Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádka se chová divně

    Jiné téma

    Dobrý den, chci se zeptat.. existují nějaké léky volně prodávající, které mohou způsobit člověku halucinaci? Nebo celkově změnu chování? Kdyžtak popřípadě jaké? Pozoruji na své kamarádce, že je nějaká divná a všimla jsem si, že bere nějaké léky tak si chci o tom něco zjistit.
    Předem děkuji

    holka, 14 let, 19. června 2020

    Ahoj,
    já osobně žádné takové léky neznám, ale každý člověk je originál a je možné, že se nějaký podobný vliv může u citlivějších jedinců projevit. Pokud máš však podezření, že s kamarádkou není všechno v pořádku, měla by sis o tom promluvit s někým dospělým. Zkus to třeba probrat se svými rodiči, školní psycholožkou, nebo kýmkoli, komu důvěřuješ - a kdo třeba kamarádku i zná. Pokud by bylo tvé podezření správné, bylo by potřeba, aby situaci začal řešit někdo dospělý.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj poradno :)

    Včera v noci se mi zdálo že moje nejlepší kamarádka, kterou mám moooc ráda, umřela. Už se mi víckrát zdálo že nějaký moje kamarádky umřely, a vždycky umřely kvůli vlaku. Pod vlakem před třemi lety (doopravdy) umřela moje taky dobrá kamarádka. V těch snech nikdy nevidím jak umírají, buď vidím jen jak jsou už někde v hrobě, a všichni tam breci, nebo je vidím jako duchy. Snažila jsem se něco najít na internetu ale nic jsem nenašla.. Díky za odpověď :)

    Holka skoro 12 let, 18. června 2020

    Ahoj,
    je mi moc líto, že máš za sebou tak tragický zážitek a je víc než pravděpodobné, že tvé sny souvisí právě s otřesem, který jsi v souvislosti se smrtí kamarádky prodělala. Nejspíš se podvědomě bojíš, aby se to znovu nezopakovalo a neztratila jsi nějakým tragickým způsobem další lidi, kteří jsou ti blízcí. V historii tvých dotazů vidím, že už jsi toto téma řešila před časem a pokud stále nedošlo ke zlepšení a stále tě to trápí do té míry, že máš noční můry, nebylo by určitě od věci, abys vyhledala pomoc odborníka. Svěř se svým rodičům a popros je, aby je objednali k psychologovi, který s tebou tvé trauma probere a pomůže ti ho zpracovat. Není na tom nic ostudného nebo divného. Někdy zkrátka lidé potřebují pomoc, aby se dokázali s prožitým traumatem vyrovnat, uměli ho v sobě zpracovat a dál neovlivňovalo jejich život.
    Držím ti palce!
    Bára

    Sebepoškozování, sexuální orientace

    Jiné téma

    Dobrý den,
    mám dva dotazy.

    1. Zajímalo by mě, jak je definováno sebepoškozování. Škrábu si hlavu do krve (potom se mi tvoří strupy), začala jsem s tím kvůli seborey. Patří to tam také?
    2. Vím, že je to hodně obvyklé v mém věku, ale hledám svoji identitu. Nejsem si jistá, jestli se mi líbí kluci nebo holky. Další věc je, že odmala se dost chovám jako kluk (nosím krátké vlasy, hrála jsem si s autíčky, nesnáším růžovou, atd.). Když si čtu knihu z pohledu kluka, často mi to přijde opravdovější než z pohledu holky. Nevíte, jak bych si to mohl/a ujasnit?

    Děkuju,
    člověk

    člověk, 14 let, 18. června 2020

    Ahoj,

    sebepoškozování je definováno záměrným ubližováním sám/a sobě, kdy opakovaně dochází k narušení osobní jednoty (integrity). Spouštěcím momentem bývají silné emoce, úzkost, hněv, pocity viny, vnitřní napětí, atp. Někdy je obtížné určit přesně, zda nějaké chování patří či nepatří do této skupiny. Podle mne Tvé škrábání do krve ve vlasaté části hlavy sem nepatří. Jak píšeš, škrábeš se, protože Tě hlava svědí. Ve Tvém případě by se proto vyplatilo poradit se s kožním lékařem, jak léčit seboreu.

