Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Kamarádi

    Mám sociální fobii

    Ahoj aliku, trpím sociální fobií, chodím do 6. třídy a nevím jak se mám začít bavit s ostatníma ve třídě. Přijde mi že jsem hrozně vyloučená např. jsem slyšela jak se všichni baví o skupinovce (třídním chatu) já tam nejsem a slyšela jsem že jsou tam lidi do kterých bych to neřekla Např. k nám do třídy přišel tenhle rok nový žák, kvůli covidu jsme pořád byli doma ve škole skoro vůbec a slyšela jsem že je v té skupinovce taky. Mám jednu kamarádku která se se mnou ani nebaví. Většinou se baví o přestávce s někým jiným a když se s ní nechce nikdo bavit, tak se baví se mnou. Kromě toho mě pomlouvá za mými zády. Na online hodině se mě učitelka zeptala na otázku, já jsem nebyla jistá jestli vim správnou odpověď tak jsem se bála zapnout si mikrofon. Učitelka se zeptala jestli mi funguje mikrofon a hned na to ta kamarádka řekla:„ Jí funguje mikrofon, jenom na těch hodinách není." Bylo mi hrozně, všichni vědí že se bavím jenom s ní a když to takhle řekla vypadalo to, jako kdybych jí řekla že tam nejsem. Vůbec jsem nepochopila proc tohle má zapotřebí. Asi tyden po tom jsme šli zase do školy, ale já jsem se jí hrozně bála něco na to říct, tak jsem mlčela a dělala že jsem na té hodině opravdu nebyla a že to co řekla je naprosto v pohodě. Chodím cca půl roku k psychologovi, ale zatim mi to vubec nepohlo. Hrozně moc bych se chtěla aspoň trochu začlenit a najit si kamarády kteří mě nebudou pomlouvat, ale jak?

    Jinak moc se omlouvám že je to tak dlouhé. Laura

    Laura, 12 let, 13. ledna

    Ahoj Lauro,

    vnímám, že jsi plná toho, co nyní prožíváš - a vůbec se tomu nedivím. Mít kamarády, být součástí jejich světa, je moc důležité. Zkusím spolu s Tebou přemýšlet o tom, jak se více začlenit. Vážím si důvěry a otevřenosti, se kterou jsi všechno napsala.

    Vždycky pomáhá, když člověk má někoho, kdo je při něm, je mu nablízku, a propojuje ho s ostatními. Ty máš kamarádku, je to ale kamarádka s "ale" - baví se s Tebou, ale jen když se s ní nechce nikdo jiný bavit, a nestojí při Tobě, kdy je potřeba, právě naopak. Napadá mě, co kdybys té kamarádce řekla, nebo napsala, že se Tě její jednání dotklo a že bys chtěla jiné kamarádství? Myslím, že i když na to nepřistoupí, nic velkého se nestane, protože se kamarádsky moc nechová. Můžeš také hledat mezi ostatními, jestli je tam někdo, ke komu by ses cítila blíže, a zkusit s ním navázat bližší vztah třeba tím, že mu na sociální síti napíšeš - třeba jak se má, nebo se na něco zeptáš apod. Můžeš také třeba rovnou požádat i o přidání do skupinovky, pokud budeš chtít. Vím, chce to odvahu a je to trochu risk, ale stojí to za to už jen pro ten pocit, že jsi něco udělala.
    Může se stát, že ve třídě bude stále obtížné najít někoho blízkého nebo se začlenit. Nebylo by špatné si hledat kamarády i jinde, třeba na jiném chatu, v jiné skupině - například podle Tvých zájmů. Tak můžeš zažít pocity kamarádství a sounáležitosti s jinou skupinou. Potom se začneš i chovat jistěji, což může pomoci v ostatních vztazích. Navíc Tobě samotné bude líp, protože budeš mít „svoje“ blízké lidi.
    Lauro, je moc dobře, že chodíš k psychologovi. Neboj se mu říct, že Ti to nepomáhá, říct mu, co bys potřebovala. Můžeš se s ním bavit i o tom, co jsi napsala nám. Mohli byste to probrat podrobněji a vracet se k tomu.

    Moc přejeme, aby bylo líp.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dárek

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám málo peněz, nejsem nějaký chamtivý žebrák kdo by potřeboval hodně peněz, ale já mám v tuhle chvíli asi 130 kč. Rodiče mi kapesné dávají 100 kč za měsíc a to mi na všechny věci nestačí (kupovat sama si musím například dárky pro kamarádky a podobně). Jak si mám na něco vydělat? Nechci jenom prosit prosit a prosit. Moc děkuji za radu <3

    holka, 10 let, 14. ledna

    Zdravím tě,
    tolik peněz na měsíc není málo. Zkus místo drahých dárků koupit třeba bavlnky a udělej kamarádům náramky přátelství:

    Nebo zkus květiny z papíru – papírové origami:

    Kamarádi

    Kamarádky na sebe žárlí

    Mám 3 nejlepší kamarádky, který se jmenují Anička, Julie, a Stáňa. Mám je velmi ráda, ale někdy nestíhám, se každý věnovat. Holky se navzájem nemusí, což mě štve. Vždycky, když se věnuji jedné, tak se ty ostatní naštvou, a říkají že mě už nemají rádi. Už s toho šílím. Oni ale neví že taky mám svůj život. Mám s ni mi promluvit? Budu ráda za odpověd’.

