Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně, že o tobě nějaká holka šíří falešné informace a tebe to poměrně dost mrzí. Ptáš se, jestli to není šikana. Když o nás někdo šíří falešné informace, které se nezakládají na pravdě, tak to může být považováno za psychickou šikanu. Tyto informace ti mohou pak navíc komplikovat vztahy s těmito lidmi, které, údajně, pomlouváš. A rozumím tomu, že tě to mrzí a je ti to nepříjemné. Šířit záměrně lživé informace o nás, si nikdo dovolovat nesmí. Sice je pravděpodobné, že se to nakonec otočí proti té osobě, která tyto informace šíří ale může to nadělat mnoho nepříjemností a nedorozumění v našich vztazích s kamarády ve škole. Doporučila bych ti si o tom s touto holkou promluvit a požádat jí ať to nedělá. Ukaž jí, že o jejím chování víš a je ti to nepříjemné. Pokud by to nepomohlo, tak bych ti doporučila se obrátit na vaší třídní učitelku. Tak ti držím palce aby se vše brzy urovnalo a tobě mohlo být ve třídě lépe. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je prima, že přemýšlíš o tom, s kým se bavíš a jak Ti takové kamarádství vyhovuje. Z Tvého psaní to zní, že máš odlišné zájmy a jiný způsob humoru, než Tvé kamarádky. Ony si rády dělají srandu z kluků a možná i z učitelů, ale Tobě to nepřipadá vtipné a chtěla by ses možná bavit i jinak, vyspěleji. Je moc fajn, že si takových věcí všímáš a zvažuješ, co to pro Tebe znamená, jestli bys měla změnit kamarádky. Chci Tě povzbudit, že je v pořádku bavit se s více lidmi, klidně rozšířit okruh přátel. Jak sama píšeš, neznamenalo by to, že se přestaneš bavit s těmi současnými kamarádkami, jen by ses bavila i s klukama nebo s dalšíma holkama. Na takové rozhodnutí máš právo. Je přirozené, že hledáš kamarády, se kterými Ti bude dobře, se kterými třeba budeš mít více společného. Je na Tobě, jestli o tom chceš mluvit s těmi kamarádkami a nějak jim to více vysvětlit anebo ne. Také chci říct, že si nemyslím, že by musely být divné. Je normální, že každý dospívá různě rychle. Některé dívky v tomto věku jsou ještě více dětské a některé už vyspělejší.

Držíme Ti palce, abys měla takové kamarády, se kterými Ti bude dobře.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je to od tebe moc pěkné, že máš starost o svou kamarádku. Mamka té kamarádky má možnost požádat o sociální dávky, o které se žádá buďto na Úřadu práce nebo na Správě sociálního zabezpečení. Pravděpodobně bude o tom vědět. To, co můžeš udělat pro svou kamarádku je povídat si s ní o tom, jak těžkou situaci zvládá, jak jí je a být jí takovou kamarádskou oporou. Tím pro ní uděláš hodně. Praktické starosti patří dospělým.
A ke tvému druhému dotazu ti doporučuji, abys o tom učitelce řekla, co se ti na keramice děje a že ti to je nepříjemné. Je možné, že to nevidí nebo vnímá jinak než ty. Zkus jí požádat o pomoc v tomto. Třeba ty holky posadí jinam nebo je rozesadí, případně napomene. Zkus se proto ozvat a řekni si o pomoc v tomto případě ty. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika.

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že ses rozhodl napsat, když zažíváš ve škole těžké chvíle a nevíš si rady. Je mi líto, že se k Tobě kamarádi zničehonic chovají jinak. Říkám si, jak Ti v tom asi je, musí to být matoucí, když si neuvědomuješ, že bys jim něco udělal nebo jaký by k tomu mohli mít důvod. Napadá Tě, jestli si jen nedělají srandu. Těžko říct, co je k takovému chování vede, to by Ti dokázali nejlépe říct jedině oni. Píšeš, že jsi uvažoval, jestli to říct třeba rodičům anebo o tom s kluky promluvit. Oceňuji, že hledáš způsoby, jak to vyřešit. Říkám si, že pokud to zatím trvá týden, je možná fajn začít přímo u nich. Je moc dobře, že to řešíš takto brzy.