    Máš pravdu, že hledání identity patří k Tvému věku. Zatím si nejsi jistá, zda se Ti líbí víc kluci nebo holky, jakmile se skutečně zamiluješ a pocítíš přitažlivost toho druhého, bude vše opět jasnější.
    Píšeš také, že se dost chováš jako kluk. Myslím, že čas ukáže. Každý jsme originál a každý v sobě máme oba principy, jak ženský, tak mužský. Někdo se chová drsněji, někdo jemněji. Ovlivňuje to mnoho faktorů: geny, ale i výchova, temperament. Je mnoho dívek, které mají rády klučičí romány a také kluků, kteří čtou ty dívčí. Ptáš se, jak si to ujasnit. Identitu lze nejspolehlivěji určit na sexuologii pomocí odborných testů. Ty se ale většinou provádějí až po dosažení zletilosti, kdy si člověk už je jistější svými prioritami, touhami, víc si rozumí. Zatím se ale o tom můžeš pobavit třeba se svojí školní psycholožkou, pokud ji na škole máte a důvěřuješ jí. Tomuto tématu se věnuje také hodně knih o dospívání, které jsou k dispozici i v knihovnách.

    Přejeme Ti pěkné léto.
    Modrá linka

    Nespokojenost se sebou, ztráta smyslu

    Jiné téma

    Ahoj, mám problém. Nevim jak mám začít tam to napíšu rovnou. Jsem na tom psychicky celkem špatně. Nemám se ráda. To jak se chovám ještě není tak strašné ale nesnáším to jak vypadám. Připadám si tlustá ( 164cm, 47 kg, posuďte sami) a ošklivá ale to je jenom začátek. Nechápu proč tady jsem, osobně si myslím že kdybych tady nebyla, nic by se nezměnilo. Občas mám chuť prostě navždy usnout. Nemám na nic energii, vše dělám jen z donucení jako robot. Kamarádka které se někdy sveřím říká že to není v pořádku ale mě to nějak nevadí, vždycky se přes tyhle problémy překousnu nebo si jich spíš nevšímám. Takže by mě zajímal Váš názor. Jsem v pořádku ? Měla bych s tím něco dělat ? Mám se sama sobě více věnovat ? PS: omlouvám se za gramatické chyby a předem děkuji za odpověď 🖤

    holka, 13 let, 19. června 2020

    Ahoj,

    jsme rádi, že ses nám otevřeně svěřila s nepříjemnými pocity, se kterými se potýkáš - nespokojenost se sebou, otupění prožívání a nedostatek chuti pro nějakou činnost, nejistota, zda má Tvůj život smysl. S podobnými pocity se potýká nemálo dospívajících i dospělých a je fajn, že pro sebe hledáš radu a pomoc.

    Budu postupovat tak, jak jsi nám své pocity popsala. S počátkem dospívání nastává mnoho někdy překotných změn. Změny tak nějak instinktivně nemáme rádi, je to trochu náročnější, než si na ně zase zvykneme. Dívkám někdy vadí, že se jim zaoblí postava (mají boky a stehna, někomu překáží i prsa). Z fyziologického hlediska je to v pořádku, ale v porovnání s modelkami, které jsou někdy tak hubené, až mají širší ramena než boky (což je normální u mužů) to může působit nepatřičně, Podle BMI kalkulačky (na internetu jich najdeš několik) je Tvá postava vzhledem k věku pod hranicí průměrné váhy, to znamená, že vážíš méně, než bys při své výšce měla. Pokud bys byla hubenější, hrozily by Ti různé zdravotní potíže způsobené podvýživou. Nevím, jestli jsi jen rychle vyrosta do výšky nebo zda jíš málo a snažíš se cíleně zhubnout. Jestliže by Tvůj strach z tloušťky přetrvával nebo sílil, můžeš zkusit kontaktovat přímo poradnu Anabell, se kterou Alík také spolupracuje.

