Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Koukám, jak se naši převlékají + Slipové vložky

    Ahoj všichni,
    omlouvám se že zase ruším, ale nemůžu si jinak pomoct.
    Je normální že když se třeba můj táta převléká tak mám tendenci se mu tam dívat? Je normální že se to opakuje i u mamky? Mám ještě jeden dotaz. Můžete mi doporučit nějaké oblíbené slip vložky pro děvčata mého věku .

    Děkuji ❤️

    holka, 10 let, 25. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že jsi zvědavá a koukáš se, jak se rodiče převlékají. Zvídavost, potažmo zvědavost je docela přirozená lidská vlastnost. Nemohu takto po internetu posoudit všechny okolnosti Tvého chování, ale to, že se koukneš, není nic, co by Tě mělo znepokojovat. Pokud bys rodiče, či jiné osoby vyloženě špehovala, za každou cenu vyhledávala takové situace a nemohla se ovládnout (prostě by se to dalo označit za nutkavé chování), potom už by bylo na místě si o tom s někým promluvit.

    Co se týká slip vložek, nejde Ti doporučit nějaké oblíbené, protože každému vyhovuje něco jiného. Pokud bys chtěla, můžeš se zeptat třeba mamky, které by ti doporučila ona, či paní prodavačky, jestli ví, jaké si holky kupují nejčastěji. Jinak ale můžeš zjistit, které Ti vyhovují tím způsobem, že si koupíš více druhů a sama si je postupně vyzkoušíš.

    Hezké dny Ti přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Chci si vzít život

    Ahoj poradno, v poslední době mě nic netěší, všechno mě jenom štve a už mám všeho dost. Chci si vzít život. Co mám dělat? Díky

    holka, 12 let, 27. dubna

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    píšeš nám, jak Tě nic netěší, všeho máš dost. Chceš si dokonce vzít život. To mi zní hodně vážně a mrzí mě, že jsi v tak těžké situaci, že Ti není dobře. Je důležité, abys na to vše nebyla sama, aby někdo dospělý ve Tvém okolí věděl, co teď prožíváš a pomohl Ti hledat cestu k lepším dnům, aby sis opět mohla užívat i klid, radost a spokojenost. Můžeš o tom zkusit říct rodičům, někomu se o těžkých věcech lépe mluví například s prarodiči nebo jinými příbuznými. Podpořit by Tě mohl také školní psycholog, psycholožka, pokud je ve škole máte, nebo třeba oblíbený učitel či učitelka. Věřím, že někoho takového, komu sama důvěřuješ, najdeš. Pokud by pro Tebe bylo těžké začít o tom mluvit, můžeš mu nejprve napsat, nebo třeba ukázat tuto naši konverzaci.

    Také se můžeš se ozvat i přímo k nám na Modrou linku, nejlépe po telefonu nebo na chatu, kde si můžeme vzájemně povídat a doptávat se.

    Přejeme Ti hodně sil a ať brzy najdeš někoho, kdo Tě podpoří.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Můžu bydlet sama?

    Ahoj chtěla bych se zeptat jestli muzu v 16 letech bydlet sama..chtěla bych studovat zdravku a tak bych se nejak uzivila a důvod? Protože už tady nechci být a chci mít konečně klid protože na mě furt tady jenom kazdej řve a furt melou ze se těší až tu nebudu atd.Ja vím ze to není nejlepší nápad ale do 18 tady fakt nebudu (je mi 14)

    holka, 14 let, 22. dubna

    Ahoj,
    moc mě mrzí, že jsou poměry u vás doma tak napjaté. Hledala jsem odpověď na tvou otázku a i když nejsem právník, vyrozuměla jsem, že sice od patnácti let teoreticky sama bydlet můžeš, ale potřebuješ k tomu souhlas rodičů. A protože rodiče jsou povinni tě po dobu tvého vzdělávání živit, nejsem si úplně jistá, jestli by byli ochotni platit za tebe nájem a provoz dalšího bytu.
    Vím, že období dospívání je velmi složité a často i bolestné, ale odstěhování se z domova a vedení samostatné domácnosti je skutečně extrémní krok. Je to nejen velmi finančně náročné, ale i časově, organizačně a psychicky a upřímně řečeno si dost dobře nedokáži představit, že bys nastoupila na střední školu a k tomu si ještě zvládala sama si financovat svůj život a vést vlastní domácnost. Dovoluji si proto navrhnout ti, aby ses v první řadě pokusila soustředit na zlepšení vztahů v rodině. Posaď se s rodiči a vyříkejte si, co komu z vás vadí a co by mohla druhá strana udělat pro nápravu vztahů. Věci nikdy nejsou černobílé a svůj podíl vždy nese každý z účastníků, takže určitě i ty objevíš témata a oblasti, ve kterých by ses mohla zlepšit. Když udělá každý z rodiny krůček k nápravě, jsem si jistá, že se vám to povede a atmosféra v rodině se zlepší.
    Přeji ti hodně stěstí!
    Bára

