušších technik spočívá v tom, že si před usnutím zopakuješ: „Až budu mít sen, poznám, že je to sen.“ Dále se často mluví o výhodě psaní deníku: nejen toho, co jsi zažila, ale i toho, co se ti zdálo.

Ahoj,
samozřejmě nevím, jaké přesně oblečení by sis představovala, ale zkusila jsem si do googlu zadat hesla „downtown móda“, případně „downtown móda second hand“ a objevily se mi tisíce odkazů na nejrůznější obchody i internetové second handy. Jsem si téměř jistá, že když se jimi probereš, určitě objevíš i takové modely, které budou tvému vkusu vyhovovat. Navíc outfity z internetových second handů jsou cenově velmi dostupné. Věřím, že mezi nimi objevíš to, co hledáš.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
díky za odvahu se svěřit s tvými obavami. Do poradny nám občas píší i děti, které řeší téma Therian. Vnímám, že tvá otázka je o přijetí a respektu okolí k tobě. Říkám si, že tvá zkušenost s anketou musela být hodně nepříjemná a zraňující, když ti sestřenice takto odpověděla a ty ji popisuješ jako skvělou. Napadá mě, zda se se sestřenicí často vídáš? Některé vztahy v širší rodině jsou spíše formální, ale jiné jsou velmi pevné. Na některých názorech nám nemusí tolik záležet.
Platí, že máš právo být sama sebou a v ideálním světě bys byla respektována. Bohužel svět není ideální a často se naši klienti setkávají s nerespektem, odmítnutím .. Tak náročné situace, jako je například coming out, často prověří sílu vztahů a přátelství. Kdo tě má rád skutečně, zůstane jako kamarád dál. Ostatní nepravé vztahy odpadnou. Může to být velmi bolestné, ale také to často přináší nové přátelské vztahy, které jsou pevné. Přemýšlím, zda se ti v rámci ankety ozval někdo sympatizující s Theriany. To jsou možná lidi, se kterými si můžeš rozumět a nemusíš mít obavy z nepřijetí.
O snech moc nevím, ale často se vyplatí nastavit si takovou spánkovou hygienu, abychom zkusili těžkým snům zabránit. Doporučuje se myslet před spaním na příjemné místo nebo fajn situace, které jsme prožili. Nepřitahovat do myšlenek obavy. Můžeš vyzkoušet i relaxační hudbu, nechodit na mobil před spaním, zapsat si do deníku tři hezké chvíle dne, ocenit se za dobrou věc toho dne .. Špatné sny často přitahuje stres a obavy z něčeho, co skrýváme. A cestou bývá říct okolí, jak se cítíme. Ale je to obvykle velké rozhodnutí, které musíš udělat ty sama. Důležité je nespěchat na sebe a dopřát si čas a situaci promyslet. To se týká i coming outu rodičům. Chceš jim o tom říct? Důvěřuješ někomu z rodiny? Co očekáváš, že se stane? Jak bys to řekla nebo kde a kdy? Je dobré si takové otázky zodpovědět a také si připravit informace, co pro tebe znamená Therian. Často rodiče netuší nebo mají zkreslené představy a obavy plynoucí z neznámého, ale když porozumí, může to dobře dopadnout.
Přála bych ti mít ve svém okolí někoho blízkého, komu důvěřuješ a můžeš s ním vše osobně probrat, sdílet pocity a najít v někom oporu. Kdybys neměla takovou kamarádku nebo kamaráda, rozhlédni se po dospělých i třeba ve škole. Ve školách jsou již často školní psychologové, kteří mohou dát žákům podporu v náročných chvílích. Pokud bys chtěla probrat více, můžeš se také obrátit na Linku bezpečí, kde jsou anonymní a jsou tam i pro tebe.
Přeji ti vydařený konec školního roku a skvělé zážitky z prázdnin
Za poradnu sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že jsi byla zvědavá a chtěla jsi vědět, jak to bude popsané a co se dozvíš. Je mi jasné, že je lákavé zjišťovat si věci o něčem trochu nebezpečném. Někdy se můžeme dočíst nebo vidět věci, které nás vyděsí a necítíme se pak dobře. Představuju si, že to, co ses dočetla pro Tebe bylo hodně drsné a vystrašilo Tě to. Může pak nějakou dobu trvat než se Ti podaří takové vzpomínky dostat z hlavy a nemyslet na to.

To, co Ti může pomoct je promluvit si s někým dospělým komu důvěřuješ, o tom, co jsi viděla a jak se ohledně toho teď cítíš. Říkám si, že se můžeš doma zeptat mamky nebo táty na to, jestli se jim taky někdy stalo, že je něco vyděsilo a pak na to museli myslet, jako teď Ty, a co jim pomohlo cítit se potom líp. Mluvit o tom, co nás trápí je totiž velmi nápomocné a ulevující.

Pokud by tohle nepomohlo a necítila ses stále dobře, je možné obrátit se i na nás a to ať na telefonu nebo chatu. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš líp.

Modrá linka