Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že pocit, že Tě někdo sleduje, musí být velmi nepříjemný. Je proto dobře, že s tím nezůstáváš sama a hledáš si podporu. My Ti bohužel takto na dálku nemůžeme pomoci. Ale chci Tě vážně povzbudit, abys našla odvahu a věřila se rodičům nebo někomu jinému blízkému. Chápu Tvé obavy, jestli Ti budou věřit. Můžeš jim klidně ukázat tuto naši komunikaci, aby dokázali pochopit, že i kdyby Tě nikdo nesledoval, pocity, že to někdo dělá, jsou velmi nepříjemné a opravdu pomáhá, na ně nebýt sama. Je potřeba o tom, co prožíváš, mluvit a hledat způsob, jak se svými pocity vyrovnat, jak se moci cítit v bezpečí nebo alespoň bezpečněji. A samozřejmě stejně tak důležité je, aby rodiče věděli, co se děje, pokud by Tě opravdu někdo sledoval. Přála bych Ti, abys zjistila, že je to nedorozumění a že jsi v bezpečí, je však třeba zjistit, jak to je, a pracovat na tom, aby ses v bezpečí opravdu cítit mohla.

Přejme Ti více klidu
Modrá linka

Ahoj,
předpokládám, že tím máš na mysli umělé mléko z prášku, které je určené jako náhražka mateřského mléka pro miminka. V takovém případě záleží na tom, o jaký typ umělého mléka se jedná a obvykle je uvedeno přímo na balení, pro jak staré děti je určeno. I u těch, která jsou určena pro nejstarší děti, se ale obvykle doporučuje užívat jej maximálně do tří let věku. Takto staré děti už mají úplně jiné výživové potřeby, které umělé mléko nemůže pokrýt.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
nevím úplně přesně, co vám ve fyzice řekli, proto se pokusím to nějak popsat a snad si v tom najdeš tu informaci, která ti chybí.

Energie se ve spalovacím motoru uvolňuje spalováním benzínu. Benzín je směs uhlovodíků, které obsahují 4 až 12 atomů uhlíku v molekule, jejich spalováním se uvolňuje energie ve formě tepla. Případně spalováním nafty, což je také směs uhlovodíků, ale s 10 až 22 atomy uhlíku v molekule. Při práci spalovacího motoru dochází napřed k tomu, že píst stlačí vzduch ve válci motoru, k tomuto stlačení je zapotřebí nějaká energie. Po stlačení je zapálena směs vzduchu a paliva ve válci motoru, tím se zvýší teplota a tlak směsi a při následném rozpínání a tlačení pístu vydává víc energie, než se spotřebovalo na to stlačení. Ta energie se tedy získává spálením uhlovodíků (benzínu nebo nafty).

Benzín i nafta, ale i další složky, se získávají z ropy. Ropa je surovina, která se nachází v zemi, vznikla během miliónů let z pozůstatků zejména mořských organismů rozkladem za nepřítomnosti vzduchu. Organismy také obsahují energii a také se dají spalovat, v našich podmínkách se nejčastěji spalují stromy – tedy topí se dřevem, ale spalovat se dá například i tráva, zejména suchá. A rostliny získávají energii ze slunečního záření. Zelené rostliny obsahují chlorofyl, který umožňuje z oxidu uhličitého a vody za přispění sluneční energie vytvářet kyslík a organickou hmotu, ze které se rostlina složena. Ze zelených rostlin pak získávají energii živočichové a nezelené rostliny.

Koloběh energie na Zemi tedy probíhá tak, že energii slunečního záření zelené rostliny přemění na kyslík a organickou hmotu, která obsahuje chemickou energii. Organická hmota nějakou dobu koluje mezi rostlinami a živočiochy a pak se její část ukládá do země. V zemi se za několik miliónů let změní podle podmínek a složení v uhlí nebo ropu. Z ropy člověk vyrobí mimo jiné benzín a naftu, a tyto materiály se pak ve spalovacím motoru slučují s kyslíkem, přičemž se uvolňuje energie, oxid uhličitý a voda.

A z toho oxidu uhličitého a vody pak za přispění slunečního záření mohou zelené rostliny opět vyrobit organickou hmotu a kyslík...