    Jiné téma

    Autorská práva + dospělí + menstruační kalíšek

    Dobrý den poradno mám tu několik dotazů

    1. Chci složit písničku, jdou mi texty ale k písničkám které už existují, myslíte že když ňákou přespívám v češtině a vydám jí tak s tím nebude mít původní autor problém i kdyby byla ta moje verze více populární?
    2. Nelíbí se mi že jsem dítě. Protože vždy když vejdu do nějaké skupiny dospělích lidí třeba známích od rodičů nebo učitelů tak mě po nějaké době chtějí "odehnat". Říkají podobné věci jako ,, jdi si hrát, jdi zkontrolovat děti, jdi si povídat se spolužáky atd...,, mě to tak raní. Nelíbí se mi to a připadá mi to nefér hlavně protože dospělé radši a víc jim věřím (těm které znám samozřejmě), ty většinou nenapadají blbé nápady. Taky si mezi vrstevníky mého věku cítím jako mezi dětmi, cítím se jako dospělí člověk uvězněn v těle dítěte, i v testu na mentální věk mi vyšlo že mi je kolem 30 let.Jak jim mám vysvětlit že chci být mezi nimi?
    3. Zajímá mě menstruační kalíšek. Když se podívám na jeho stavbu tak si vůbec nedokážu představit jak se používá, z jaké strany se tam dává a tak... nemám chuť ho zkoušet ale zajímá mě to.

    Předem děkuji za odpověď a hezký den😉

    holka, 14 let, 21. dubna

    Ahoj,
    děkujeme za dotazy, odpovíme na ně jeden po druhém.
    Pokud bys otextovala a vydala nějakou už existující písničku, mohla bys porušit autorská práva a práva k užívání díla. Problém by neměl autor, ale mohla bys ho mít Ty. Více se dozvíš například na Ochranném svazu autorském - www.osa.cz.

    Rozumím tomu, že je nepříjemné, když Tě dospělí odhánějí ze své společnosti, a Ty máš přitom pocit, že mezi ně patříš. U některých dětí to tak opravdu je - je jim lépe mezi dospělými. Pokud to tak máš, můžeš si to zkusit s dospělými domluvit. Otevřeně jim říct, to co jsi popsala nám - že chceš být s nimi, že je Ti s nimi dobře, že Ti nepřipadá fér, když Tě posílají pryč ze své společnosti. Takové "dospělé" jednání by mohlo vést k tomu, co si přeješ - aby tě dospělí přijali mezi sebe.

    Je dobře, že se zajímáš o různé způsoby, co dělat při menstruaci. Používání kalíšku není tak těžké, jak se zdá - je velmi měkký, ohebný a přizpůsobivý. Ze začátku je třeba používat kalíšek menší. Tady na Alíkovi nemůžeme podrobné návody týkající se intimních záležitostí zveřejňovat - popis najdeš na webech výrobců kalíšků, moc pěkný je například tady: https://zdravi.euro.cz/…sek.

    Přejeme Ti hezké jarní dny.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Špatné sny

    Ahoj, po delší době jsem se zas přihlásil... Nevím jestli se to stává i vám, ale já když mám horečku (nemusí to byt ani horečka, stačí mírně zvýšená teplota třeba 37,5) zdá se mi sen. Noční můra. Pokaždé se opakuje, je vždy na chlup stejný a vím že když spím strašně se ho bojím (ale fak nechutně). Problém je, že když se vzbudím v noci ten sen si pamatuji ale třeba minutu potom vím jenom velký špatný. Jediný co si pamatuju je 1. Je to strašidelný jako 🐷 2. V tom snu jakobych "jezdil v trubkách" (jo zní to fakt pošahaně já vím :-D) 3. Někdo na mě řve že jsem něco pokazil/neudělal co jsem měl udělat. 4. V tom snu je přítmý/í není vidět nic kolem jen tma, a vidím jen pár kousků od sebe 5. Vždy je v tom snu žlutý rodiný dům (asi takový jako jsme kreslili jako děti ---> 🏠 to emoji je fakt supr fakt se teď hodí :-)) 6. Když jsem byl menší zdalo se mi že mám pokoj plný hadů a ještěrek, jenže ten už se mi asi 10 let nezdál nebo o tom nevím... 7. V tom snu je několik lidí, nejsem tam sám ale jsme tam je tři/čtyři... A to je všechno co vím neznám smysl snu, netuším proc se toho bojím a nevím co to je sakra zač. Co to tedy je?