Píšeš, že je Ti trapné se na to kamarádů ptát. Umím si představit, že takový rozhovor může být nepříjemný anebo z něj můžeš mít i strach. Chci Tě však podpořit, abys je zkusil oslovit a zeptat se, co se děje. Popsat, čeho sis všimnul, popsat, jak Ti v tom je a poprosit o vysvětlení. Říkám si, jestli je třeba možné zkusit to s těmi kluky, které znáš už od školky, s těmi máš možná nejbližší vztah? Anebo s kýmkoliv z nich, ke komu máš blízko a věříš mu. Kdyby byla příležitost mluvit třeba jen s jedním z nich, abys neměl pocit, že jsou v „přesile“, mohlo by to být snazší. V každém vztahu, i v tom kamarádském, je důležité spolu komunikovat upřímně a vyjasňovat si to, čemu nerozumíme. Jen tak vztahy mohou dobře fungovat. Máš právo vědět, co se děje.

Kdyby to nepomohlo a jejich chování trvalo dál, potom bys mohl udělat další krok, o kterém jsi psal. Promluvit s rodiči nebo s někým dospělým, komu věříš. Je dobré takové věci řešit co nejdříve, než přerostou v něco víc. Píšeš, že máš obavu, že to bude horší a horší. Věřím, že se tomu dá zabránit. Už jsi k tomu udělal první krok, když jsi napsal nám. Kdybys v tom potřeboval více podpory nebo se na něco dalšího doptat, můžeš nám zavolat nebo napsat na chatu (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vážíme si důvěry, s jakou se nám skrze Alíka svěřuješ. Myslím, že je od Tebe statečné, že ses dokázala vymezit rozkazům dívky ve chvíli, kdy jsi cítila, že Ti to není příjemné. Chtělo určitě velkou sílu dokázat jí říct, co si o jejím chování myslíš, a kontakt s ní přerušit i přes to, že jsi s ní navázala přátelské pouto.
Na pravém přátelství je hezké to, že se kamarádi vzájemně podporují, sdílí spolu jak pěkné, tak smutné zážitky. Ale určitě si pro sebe nepřipravují situace, ve které by některému z nich bylo nepříjemně. Dá ale práci opravdové přátele najít. O to spíš, pokud se s daným člověkem potkáváte pouze skrze internet. Ten mu dává několikero možností, za koho se může vydávat, i jak se bude druhým prezentovat. Také dává lidem možnost zjistit si o člověku (aniž by o tom věděl) věci, které má rád, a následně této informace využít, aby se jim zalíbil. Skrze internet je mnohem jednodušší zneužít naší důvěry. Touha po navázání přátelství může být tak silná, že si ani nevšimneme, že člověk, který se v online světě ukrývá, se za kamaráda pouze vydává. A namísto přátelství nutí druhé do věcí, které se jim nelíbí. Je běžné, že nátlak ze strany takových lidí pouze roste a roste. Chci Ti říct, že není Tvou vinou, žes dívku dopředu neodhadla a pravou tvář zmiňované kamarádky neviděla hned v počátku Vašeho seznámení.
Přála bych Ti, aby se Ti stud a znechucení, které nyní prožíváš, podařilo zmírnit. V takové chvíli může pomoci, pokud svou nepříjemnou zkušenost budeš sdílet s někým blízkým a nezůstaneš tak na vše sama. Píšeš, že vaše společné telefonáty probíhaly pod dozorem rodičů. Je dobře, že rodičům záleží na Tvém bezpečí při pohybu na internetu. A že k nim i Ty sama máš takovou důvěru, že s nimi dokážeš sdílet, s kým skrze internet komunikuješ. Jak celou situaci vnímají oni? Měla si možnost pobavit se s nimi o tom, co se mezi tebou a zmiňovanou dívkou odehrálo? O tom, jaké požadavky na Tebe kladla a jaký pocit v Tobě z celého Vašeho společného kontaktu nyní zůstává? Pokud jsi zatím tuto možnost neměla, podpořím Tě, aby ses s tím, jak se cítíš, rodičům svěřila.
Rozumím Tvému strachu si po takovém zážitku hledat nové kamarády, znovu se někomu otevřít a důvěřovat mu. Možná to bude i nějakou chvíli trvat než se o navazování nových přátelství zase pokusíš. Pokud se rozhodneš i nadále navazovat přátelství on-line, v případě, že se v něm nebudeš cítit bezpečně, kontakt s danou osobou ihned ukonči tak, jak se Ti to nakonec povedlo i nyní. A o všem informuj někoho dospělého. Můžeš zkusit i jiné formy navazování přátelství, jako například začít docházet do nějakého zájmového kroužku, kde Tě s druhými bude spojovat právě váš společný zájem.