    Pochybnosti, zda má život smysl a jaký, o co se snažit a usilovat, se v dospívání také objevují. Někdo si je jistý tím, k čemu má talent a kam se v budoucnosti vrtnout, je však hodně lidí, kteří pochybují. S hledáním Tvých silných stránek a schopností a další životní cesty, aby ses cítila užitečná a spokojená, Ti může pomoci psycholog (školní nebo jiný). Ten také může zvážit, jestli Tvá nechuť k činnostem a další nepříjemné pocity nesouvisí s depresí, my to po internetu nepoznáme. Zvlášť důležitá by návštěva psychologa byla, kdyby neustávaly nebo sílily Tvé myšlenky na smrt. Můžeš zavolat i nám na Modrou linku nebo na Linku bezpečí (tel. 111 116, funguje nonstop a zdarma) a probrat, jak se cítíš a co by Ti nejlépe pomohlo. V telefonním hovoru lze vše probrat rychleji a více do hloubky.

    Je prima, že je Ti kamarádka oporou. Myslím, že je důležité, abys zkusila svěřit, jak se cítíš, rodičům nebo někomu jinému dospělému v rodině (případně ve škole apod.). Pokud to pomůže, můžeš jim dát přečíst tento svůj dotaz a naši odpověď. Rodiče by měli vědět, co Tě trápí, je jejich úkolem postarat se o Tvé zdraví tělesné i duševní. Také budeš potřebovat jejich souhlas s návštěvami psychologa. Sama pro sebe můžeš udělat to, že si budeš psát do deníku každý den tři dobré věci - mohou to být úplné maličkosti. Když vytrváš, časem v deníku o sobě najdeš něco povzbudivého. Pokud by Ti psaní pozitivních vět úplně nešlo, pro začátek můžeš zkusit definitivní, odsuzující slova jako "vždycky" a "nikdy" vyměnit za nadějnější "někdy" a "možná". Podrobnější návody, jak cíleně zlepšit svou náladu, najdeš v knihách o pozitivním myšlení nebo na internetu v článcích zaměřujících se na změnu myšlení a osobnostní rozvoj. I pohyb může být velmi užitečný, protože spolu s ním se do těla vylučují hormony zvané "endorfiny", které celkově zlepšují náladu. Pokud nemáš chuť přímo sportovat, můžeš vyzkoušet alespoň krátké procházky nebo jiný pobyt na čerstvém vzduchu a slunci, má to na duši osvěžující účinky.

    Držíme palce, abys vytrvala na cestě za lepším pocitem ze sebe samé.
    Modrá linka

    Umění konverzace

    Jiné téma

    Ahoj Alíku,
    mám problém s tím, že se moc nedokážu domluvit a bavit s lidmi. Děje se mi to např. když jsem s tetou a strejdou. Nedokážu nijak navázat konverzaci a když se mě zeptají tak jenom stručně odpovím. Také mám docela špatnou slovní zásobu, ale jenom, když se bavím s cizími lidmi nebo s těmi které nevídám každý den, takže právě tety, babičky, strejdové. Je to zvláštní, protože hodně koukám na filmy a miluji čtení. Právě při konverzaci se často zpotím a také hodně zrudnu a koukám jinam než na daného člověka, celkově jsem ve stresu. Když jsem s kamarády tak mi naopak nic takového problém nedělá. Právě že tam, jsem ta "hlavní" naší party a jsem s nimi uvolněná a dokážu se normálně bavit. Prosím o nějaké řešení nebo třeba knížku, která by mi dokázala pomoct a "zvýšit sebevědomí" při konverzaci.

    holka, 13 let, 11. června 2020

    Ahoj,

    děkujeme Ti za pěkný dotaz. Zdaleka nejsi sama, kdo má problém navázat komunikaci s lidmi, s kterými se vídá jen jednou za delší čas. Doporučila bych Ti čtení, ale sama se zmiňuješ o tom, že jsi velká čtenářka. Oceňuji, přidávám palec nahoru, to je skvělé. I když si to sama neuvědomuješ nebo máš pocit, že to při komunikaci není znát, tak si čtením úžasně rozšiřuješ svoji slovní zásobu.

