Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Déšť

    Dobrý den mám takový divný dotaz nevím ani kam ho zařadíte. Jde o to že všichni mají rádi slunce a léto a tak ale já mám ráda taky léto ale nemám ráda slunce nebo slunce je fajn ale nechce se mi ven jak je teplo snadno chytneš úpal atd. Když ale prší tak hned vyběhnu ven a jsem tam třeba i 8 hodin v kuse jen tam sedím a vnímám to počasí a taky mě hrozně lákají ty země kde je období dešťů a vždy když všichni nadávají že je zase déšť tak já vždycky jupí8-D
    Nevíte proč mám tak ráda déšť protože moc takových lidí kteří mají rádi déšť neznám:-[)

    holka, 22. dubna

    Ahoj, je to zajímavý dotaz, ale určitě se nemusíš cítit nějak osamocená. Lidé mají různé preference, někdy je to dáno nějakým zážitkem, jindy výchovou, někdy je to dáno i geneticky (třeba schopnost se opalovat/spálit na sluníčku). Jestli to chceš řešit, můžeš přemýšlet, jaké máš na déšť vzpomínky z dětství, třeba se i zeptat rodičů, zda jsi měla déšť ráda i jako malá.
    Lidem, kteří milují déšť, se někdy říká „pluviofilové“, od latinského pluvio = déšť a řečkého philia = láska.
    Jelikož během deště ti nehrozí spálení kůže (což je někdy celkem zákeřné), dalo by se to brát jako celkem zdravá záliba :-)

    Jiné téma

    Šklebení při kyselé chuti a slzy při smutku

    Ahoj Alíku a poradno, to jsem zase já, se svými ne příliš důležitými otázkami, na které ale chci najít odpověď.
    Prosím, můžete mi odpovědět?:

    1. Proč se člověk šklebí, když má v puse něco kyselého?
    2. Proč mu tečou slzy, když je smutný?

    Děkuju moc.

    holka, 9 let, 21. dubna

    Ahoj,
    to jsou nesmírně zajímavé otázky a sama jsem musela odpovědi hledat na internetu. S dovolením ti je sem překopíruji:
    1. Zavírání očí a šklebení se je při pozření čehokoli kyselého zcela mimovolnou reakcí. Nelze ji tedy nijak ovlivnit. Důvodem může být instinkt, který se brání pojídání něčeho, co pro nás může být nebezpečné.
    Chuť samotná nemusí být na závadu, ovšem někdy se o známku škodlivosti jedná. Například zkažené mléko nebo nezralé ovoce nám může přivodit střevní potíže. A rozklad jinak poživatelných potravin obvykle kyselost způsobuje. Proto nás tělo při kyselé chuti varuje právě před potenciálním rizikem.
    2. Skrze slzy se vylučují nebezpečné a nadbytečné látky pryč z těla. Pláč při smutném filmu způsobí vyloučení o čtvrtinu proteinů víc než po cibuli. Slzami se mohou vylučovat toxiny a stresové hormony (adrenalin), a proto můžeme po pláči cítit úlevu.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Láska, učení, v ničem nevynikám aj.

    Ahoj, omlouvám se, že zase píšu, ale ja už si vážně nevím rady... Posledni dobou jen co přijdu ze školy, tak na mě padne taková deprese, že mi prostě vše přijde černé... Nemůžu se doma už pomalu ani z ničeho radovat... Napíšu sem zde asi pár důvodů, a potřebuji poradit, co dělat... Veselá jsem už jenom ve škole a jinak si toho života mimo už skoro neužívám a vezmu si sluchátka a v zateměném pokoji poslouchám hudbu a snažím se nějak odreagovat od všeho špatného a pak už jenom čekám na další den. V poslední době se toho hodně stalo a ja už to asi nezvladam...

    1. pokusila jsem se zapomenout na jednoho kluka, o kterém se tady již delší dobu zmiňuji...Docela se mi to i dařilo, ale nedávno si našel holku(primo z vedlejší třídy) a tak ho mám s ní pořád na očích... I když už k němu nejspíše necítím to, co před tím, tak i tak to ve mně přeci jenom vyvolává ne moc příjemné pocity...
    2. mám strašně moc učení... Chodím na gymnazium a každý den píšeme tak 3 testy a ja jen přijdu, tak se musím učit...někdy i 3 hodiny po škole...
    3. Od té doby, co jsem přešla na gymnazium, tak jsem se odtrhla od všech, ktere jsem mela ráda (všechny mé stare kamarady) ktere si na mě ani nevzpomenou a ted uz je mi blbý se skoro po roce setkat... Je mi to teď strašně lito, protože jsem tak ztratila i nejlepší kamarádku, která mě prakticky bez váhání nahradila...
    4. přijde mi, že at už dělám co dělám, tak jsou stejně všichni ostatní v tom lepší... Je to vlastně zbytečné...
    5. má sebeláska je asi na bodu nula... Sama sobě si přijdu tlustá a ošklivá, kterou nikdo nechce... S tím se pojí i všechny mé nešťastné neopětovné lásky...

    To je pár věcí, nad kterýma tak přemítám a naprosto mě to ničí... Prosím o radu a budu moc ráda za brzkou odpověď
    ...

    holka, 14 let, 14. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že se necítíš dobře a neprožíváš radost, zmiňuješ i nějaké konkrétní důvody. Dotknu se tedy jednotlivých bodů a potom vše shrnu.