Držím Ti palce, aby se Ti podařilo navázat takové přátelství, ve kterém se budeš cítit spokojeně.

Pěkné dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

popisuješ opravdu nelehkou situaci. Pozorně jsem si přečetla, co jsi napsala a chápu Tebe a vlastně i Tvé rodiče. Je mi moc líto, že v reálném životě nemáš kamarádky a je pro mě pochopitelné, že si je potom chceš hledat na internetu. Na druhou stranu vím, jak může být internet nebezpečný a že nikdy vlastně nemůžeme 100% vědět, s kým si píšeme. Existují různé způsoby, jak se třeba i dospělý člověk může na internetu vydávat za mladou dívku. Umím si představit, že Tvoji rodiče z tohoto mohou mít velké obavy. Hodně rodičů potom přistupuje k zákazu, protože neví moc, jak jinak si s tím poradit, nechtějí riskovat, že by se dětem něco stalo. Moc oceňuji, že přemýšlíš o tom, co teď s tím.
Nebylo by moudré se s kamarádkou sejít v cizím městě bez vědomí rodičů. Bylo by to nebezpečné a opravdu Ti to nedoporučuji. Říkám si, že pokud se s kamarádkou chcete vidět, asi nebude opravdu jiná cesta, než o tom rodičům upřímně říct. Je možné, že je to v první chvíli třeba naštve, to dokážeš asi lépe odhadnout Ty, znáš své rodiče. Ale je důležité, jakým způsobem to s nimi budeš komunikovat. Je důležité jim říct, jak se cítíš, když nemáš v reálném životě žádné kamarády a jak je to pro Tebe důležité. Můžeš třeba i navrhnout nějaké řešení, jak to setkání uskutečnit bezpečně. Třeba že by Tě rodiče doprovodili. Je vidět, že Ti záleží na tom, co Ti rodiče říkají. Přestože jsi porušila jejich zákaz, není Ti to jedno a ráda bys to řešila a to si zaslouží ocenění. Kdybys nevěděla, jak o tom s rodiči mluvit, můžeš to zkusit nejprve probrat i s někým jiným, napadá mě starší sourozenec nebo třeba teta či babička, pokud jim věříš. Případně i my jsme nadále k dispozici, lépe ale na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ vztah s jednou dívkou, ve kterém cítíš především zmatek, nepochopení a nedůvěru. Na jednu stranu se s ní bavíš ale zároveň cítíš, že se před ní musíš přetvařovat a nejsi sama sebou. Mnoho jejího chování vůči tobě nechápeš a víš, že ty sama by ses takto vůči své kamarádce nechovala. Napadá mě otázka zda-li to tedy vlastně je přátelství? Píšeš, že se vám nepodařilo vybudovat si vzájemné pouto, vztah. Možná to je asi ta největší pravda o vašem vztahu. Prostě to není osoba, která je pro tebe tou pravou osobou pro hlubší přátelský vztah. Je to prostě jen osoba, se kterou se potkáváš ve třídě a trochu se s ní bavíš. Ale nic dalšího, především porozumění a blízkost, čekat nemůžeš. V našem životě jsou vztahy, kdy je dobré si to takto říci a nemít další očekávání. Je určitě dobře, že se jí snažíš pochopit a nejspíš máš pravdu v tom, že její způsob vztahování se k druhým ovlivnilo to, co v minulosti těžkého prožila. Ale sama píšeš, že jsi často plná vzteku, zmatku, nejistoty a mnoho tě toho od ní mrzí. Doporučila bych ti brát jí nyní pouze jako jednu z běžných kamarádek ve třídě a hlubší přátelství hledat u někoho jiného. Se svými přáteli se potřebujeme cítit dobře a uvolněně a nebát se být sami sebou. Držím ti palce abys v tom našla svou správnou cestu. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakým se nám svěřuješ ohledně situace, kterou zažíváš ve své třídě.

