Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na poruchy příjmu potravy z centra Anabell, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Kamarádi

    Kde najít telefonní číslo na kamaráda?

    Ahoj Alíku a spol.,
    právě jsme přijely z kempu ráj v Třeboni. Potkala jsem tam jednoho kluka a skamarádili jsme se. No a potom odjel a já mu ještě před jeho odjezdem stihla dát své tel. číslo na papírku s tím, že až bude doma, tak mi napíše. Jenže ono už to jsou 2 hodiny po jeho odjezdu a za tuto dobu už by měl být doma a já se bojím, že zapomněl, a nevím, jak mu to mám připomenout, když na něj nemám číslo. Neznáš nějaký web, kde by se zadalo jméno, a ukázalo by se dotyčného číslo?
    Díky Evule

    Evule, 6. července

    Ahoj Evule,
    to je zajímavý problém. Zkoušela jsi zadat jeho jméno normálně do vyhledávače? Případně i s městem, ve kterém bydlí? Nejspíš o něm nic nenajdeš, ale pokud o něm někde je nějaký veřejný záznam, tak to je rozumný první krok. O=

    Jinak tě musím zklamat, žádný takový web není. :-(
    Někteří lidé můžou mít předplacené SIM karty zakoupené v trafice, takže dokonce ani nikde u operátora neexistuje záznam o tom, které číslo komu patří, žádné paušální platby, žádná smlouva. Pokud tvůj kamarád má placený tarif, tak sice operátor jeho číslo a jméno zná, ale neřekne ti ho, pokud nejsi policejní vyšetřovatelka. (A to nejsi, protože policie kempuje jinde. :-D)

    Krom toho, skutečně bys chtěla, aby existoval plošný telefonní seznam? Výhoda by byla, že bys mohla připomenout svému kamarádovi, ať ti napíše… a nemusela bys mu ani psát číslo na napírek. ;-)
    Ale stejně tak by jeho telefonní číslo mohl najít i někdo s nepřátelskými úmysly, třeba zloděj, který by si mohl snadno ověřit, že není doma. Nebo i nějaký zákeřný kriminálník z druhého konce světa – protože jakmile je něco veřejné, tak to je fakt veřejné, sdílené s celým světem. Zkus si představit, že bys papírek se svým telefonním číslem dala úplně cizímu člověku, o kterém nevíš, jestli ti nechci ublížit. :-c

    Kdysi dávno, když ještě nebyly rozšířené mobilní telefony, existovaly papírové telefonní seznamy. Z těch také vyplývala nějaká bezpečnostní rizika (viz scéna v prvním filmu Terminátor), ale nehledalo se v nich zdaleka tak pohodlně, jako v počítačových databázích, takže kompromis mezi dohledatelností a soukromím byl přijatelnější (i když ne každý se nechal evidovat). S nástupem mobilů tato zvyklost zanikla.

    Držím ti palce, ať se ti kamarád ozve. ;-)

    Alík

    Kamarádi

    Nízké sebevědomí

    Ahoj Alíku,
    vždycky jsem byla takový spíš introvert a kamarádů mám sice pár ale zato si fakt rozumíme a máme se rádi. Ale teď to proč sem píšu. Po nějaké době mi došlo, že to co prožívám asi není jen obyčejné introvertství. Trápí mě to skoro celý život ale až teď mi to začalo fakt vadit. Hrozně se bojím že zklamu ostatní nebo že změním jejich mínění o mně. Funguje to tak že mě třeba pozve ven někdo koho mám ráda a já bych s ním moc ráda ven šla ale bojím se že nejsem dost zábavná nebo dobrá na to jít s ním ven a tak pozvání odmítnu. Už jsem takhle odmítla nespočet pozvání. Brání mi to v komunikaci s lidmi.
    Myslím že to mám z ranného dětství kdy mí tehdejší přátelé upřednostňovali jiné přede mnou a já si to vzala tak že nejsem dost zábavná. Včera mě pozval ven kluk co se mi líbí a já mám opět nutkání to odmítnout. :(
    Předem ti moc děkuji za odpověď, měj se hezky.

    holka, 14 let, 2. července

    Ahoj,

    napsala jsi o svých pocitech, které Ti brání přijímat pozvání od přátel nebo od kluka, který se Ti líbí. Zároveň se popisuješ jako introvert se špatnými zkušenostmi z dětství. Chápu, že tato kombinace v Tobě může vyvolávat pochybnosti, zda jsi dost zábavná a dobrá. Bylo by ale škoda se tím nechat pohltit a zůstávat tak spíše doma, než si užívat příjemné chvilky s přáteli.