    holka, 10 let, 11. ledna

    Ahoj,
    tvá situace je opravdu nezáviděníhodná a rozumím tomu, že tě to trápí. Zejména když máš obě kamarádky stejně ráda a nechceš jednu upřednostňovat před druhou. Doporučovala bych ti, abyste si sedly všechny čtyři dohromady a upřímně si to vyříkaly. Řekni jim, že je máš obě stejně ráda, nechceš mezi nimi dělat rozdíly a nechceš ani o jednu z nich přijít. Pokud se ale nedokáží snést, musíš jejich společnost společnost střídat. Řekni jim, že je pro tebe tato situace těžká a že nevíš, jak ji máš jinak řešit, než že se jim budeš věnovat střídavě. Klidně je můžeš požádat, ať ti nabídnou jiné řešení. Tak se alespoň lépe vcítí do tvé situace a lépe pochopí, jak se cítíš a jak těžké to pro tebe je. Stejně tak můžeš zdůraznit, že opravdové kamarádky tě nebudou vydírat tím, že už tě nemají rády, pokud se náhodou věnuješ právě někomu jinému. Určitě pochopí, že se nemůžeš rozkrájet na tři kousky a že tě svým chováním staví do neřešitelné situace.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Kamarád má špatné období, jizvy

    Dobrý den,
    předem děkuji že se mi věnujete a věnujete mi svůj čas.
    No, kazdopadne mam takou neprijemnou vec v zivote,
    je jich sice vic, ale na jednu bych potrebovala radu.
    Mam kamarada se kterym mam opravdu dobry vztah, ale on ted ma spatne obdobi, ublizuje si a ma po tele jizvy jen se chci zeptat, chtela bych mu nejak pomoct, ale nevim co mam delat, protoze nevim jestli mu treba nebude vadit kdyz mu reknu at to nedela nebo takhle. (Predem rikam, jeho rodice se s nim o tom bavi, pravidelbe navstevuje psychologa myslim)
    Dekuji opravdu moc za radu.

    holka, 13 let, 8. ledna

    Ahoj,

    chápu, že si o kamaráda děláš starosti a přemýšlíš, jak bys mu mohla pomoci. Je moc fajn, že o tom mluví s rodiči a s psychologem. Mít takovou péči je důležité. Myslím si, že to hlavní pro kamaráda už děláš - přátelíš se s ním, jsi tu pro něj, trávíš s ním čas, zajímáš se o to, jak mu je. To všechno má velký význam. Nemusí to být o tom, že mu přímo řekneš, co má a nemá dělat. Takové přesvědčování obvykle nefunguje. Můžeš mu upřímně povědět, že o něj máš strach, zeptat se ho, jak se cítí, a nabídnout mu, že spolu můžete mluvit o tom, co ho trápí, když bude chtít. Můžeš se ho taky zeptat, co by teď od Tebe nejvíc potřeboval. Je prima, že má takovou kamarádku, jako jsi Ty. Pokud bys to celé chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Chtěla bych ho jen jako kamaráda

    Ahoj, mám jeden takový problém a potřebovala bych poradit.
    V září jsem začala chodit na gympl, všichni jsme tam byli noví a nikdo s nikým se neznal. To se ale změnilo na adapťáku, všichni jsme se tam myslím dobře poznali a našla jsem si tam hodně kamarádů. Potom mi ale napsal jeden kluk, že se mu líbím. Sice jsem říkala, že jsme si všichni dobře poznali, ale přesto jsme se znali jen pár týdnů. A navíc, když pak k tomu napsal, že jsem se mu líbila od prvního dne a to o mně nevěděl VŮBEC nic, takže mi došlo, že to všechno bylo kvůli vzhledu (ne, že bych si myslela, že jsem nějak hezká). Ale na druhou stranu musím přiznat, že mě se také líbil. No a jak šel čas, pořád jsme si psali atd. a já zjistila, že je to vážně hrozně milej a fajnovej kluk, ale také jsem zjistila, že ho beru jen jako kamaráda, ale on mě bere, jako něco víc. Nechci mu lhát, ale zároveň mu ani nechci ublížit. Prosím, poraďte mi, co mám dělat. Děkuji.

    holka, 13 let, 10. ledna

    Ahoj,
    v první řadě bych si dovolila nesouhlasit s tím, že pokud ti onen spolužák napsal, že ses mu líbila už od prvního dne, muselo to být nutně kvůli vzhledu. Láska na první pohled bezpochyby existuje a nemusí být vůbec založena pouze na vzhledu. To, že je ti někdo sympatický, je výsledkem koktejlu mnoha faktorů... jak ten člověk působí, jak vystupuje, jak se chová, jak mluví a podobně. Dojem na tebe může někdo udělat už po několika minutách (a stejně tak se během pár minut mohou rozvinout i antipatie k někomu).
    Zároveň oceňuji, že se k němu snažíš chovat fér a pokud k němu necítíš lásku, nechceš mu dávat marné naděje. Určitě by bylo dobré, kdybys zůstala i dál upřímná. Možná bude tvůj kamarád trochu zklamaný, ale rozhodně mu upřímnost ublíží méně než falešné naděje a lži. Jestliže tedy na toto téma přijde řeč, řekni mu upřímně, že je ti to líto, ale necítíš k němu to samé jako on k tobě. Zdůrazni ale, že si ho vážíš, máš ho ráda a nechtěla bys o něj, jako o kamaráda, přijít. Možná se časem tvé city k němu změní, anebo ne, ale zůstanete přáteli - a to vůbec není málo.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Jak se zeptat, jestli můžeme být kamarádi?

