Ahoj,
děkuji za důvěru a dotaz pro Alíka. Chci Tě ujistit, že žádný dotaz není divný. Vše, co nás trápí a nad čím přemýšlíme, si zaslouží pozornost. Chtělo odvahu ukončit vztah, který Tě zraňoval. Obvykle po rozchodu lidé potřebují čas a odstup, aby obnovili v sobě důvěru v to, že může přijít nový vztah. Obzvláště, když si z ukončeného vztahu neseme špatnou zkušenost. Rozhodně si nemyslím, že je s Tebou něco špatně. Spíše mě napadá, že jsi empatický a přemýšlivý a na kvalitě přátelství Ti záleží. Dopřej si odstup. Není třeba jít ze vztahu hned do nového. Čas jde možné využít péčí o sebe a ujasnění si, co bych chtěl/a v dalším přátelství. Dovol si jen být a nechat věci plynout a pozorovat sebe a své potřeby. Netlačit na sebe. Soustředit se také na kamarády a aktivity, které Tě naplňují, odvedou pozornost a dělají Ti radost. Také je moc fajn, pokud máš někoho blízkého a důvěryhodného, komu by ses mohl svěřit a popovídat si. Ono žít i singl je pro někoho cesta životem. Pokud by sis chtěl o svém prožívání promluvit více, můžeš si zavolat na bezplatnou a anonymní Linku Bezpečí 116 111 nebo se ozvat našim mentorům do poradny Sbarvouven.cz. Je fajn mít prostor pro sdílení.

Měj hezké dny,
za poradnu Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se znovu na Alíkovu poradnu obracíš.

Rozumím, že máš obavu z reakce kamarádky. Vidím, že je pro Tebe důležitá a chápu, že ta nejistota může být náročná. Přemýšlím nad tím, jestli jste s kamarádkou měly možnost mluvit o tom, že Tě její reakce znejistila a teď máš z toho, co se stalo, nepříjemný pocit. Říkám si, že občas máme větší obavy a daná skutečnost pak nemusí být vůbec tak špatná, jak se nám zdá. Proto Tě chci podpořit v tom si s kamarádkou promluvit. Může to být příležitost k tomu vyjasnit si celou situaci. Zároveň chci říct, že každý má jiné zájmy a to, že kamarádka úplně není zapálená do toho, co Ty, ještě neznamená, že se nemůžete přátelit. Můžeš zkusit jí vysvětlit, co na furry máš ráda a třeba pro ni bude pak jednodušší to pochopit.

Popisuješ nám svůj smutek a to, že se necítíš dobře sama se sebou ani doma. Vím, že tohle je něco, o čem nám píšeš opakovaně a já přemýšlím nad tím, zda jsi vyzkoušela něco z toho, co jsme Ti v minulosti doporučili. Píšeš, že se nechceš svěřovat doma rodičům ani babičce a máš trust issues a já rozumím, že je někdy těžké mít důvěru v dospělé, když máš špatné zkušenosti. Člověk v takových chvílích může cítit vztek i strach, to je přirozené, neznamená to ale, že jsou všichni stejní. Je důležité to zkoušet a o pomoc si říkat. Ráda bych Tě v tom podpořila, protože si pomoc zasloužíš a není v pořádku, abys na svá trápení zůstávala dlouhodobě sama. Pokud máš tu možnost, můžeš se zkusit obrátit se na někoho ve škole třeba na školního psychologa, nebo na některého z učitelů.
Někdy jsou potíže, které řešíme, větší, než dokážeme sami zvládnout, proto je důležité přizvat na pomoc někoho dospělého, kdo Ti pomoc pomůže najít nebo si s Tebou promluví a podpoří Tě. Zároveň existují i sociální služby, kam může dítě přijít i samo bez rodičů. Kontakty najdeš třeba tady www.mapotic.com/mapa-psychicke-pomoci. Věřím, že to chce odvahu udělat ten krok a na někoho se obrátit. Pokud je těžké někoho oslovit, můžeš o tom i napsat a to třeba nám na chat, kde se můžeme víc doptávat a přímo poradit konkrétní službu ve Tvém okolí nebo můžeš zavolat, abychom se mohli více doptávat a lépe Ti poradit. Alík neumožňuje konverzaci a doptávání se. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz

Přejeme Ti, ať brzy získáš pomoc.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Z Tvých slov vnímám velké vyčerpání a přetížení. Není divu, že Tě rozpláčou i zdánlivé maličkosti. Zdá se mi, že jsi na sebe hodně přísná. Představuju si, že když se člověk cítí oproti ostatním ve všem tak nějak horší, musí být hrozně těžké vidět, kolik toho už děláš, jak se snažíš a co jsi dokázala. Současně já ale vidím, jak hodně Ti na věcech, které děláš pro svůj sen, záleží a dáváš jim všechno, co je ve Tvých silách. To je opravdu obdivuhodné. Máš v sobě velké odhodlání, zájem a pečlivost.

Přijímačky jsou velký stres pro každého, i když se to mnohdy na první pohled nezdá, protože všem přinášejí nějakou změnu, obavy a nejistotu. Je v pořádku se na ně připravit nejlépe jak dovedeš, postupně se zlepšovat a nabírat nové znalosti a zkušenosti. Je to proces a stále máš nějaký čas před sebou. Co se týče vztahů - to, že Ti zatím nikdo nenapsal neznamená, že nejsi krásná nebo zajímavá. Každý člověk dozrává jiným tempem a ten pravý čas pro Tebe ještě zcela jistě přijde. Nenechej tyhle myšlenky ovlivnit to, jak se na sebe díváš, protože jsi mnohem víc než to, jak se vidíš očima ostatních.

Pláč a únava mohou být známky toho, že jsi pod příliš velkým tlakem. Když se cítíš zahlcená a ztracená, může pomoci, když se svěříš někomu, komu důvěřuješ - doma, ve škole nebo někomu dalšímu blízkému. Zasloužíš si nějaké chvíle klidu a štěstí i teď, nejen až se dostaneš na svůj vysněný gympl. Je v pořádku si v tom říct někomu o pomoc a nezvládat tak těžké období sama. Sdílená starost je totiž vždycky o něco menší. Možná Tě taky napadne něco dalšího, díky čemu si můžeš alespoň trochu odpočinout a načerpat síly, které teď bezesporu hodně potřebuješ. Tvoje zdraví není o nic méně důležité, než přijímačky a moc bych Ti přála, abys ve škole mohla zase nacházet radost a úlevu, víc než stres a trápení.

Držíme Ti palce a přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Moc mě mrzí, čím vším si poslední dobou procházíš. Z Tvé zprávy si představuju, že toho na Tebe už musí být fakt hodně, co Tě vyčerpává a bere Ti energii. Proto je to asi velký tlak slyšet od druhých, že už bys měla být lepší. I když se snažíš, některé věci zkrátka potřebují čas, nebo nám v nich schází podpora a zdroje pro čerpání dalších sil, abychom se skutečně mohli zlepšit.

Ztratit kamarádky je těžké, a když se k tomu přidá ještě změna školy, tak to může vést k velké osamělosti. Není divu, že si v nové škole, kde už se všichni znají, připadáš trochu jako cizí. Možná to chce čas, nové vztahy se nevytvářejí hned. Třeba tam jsou lidé, kteří by Tě rádi poznali, jen to ještě nevíš. Můžeš se pokusit na někoho usmát, nebo někoho, kdo se Ti zdá fajn, oslovit třeba o přestávce. I malý krok nebo víc malých kroků někdy může vést k velkým výsledkům.

To, že Tě ztráta křečka mrzí, znamená, že jsi ho měla opravdu moc ráda, a není nic špatného na tom, jak to teď cítíš. Každá ztráta bolí a každý ji zvládá po svém. Občas je potřeba si dovolit nějaké pocity prožít, abychom se s tím zvládli srovnat - i když je to smutek. A ohledně Tvých rodičů věřím, jak může být frustrující, když se snažíš, ale máš pocit, že to není dost. Možná si ani neuvědomují, jak moc do toho dáváš. A přemýšlím, jestli Tví rodiče ví, jak moc se cítíš „na nic“, jak to otevřeně píšeš nám. A přemýšlím také, co by Tví rodiče potřebovali od Tebe slyšet, abyste Ti mohli o něco lépe porozumět.