    Díky.

    kluk, 13 let, 21. dubna

    Ahoj,

    ptáš se na své sny, které se objevují tehdy, když máš zvýšenou teplotu nebo horečku; ptáš se, co to je. Nedivím se, že Tě sny znepokojují, zvláště když se opakují. Některé sny opravdu dokážou pořádně vyděsit.
    Co znamenají, "co je to zač", nevíme a těžko by to někdo dokázal vysvětlit. Sny jsou aktivitou mozku, kterou vytváří během spaní. Sen reaguje na to, co člověk někdy zažil, na podněty zvenku, a je to něco, co člověk nemá pod kontrolou. To, co můžeš ovlivnit, je postarat se o sebe, když přichází horečka a pravděpodobnost toho, že přijde nepříjemný sen. Můžeš se domluvit s blízkými, že budou spát blízko Tebe nebo Ty u nich, tak, aby někdo u Tebe byl, když by přišla noční můra. Můžeš si také nechat rozsvícené malé světlo, můžeš se pak rychleji uklidnit.
    Pokud by Tě zlé sny více pronásledovaly, můžeš spolu s rodiči zvážit návštěvu psychologa.

    Přejeme klidné spaní.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak najít tenisky?

    Ahoj Alíku, mám jeden takový divný problém. Už asi týden hledám svoje tenisky a nemůžu je najít. Rodiče mi je před rokem koupili, ale měla jsem je na sobě jen jednou, protože mi byli větší. Teď bych je chtěla nosit, ale vůbec nevím kde jsou, vím jen, že někde v domě. Hledala jsem všude, ale nic. Alíku, jak mám ty boty najít. Už vážně nevím co mám dělat. Byli moje oblíbené, měli takovou třpytivou patu, je mi líto, že je nemůžu najít. Alíku, prosím poraď, kde hledat?

    holka, 20. dubna

    Ahoj,
    chápu, že je nepříjemné, že tenisky nemůžeš najít, ale určitě také pochopíš, že vzhledem k tomu, že jsem u vás doma nikdy nebyla, mohu ti dost těžko poradit, kde tenisky hledat.
    Jediné, co mě napadá (a co třeba pomáhá mě osobně, když nemohu nějakou věc najít), je jakási myšlenková mapa, kterou si v duchu vytvoříš. To znamená, že se pokusíš soustředit se na situaci, kdy jsi měla tenisky na sobě naposledy a zkusíš si vybavit, co jsi dělala poté, kam jsi šla a tudíž, kam jsi mohla tenisky uložit. Někdy právě místo, kam jsi šla bezprostředně poté, pomůže mozku, aby si vybavil pozapomenutou věc. Klidně se i na to místo postav stejně jako tenkrát. Takže například pokud jsi si tenisky zouvala v předsíni, postav se do předsíně a zkus si představit, že máš na sobě větší boty, které chceš někam uložit do okamžiku, než do nich dorosteš. Snad se ti ono místo vybaví.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Myslím, že vidím duchy

    Ahoj. Nevím co se to děje, ale asi před dvěmi lety jsem zahlédla na hřbitově nějakou černou postavu. Stála u hrobu a vypadalo to tak že tam dává nějakou svíčku, podívala se na mě a hned zase zmizla. Pak se mi asi týden zdál stejný sen. Že jsem ma nějaké pustině a nějaká osoba na mě mluví, ale nic jsem neslyšela. No a od té doby někdy něco podobného zahlédnu znova. No ale v čera jsem vyděla v zaparkovaném autě na pár vteřin nějakého pána, přitom tam nikdo nebyl. No a ještě k tomu trpím fobií zae tmy. Bojím se o tom všem říct mamce že by si třeba myslela že jsem blázen, ale nejsem. Kamarádkám jsem se s tím svěřila a některé mi řekly že se jim děje neco podobného. Chci se tedy zeptat jestli to je normální? Případně co bych měla dělat? A opravdu se mi toto děje