    Dobry den nebo ahoj je mi 12 let no a libi se mi jeden kluk ktery prisel tenhle rok do tridy.Nevim jak s nim promluvit vsechny devcata se s nim bavili ale ja jedina ne.Nevim jak se ho zeptat ci muzeme byt kamosi nebo ci by mi nechcel dat instagram.Dekuji

    holka, 12 let, 7. ledna

    Ahoj,
    myslím, že jen málo kamarádství vznikne tak, že se jeden člověk zeptá druhého, jestli nebudou kamarádi. Kamarádství a případně přátelství musí vyplynout z toho, že jsou si dva lidé sympatičtí, je jim spolu dobře, důvěřují si a podobně. Postupně se buduje a sílí. Prvním krokem k němu je určitě to, že se spolu začnete bavit. Seber proto odvahu a zkus se se spolužákem začít bavit. Zeptej se ho, co rád dělá ve volném čase, jaké má koníčky, co ho baví, nebo si s ním klidně můžeš začít povídat „jen“ o tom, co se děje ve škole. Jestliže si spolu budete mít co říct a bude vám to oběma příjemné, začnete se kamarádit přirozeně a nebudeš se ho na to muset ptát, protože to vyplyne samo.
    Držím ti palce!
    Bára

    Kamarádi

    Jak najít pravé kamarády

    Ahoj
    Když jsem byla menší chodila jsem do různých kroužků např. Gymnastika nebo koně. Ale nikdy se mi tam nelíbilo, protože tam vždy byly holky které mě odstrkovaly a nebo se mi posmívaly. Horší to bylo na táboře, protože tam byla partička holek které se mi posmívaly a pak i moje spolužačka nevím sice proč, ale bylo to tak někdy, když jsem něco udělala špatně začaly se řechtat a to jsem měla vždy slzy v očích. Nechtěla jsem tam jezdit a ikdyž jsem to řekla mamce tak mě tam stejně šoupla se spolužačkou. Nevím proč nemám kamarády vždycky jsem si myslela že je to jak se chovám, ale teď si myslím že je to jak vypadám. Ctěla bych si najít "pravé" kamarády. Sice mám dvě, ale ony bydlí o vesnici dál i když se s něma nestýkám tak jím málokdy napíšu...Ve škole taky nikoho nemám a aby se se mnou někdo bavil tak ze sebe dělám blbečka třeba skáču před celou třídou aby si mě někdo všiml. Když něco potřebuju vůbec mě neposlouchají a já se cítím neviditelná. Jednou jsem se pohádala se spolužačkou z tábora a chybu jsem udělala já jelikož jsem jí tam naflákala milion hnusných zpráv (někdy si říkám že si to zasloužila za ten tábor) nikdy na to nezapomenu. A potom přišla ta hruza...mojí mamce zavolala od spolužačky mamka a já jsem se zhroutila...mamka byla úplně naštvaná, prý spolužačka brečela atd. Šmejdila mi do mobilu, nebylo to moc příjemné našla tam taky nehezké věcy jak jsem psala hnusně na skupinu (tehdy jsem byla naštvaná) atd. Po pár týdnech co se mamka začala se mnou bavit vyspovídala jsem se jí a vysvětlila, že jsem to tak nemyslela. Mamka mi na to nic neřekla. Když jsem spala a (mám to tak do teď) brečela jsem. Nikdo mi nevěřil, že mě šikanovaly (nevím jestli to byla šikana ale bylo to blízko k tomu) ani mamka vždycky jsem jí říkala jak se mi posmívali atd. Přemýšlela jsem že bych napsala od spolužačky mamce a vše jí vysvětlila, jasně, že byla chudáček, ona a všichni ostatní, na mě se nikdo ani nepodíval. Vím že to bylo dávno před dvěmi lety, ale pořád to není za vyřešené. Sice jsme na to všichni zapomněli kromě mě. A proto mám tady otázku jak bych si mohla najít kamarády nějakou radu? Vím je to blbá otázka, ale i tak.Předem děkuji za odpověď (omlouvám se za gramatické chyby)

    holka, 13 let, 6. ledna

    Ahoj,

    Tvá otázka není ani trošku “blbá”, naopak je správná a divila by ses, kolik Tvých vrstevníků takovou či podobnou otázku řeší stejně jako Ty. Je fajn, že nad tím vším přemýšlíš a píšeš do poradny, je dobře i to, že to doma probíráš s mamkou. Je potřeba, aby rodiče věděli, s čím vším se ve škole i jinde potýkáš, a jaké myšlenky Ti běží hlavou, takové sdílení pomáhá vzájemnému pochopení a rodinné soudržnosti.