Energie, která pohybuje autem, tedy prapůvodně pochází od Slunce. A jakým způsobem získává energii Slunce, to už sem nepatří, to budete ve fyzice probírat za dalších pár let.

Stačí ti to tak?

Ahoj,

pozorně jsem si Tvůj dotaz přečetla, avšak nejsem si jistá, zda jsem mu správně porozuměla. Není mi jasné, na co se nás ptáš. Vnímám, že přemýšlíš o tom, jaké pocity vyjadřují herci ve filmu a jak to máš Ty. Možná to nějak porovnáváš? Zkus prosím, dotaz formulovat jasněji a rádi Ti na něj odpovíme. Pokud bys nevěděl, jak jinak dotaz napsat, můžeš se na nás obrátit na chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a věřím, že bychom si tam ujasnili, co potřebuješ (www.modralinka.cz).

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že hledáš odpovědi na své pochybnosti o tom, jestli je Tvá náklonnost k Jeffreymu Dahmerovi normální. Hned na úvod Ti chci říct, že není vůbec snadné tohle jednoznačně říct a už vůbec ne takto přes Alíkovu poradnu. Obecně je těžké určit, co je vlastně normální. Většinou považujeme za normální to, co dělá většina lidí. Ale neznamená to, že když máme něco jinak, než většina lidí, je to nutně špatně.

Přemýšlím o tom, jak vlastně ta náklonnost přesně vypadá. Popisuješ, že si o něm hledáš hodně informací, v telefonu máš galerii s jeho fotkami. Říkám si, že v posledních měsících zájem o tohoto vraha obecně vzrostl, zejména na základě nedávno vydaného seriálu. Je přirozené, že nás může fascinovat něco, co se velmi vymyká normalitě. Když někdo druhý dělá něco divného, nezvyklého, může to v nás vzbuzovat velký zájem. Právě i to množství článků, videí a filmů o sériových vrazích, ukazuje, že je to pro lidi přitažlivé téma. Rozhodně nejsi jediná, koho tento člověk zajímá.

Připadá mi velmi důležité, jak se cítíš Ty. Píšeš, že okolí to připadá divné, ale co si o tom myslíš Ty? Zmiňuješ, že Ti připadá, že jsi povahově podobná a to Tě děsí. Připadá mi významné, že Tě to děsí. Kdybychom spolu hovořily, věnovala bych tomu pozornost. Nevím přesně, z čeho máš strach a zajímalo by mě, jak o tom přemýšlíš. Myslím si, že může být užitečné promluvit si o tom například s psychologem/psycholožkou. Tím Tě nechci vystrašit, že je s Tebou něco špatně. Spíš si zasloužíš bezpečný prostor, kde o tom můžeš mluvit a porozumět tomu. Možná někoho takového máte ve škole. Pokud ne, můžeš se svěřit rodičům a poprosit je o pomoc s vyhledáním psychologa. Kdyby to nebylo možné, můžeš se obrátit i na nás, lépe však na telefonu nebo na chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Modrá linka

Ahoj,
to, že se některým lidem dělá nevolno v dopravních prostředcích, je nešikovná vlastnost zděděná po dávných prapředcích.

Zjednodušeně řečeno je lidské tělo od přírody naučené na určitou kombinaci smyslových vjemů – že něco vidí, slyší, cítí. Ve vnitřním uchu máš i speciální orgán na vnímání rovnováhy (říká se mu odborně vestibulární aparát). Pokud jedeš rychle dopravním prostředkem, tvé tělo pohyb vnímá právě tímto aparátem, takže i se zavřenýma očima jednoznačně cítíš, že jedeš. Ale máš-li oči otevřené, kolem sebe vidíš většinou sedačky a součásti auta, které jsou vůči tobě buď nehybné, nebo se mírně chvějí.

Mozek tedy dostává jednak signál z ucha, že rychle pádíš vpřed, jednak signál z očí, že vlastně sedíš na místě. A z toho je docela paf.