Pokud mají ve třídě všichni utvořené dvojice či trojice, věřím, že je těžké mezi spolužáky zapadnout. Chci Tě ale ocenit za to, že se snažíš se spolužáky navázat kontakt. Je vidět, že do toho vkládáš velkou energii. Je mi líto, že i přes to Ti Tvůj zájem o přátelství spolužáci neopětují tak, jak by sis přála. Mrzí mě, že zažíváš pocit, že na Tobě nikomu nezáleží. Moc bych Ti přála, abys měla s kým trávit čas. Je přirozené, že bys měla ráda kamarády, se kterými můžeš chodit ven. A sdílet s nimi veselé i ty smutné chvilky. Je příjemné mít partu, do které člověk zapadá a ve které cítí, že na něm druhým záleží.

Přemýšlím nad tím, zda by bylo možné se s tím svěřit někomu, ke komu máš ve třídě nejblíže a sdělit dotyčném své pocity. Případně pokud by toto nebylo možné, svěřit se třídní učitelce/učiteli, případně školní psycholožce/psychologovi. Dále mě napadá, že kamarády může člověk najít i mimo třídní kolektiv. Pokud chodíš na nějaký kroužek, mohla bys zkusit oslovit nějakou holku či kluka právě tam. Mít přátele z kroužků má tu výhodu, že vás vzájemně může spojovat právě nadšení pro danou zájmovou aktivitu. Jestli na žádný kroužek nechodíš, zkus se porozhlédnout ve svém okolí, zda najdeš takový kroužek, který by Tě bavil, a do kterého bys mohla docházet.

Držíme Ti palce s hledáním kamarádů,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, co prožíváš kvůli tomu, že se s tebou přestala bavit tvoje nejlepší kamarádka. Ztěžuje ti to skutečnost, že nevíš jaký to má důvod a nechápeš proč se najednou od tebe takto odtáhla. Rozumím tomu, že taková situace může vyvolávat hodně smutku a dalších pocitů, třeba vztek nebo bezmoc, z toho, proč to člověk, kterého jsi měla ráda udělal. Určitě to vše postupně přebolí a ty největší emoce opadnou. Teď je to nejhorší ale postupně časem se to uklidní a ta holka ti začne být jedno. Přátelé by se tímto způsobem opravdu neměli rozcházet. A to, jakým způsobem se od tebe odtáhla ukazuje, že to nejspíš skutečně kamarádka nebyla. Nejspíš v tom hrálo roli nějaké její osobní vztahové nastavení, možná váš vztah před tím brala méně vážně než ty. A vypovídá to spíš o ní. Zkus si to nebrat osobně, i když chápu, že tě to mrzí. Je možné, že u tebe to její chování otevřelo něco hlubšího, co v sobě neseš a proto nyní cítíš, jak hluboce tě to zasáhlo a že bys to ráda řešila s psychologem. Můžeš se nejprve obrátit na vašeho školního psychologa. Třeba ti poradí někoho, kdo je ve vašem okolí dostupný. Určitě je dobré o tom mluvit a porozumět tomu, čím to, že to v tobě vyvolalo takovou odezvu. Píšeš o syndromu vyhoření. Rozumím tomu tak, že se nejspíš cítíš ze všeho unavená, cítíš se smutná, máš málo energie a nejraději by sis od toho odpočinula a třeba i zůstala doma. Určitě bude dobře si o tom s nějakým odborníkem promluvit. Existují i psychologové, za které se platit nemusí. Třeba ve škole nebo v nějakém dětském centru. Záleží na tom z jakého jsi města. Proto ti ani nemohu napsat, kolik to stojí, protože i to se odvíjí od místa, kde psychologa hledáš. Pokud by sis o tom chtěla nyní popovídat anonymně s dětským poradcem, můžeš se obrátit na nějaký chat, určený pro děti. Třeba na chat Centra Locika, který najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Můžeš zde psát o čemkoliv, co potřebuješ. Podobně tak, můžeš zavolat na linku důvěry. I to je dobrý nápad. Telefonní číslo je 111 116. Je dobré na to nebýt sám. I to ti pomůže ulevit od toho smutku a skleslosti, kterou kolem toho prožíváš.
Tak ti držím palce, abys brzy našla cestu k úlevě. Poradce Centra Locika