    Říkám si, že Tvoji současní kamarádi Tě znají a tím, že se máte rádi, Ti dokazují, že jsi zábavná a milá a že je příjemné s Tebou být. Proto si myslím, že by stálo za to pozvání od ostatních přijímat a trénovat tak to, že Tvé negativní myšlenky o sobě můžeš postupně odkládat Můžeš začít pozváním od kluka, který se Ti líbí a který Tě pozval včera. Je možné, že když poznáš, že je to fajn a nic vážného se pro Tebe neděje, půjde Ti to příště zase o trochu lépe.
    Je také fajn o svých pochybách mluvit s někým dospělým, komu důvěřuješ, a víš, že Tě podpoří a že Te příště zase povzbudí k tomu nezůstávat doma a sama. Kdyby to ani tak nešlo, je možné to zkusit prozkoumat s psychologem, který by Ti pomohl změnit svůj pohled na sebe. Měla bys tak pro sebe další podporu.

    Přejeme Ti fajn léto.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Chci najít přátele

    Ahoj.
    Keď som bola v 1. a 2. triede snažila som sa nájsť si kamarátov. Chvíľu som sa kamarátila s jednou spolužiačkou no tá ma neskôr začala odstrkovať lebo som medzi jej “dievčenskú partiu“ nepatrila... Do 5. triedy som nemala keď sa na to tak spätne pozriem žiadnych reálnych kamarátov. Potom som si našla na inej škole kamarátky a nakoniec mi zostala len jedna lebo som znova medzi ostatné dievčatá nezapadala... Nedávam im to za vinu, len komentujem. Teraz som v 7. triede a už asi dva roky mam stálu kamarátku, ale aj tak mi chýba to, že by som mala nejakú “partiu“. Jednoducho som introvert a neviem nadviazať rozhovory s rovesníkmi a tým pádom nemám kamarátov. Jednoducho vždy šancu skamarátiť sa s niekym spackám a neviem to inak. Teraz to bude znieť divne a aj to divné je, ale jediná vec, ktorá mi v tejto situácii pomohla boli imaginárny kamaráti. Ale imaginárny kamaráti tých reálnych nenahradia.
    Potrebovala by som radu čo s tým všetkým robiť.
    Ďakujem

    P.S. snáď to čo som napísala bude pochopiteľné

    dievča, 1. července

    Ahoj,
    napsala jsi pro mě srozumitelně, co Tě trápí, že nemáš žádnou větší partu kamarádů a že hledáš cestu, jak to mít jinak. Myslím, že si každý zaslouží mít více blízkých lidí, ale někdy je to, jak píšeš, docela těžké zrealizovat. Z Tvého dopisu jsem vyčetla, že jsi se už posunula, našla jsi si stálou kamarádku, a to je moc dobře. Možná za nějaký čas, až přijdeš do skupiny, kde budou lidé vstřícnější, se podaří najít si přátel více. Jak člověk dospívá a navštěvuje různé kroužky, tábory, brigády apod, je více šancí, že potká partu blízkých lidí snáz. Je tedy možné, že teprve narazíš na lidi, kteří se dívají na svět podobně jako Ty, a se kterými Ti bude dobře.

    Kdyby ses rozhodla na tom nějak více zapracovat, je možné navštěvovat psychologa, který by Ti mohl pomoci s Tvoji introverzí, mohli byste hledat způsoby, jak to změnit a zároveň bys měla pro sebe podporu a člověka, kterému se můžeš se vším svěřit. Není nic špatného si v tomto říci o pomoc, pokud o to stojíš a toužíš po změně, abys mohla být spokojenější.

    Přejeme Ti hezké léto,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak usmířit kamarády