    Dospíváš, prožíváš období prudkých změn, učíš se za pochodu ze života, to vše není jednoduché. Zkus se snažit o co nejčastější komunikaci se svými prarodiči a tetami, budeš si zvykat a budeš stále jistější. Můžeš zkusit takovou fintu, že se na sebe podíváš z nadhledu. Konverzovat s Tvými vzdálenějšími příbuznými bude holka, která má Tvou podobu, Tvůj hlas, ale “jako to nebudeš Ty”. Bude to holka, která se “jako” spontánně baví se svými kamarády. Je to otázka Tvé představivosti. Budeš prostě hrát sama sebe. Uvidíš, třeba Ti to pomůže.

    Odborných publikací na téma zvýšení sebedůvěry, sebejistoty je spoustu, poraď se s knihkupci či knihovníky. Např. naši psychologové Marek Herman a Jiří Halda by Ti možná seděli svou srozumitelností, ale možná si pro sebe podle svého výběru najdeš někoho úplně jiného. Podívat se můžeš I na internet a tam pročíst některé podobné dětské příběhy.

    Přejeme Ti větší sebejistotu v komunikaci s lidmi, s kterými se nevidíš tak často.
    Modrá linka

    Šťastný život

    Jiné téma

    Ahoj, jsem strašně smutná z toho že všichni bydlí v domě a celý den běhají po obří zahradě, mají krásnou, velkou a širokou rodinu a spoustu kamarádů. Já jim to strašně závidím, protože bydlím v malým bytě a mám jenou 3 kamarádky a nemám babičku ani dědečka. Já chci mít taky hezký děctví! Co s tím mám dělat? Hodně se trápím.

    holka, 10 let, 11. června 2020

    Ahoj,

    chápu, že nad celou situací hodně přemýšlíš a věřím Ti, že se trápíš. Je moc dobře, že na to nechceš být sama a dokázala jsi nám napsat. Rozumím tomu, že by sis někdy přála, aby Tvůj život vypadal jinak (třeba abys bydlela v domě se zahradou), to občas může napadnout každého z nás. Současně mě k tomu však napadá, že velký dům v obrovské zahradě (nebo větší rodina) ještě neznamená, že ti, co tam žijí, jsou spokojenější nebo dokonce šťastnější. Štěstí a životní spokojenost totiž spočívá v něčem jiném a s množstvím peněz a majetku to obvykle nesouvisí. Hledání spokojenosti je pro mnohé celoživotní výzvou a nemusí to být vždy snadné. Také píšeš o tom, že máš "jen" 3 kamarádky. Mně to připadá jako dost velké bohatství, dar, k nám na Modrou linku píše mnoho dětí, že nemají žádnou kamarádku nebo kamaráda a tak si říkám, že často záleží i na úhlu pohledu, na tom, jak danou situaci vnímáme a bereme my sami.