Ahoj,
úplně rozumím tomu, že je ti tahle situace velmi nepříjemná. V první řadě by měl zasáhnout tvůj kamarád, vzhledem k tomu, že se jedná o psa jeho babičky. Pokud mu nedochází, do jak nepříjemné situace se vinou jejich psa dostáváš, řekni mu to na rovinu. Pověz mu, že chování psa je pro tebe zcela nepřijatelné, že jsi od něj poškrábaná, máš špinavé oblečení a je ti to celkově velmi nepříjemné, ale nedokážeš si s tím sama poradit.
Zdůrazni, že ti záleží na vašem kamarádství a chceš se s ním dál vídat, ale potřebovala bys od něj pomoci. Určitě i tvému kamarádovi záleží na tom, aby vaše přátelství pokračovalo a bude se snažit najít řešení. Například začne psa někam zavírat, když tam budeš právě na návštěvě, bude ho víc hlídat, nebo se začnete v kritickém období scházet někde jinde.
Rozhodně se ale neboj říct kamarádovi, že tě to trápí.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

moc oceňuji, že máš starost o kamarádku a všímáš si, že je možná něco v nepořádku. Připadá Ti, že má syndrom vyhoření a ptáš se, jak to máš vyřešit. Tvůj dotaz je opravdu krátký, jak sama píšeš, neuvádíš detaily o tom, co se s Tvou kamarádkou děje, proč si myslíš, že by mohla mít syndrom vyhoření. Přesto se pokusím odpovědět Ti alespoň obecně.

Důležité je, jestli sama Tvá kamarádka si uvědomuje, že má nějaké potíže a zda s nimi vůbec pomoci chce. Tvým úkolem může být podporovat ji, nabídnout jí prostor pro svěření toho, co prožívá. Pokud Tě o pomoc přímo nepožádala, můžeš ji oslovit a říct jí, čeho si všímáš a že máš o ni obavu a ráda bys jí pomohla. Je na kamarádce, jak zareaguje, zda pomoc přijme a bude o tom chtít mluvit.

Pokud ano, můžeš se jí zeptat, co by od Tebe potřebovala anebo jí můžeš dát kontakt na naši linku či ji rovnou povzbudit, aby vyhledala pomoc psychologa nebo psycholožky (někdy bývají ve škole). Pokud by o tom prozatím mluvit nechtěla, neměla by zájem o pomoc, je to v pořádku, má právo se takto rozhodnout. Můžeš jí nabídnout, že kdyby změnila názor, jsi tady pro ni a může se Ti svěřit. Někdy může ten správný čas přijít později.

Držíme Tobě i Tvé kamarádce palce.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým nepříjemným pocitem, který prožíváš v souvislosti s jednou spolužačkou. Ptáš se jak pomoci tomu, abys tento nepříjemný pocit nemusela vnímat. Vnímám, že chování této dívky v tobě způsobilo nějakou hodně nepříjemnou zkušenost, která vzbudila úzkost a ta se ti vrací. Zkus si proto najít různé techniky, jak pracovat s emocemi. Třeba relaxační nebo meditační techniky, techniky práce s dechem, tělesných cvičení, které ti pomohou odvést pozornost k něčemu, co je pro tebe příjemné. Můžeš zkusit o tom, co tě v souvislosti s touto dívkou trápí, také promluvit třeba s vaším školním psychologem. A porozumět tomu z jakého důvodu vzpomínky na tuto dívku v tobě vyvolávají takové pocity. I to bývá úlevné, když lépe porozumíš souvislostem toho, co se ti děje. Můžeš si pak lépe vytvořit odstup od toho a nebrat to tak vážně. A lépe odvádět pozornost k jiným věcem. Třeba zájmům, přátelům, tomu, co máš jiného ráda, co ráda děláš. Zkus překonávat nepříjemné pocity třeba pohybem, sportem nebo jinou aktivitou. Zkus zavolat někomu, komu důvěřuješ, nebo se zaměřit na nějaký svůj koníček. Držím ti palce, poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

nevím, jestli jsem správně pochopila, co se vlastně stalo a v čem nevíš, co dělat. Jestli ses k holkám z házené opravdu nechovala hezky, bylo by dobré se třeba omluvit. Zároveň si ale z Tvé zprávy nejsem jistá, na čí straně vlastně byla chyba.

