Ahoj, to je zajímavá otázka. Určitě víš, že existuje opačný případ, kdy si lidé, kteří jsou štíhlí, myslí, že jsou obézní. Tato porucha se nazývá mentální anorexie. Lidé s touto poruchou mají zkreslené vnímání svého těla a i když jsou podvyživení, stále se vnímají jako obézní. Typické symptomy: intenzivní strach z přibírání na váze, odmítání jídla, extrémní hubnutí a zkreslené vnímání vlastního těla.

Nenašel jsem popsané případy toho, že by byl rozšířený případ „obrácené anorexie“, ale lidé občas trpí různými iluzemi a přeludy, takže toto nejde vyloučit. Reálná mi přijde třeba varianta „selektivního vnímání“. Pokud někdo nechce sám sebe vidět jako obézního, zřejmě může sám sebe přemluvit, aby jisté informace ignoroval. Asi to není úplně tak, že by v zrcadle viděl něco, co tam není, spíš podvědomě nebo vědomě může věnovat pozornost něčemu jinému. To ostatně ve větší či menší míře občas děláme všichni.

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si pro sebe hledáš podporu, když cítíš, že to nezvládáš. Chci Tě ujistit, že nás svým dotazem neotravuješ, ráda Ti na něj odpovím.
Je mi líto, že se takhle cítíš. Zní to tak, že prožíváš něco moc těžkého. I když nepíšeš přesně, co se děje, umím si představit, že je toho na Tebe prostě moc. Zapomínáš úkoly, rozpadají se Ti přátelství a oblíbený učitel odchází. Uf, to se nedivím, že Ti není dobře. Jsem moc ráda, že ses nám ozvala, je podle mě moc důležité, abys na to nebyla sama. Zasloužíš si mít se komu svěřit a sdílet své pocity. Někdy to samo o sobě může být úlevné a někdy dokážete třeba i přijít na nějaké řešení. Je někdo v Tvém okolí, komu věříš, s kým bys o tom mohla mluvit? Rodiče, někdo jiný z rodiny, oblíbený učitel (učitelka) nebo třeba vedoucí kroužku? A pokud ne, někdy bývá ve škole školní psycholog (psycholožka). I tam se můžeš obrátit a získat tak pro sebe bezpečné místo, kde budeš moci sdílet, co Tě trápí.

Zajímalo by mě také, jestli máš nějaký způsob, jak můžeš aspoň na chvilku zapomenout na to, co se děje a chvilku jen tak „vypnout“, třeba se i o sebe nějak postarat. Pro někoho to může být poslech hudby, malování, četba, seriál nebo pomazlení s domácím zvířátkem. Zkrátka cokoliv, co Tě baví a kde načerpáš trošku příjemných zážitků. Kdyby Tě nic nenapadalo, někdy je dobré vzpomenout si, co nám pomohlo někdy dříve, když jsme se cítili podobně.

Co se týká Tvého dotazu, jak se usmát na fotku, když Ti to nejde. Myslím si, že na sebe nemusíš tlačit a že úsměv na fotce není nic povinného. Uvidíš sama ten den, jak se budeš cítit, ale pokud to opravdu nepůjde, nic se neděje.

Kdyby v Tvém okolí nebyl nikdo, komu se můžeš svěřit, jsme Ti i my nadále k dispozici, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme lépe reagovat na Tvé potřeby (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že se bojíš, jak se na Tebe budou ostatní, zvlášť učitelé, koukat, a máš strach z toho, zda Tě hned odsoudí na základě toho, jak vypadáš. Představuju si také, že je asi dost nepříjemné, když se kvůli Tvé vizáži s Tebou snaží přátelit lidé, kteří se nechovají dobře.

Oceňuju, že přemýšlíš nad tím, jak to udělat, aby ses nemusel přetvařovat. Přijde mi důležité zůstat sám sebou a nepřizpůsobovat se pouze svému okolí. Může být nápomocné přemýšlet nad tím, jak by Ti v jednotlivých variantách bylo (např. kdybys nosil jiné oblečení nebo nosil „mírnější“ trička nebo nosil to stejné, co teď apod.). Přemýšlím i nad tím, že na některých školách nemusí být dovolené nosit oblečení s vulgarismy, ale to nevím, jak bude na gymnáziu, na které jdeš.

