Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že jsi napsala, když Tě něco trápí. Je pro mě pochopitelné, že si kladeš otázky, která Tvoje verze je ta správná. Jsi v období, jehož nedílnou součástí je objevování a hledání sebe sama. Někdy je snadné se v tom ztratit. Je přirozené, že teď ještě nevíš, jakou verzi si vybrat. Naše osobnost, hodnoty, postoje se budují postupně, jak dospíváme, nemusíš to mít teď vyřešené.

Ptáš se, jak najít sama sebe. V prvé řadě je fajn si dopřát čas. Zkoumat, kde se cítíš dobře, s kým se cítíš dobře, všímat si, co Tě baví, kam Tě to táhne, co Ti dává smysl. Nemusíš na sebe spěchat, je v pořádku to objevovat postupně. V období dospívání se také mnohé věci mění, včetně chování, názorů nebo pocitů. Není to špatně.

Můžeš se taky zamýšlet nad tím, jaká bys chtěla být, jestli máš nějaký vzor, někoho, ke komu vzhlížíš. Může být nápomocné se odrazit i od těchto představ a hledat, jaké vlastnosti nebo způsoby chování jsou pro Tebe podstatné. Zároveň je důležité v tom sama sobě naslouchat, netlačit se do rolí (verzí), které Ti nesedí. Můžeš i třeba zkoušet různé věci, činnosti, aktivity, a pak si všímat, kde se cítíš přirozeně, kde je Ti to vlastní.

Je mi líto, že jsi přišla o pár kamarádů kvůli tomu, že někdy reaguješ jinak než předtím. Věřím však tomu, že jak budeš sama sebe více objevovat, tak se i „vytříbí“ lidé kolem Tebe, kteří budou Tobě sympatičtí a Ty jim. Pokud máš kolem sebe blízké lidi, kterým důvěřuješ, můžeš se zeptat i jich, jak oni Tě vidí, jaké vlastnosti vnímají u Tebe jako výrazné, třeba i to Ti dá nějaká vodítka k tomu, kým jsi a kým bys chtěla nebo naopak nechtěla být.

Přejeme Ti, ať je Ti dobře v objevování sebe sama.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Pokusím se na Tvé dotazy odpovědět postupně.

Psát si deník je naprosto normální a v pořádku, využívá ho spousta lidí k různým účelům. Někomu pomáhá utřídit si myšlenky, někdo si tak rád uchovává vzpomínky. Pro někoho může deník být bezpečným místem, kam se neobává svěřit i s těmi největšími trápeními, které je třeba těžké říkat rodičům. Není to ale pravidlem a určitě není slabostí deník mít.

Mrzí mě, že Tě tolik trápí úzkost. Nevím toho o té Tvé tolik, můžu Ti proto dát spíše obecnější rady, jak si od úzkosti na chvilku ulevit. Často pomáhají různá zklidňující cvičení, která můžeš najít například v aplikaci Nepanikař. Můžeš se zkusit soustředit jen na svůj dech, nebo vyzkoušet rozptýlit úzkostné myšlenky tak, že se zaměříš na smysly a pojmenuješ si všechny věci, které zrovna vidíš, slyšíš, nebo cítíš. Možná si i Ty sama všímáš věcí, které Tvou úzkost zmírňují, nebo chvilek, kdy je o něco lepší. Znáš u sebe takové? Co je během nich jinak a můžeš toho nějak využít?

Určitě nejsi neschopná, když se Ti nedaří najít si kamarády. Najít přátele může být mnohdy hodně těžké, a to nezávisí na tom, jak schopná jsi. Každý má jiné tempo, okolnosti, nebo zájmy a možná si žádá ještě trochu trpělivosti než najdeš ty, se kterými Ti bude hezky. Věřím, že to může být dost frustrující, nemyslím si ale, že by bylo něco špatně s Tebou. Jsem přesvědčená, že jsi pro druhé cenná právě taková, jaká jsi.