V takové zvláštní situaci se tvoji prapředci běžně nenacházeli, protože neměli auta a letadla a horské dráhy. I sportovní lyžování je nejspíš docela moderní zábava. Pokud si chtěl pračlověk užít fakt rychlý pohyb, mohl nanejvýš utíkat, nebo skočit z vysokého útesu do jezera – a v takových případech se signál z oka i ucha vždy perfektně shodoval.

Ač se to při pohledu na současný svět nezdá, lidský mozek se za poslední tisíce let zase tak moc nevyvinul. Proto, pokud ho šálí smysly, napadne ho instinktivně jediné možné vysvětlení – určitě jsi něco špatného snědl! Možná nějakou halucinogenní houbu nebo nějakou jinou plíseň, která ti buď pokazila zrak, nebo vnitřní ucho. Takže tvá vyspělá lidská mysl sice ví, že se bezpečně vezeš v autě, ale nižší podvědomá vrstva mozku tomu nevěří a myslí si, že bojuje s nebezpečnou otravou. A jak nejlépe vyřešit tuto nebezpečnou otravu? 1) Vyvolat únavu, abys raději nikam nechodil, 2) vyvolat zvracení!

Tento skvělý obranný mechanismus prapředkům lidí (a nejen lidí) úspěšně zachraňoval život a po statisíce let jim zlepšoval šance na přežití. Ale tobě teď kazí cestování. To je paradox, co?

Každý člověk je trochu jiný. Někteří pasažéři v autě dokážou svůj mozek lépe přemluvit, aby neblbnul, některým pomáhá trénink (po mnoha jízdách si zvyknou, že nejsou otrávení ), někomu pomůže kinedril (který ty obranné instinkty trošku otupí)…

Zajímavé je, že skoro nikdy podobným problémem netrpí řidiči. Proč? Protože koukají vpřed do dálky a nevnímají tolik nehybnou výbavu auta. Mozek řidiče si částečně odmyslí, že je uvnitř člověka uvnitř auta, řekne si „aha, já jsem teď celé auto“ a to už je v pohodě.

Takže ti doporučuji při jízdě koukat z auta ven do dálky. Nebo nekoukat vůbec. Šťastnou cestu.

Alík

Ahoj z Modré linky,

popisuješ svou závislost na kolových nápojích, které by ses ráda zbavila, a kolu si dávala jen příležitostně, když to sama budeš opravdu chtít. Zní to, že sis o tom už hodně zjistila a moc bych chtěla podpořit Tvé snažení ke zdravějšímu způsobu života a k tomu to mít zase víc pod kontrolou. Je dobře, že ses ozvala a že máš chuť s tím něco dělat.

Možná jsi už zkoušela náhradní nápoj, který Ti taky chutná, ale neobsahuje tolik neprospěšných látek. Napadá mě nějaký dobrý čaj, klidně i za studena, možná děláte doma nějaké sirupy anebo si můžeš v obchodě nějaký vybrat s minimem cukru a s příchutí, která Tě bude lákat, je jich spousta – bylinkové, ovocné. Možná by Ti mohla chutnat obyčejná voda s citronem, naředěný džus anebo perlivá minerálka. Můžeš zkoušet různé kombinace a sledovat, co Ti sedí. Zkus si na to myslet a vždycky si něco připravit, ať máš ve škole po ruce náhradní pití. Chuť na rychlý cukr, který je třeba v kole, můžeš mít, když se tělo potřebuje rychle aktivizovat a nemá dostatek výživné potravy. Chtěla bych Tě proto povzbudit, aby ses zkusila zaměřit nejen na to, co piješ, ale taky na to, aby Tvoje strava byla dost výživná, aby jí bylo dostatek a byla zdravá.
S tím, jak dobře jíst a pít Ti může poradit Tvá praktická lékařka anebo výživová poradkyně anebo možná někdo z Tvých blízkých. Píšeš, že bys nerada, aby se o tom dozvěděli doma. Chápu Tvé obavy, aby to třeba „nepřeháněli s opatřeními“, na druhou stranu, někdy to může být pro Tebe samotnou těžké a oni Tě můžou povzbudit, můžou Ti pomoct najít vhodnou cestu dál. Představa „jít s tím ven“ může být nepříjemná, často se ale dlouhodobě vyplácí, když nejsme v nějaké změně sami. Můžeš zkusit do svého volného času zařadit i víc pohybu, sportu a věcí, které celkově ráda děláš – ať už to je setkávání se s kamarády, tvoření, procházky, hudba aj. Můžeš si taky zkusit sepsat důvody, proč ses rozhodla to teď změnit, a vracet se k nim, když budeš potřebovat. Jsme tu pro Tebe na Modré lince, pokud bys chtěla probrat další kroky anebo se podrobněji svěřit s tím vším, co se Ti teď děje.