Říkám si, že na první dojem může Tvé oblečení vyvolat různé reakce, možná někdy i negativní, ale na druhou stranu je pak důležité Tvé chování. Věřím, že i učitelé by se měli snažit poznat Tě takového, jaký jsi, a nezůstat jen u prvního dojmu. To, co Ty můžeš udělat, je být tím, kým jsi. Vnímám, že chceš, aby Tě nebrali jako někoho, kdo se chová nevhodně nebo vulgárně, a věřím tomu, že nejlépe to jde dokázat tak, že uvidí a zažijí Tvé chování a uvažování. Možná může být i fajn to pojmenovat, říct, že máš rád tvrdší hudbu a proto se tak i oblékáš, ale neznamená to, že i jednáš takto tvrdě. Důležité však je, aby Tobě v tom bylo dobře. Nemusíš se nijak obhajovat nebo vysvětlovat, pokud nechceš.

Přejeme Ti, ať je Ti na nové škole dobře.

Modrá linka

Ahoj, tržiště Shein nabízí zboží od velkého množství různých výrobců, nedá se tedy říct nic obecného o kvalitě prodávaných produktů. Kritiku si tento on-line obchod vysloužil za to, že využívá i dodavatele, kteří využívají dětskou práci, což řada lidí považuje za nepřijatelné.
Já bych doporučil zvážit třeba nákup v obchodě s použitým oblečením (second hand), je to nejen levné, ale také ekologické.

Ahoj z Modré linky,

děkujeme, že se na nás s důvěrou obracíš a nebojíš se říct si o radu ve chvíli, kdy ji potřebuješ.

Holky ve třídě nosí crop topy, Ty se v něm ale necítíš dobře. Věřím, že bys asi ráda nosila to, co ostatní holky, a co je zrovna v módě. Myslím ale, že je důležité, aby každý nosil takové oblečení, ve kterém se cítí pohodlně a dobře. Nezávisle na tom, jaké oblečení je zrovna trendy. Je přirozené, že každému člověku sluší něco jiného. Podpořím Tě v tom, aby sis našla takový styl oblékání, ve kterém se líbíš hlavně sama sobě.

Někdy se stává, že má člověk strach z různých věcí, aniž by pro to měl vysvětlení. Strach je jedna z našich základních emocí. Do určité míry je proto normální ho v různých situacích prožívat. Někdo strach cítí při pohledu na pavouka, někdo při pohledu z výšky dolů a někdo zkrátka při návštěvě zubaře. Pokud je Tvé prožívání strachu velmi silné, nepříjemné až tak, že Ti brání návštěvu u zubaře absolvovat, je možné ho zkusit zmírnit i s pomocí odborníka - například psychologa nebo psychoterapeuta. Pokud cítíš, že bys o to stála, zkus některého ze svých rodičů požádat o společné vyhledání odborné péče.

Pěkné dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rád bys snadněji zvládal bolest, přemýšlíš, jestli existuje nějaký trénink. Píšeš, že Tě to už štve. Představuju si, že Ti přijde, že Tě to možná v něčem omezuje - je to tak opravdu a co to konkrétně je? Pravdou je, že pud sebezáchovy máme z dobrých důvodů a práh bolesti taky. Ten má každý jinde a můžeš reagovat na jiné podněty taky různě. Na Tvé tělo už je něco zkrátka příliš, a tak je to v pořádku, je dobré to umět poslechnout. Zároveň mohou být podněty, na které Ti přijde, že reaguješ přehnaně a to Tě, píšeš, štve. Něco překonat, zvládnout, bývá fajn pocit, to chápu - ale je zdravé do té míry, dokud Ti opravdu neubližuje. Můžeš se zamyslet, v jaké oblasti by ses chtěl posouvat - pokud by šlo třeba o fyzickou aktivitu, tak si představuji, že tréninky nějakého dynamického, aktivního sportu nebo bojové umění mohou být něco, co Tě posílí. Je nějaký kroužek, který by Tě lákal, k dispozici v Tvém okolí? Neboj se to vše probrat s rodiči, možná spolu přijdete na něco, co zkusit anebo Tě pomůžou přihlásit do kroužku. Možná vymyslíte dobrodružný výlet, možná zkusíš překonat něco, čeho ses vždycky trochu bál, možná uděláš něco, co pro Tebe byla vždycky tak trochu výzva.