Pokud si Tvá třídní není jistá, jestli se Ti ve třídě líbí, přijde mi jako fajn řešení zkusit jí povědět, jak to sama cítíš. Zároveň mám trochu obavu o Tebe, protože v podpisu píšeš, že si chceš ublížit. Přemýšlím, jestli máš někoho, s kým si o tomhle všem můžeš povídat? Představuju si, že toho na Tebe teď může být opravdu hodně a možná si nevíš rady, jak to všechno zvládnout. V takových chvílích bys na to neměla být sama. Když zmiňuješ právě ty psychology, napadá mě, jestli máš možnost mluvit třeba s některým z nich? Pokud ne, možná Tě napadne jiný dospělý, který by Ti byl oporou. Mohl by Ti pomoci i s tím, co Tě trápí – ohledně úzkostí nebo Tvých pocitů ve škole – a společně byste mohli najít řešení, jak to zvládnout.

Ráda bych Ti nabídla možnost obrátit se na nás - na telefonní linku nebo chat, kde bychom měli víc prostoru. Kontakt najdeš na našich stránkách (www.modralinka.cz).

Přejeme Ti vše dobré do dalších dní.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Zažíváš hodně náročných věcí a nedivím se, že Tě všechny už opravdu stresují. Jsem ráda, že sis v takovou chvíli dokázala napsat o pomoc.

Nejsem si jistá, jaký dotaz pokládáš. Nicméně mimo jiné zmiňuješ, že se snažíš zhubnout, ale nedaří se Ti to. Nevím, jak přesně to u Tebe vypadá, proto Ti nedokážu dát přesnou radu. Je normální, že každý má tohle trochu jinak. Zdá se mi ovšem moc důležité dodržovat pestrý jídelníček a mít k tomu třeba nějaký pohyb, který Tě baví. Můžeš se zeptat doma, jestli by Ti uměli poradit, jak se o sebe starat tak, abys byla zdravá a cítila ses ve svém těle dobře. Existují také takzvaní nutriční terapeuti, kteří Ti dokážou poradit, jak upravit svůj jídelníček. Můžeš doma probrat různé možnosti a uvidíš, co by pro Tebe bylo bližší.

Když je toho na nás víc, co nás stresuje, může být fajn nebýt na to sám. Jsem proto moc ráda, že máš po svém boku tři nejlepší kamarádky, se kterými se navzájem můžete podpořit, a současně své trápení sdílíš i s námi. Napadá mě, že situaci ve třídě, kam se Ti nedaří zapadnout, bys mohla řešit třeba se školním psychologem, výchovným poradcem, nebo Tvým oblíbeným učitelem. Mohli by Ti pomoct to lépe zvládnout a poskytnout Ti nějaké rady.

Je mi líto, že máš k tomu všemu zlomené srdce. Dovedu si představit, že takové pocity jsou hodně bolestivé. V závěru bych Tě proto moc ráda podpořila v tom, aby sis zkusila během dne všímat věcí, které Ti naopak dělají radost a Tvé trápení při nich třeba není tak silné. Může to potom být něco, na co se spolehlivě můžeš obrátit, když Ti bude těžko. Dopřát si můžeš i více odpočinku, abys mohla načerpat potřebné síly.

Držíme Ti palce a přejeme Ti hezké Vánoce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Nedivím se, že Ti taková změna ve Tvém chování a prožívání vadí a není Ti v ní dobře. Musí to být dost vyčerpávající a matoucí, když úplně nevíš, co za tím je.

Zmiňuješ, že se u Tebe nic nezměnilo. I pokud by Tě nic dalšího nenapadalo, občas se zkrátka může stávat, že na nějaká období je naše nálada horší a máme najednou méně energie. I přesto mi ale běží hlavou, jestli se u Tebe mimo spánek třeba nezměnilo něco dalšího - například doma, ve škole, mezi kamarády nebo v tom, jak trávíš svůj čas?

Projevy, které zmiňuješ, totiž mohou souviset i s tím, že je toho na člověka najednou moc, nebo ho něco tíží. Tělo a mysl Ti tak mohou dávat najevo, že potřebují více pozornosti a péče. Moc ráda bych Tě proto podpořila ve všímání si, jestli se u Tebe nálada a energie nějak proměňují, a jestli je to někdy alespoň o malinko lepší. Třeba by sis takto mohla všimnout věcí, které Ti pomáhají tato období lépe zvládat. Také bych Ti přála, abys na to nemusela být sama a mohla jsi s někým o svých pocitech mluvit. Napadá mě, jestli je ve Tvém okolí někoho, kdo Tě dokáže podpořit, a Ty sama by ses takovému člověku dokázala svěřit s tím, co se Ti děje? Někdo takový může být doma, nebo třeba ve škole, nebo v nějakém kroužku.