    Ahoj poradno,
    Mám dva přátele, kteří se spolu pohádali. Znají se spolu asi 7 let a vždy spolu vycházeli. Stojí za zmínku, že to je kluk a holka v mém věku. Celý problém tkví v tom, že ta holka šla s ex toho kluka ven. Teď, když jsou spolu, se neustále hádají a nedokáži se vystát. Opravdu jsem zkoušel všechno, co mě napadá, abych je znvou usmířil. Bohužel nic z toho nefunguje. Hrozně bych si přál, aby bylo vše jako dřív. Mohl bych prosím dostat nějakou radu, jak je znovu zpřátelit?
    Děkuji moc,

    kluk, 14 let, 27. června

    Ahoj,
    věřím, že je pro Tebe náročné být uprostřed konfliktu Tvých přátel, na kterých Ti záleží. Je od Tebe moc hezké, že je chceš usmířit a udělal jsi pro to už spoustu věcí.
    Bohužel, nějaká jednoduchá rada jak na to, neexistuje. Musí chtít především oni dva, těžko je můžeš nějak k usmíření donutit. Někdy pomůže čas, když se déle neuvidí, tak se ten velký konflikt trošku zmenší. Jsou prázdniny, a je možné, že budou nějaký čas od sebe a že to v září bude zase o trochu jiné, lepší. To, co pro to můžeš udělat Ty je o tom s nimi mluvit. Jak Tě mrzí, že to není jako dřív a že by sis přál, aby se usmířili. Pokud jsi toto už také udělal, je to nyní opravdu jen na nich. Uvidíš, jak se to dál bude vyvíjet.

    Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nejistota mezi lidmi

    Dobrý den,
    Byla to nějaká doba, co jsem naposledy položila dotaz, ale dnes jsem zpět s další věcí, s kterou si nevím rady.
    Já jsem od malička byla asociální introvert, né že by schválně- vždycky jsem obdivovala ty holky které si šli po ulici s partou kamarádů. Ale za ten život už jsem si na tu „samotu“ zvykla. Taky když se s někým snažím bavit, nějak mi to nesedne jak bych chtěla, už je mi ta samota pohodlná a zase už jsem někdy ráda tak, v jaké samotě jsem, už to mám prostě tak a pokud bych chtěla změnu, musela bych si odvyknout. Teď ale k otázce- Nějakou dobu (nedokážu přesně specifikovat) Se mi děje jakýsi syndrom. Na internetu jsem našla pár lidí s úplně stejným problémem snad to písmena, ale pořád nevím co s ním. Vždycky, když se seznamuji s lidmi se kterýma bych se chtěla bavit, nebo prostě s lidmi, u kterých mám čest a nechci si ztratit svoji autoritu a neznít trapně, tak u těch mám ten problém- neustálé polykání slin. Vždycky se mi navalí do pusy, a vždycky i když nechci, prostě musím polknout. Nevím proč se mi to děje, no zní to dost divně a nepřirozeně. Mamce je to jedno a nevim jinak co s tím, a tak jsem to tak nechala. Ale hodně lidí si myslí, že jsem kvůli toho divná a vždycky se jen tak trapně usmějí, když omylem, ale nutně polknu uprostřed věty a mluvení. Doma se mi to nestává, asi, protože jsem uvolněná a s rodinou se přirozeně bavím. Teď ale co s tím? :(( je mi to líto, a nevím, co s tím dělat. Pokud máte na tento neobvyklý dotaz nějakou odpověď, aspoň menší radu a doporučení, budu moc ráda.
    Přeji hezký zbytek dne.

    holka, zítra 13 let, 29. června

    Ahoj z Modré linky,

    je možné, že je Tvoje slinění spojené s nervozitou a stresem. Potom je třeba učit se se stresem pracovat. Pomáhají různé relaxace, prostřednictvím kterých je možné se učit uvolňovat. Návody můžeš najít na internetu, např. zde: https://www.youtube.com/…UtI. Je však vhodnější učit se relaxovat za pomocí někoho, kdo se v tom vyzná. Také mi přijde, že by stálo za to učit se fungovat ve vztazích. Každý z nás je jiný, někdo je více samotář, někdo je více společenský. Žijeme však mezi lidmi a musíme s nimi umět komunikovat, vycházet. A to můžeš dělat právě tím, že se budeš s lidmi setkávat, komunikovat s nimi. Jak s relaxacemi, tak s tím, jak dobře fungovat mezi lidmi, Ti může pomoci odborník – psycholog / psycholožka. Možná máte nějakého / nějakou přímo na škole, potom bych Tě ráda podpořila, abys neváhala a obrátila se na něj / ni.

