Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si píšeš o pomoc, když se cítíš zoufalá. Nemusíš se nám omlouvat, že zase píšeš, je to v pořádku. Vnímám z Tvého psaní naléhavost a smutek. Dokonce Tě i sem tam napadá, že život nemá smysl, máš o sebe strach. Moc si vážím toho, že jsi takhle upřímná, představuju si, že nebylo jednoduché to napsat. Mám pochopení pro to, že když je někdy takhle těžko, i takové myšlenky Tě mohou napadat. Je dobře, že na ně nezůstáváš sama.

Trápí Tě, že rodiče vypadají jinak a jsou starší než rodiče ostatních spolužáků. Umím si představit, že je Ti to nepříjemné a můžeš se cítit třeba i trapně. Všímáš si také, že ostatní spolužáci mají možná více peněz anebo i hezčí bydlení. Je přirozené, že se s nimi porovnáváš, do jisté míry to trochu dělá každý z nás, je normální, že chceme být jako ostatní. Na druhou stranu je v pořádku, že každý jsme jiný - máme různá těla, někdo je přirozeně mohutnější někdo štíhlejší. Ty nedokážeš ovlivnit, jak vypadají Tví rodiče a jak jsou staří. V takové situaci může pomoci zkusit to přijmout. A to není vůbec snadné a není na to jednoduchý návod. Zkus se sama sebe zeptat, co by Ti pomohlo přijmout rodiče takové jací jsou? Náš vzhled není to, co určuje, jakými jsme lidmi. Přestože chápu, že bys byla radši, kdyby byli rodiče hubenější a mladší, věřím, že najdeš i mnoho pozitivního, co na nich máš ráda. Může pomoci vybavit si chvíle, kdy se s rodiči cítíš dobře a jsi ráda, že je máš. Někdy životy ostatních lidí vypadají radostnější a lepší než ty naše, ale ve skutečnosti každý člověk a každá rodina řeší nějaké problémy, které často nejdou vidět. Někdo má třeba hodně peněz, ale není v životě šťastný.

Píšeš i o tom, že jsou rodiče hodně unavení, protože nemají pomoc od rodiny. K tomu všemu teď máš i alergii na pyly a cítíš se celá opuchlá a trápí Tě i migrény. Není toho málo, co teď řešíš. Je důležité, abys alergie a migrény řešila u svého lékaře/lékařky. V takovém období se všechno zdá marné a nevěříme, že ještě někdy bude lépe. Často pomůže nebýt na to sám. Je v Tvém okolí někdo, komu věříš, s kým bys o tom mohla mluvit? Kamarádka, sourozenec anebo klidně i rodiče? Pokud ne, někdy ve škole bývá i školní psycholog. Chci Tě moc podpořit, abys o tom dál mluvila a hledala, co Ti uleví. I my jsme Ti nadále k dispozici, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme lépe reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

poslední dobou zažíváš pocit prázdnoty při uvědomění spousty možností, které život nabízí. Vyvolává to v Tobě různé pocity, zvuk deště Tě uklidňuje.

Máš pravdu, že dnešní doba nabízí hodně možností - zároveň je nereálné využít všechny a hned. To by ani nešlo. Je jich vážně moc a je pochopitelné, že někdy se z toho můžeš cítit přehlcená, zmatená, paralyzovaná. Zajímavé, že zmiňuješ zrovna déšť, co Ti přináší klid. Možná je ten obyčejný jednoduchý zvuk pro Tebe ztišení, zastavení přísunu podnětů, kterých se během celého dne na nás valí ohromná spousta.

Přemýšlím, zda by Ti třeba také nepomohlo to nejen psát, ale i sdílet s někým dalším, komu důvěřuješ (někdo z přátel, příbuzných, učitelů, atp.). Zvlášť, jestli si při napsání nám, cítila úlevu. Také mi napadá, zda by Ti klid přinášel zvuk deště, který se dá pustit v mobilu na YT nebo Spotify, apod. Někteří lidé to využívají pro relaxaci, klidnější spánek, jiní k tomu potřebují i tu vůni přírody, kterou déšť vyvolává.