Také bych Tě v závěru moc ráda povzbudila v tom, že je normální jednou za čas taková období mít, a je v pořádku si dopřát více odpočinku a klidu, pokud si o něj Tvé tělo žádá. Pokud by pro Tebe ale byl tenhle pocit už příliš zatěžující, je v pořádku říct si o pomoc někomu blízkému.

Přejeme Ti klidné vánoční svátky.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Věřím tomu, že podobná místa v Tobě vzbuzují hodně nepříjemných pocitů a myšlenek, a nemusí Ti na nich být vůbec dobře. Je fajn, že myslíš na to, aby pro Tebe taková návštěva byla o něco snazší a mohla jsi potom s klidnou hlavou zvládnout i Tvůj koncert.

Z Tvé zprávy se mi zdá, že už z dřívějška máš zkušenost s podobným výletem. Přemýšlím, jestli jsi to tenkrát díky něčemu mohla lépe zvládnout? Možná si vzpomeneš na něco, díky čemu byly podobné výlety alespoň o něco málo příjemnější. Podobně Tě můžou napadnout i další věci a nástroje, které Ti pomáhají zvládat jiné náročné situace, se kterými si musíš poradit, a díky kterým je vždycky překonáš.

Je navíc úplně normální, že v místě s takovou historií se necítíme dobře. Napadá mě tak, jestli by sis pro sebe mohla získat podporu třeba někoho ve škole, s kým bys své pocity mohla sdílet? Je moc fajn nebýt na nepříjemné situace sama a možná to má právě někdo z Tvých spolužáků nebo kamarádů stejně jako Ty, navzájem byste si tak mohli být oporou. Po návratu se potom můžeš podpořit nějakou oblíbenou aktivitou, nebo něčím, co Ti obvykle přináší radost a můžeš díky tomu třeba chvilku myslet na něco hezčího a příjemnějšího. Může Ti pomoct i trávit více času s lidmi, které máš ráda, a kteří Tě spolehlivě podpoří.

Ráda bych Tě sama povzbudila v tom, abys k sobě byla laskavá, a pokud by pro Tebe návštěva byla hodně náročná, je v pořádku dávat si přestávky a myslet při tom zejména na sebe a svůj klid.

Přejeme Ti příjemné předvánoční dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že cítíš, že bys tu neměla být. Představuju si, jak osamělý pocit to pro Tebe musí být a co Tě k němu asi přivedlo.

Já věřím, že každý člověk má právě tím, jaký je, druhým spoustu co nabídnout. Každý člověk si totiž zaslouží příležitost na světě být se vším, co je jeho součástí, stejně jako Ty. Přirozeně se v životě stává, že můžeme mít touhu na sobě něco změnit, abychom více zapadli a je normální chtít k druhým patřit a vědět, že si nás váží. Stejně tak jsem ale přesvědčená, že takovou šanci si zasloužíš i s tím, jaká jsi právě teď. Někdy nějakou chvilku trvá, než lidé najdou místo, kam patří a cítí se tam dobře. Chci Tě ale moc podpořit, že i pro Tebe tu je a možná právě teď si žádá ještě trochu trpělivosti.

Přemýšlím, co by Ti mohlo dodat alespoň trochu ujištění, že Tě druzí mají rádi, a na tomto světě máš své místo. Může to být cokoliv Tě napadne, třeba i posdílet tuhle obavu s některým člověkem, kterého máš moc ráda Ty. Pocity sounáležitosti ale můžeš nacházet i při různých aktivitách, které Tě naplňují, a při kterých cítíš spokojenost a radost.

Moc bych Ti přála, abys na takové pocity nemusela být sama. Napadá mě proto, jestli máš ve svém okolí někoho, komu by ses s tím, co popisuješ třeba mohla svěřit, a trochu té tíze ulevit. Může to být kdokoliv, komu důvěřuješ. Třeba ve Tvé škole, rodině, kroužku... Můžeš zkusit oslovit i školního psychologa, pokud někoho takového ve škole máte. I on si s Tebou rád popovídá o všem, co Tě v životě trápí, a může Ti poskytnout pomoc.