Držíme palce, ať to jde podle Tvých představ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

moc oceňuju, jak se snažíš babičce pomoci, nasloucháš jí a hledáš cesty, jak zlepšit vztahy v rodině. Mám z toho dojem, že toho děláš opravdu hodně a také, že Ti na tom velmi záleží. Rozumím, že Ti je líto, když vidíš, že babička nemá zájem se s ostatními bavit, navíc, když vnímáš, že ostatní členové rodiny by s babičkou budovat vztahy chtěli a chybí jim. Říkáš si také, aby toho babička nelitovala. Přijde mi moc hezké, jak nad tím vším přemýšlíš a jak se dokážeš vcítit do ostatních.

Dokážu si představit, že těch důvodů, proč se nechce babička s ostatními bavit, může být spousta. Podle Tvé zprávy mám pocit, že už jste se o tom spolu nějak bavili, a mě běží hlavou, že je tam asi hodně zranění, nepochopení a bolesti, kterou si možná i navzájem členové rodiny v minulosti způsobili. 20 let je dlouhá doba a říkám si, že pokud se babička nakonec rozhodne obnovit tyto vztahy, nebude to asi lehký proces, možná to půjde pomalu a postupně, je dobré na to netlačit.

Pokud babička sama nechce, i přesto, jak se jí to snažíš vysvětlit, není moc způsob, jak ji k něčemu „donutit“. Babička se musí rozhodnout sama, že dá ještě vztahům šanci. Můžeš tam být pro ni, vyslechnout její pohled, říct, že by se s ní ostatní bavit chtěli, zeptat se jí třeba, co by se muselo stát, aby jim odpustila nebo kontakt s nimi obnovila. Ptát se jí, co by k opětovnému navázání vztahů potřebovala. Můžeš i vyjádřit, že Tě to mrzí a přála by sis hezké vztahy v rodině, ale pak už je to na babičce. Je to její volba a zodpovědnost. Nějaké tvrdší přesvědčování nebo nucení do toho asi nebude mít moc žádný efekt, to se možná spíš babička ještě více zatvrdí.

Napadá mě, zda o tom mluvíš i třeba s těmi ostatními členy rodiny - můžeš jim zkusit ještě navrhnout, zda za ní nechtějí zajít osobně. Nevím, jestli je to možné, ale přišlo by mi fajn, kdyby třeba zkusili babičce navrhnout, že se potkají a zkusí si o tom promluvit naživo. Také to možná můžeš celé probrat s rodiči - říkala si, že s nimi se babička baví také, možná kolem toho mají stejné pocity jako ty anebo vědní nějaké další informace.

Nevím, jestli jsi v této odpovědi našla to, co nejvíce hledáš. Kdybys chtěla celou situaci probrat s námi podrobněji, můžeš se nám ozvat na telefonickou linku nebo přijít na chat, kde je více prostoru mluvit do hloubky a detailů (www.modralinka.cz).

Přejeme Ti, aby Tobě i babičce bylo ve vztazích lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že si říkáš o pomoc, když ji potřebuješ. Píšeš o tom, že máš každou noc noční můry, tak silné, že se bojíš jít večer spát. Ptáš se, co by Ti mohlo pomoct.

Noční můry můžou přicházet z různých důvodů, proč je tomu tak u Tebe, nevíme. Můžeš ale určitě něco zkusit, aby byl Tvůj spánek klidnější.

Především jde o zdravý spánkový režim - chodit spát ve stejnou dobu každý den, večer volit klidné činnosti, jako je četba, relaxace, hudba, procházka… Před spaním je dobré zařadit rituály, jako vlažná sprcha, vhodný nápoj, vyvětrání místnosti apod. Určitě je dobré i omezit modré světlo (světlo z obrazovek).

Pomoci by mohlo si vzít do postele nějakého plyšáka, který navodí příjemné pocity a zvýší Tvůj pocit klidu. Někomu pomůže nechat rozsvícené malé světýlko.

Můžeš vše také probrat se svými blízkými, rodinou či kamarády. Někdy nám může pomoci, že o našich straších třeba jen řekneme druhým. Může se taky stát, že i oni mají podobné zkušenosti a třeba Ti doporučí, co pomohlo jim. Pokud by Tvoje potíže pokračovaly nebo byly příliš intenzivní, bylo by dobré vyhledat pomoc odborníka - psychologa.

Přejeme klidné noci,

Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

píšeš nám o tom, co poslední dobou prožíváš: procházíš určitou osobní proměnou, závodně tancuješ a věnuješ tomu hodně energie. Taky se toho hodně děje ve vztahu k Tvému bývalému klukovi. Popisuješ svoje reakce, které se projevují citlivostí a pláčem. Pokud dobře rozumíme, máš obavy o své psychické zdraví, a ptáš se nás, jestli jsi přecitlivělá, nebo vyčerpaná.