Jsi ve věku a období, kdy je normální zkoušet a hledat, čemu by ses chtěla věnovat víc a proč, co Ti dává smysl a bude Tě bavit. Na to postupně přicházíš, i když to tak nemusí hned působit. Máš dovoleno zkoušet, odkládat anebo přijímat některé z těch možností, co zmiňuješ. Anebo můžou přijít i chvíle, kdy prostě budeš mít chuť nedělat nic - jen třeba poslouchat ten déšť. A to je v pořádku. Zní mi hezky, že Tě ten pocit i inspiruje k psaní - může to být užitečné k srovnání si myšlenek anebo i samotné to, že Tě to psaní baví, za to stojí. Takto netvoří každá 12letá slečna. Chtěla bych Tě povzbudit, že není třeba na sebe spěchat, dej si prostor a čas k výzvám, chybování, ale i nedělání ničeho extra za každou cenu.

Přejeme hezké jarní dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že Ti moc chybí, když jsi byla malá. Říkám si, že Ti asi bylo dobře a máš na dětství hezké vzpomínky. Zároveň vnímám, že je tam asi i spousta toho, co bolí, zvlášť rozchod rodičů. Někdy to tak máme, že bychom se rádi vrátili do určité doby, někdy se nám stýská po tom, co jsme tehdy prožívali. Vnímám, že je pro Tebe táta hodně důležitý, záleží Ti na něm a chybí Ti více stráveného času společně. Přemýšlím nad tím, jestli se to dá nějak zařídit, abyste spolu mohli být častěji. Možná by se o tom dalo promluvit s mámou?

Rozumím, že se těžko zapomíná na to, co se stalo, co máma udělala. Zároveň bych Ti moc přála, abys měla hezké vztahy s blízkými. Nevím, jak to máš Ty, ale někdy nám to, že si připomínáme, co ten druhý udělal v minulosti špatného, brání v tom, mít s ním hlubší vztah. Možná se to třeba u Tebe časem bude měnit a možná taky ne. Je v pořádku a pochopitelné, že teď vnímáš, že na to nikdy nezapomeneš. Říkám si, že to pro Tebe byla asi velká rána.

Chci Tě moc povzbudit k tomu, abys to, o čem nám píšeš, sdílela i s někým, koho máš kolem sebe a ke komu máš důvěru. Přijde mi důležité, abys to, co prožíváš, mohla s někým probrat. Někdy to může pomoct k tomu, že se nám od pocitů uleví. Můžeš také přemýšlet nad tím, co bys pro sebe mohla udělat ve chvíli, kdy Ti chybí to, co jsi zažívala jako malá. Někomu pomáhá se z pocitů vypsat nebo vymalovat. Jiný zase potřebuje někoho vedle sebe, kdo tam s ním třeba jen je. Někdo další to potřebuje dostat ze sebe fyzickou aktivitou. Můžeš hledat, co nejvíce vyhovuje právě Tobě.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

děkujeme za zprávu, kterou jsi poslala Alíkovi. Píšeš o tom, jak prožíváte zřejmě poslední dny vaší babičky. Popisuješ vývoj celé situace, babiččin stav i chování. Nekladeš nám žádnou otázku, ale děkuješ nám za pomoc, kterou jsme Ti dříve poskytli.

Moc se mi líbí, jak o své babičce píšeš. Je vidět, že k ní máš pěkný vztah, i to, že se snažíš o její nemoci co nejvíce dozvědět. Píšeš, že babička mluví o dětech, můžete to být opravdu vy s bráškou. Pokud je to možné, můžete jí její přání splnit a strávit s ní nějaký čas. Máš pravdu, že i když vás babička nepoznává, vnímá, že je s ní někdo, s kým ji spojuje pevné pouto. I když hlava nepracuje jako dřív, pocity zůstávají, a tak jí její poslední dny můžete zpříjemnit.

Ještě jednou chci napsat, že si vážím Tvého přístupu k náročnému období, které spolu s babičkou prožíváte. Pokud by to vše pro Tebe bylo náročné, můžeš se obrátit na blízké dospělé ve svém okolí, nebo samozřejmě i na nás.

Přejeme klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že hledáš způsob, jak babičce říct, že potřebuješ čas pro sebe, aniž bys ranila její city. Je pro mě úplně pochopitelné, že když přijdeš domů ze školy, potřebuješ mít nějakou dobu klid. Chápu, že se to někdy těžko říká, zvlášť, když máš s babičkou zkušenost, že je trochu urážlivá.