    Nejprve zmiňuješ, že pro Tebe není příjemné potkávat kluka, o kterého jsi stála, s jinou holkou. Tomu rozumím, neopětovaná láska bolí. Není však jiná možnost, než se pokusit situaci přijmout takovou, jaká je. Patří k tomu i bolestné a smutné pocity, i to, že si člověk občas třeba popláče. Není cílem pocity potlačovat, potřebují svůj prostor. Zároveň ale není prospěšné se v těch pocitech utápět. Je důležité si třeba poplakat, ale potom jít a věnovat se něčemu jinému, ať už svým povinnostem (například uklízet se dá, i když při tom člověk pláče) nebo tomu, co Tě těší. Také je úlevné své pocity sdílet, moct si o tom všem s někým popovídat.

    Pokud jde o učení, důvodů, proč je pro Tebe náročné, může být více. Na gymnáziu je učení pravděpodobně prostě více, než na základní škole. Učení na střední škole tak bývá obecně obtížnější. Je taky možné, že nejsi studijní typ. Bylo by proto dobré obrátit se na školní psycholožku, výchovnou poradkyni či třídní paní učitelku nebo na pedagogicko-psychologickou poradnu a ohledně učení se poradit.

    Co se týká kamarádů, domnívám se, že nikdy není pozdě se bývalým spolužákům ozvat, dát jim najevo, že na ně vzpomínáš, že se zajímáš o to, jak se jim daří. A třeba se Vaše přátelství tímto způsobem obnoví. Stejně tak můžeš oslovit i svou bývalou nejlepší kamarádku – pokud ovšem chceš. Napadá mě, že i ona možná čekala, že se ozveš Ty jí, a když se tak nestalo, našla si kamarádku jinou. To však takto na dálku nemohu s jistotou říct, to si potřebuješ zvážit Ty, jak to cítíš. Cesty lidí se mnohdy rozcházejí, někdy se ale po čase opět spojí a vztahy se třeba ještě upevní.

    Říkám si, že je škoda nic nedělat jen proto, že cítíš, že v něčem nevynikáš. Člověk přece nemusí být v čemkoli nejlepší. Těch opravdu dobrých je jen pár, v tom případě by velká většina lidí nedělala nic. Něčemu se věnovat je důležité už proto, aby měl člověk nějakou náplň, nějakou aktivitu, smysl života. Pokud žádnou aktivitu nemá, může to vést až k depresím. A hlavně – není podstatné být v něčem nejlepší, ale věnovat se něčemu proto, že nás to baví, těší. Proto, že se různými aktivitami učíme, rozvíjíme se. A není ani samozřejmé, že něco takového každý má. Někdy je potřeba si vyzkoušet více aktivit, svůj zájem si postupně budovat. A v tom Tě chci podpořit. Mít nějakou aktivitu pro Tebe může být užitečné, budeš se mít na co těšit i po škole. A navíc můžeš potkat lidi, se kterými budeš mít něco společného, můžeš patřit ještě někam jinam, než do své rodiny a školy. A to je také velkým přínosem.

    Se sebeláskou to nemusí být vždy tak jednoduché, jak se může zdát. Sebeláska rozhodně nevychází jen z toho, jak člověk vypadá. Mnohdy to může být právě naopak – ženy a dívky v časopisech, které jsou pokládány třeba až za bohyně krásy, k sobě mnohdy nemají vůbec dobrý vztah. Sebeláska je ohleduplnost sama k sobě, laskavost k sobě, přijetí sebe sama, i přesto, že nejsme dokonalí. Obecně se dá sebelásce učit tím, že se o sebe člověk stará, pečuje o sebe, dělá to, co je pro něj dobré. Tedy například cvičí, protože ví, že je to pro jeho zdraví dobré, a zároveň ho cvičení baví a těší. Sebeláska je téma psychoterapeutické nebo přinejmenším seberozvojové, nelze jednoduše zprostředkovat prostřednictvím internetu. Chci Tě tedy podpořit, abys na své pocity nezůstávala sama. Zkus se obrátit na někoho, komu věříš, s kým bys mohla sdílet své pocity, zkušenosti. Ať už jsou to rodiče, či někdo jiný blízký nebo již zmíněná psycholožka, či oblíbená paní učitelka.

    K tomu, abys nezůstávala na vše sama, Tě chci povzbudit celkově, už proto, že se svěřuješ s tím, že se nemůžeš z ničeho radovat. A téměř u všech témat, o nichž se zmiňuješ, je sdílení velmi úlevné a nápomocné. Někdy už jen to, že se člověk může svěřit, říct si o podporu, může učinit svět veselejší. Zároveň však sdílíš témata, u nichž by Ti mohlo prospět sdílení s odborníkem, tedy psychologem / psycholožkou. První krok už jsi udělala, když jsi napsala do poradny, udělej pro sebe tedy i ten další a svěř se někomu, kdo Ti může dát podporu a pomoci Ti.

    Bezstarostnější dny Ti přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak udržet tajemství?

    Ahoj,
    Mám jedno tajemství a když ho řeknu tak poruším pravidla své „komunity", ale já už to v sobě nemůžu dál držet, prosím poraďte mi, jak si mám ulevit?