    Nemyslím, že by to, jak se k Tobě ostatní chovají, se odvíjelo od Tvého vzhledu, spíše máš pravdu v tom, když sis myslela, že to závisí na Tvém chování k druhým. Jsi-li temperamentní a vznětlivá, nech od svého rozhořčení uplynout nějaký čas, než zareaguješ. Pak nemůže dojít k tomu, kdy si na Tebe stěžovala maminka kamarádky, nejspíš právem. Platí známé přísloví: Nedělej druhému nic, co bys nechtěl, aby ostatní dělali Tobě. Čili nejdřív se zamyslet a pak teprve konat. Také se říká, zatoulaného psa a vyřčené (napsané) slovo nezavoláš zpátky. Pak Ti to zbytečně může být líto, takže se zkus z toho, co jsi sama prožila s kamarádkou a její maminkou poučit a jinak už to nechej za sebou, chybami se člověk učí.

    Pokud budeš společenská, komunikativní, vstřícná, otevřená, upřímná, chápavá, svá, určitě si časem srdce některých vrstevníků dobudeš a najdeš pravé kamarády. Pokud by se to nedařilo ani za změněných podmínek, pak je možné se také obrátit na školního psychologa/pssycholožku či výchovnou poradkyni/poradce.

    Přejeme Ti, ať si brzy najdeš ty pravé kamarády a ať se Ti v roce 2021 daří,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Být lepší řečník

    Ahoj mám trochu problém s komunikací s kamarády a tak vždy mi přijde, že toho s kamarádama ze školy namluvím jako jediná nejmíň snažím se s nimi komunikovat víc, ale moc mi to nejde přijde mi, že s lidmi přez internet a s rodinou toho namluvím víc než s těmi co mluvím naživo a nejsem s nimi 24h jako s rodinou. Co mám dělat abych se s nimi víc rozmluvila? Nevím jestli jsem to napsala srozumitelně... A dík za odpověď

    holka, 4. ledna

    Ahoj,

    a ano, rozumím, popsala jsi to, co Tě trápí přesně a srozumitelně. Je fajn, že si problém uvědomuješ a snažíš se na něm pracovat, to velmi oceňuji. Zároveň Ti mohu napsat, že se zdaleka nejedná pouze o Tvůj problém, ale jde již o problém celospolečenský, daný užíváním technologií, které omezily přirozené a osobní kontakty mezi lidmi a lidé obecně ztrácejí schopnost mezi sebou komunikovat.

    Dělej dál to, co děláš, tedy snaž se o co nejčastější osobní komunikaci. Můžeš si i připravit jakési body, o kterých se začneš s vrstevníky bavit. Třeba zajímavý film, který jsi viděla, knížku, kterou jsi četla. Můžeš se pokusit je také pobavit historkami z vašeho domova, které si jako správný vypravěč můžeš i trošku “přibarvit”. Ničím jiným než takovým tréninkem, kdy se o komunikaci budeš snažit, nedosáhneš zlepšení. Zpočátku můžeš třeba zkusit mluvit s jedním, dvěma spolužáky a nesnažit se hned se prosadit ve velké skupině. Pomoci také může četba knížek, která rozvíjí řečové schopnosti.

    Přejeme Ti, ať se Ti daří otevřená komunikace s vrstevníky,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak podpořit kamaráda

    Ahoj Alíku můj kamarád má holku které je čtrnáct a jemu je šestnáct z ničeho nic matka jeho přítelkyně je začala podezřívat že měli pohlavní vztyk a když tomu tak není její matka mu každý den volá a vyhrožuje že půjde k soudu a že jeho matku zavřou a taky že je pedofil kamarád to ale psychicky nezvládá a často když spolu voláme začne z ničeho nic nadávat a nebo se rozbrečí nevíš jak bych ho mohl nějak podpořit děkuju za odpověď

    kluk, 13 let, 1. ledna

    Ahoj,

    chápu, že máš o kamaráda starost, když víš, že se trápí, a přemýšlíš, jak bys ho mohl nějak podpořit. Myslím si, že to nejdůležitější pro něj už děláš - jsi tu pro něj, vyslechneš ho, zajímáš se o to, jak mu je. To je moc důležité. Je fajn, že má kolem sebe někoho takového. Dovedu si představit, že je to pro všechny náročná situace, se kterou si úplně neví rady. Chápu, že není vůbec příjemné, když kamarádovi matka jeho přítelkyně vyhrožuje soudem a nadává mu, že je pedofil. Z mého pohledu, by se do řešení situace měli zapojit hlavně rodiče Tvého kamaráda, kteří ho mohou podpořit a postavit se za něj. Pokud by chtěl, může to kamarád vše anonymně probrat s námi na Modré lince - na chatu, telefonu nebo Skypu. Kontakty najde na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Přeji, ať se situace brzy uklidní,

    Modrá linka

    Kamarádi

    S naším kamarádstvím je konec

    Ahoj,
    Už je to nějaká doba, co jsem sem psala. Bohužel dneska sem budu psát ohledně té stejné věci. Nevím jestli k mému poslednímu dotazu máte přístup, tak to radši znova trochu vypíšu.