Je dobře, že nezůstáváš sama se svými obavami a otázkami a říkáš si o podporu.

Podle toho, co píšeš, mi přijde, že je toho docela dost, co nyní zakoušíš. Vůbec bych se nedivila, kdybys byla unavená a vyčerpaná, a z toho plynula i zvýšená citlivosti a plačtivost. Je možné, že to časem bude jiné. Chci ale napsat, že je úplně v pořádku, když Tě něco dojme, rozpláčeš se, citlivě reaguješ. City patří k životu a je přirozené je zažívat.

Zkus se teď o sebe postarat, zkus dbát o dobrý režim spánku, dobrou výživu, pohyb, zkus dělat věci, které Tě zklidňují a přináší Ti radost.

Zároveň vidím, že Ti k tomu běhá hlavou spousta myšlenek. Kdybys chtěla tyhle myšlenky více rozebrat, navrhla bych promluvit si o tom s nějakou kamarádkou či kamarádem. Třeba někým z tanečního souboru, nebo někým, kdo prochází podobnou změnou, ale třeba i s rodiči. Když je člověk na pochybách, jak se vlastně cítí, může důvěrný rozhovor opravdu pomoct. Dále můžeš kontaktovat například chatovou poradnu Nepanikař, ale i nám na Modrou linku. Pokud bys měla dále pochyby o tom, co se s Tebou děje, můžeš vyhledat odborníka - psychologa.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

posíláš nám několik dotazů, odpovím Ti na ně postupně. Je podle mě v pořádku, že se Ti líbil herec z filmu. Možná to ve svém životě zažíváš poprvé, tak proto si říkáš, že nevíš, co s tím? Je normální, že můžeš mít různé idoly a lásky z filmů, seriálů, mezi zpěváky apod. Většinou v takovém případě není moc reálných způsobů, jak se s takovým člověkem sblížit nebo seznámit, proto se obvykle zůstává u sledování filmů nebo prohlížení fotek. S tím se v dospívání setkáme skoro všichni a je normální takové idoly mít klidně i v dospělosti.

Ráda bys byla slavnou herečkou, ale nevíš, jak toho docílit. Pokud Tě zajímá herectví, můžeš začít chodit do dramatického kroužku a je také možné studovat herectví na střední škole - konzervatoři. Sláva není něco, co se dá naplánovat nebo dopředu zajistit. Hodně záleží na tom, jak dobře Ti to půjde, ale také, jaké budeš mít štěstí a příležitosti. Je to hezký sen, jeho splnění nebude jednoduché, ale také není nereálné.

Zajímá Tě náš názor na Tvou váhu. My tady nejsme odborníci na váhu a výživu, nejsme lékaři ani nutriční terapeuti. K posouzení váhy se někdy používá body mass index (BMI) kalkulačka, avšak ta může být zrádná, protože nezohledňuje například poměr svalů a tuků, vrozenou tělesnou konstituci apod. Tvé BMI je v normě. Je důležité, jak se ve svém těle cítíš a jestli je Tvá strava vyvážená. Více Ti k tomu může říct Tvůj dětský lékař anebo nutriční terapeut.

Ptáš se, co máš dělat, když se Ti pět let líbí kluk. Nevím, jestli jsi už něco zkoušela anebo Tě i samotnou napadá, co by se dalo dělat. Možná uvažuješ o tom, jestli ho oslovit? Může to být způsob, jak se můžeš dozvědět, jestli se třeba i Ty líbíš jemu nebo jestli byste se mohli sblížit. Můžeš ho třeba pozvat ven na procházku anebo mu nejprve napsat přes mobil. Nevím, jak často se vídáte, a jestli máte příležitost spolu více mluvit. Nemusíš mu hned říkat, že se Ti líbí, ale pro začátek se můžete více poznat, dozvědět se o sobě víc. Ale klidně mu o tom můžeš i říct, to záleží jen na Tobě. Důležité je to udělat tak, aby Ti v tom bylo dobře. Taky je fajn být sama sebou a nepřetvařovat se. Zasloužíš si mít kluka, který Tě bude mít rád takovou, jaká jsi.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že bys asi chtěla vyzkoušet, jaké to je si s někým dopisovat. Přijde mi důležité, že i přemýšlíš nad možnými riziky, aby to bylo pro Tebe bezpečné. Je pravdou, že pokud daného člověka neznáš osobně, hůře se „kontroluje“, zda o sobě říká pravdu. Říkám si, že je asi častější, že potkáš někoho, kdo je z jiného konce republiky a dohodnete se, že si budete posílat dopisy. Přemýšlím, jestli někoho takového už znáš nebo jestli máš možnost se seznámit s někým, kdo bydlí od Tebe dál (třeba na táboře, skrz nějaký kroužek, zálibu, v létě na nějakém výletě apod.).