    Přejeme Ti bezstarostné léto.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak si udržet kamarády

    Všem přeji hezký den.
    Mám problém. Nedokážu se pořádně zařadit do jakéhokoli kolektivu, hlavně si nerozumím s děckama mého věku a starší. Navíc bych si chtěla najít nějakou kamarádku se kterou bych si mohla povídat o všem. Protože žádnou nemám. Mám jen Soňu a ta je moje holka. A tady přichází další problém. Bojím se že Soňu, Šimona a všechny co mám ztratím. Nedokážu se poslední dobou vůbec bavit a hlavně dávat někomu na jevo city. Pořád je od sebe odstrkuji nebo urážím ale přitom vím že je chci mít u sebe. Když vidím že se baví tak k nim nepřijdu protože mám pocit že bych jim tam jen překážela a kazila náladu. Chci být sama někde v koutě ve tmě ale zároveň se chci bavit. Chci si najít kámošku protože mám jen kamarády. Poslední dobou sem si vším nejistá a vůbec nevím co se sebou mám dělat...
    Snad jste to nějak pochopili a předem děkuji za odpověď.
    (Omlouvám se že zase píšu. Ale já těch problémů a dotazů mám opravdu hodně..)

    Helejánvm, zkoro 14 let, 28. června

    Ahoj,

    z toho, co píšeš, vnímám, že je toho poslední dobou hodně, čím se trápíš. Na jedné straně se chceš bavit, být součástí kolektivu, najít si kámošku, na straně druhé chceš být sama a druhé jako bys od sebe odstrkovala. Chápu, že takové protichůdné pocity v člověku vyvolají velký zmatek, najednou neví, co se sebou. Navíc se bojíš, že svoje nejbližší ztratíš...
    Nejsem si jistá, jestli jsem všechno z toho, co prožíváš, pochopila správně (chápu, že podobné pocity není lehké popsat). Takto na dálku proto nedokážu určit čím to, že se Ti teď tohle děje. Podobné pocity "rozervanosti", pocit, že nevím, co se sebou, že je se mnou najednou něco jinak, je v dospívání do jisté míry normální, některé dívky stejného věku to mají podobně. Nevím, jak dlouho už u sebe takové pocity pozoruješ - je normální zažít někdy období, kdy se necítíme úplně dobře, obvykle to zase odezní. Je docela možné, že se to, co cítíš, bude nějak přirozeně vyvíjet a měnit. Zároveň, pokud to trvá už delší dobu, bylo by fajn mít pro sebe i odbornou podporu - psychologa anebo psychoterapeuta, se kterým byste mohli postupně hledat způsob, jak to udělat, aby Ti bylo lépe. Chtěla bych Tě podpořit, bys na svoje trápení nebyla sama a zkusila se s ním svěřit někomu blízkému, komu věříš. Pokud Ti teď nejde bavit se svojí holkou a kamarády, tak třeba rodičům. Kdybys chtěla, můžeš se nám ozvat na Modrou linku, kde je možné všechno probrat podrobněji než takto po emailu. Můžeš přijít na chat nebo zavolat na telefon, Skype anebo WhatsApp, kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    První setkání s on-line kamarádkou

    Ahoj Modrá linko, Báro, Alíku (předpokládám, že vzhledem obsahu dotazu bude odpovídat jeden z vás),
    přichází prázdniny, ale já jsem narazila na trochu komplikovanější záležitost. Pro to, aby můj dotaz vyzněl srozumitelně, budu tu muset povědět celou mou situaci, jak jsem se k ní dostala a moje rozpaky. Proto se omlouvám, že bude dotaz tak dlouhý.

    Před necelými dvěma roky jsem si stáhla aplikaci - něco jako takový Instagram pro menší s českými uživateli, zaměřený na určitou tématiku (nechci tu vyloženě jmenovat jméno aplikace, snad to nebude nějak vadit). Přidávají se tam příspěvky o té tématice, vy na ně můžete dát srdíčko a okomentovat je. Každý uživatel tam má počítačem vytvořenou přezdívku ze čtyř náhodných slov a může přidávat své výtvory, které musejí být takzvaně schváleny, aby je mohli vidět ostatní. Už z obsahu ostatních příspěvků jsem si domyslela, že budu v aplikaci jedna z těch starších. Pak jsem ale narazila na holku (pro větší pořádek jí říkejme například Hana - není to její pravé jméno), která byla podle všeho stejně stará jako já a podle obsahu příspěvků i jejím vyjadřováním mi byla sympatická a já jsem nějak zatoužila po kontaktu s ní. V našich příspěvcích jsme si obě nějak tak naznačily, že by jsme se chtěly poznat více než přes příspěvky, které musely být schváleny. Nakonec jsem vymyslela variantu emailu - založila jsem si nový email obsahující mou přezdívku na aplikaci, zašifrovala jeho znění a příspěvek s emailem byl schválen! Hana mi hned napsala a začaly jsme se po emailu bavit o oblíbených knížkách, zájmových kroužcích, hudbě nebo škole. Možnost založení emailu jsem několikrát zvažovala, ale došla jsem k jasnému názoru. Který úchyl (omlouvám se za výraz) by si stahoval aplikaci pro děti a tam čekal rok, než tam někdo napíše znění emailu? Myslím si, že nikdo, takoví vyčkávají spíše na seznamkách.