    Chtěla bych Tě povzbudit, aby sis třeba zkusila říci (nebo napsat), co máš na svém životě ráda, co oceňuješ a třeba také to, co Tě těší a čím by sis mohla udělat radost. Bývá fajn zaměřit se na to pozitivní a hezké nebo si i udělat plány do budoucna, třeba na letní prázdniny nebo na zvelebení bytu, svého pokoje. I menší byt může být útulný, hezký, zkrátka být tím pravým domovem; mnozí lidí si bydlení v bytě volí i raději (udržovat velký dům bývá časově náročné).To všechno lze probrat se svými blízkými lidmi, třeba v rodině nebo i kamarádkami. Právě tito blízcí nám mohou nabídnout svůj pohled na život, své zkušenosti a třeba i jiný pohled na věc. Je v pořádku nebýt na to sama. Inspiraci můžeš hledat také v příbězích, ať už v knížkách nebo na internetu, kdy mnohé zajímavé hrdinky to někdy měly v životě jinak, že by si přály a přesto (nebo právě proto) prožily zajímavé životy a staly se z nich zajímavé osobnosti.

    Pokud bys chtěla toto téma probrat více do hloubky, můžeš nám také zavolat (zdarma po Skype nebo WhatsApp) nebo přijít také na chat. Všechny kontakty jsou uvedeny na našich stránkách:www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, abys našla cestu k vlastní spokojenosti.
    Modrá linka

    Sociální fóbie

    Jiné téma

    Ahoj,
    vím, že není moc chytré se sama diagnostikovat, ale docela dost jsem o tomto téma četla a asi rok jsem nad tím přemýšlela. Myslím si, že mám sociální úzkost a možná už i sociální fobii. Co s tím můžu dělat?

    holka, 13 let, 13. června 2020

    Ahoj,
    bohužel na základě několika řádek nelze usoudit, jestli sociální fóbií opravdu trpíš či nikoli, ale přepokládám, že když sis o ní zjišťovala údaje na internetu, máš určitě problémy a symptomy, které jsou ti nepříjemné, nebo tě nějak omezují. V takovém případě by bylo určitě dobře, kdybys pořádala rodiče, aby tě objednali k dětskému psychologovi, který s tebou tvé problémy probere. Odborník nejlépe posoudí, o čem tvé symptomy vypovídají, jestli se skutečně jedná o sociální fóbii a případně navrhne možné řešení.
    Držím ti palce!
    Bára

    Chci vydat knihu

    Jiné téma

    ahoj alíku
    píšeme s kamarádkami 3 knížky.A řekli jsme si že je chceme vydat do knihkupectví.Jenže nevíme jestli to něco stojí a nevíme jaké knihkupectví si vybrat.A taky mám dotaz ohledně dostávání peněz za koupený kus.Jak to dostaneme?poštou?prosím odpověz máme to skoro hotové

    budoucí spisovatelka, 12. června 2020

    Ahoj,
    vzhledem k tomu, že jsem sama autorkou několika knih, myslím, že ti mohu kvalifikovaně odpovědět. V první řadě se knihy nevydávají v knihkupectví ale v nakladatelství. Běžně vydání knihy probíhá tak, že autor nabídne nakladatelství svůj rukopis (za vás by ho museli poslat rodiče s tím, že s jeho případným vydáním souhlasí). Pokud redaktory v nakladatelství zaujme a schválí ho redakční rada, vyjde v podobě knihy, kterou potom nakladatelství distribuuje do knihkupectví. Co se týká výběru vhodného nakladatelství, do které byste svůj rukopis chtěli poslat, je samozřejmě vhodné zvolit takové nakladatelství, které se specializuje na stejný typ literatury, jako je váš rukopis. To znamená, že pokud cílí váš rukopis na děti, je potřeba vybrat si nakladatelství specializované na dětskou literaturu apod.
    Otázka ohledně případných honorářů je poněkud předčasná, ale honoráře se posílají na bankovní účet (nejčastěji v půlročním vyúčtování).
    Přeji vám hodně štěstí!
    Bára