Přejeme Ti mnoho štěstí.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuju, že se ptáš, když si něčím nejsi jistá. Určitě bych Ti nedoporučovala, aby sis piercing dělala doma. Bez dostatečné znalosti, jak to správně udělat a poté ošetřit, je vždy riziko, že se rána zanítí nebo že si jinak ublížíš. Zároveň se může dít, že rána po propíchnutí mírně krvácí nebo může otéct a je důležité, aby to někdo znalý správně ošetřil.

Pokud bys ráda piercing měla, existují piercingová studia, kde by to měl vždy provádět někdo se znalostmi a zkušenostmi. Zároveň tedy platí, že do 18 let věku potřebuješ souhlas rodičů na provedení piercingu a bývá vyžadovaná přítomnost rodičů při propichování. Může se někdy i dít, že Ti piercing není dovolen od odborníka kvůli věku, protože ve 12-13 letech není tělo ještě zcela vyvinuté a v určitých částech těla by piercing mohl být do budoucna problémem. To by Ti asi více objasnili ti, kdo se tím přímo zabývají.

Přejeme příjemné zimní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že si umíš říct o pomoc, když si s něčím nevíš rady.

Popisuješ situaci, kdy se kamarádce udělalo špatně ve chvíli, kdy zkoušela návod, jak omdlít, který našla na internetu. Vnímám, že Tě to, co se stalo, vyděsilo, a rozumím, že muselo být nepříjemné vidět kamarádku v takové situaci. My na lince nejsme lékaři, proto nejsem schopná situaci zhodnotit a pojmenovat, o co přesně se jednalo tak, jak by to zvládl lékař.

Pokud člověk zhluboka dýchá delší dobu, může dojít k tomu, že se mu točí hlava a následně může omdlít. Umím si představit, že Vás zajímalo, zda se to podaří a jaké to bude. Zároveň chci říct, že je potřeba dávat v takových situacích pozor na to, abyste se nezranily a neublížily si. Každý člověk na něco takového může reagovat jinak.

Pokud by kamarádka měla strach o své zdraví, případně se tento stav ještě někdy opakoval, bylo by fajn, aby se svěřila rodičům a vyhledala svého praktického lékaře, který by jí mohl lépe říct, co se stalo, a mohl by ji prohlédnout.

Přejeme Ti pěkné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s více věcmi a ceníme si důvěry, se kterou nám vše popisuješ. Zkusím odpovědět postupně.

Je mi opravdu líto, že Tvé předchozí zkušenosti se vztahy byly tak těžké. To sis nezasloužila. To, že máš strach z dalších vztahů je pochopitelné. Právě tak jako můžeme zažívat s druhým krásné chvíle, tak můžeme zažívat i ty zraňující. Je to nějaké riziko toho, že se druhému otevřeme a jsme si opravdu blízcí. Rozumím, že Tě můžou štvát lidi v okolí, u kterých se zdá, že jsou spolu „šťastní jako v pohádce“. Jak píšeš, pohádky jsou často tak dokonalé. Stejně tak u některých dvojic Ti to tak může připadat, ale realitou je, že nevidíš celou pravdu a jejich běžné dny i konflikty, které přinášejí horší chvíle. To je jisté, to patří k životu. Pravdou je, že stejně tak jako je velmi lidské a přirozené dělat chyby, a to i chyby a zmýlení se ve vztazích, tak je lidskou potřebou v těch vztazích být, bez nich to zkrátka tak úplně nejde. I když je taky normální a v pořádku, pokud nevyhledáváš tolik větší společnost. Někomu stačí dobrý kamarád.

Stejně tak občasné konflikty s rodinou, s mámou, se můžou dít. Slova, která v konfliktu slyšíš, můžou být velmi zraňující a mrzí mě, že se to děje. Zároveň to neznamená, že by Tě máma, nebo kdokoliv jiný, s kým jsi v konfliktu, neměli rádi. Bývá tam spousta emocí, kterými se nechávají obě strany strhnout a říkají věci, které je pak těžko vzít zpět. Pokud budeš mít chuť, tak se můžeš vrátit k tomu, kde to začalo mezi vámi „skřípat“. Až ucítíš, že emoce opadly (podobně jako jsi psala nám), tak se můžete s větším s klidem společně promluvit o tom, jak Ti v tom je, co se děje a co potřebujete znovu probrat. Někdy to může dobře zafungovat, někdy je potřeba ještě počkat, nebo na to jít jinak.