    holka, 12 let, 19. dubna

    Ahoj,
    hned na začátku tě musím ujistit, že rozhodně nejsi blázen a s tím, co popisuješ, má zkušenost spousta lidí. Vysvětlení záleží na tom, jak moc jsi ochotná věřit na nadpřirozené jevy. Samozřejmě je možné vysvětlit to tím, že vidíš duchy, nebo zkrátka nadpřirozené postavy. Ale pokud se budeš chtít držet racionálního vysvětlení, nabízí se jednoduchá varianta, že zkrátka lidské smysly jsou nedokonalé a často nás klamou. Pokud se navíc na nějakou věc soustředíš, má mozek tendenci upravovat „vidění světa“, tak aby zapadalo do daného vzorce.
    To znamená, že pokud jsme například doma sami, díváme se na horor a hodně se bojíme, i pověšená bunda nám svým obrysem připomíná vraha, který na nás chce zaútočit. To, co bychom jindy přehlédli, zkrátka získává úplně jiný význam.
    A řekla bych, že to klidně může být i tvůj případ. Protože už se na tyto věci soustředíš a předem je očekáváš, vidíš je i tam, kde by jiní lidé nic neviděli. Z určitého úhlu se ti může například zdát, že v autě někdo sedí, ale potom kousek popojdeš, nebo se změní světlo a ty zjistíš, že tam nikdo není. Tyto smyslové klamy jsou úplně běžné a dějí se každému, ale skutečně záleží na tom, jaký jim dáš význam.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ježdění s motorkou na louce

    ahoj alíku chci se zeptat na můj koníček je legální když jezdím na motorce na louce vím že v lese je to zakázané ale na louce to nevím. Poradíte mi prosím jestli porušuji zákon??
    A ještě se chci zeptat kolik procent kluků tak jezdí na motorce??
    Děkuji za odpověd8-D8-D

    kluk 13 let, 19. dubna

    Ahoj,
    musím říct, že hned po přečtení tvého dotazu jsem se zarazila u tvého věku a u toho, že jezdíš ve třinácti letech na motorce. Předpokládám tedy, že se jedná například o motokrosovou motorku, která jezdí mimo pozemní komunikace (protože jinak můžeš řidičský průkaz na malou motorku získat až v patnácti letech).
    I v takovém případě však potřebuješ souhlas majitele pozemku, jinak na něm jezdit nesmíš. Je lhostejné, jestli se jedná o louku, les, pole, či cokoli jiného. I louka někomu patří, takže kromě toho, že potřebuješ souhlas majitele, neseš také odpovědnost za škody (respektive tví rodiče, kteří za tebe zodpovídají), takže kdyby se cokoli stalo, majitel po nich může žádat úhradu škody.
    Na tvou otázku ohledně toho, kolik procent kluků jezdí na motorce, odpověď bohužel neznám.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj. Nemám chuť do života. Chci umřít, ale nechci se zabít. Chci pryč z tohoto světa nebo jen pryč od lidí, kteří mě obklopují? Jediný, s kým se cítím dobře, je můj kluk. Možná to dává smysl. Ale mám v sobě malého hlodavého červíčka pochybností. Vážně mě miluje? Netváří se tak jen, aby mi neublížil? Proč mi říká, že jsem hezká, když vím, že to není pravda? Ani z daleka. Mám tak o dvacet kilo víc než on. Sice je podvyživený, ale i tak se vedle něj cítím hrozně tlustá. Moji rodiče mi berou mobil za každý můj pohyb. Někdy si říkám, jestli se už doma nenudí? Někdy s ním třeba celý den nejsem v kontaktu. Sžírá mě to zevnitř. Prostě z toho už nemám chuť do života. Chci umřít, ale nechci se zabít.

    Nemám se už komu dál svěřovat. Nikomu nevěřím. Ale Vám ano. Děkuji za to, že tady pro mě jste, i když všichni odešli. Doufám, že Vás brzo neomrzí Vaše práce, protože je velmi důležitá. Pro mě. Další děti i teenagery... Jestli tohle čte i někdo jiný krom Alíka atd. tak se omlouvám, že jsem Vás obrala o dvě minuty Vašeho času. Stejně děkuji

    holka jménem kájuška, 13 let, 20. dubna

    Ahoj Kájuško,

    píšeš, že nemáš chuť do života, pokládáš si otázku, jestli je to o touze umřít nebo spíš být pryč od lidí, kteří jsou kolem Tebe. Zároveň je Ti dobře s Tvým klukem. Trápí Tě pochybnosti, jestli Tě vážně miluje, zda to jen nepředstírá. Sama si nepřipadáš hezká, nemáš se komu svěřovat, nikomu nevěříš. Mrzí mě, že je toho na Tebe moc a cítíš se v tom sama. Nepokládáš nám žádnou otázku, vnímám Tvou zprávu spíš jako touhu se někomu svěřit.
    Připadá mi moc důležité sdílet své pocity a myšlenky, ať už s Tvým klukem, nebo rozvíjet i další vztahy, ve kterých bude důvěra, ať už s někým příbuzným, ve škole nebo mezi přáteli. Je v pořádku ověřit si své obavy přímo u Tvého kluka - jak to, co říká, myslí, ujistit se o tom, jak to k Tobě cítí. Možná je to spíš o Tvých vlastních pochybách o sobě a vztahu k sobě. Ten můžeš posílit třeba s psychologem, pokud máte ve škole školního nebo i v rámci krizového centra pro děti a mladé, kde je k dispozici anonymně a zdarma. To je možnost hlubší a dlouhodobější podpory, než jsme schopni nabídnout tady na Alíkovi a věřím, že by Tě to mohlo také podpořit. Chápu, že může být těžké, pokud se necítíš dobře tam, kde jsi, s lidmi kolem Tebe. O to více Ti přeji, aby ses nebála opřít o své zdroje, to, co Ti přináší radost, ať už jsou to blízcí nebo třeba Tvé oblíbené koníčky a aktivity. Připadá mi škoda, že kdybys umřela, přišla bys i o tyhle pozitivní věci a vztahy, o to, na čem Ti záleží. Pokud bys chtěla pomoci např. s vyhledáním dalších kontaktů nebo to více probrat, jsme k dispozici na telefonické lince, Skype nebo chatu (www.modralinka.cz).