    S Hanou jsme si půl roku psaly o všedních věcech, ze kterých nešla poznat žádná choulostivější informace - nesdělovaly jsme si bydliště ani nic podobného. Po zhruba půl roce mi nabídla, že by jsme si pro rychlejší odpovědi mohly psát na Viberu, což vyžaduje telefonní číslo. Svolila jsem, protože to, co o sobě řekla bylo na nějakého smyšleného člověka až moc reálné a nikdy nenapsala dvě protichůdné informace. Momentálně si na Viberu píšeme třetím měsícem a já ji považuji za "opravdovou" kamarádku. Pomáhala mi s problémy, já jsem zase pomáhala jí. Asi po měsíci psaní jsme se rozhodly, že si skrz Viber zavoláme. Obě dvě jsme byly neuvěřitelně nervózní a později jsme si přiznaly, že se nám z nervozity třásl i hlas. Teď už si voláme 1 - 2krát týdně po dobu dvou měsíců a vždycky se na sebe těšíme.

    Jde o to, že se mí rodiče rozhodli, že mi připraví překvapení v podobě toho, že mi neřeknou, kam pojedeme letos na dovolenou. A já jsem nedopatřením zjistila kam. Rodičům jsem to tedy řekla a oni mi to potvrdili - jedeme pomalu na druhou stranu České republiky. Pak jsem ale zjistila, že ve městě kam jedeme, bydlí Hana. Po nespočtu zpráv, hovorů a videohovorů jsme se rozhodly, že by jsme se i rády potkaly. A tady to začíná:

    Rodiče Hany ví, že si se mnou volá a píše, dokonce jí to prý sami navrhli, takže v tom problém není. Bohužel mí rodiče o tom neví, vůbec. Jediné, co ví je, že mám tu aplikaci. Rodičům bych to chtěla říct, ale nevím jak. Bojím se, že kdybych jim to řekla, zakázali by mi si s Hanou volat a psát. Jen během tohoto týdne jsem měla nespočet možností, kdy to rodičům říct. Ale já to prostě nedokážu! Vždycky si říkám: Řekni jim to, teď je prostor! Ale já prostě nemůžu, bojím se, že bych pak nemohla s Hanou komunikovat. I přesto, že jsme se nesetkaly, dost pro mě jako kamarádka znamená. Ráda bych jim to řekla nějak postupně - třeba nejdřív jen o tom emailu a až potom o telefonním číslu.

    Jak o tom rodičům říct? Vím, že jsem udělala chybu, když jsem to rodičům neříkala hned od začátku, že jsem nezačala tím, že bych řekla prvotně o tom, že bych chtěla více poznat jednu holku z aplikace, kterou mám staženou. Teď bych to ale chtěla vše napravit, rodičům to říct. Bohužel se ale bojím, že ztratím kontakt s Hanou. Pořád o tom přemýšlím, ale čím déle přemýšlím, tím více jsem z toho naštvaná a smutná zároveň. Chápu, že mi tu poradíte, že to mám prostě říct, ale ráda bych na to šla nějak pomaleji, šetrněji.

    Omlouvám se za tak dlouhou zprávu a děkuji za odpověď a čas strávený nad mou poněkud zvláštní otázkou.