Napadá mě taky, že i na serveru Alíka je klubovna a možnost se s někým seznámit. I to by mohla být cesta, jak poznat někoho nového a třeba se dohodnout na dopisování si. Případně se můžeš poptat u svých kamarádů nebo i rodičů, zda je někdo nenapadá (třeba v Tvém věku), kdo by do toho mohl chtít jít.

Chci Tě podpořit v tom, aby ses nejprve ujistila, že je dopisování s daným člověkem pro Tebe bezpečné, právě třeba tak, že někdo z Tvých blízkých (nebo Ty sama) tohoto člověka zná a má k němu důvěru.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že Tě budí kohout od sousedů. Ve 3:40 ráno, to je opravdu brzy, to by se asi nelíbilo nikomu. Je fajn, že ses o tom snažila doma mluvit a zjišťovat, jestli by se s tím dalo něco udělat. Rodiče říkali, že spíš ne. Chápu, že zkoušíš, co se dá a zajímá Tě náš názor. Musím říct, že ani mě moc nenapadá, co by se s tím dalo dělat a zajímalo by mě, jestli Ty sama máš nějaký nápad. Možné je asi jedině poprosit rodiče, aby se sousedy promluvili o tom, že kohout je opravdu hlasitý a budí Vás brzy ráno. Možná kdyby sousedé věděli, že to ostatní ruší, něco by s tím dokázali udělat, možná nějaké metody existují. Důležité ale je, aby se dozvěděli o tom, že to někomu dělá nepříjemnosti. Je možné, že sami jsou na to už zvyklí a tolik je to neruší.

Co se týče Tvého zubu, my tady nejsme lékaři a nedokážu posoudit, co se s Tvým zubem děje. Obecně ale, pokud zub bolí, je vždy dobré k zubaři jít a ujistit se, že je vše v pořádku. Mnohé problémy se dají podchytit včas. Naopak dlouho neřešená bolest zubu by mohla být postupně jen horší.

Držíme Ti palce a přejeme hezké jaro.

Modrá linka

Ahoj,
chápu, že po piercingu hodně toužíš, ale rozhodně ti nedoporučuji dělat si ho sama doma. Kromě toho, že si toho tví rodiče naprosto jistě všimnou, především si můžeš způsobit velké zdravotní komplikace - od infekce z nedostatečné hygieny až po problémy v důsledku neodborného provedení.
Obávám se, že neexistuje jiné řešení, než si o svém přání promluvit s maminkou a poprosit ji, jestli by ti to dovolila. V případě, že odmítne, nezbyde ti nic jiného, než počkat do doby, než budeš plnoletá, protože piercingová studia u mladistvých vyžadují souhlas a doprovod zákonného zástupce.
Rozumím tomu, že do tvých osmnácti let je ještě dlouhá doba a že by sis piercing přála, ale obejít rodiče a snažit se udělat takto zásadní krok za jejich zády skutečně není dobrý nápad.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že ses rozhodla o tom, co prožíváš, napsat do Alíkovy poradny. Je moc důležité si umět říct o pomoc nebo podporu někoho druhého, když nám není dobře.

Mrzí mě, že se skoro nikde necítíš bezpečně natolik, abys tam dokázala své pocity pustit a tím si třeba i ulevit. Věřím Ti, že je těžké to, co prožíváš, přede všemi schovávat. Taky si dokážu představit, že když to vše držíš v sobě, tak je Ti ještě hůř, ještě depresivněji. Je ale moc fajn, že si toho u sebe všímáš, to bývají první kroky k tomu začít přemýšlet nad tím, jak se z toho dostat, jak se pomalu cítit lépe.