Pokud se ale necítíš doma dlouhodobě dobře, máš právo se ozvat, chtít to změnit, aby ses měla bezpečně a neměla jsi strach. Tvoje máma za Tebe má zodpovědnost a povinnost se o Tebe postarat, jsi ještě dítě. Pokud kolem toho máš nejisté, nepříjemné pocity, neboj se to probrat ještě s někým dalším. Budete mít víc prostoru k povídání a můžete spolu vymyslet, co zkusit udělat jinak, co je potřeba změnit, aby Ti v tom bylo lépe. Můžeš oslovit školní psycholožku anebo někoho jiného ve škole či jiného dospělého, kterého znáš. K podrobnějšímu povídání anonymně jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), můžeš buď zavolat nebo napsat na chat. Pokud by se situace s mamkou vyhrotila, máš možnost přijít i do některého krizového centra pro děti, mapu nejbližších najdeš zde: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra-stara-stranka/

I když se to teď zdá těžko představitelné, velmi pravděpodobně u Tebe přijde zase období, které Tě povede zpátky k rodině, přátelům, lidem, kteří Ti budou milí a budeš se s nimi chtít sblížit. Dej si na to čas. Potom, až budeš připravena tomu dát zase šanci, věřím, že zkušenosti, které ze vztahů získáš budou zase hodně jiné a snad i příjemnější – právě díky tomu, co už všechno o sobě i vztazích máš zažito. Důležité ale je na sebe nespěchat, nemusíš se pouštět do vztahu, který by byl nucený, ale do toho, ze kterého máš dobrý pocit. Přála bych Ti taky, abys mohla co nejvíce času strávit příjemně – možná to bude s kamarádkou, o které jsi psala, možná se budete častěji scházet, povídat, něco podnikat. Možná taky budeš chtít víc odpočívat anebo i dělat něco, co Tě opravdu baví. Co bys ráda dělala s mamkou? Můžeš jí to taky navrhnout. Můžeš se zkusit zamyslet – co jsi dlouho nedělala a lákalo by Tě to? Jak by to šlo udělat?

Hodně sil a co nejklidnější podzimní čas přeje

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že je pro Tebe takový nepředvídatelný a nezastavitelný pláč něčím nepříjemným, nebo dokonce trapným, a přál by sis, aby se to tak dál nedělo. Nedokážu Ti bohužel říct přesný důvod, proč tomu u Tebe tak je. Ale pokusím se Ti popsat některé z možností, které mě napadají.

Je možné, že Tvé oči produkují nadměrné množství slz. To se stává zejména v případě, kdy je jejich povrch z různých důvodů suchý. Především v zimních měsících, kdy jsou oči vystavené silnému a chladnému větru, se snaží přizpůsobit nepříjemnému prostředí (třeba právě slzením). Nejsme však odborníky, v tomto případě bych Tě proto odkázala na očního lékaře, se kterým bys svůj problém mohl probrat a prozkoumat, zda může jít právě o tuto variantu, nebo třeba něco jiného. Lékař by Ti mohl poradit, co by Tobě a Tvým očím ulevilo.

Napadá mě také, že někteří lidé přirozeně pláčou i v situacích, které tomu zdánlivě neodpovídají - právě třeba když se smějí, nebo řeší něco hodně důležitého. Je normální, když se lidské emoce projevují různým způsobem, obzvlášť ve Tvém věku mohou navíc být intenzivnější pocity zcela běžné. Na druhou stranu Ti ale rozumím, že se pro Tebe takové situace potom stávají o něco obtížnější na zvládnutí.

Pokud jsou pro Tebe popisované situace v něčem specifické, je úplně v pořádku si všímat, jaké pocity v Tobě vzbuzují. Může být užitečné si o nich popovídat s někým dalším. Třeba s někým, komu důvěřuješ a víš, že Tě vyslechne. Ráda bych Tě ale povzbudila i v tom, že pláč může být cenným nástrojem ve vyjádření a rozpoznání toho, jak se zrovna cítíme, a v životě nám tak může hodně pomáhat.