    Viktorie

    Viktorie, 13 let, 27. června

    Ahoj Viktorie,

    chápu, že by sis moc přála se s Hanou potkat. Je hezké, že jsi našla kamarádku, se kterou si tak dobře rozumíte, připadá mi přirozené, že se chcete vidět i osobně. Zároveň věřím, že si děláš starosti s tím, jak to říct rodičům - že se bojíš, abys s Hankou neztratila kontakt kvůli tomu, že jsi to rodičům všechno neřekla už od začátku.
    Z Tvé zprávy vnímám, že se snažíš přemýšlet nad riziky, které může anonymní psaní si na sociálních sítích přinést. To mi připadá moc fajn. Tvoje rodiče neznám, nedokážu proto přesně říct, jak budou reagovat. Umím si ale představit, že řada rodičů je v dnešní době ostražitých, pokud se jejich děti s někým seznámí na internetu. Taková ostražitost je často na místě. Říkám si, že by mohlo pomoci, kdybys rodičům navrhla způsoby, jak si mohou ověřit, že se jedná skutečně o Hanu, se kterou si píšeš a ne o někoho, kdo chce zneužít Tvé důvěry. Můžeš kamarádku třeba poprosit o číslo na její rodiče a Tvoji rodiče jim mohou zavolat. Až budete v onom městě, mamka s taťkou Tě mohou k Hance odvézt, vidět ji i její rodiče "na živo". Určitě bych nedoporučovala sejít se s ní tajně, aniž by o tom rodiče věděli.
    Ptáš se, jak to rodičům máš říct - říkám si, že bys to mohla vlastně popsat podobně, jako jsi to vysvětlila nám: upřímně říct, jak to bylo a přiznat, že to byla chyba, když jsi jim o tom neřekla už na začátku, že bys to chtěla napravit. Každý člověk občas udělá nějakou chybu, to je přirozené. Až budou mít dobrou náladu, můžeš jim zkusit vysvětlit, proč je pro Tebe tak důležité se s Hanou vidět. Pokud by Ti to připadalo jako dobrý nápad, můžeš jim dát přečíst třeba i zprávu, kterou jsi nám napsala. Jestli to rodičům nechceš říkat všechno najednou, i to mi připadá v pořádku, jít na to pomaleji a šetrněji. Ty znáš Tvoje rodiče nejlíp a víš, jak obvykle reagují. Můžeš proto vycházet z toho, jak to sama cítíš.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak kontaktovat kamaráda

    Milá poradno a Alíku,
    moje babička má kamarádku která má vnuka, a ten je o dva roky starší než já. Když jsem byla malá a bylo mi asi tak 5 let, za babčou přijela ta kamarádka resp. teta s jejím vnukem. Moc jsme si rozuměli, hráli si a v jedné chvíli mě chytil za ruku. Od té doby jsme se už nesetkali. Na nějakou dobu jsem na něj zapomněla, ale ted’ mi o něm začala babička vyprávět a vrátily se mi vzpomínky. On na mě určitě zapomněl, protože jsem člověk co si okamžiky z dětství moc dobře pamatuje. I když jsme se viděli jen jednou a je to dlouhá doba, pořád na to i na něj poslední dobou myslím.. Proč se o něm babička začala zmiňovat bylo z důvodu, že jsem začala kašlat na školu. Byl hrozně chytrý kluk, ale narodily se mu sestry a ty mu začaly ničit věci do školy apod., díky čemuž se na učení vykašlal a začal propadat. Vyšel v sedmé třídě. Jeho rodiče zanedbali výchovu, mámu měl alkoholičku a ted’ je na sš, učí se na zedníka. Jinak je na intru. Pak jsem už jen zaslechla, že z toho života nic nemá a nebaví ho. Rozhodla jsem se udělat stupidní věc, vyhledat si ho na soc. sítích. Mám na to talent, tak se mi samozřejmě podařilo si ho vyhledat. Měl tam černobílé obrázky, celkově jeho profil byl v mém dojmu depresivní. Hodně se změnil ale je pořád tak krásnej. Když jsem si ho chtěla přidat na instagramu o sledování (účet má soukromý), zamítnul mi to. Facebook tedy raději zkoušet nebudu. Chtěla bych ho více poznat, zase se s ním vidět. Jenže nevím jak to udělat, abych mu napsala je vcelku těžké a říct babičce není dobrý nápad. Celkově nevím co si mám o této situaci myslet.. Děkuji za odpověd’.