Napadá mě, jestli pro sebe máš něco, co Tě v těchto dnech těší a přináší Ti radost? Může být fajn toho pro sebe víc využít, aby sis mohla odpočinout. A kdyby si nenašla podporu u rodičů, je někdo další, komu se můžeš ve své blízkosti s důvěrou svěřit? Moc bych Ti přála, abys na to nemusela být sama. Možná je někdo takový i ve škole, třeba školní psycholog nebo nějaký fajn učitel. Myslím, že mít s kým své trápení sdílet je mnohdy to nejcennější, co pro sebe v podobných situacích můžeme udělat. Můžeš přijít i na chat Modré linky nebo zavolat na naši linku důvěry (kontakty najdeš zde: www.modralinka.cz), kde můžeme Tvou situaci víc probrat a víc Tě podpořit.

Moc Ti držíme palce, aby pro Tebe následující dny byly už jen snazší.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím, že Tě to dost trápí a tátovo rozhodnutí Ti asi připadá nefér, ještě když máš srovnání se sestrou, která tak přísné podmínky neměla. Dokážu si představit, že i jeho nedůvěra může v Tobě probudit nepříjemné pocity.

Neumím Ti bohužel dát jasný návod, jak tátu přesvědčit. Vidím ale, že v těch aplikacích máš něco, co Tě těší, třeba popovídání si s kamarádkami. Taky se mi zdá, že Ti dodržování tátových pravidel nedělá žádný problém a respektuješ je, když Ti řekne. Myslím, že i Ty si zasloužíš, aby se s Tebou třeba nejdřív dohodl, jak to bude vypadat dál.

Ráda bych Tě proto podpořila, abys to tátovi třeba zkusila říct znovu. Svěřit se mu, jaké to pro Tebe bez aplikací je a že Ti třeba schází kontakt s blízkými. A také že Tě mrzí, když Ti nevěří a nevíš, co ho k tomu vede. Na druhou stranu jsem si jistá, že i on má svůj důvod, proč Tvůj přístup k aplikacím omezuje. Může být fajn se navzájem vyslechnout, je tak mnohem snazší si navzájem lépe porozumět a třeba se budete moct domluvit na nějakém kompromisu - řešení, které bude pro vás oba fajn.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím, jak náročné pro Tebe večery jsou a jsem ráda, že ses rozhodla nezůstat na to sama.

To, co popisuješ - že přes den je to fajn, ale večer přichází nervozita a někdy i pláč - se může dít z různých důvodů. Nedokážu Ti říct, jaký důvod to je právě u Tebe, nicméně v pubertě opravdu bývají naše emoce o něco silnější, dokonce i v situacích, kdy to úplně nečekáme. Může na to samozřejmě mít vliv taky únava, stres, třeba i čas na mobilu. Když si navíc člověk lehne do postele, konečně se po celém dni uvolní a má prostor hodně přemýšlet, věnovat se pocitům, kterých si třeba neměl možnost všímat. Někdy je přes den mozek tak zaměstnaný, že večer se najednou zastaví a zahltí Tě. Nevím ale, jak je to u Tebe, jaké myšlenky Ti třeba běží v noci hlavou?

Myslím, že nás dokáže hodně vystresovat i samotné očekávání toho, že večer se budeme zase hodně trápit. Zní mi to, že už u sebe znáš, že lehnutí si do postele je spojené s něčím nepříjemným. A ačkoliv to možná nemusí dávat smysl, když se snažíme za každou cenu usnout, usíná se nám ještě hůř. Proto mě napadá, že bys mohla zkusit před spaním dostat ze sebe ty myšlenky a pocity ven, abys je nemusela v hlavě držet a nebyly pro Tebe najednou tak zatěžující. Být na sebe laskavá a dát jim jejich prostor. Třeba je vypsat do deníku, nebo si o nich s někým popovídat.