    Naposled, co jsem sem psala, jsem psala o tom, že jsem se zamilovala do nejlepší kamarádky a bála jsem se, že je kvůli tomu mezi námi navždy konec.

    No a o tom chci dneska psát. Je mezi námi navždy konec, ale já nechápu proč.. Myslela jsem si, že jsme spřízněné duše, nebo to jsme si aspoň říkávali. Ale nikdy ve snu by mě nenapadlo, že jsem pro ní byla tak málo důležitá. Takhle, napíšu, jaký to mezi námi bylo v poslední době, vlastně od toho října. No, na konci října to mezi námi všechno vyvrcholilo, jak jistě víte z minulé zpovědi, bylo to v podstatě kvůli mé žárlivosti. Sice jsme se k sobě po pár dnech vrátili, ale naše přátelství už nebylo to samé, co předtím. Furt jsme se hádali, ona mi evidentně přestala úplně věřit, cítila se zrazená. Já doteď úplně nechápu proč, což je asi chyba no.. A někdy v polovině listopadu mi psala (no jakože od konce září jsme spolu mohli komunikovat jen přes počítač nebo mobil, protože bydlíme každá v jiném městě a rodiče nás nechtěli kvůli koroně nikam pustit), že už se mnou nechce trávit čas, že jí hrozně vadím a ona nechápe proč. Pár dní si dala pauzu a pak z ní vypadlo to, že je to asi kvůli tomu, že jsem hrozně nepředvídatelná, že mi nemůže věřit, pak zase zmizela na pár dní. Ale všem ostatním odpovídala, jen mě ignorovala. No a během víkendu toho na mě bylo moc, byla jsem smutná z toho, že si mě pravděpodobně bloknula, nemohla jsem spát, dohromady asi pět dní v kuse jsem probděla.. rodiče ze mě byli na nervy a pak mi v neděli večer málem umřel kámoš.. (abych to trochu vysvětlila, on si vzal drogy a přehnal to a já se fakt bála, že je po něm.. kámoši, co tam s ním byli byli strašně vystrašení a volali, co mají dělat.. No a jak toho na mě bylo moc, tak jsem napsala té své “nejlepší kamarádce“ jak se má, aby si mě vyslechla, i když to asi bylo sobecké no, já nevím. (Ale já to nikomu jinému napsat nebo říct nemohla, protože jsem nechtěla aby kámoše zavrhli za to, že bere drogy. A ona byla jediná moje kamarádka, která o tom věděla a nezavrhovala ho za to.) No večer už neodepsala, odepsala mi až ráno, s tím co zas chci. No a v tu chvíli.. jsem byla tak strašně naštvaná, smutná, zklamaná, zoufalá a bůhví co všechno, z její reakce.. (prostě jsem čekala, že odpoví slušně, že se zeptá co se děje a řekne, co se stalo, že mě ignorovala.) Ale ono ne, dalo by se říct, že jsem vybuchla, i když ve skutečnosti jsem spíš jen rozbrečela a cítila hroznou beznaděj a nechápala jsem jak na mě může být taková. (Začala jsem se sama sebe ptát jestli jsem pro ní aspoň trochu důležitá.) V bouři emocí jsem jí napsala, že je mezi námi konec, že jí na mě nezáleží, že jsem od ní čekala víc (ve smyslu, že se ke mně aspoň bude chovat slušně). No jak je asi zcela jasné, odpověděla podobným stylem. V podstatě mi napsala, že není lesba, že to musím pochopit, že se mnou byla protože jí bylo líto, že jsem do ní zamilovaná a nechtěla mi ublížit víc, než bylo potřeba, že jsem jí zklamala, že si myslela, že jsem dobrý člověk, ale teď jsem pro ní už jen manipulátor a zrádce. A celkově prostě dala mi co proto. A pak si mě všude zablokovala. Jak se dá asi čekat, úplně mě odrovnala. Neměla jsem slov, přišlo mi, že se mi zhroutil celý život. No a vzhledem k tomu, že moje rodina věděla, že se mnou něco je, tak jsem si ten den řekla, že jim to řeknu, že vlastně pokud to budu držet v sobě a nikomu o tom neřeknu, tak se asi psychicky zhroutím a zabiju se. Naštěstí všichni to vzali dobře, za to jsem jim neskutečně vděčná a asi díky nim tu teď pořád ještě jsem. Ale problém je, že já nevím jak zapomenout. Moje pocity k ní furt nevyprchali, vracejí se. Všechno se to vrací. A já kvůli tomu nic nezvládám, nezvládám žít život, věčně jsem zavřená doma, v pokoji. Nechci se v ničem angažovat, ani Vánoce jsem si nedokázala užít, i když je zbožňuju. Se svými kamarády ani nechci být, s nikým prostě. Jen s ní. A tak jí občas stalkuju, ale ona není hloupá, vždycky na mě přijde, zná mě moc dobře na to, aby na to nepřišla.. No a já se ptám, co mám dělat? Co mi pomůže se cítit líp? Co mi pomůže zapomenout? Jak se z tohohle stavu mám dostat a jak mám být šťastná? Cítím se jako člověk, co si tenhle stav stejně zavinil sám..

    holka, 14 let, 31. prosince 2020

    Ahoj,

    Tvůj říjnový dotaz jsem četla, mám proto představu, co se mezi Tebou a kamarádkou tehdy odehrálo. Chápu, že je to pro Tebe teď hodně náročné, vypořádat se s tím, že Tě od sebe odstřihla, a nechce s Tebou být kontaktu. Vnímám, že se z celé Té situace do jisté míry i obviňuješ.