Držíme palce, ať se Ti povede vrátit pod kontrolu to, co bys ráda, a ať máš hezčí dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ptáš se nás, k čemu jsou emoce. Uvažuješ, jestli je jde i neukazovat. Přijde Ti, že když ostatní budou vědět, jakou emoci máš, a když to bude třeba nějaká negativní, můžou se Tě doptávat a to pro Tebe není příjemná představa.

Tvoje otázka mi připadá hodně zajímavá a cenná. Zkouším si představit, že někdy Ti můžou být emoce „na obtíž“, a proto Tě můžou napadat otázky, k čemu vlastně celkově jsou. I když Ti to tak nemusí teď připadat, emoce bývají moc užitečným „parťákem“ v životě. Pomáhají nám vyznat se v tom, co se nám v životě děje - jestli je to něco, co nás přitahuje nebo naopak odpuzuje, jestli je to něco, co nás dělá šťastnými nebo naopak smutnými, jestli je to něco, co nás překvapilo. Můžou nám pomoct orientovat se v tom, co chceme/nechceme. Emoce se nám hodně projevují na těle a v těle – možná si vzpomeneš, když jsi měla zrychlený dech, když jsi měla v očích slzy, když jsi zčervenala. Emoce můžou obohatit to, co a jak žijeme, protože život není jen „v hlavě“, tam by byl často právě neviditelný pro okolí, které nutně potřebujeme. Napadá mě, že než říct emocím ne, je někdy snazší říct ne lidem, kteří se Tě zrovna ptají. Je na Tobě, jestli se o tom, jak se zrovna cítíš, budeš chtít bavit nebo ne. Můžeš i nemusíš. Možná toho někdy využiješ, ale možná nebudeš mít v tu chvíli chuť a budeš chtít být se svými emocemi sama. Nebudeš je tak muset potlačovat. Když je totiž dlouhodobě nedáváme najevo, tak se v nás můžou hromadit a může nám to být po čase nepříjemně.
Sdílet emoce můžeš s tím, komu doopravdy věříš, ke komu máš blízko. Možná to bude někdo z rodičů, sourozenců, širší rodiny, dobrých kamarádů. Všichni jsme lidé a všichni emoce zažíváme, i když třeba dost různě a v různých situacích. Když se o nich budeš chtít bavit, časem s někým najdeš cestu, na které si porozumíte, protože to taky zná. Další možností kromě blízkých je pobavit se o tom všem, co teď zažíváš, možná i o tom smutku, který zmiňuješ, se školním psychologem, pokud jej na škole máte. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince na chatu nebo telefonu pro větší popovídání. Pokud máš ráda filmy, doporučím Ti film V hlavě (2015), kde jsou emoce hezky vykresleny. Můžeš zkusit poprosit rodiče, ať Ti jej pomůžou sehnat a pak se na něj můžeš/můžete podívat. Třeba Ti to zase rozšíří povědomí o tom, k čemu jsou vlastně emoce dobré.

Ať máš co nejhezčí dny přeje,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Píšeš nám o své závislosti na telefonu. Prožíváš nepříjemné stavy, když telefon nemáš po ruce, anebo když se sama snažíš omezovat čas, který na něm trávíš. Pozoruješ, že už Tě nezajímají jiné aktivity, nevíš, co jiného dělat, neumíš se jinak odreagovat. Pochopila jsem Tvé psaní tak, že bys od nás potřebovala radu, co s tím, jak to omezit.
Především oceňuji, že si toho všímáš, a také to vypadá, že ses už pokoušela s tím něco udělat. Nemyslím si, že jsi hrozná, když se Ti to hned nedaří. Dnes skoro všichni fungujeme s telefonem v ruce, máme tam vše kdykoliv dostupné. A často i dospělí mají problém mít pod kontrolou, kolik času na mobilu vlastně tráví. Trochu se Ti to vymklo, to se může stát. Připadá mi moc důležité, že sis toho všimla a chceš s tím něco dělat. Neexistuje jeden návod, jak se takového zlozvyku zbavit, každému funguje něco jiného. Někdo si potřebuje dát zákaz a skončit s tím ze dne na den, někdo na to potřebuje jít pomalu. Zkus si promyslet, jak by Ti to mohlo sedět. Můžeš zkusit jednu variantu, a když s výsledkem nebudeš spokojená, tak druhou.