Taky si můžeš zkusit čas před spaním nějak zpříjemnit a postarat se o to, aby Ti bylo hezky. Třeba s oblíbenou hudbou, knížkou, hezkou vůní nebo oblíbeným povlečením. Možná i Tebe napadne něco, co by to mohlo být. Pokud Tě to ale opravdu hodně trápí a už by se to třeba nelepšilo, bylo by fajn si o tom promluvit s někým blízkým – rodičem, kamarádkou nebo někým, komu věříš. Bývá fajn nebýt na takové věci sám.

Přejeme Ti, aby nadále byly Tvé večery co nejvíce klidné.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že v Tobě taková situace mohla vzbudit nějaké nejistoty a nemuselo Ti v tom být dobře. Někdo začíná být v dospívání hodně zvědavý na to, jak nahé lidské tělo vypadá - tenhle zájem je přirozený a zpočátku může být hodně silný. Je to jako bychom najednou objevili něco úplně nového. Věřím ale, že to pro Tebe mohlo být naopak nepříjemné a možná v něčem dost divné - přeci jen je to hodně osobní a citlivé téma, možná spojené s nějakými obavami a věcmi, které nám ještě nejsou tak úplně známé a blízké. Není tak nic špatného ani na tom, že ses cítila jinak a nelíbilo se Ti to, nepřála sis to vidět. Každý tohle zažívá svým způsobem, ve svůj čas a každý má něco, co se mu líbí víc, a něco, co mu není příjemné.

Nejsem si bohužel jistá, co se Tvým spolužákům honí v hlavě. Ráda bych Tě ale povzbudila, že pokud by se to třeba opakovalo a Ty ses necítila dobře, je úplně v pořádku jim říct, že to tak máš a poprosit je, aby Ti něco takového dál neukazovali, protože se na to teď dívat nechceš. Kdybys měla nějakou obavu, nebo Tě trápily další věci, které Tě napadají - třeba právě ohledně sexu, lidského těla nebo dalších věcí - může být fajn popovídat si o tom s někým dospělým, komu věříš. I oni sami vyrůstali a věřím, že mají spoustu vlastních zkušeností, o které by se s Tebou mohli podělit.

Přejeme Ti krásné a klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že musí být opravdu nepříjemné slyšet hlasy, ačkoliv jsi doma sám. Nedivím se, že tomu úplně nerozumíš a nevíš, co si počít. Jsem moc ráda, že ses dokázal svěřit nám a nezůstáváš na to sám, je to od Tebe opravdu statečné.

Neumím Ti takhle přesně říct, proč se to u Tebe děje. Přijde mi ale moc důležité, když popisuješ, jak Tě to trápí. Zdá se mi, že Tě hlasy hodně obtěžují, zvlášť když neposlechnou, i když jim řekneš, aby Tě nechaly být. Je moc důležité, aby Ti bylo dobře a nemusel jsi mít strach. Napadá mě, jestli si třeba všímáš nějakých chvílí, kdy jsou hlasy o něco slabší, nebo zmizí úplně? Co je v tu dobu u Tebe jinak? Můžeš tak zkusit i nadále pozorovat, jestli se to třeba během dne nějak proměňuje a co je zvládá utišit. Možná to je něco, co Ti přináší radost, těší Tě, nebo díky tomu myslíš chvilku na něco jiného. Třeba toho potom můžeš víc využívat, aby toho na Tebe nebylo tolik.

Zmiňuješ obavu se doma svěřit. Nejsem si jistá, čím to je, ale moc ráda bych Tě podpořila zkusit to i přes to říct někomu dospělému ve Tvém okolí, komu věříš. Nemusí to být rodičům, pokud je pro Tebe taková představa příliš nepříjemná. Vyslechnout Tě může i někdo dospělý ve škole, v kroužku, další blízký v rodině... Vidím Tvou odvahu, není se navíc za co stydět. Občas se takové věci dějí a zasloužíš si, aby Ti to někdo pomohl zvládnout - protože ve dvou se náročné chvíle vždycky překonávají o něco snáz. Klidně se můžeš zamyslet nad něčím, co by Ti pomohlo to tak udělat. Někomu pomáhá si promyslet a připravit dopředu, co by rádi řekli. Můžeš si to taky třeba napsat, nebo ukázat dotaz a naši odpověď tady na Alíkovi.