    Dívka pod tlakem :(, 15. dubna

    Ahoj,
    každý máme někdy tajemství, které je pro nás těžké udržet a které bychom rádi někomu řekli. Vždy je ale dobré udělat si sami pro sebe jakousi analýzu. Zamysli se nad tím, proč chceš tajemství prozradit (Mohlo by například jeho prozrazení někomu pomoci? Je to nebezpečné tajemství? Nebo se jen chceš podělit s ostatními?) a jaké by jeho prozrazení mělo důsledky (Přišla bys o kamarády? Byl by na tebe někdo naštvaný? Pomohla bys tím něčemu?). Potom si srovnej plus a mínusy, které s sebou prozrazení tajemství nese, a možná ti to pomůže v rozhodování, zda si tajemství nechat pro sebe, nebo ho někomu říci.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Neznám u sebe to, jak se chovám

    Ahoj Alíku, mám tu problém mám špatné svědomí. Dneska jsme měli informatiku a máme na ní stejného pana učitele jako na matiku , je hodně hodný.Ale to je asi ten problém, mám někdy takové poznámky ke všemu to vím . No a dneska se pan učitel asi rozlobil mi řekl že ho nebaví jak mám na všechno poznámky a že chci jen pozornost. To s tou pozorností mi řekla i moje kamarádka, že si jí vyžebrávam a že chci furt pozornost. Ale ja taková nejsem ja tu pozornost nechci:-( . Chtěla bych to změnit , tohle nejsem já když nejsem s tou kamarádkou a ještě jednou jsme taková trojce nejlepších kámošek a snima se chovám divně . Všichni mi řikaj že když jsem s nima tak sem divná a že neumím přestat , a když jsem sama nebo s jinýma holkama tak jsem normálni . Předem děkuji za odpověd.

    holka, 12 let, 12. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že Tě trápí špatné svědomí. Rozzlobil se na Tebe učitel, že jsi měla na všechno poznámky a že si vyžaduješ pozornost. Ty sama ale pozornost nechceš, nepoznáváš se v tom chování. Zpozorovala jsi, že když jsi se dvěma kamarádkami, tak se chováš „divně“. Když jsi pak s jinými lidmi tak si připadáš tak, jak se znáš. Je vlastně dost normální, že se s různými lidmi chováme vždycky trochu jinak. Jinak na sebe reagujeme, bavíme se o jiných věcech, řešíme jiná témata. Často to bývá obohacující a může být vlastně hezké, kolik „tváří“ člověk může mít a jak se umí přizpůsobovat, někdy to ale může dělat těžkosti. Přijde mi proto důležité si pro sebe říct, co je pro Tebe ještě v pořádku a co bys už chtěla změnit, v čem se nepoznáváš. To, že to dobře rozlišíš, Ti pak může pomoct si líp vybrat, jak jinak se v situaci zachovat, co říct, jak se učit třeba nereagovat hned aj. Bude to trvat asi déle, ale dá se to částečně naučit - všimnout si toho, kdy už se chovám „zvláštně“, nějak jak nechci a vymyslet, co by šlo jinak. Pomáhat v tom Ti můžou i Tví blízcí (rodina, kamarádi), kteří Tě na to upozorní. Neboj se jim svěřit, pravděpodobně něco podobného u sebe taky znají a můžou Ti dát na věc jiný pohled. Můžeš si taky to, co Tě v tom štve, sepsat na papír a tím si věci utřídit. Zajímavé by možná bylo i zjistit, jak se cítíš/chováš mezi těmi dvěma kamarádkami a kde je rozdíl pak v kontaktu s jinými. Chtěla bych Tě podpořit i v tom, že je v pořádku na to všechno postupně přicházet, věci si vyjasňovat. Nemusíš si vyčítat, když to nepůjde hned podle Tvých představ, nelze hned dosáhnout toho „ideálního“. Je důležité, aby Ti v tom bylo dobře a cítila ses tam sama za sebe. Je dobře, že jsi k sobě tak vnímavá, to nebývá každý, je to první důležitý krok. Jsme tu pro Tebe pro podrobnější povídání i dál na Modré lince, můžeš se ozvat na telefon nebo chat, když budeš potřebovat.

    Hezké jarní dny přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj, omlouvám se, že opět otravuji, ale tohle mi už vážně nedalo. Už 2 roky se potýkám s takovou strašně divnou věcí. Všechno to začalo 31. 3. 2020 večer. Seděla jsem gauči a najednou mi připadalo, že kolem mě není realita, vše se mi jen zdá a hlavní bylo, že jsem si vůbec nepřipadala doma. Můj mozek mi říkal: Proč jsi sakra tady u nějakejch cizích lidí? Vůbec mi nepřipadalo, že jsem doma. Taky mi rodiče připadali jako úplně cizí lidi, které jsem nikdy neviděla.

    Alkohol samozřejmě nepiju a deprese taky nemám. Ten pocit může trvat i několik minut. Právě před chvilkou se mi to stalo taky. Stává se mi to ale jen občas, cca. 1-2x za půl roku. Včera to samé. Vždy se mi to ale stává jen večer, což nechápu.