Píšeš, že chceš přestat s žárlením na ostatní. Moc oceňuju, že to je něco, na čem chceš pracovat. Rozumím, že Tě to třeba i táhne k tomu se srovnávat s druhými, všichni to do určité míry děláme a je těžké se toho zbavit úplně, ale je důležité si hlídat, kdy už to náš život ovlivňuje až příliš. Nemám jasný návod, jak na to, ale žárlení často vzniká z toho, že nám v životě něco chybí, přáli bychom si něco, co má ten druhý, protože to sami postrádáme. Žárlivost tak může být pro nás i vodítkem, co ve svém životě potřebujeme dělat jinak. Můžeš se pro začátek zkusit soustředit na to, jestli je něco, co sama na sobě máš ráda nebo jestli jsou nějaké maličkosti v Tvém životě, za které jsi vděčná. Tyto věci si můžeš připomínat ve chvílích, kdy máš pocit, že žárlíš na to, co má někdo jiný.

Zároveň když čtu, jak Ti nerozumí ani doma, ani ve škole, a o tom, co všechno zažíváš, kladu si otázku, jestli není přece jen někdo, komu by ses mohla svěřit. To bývá dobrý krok k tomu, abychom si nejen ulevili od tíživých pocitů, ale i k tomu, aby nás ten druhý mohl podržet i nadále v tom, co zažíváme. Možná je ve škole školní psycholožka, které by se dalo svěřit, nebo oblíbená učitelka, příp. někdo další z rodiny nebo kamarádů. Bývá těžké být na to vše sama a moc bych Ti přála, aby ses měla o koho opřít a postupně se cítila lépe.

Chci Tě podpořit i v tom, abys zkusila hledat nějaká další bezpečná místa jako je knihovna. Zkus pozorovat, kde nebo třeba i s kým je Ti alespoň o trochu lépe. I to Tě může pak nasměrovat v tom, na koho se obrátit. Zároveň můžeš i hledat, jak své pocity více uvolnit - někomu pomáhá psaní, malování, vyrábění, jinému sport nebo jakákoli jiná fyzická aktivita. Zkus objevovat, co je Tobě nejbližší, kam by se ty pocity daly „dát“.

Přejeme Ti, abys mohla své pocity ze sebe dostávat tak, jak potřebuješ.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že přemýšlíš nad tím, čemu se do budoucna věnovat. Je přirozené, že nás může táhnout více zájmů, navíc jsi ve věku, kdy je zcela běžné, že zkoušíš různé aktivity a hledáš, co tě nejvíce baví a naplňuje. V tomto věku se člověk vyvíjí a někdy také mění to, čemu se dříve věnoval, za něco jiného. Nedokážu za Tebe rozhodnout, zda být lékařkou zvířat nebo se věnovat lidem a líčení v budoucím povolání. Chci Tě ale moc povzbudit v tom, abys na sebe netlačila, že musíš teď něco rozhodovat. Jak jsem psala, je úplně v pořádku si různé činnosti a zájmy zkoušet, nespěchat na sebe. Možná se Ti to pak postupně bude vyjasňovat, kde Ti je nejlépe a co Tobě dává největší smysl vykonávat za povolání. Můžeš se třeba i ptát blízkých ve svém okolí, kde si Tě dokáží představit, co jsou Tvé silné stránky apod. Třeba Ti to poskytne zas další inspiraci nebo podněty, jak se v budoucnu rozhodnout. Můžeš i sama v sobě hledat, kde vnímáš svoje schopnosti.

Co se týče druhé části Tvé zprávy, jestli to chápu správně, štve Tě, že Tě bratr nenechá v klidu ve chvílích, kdy bys potřebovala a navíc se Ti směje a dává Ti pak za vinu, že nestíháš. Rozumím tomu, že Tě to štve, říkám si, že Ti to možná připadá i nefér. Přemýšlím nad tím, jestli se o tom dá s bratrem mluvit. Přišlo by mi fajn, aby věděl, že Ti v tom není dobře a potřebuješ něco jinak. Bývá dobré druhému vyjádřit, jak se cítíme v daných situacích, kdy se k nám chová určitým způsobem. Někdy totiž ten druhý v té chvíli nevidí, že nám nějak ubližuje a je potřeba mu to říct, aby se třeba mohlo něco změnit. Obecně bývá fajn najít klidnou chvíli, kdy jste oba „v pohodě“ a máte na to čas i prostor si promluvit. Jestli je v rodině ještě někdo, s kým bys o tom mohla mluvit, zkus s tímto člověkem probrat, jak to třeba bratrovi říct nebo vysvětlit.

Přejeme Ti příjemné hledání toho, co Tě baví, i příjemnou atmosféru doma.

Modrá linka