Může být nápomocné taky všímat si, v jakých chvílích máš největší chuť po telefonu sahat a proč vlastně. Zkus si to jako takové cvičení. Když budeš mít chuť být na mobilu, zkus se nejprve zastavit, zeptat se sama sebe, co teď potřebuješ, co tam jdeš vlastně hledat. A dalo by se to případně najít jinde? Psala jsi, že se neumíš jinak odreagovat. Od čeho se potřebuješ odreagovat? Jak se vlastně cítíš? Může to být pro Tebe zajímavá zpráva. Možná Tě něco trápí? Mobil může sloužit i jako takový útěk sama od sebe. Je dobré mít nějaké náhradní aktivity připravené už předem. Co Tě třeba bavilo dřív? Psala jsi, že kreslení. A ještě něco dalšího? Můžeš si to napsat i jako seznam věcí, které jde dělat místo mobilu a v případě potřeby si ten seznam přečíst. Dobré je si i všímat kdy na telefonu nejsi vůbec a skoro si na něj nevzpomeneš. Jsou takové chvíle? A co je v nich jinak? Existují i aplikace do mobilu, které Ti dokáží po určitém čase vybrané aplikace vypnout. Tak bys mohla čas strávený na mobilu postupně snižovat.

Také chci říct, abys na sebe nebyla příliš přísná a nedávala si moc velké cíle. Naopak je dobré ocenit se za každý malý úspěch. Může trvat různě dlouho, než se Ti to podaří omezit, netlač na sebe. Je dobré, abys na to nebyla sama. Můžeš to sdílet s někým, kdo Tě podpoří? A kdybys měla pocit, že se to stále nijak nemění a trápí Tě to dál, může pomoci i psycholog/psycholožka. Možná někoho takového máte ve škole anebo můžeš říct rodičům, aby Ti nějakého našli.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Šanta kočičí a kozlík lékařský jsou dvě bylinky, jejichž vůni má většina koček velmi ráda. V případě šanty kočičí je to zřejmě proto, že obsahuje nepetalakton, který má na kočku podobné účinky, jako feromon, v podstatě taková přírodní droga, která dokáže kočku jakoby omámit. Ohledně kozlíku jsem nenašel moc podrobné informace, ale předpokládám, že to bude individuální. Některým bude vyhovovat, jiným ne.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že se Ti v poslední době často dějí stavy, kdy se mezi bděním a spánkem nemůžeš ani pohnout, ani zvednout, a je to pro Tebe děsivé. Ptáš se, co to může být.

Na Tvoji otázku bychom rádi odpověděli, ale takto na dálku to není možné, ani nejsme odborníci na dané téma. Mohl by to vlastně říci lékař-specialista po podrobném vyšetření v tzv. spánkové laboratoři, ve které člověk stráví noc, a jeho spánek monitorují přístroje. Pokud Tě tedy trápí podobné stavy, bylo by dobré to říci své/mu praktickému lékaři/ce, který/á zváží další kroky.

K tomu, aby měl člověk kvalitní spánek, pomáhá tzv. spánková hygiena: uléhat ke spaní ve stejnou dobu, spát ve vyvětrané, nepřetopené místnosti, před spaním moc nejíst, nepít, nedívat se na obrazovky. Čas před spaním využít k příjemným uklidňujícím aktivitám. Určitě si o tom můžeš něco i přečíst a vyzkoušet to.