    Z toho, jak to popisuješ, si nemyslím, že sis to zavinila sama. Vlastně bych řekla, že to není ničí vina nebo chyba. Z mého pohledu jde spíše o to, že ohledně Vašeho vztahu teď Ty i kamarádka zažíváte hodně silné pocity – Ty jsi do ní zamilovaná a jsi nešťastná z toho, že s Tebou teď nechce být ani jako Tvoje holka ani jako kamarádka. Ona to, co se mezi Vámi odehrálo, z nějakého důvodu zase pochopila jako zradu a manipulaci. Chápu, že je to pro Vaše přátelství náročná zkouška. V takovém období se stává mnoha lidem, že někdy v beznaději a „bouři emocí“, jak píšeš, bouchnou, hodně se pohádají, a navzájem si tak řeknou nebo napíšou věci, které tomu druhému ublíží. To je lidské.

    Bohužel, nedokážu předpovědět, jak se to bude vyvíjet dál. V tuhle chvíli to chce asi hlavně čas – časem se všechny ty pocity, které byly hodně intenzivní, trošku zmírní a člověk tak může o věcech přemýšlet s jasnější hlavou. V tomto ohledu Ti proto nedokážu dát o moc jinou radu, než jsi od nás dostala v říjnu. Ptáš se, jak zapomenout, co Ti pomůže cítit se líp, jak být zase šťastná. Neexistuje zaručená rada, jak na někoho zapomenout – citům se často dá jen těžko poručit. Zároveň věřím, že můžeš být zase šťastná a cítit se líp. Asi to bude postupný proces, ve kterém může hrát velkou roli už zmíněný čas a podpora od druhých lidí. Připadá mi důležité, abys to, jak se cítíš, s někým sdílela – když se někomu svěříme, často to přinese trochu úlevy. Proto bych chtěla moc ocenit, že jsi o tom pověděla rodině, i když to pro Tebe asi nebylo jednoduché. Je moc fajn, že kolem sebe máš blízké lidi, kteří jsou tu pro Tebe za všech okolností. Přemýšlím taky, jak Ti bylo, když jsi všechno to, co se v Tobě odehrává, sepsala do tohoto dotazu nám, jestli i to nebylo trochu úlevné. Ráda bych Tě podpořila, abys zkoušela hledat činnosti, které Ti přinášejí radost a které dovedou alespoň na chvíli odvést bolavé myšlenky a pocity. Může to být třeba sport, kreslení, hudba, filmy, pečení, tanec, hry, knížky…Kdybys to celé chtěla ještě probrat – můžeš se nám ozvat na Modrou linku - po chatu, telefonu nebo Skypu. Kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme Ti palce, aby ses cítila líp,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Urážlivá kamarádka

    Ahoj, alíku a spol. Moje kamarádka mě někdy čas od času ignoruje a já to tak nějak zpracovávám když ale někdy odejdu za jinýma kamarádkama se kterýma se spíš bavím já tak se okamžitě urazí a píše si do svého bločku jak ji nikdo nemá rád a jak ji všichni ignorují a podobně jako by se svět točil jen kolem ní a mě to vážně štve a nevím co dělat jestli ji to mám takle říct. Ají s ní sedím v lavici. Rozhodně bych ji to říct chtěla ale v klidu protože se dokáže naštvat úplně kdykoli.
    Moc děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 19. prosince 2020

    Ahoj,

    chápu, že Tě chování kamarádky štve a přemýšlíš, co by se s tím dalo dělat. Umím si představit, že není příjemné, když se urazí pokaždé, když se bavíš s jinými kamarádkami a zároveň Tě čas od času ignoruje - to musí být matoucí. Připadá mi v pořádku, když jí upřímně povíš o tom, co Tě na jejím chování trápí. Na přátelství musí být dva, nefunguje to, když se problémy snaží řešit jen jeden. Můžete si zkusit promluvit o tom, co byste od sebe navzájem potřebovaly, abyste se ve Vašem kamarádství cítily dobře. Počkat si na nějakou klidnou chvíli, jak sama píšeš, mi připadá jako dobrý nápad.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Nechutné hlasovky od „kamarádů“