Pokud bys rád, můžeš nám určitě zavolat na telefonní linku anebo napsat na chat, na našich stránkách najdeš všechno, co k tomu potřebuješ (www.modralinka.cz). Společně si můžeme více popovídat o tom, co se u Tebe děje a co by se dalo dál udělat.

Držíme Ti palce a přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj, díky za krásný a důležitý dotaz. Řreknu to jednoduše: s emocemi se jako lidé učíme zacházet celý život. Už v dětství si všímáme toho paradoxu, že jsme chváleni za některé emoce a trestáni nebo vystaveni posměchu za jiné emoce. Někdo se s tím vypořádá tak, že prostě žádné emoce navenek neprojeví, předstírá, že nepotřebuje s ničím pomoci apod.
Nyní cítíš ten tlak, který je na základní a střední škole silný, cítí ho asi všichni tví spolužáci: nevybočovat, neupozornit na sebe, nedat ostatním příčinu k posměchu. I to je důvod, proč řada lidí své emoce skrývá nebo předstírá, že je nemá, že je jim všechno jedno, mají vše na háku apod. Je to póza, kterou se brání tomu, aby se jich něco dotklo.
Myslím, že časem řada z tvých spolužáků zjistí, že být emocionálně vyspělý neznamená předstírat, že emoce neexistují nebo že je jim vše jedno, na ničem nezáleží a s ničím nepotřebují pomoci. Emocionální dospělost spočívá v tom, že si své emoce uvědomujeme, umíme s nimi pracovat, umíme jim dát průchod i jejich sílu usměrnit, umíme se o nich bavit s lidmi, kterým důvěřujeme, a naše vztahy jsou pevnější díky těm emocím, nikoli navzdory. Mimochodem, zdaleka ne každý člověk do té fáze „dospělého chápání emocí“ dospěje v den osmnáctých narozenin, někdo se tam neodhodlá nikdy...
Je to tedy tak trochu džungle – zjistíš, že být otevřená ohledně emocí ti nějaké kamarády a vztahy získá, a jiné vztahy tím naopak skončí. Neboj se být svá, určitě najdeš lidi, kterým můžeš věřit. Zároveň to nemusíš vyčítat těm, kteří se emoce bojí projevit. To je jejich cesta, a nemůžeš ostatní tlačit na jejich cestě, to moc nefunguje. Ty mezitím můžeš číst, psát, tvořit a dalšími způsoby objevovat svět a sebe sama.

Ahoj z Modré linky,

je zcela v pořádku, že se v určitých chvílích a v určitých situacích chováš možná trochu odlišně. Každý z nás má v sobě kousek „malého dítěte“ a kousek „rozumného dospělého“, kteří se mohou zrovna „střídat“ tak, aby to pro Tebe v danou chvíli bylo výhodné. Je taky běžné, že máme tendenci se chovat tak, jak si myslíme, že od nás naše okolí očekává. Dává mi tedy smysl, že v případě, kdy jsi s rodinou a blízkými, kteří v tobě tu „malou holku“ stále vidí, automaticky Tě to i vede se právě tak chovat. Stejně tak pokud jsi v prostředí starších, je pochopitelné, že Tě to vede k tomu chovat se podobně, jako oni. Naše okolí nás totiž do jisté míry utváří.

Rozumím tomu, že může být náročné, pokud se dostaneš do takové situace, kdy jsi v přítomnosti různých lidí najednou, a s každým z nich jsi zvyklá chovat se jinak. Nedokážu Ti dát jednoduchou radu na to, jak „světy“ propojit. Je možné, že během dospívání, jak budeš postupně objevovat samu sebe, se i odlišné verze Tebe samé více sjednotí. Pro tuto chvíli Ti poradím, aby ses v takové chvíli chovala přesně tak, jak to cítíš a jak Ti to je v daný moment příjemné. Zkrátka, zkus být sama sebou bez ohledu na to, s kým zrovna jsi.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si umíš říct o radu, když Tě něco trápí. Umím si představit, že je někdy těžké být jiný než ostatní kolem.