Budeme držet palce, abys měla klidný spánek,
Modrá linka

Ahoj holko,

Problémy se spánkem, s usínáním či s častým nočním probouzením mohou mít různé příčiny. Nejčastěji jsou to příčiny psychické (stres a psychické napětí), ale v období dospívání se může jednat také o projev bouřlivých hormonálních změn, k nimž dochází v dospívajícím organismu.

Pro lepší a zdravější spánek doporučuji dodržovat zásady spánkové hygieny. teprve v případě, že by ani po několika týdnech nedošlo ke zlepšení, by bylo na místě obrátit se o pomoc na specializované lékařské pracoviště, konkrétně na neurologii (tento obor se zabývá mimo jiné také poruchami spánku).

Především se jedná o pravidelnou dobu spánku. To znamená, že každý den bys měla chodit spát pokud možno ve stejnou dobu, s odchylkou nejvýše 10 - 15 minut. Pravidelná doba ukládání ke spánku by se měla dodržovat bez ohledu na to, jestli musíš další den vstávat nebo ne, tedy i o víkendech.

Ke spánku by ses měla připravit, a to tak, že 2 až 3 hodiny před spaním bys neměla jíst, neměla bys pít „močopudné“ nápoje (čaj, sladké limonády) a vystavovat se fyzické námaze (cvičení, sport).
Alespoň 1 hodinu před spaním bys neměla sledovat displeje a obrazovky všeho druhu (televize, monitor, displej telefonu nebo tabletu). Světlo o nízké frekvenci, které z těchto zdrojů vychází, má totiž stimulační účinky, což může vést k problémům s usínáním.

V místnosti, kde spíš, by měla být spíše nízká teplota (ideálně okolo 18°C). V přetopené místnosti se špatně usíná a spaní v ní je velmi nezdravé. Před psaním je vhodné v místnosti vyvětrat (i v zimě doporučuji večer otevřít okno alespoň na 5 minut).

Do spaní by sis toho měla oblékat co nejméně. V určité fázi spánku totiž dochází k mírnému poklesu tělesné teploty a k ochlazení povrchu těla (přibližně o 0,4 °C), přičemž příliš hřejivé oblečení může tento proces poklesu teploty narušovat. Za ideální oblečení do spaní považuji bavlněné tričko s krátkým rukávem.

Co bys naproti tomu dělat neměla? Především bys neměla myslet na to, jestli usneš nebo neusneš, že se budeš v noci budit a podobně. To je jistě ze všeho nejtěžší, protože dotěrné myšlenky se nedají jen tak snadno „zahnat“. Ale jakmile si lehneš do postele, neměla bys myslet na nic takzvaně „důležitého“. Na řešení „důležitých věcí“ budeš mít celý den, ale v posteli před spaním stejně nic nevyřešíš. Když večer ulehneš a chystáš se spát, řekni si, že celý svět kolem Tebe se může třeba propadnout. A pokud už na něco musíš myslet, tak ať jsou to jen samé příjemné věci.

Ahoj, rozumím, že se ti libí spalovací auta, a být tebou, nebál bych se, že mávnutím proutku zmizí. Vezmi si, kolik jezdí po světě veteránů, aut z 50. let 20. století. To jsou sedmdesát let stará auta. Takže některá současná auta, když se o ně někdo bude dobře starat, mohou být pojízdná i za sedmdesát let.
Nepochybně ale bude stoupat podíl elektrických aut. Mně osobně to netrápí. Zatím jde o okrajovou záležitost, ale s tím, jak bude mít elektromobil více lidí, bude stoupat i možnost tuningu. Úprava těchto aut bude v mnoha ohledech rozmanitější, protože je tam více místa (doslova i metaforicky) k úpravám nebo programování. Takže pokud časem přijdeš elektromobilům na chuť, o možnost tuningu podle mého nepřijdeš.