    Vždycky se začnu strašně klepat, ale kromě mě to nikdo nevidí. Je to příšerný pocit, připadám si jako robot, kterému zničeho nic vymažou paměť. Dokonce mám strach z toho, že mě někdo ovládá. Už vážně nevím, co dělat, jak tomu zabránit, proč se mi to děje, jestli je to nějaká nemoc, nebo co. Nikomu bych tenhle pocit nepřála.

    Na internetu jsem našla slovo depersonalizace, tak nevím, jestli by to nemohlo být ono.

    holka, 12 let, 8. dubna

    Ahoj,
    někdy nás takhle zvláštní pocity klidně mohou přepadnout. Je hodně důležité, že to trvá jen pár minut a neobjevuje se to často. I z toho důvodu nejde o depersonalizaci. Nelam si s tím hlavu a až se to příště objeví, zkus se zaměstnat něčím jiným, mohl by pak rychleji odeznít tento pocit.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Jiné téma

    Zdravím. Mám dotaz co se týče mého spánku. Všimla jsem si, že od pátku (1.3.) Se pravidelně v noci kolem 2h. ráno probouzím. Je to opravdu každý den a já nevím čím by to mohlo být. Když jsem ale v sobotu spala u kamarádky, ani jednou jsem se nevzbudila a spala jsem uplně normálně. První jsem si myslela že je to změnou času ale tím to nejspíš nebude když u kamarádky jsem spala v pohodě. Také jsem od té doby stále unavená a mám potřebu stále spát. Taky mě přešla chuť cokoliv dělat. Jsem aktivní člověk který neustále chodí ven a nevím jestli je to lenost nebo něco víc. Ráda bych věděla čím to může být...

    holka, 12 let, 5. dubna

    Ahoj,
    někdy může být na škodu zabývat se spánkem přespříliš. Čím víc se budeš soustředit na to, zda se kolem druhé vzbudíš, tím častěji se to pravděpodobně bude dít. Tyto změny ve spánku mohou být pouze dočasné a není třeba se jimi znepokojovat. Stejně tak se mohou objevovat stavy lenosti a snížené aktivity, které zase odezní.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Jiné téma

    Škola + šikana + volný čas

    Dobrý den,
    poslední dobou mě trápí hodně škola. Ve škole poslední dobou je na mě zasedlá třídní učitelka a to mi vadí. Předem zmíním, že ano, povídám si o hodinu ale ne nějak hodně, naše p. uč. si myslí, že nedávám pozor při hodinách ale ve skutečnosti dávám. Nedávno jsem dostal poznámku za to, že jsem si otevřel pracovní sešit místo učebnice, protože jsem rozuměl aby jsme si otevřel pracovní sešit a ne učebnici. V poznámce bylo napsané „Opakovaně nedává pozor o hodinách Matematiky, prosím o domluvu.“. Ten problém je, že dávám pozor, když mě vyvolá tak odpovím. Dneska jsem dostal napomenutí tř. učitele za to, že jsem si zapomněl vyplnit jednu věc a taky za to, že prý údajně „Nedávám pozor při hodinách“. Ten problém je, že od doby co jsem dostal poznámku jsem si ani s nikým nepovídal a dával jsem skoro maximální pozor.
    Jednou do místnosti měl jít technik, který také přišel a najednou učitelka byla hodná, jakoby nic, jako kdyby na mně nikdy nebyla zasedlá. Jakmile odešel, tak se to zase vrátilo zpět.

    Část 2 [Známky]:
    Poslední dobou jsem začal nosit špatné známky, které už si sice opravuji ale i tak nechaly na mém průměru docela velký rozdíl. Např. před týdnem jsem ještě propadal z fyziky (teď jsem to vytáhl už na trojku). Nejvíce mi vadí, že teď musím věnovat mnohem více času na učení se. Tohle někdy trvá i 1,5h.

    Část 3 [Šikana?]:
    Ve škole na tělocviku není den kde by člověk neslyšel samé pomluvy za to že buď vyhrál anebo prohrál. A toto jsem většinou já.
    Vždycky na nás celý den nadávají a dělají si z nás srandu.

    Část 4 [Pomluva]:
    Nedávno jsem se dozvěděl, že mě kamarád pomlouvá za zády. Byl to můj nejlepší kamarád se kterým se znám ~4 roky, dělali jsme spolu hry atd. Je jasné, že tohle taky moc nepomohlo s tím jak se ve škole cítím teď.

    Část 5 [Učitelé]:
    Na naší škole jsou učitelé docela, jak to říct, většinou otrávení. Máme jednoho učitele, který se naštve šíleně jednoduše a většinou to končí špatně. Ostatní učitelé jsou také něco.

    Část 6 [Volný čas]:
    Většinou dostáváme domácí úkoly, který někdy zaberou dost dlouho, většinou tyto úkoly máme na úterý. To je ten problém. Úterý. V úterý vstáváme v 6 a v 7 začíná výuka (ranní hodina/nultá hodina) a máme až do čtyř s jednou volnou hodinou na jídlo. Domu se dostáváme až ve 4 a máme i úkoly (2), jakmile je dodělám, hned se musím učit a potom si připravit. Potom je večeře (v tuto dobu už je ~6 hodin) a tím pádem mám jen 3 hodiny volného času v úterý.