    Přejeme Ti hodně sil,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Váha sestry + menstruace + nikdo mě nemá rád

    ahoj, omlouvám se ze píšu tak moc často, ale mám zde dalších pár dotazů:

    1. Nevím co si mám myslet o mé sestře..říká pořád že je tlustá a že váží strašně moc a že prý má nadváhu. Je jí 10 váží 47 kg a měří 162 cm.
    2. mám strašný strach z prázdnin... kvůli menstruaci. Měla jsem ji teprve dvakrát a bojím se že jí dostanu na letním táboře kde budu nejstarší a podle mě tam nejsou vůbec sprachy a nebo kdyz budeme u moře a já vůbec nechci používat tampony a ani mi je mamka nedovolí... co bych mela delat.
    3. mám pocit jako že mě nikdo nemá rád... dneska jsem mela kondicni trenink a hned jak jsme skoncili tak prisli rodice s mim mladsim bratrem (1rok) a ani jsem se nemohla prevleknou z upocenych veci a hned mama mi rikala at mu umeju ruce a já se na níobrátila a rekla ze podle me mam taky pravo se alespon prevlict a ona rekla ze toona taky a a takjsem ji rekla ze je to jeji dite a ona se na me nastvala a rekla ze mam na prevleceni 1 minutu a potom zbytek odpoledne jsem musela deat jenom domaci prace... a babicka ma cas jenom na bratra a se mnou na prochazku jit odmita as bratrem jde velice rada. Já uz nevim co mam delatt.

    dekuji za co nejdrivejsi odpoved..

    holka, 13 let, 19. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    jak již opakovaně píšeme, zjistit si, jak je na tom člověk s váhou, je velmi snadné, stačí si na internetu najít BMI (Body Mass Index). Z toho, co píšeš, má Tvoje sestra podváhu, měla by tedy spíše přibrat, rozhodně ne hubnout. Pokud by tedy měla tendence k hubnutí, bylo by dobré upozornit rodiče, že to není v pořádku.

    Pokud jde o menstruaci, chápu, že na ni ještě nejsi zvyklá. Menstruace však prostě patří k životu dívek a žen, je tedy potřeba se s ní naučit žít. Na táboře se určitě můžeš obrátit na nějakou fajn vedoucí, pokud bys měla s něčím problém. Určitě je dobré vozit si s sebou vložky preventivně, obzvláště v počátku nemusí být menstruace ještě pravidelná. Tampony určitě používat nemusíš, pokud nechceš. Jen v době menstruace se nebudeš moct koupat. Co se týká hygieny, intimní partie si můžeš umýt i v umyvadle, pokud by nebyly k dispozici sprchy, případně vlhčené ubrousky, či namočit obyčejný papírový kapesník, toaletní papír. Chápu, že na prázdninách je to otrava, ale není se čeho bát.

    A k Tvé poslední otázce. Umím si představit, že když se Ti nedostává pozornosti, je Ti to líto. Zároveň si umím představit, že i mamka toho může mít někdy hodně. Mohlo by tedy pomoci promluvit s ní o tom, jak se cítíš. Že je Ti líto, že když se stará o bratra, na Tebe už nemá čas, že jsi zpocená a necítíš se dobře, že by ses potřebovala nejdříve umýt. Stejně tak můžeš babičce dát najevo, že by sis přála jít s ní na procházku, trávit s ní čas. Vím, že je to nespravedlivé, že mladší bratr potřebuje více péče. Na druhou stranu to tak ale prostě je – malé děti nemohou být bez dozoru, potřebují někoho, kdo se o ně postará. To ale neznamená, že Ti to nemůže být líto. Chci Tě tedy podpořit, aby ses se svými pocity svým blízkým svěřovala. Klidně jim i můžeš dát přečíst naši komunikaci nebo jim to napsat do dopisu.