Je v pořádku říkat druhým o svých potřebách a informovat je, když nějak překračují naše hranice. Někdy si to opravdu druzí berou osobně a třeba se i urazí. Pokud to ale řekneš slušně a vysvětlíš, jak se cítíš, nejsi pak zodpovědná za to, jestli se babička urazí. Chápu ale, že se toho obáváš, protože nastavení hranic někdy není snadné ani pro dospělé. Umíš si například představit říct: „Babičko, všimla jsem si, že si ráda povídáš, když přijdu ze školy. Po škole na to nemám moc energii. Potřebovala bych si teď odpočinout. Můžeme se domluvit, že si promluvíme později?“ Můžeš si to upravit podle sebe. Možná kromě odpočinku potřebuješ dělat i úkoly. Anebo je možné se i domluvit na tom, jak dlouho na babičku máš čas, případně kdy ho budeš mít jindy. Kdyby se Ti zdálo, že to babička nerespektuje anebo se opravdu urazila, je možné to probrat i s rodiči? Třeba by Tě v tom dokázali podpořit a s babičkou si také promluvit.

Držíme Ti palce v rozhovoru s babičkou.

Modrá linka

Ahoj, WhatsApp je vždy navázaný na telefonní číslo. Řekl bych, že nejjednodušší bude tedy: 1) pořídit si nový telefon, 2) nainstalovat na něj WhatsApp, 3) přihlásit se na novém telefonu svým číslem (proběhne ověření), 4) pak půjde znovu obnovit i přístup z počítače.

Co se týče nového telefonu, nemusí být „nový“ ve smyslu nepoužitý. Takže to může být klidně starý telefon rodičů, do kterého dáš svoji SIM kartu, a pak stačí jen, aby na něj šel nainstalovat WhatsApp (skoro všechny telefony z posledních řekněme 10 let by to měly zvládnout). Držím palce.

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že ses rozhodla napsat o tom, co prožíváš a co Tě trápí. Rozumím tomu, že Tě to asi tíží, když najednou pozoruješ, že je něco jinak a není Ti v tom dobře. Nedokážu Ti ale takto na dálku říct, co přesně se děje a proč. Napíšu Ti ale, co mně k tomu běží hlavou.

Napadá mě, že jsi v období, kdy se Tvoje tělo hodně mění, vyvíjí a možná i s tím souvisí některé fyzické projevy, které u sebe vnímáš. Někdy se může dít, že v období puberty potřebuje tělo více výživy, pociťuješ tedy větší hlad, nebo se třeba i mění rytmus těla - tedy proces spánku a bdění. Pokud Tě tyto změny znepokojují, zkus se poradit se svojí dětskou lékařkou/lékařem a třeba tak zjistit, jestli vše ve Tvém těle probíhá tak, jak má. Říkám si, že by bylo i fajn se s tím svěřit rodičům nebo jinému dospělému a společně pak třeba lékaře oslovit.

Můžeš také zkusit popřemýšlet nad tím, zda se ve Tvém životě neudály nějaké změny poslední dobou. Zkus se třeba i zaměřit na to, jak se cítíš, co se v Tobě odehrává, zda je něco jinak než dřív, možná najdeš i nějaké odpovědi tam. Chci Tě podpořit v tom, aby ses s tím někomu svěřila. Někdy nám i samotné sdílení může poskytnout nový pohled na naše prožívání nebo situaci, nasměrovat nás nebo alespoň ulevit tím, že na to nejsme sami.

Přejeme Ti, ať můžeš porozumět tomu, co se Ti děje.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že píšeš, když Tě něco trápí. Říkám si, že je to pro Tebe asi dost těžké, když se Ti tento kluk líbí, ale rodiče nesouhlasí s tím, abys s někým chodila.
Chci moc ocenit, že i přesto, že k tomu mají takový postoj, to s nimi sdílíš a snažíš se jim to vysvětlit. Říkám si, jestli jste s tímto klukem, který se Ti líbí, víc v kontaktu, jestli spolu trávíte čas apod. Je v pořádku se i poznávat jako přátelé a třeba na posunutí vztahu a chození vyčkat. Rozumím, že to asi není to, co by sis přála, ale zároveň je to přece jen způsob, jak být s někým, koho máš ráda. Přišlo by mi fajn si společně vyjasnit, jak to mezi sebou máte, jak váš vztah může vypadat, jaké hranice v něm budou, aby Tobě i jemu v tom bylo dobře.

Co se týče pouštění filmů přes Tvůj notebook, chápu, že je Ti to dost nepříjemné a nechceš to tak. Je přirozené, že chceš (i v tomto věku) nějaké soukromí. Mrzí mě, že na to rodiče neberou ohled a říkám si, jestli je v rodině někdo, kdo by Tě mohl v tom podpořit a s rodiči o tom ještě promluvit. Možná starší sourozenec, pokud máš, nebo babička, děda, teta apod.? Můžeš zkusit i popřemýšlet nad tím, co Tě na tom nejvíce trápí, když Ti takto narušují soukromí, co to v Tobě vyvolává a pak to zkusit rodičům ještě vysvětlit.