    O první části si nejsem jistý jestli si za to opravdu můžu já ale i tak je na mně tř. uč. zasedlá.

    kluk, 12 let, 11. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    sdílíš, co Tě trápí ve škole, nepokládáš však žádné otázky, nepíšeš, co bys potřeboval, budu tedy reagovat pouze obecně.

    Nedokážeme takto na dálku posoudit, jestli si na Tebe Tvoje třídní zasedla nebo ne. Je moc dobře, že si uvědomuješ, že se nějakých chyb dopouštíš. Říkám si, že by mohlo být nápomocné, když nastane situace, kdy jsi pokárán či potrestán oprávněně, to uznat, třeba se i paní učitelce omluvit. Potom můžeš mít lepší vyjednávací pozici, když budeš mít dojem, že jsi obviněný nespravedlivě. Stejně tak je dobré i doma říkat pravdu – tedy přiznat, když je poznámka za něco, co se opravdu stalo. Potom Ti mohou rodiče více věřit, když se budeš hájit v situaci, kdy se paní učitelka spletla nebo byla příliš přísná. O tom, že máš dojem, že si na Tebe paní učitelka zasedla, můžeš s rodiči zkusit mluvit, povídat si nimi o tom, co se dělo, jak to vnímáš Ty, jak to vnímala paní učitelka. Můžeš také rodiče zkusit požádat, aby s paní učitelkou promluvili a zjistili, z jakého důvodu v poznámkách zmiňuje Tvou nepozornost.

    Pokud jde o známky, nepíšeš, co se skrývá za jejich zhoršením. Jestliže si je chceš opravit, potom to však opravdu nejde jinak, než tak, že se budeš učit. Je dobře, že se Ti podařilo již nějaké známky zlepšit a já Tě chci podpořit, abys pokračoval dál, krůček za krůčkem. Když se teď naučíš dobře učit, bude se Ti to hodit i na střední škole, případně na vysoké.

    Ohledně tématu, který jsi pojmenoval šikana, píšeš velmi málo. Mám ale pochopení pro to, že Ti toto soupeřivé popichování není příjemné. Napadá mě, že můžeš dát ostatním najevo, že Ti jejich posměšky vadí, říct jim, ať toho nechají. Případně si toho můžeš zkusit nevšímat, protože se často stává, že když nám druzí nadávají, chtějí v nás samých vyvolat nějakou reakci, a to je to, co je k danému chování může vést. Také to zní, že se to neděje jen Tobě, můžete se tedy domluvit i s ostatními, jak vše vnímáte, jak byste se třeba mohli zachovat. Také se o tom můžeš poradit s rodiči či sdělit vše učiteli, ke kterému máš důvěru.

    Co se týká pomluvy Tvého kamaráda, opět Ti mohu poradit jen obecně. Chápu, že to pro Tebe mohl být šok a od nejlepšího kamaráda si zřejmě takové chování nečekal. Velmi často se vyplatí to zkusit s kamarádem probrat. Zeptat se ho, co ho vedlo k tomu Tě za Tvými zády pomluvit. Netuším, o co se jedná, ale pokud by to bylo nějaké nedorozumění, když si to vyříkáte, může to Vaše kamarádství naopak i posílit.

    Vnímám Tvůj povzdech nad tím, jaké máte ve škole učitele. Zkus si o nich povídat se svými spolužáky. Přinejmenším tak můžeš alespoň sdílet svou nespokojenost. Možná ale společně najdete cestu, jak s nimi lépe vycházet, jak se chovat nebo nechovat, abyste se vyhnuli tomu, že se naštvou, jak píšeš.

    No a k Tvému poslednímu tématu ohledně volného času mě napadá, že v životě se někdy musíme smířit i se situacemi, které nám nevyhovují. Zní to tak, že v úterý máš náročný den. Potom je dobré se podle toho zařídit, můžeš jít třeba v pondělí spát trochu dříve, abys byl odpočatý. Také si můžeš v pondělí dělat úkoly nejen na úterý, ale třeba i na středu či na čtvrtek, jestliže o nich budeš vědět dopředu, abys toho měl v úterý méně. Také si můžeš na úterý večer naplánovat nějaké odpočinkovější aktivity, domluvit s mamkou na nějakých Tvých oblíbených večeřích.

    Celkově Tě chci podpořit, abys na to, co Tě trápí, co cítíš, nezůstával sám, zkus vše sdílet třeba s rodiči či někým jiným, komu věříš.

    S přáním všeho dobrého,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Kolik hodin denně trávit na mobilu?

    Ahoj kolik může dítě trávit na mobilu denně když je mu 12?

    , 9. dubna

    Ahoj,
    je fajn, že Tě zajímá, kolik času by mělo dítě ve 12 letech správně trávit na mobilu. Snad Tě nezklamu, když Ti nedám přesný časový údaj. Žádné takové obecné doporučení totiž neexistuje. Záleží hodně na tom, co dítě na telefonu dělá. Doba je dnes ale čím dál víc digitální a skoro vše už řešíme přes mobil. Je přirozené si na mobilu vyhledávat informace (ať už do školy anebo i spojení autobusů apod.), dívat se třeba i na různá vzdělávací videa, komunikovat s kamarády. V tomto směru se zvyklosti v posledních 10 letech velmi změnily. Tvoji rodiče to měli diametrálně jinak a tak se možná i setkáváš s tím, že dospělým může připadat, že jsou děti na mobilu až moc často.