    Přejme Ti více pozornosti a pochopení
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nálady

    Ahoj Alíku omlouvám se že už zase píšu.
    Někdy mám takové výbuchy nálad. Například že se najednou z ničeho nic potřebuji zasmát. Potřebuji křičet. potřebuji brečet. Většinou ani nevím proč. Vždy se cítím trapně a dusím v sobě ty pocity no a potom je mi hůř. Ale nechci vypadat hloupě. Jak se mám těhle pocitů zbavit?
    Děkuji.

    holka 12 let, 19. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že Tě změny nálad vyvádí z míry. Bouřlivější výkyvy mohou souviset i s Tvým dospíváním. Ale pocity k životu patří, i ty příjemné, i ty nepříjemné – a všechny tyto pocity jsou pro nás důležité. A není tedy cílem se jich zbavit, naopak. Cílem je naučit se své pocity prožívat. Radost, veselost si naplno užít, klidně se smát, smutek si odplakat, odsmutnit, vztek vypustit – třeba si zakřičet, zacvičit. Prožívat emoce není hloupé. Pokud máš možnost, můžeš si své pocity odprožít v soukromí, třeba si odskočit na záchod nebo tak něco, ale potlačování emocí nevede k ničemu dobrému. Pokud Tě přepadnou silné pocity, můžeš to klidně s lidmi, se kterými zrovna jsi, sdílet, mluvit o nich. Jak se svými pocity zacházet, nejde tak jednoduše napsat do jedné odpovědi, každý člověk si hledá své způsoby, každému může vyhovovat něco jiného. Chci Tě tedy podpořit, abys o svých pocitech mluvila se svými blízkými, abyste spolu mohli sdílet a inspirovat se navzájem. Také se můžeš zeptat paní učitelky při nějaké hodině, ve které se to bude hodit nebo se můžeš obrátit na psycholožku (psychologa), pokud ji ve škole máte. Klidně jí můžeš navrhnout, že by to téma mohla s Vámi probrat s celou třídou, protože určitě nejsi jediná, koho se toto téma týká.

    Přejeme Ti prima dny
    Modrá linka

    Jiné téma

    Chci být dítě - váha

    Ahoj poradno je mi 11 let , a mamka mi řekla že už přecházím do puberty , ale já to pořád nemohu přijmout, trápím se kvůli tomu , chci být ještě dítě. Vím nemohu být dítě celý život ,;-( . ale připadá mi že jsem se nedávno narodila Utíká to strašně rychle a než jsem si to stačila uvědomit je mi 11 let Hrozně mě to užírá nespím kvůli tomu a taky mě hrozně užírá že Měřím 150 cm a vážím 60 kg což je nadváha Snažím se cvičit a jíst pravidelně a zdravě ale nedaří se mi , trápí mě to Ale říkala jsem to mamce a mamka říká že jsem prý tak akorát ale všichni ve škole mi říkají že jsem tlustá myslím Říkali mi to když jsem ještě chodila do školy když ještě byla otevřená ale mrzí mě to že mě lidi nedokážou přijmout takovou jaká jsem a snažím se to změnit ale už opravdu nevím jak prosím poraďte jak se s tím mám vyrovnat a taky nějaký rady jak zhubnout. PS Omlouvám se za pravopis;-(

    holka, 11 let, 16. dubna

    Ahoj,

    trápí Tě, že podle mamky už přicházíš do puberty, zatímco Ty bys ještě radši byla dítě. Starosti Ti dělá taky Tvoje váha, ve škole Ti říkají, že jsi tlustá.

    Co se týče toho, jak se cítíš kolem svého věku - každý to máme s dospíváním trošku jinak a zůstáváme dítětem jinak dlouho. Někdo přejde "do puberty" v 10, jiný třeba v 15, hodně se to liší. Pokud se ještě cítíš jako dítě, je to ve Tvém věku normální a v pořádku. Dost možná se to bude časem vyvíjet a měnit. Je dobré na sebe v tomhle netlačit, většinou dospívání přijde přirozeně samo. Taky se nemusíš obávat, že by ses musela v dospívání vzdát úplně všeho - spousta věcí nám z dětství může zůstat i do dospělosti, například hravost a kreativita.