    Jiné téma

    Zdravím, chci se zeptat jestli náhodou nevíte co to se mnou je :D
    Když se ráno probudím tak mám spoustu energie se všema bych furt mluvil když jsem třeba ráno na ulici a prochází tam lidi tak i tancuju atd... :D prostě dělám blbosti a nestydím nedělá mi problém i kohokoliv oslovit atd...
    Ale když jsem se byl dnes projít v 19:00 tak jsem šel domů a u jednoho baráku byli romové kteří si poušteli nahlas písničky a já se hrozně styděl kolem nich projít, nevíte proč ? kdyby to bylo ráno až do nějakého odpoledne tak bych klidně prošel a třeba jim i řekl at si to ztlumí (tu hudbu kterou poušteli u toho baráku) ale já je radši celé obešel...
    Nevíte co by to mohlo být ?
    Že ráno až do odpoledne jsem extrovert vysoké sebevědomí a potom večer hroznej introvert a nízké sebevědomí.
    Předem děkuji za odpoveď a přeji hezký den.

    kluk, 15 let, 8. června 2020

    Ahoj,
    extroverze a introverze jsou rysy osobnosti, které jsou relativně neměnné. Ačkoli v průběhu života může člověk své chování upravit, jeho osobnostní založení (tedy jestli je obrácen spíše ven, nebo dovnitř) se příliš nemění. A rozhodně není možné, aby se osobnostní rysy měnily cyklicky v průběhu jednoho dne. Vysvětlení tvého chování je tedy potřeba hledat někde jinde.
    Je klidně možné, že jsi večer zkrátka více unaven a proto už nemáš energii na tak intenzivní mezilidské kontakty. Nebo jsi zkrátka vyhodnotil tuto konkrétní situaci jako zbytečně ohrožující nebo zbytečnou a rozhodl ses pro jiné řešení. Rozhodně jsem si ale jistá, že si s tím nemusíš dělat starosti a ber se dál takový, jaký jsi.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Dobrý den.
    Asi před dvouma týdnema jsem si stáhla hru která byla zadarmo,ale teď mi volal taťka jestli jsem si stahoval nějakou hru za peníze prej že mu to odečetlo 256kč. Přitom jsem si v té hře nic nekupovala. Půjdou ty peníze vrátit? (taťka přijede až v pátek)

    holka, 15 let, 8. června 2020

    Ahoj,
    chápu, že je to velmi nepříjemná situace a že máš strach z tatínkovy reakce. Nejsem odborníkem na právní záležitosti, ale selským rozumem bych si troufla říci, že pokud sis něco stáhla, musela jsi nejspíš někde potvrdit, že se souhlasíš s podmínkami a pokud součástí těch podmínek byla i platba, velmi pravděpodobně nic vrátit nepůjde.
    Na druhou stranu se nejedná o nijak závratnou částku a tvůj tatínek určitě pochopí, co se stalo, když mu to vysvětlíš. Pro tebe to bude na druhou stranu poučení, že musíš být při pohybu na internetu opatrná, důkladně si pročítat podmínky, s nimiž souhlasíš a neodklikávat nic automaticky.
    Měj se hezky!
    Bára

    Divné pocity

    Jiné téma

    Dobrý den,
    včera jsme se s mamkou bavily a ona říkala, že četla zajímavý článek o aspergerově syndromu a jeho projevech u dívek. Řekla jsem si, že by bylo zajímavé si o tom něco přečíst, tak jsem to dneska našla a zjistila, že většina projevů na mě sedí. Moc mi taky nepřidalo, že moje kamarádka je v nemocnici a nevím, co se jí stalo. Taky jsme dneska byli v obchodě s koberci a já jsem tam uviděla jeden, který mi připomněl koberec u mého někdejšího „kluka“. Ten kluk mě pravidelně ošahával a já jsem se bála to někomu říct. Zpátky do obchodu. Takže, když jsem ho uviděla, rychle jsem od něj poodešla a šla za mamkou, která se o něčem bavila s prodavačkou. Nechtěla jsem se s ní (prodavačkou) bavit, a tak jsem řekla mamce, že už jdu ven. Tohle mi dneska změnilo den a já jsem, už od již zmíněného incidentu s obchodem, nepřítomná. Není to takový ten můj typický stav, kdy jen přemýšlím, ale prostě nemyslím na nic, jen hledím.
    Doufám, že to alespoň trochu dává smysl,
    člověk