    Myslím, že je dobré podívat se na to ještě trošku jiným pohledem. Co kdyby nebylo ani tolik důležité kolik času na mobilu děti tráví, jako spíš, co tam dělají a jak s mobilem obecně zacházejí? Například je dobré zavést různá pravidla, jak používání mobilu udržet v mezích. Třeba nedívat se na mobil hodinu před spaním a ani hned po probuzení. Dále vždy mít jasný záměr, co člověk na mobilu chce dělat, aby jen tak bezcílně nescrolloval dlouhé minuty nebo hodiny. Existují i aplikace (např. Digitální rovnováha), kde se dá nastavit časový limit pro používání sociálních sítí, her apod. Myslím, že třeba půl hodina na sociální síť denně bohatě stačí, člověk si prohlédne, co je nového, ale neztrácí tam cenný čas. Dále je fajn i pravidlo nebýt na mobilu ve společnosti dalších lidí, aby nebyl každý uzavřený do svého online světa a nevzdaloval se od přátel v reálném světě. U sociálních sítí je dobré sledovat, co s námi dělají příspěvky lidí, které sledujeme. Pokud z nich máme negativní pocity, je dobré takového člověka nesledovat. Je důležité dát na svůj vlastní pocit a intuici. Kdykoliv máme pocit, že už nás mobil zahlcuje, je čas ho odložit.

    Modrá linka

    Jiné téma

    Neznámé číslo

    Dobrý den, nevím jestli se toto týká tématu na které se můžeme ptát, ale potřebuji pomoc.. asi před 2 roky jsme s taťkou a ségrou byly v campu.. kde jsme si našli kamarády, dali si tel. čísla a udělaly skupinu.. (já se kamarádila s jednou holkou o které bude řeč- budeme jí říkat A. a ségra s jedním klukem..) takže jsme si vytvořily s A. kamarádské pouto. No ale prázdniny skončily.. na skupině jsme si první 2 týdny psali, volali,atd… ale jak všichni víme všeho je jednou konec… a tak se stalo, že A. vůbec neodepisuje.. myslím si že si nejspíš změnila číslo, nebo odinstalovala WhatsApp.. ale přes zprávy neodepisuje a když volám tak se s číslem nemohu spojit.. myslíte si, že je nějak možné zjistit člověkovo nové číslo..??

    Byla bych straaaašně ráda kdybych se s A. mohla znovu spojit :))) předem děkuji…

    holka 12 let, 9. dubna

    Ahoj, pokud znáš jméno, můžeš se pokusit osobu dohledat třeba přes Facebook nebo Instagram. Můžeš také zkust zavolat telefonní číslo z jiného telefonu.
    Pokud jde o omyl, určitě se to časem vysvětlí. Pokud ale někdo z nějakého důvodu nechce být kontaktován, nezbývá než to respektovat.

    Jiné téma

    Věková hranice filmů

    Ahoj poradno,
    všimla jsem si, že u některých filmů v kinech je hranice od 12 let, jak můžou ti lidé poznat, že dotyčnému 12 není, když u sebe o tom nemá žádný doklad? Nebo si musí brát svůj rodný list s sebou? Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 8. dubna

    Ahoj,
    to je většinou doporučení pro rodiče.

    Myslím si, že kinům je to celkem jedno. Pokud nevysílají vyloženě nějaký sexuálně nespoutaný film, který by mohl ohrožovat mravní výchovu dětského diváka (pod 18 let), tak je žádná zákonná norma nenutí hlídat věk. Můžou sice na dětského diváka přísně a podezíravě koukat, když si kupuje lístek, ale to nemění nic na tom, že ten lístek chtějí prodat (a popcorn apod.). Rozhodně nebudou svým zákazníkům kontrolovat rodný list, to by nebylo pěkné ani z hlediska ochrany osobních údajů. :-(

    Doplnění od studenta práv Yaboiii:
    Filmy do 15 a 18 jsou skutečně mládeži nepřístupné, filmy do 12 jsou jen „nevhodné“, takže existuje norma, co to upravuje (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-496#p4) a k tomu „Při konání kinematografického představení je pořadatel povinen zajistit vyloučení účasti osob, na které se vztahuje případné omezení přístupnosti díla“ (§ 5, odst. 5). U těch 12 let povinný není – asi kvůli tomu, že to fakt prokázat nejde.

    Předpoklad je, že dítě si nevybírá film úplně samo, ale že má svůj záměr domluvený s rodičem… a že rodič věková doporučení vnímá. Věkové limity pro filmy i pro počítačové hry (nebo dárky na Alíkovi) existují proto, že podstatná část rodičů chce mít zjednodušený přehled, jaké kultuře jsou jejich potomci vystavováni, aniž by ji sami museli shlédnout či odehrát. Mnohdy bývá toto hodnocení trošku nelogicky vychýlené tak, že hlavní hrdinka filmu může postřílet desítky lidí a film je pořád dětem přístupný, ale běda, jestli řekne nějakou ošklivou vulgaritu, nebo dokonce odhalí ňadro! :->

    Rodič může mít na věc jiný názor, nebo nemusí hodnocení věřit.