Přemýšlím nad tím, jestli je něco, co Ti ve chvílích silného pláče pomáhá. Můžeš si všímat co to je, a později toho třeba více využívat - mnohdy nám totiž pomáhá cítit se lépe, když jsme na obtížné situace nějak připravení.

Přejeme Ti mnoho sil do chladných podzimních dnů.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Tvůj dotaz nepovažuji za blbost, jelikož vnímám, že se na poradnu obracíš s něčím, co je pro Tebe důležité.

Z toho, co píšeš, se mi zdá, že podnikáš vše, co je ve Tvých silách. Samotnou Tě napadlo mamce více pomáhat a podle Tvých slov chápu, že jsi se už snažila s ní o tom mluvit.

Jak určitě víš, je jen mamčiným rozhodnutím, jestli Ti novou postel nakonec pořídí. Dokážu Ti proto poradit jen v tom, jak si o tom s ní můžeš třeba popovídat. Nejsem si jistá, jak jste o tom mluvily dosud, ale napadá mě, že bys jí mohla zkusit popsat, kvůli čemu se Ti na staré posteli nespí dobře, a naopak je pro Tebe lepší taková, jakou má ona. I to, jak důležité to pro Tebe je. Pravděpodobně i ona sama má nějaké důvody, proč zrovna novou postel kupovat nechce, podpořila bych Tě proto v tom si je vyslechnout. Můžete se potom třeba zkusit dohodnout na nějakých podmínkách, které by vyhovovaly vám oběma. Nebo společně vymyslet způsob, jak Ti co nejvíce pomoct v lepším a příjemnějším spánku.

Budeme Ti moc držet palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

věřím, že Tě zpráva o úmrtí zpěváka velmi zasáhla. Pokud 1D ráda posloucháš a jsi jejich fanynka, přijde mi pochopitelné, že teď v souvislosti s Liamovou nečekanou smrtí cítíš různé pocity. Přeci jen, díky svým písním a dohledatelným informacím o jejich životech, nám můžou být naši oblíbení zpěváci velmi blízcí. I když se neznáte osobně, dovedu si představit, že ve Tvém životě členové 1D hrají velkou roli. Je v pořádku si dát prostor na vyrovnání se s Liamovou smrtí a pobrečet si - pláč někdy od tíživých pocitů dokáže ulevit. Někdy může pomoci se i ze svých pocitů vypsat například do deníku. Nebo se i s Liamem pomyslně rozloučit - například zapálit za něj svíčku, vyhradit si pár minut, kdy na něj zavzpomínáš.

I když se hudební skupiny rozpadají a zpěváci ze světa odcházejí, důležité je, že jejich písničky tu navždy zůstávají. A díky tomu Ti 1D mohou i nadále přinášet radost a potěšení ve chvílích, kdy to budeš potřebovat.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn že si umíš říct o pomoc, když si nevíš rady.

Píšeš, že si nevíš rady s tím, co máš nosit, protože Ti současné oblečení nesedí a nové, které mamka donesla, taky není úplně ideální.

V průběhu dospívání se naše těla mění, oblečení nám nemusí sedět tak, jako dřív, a může se měnit i Tvůj styl a to, co bys ráda nosila a v čem se cítíš dobře. To je úplně v pořádku. Přemýšlím nad tím, čeho přesně se Tvůj problém týká a napadá mě několik věcí, které Ti můžu poradit. Pokud bys potřebovala dokoupit oblečení, ve kterém se budeš cítit dobře, můžeš poprosit mamku, abyste vyrazily na nákup společně a pár kousků můžeš doplnit. Je fajn přemýšlet i nad tím, co se dá s čím kombinovat a třeba zjistíš, že máš doma věci, které Ti sedí, máš je ráda a sama sobě se v nich líbíš.