    Ohledně váhy - mrzí mě, že Tě lidi, o kterých píšeš, nedokážou přijmout takovou, jaká jsi. Není to Tvoje chyba, vypovídá to spíše něco o těch druhých. Důležité je učit se mít sama sebe ráda, hledat si na sobě hlavně to, co se Ti líbí. Můžeš si zkusit udělat seznam alespoň 5 takových věcí. Myslím si, že je lepší brát svoje tělo jako parťáka, který nám může pomoci plnit si svoje sny, když se budeme starat o to, abychom byli zdraví - a ne jako něco, co musí odpovídat tomu, jak si to představují ostatní. Je moc fajn, že se snažíš jíst zdravěji a hýbat se. Je prima najít si takový sport, který Tě bude bavit, aby ses do něj nemusela moc nutit. Pokud Ti nadváha dělá starosti a chtěla bys to probrat podrobněji, můžeš se zkusit poradit s praktickým lékařem, nebo třeba s výživovým poradcem/poradkyní.

    S přáním všeho dobrého

    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol.,
    v době, která uplynula od mého předchozího dotazu jsem situaci nějaký čas nechala tak jak je a pak jsem se konečně rozhodla něco dělat. Přes víkend jsem na telefonu byla celkem deset minut, což mi dělalo radost. Jenže jak začala škola, už jsem v tom jela zase. Jediné, co se mi podařilo je, že jsem se zbavila zvyku chodit ihned po probuzení na telefon a být ne telefonu v noci, když nemůžu usnout. Mám sice vypnuté všechny notifikace u sociálních sítí (hry nemám a nehraju je) a mobil dávám do skříňky, abych ho neměla na očích, ale stále na něm trávím moc času a nevím, co mám dělat. Zvlášť hodně času mi „žere“ jedna sociální síť, konkrétně wattpad (ve zkratce tam můžete psát příběhy a číst si příběhy jiných - když vám líbí, můžete dát hlas nebo napsat komentář. Dají se sledovat profily jiných uživatelů a jsou tam bezva lidi - našla jsem si tam dvě kamarádky.). Zabíjím tam nudu a to mě štve. Tak jsem si řekla, že si dám pauzu. Aplikaci jsem si odinstalovala z mobilu, jenomže wattpad stále tajně navštěvuji v prohlížeči. Když už nejsem na wattpadu, chodím na youtube. Sleduji jen jeden kanál, ale ten moc často videa nevydává a já obvykle prokrastinuju sledováním blbostí, které mě jen okrádají o čas. Moc dobře si to uvědomuju... Zkrátka, myslím si, že se vážně snažím, ale bezvýsledně. Mám strach to říct rodičům, určitě by se na mě zlobili. K tomu všemu se mi pořád zhoršuje zrak a já vím, že je to z toho. Když telefon ještě neměla, bylo všechno v pořádku. Kvůli telefonu pomalu přestávám stíhat povinnosti. Ráda bych si místo toho třeba četla, ale telefon mě prostě láká víc :-(. Doufám, že s tím moc neotravuju. Pomůžete mi? Děkuju za všechno $>

    holka lotrianka, 12 let, 16. dubna

    Milá Lotrianko,
    To, co popisuješ trápí opravdu velké množství dětí i dospělých, to tě můžu ujistit. Vím, že to není odpověď ale mířím tím k tomu, že je to velký problém současné doby. Právě díky tomu, co technika nabízí, a kolik možných sociálních sítí je k dispozici. Je to vlastně závislost, téměř jako každá jiná. A její podstata spočítá v tom, že náš mozek je už tak navyklý na ty podněty, které ty sítě nabízejí. Je to vlastně takový sociální podnět, dostáváš tam pěkné informace od druhých, sdílíš s nimi svůj svět, oni tě kontaktují, oceňují, ty reaguješ na druhé. Je to vlastně takový druh vztahů, kontaktů. Bohužel ale náhradních, takových mimo realitu, idealizovaných. A v tom také spočítá to nebezpečí těchto kontaktů. Ony nahrazují ty pravé, reálné, které máš možnost mít kolem sebe. Ty ale mohou být víc komplikované, s někým si rozumíš s někým nerozumíš a tak. Na těch sítích to trochu vypadá, že jsou tam vztahy hlavně dobré. Je ale potřeba si uvědomit, že jsou to vztahy takové hodně iluzorní. A kdybys ty lidi potkávala v realitě, tak ti s nimi tak dobře nebude. Ty sítě a další kanály ti dávají vždy částečně možnost se odpojit od své pravdivé reality, od světa, ve kterém opravdu žiješ. Tady je dobré si to víc uvědomit. Svět, který žijeme má plusy i mínusy. To je život a má to tak být. Ale ten svět na internetu je takový výběrově pozitivní. Ale to je velký podvod, falešný svět. To zkus víc vnímat a dát si to jako motivaci. Třeba to, že chceš „žít opravdový život“ a přijímat ho a vytvářet si ho takový jaký je. A tvůj mozek pak začne být „spokojený“ s těmi sociálními podněty, které tu opravdu jsou, které můžeš zakusit na vlastní tělo. Važ si víc těch živých lidí kolem sebe, zkus je víc vnímat, kdo tu je a jaký je. Víc prožívej opravdové zážitky, vnímej co všechno je možné a s kým. Zkus se také víc zaměřit na své tělo. I to je zdrojem takových víc těch živoucích podnětů. To tě spojuje s vlastním životem. Třeba víc cvič, sportuj, choď do přírody a tak. Hledej i další možnosti kontaktu s druhými – třeba v rámci školy, kroužku, rodiny, místa, kde bydlíš. Sítě na internetu mají i mnoho dobrého, to víš, že ti přinesou i hodně důležitých informací nebo kontaktů, které by jsi jinak neměla. To není potřena vše odsuzovat. Ale je důležité mít těžiště v tom tvém reálném životě, tzv. stát nohama na zemi. A je možné, že ten tvůj svět nese něco, proč s ním nejsi spokojená a vlastně z něj utíkáš do toho internetového světa. Tady bych ti doporučila se nad tím víc zamyslet, co se v tvé rodině, v tvých vztazích ve škole a podobně vlastně děje. Jak ti v tom tvém reálném světě je. Udělej si takovou revizi, a třeba i o tom pak napiš do poradny Alík. Třeba přijdeš na nějaký zásadní problém, který neumíš zatím řešit jinak než tím útěkem na internet. No a pak bych ti i doporučila abys to rodičům řekla. Nejspíš se budou zlobit ale taky ti třeba pomohou vytvořit takový trochu jako režim. A tím ti pomohou. Třeba ti budou mobil na noc brát a tak podobně. Možná teď už potřebuješ aby to nebylo pouze na tobě a chce to nějakou pomoc zvenčí. A prostě trochu předělat zvyky. V tom je vnější autorita docela dobrá. Tak to zatím takto a když budeš potřebovat zase napsat, tak můžeš.
    Držím ti palce,
    Poradce Centra Locika