    Kdysi existovala i organizace ICRA (viz anglická Wikipedie), která chtěla hodnotit přístupnost webových stránek, ale naštěstí se moc neuchytila. Takže portál Alík.cz nemusí nijak speciálně vyznačovat, že je dětem přístupný. O:-)

    Věková doporučení sestavují obvykle zájmové organizace, které zastupují zábavní průmysl v příslušné oblasti. Velká hollywoodská studia vybírají komisi, která hodnotí filmy, velcí výrobci her vybírají komisi hodnotící hry. Nebývají to nezávislí pozorovatelé, nebo někdo, kdo by byl třeba jmenovaný zvolenou vládou. I to je jeden z důvodů, proč nemají autoritu srovnatelnou se zákonnými limity. Také z toho vyplývá, že menší nezávislé filmy nebo hry můžou být vyhodnocované přísněji, nebo můžou skončit úplně neposouzené.

    Alík

    Jiné téma

    Stejný sen

    Ahoj, omlouvám se že píšu tak často... Už asi měsíc se mi zdá pořád stejný sen o tom že jedna paní kterou znám, měla nejlepší kamarádku a ta kamarádka umřela a převtělila se do mě aby splnila nějaký úkol... Je to možné? Když jsem to řekla mé nejlepší kamarádce, tak mi věřila ale ostatní ne... Tu paní vnímám z nějakého důvodu jako kamarádku i dřív, než se mi zdál ten sen... Té paní bych se z nějakého důvodu dokázala svěřit se vším co mě trápí ve škole. Máte na to názor? Nebo jsem blázen?
    Děkuji za odpovědi a ještě bych prosím chtěla vědět kolik dotazů sem mohu psát za rok. Děkuji

    holka, 3. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že se Ti opakovaně zdá tentýž sen. O to, co sen znamená, se nedá psát takto po internetu. Obsah snu není tak podstatný, jak se často lidé domnívají, sny mnohdy ani žádný logický smysl nedávají. Důležitější jsou pocity. Se sny se z psychologického hlediska pracuje na základě rozhovoru. Z toho, co píšeš, vnímám, že je Ti ta paní nějakým způsobem blízká, a proto Ti Tvé podvědomí tyto pocity možná zobrazuje formou Tvého snu. Jestliže tedy máš možnost se s tou paní vídat a povídat si s ní, můžeš toho zkusit využít. A možná Ti Tvůj sen říká, že potřebuješ někoho blízkého, komu by ses mohla svěřovat. Potom by tedy stálo za to porozhlédnout se kolem sebe, jestli by to mohla být kamarádka, máma či někdo jiný. Dobré vztahy vždy nejsou samozřejmostí, je potřeba na nich pracovat.

    Pokud jde o pravidla Alíkovy poradny, najdeš je na jejích stránkách nebo si můžeš projít dotazy a odpovědi na toto téma. Jestliže píšeš často, může to být známka Tvé zvídavosti, případně potřeby sdílení a podpory. V obou případech Tě chci podpořit v tom, aby ses učila hledat své vlastní odpovědi, ty faktické třeba pomocí internetu, knih či časopisů, nebo rozhovory s lidmi kolem sebe. Ty osobní tím, že budeš naslouchat sama sobě a svým pocitům a právě komunikací, povídáním se svými blízkými.

    Přejeme Ti hezké jarní dny, naplněné smysluplnými vztahy.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Mohou sex dělat děti?

    Ahoj Alíku a spol.mám tu dnes zase otázku:Můžou dělat se* děti?Jestli ano tak co se stane ?A ještě 1.otázka.Jestliže mladá holka bude mít v břichu dítě a nemá sílu ho vytlačit tak co se stane (udusí se to je jasné)(ale co té dívce nespůsobí ji to něco)

    kluk, 11 let, 5. dubna

    Ahoj,
    minimální věk pro legální pohlavní styk je patnáct let. V čistě tělesného hlediska jsou sice lidé schopni mít pohlavní styk už v dřívějším věku, ale u nevyzrálého těla se samozřejmě zvyšuje riziko zranění či poškození. Tato věková hranice však nebyla stanovena pouze s ohledem na fyzickou stránku, ale také s ohledem na mentální vyzrálost. Pokud by se přesto někdo intimnním aktivitám s dítětem (nebo dvě děti spolu) věnoval, přirozeně z tohoto jednání vyplývají právní postihy.
    Co se týká tvé druhé otázky: Situace, kdy těhotná žena nebyla schopna „vytlačit“ dítě, je silně nepravděpodobná. Pokud by k něčemu takovému došlo a žena například upadla do bezvědomí, lékaři by nepochybně provedli císařský řez, kterým by dítě vyjmuli. Takový zákrok je poměrně častý a provádí se v situacích, kdy žena není z nějakého důvodu schopná dítě sama porodit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj,
    jsem Ukrajinka a teď je to pro mě těžký období. Všichni najednou někde pomáhají, já chci taky pomáhat, po mně se chce abych pomáhala, ale já už to nedávám.☹️ (Do školy přijedou ukrajinští studenti a já mám překládat)
    (ale abych měla i něco pozitivního - seznámila jsem se s jedním Ukrajincem z naší školy, a myslím že z nás budou kamarádi:) )

    Vím, že lidi trpí, ale nechápu to. Jakože lidi strašně nenávidí putina, a já? Já ani nevim co si o tom mám myslet. Jakoby to procházelo skrz mě. Asi je to věkem. 😒
    Taky mám pocit, že je ze mě úplně jiný člověk než byl před dvěma nebo třema měsíci. A chci dospět, nebaví mě si pořád uvědomovat nové věci, dělat nové chyby, a mít z toho všeho v hlavě bordel.