Ahoj,

občas v noci doma někoho slyšíš nebo dokonce cítíš, že Tě někdo drží. Zajímá Tě, jestli tam skutečně může někdo být. Připadá mi nepravděpodobné, že by u Tebe v posteli někdo ležel a držel Tě, pokud tam nikoho nevidíš, ale naprosto Ti věřím, že tohle prožíváš. Píšeš, že se hodně zajímáš o tajemno, zajímají Tě duchové. Někdy se stane, že když se něčím hodně zabýváme, najednou si více všímáme věcí, které mohou zapadat do různých příběhů a teorií, které jsme si přečetli. Třeba že nějaké divné noční zvuky, které vydává skoro každý dům či starý byt, Ti mohou připadat jako hlasy nebo že v bytě někdo je. Hodně lidem se také stává, že po zhlednutí hororu se bojí a vidí věci.
Píšeš, že jsi strachy bez sebe. Beru Tvůj strach vážně a říkám si, že je to hodně nepříjemné takhle se doma bát. Proto myslím na to, jestli o tom můžeš doma s někým mluvit, svěřit se, jak se cítíš. Třeba byste společně vymysleli, jak strach zmírnit. Mohlo by pomoci také, kdybys na nějakou dobu omezila svou zálibu v tajemnu a chvíli si nic o tom nečetla. Pokud bys chtěla, můžeš nám i napsat na chat nebo zavolat, kde můžeme jít více do hloubky a vzájemně se doptávat (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti klidné noci,
Modrá linka.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o radu, co dělat, když u sebe pocítíš blbou náladu a taky co konkrétně říct rodičům, když se jim chceš svěřit. Popisuješ, že jsi často smutný, rozpláčeš se z ničeho nic. Taky Tě trápila škola, na kterou se chystáš příští rok, ale nejde tam asi žádný z Tvých kamarádů. Připravil sis důvody, proč je pro Tebe škola, kterou sis vybral, vhodnější a teď už se v tom rozhodnutí cítíš líp.

Přijde mi moc fajn, že ses už zkoušel zamýšlet nad tím, co může způsobovat Tvé smutné nálady. To je moc dobrý první krok – možná to souvisí, jak jsi psal, s obavami, co bude v příštím školním roce. To je možné a pochopitelné, bývá to větší změna, která může přinášet spoustu obav a nejasností. Možná přijdeš časem ještě na něco jiného, co by Tvé nálady mohlo ovlivňovat. Zkus si třeba každý týden sepsat to, co Tě tížilo, co Tě rozesmutnilo. Na druhou stranu můžeš naopak napsat i to, co Tě potěšilo, z čeho jsi měl radost, co se povedlo. Můžou to být úplné maličkosti - může to být výzva si jich začít všímat. Je normální, že míváme smutné nálady, zároveň by neměly být až moc a přehlušit to, kdy se cítíš v pohodě a rád. Svěřit takové myšlenky do deníku Ti může ulevit a zpětně se můžeš podívat, jestli můžeš s věcmi, které Tě trápily, něco změnit a naopak ty dobré znovu prožít.
Jak píšeš, svěřit se s tím, že máš smutnou náladu, můžeš rodičům anebo kamarádovi, kterému opravdu věříš. Můžeš začít úplně obyčejně – že se chceš pobavit o tom, jak se teď doopravdy máš, na co myslíš, co cítíš. Bývá fajn vybrat místo, kde je klid a budete mít víc času, ať může být povídání dostatečně dlouhé. Někdy se v tom sám nevyznáš možná tak dobře a je lepší, když to slyší ještě někdo druhý, aby Tě mohl vyslechnout, povzbudit, něco jste mohli spolu vymyslet, podniknout. Není ostuda říct si o podporu. Ten, ke komu máš blízko, Tě taky lépe zná a může mít další nápady, co dělat, když je Ti takhle smutno. Někomu pomáhá se prostě vyplakat, pustit to ven. Můžeš taky přijít na jiné myšlenky skrze činnosti, které máš rád, možná to jsou procházky, sport, tvoření, hudba, hry, cokoliv Tě napadne a alespoň trochu naláká. Přála bych Ti, aby sis uměl vyhradit více času na sebe a na tyto věci, které Ti dělají dobře. Čas strávený s kamarády, rodinou a tehdy, kdy děláš věci, co Tě naplňují, často můžou zahnat smutek. Pro hlubší popovídání pro Tebe jsme na chatu nebo telefonu na Modré lince anebo na Lince bezpečí. Vyslechnout Tě ve škole může taky školní psycholog, pokud jej na škole máte. Můžeš se ozvat a nebýt na to sám.

Držíme palce.
Modrá linka