    Ahoj,

    až se k Tobě dostane naše odpověď, už bude o pár dnů později. Říkám si, že se možná nepříjemné pocity, o kterých píšeš, změnily anebo vytratily samy od sebe. Pokud ne, můžeš se s nimi svěřit někomu blízkému, komu věříš - ať už mamce, taťkovi, někomu dalšímu z rodiny anebo kamarádce. Nepokládáš nám konkrétní otázku, proto spíše napíšu, co mě k Tvé zprávě napadá obecně.
    Vypadá to, že jsi v jeden den zažila víc nepříjemných věcí. Někdy to tak je, že se toho stane více najednou a nás to na nějakou dobu "vykolejí". Mrzí mě, že je Tvoje kamarádka v nemocnici, věřím, že se o ni bojíš. Píšeš také o bývalém klukovi, který Tě osahával. Někdy se stane, že když uvidíme nějaký předmět, který nám připomene špatný zážitek z minulosti, vrátí se nám na chvíli všechny ty negativní pocity, které jsme tehdy prožívali. Dovedu si představit, že svůj vliv mohl mít také onen článek o Aspergerově syndromu - možná ses poté začala víc pozorovat a připadalo Ti, že je něco jinak než dřív. Takto na dálku nedokážu určit, do jaké míry je pravděpodobné, že máš anebo nemáš Aspergerův syndrom. Ze zkušenosti ale vím, že když si čteme něco o nějakém duševním onemocnění, velmi často se v příznacích sami alespoň trochu poznáváme - je to normální a děje se to mnoha lidem. Nemusí to tedy znamenat, že máš Aspergerův syndrom. Chtěla bych Tě podpořit, abys to, co Tě trápí, sdílela s někým blízkým, často to přinese úlevu.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Dobrý den,
    Mám problém v tom že nemám sama sebe ráda. Před rokem jsem to bylo ještě horší. Chtěla jsem kvůli tomu dokonce spáchat sebevraždu. Ale teď už nechci. Jak se mám sama sobě líbit ?
    Děkuji za odpověď

    Ahoj,

    Tvé sdělení neberu na lehkou váhu. Píšeš, že během roku došlo ke zlepšení, to nás těší. Nepíšeš, bohužel, nic o tom, co Ti pomohlo, aby ses cítila lépe, natolik lépe, že jsi už přestala myslet na sebevraždu a to je moc dobře.

    Mít rád sám sebe je základ. Když má člověk rád sám sebe, věří si, má sebevědomí, žije se mu mnohem lépe na světě. To, jaký vztah má člověk sám k sobě, se zrcadlí i ve vztazích kolem něj.
    Znají Tvé negativní myšlenky Tví rodiče? Měli by vědět, co se Ti honí hlavou, jsou za Tebe a Tvé zdraví zodpovědní. A protože Tě znají nejlépe, mohou také poradit, jak dál.

    Naučit se správnému vztahu k sobě, je moc důležité. Pokud bys to nezvládla sama s pomocí rodičů, měl by nastoupit odborník, psycholog, který by Tě mohl část Tvé cesty provázet a vztahu k sobě Tě učit. Pozitivní vztah k sobě se dá vybudovat a ochraňuje také naše zdraví.
    Existují také odborné publikace, které změnu myšlení a postojů popisují. Např. knihy psycholožky Lucie Kolaříkové nebo americké psycholožky Luis L. Hay, ty si můžeš opatřit (zakoupit nebo zapůjčit) a z nich se poučit. Pěkně tuto problematiku popisuje i MUDr. Jan Vojáček v kapitole Mít se rád.
    Publikací o sebepoznání je spousta, jde o to, která osloví právě Tebe.