    Ahojte po delší době. Tentokrát mi do života přišel problém s kamarádama. Někdy před letníma prázdninama jsem začal volávat s kamošema ze třídy. Měl jsem pocit že jsme mezi sebou upřímní no později někdy před měsícem jsme se nepohodli a mě vyškrkli. Ve škole máme střídavou výuku minulý týden jsem do školy chodil. S kamarádama jsem se usmířil no tento výkend mi začali posílat hlasovky že jsem debil že se nebudou kamarádit s někým kdo kouká na anime. Dále posílali takový ty děcký hlašky jako třeba ojiždím ti mámu atd. Mám z toho divný pocit s kým sem se bavil a jak to bude dál co budu chodit do školy. Nejlepší je že jsem si myslel že jsme na úrovni no ty hlasovky mi ukázali opak. Bojim se že začne něco jako šikana proto bych chtěl radu jak se zachovat. Plus jsem kvůli tomuhle ztratil polovinu kamarádů což se mi ještě nestalo. Celý víkend jsem probrečel co to dělají.

    kluk, 14 let, 14. prosince 2020

    Ahoj,

    je mně líto, že se topíš v takových problémech, že jsi dokonce celý víkend probrečel. Netuším, jak je to s Tvými kamarády doopravdy, neznám je, ale posílat takové hlasovky, jaké jsi popsal, je nechutné. Najednou (ne)víš, s kým ses kamarádil, to musí být pro Tebe hodně těžké.
    Neměl bys s těmito myšlenkami zůstávat sám, ale svěřit se, nejlépe rodičům, abys s nimi mohl sdílet a lépe ustát eventuální problémy. Měli by vědět, co se děje, aby Ti mohli pomoci. Buď oni nebo nějaký jiný dospělý, komu důvěřuješ, např. babička, děda, strýc, oblíbený učitel/ka, školní psycholog, pokud ho ve škole máte. Je na místě, abys jim ty hlasovky ukázal. Pokud by skutečně začala šikana, je třeba ji tvrdě utnout hned zpočátku, dát hned najevo, že je to něco, co se Ti nelíbí, a že se budeš bránit, popřípadě i s podporou dospělých, rodičů a učitelů, eventuelně policií.

    Přejeme Ti ty správné kamarády.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Sestřenice mě ztrapňuje

    ahoj alíku.
    ve třídě máme jednu nafoukanou holku (mojí sestřenici).A ta když se mi stane něco trapnýho tak si to zapamatuje a pak mě před všemi ztrapní když odvypráví mé trapasy svou verzí.Fakt už nevím co stím.Třeba dneska po obědě jsme se převlíkali a byli na odchodu a sestřenice řekla že když brečím jsem vzteklá a řvu na celej barák což neni pravda.
    Fakt nevim co s tim hrozně mě to štve a nevím jak jí to oplatit.Už se to děje od doby kdy spolu chodíme do školky
    snad mi poradíš.
    Měj se a ahoj

    ta ztrapněná, 7. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o své sestřenici, která Tě neprávem zesměšňuje a ztrapňuje před ostatními. Říká o Tobě něco, co není pravda a věci si domýšlí.
    Vůbec se nedivím, že Tě to štve. Máš plné právo na to být kvůli tomu rozzlobená. Hodně lidí na Tvém místě by s tím chtělo něco dělat, podobně jako Ty. Je dobře, že jsi nám napsala. Nezasloužíš si, aby o Tobě Tvá sestřenice říkala něco, co není pravda a ovlivňovala Tvé další kamarády a okolí. Píšeš, že už se to děje dlouho. Přemýšlím, že oplácením, jak píšeš, by se to dlouhodobě nevyřešilo, i když rozumím, že máš chuť to udělat. Nevíme, proč to Tvá sestřenice dělá. Možná máš něco, co ona ne, možná to souvisí s kamarády, které chce nějak získat, možná úplně něco jiného, důvodů může být hodně.

    Někdy bývá těžké tomu, co Tě zraňuje, čelit sama. Proto mě napadá, že bys mohla zkusit popřemýšlet o někom v Tvém okolí (sourozenec, Tví rodiče, někdo jiný z rodiny anebo Tvá dobrá kamarádka) a společně jít za Tvou sestřenicí s vysvětlením, že už to tak dál nechceš. Můžeš jí to popsat podobně jako nám a říct, co přesně Ti vadí, co by měla změnit. Může se to zdát těžké, ale za pokus to stojí. Můžeš si taky zkusit vymyslet věty, které můžeš použít, kdyby se ta nepříjemná situace opakovala, např.: „To, co říkáš není pravda, přestaň s tím.“ Můžeš kdykoliv odejít, pokud Ti to bude zase nepříjemné. Pokud bys celou situaci chtěla podrobněji probrat, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/).