Přejeme Ti, ať je Ti ve vztazích dobře.

Modrá linka

Ahoj, to je opravdu zvláštní problém. Nemám žádný konkrétní návod, ale obecně bych postupoval takto: zkus restartovat telefon (podrž tlačítko pro zapnutí a poté potažením posuvníku vypni telefon, chvíli počkej a pak jej zase zapni). Můžeš také zkusit smazat aplikaci pro psaní poznámek a znovu ji nainstalovat (napřed se ale ujisti, že máš data uložená někde jinde a nepřijdeš o ně). Můžeš také zkusit nastavit jiný jazyk klávesnice a zkusit, jestli to pomůže.

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou jsi napsala Alíkovi. Ve svém dotazu nepíšeš, čemu bychom se v odpovědi měli věnovat, jestli třeba tomu, jak být více v klidu, nebo spíše odpovědi na to, jestli to, co se s Tebou děje, je normální, nebo třeba čím se Tvoje stavy dějí. Odpovím tedy spíše obecně.

Nejprve bych ale chtěla ocenit, že se dokážeš zeptat na to, co Tě trápí, a tak se o sebe postarat. Ne každý tohle zvládne.

Když si čtu Tvoji zprávu, říkám si, že lidé mají různé povahy. Někdo je skoro pořád klidný, jiný zase snadno „vyletí“ a všechno ho rozčílí. V různých obdobích života se to může měnit. Zdá se, že Ty teď patříš k těm, které snadno něco vytočí. Může a nemusí to patřit k období dospívání, může se stát, že Tě to přejde, protože dospívání je docela náročné období.

Za svoje pocity člověk nemůže, není lehké je ovlivnit, ale může se snažit ovlivnit své chování - to, co se děje potom. Můžeš třeba počítat do deseti, pořádně, zhluboka dýchat, nebo zaměřit svou pozornost jinam, třeba na to, co vidíš kolem sebe. Pokud se pohádáš, můžeš se pak omluvit.

Pokud budou Tvoje stavy trvat dál, můžeš navštívit psychologa, třeba školního, pokud na škole máte, a společně pracovat na zlepšení.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz. Píšeš nám v situaci, kdy Ti kamarád nevrací peníze, které jsi mu půjčila. Ptáš se nás, co máš dělat.

Věřím, že je pro Tebe náročné, když Ti kamarád dluží peníze, navíc, když je to docela vysoká částka. Je to moc dobře, že se umíš zeptat na to, co potřebuješ.

Napadá mě, že nejlepší je říct (nebo i napsat) kamarádovi, že chceš peníze vrátit, třeba i do kdy je chceš vrátit, a spolu s tím i říct, co se stane, když Ti peníze nevrátí. Tím by mělo být to, že se obrátíš na svoje rodiče, kteří budou situaci řešit. Vlastně by bylo moc dobře, kdybys už teď rodičům pověděla, co se Ti s kamarádem děje. Pokud by pro tebe bylo těžké se rodičům svěřit, můžeš se obrátit i na jiného dospělého, kterému důvěřuješ. Dospělí mají často více možností, jak podobné situace řešit a vše uvést do pořádku.

Držíme Ti palce, abys měla svoje peníze co nejdříve zpět.

Modrá linka

Ahoj, díky za dotaz. Soukromou složku má více aplikací. Aplikace Google Photos má složku „Locked Folder“ dostupnou přes Library - Utilities (úplně dole).
Aplikace fotek přímo v Redmi umožňuje vytvořit „skrytá alba“. Album, které skryješ z hlavní nabídky, pak najdeš v menu (tři tečky nahoře) a „View hidden albums“.
Nevím, jestli je to přesně to, co potřebuješ.
Obecně chci dodat, že soukromá složka sama o sobě není zárukou toho, že se k fotkám nikdo nedostane. K tomu je potřeba ještě nastavit si do telefonu silné heslo pro jeho odemykání. Můžeš také nastavit hardwarové šifrování (Settings - Passwors and security - Privacy - Encryption - Encrypt phone). Nezapomeň si zvolit takové heslo, které nezapomeneš, ale které zároveň není snadno uhodnutelné (žádné 1234 nebo rok narození).