    Shrnutí:
    Je normální, že už nemám takovou potřebu pomáhat? Že mě to nebaví? Proč?
    @)->-@)->-@)->-
    Jak si uvědomit co se děje? Jak se s tím množstvím změn smířit?
    >X<->X<->X<-
    Jak přežít dospívání?
    $>$>$>
    A moc děkuji za předchozí odpověď<3

    holka, 13 let, 25. března

    Ahoj,
    je v pořádku, že teď nemáš chuť do pomáhání. V toto období ses jistě už něco napomáhala vzhledem ke svému původu a teď zkrátka přišel čas si odpočinout. Až se na to budeš cítit, můžeš zase pokračovat. Škola si bude muset s překlady poradit nějak jinak.
    V politice je občas dost těžké se vyznat, dej si čas, aby sis utvořila nějaký názor, není nic špatného na tom, že si teď o tom nemyslíš prostě nic.
    Sžít se se změnami chce čas. Chápu, že je těžké uvědomovat si nové věci, chybovat, ale tvoje zkrátka součástí života dítěte, ale i dospělého. Díky tomu zrajeme a vyvíjíme se.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Jiné téma

    Kamarádství + holka s klučičími zájmy

    Mám 3 dotazy.

    1. My jsme v pátek ve škole pracovali ve dvojicích jenže já jsem pracovala s jedním klukem a kamarádka se mi za to smála. Jenže já jsem nechtěla pracovat s jednou namyšlenou holkou tak sem se ho zeptala jestli budeme pracovat spolu a on neodmítnul. Jenže my jsme jenom kamarádi. Ale ona se mi o prázdninách svěřila, že má ráda někoho z naší třídy. A štve mě to, že mě furt říká, že za ním mam jít, ale my jsme jenom kamarádi jak í to říct aby mě poslechla. Já ale s nikým chodit nechci
    2. Já jsem holka , ale já já si myslím že jsem z99⁒kluk je to špatně vůbec mi to nevadí. např. chovám se jako kluk oblékám se jako kluk, ale mám ty holčičí problémy a dokážu se bavit více s klukama než s holkama.
    3. Když se chci bavit s kamarádkou tak nám to 2 holky kazí co s tím mam dělat

    Doufám že to pochopíte nedokážu to zformovat a děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 26. března

    Ahoj,

    snad jsem tvé dotazy správně pochopila, neuvádíš mnoho informací, odpovím postupně. Kamarádka se Ti smála za to, že jsi ve škole pracovala s klukem, ale na druhou stranu Ti říká, že bys za ním měla jít a pokusit se s ním být něco víc než kamarádka? Určitě je dobré řídit se podle toho, co chceš Ty. Pokud s ním chceš být pouze kamarádka, je to úplně v pořádku a Tvá kamarádka by to měla respektovat. Nedokážu Ti bohužel poradit nic jiného, než to kamarádce přímo říct a požádat ji, aby na Tebe netlačila. Můžeš jí to vysvětlit třeba tak, že řekneš, jaké máš z toho pocity, že je Ti to třeba nepříjemné.

    Dál uvádíš, že se cítíš být spíš klukem než holkou. Jestli správně chápu, ptáš se nás, jestli je to špatně. Bavíš-li se raději s klukama a preferuješ klučičí oblečení, není na tom nic špatného. Nemusí to znamenat, že jsi kluk. Možná Tě mate, že je nám často okolím předkládáno, jak má vypadat holka, jak se oblékat, jaké má mít zájmy apod. Často jsou to ale spíš předsudky. Je úplně v pořádku, pokud holku zajímají víc „klučičí“ věci, nerada nosí sukně, anebo má krátké vlasy. Důležité je, aby ses cítila dobře ve svém těle, bez ohledu na to, jak se oblékáš nebo s kým se bavíš. Pokud se cítíš ve svém těle nepatřičně, raději bys opravdu byla klukem, je dobré to probrat s někým, kdo s tím dokáže pomoci. Pro začátek se můžeš svěřit mámě, nebo někomu doma a vyhledat konzultaci s psychologem. Zároveň je v pohodě nechat to zatím plynout, pozorovat, jak se cítíš a uvidíš časem.

    Z Tvého posledního dotazu nemám moc informací. Neumím si přesně představit, co ty dvě holky dělají, že vám kazí bavení s kamarádkou, takže odpovím spíš obecně. Kdykoliv někdo v Tvém okolí dělá něco, co se Ti nelíbí anebo je Ti nepříjemné, je v pořádku se ozvat a říct, jak se cítíš. Řekneš, že se Ti jejich chování nelíbí a proč. Kamarádka Tě v tom může podpořit. Kdyby to holky nerespektovaly, můžeš se obrátit třeba na učitelku nebo nám znovu napsat a víc to vysvětlit.

    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!