    holka, 14 let, 21. června

    Ahoj,

    chápu, že když se Ti nějaký kluk líbí, hodně Tě to nutí na něj myslet a přemýšlíš, jak to udělat, abyste spolu mohli být znovu v kontaktu. Onoho kluka neznám, proto, bohužel, ani já nevím, z jakého důvodu Tvou žádost o sledování na Instagramu zamítnul - jestli Tě třeba z profilové fotky anebo podle jména nepoznal, anebo v tom bylo něco jiného. Píšeš, že nevíš, co si máš o celé situaci myslet. Chtěla bych Tě podpořit, abys v tom, co se rozhodneš podniknout, vycházela z toho, jak to Ty sama cítíš. Můžeš si k tomu sama sobě odpovědět na několik otázek, jako třeba: Chtěla bych mu napsat zprávu, ve které bych mu dala najevo, že bych se s ním chtěla vidět? Nebo bych se ho chtěla nejdříve spíše zeptat, jak se má, jestli si na mě pamatuje, popřát mu hezké léto? Nebo bych spíše chtěla vyčkávat, jestli se někdy nenaskytne příležitost vidět se s ním osobně? Můžeš si třeba i zkusit napsat seznam pro a proti u každé možnosti, která Tě napadne. Říkám si, jestli máš kolem sebe nějakou kamarádku, se kterou bys to mohla probrat, třeba ji k tomu také něco napadne a může Ti být oporou.

    Hezký začátek léta přeje

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ne-kamarádka

    Ahoj. Co mám dělat? Moje nejlepší kamarádka (říkejme jí E) mi teď řekla, že jedna holka (k) se kterou se kamarádila tak vlastně E to jenom předstírala. K má hroznou mamku, třeba když E měla jet s K ve 3. třídě na tábor, ale zrovna v tu chvíli k nim přijela jejich babička z Uzbekistánu kterou vidí jednou za rok. E to napsala K, ale mamka K napsala E místo toho, aby napsala jejím rodičům. E se prý bála, že mamka K na ni bude hnusná, když se K nebude kamarádit. K taky občas šikanuje. Co máme dělat aby nás K a její mamka nechaly???
    Děkuji Julča

    Julča, 13 let, 14. června

    Ahoj,

    píšeš o tom, že Tě trápí, jak se k Tobě a k Tvé nejlepší kamarádce chová K a její mamka. Nejsem si jistá, jestli jsem úplně správně pochopila, co všechno se mezi Vámi odehrálo. K tomu bych potřebovala více některé věci více upřesnit. V každém případě, pokud se k Tobě anebo k Tvojí kamarádce někdo chová tak, že Vám to je nepříjemné, a pokud dochází i k šikaně, máte právo dát najevo, že to tak mít nechcete. Bylo by dobré, aby o tom, co se děje, věděl někdo dospělý, ať už Tvoje anebo kamarádčiny rodiče, někdo z učitelů, anebo třeba školní psycholog, pokud ho na škole máte. Pokud bys chtěla vše probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku – na chat, telefon, Skype anebo WhatsApp. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Nedokážu se obejít bez kamarádky

    Ahoj.
    Prosím o radu.
    Mám BFF ale o prázdninách se s ní nemůžu vidět a mám pocit že jsem na ní závislá a že bez ní nemůžu být. Co mám dělat?

    holka, 13 let, 15. června

    Ahoj,
    děkujeme za tvůj dotaz. Chápu, že tě představa, že bys měla být na dlouhou dobu bez kamarádky, se kterou si rozumíte, děsí, ale myslím, že nakonec to nebude tak strašné, jak si představuješ. V dnešní době digitálních technologií určitě není problém, abyste se spojily přes sociální sítě, napsaly si zprávu, nebo si zatelefonovaly. Stejně tak se můžete domluvit, že si třeba pošlete za každý měsíc prázdnin klasický dopis. Vím, že v současné době už lidé dopisy příliš nepíší, ale právě proto to má své neopakovatelné kouzlo. I když se s kamarádkou nepotkáte fyzicky, v kontaktu můžete zůstat pořád a svěřovat se s novými zážitky. A někdy vůbec neškodí, když se lidé navzájem na chvíli vzdálí, protože si potom o to víc uvědomí, jakou cenu má jejich přátelství a jak se mají rádi. Věřím, že to bude i váš případ a přeju ti krásné prázdniny!
    Bára

    Kamarádi

    Jak najít kamarády ve škole

    Ahoj Alíku a další mám otázku: Co mám dělat když si mě ve škole nikdo nevšímá?

    holka, 11 let, 10. června

    Ahoj z Modré linky,

    věřím, že Tě dost mrzí, že si Tě ve škole nikdo nevšímá. Každý z nás potřebujeme kamarády a cítit, že někam patříme.