    Jiné téma

    Balíček pro nezletilého

    Dobrý den, četla jsem tu že jeden kluk psal jestli si může objednat balíček na poštu bez toho aby to věděli rodiče, opravdu se to může na jméno toho kterému nebylo ani 15 let? Neměl by na poště ukázat občanku? Moc mě to zajímá protože bych si taky ráda něco objednala (samozdřejmě ne žádný alkohol, cigarety atp.)

    holka, 12 let, 14. dubna

    Ahoj,

    balíček na poštu si objednat můžeš, i když Ti není 15 let. Česká pošta to nyní umožňuje. Prokázat se je možné například cestovním pasem, pokud nemáš občanský průkaz. Balík je možné převzít i bez průkazu totožnosti, pokud si necháš např. poslat "balík na poštu" - pak Ti přijde unikátní šestimístní kód na mobilní telefon. Na jeho základě Ti pak bude balík vydán. Více informací se dozvíš na portále České pošty: https://www.ceskaposta.cz/-/rychleji-a-bez-obcanky-ceska-posta-spousti-vydej-baliku-na-kod-
    Tímto tématem se zabývala i kancelář ombudsmana - podívat se můžeš tady: https://www.ochrance.cz/aktualne/adresati-mladsi-15-let-maji-pravo-prebirat-zasilky-urcene-do-vlastnich-rukou/. Ombudsmanka rozhodla, že při přebírání balíku nerozhoduje věk adresáta, ale jeho schopnost balík přebrat (a samozřejmě i objednat).

    Pokud si tedy něco rozumného objednáš a zaplatíš, není problém si zásilku vyzvednout.

    Přejeme klidné dny,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Komentář na Tiktok

    Ahoj poradno,
    na Tiktoku mám 2300 sledujících. A pod jedno video mi jedna holka psala nějaký nenávistný komentáře. Tak jsem ji odepsala "jo, jasně tak to vyprávěj tvým kido kamarádům. Dej mi adresu a jednu ti lisknu" a ona mi odepsala, že budu mít problém u policie. Ale to co jsem ji odepsala je trestný nebo ne? Nebo můžu mít z toho nějaký problém? Já mám celkem strach. Jinak video jsem odstranila.

    holka, 12 let, 9. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    nedomnívám se, že by to, cos napsala, mělo být trestné. Je ale dobré si dobře rozmyslet, co píšeš na sociální sítě, do veřejného prostoru. I když Ti někdo píše nenávistné komentáře, Ty nemusíš reagovat stejným způsobem. Můžeš toho člověka upozornit, že to, co napsal, se Ti nelíbí, není to hezké. Případně jeho komentář můžeš nahlásit. Anebo také vůbec nemusíš reagovat.

    Klidné dny Ti přeje Modrá linka