V tom, jak se chovat k ostatním, nám může pomoct představa, že jsme na jejich místě a jak by se nám líbilo, kdyby se k nám někdo choval tak, jako my k němu. Jestli sama nevíš, cos udělala špatně, můžeš požádat trenérku, aby Ti poradila. Věřím, že když jí upřímně řekneš, že si nevíš rady v tom, jak se k holkám chovat, mohla by Ti poradit.

Pokud nevíš, co s tím, že Ti rodiče zakázali bavit se s nejlepší kamarádkou, stojí za to si s nimi o tom upřímně promluvit. Zeptat se jich, proč Ti to zakázali, dát jim najevo, že je to Tvoje nejlepší kamarádka a chybí Ti, zkusit se s nimi domluvit na tom, za jakých podmínek by byli ochotni svůj zákaz zrušit. Píšeš taky, že si Tě nejlepší kamarádka zablokovala - nerozumím moc tomu, proč k tomu došlo, ale přijde mi důležité si s kamarádkou o tom promluvit, až budeš mít příležitost a vyjasnit si, jak to obě teď spolu máte.

Přejeme Ti, ať se to vše brzy dá do pořádku.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se Alíkovi svěřuješ. Zmiňuješ hned několik situací, ve kterých se k Tobě Tvá kamarádka zachovala nepěkně. Nepíšeš ale, s čím konkrétně potřebuješ pomoci. Zkusím Ti tak napsat, jak celé situaci rozumím já.

Z Tvých řádků vnímám, že bys potřebovala, aby Ti Tvá kamarádka více naslouchala. Aby na Tebe nezvyšovala hlas a dokázala najít pochopení pro to, co v určitých chvílích potřebuješ ty, nejen ona sama. Také se Ti nelíbí, jaké oslovení pro Tebe v určitých chvílích používá. A to, že shazuje důležitost Tvých slov a označuje je za trapné. Je pochopitelné, že se Ti takové chování nezamlouvá. A myslím, že většině lidí by vadilo, pokud by se k nim kamarád takto choval. Vidím, že se jí to snažíš dávat v určitých momentech najevo, ze strany dívky však nepřichází pochopení.

Chápu, že přemýšlíš, zda dívku nazývat svou kamarádkou, a uvažuješ o tom, zda se s ní dál bavit. Máš ale strach jí to říct. Kamarádství by nemělo vycházet z toho, že se vaše rodiče dlouho znají. Kamarádka by měla být osoba, se kterou se cítíme příjemně a prožíváme s ní radostné chvíle. Zároveň jí důvěřujeme a dokážeme se na ni obrátit i v těžkých chvílích.

Chápu, že čas, kdy jste spolu, Ti přináší hodně nepříjemných okamžiků. Myslím, že by o tom, jak se v její přítomnosti cítíš a co vše Ti dělá, měli vědět Tví rodiče. Zkus najít klidnou chvíli a svěřit se jim. Můžeš jim také říct, že si nepřeješ plánování dalších návštěv s touto dívkou a proč.

Můžeš se také rozhodnout, že dáš přátelství ještě šanci, např. najít chvíli, kdy budete spolu pouze samy dvě, a požádat ji, aby Tě vyslechla a popsat, jak Tě její chování zraňuje. Také by mohlo pomoci jí sdělit, co by sis přála, aby se ve vašem kamarádském vztahu změnilo. Je možné, že kamarádka po společném rozhovoru pochopí, co Ti není příjemné a své chování změní. Můžeš se ji dále zeptat, co ji vede k tomu, aby se k Tobě chovala nepěkně. A zjistit, jestli je něco, co by i ona sama ve vašem přátelství potřebovala jinak.

Je možné, že společný rozhovor by mohl vaše přátelství upevnit. Ale také se může stát, že rozhovor s rodiči a kamarádkou nic nezmění, pak je na místě svěřit se v Tvém okolí někomu dalšímu dospělému, komu důvěřuješ a kdo Tě zná. Spolu pak můžete vymyslet další možnosti, co by se dalo dělat.