Každopádně Tě chci ale podpořit v tom, aby ses zaměřila na to, v čem Tobě je dobře a jaký Ty chceš mít styl. Je v pořádku na tom být jinak než druzí. Každému se líbí něco jiného a je fajn hledat sama sebe, svůj styl, i když je třeba odlišný od ostatních. Můžeš zkoušet experimentovat se svým stylem, zkoumat, jak Ti v tom je, v čem se cítíš nejvíce sama sebou. Možná až to vyzkoušíš, tak teprve zjistíš, jestli je to ten styl, který Ti teď dává pro sebe samotnou smysl.

Je taky možné, že za nějakou dobu budeš chtít mít zase jiný styl. Ve Tvém věku je běžné, že se preference mění. Je fajn tak naslouchat sama sobě a zkusit tolik nehledět na to, jak to mají druzí, ale na to, jak to máš Ty sama.

Přejeme Ti, ať najdeš svůj styl a je Ti v tom dobře.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

znovu se na nás obracíš s dotazem. Tentokrát bys rád dostal odpověď do pátku. Bohužel to nemůžeme zaručit, záleží na více faktorech. Myslím, že jsou na webu Alík popsány.

Je dobře, že si říkáš o pomoc, když si s něčím nevíš rady.

Je fajn, že se věnuješ něčemu, co Tě baví a dělá Ti radost. Sepsání knihy je velká věc a rozumím tomu, že Ti záleží na názoru okolí. Říkám si, že vybrat vhodného člověka, který si jako první Tvou knihu přečte, může být stres. Je někdo, kdo už teď zná Tvou tvorbu, a dáváš mu ji přečíst? Pokud důvěřuješ učiteli, který vede školní časopis, zní to jako fajn volba. Můžeš s ním o svém díle mluvit a zároveň můžeš mluvit i o tom, že přemýšlíš o publikaci ve školním časopise. Třeba přijdete na to, jak to udělat, aby ses ohledně toho cítil dobře. Zdá se mi to jako dobrá příležitost a své povídky ukázat i více lidem.

Ptáš se, jak se smířit s rozchodem. Rozchod bývá náročný a každý se s ním vyrovnává jinak. Někomu pomůže být víc sám, vybrečet se, a někdo jiný je zase radši s kamarády nebo rodinou a třeba potřebuje být víc aktivní a věnuje se svým koníčkům. Důležité mi přijde vnímat to, co potřebuješ Ty, a dovolit si dát průchod emocím. Důležité je vědět, že na to nejsi sám a mít se komu svěřit. Můžeš také říct o radu rodičům nebo kamarádům a zeptat se jich, co pomáhá jim.

Přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj,
tvůj dotaz rozhodně není hloupý. Naopak bych řekla, že se jedná o poměrně častý problém. Je samozřejmé, že pokud se ti nelíbí hudební vkus kamarádů, na koncertě jejich oblíbených interpretů by ses nebavil (nebo je přímo „protrpěl“) a to samé platí i naopak. Obávám se, že tahle situace nemá jiné řešení, než abyste společně absolvovali jiný typ akcí, než jsou hudební. Určitě dokážete najít akce, které vás oba/všechny budou bavit (sportovní, herní atd.), a které si užijete. Na koncerty a hudební akce budeš muset oslovit kamarády s podobným hudebním vkusem. Naštěstí přátelství stojí na jiných hodnotách, než je stejný hudební vkus, takže si určitě společně strávený volný čas užijete na maximum, i když to nebude na koncertech.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
píšeš, že se cítíš šíleně zoufalý, to není dobře a nikdo si to nezaslouží. Ty jsi ten, kdo si vybírá kamarády, také může přestat s někým kamarádit. Tak to často chodí a je fajn, že tu volbu máme.
Zkoušel jsi zjistit, proč se kamarádka ke tvým přátelům chová zle? Může mít třeba nějaký důvod a mohl bys jí pomoct situaci vyřešit. Ale je možné, že to nepůjde nebo jsi již rozhodnutý se s tou holkou přestat bavit. Máš na to právo. Můžeš třeba zvolit formu vyšumění kamarádství, bavit se s ní méně a méně, až váš kontakt vychladne. Ale může být náročné to vydržet. Také máš možnost si s ní otevřeně promluvit a vše vysvětlit.
Popisuješ, že v rozhodnutí ti brání ale nejspíš obavy z vyzrazení, že jsi trans osoba. Nikdo ti nedokáže říct, jak se ta holka zachová. Kdyby to řekla, zda jí to táta uvěří, zda by to řekl tvému tátovi. Těch otazníků je mnoho.
Důležité asi je, zamyslet se, co bys dělal, kdyby taková situace nastala. Promyslet si, zda bys takový nevyžádaný coming out přijal a rodičům řekl, jak se cítíš a co prožíváš, i když chápu tvé obavy z odmítnutí rodinou. Vždy máš možnost se nevyjadřovat. Nejvíc mi tu ale běží otázka na tebe. Přemýšlíš, i přes své obavy, že bys chtěl říct rodině o svém prožívání a coming out udělat? Je to obvykle náročné rozhodnutí. Často ale od klientů poradny víme, že mluvit s rodiči může být úlevné. Náročnější bývá mít tajemství. Tvou rodinu a situaci neznám. Je tedy těžké dát ti doporučení. O tom všem si můžeš promluvit bezpečně a anonymně na Lince bezpečí 116 111 nebo ti mohu nabídnout možnost chatování s naší poradnou sbarvouven.cz, kde získáš více prostoru na otázky a odpovědi. Můžeš si připravit společně s mentorem plán, jak vše zvládnout a zbavit se obav a zoufalství, o kterém píšeš. Naši mentoři sami procházeli obdobnými situacemi a všichni prošli coming outem.
Třeba je ve tvém okolí někdo, komu důvěřuješ a můžeš s ním sdílet své starosti. Pohled někoho dalšího z tvého prostředí je někdy moc fajn.
Drž se.

Poradna sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že jsi napsala, když Tě něco trápí. Je pro mě pochopitelné, že si kladeš otázky, která Tvoje verze je ta správná. Jsi v období, jehož nedílnou součástí je objevování a hledání sebe sama. Někdy je snadné se v tom ztratit. Je přirozené, že teď ještě nevíš, jakou verzi si vybrat. Naše osobnost, hodnoty, postoje se budují postupně, jak dospíváme, nemusíš to mít teď vyřešené.

Ptáš se, jak najít sama sebe. V prvé řadě je fajn si dopřát čas. Zkoumat, kde se cítíš dobře, s kým se cítíš dobře, všímat si, co Tě baví, kam Tě to táhne, co Ti dává smysl. Nemusíš na sebe spěchat, je v pořádku to objevovat postupně. V období dospívání se také mnohé věci mění, včetně chování, názorů nebo pocitů. Není to špatně.

Můžeš se taky zamýšlet nad tím, jaká bys chtěla být, jestli máš nějaký vzor, někoho, ke komu vzhlížíš. Může být nápomocné se odrazit i od těchto představ a hledat, jaké vlastnosti nebo způsoby chování jsou pro Tebe podstatné. Zároveň je důležité v tom sama sobě naslouchat, netlačit se do rolí (verzí), které Ti nesedí. Můžeš i třeba zkoušet různé věci, činnosti, aktivity, a pak si všímat, kde se cítíš přirozeně, kde je Ti to vlastní.

Je mi líto, že jsi přišla o pár kamarádů kvůli tomu, že někdy reaguješ jinak než předtím. Věřím však tomu, že jak budeš sama sebe více objevovat, tak se i „vytříbí“ lidé kolem Tebe, kteří budou Tobě sympatičtí a Ty jim. Pokud máš kolem sebe blízké lidi, kterým důvěřuješ, můžeš se zeptat i jich, jak oni Tě vidí, jaké vlastnosti vnímají u Tebe jako výrazné, třeba i to Ti dá nějaká vodítka k tomu, kým jsi a kým bys chtěla nebo naopak nechtěla být.

Přejeme Ti, ať je Ti dobře v objevování sebe sama.

Modrá linka