    Přejme Ti, ať se Ti pozitivní změny daří.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a kamarádi, chtěla bych se zeptat zda se mají vymačkávat beďary nebo ne, ptám se zrovna na tohle, protože jsem už tak nějak v pubertě a mamka pořád mi je chce vymačkávat a opravdu nevím zda je to dobře nebo je to špatně.... Chtěla jsem aby semnou šla na kožní, ale pokaždé na to zapomene nebo prostě na mě s tímto odborným přístupem kašle.

    holka, 14 let, 4. června 2020

    Ahoj,
    odborníci rozhodně vymačkávání pupínků nedoporučují, protože se tím může do ranky zanést infekce a může dojít k nepříjemnému zanícení pokožky. Ale z mé zkušenosti jen málokdo dokáže odolat a vymačkávání pupínků patří mezi velmi časté zlozvyky. Tvůj nápad objednat se na kožní je určitě výborný a má smysl, abys na něm trvala. Klidně mamince řekni, že se objednáš sama, aby na to nemusela myslet a aby viděla, že o odbornou konzultaci opravdu stojíš. Ve svém věku už určitě budeš moci navštívit lékařku i sama (pro jistotu se na to paní doktorky můžeš při objednávání zeptat). Věřím, že ti paní doktorka předepíše přípravky, které ti pomohou a nebudete muset už vymačkávání pupínků řešit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj Vám všem,
    Zajímalo by mne, proč jsou nekteré filmy v kinech 15 nebo 18 plus, když se pak dají přehrát bez problému na internetu?
    Kamárádky se ve škole baví o hororu IT a já bych ho taky ráda znala. Jenže mám strach, že tím neco poruším a za to mi to nestojí. Tak, prosím tvuj názor a předem díky.

    holka, 14 let, 3. června 2020

    Ahoj,
    to, co popisuješ, je klasický problém internetu, kdy se dá jen v omezené míře kontrolovat, jak se na něm uživatelé chovají. Je to podobný problém jako například při sledování pornografických materiálů. Na těchto stránkách sice potvrzují uživatelé, že je jim více než osmnáct let, ale reálně existuje jen minimum nástrojů, jak by se to dalo zkontrolovat. Stejně tak u oficiálních zdrojů filmu určitě musíš potvrdit, že je ti patnáct, osmnáct, nebo prostě tolik, pro jaký věk je film určený. Nicméně u pirátských kopií si s tím nejspíš nikdo příliš hlavu neláme. Ale když výrobce uvede, že je film určen pro starší dospívající, či dospělé, má k tomu zcela určitě svůj důvod a velmi bych doporučovala jejich pokyny dodržovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj možná jste si někdy připadaly že jste k ničemu tak se cítím i já nevím co s tím mám dělat je to hrozné.

    kluk, 9 let, 3. června 2020

    Ahoj,
    pocity, kdy si člověk připadá k ničemu, nic ho nebaví a má pocit, že nic nemá smysl, asi čas od času zažívá každý. Život jde v jakýchsi vlnách - a někdy je člověk nahoře a jindy zase dole. Období, kdy si připadáš k ničemu, je samozřejmě hodně nepříjemné a náročné, ale zkus se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Nepovedlo se ti něco? Máš z něčeho špatné svědomí? Nebo je to třeba kvůli někomu ve tvém okolí? Pokud se ti podaří odhalit příčinu tvých pocitů, budeš mít větší šanci je také ovlivnit. Pokud se ti třeba něco nepovedlo, můžeš se zkusit zaměřit se na další pokus, nebo se soustředit na věci, které se ti naopak daří.
    Zkus se také věnovat věcem, které ti dělají radost a při kterých se cítíš dobře. Jdi ven s kamarády, které máš rád. Zkrátka povzbuď svou psychiku nějakými příjemnými záležitostmi, které ti zlepší náladu. Věřím, že se to brzo přehoupne zase do pozitivna a bude ti lépe.
    Měj se hezky!
    Bára


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!