    Přeji hodně sil do dalšího řešení a více pohodových dnů
    Modrá linka

    Kamarádi

    Pomluvy - nemám kamarády

    dobry den. Ve skole nemam zadne kamarady no vlastne nikdy jsem jich moc nemela.pripada mi ze se neumim zaclenit do kolektivu. Zacalo to asi ve 2 tride. jedden den jsou to nejlepsi kamaradky a druhy den slysim jak me opet pomlouvaji.Resila jsem to uz s mamkou dokonce jsem byla u skolni psycholozky. a ta navrhovala ze prijde do tridy a rekne ostatnim ze by to delat nemely. ale me prijde ze si me zacnou kvuli tomu jeste vic dobyrat. take navrhovala at se sverim tridni ucitelce a ta ze si s nimi promluvi ale s pani ucitelkou moc dobry vztah n emam. Moje (jedina )dobra kamaradka se mi snazi pomoc ale prijde mi ze je to rok od roku horsi. omlouvam se ze jsem napsala takovou slohovku.predem diky za odpoved

    holka, 11 let, 1. prosince 2020

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když Tě spolužačky pomlouvají. Dovedu si taky představit, že je pro Tebe těžké nemít skoro žádné kamarády. Připadá mi moc fajn, že ses svěřila mamce, která Tě může podpořit. Taky je prima, že máš takovou dobrou kamarádku, která je tu pro Tebe a snaží se pomoci. Někdy i jedna dobrá kamarádka stačí k tomu, aby člověk o něco líp zvládnul nějaké náročné období. Píšeš, že už se pomlouvání od spolužaček začalo nějak řešit, ví o tom školní psycholožka. Chápu, že kolem toho máš různé obavy, co by se dělo, kdyby psycholožka anebo třídní učitelka šla přímo za oněma holkama a řekla jim, že by se tak neměly chovat. Zároveň si říkám, že máš právo cítit se ve škole dobře - a pokud se k Tobě holky chovají takhle špatně, musí počítat s tím, že to může mít nějaké důsledky. Můžeš to ještě znovu probrat se školní psycholožkou, svěřit se jí s tím, z čeho máš strach. Můžete společně zkusit vymyslet, jak by se to dalo udělat, aby ten strach byl o něco menší. Kdybys chtěla, můžeme to celé podrobněji probrat taky na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Nemám kamarády

    Ahoj Alíku,
    Potřebovala bych poradit s 1 věcí. Jelikož nemám moc kamarádů, a ty které mám vídámjen ve škole, tak jsem často sama doma a často brečím. Já bych si o tom chtěla s někým promluvit, ale svým kamarádům nevěřím, protože už mě takhle jednou ohledně takových věci zklamali, ale ani s mamkou o tom mluvit nechci, protože ji znám a vím že by mě moc nepodpořila. A nevlastní táta už vůbec ne, ten na mě akorát křičí. Zároveň ostatní členové rodiny bydlí strašně daleko, takže nemám vůbec s kým mluvit. A nevím co mám dělat, chtěla bych mluvit třeba s psychologem, nebo tak, ale bojím se to někomu říct. Nevíš co bych měla dělat?

    holka, 14 let, 1. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,
    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Moc mě mrzí, že Tě trápí nedostatek kamarádství a že kvůli tomu i brečíš. Zasloužíš si nebýt sama, ale mít kolem sebe někoho, s kým jsi ráda.
    Je přirozené, že cítíš touhu po tom mít kamarády. S nimi můžeme zažívat legraci, plánovat do budoucna, ale taky se jim svěřit, když nám není dobře anebo si s nimi poplakat. V životě nepotřebujeme hodně kamarádů, ale alespoň nějaké, kteří jsou nám blízko. Je to velké štěstí, když se podaří někoho takového mít. Je to taky dlouhodobá práce, proto, bohužel, nejde mít toho nejlepšího kamaráda hned teď, ze dne na den. Vztah mezi dvěma se prohlubuje třeba díky společným zážitkům, zájmům, společnému povídání aj.

    Píšeš, že nějaké kamarády máš ve škole, ale pak jsi často doma sama. Mezi kamarády se stává to, že se nepohodnou, že se navzájem zklamou. Jsou to naštěstí věci, které se dají napravit, pokud obě strany chtějí. Napadá mě, že pokud bys chtěla kamarádům dát druhou šanci v tom, že s nimi budeš mluvit i o takových věcech, které Tě trápí, mohlo by to stát za to. Říkám si, jestli by byla možnost se s kamarády ze školy vídat někdy i odpoledne. Přece jenom je to něco jiného, než když jste ve škole. Možná byste se mohli sejít někde venku na půli cesty, anebo až to bude možné, pozvat je přímo k vám domů.

    Přemýšlím, že možná máš nějaký zájem, kterému se věnuješ ve volném čase, díky koníčkům můžeš taky poznat nové kamarády. Teď jsou možnosti kontaktu omezenější, ale přes internet, třeba přes sociální sítě, se dá navázat kamarádství. Napadá mě, že můžeš někomu, koho trochu znáš a je Ti sympatický, zkusit napsat. Třeba o tom, jak se máš Ty, zeptat se jak se má on/ona, co zrovna dělá, třeba mu/jí sdílet nějakou písničku, anebo můžete hrát společnou online hru. Když vyjádříš zájem o druhé, ostatní se pak mohou i více zajímat o Tebe.
    Píšeš i o svých jiných příbuzných, kteří bydlí dál. Zkus třeba popřemýšlet, jestli by se někomu z nich nedalo zavolat anebo napsat. Možná ve škole máte školního psychologa, který by Ti mohl pomoct přijít na další způsoby a možnosti, aby ses v tom cítila lépe. O všem podrobněji můžeš mluvit anebo psát i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), kde Tě rádi vyslechnou.

    Hezké zimní dny přeje
    Modrá linka