Dál mě napadá, že je fajn chystat si oblečení dopředu, a ráno doladit detaily, aby ses cítila dobře dle své nálady daný den. Zároveň si říkám, že se nám občas děje i to, že máme ve skříni plno věcí a je fajn čas od času projít všechno, vytřídit, co nám nesedí nebo nám v tom není dobře, tím pádem se Ti bude i líp vybírat to, co si budeš chtít obléct. Zmiňuješ, že Ti Tvůj zadek přijde v nějakých kalhotách velký. Přemýšlím nad tím, jestli to je Tvůj kritický pohled, nebo je to třeba způsobené střihem, který Ti nesedí. Existuje velké množství střihů kalhot i sukní a můžeš při zkoušení zjistit, že Ti něco padne víc a v něčem se sama sobě tolik nelíbíš. Je fajn hledat si takové oblečení, ve kterém se sama sobě budeš líbit a bude Ti v něm dobře.

Pokud pro Tebe bude výběr oblečení stále výzva, můžeš poprosit o radu mamku nebo jinou ženu v rodině, aby Ti s tím pomohla. Je fajn se poradit i s kamarádkami a nebýt na to sama.

Přejeme Ti, ať je výběr oblečení zábava

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o situaci s pokojem a Tvým aktuálním zdravím. Jsi moc ráda za vlastní pokoj a nerada by ses odtud stěhovala zase zpátky. Mamka to po Tobě ale chce.

Nepíšeš, jestli chce Tvé přestěhování natrvalo anebo jen po dobu Tvé nemoci. Můžeš si zkusit ověřit, jestli jsi mamku dobře pochopila a jak to se stěhováním myslela. Mrzí mě, že Ti teď není dobře a zároveň řešíš nepříjemnou situaci. Říkám si, že možná má Tvoje mamka o Tebe teď, když jsi nemocná, větší starost, a proto by Tě měla u sebe raději blíž, aby věděla, jak se Ti daří. Zároveň je pochopitelné, že máš svoje důvody, proč bys raději zůstala ve svém novém pokoji. Můžeš se jí zeptat i na ty její, proč by byla radši za stěhování.

Až bude vhodná chvíle a budete třeba samy, neboj se mamce opakovat, že Ti na tom opravdu záleží a proč to chceš – podobně, jako jsi napsala nám. Když jí to bude srozumitelnější, snad bude větší prostor se na tom dohodnout. Můžeš jí třeba navrhnout i přestěhování „jen“ po dobu nemoci anebo to, že si přispěješ na postel/novou matraci, abys nespala jen na matraci anebo jiná další opatření, aby se mohly zmírnit její obavy. Můžeš probrat s mamkou jakékoliv další nápady ohledně toho máš, aby věděla, že Ti o to opravdu jde.

Držíme palce, aby to pokračovalo podle Tvých představ a zároveň jste si v tom s mamkou porozuměly.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přála by sis zhubnout, abys byla na baletě nejhubenější. Snažíš se být nejchytřejší, ale cítíš, že Ti to jde proti srsti. I když víš, že není nutné v něčem vynikat, touha po tom být nej se zdá být silnější. Myslím, že hodně lidí má snahu být v něčem nejlepší. Už jen pokud se o to pokoušíme a v něčem se zlepšujeme, může nám to přinášet radost. Je v pořádku jít si za svým cílem. Problém ale nastává v té chvíli, kdy už je snažení spíše na úkor nás samých, přináší nám trápení a ohrožuje naše zdraví.

Z Tvé zprávy tomu rozumím tak, že ses s tím, co Tě trápí, svěřila své lékařce. Je skvělé, že jsi o tom dokázala někomu říct a hledáš pro sebe porozumění. Zároveň jedna prohlídka k tomu nemusela stačit. Přála bych Ti, abys měla možnost si o tom, co Tě trápí, promluvit s někým do větší hloubky. A mít tak možnost prozkoumat, co Tě štve, a co bys možná chtěla mít jinak. A možná i přijmout sebe samu takovou, jaká jsi. Podobného prostoru by se Ti mohlo dostat například na sezeních s psychologem nebo psychoterapeutem. Povzbudím Tě tak k tomu, abys zkusila požádat rodiče o společné vyhledání odborníka. Případně pokud u Vás ve škole máte školního psychologa, můžeš jej oslovit i Ty sama.

Přijde mi také důležité zkusit se zamyslet nad tím, z jakého důvodu vlastně na balet chodíš? Co Ti to přináší? A na to se během tréninků soustředit. A spíše než vynakládat sílu na to být v něčem nej, objevit radost v samotném tanci. Užívat si to, co Tě baví, může být dost dobrý důvod k existenci.

Pěkné dny.

Modrá linka