Přejeme Ti pěkný zbytek léta,

Modrá linka

Ahoj Andy,

obdivuji Tě za to, jakou energii vkládáš do hledání přátel. Vnímám, že se opravdu hodně snažíš. Už jsi toho vyzkoušel hodně a musím přiznat, že mě další cesty, jak přátele hledat nenapadají. Myslím, že je dobře, že sis dokázal najít klub, ve kterém trávíš volný čas, a kde jsi narazil na lidi, kteří Ti rozumí.

Píšeš o tom, že máš 2 kamarády. Rád bys měl ale alespoň 1 kamaráda, se kterým by sis byl hodně blízký. Říkám si, jak to přátelství mezi vámi nyní vypadá? Zda Tvoji přátele vědí o tom, že toužíš po nějakém pevnějším přátelském vztahu? Napadá mě, že by ses jim mohl se svými pocity svěřit. Sdílet to, jak se cítíme, mnohdy pomáhá naše přátelství prohloubit a utužit. Zmiňuješ také, že Tvoji přátelé často tráví čas s jinými kamarády a ty se pak cítíš sám. Můžeš se tak zkusit kamarádů zeptat, zda by Tě se svými přáteli seznámili a mohli byste tak vyrazit ven všichni společně. Zároveň bys tak mohl získat nové známé.

Trápí Tě, že když už si nějaké přátele najdeš, po čase Ti přestanou odpovídat nebo sníží frekvenci svých odpovědí. Nevím sice, jak se na přátelství dívají lidé, se kterými si píšeš, ale někteří ale preferují určitý prostor a čas sami pro sebe a pro své jiné aktivity. To je vlastně na přátelství často to hezké - i když například nejsme s daným člověkem v každodenním kontaktu, víme, že tu pro nás přítel bude v těžkých i radostných chvílích. Je však důležité dát v rámci přátelství druhému člověku určitou volnost. Z tvých řádků vnímám, že Ti samota nevyhovuje. I tak si říkám, že bys i ty sám mohl zkusit využít čas o samotě pro čtení nebo aktivity, které Tě baví a naplňují.

Zmiňuješ také, že se kamarádům snažíš přizpůsobovat. I to může být tzv. kámen úrazu. Přátelství je i o vzájemném obohacování. Je fajn, když lidé mají různé dary, schopnosti a znalosti, a při komunikaci si je vyměňují. Pokud někdo, i s pochopitelným úmyslem, přestane být svůj, ale jen se přizpůsobuje, může to být nudné nebo dokonce nepříjemné. Přijde mi super, že děláš atletiku, hraješ na klavír, není to samozřejmé. Věřím, že, když se dál budeš věnovat svým zájmům, zjišťovat třeba zajímavosti o sportovcích, hudebnících, jejichž skladby hraješ, a věcí kolem těchto dvou koníčků, někdo z okolí to postupem času ocení.

Mrzí mě, že se Ti nedostává pochopení od Tvých spolužáků, a že jsi ze strany dívky, která měla být Tvou kamarádkou, vystaven posměchu. Určitě není pěkné, že si spolužáci posílají Tvé upravené fotky a smějí se tomu. To by se dít nemělo. V takové chvíli je na místě, zkusit se s tím, jak se k Tobě spolužáci chovají, svěřit někomu dospělému. Je super, že už ses zkusil svěřit mamce, je mi líto, žes u ní nenašel pochopení. Co třeba zkusit se svěřit i pracovnicím v klubu, oblíbené paní učitelce nebo školní psycholožce, pokud u Vás ve škole působí. Říkám si, že psycholožka by Ti zároveň mohla pomoci v dalším hledání přátel. Například v nácviku toho, jak druhé oslovit a jak si nově navázaná přátelství déle udržet. Zkus tak tuto možnost zvážit (případně lze, za pomoci rodičů, vyhledat i psychoterapeuta působícího mimo školu).

Moc bych Ti přála, abys dokázal najít svou spřízněnou duši, se kterou navážete takové přátelství, po kterém toužíš.

Přejeme Ti jen to dobré,

Modrá linka