Ahoj z Modré linky,

je moc hezké, že bys ráda pomáhala druhým, ať už starším nebo mladším. O to více to oceňuji, když píšeš, že Tvůj život není příjemný. Je mi líto, že zažíváš nepříjemné chvíle. Kdybys chtěla, můžeš nám o tom napsat více, sdílení někdy pomáhá, ať už tady na Alíkovi anebo na našem chatu nebo i na telefonu (www.modralinka.cz).

K Tvému dotazu, napadá mě, že můžeš zkusit dělat dobrovolnici. Spolu s rodiči můžeš vyhledat nějakou neziskovou organizaci ve Vašem okolí, která pomáhá lidem spolu s dobrovolníky, například Charitu nebo něco podobného. Je možné pracovat jako dobrovolník například se starými lidmi anebo s lidmi, kteří jsou osamělí a nemají někoho, kdo by s nimi byl. Můžeš s takovým člověkem jít třeba na procházku, nebo ho navštívit doma a něco s ním podniknout. Můžeš ale druhým pomáhat i maličkostmi během dne, usmát se na někoho na ulici, být milá na paní u pokladny, pomoci staršímu člověku přes přechod nebo s nákupem, pochválit někomu účes nebo oblečení. Věřím, že příležitostí je spousta a že dokážeš i sama mnohé vymyslet.

Držíme Ti palce, aby se Ti podařilo naplnit svoji touhu pomáhat druhým. Současně nezapomínej i na sebe a na své potřeby.

Modrá linka

Ahoj,

prvně moc Tě chválím za to, že si dáváš pozor na možné podvody. Mám za to, že samotné číslo účtu zneužito být nemůže. Spíše by mohlo být problém, kdyby někdo shromažďoval co nejvíce informací o Tobě, buď aby je prodal nebo aby se za tebe vydával.

Před tím, než někam zadáš svoje údaje, můžeš stránku vyhledat třeba zde: https://www.coi.cz/pro-spotrebitele/rizikove-e-shopy/
Taky doporučuju držet se tipy na https://www.kybertest.cz/
Pokud máš však za to, že stránka nesprávně zpracovává údaje, podívej se na web Úřadu pro ochranu osobních údajů, kde můžeš podat podnět. Pokud bys měl za to, že stránka zneužívá informace, tedy je podvodná, můžeš též podat trestní oznámení.

Měj se!

Ahoj Móňo,

samostatný spánek je u dětí velmi individuální a liší se i podle toho, jaký k tomu mají postoj rodiče. Je fajn, že Tvoji rodiče na Tebe netlačí a dávají Ti prostor, aby sis k tomu rozhodnutí dospěla sama. Zdá se, že možná už u Tebe nastává čas, kdy bys ráda spala sama a je přirozené, že se Ti s tím pojí obavy, zvláště když jsi v sedmi letech měla negativní zkušenost.

Mohlo by pomoci zkusit si o tom promluvit s rodiči a vymyslet nějaký plán, jak by sis postupně na samostatné spaní mohla zvyknout. Zkus se sama sebe zeptat, co by Ti pomohlo, aby ten přechod pro Tebe byl co nejbezpečnější. Je možné zkusit to postupně, třeba tak, že si svoji postel nejprve dáš dál od rodičů a zůstanete zatím ve stejné místnosti. Dalším krokem může být zkusit spát samostatně a v případě, že by se Ti zdály zlé sny, vědět, že se můžeš jít uklidnit k rodičům. To jsou ale jen mé nápady, třeba vás napadne spolu s rodiči něco úplně jiného. Chci Tě také ujistit, že dnes jsi už o 4 roky starší než, když jsi to zkoušela posledně, a prošla jsi nějakým vývojem, je možné, že tentokrát to nebude tolik děsivé a budeš to prožívat jinak.

I tak je možné, že budeš zažívat strach, to je v pořádku. Strach je přirozená emoce a nemusíš s ním nijak bojovat. Když cítíš strach, můžeš si zkusit uvědomit, kde ho cítíš, jestli třeba v břiše nebo na hrudníku a můžeš ho zkusit prodýchat. Představovat si, že s každým nádechem se cítíš klidnější a s každým výdechem se strach zmenšuje. Můžeš zkoumat, co Ti pomáhá. Třeba plyšák, uklidňující hudba, noční světýlko nebo cokoliv Tě napadne. Kdyby Tě přechod na samostatné spaní dál trápil, je možné vyhledat i pomoc psychologa, který Ti může být oporou.

Držíme Ti palce.

Modrá linka