    Nevím, jak to na Tvé škole nebo ve Tvé třídě vypadá a jací jsou Tví spolužáci a nevím ani, jaká jsi Ty a jak se ve škole chováš. S tím, jací jsou Tví spolužáci toho moc nenaděláš, ale můžeš ovlivnit to, jak k nim přistupuješ Ty. Někdy chceme pozornost od ostatních, ale je třeba, abychom také my sami oslovovali druhé. Je někdo ve třídě či ve škole, s kým máš pocit, že by sis rozuměla? Třeba někdo, kdo je tichý a možná se také cítí nevšímaný, tak jako Ty? Zkus s touto osobou začít konverzaci. Kamarádství často začínají tam, kde dva lidé mají něco společného - je něco, co Tě zajímá, máš třeba nějaký hodně oblíbený film či seriál? Můžeš zkusit hledat někoho na škole, kdo tento zájem sdílí - může pak být lehčí navázat s tímto člověkem spojení.

    Vztahy jsou někdy hodně těžké a člověk se s druhými učí komunikovat celý život. Neboj se si říct o pomoc v tomto tématu někomu ve Tvém okolí, nejlépe někomu, komu důvěřuješ. Třeba rodičům, příbuznému, třídní učitelce nebo možná školní psycholožce. Lidé, kteří Tě lépe znají, Ti možná dokážou i lépe poradit.

    Přejeme Ti, ať si ve škole brzy najdeš dobré kamarády.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádky mi lhaly

    Ahoj,
    moje dvě kamarádky mi lhaly. Už se mi sice omluvily, ale bylo to podruhé a bylo mi to nepříjemné a já vážně nevím jestli se s nimi mám ještě bavit nebo to nemá cenu.

    holka, 13. června

    Ahoj,
    je mi moc líto, co prožíváš. Zrada lidí, kterým jsi věřila, velmi bolí a je obrovským zklamáním. Neznám okolnosti, které tvé kamarádky vedly k tomu, že ti lhaly a z tvého krátkého dopisu nedokáži posoudit, jestli je jim to skutečně líto a jejich omluva je upřímná, nebo je jim to v podstatě jedno. Na tvém místě bych si s nimi určitě promluvila a zeptala se jich, co je k jejich chování vedlo. Možná, když ti to pořádně vysvětlí, navzájem se lépe pochopíte a předejdeš tomu, aby se to příště opakovalo. Je úplně normální a pochopitelné, že váháš, jestli jim máš ještě v budoucnu věřit a pravděpodobně si nějakou dobu budeš zachovávat ostražitost. Ale věřím a doufám, že tě svým chováním, že jim můžeš věřit a už tě znovu nezklamou.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Kamarádi

    Ahoj, mám kamarádku se kterou se bavím už 7 let, strašně dobře mi je v její přítomnosti a rozumíme si, akorát v chování k rodičům jsme odlišné.Během toho co já mám k rodičům velkou autoritu tak ona s nimi nevychází a ani oni se o ní nějak extra nezajímají (mají i třeba práci do večera atd.).Nekecala jsme jí do toho aby se na mně neurazila ale i tak mi to nepřijde ukázkové.Poslední dobou se ale začala řezat a proto nosí i ve 30 stupních dlouhý rukáv aby to nebylo vidět, snažila jsem se jí domluvit ale ona to akorát zlehčuje.Prej že jí to dělá dobře že je to pro ni únik,a já si myslím že tímto sebepoškozováním se akorát snaží o pozornost a aspoň malou péči rodičů.Protoze ani její rodiče o tom neví a já jsem si na to udělal takovýhle názor.Nevíte jak jí pomoc nebo jí otevřít oči že tudy cesta nevede?? Předem děkuji za odpověď

    holka, 11 let v srpnu 12, 2. června

    Ahoj,

    myslím si, že jsi skvělá holka. Máš správné názory. Navíc máš už 7 let dobrou kamarádku, to je vzácný dar, Ty jsi si toho vědoma a o kamarádství vzorně pečuješ. Oceňuji velmi, že nad tím, jak to kamarádka má, hodně přemýšlíš a snažíš se jí pomoct. Ty jí pomáháš už tím, že tu pro ni jsi, že s Tebou může sdílet i tajemství svého sebepoškozování, to jí také uleví. A je třeba to ocenit.

    My na Modré lince máme takovou zkušenost, že málokdo, kdo se řeže, s tím dokáže přestat sám. Ano, řezání poskytne Tvé kamarádce krátkodobou úlevu a odvede její pozornost jiným směrem, ale jde o nebezpečnou činnost, která ohrožuje zdraví Tvé kamarádky. Navíc na sebepoškozování vzniká závislost, těžko se s tím přestává. Zdá se, že Tvá kamarádka nemá tolik pozornosti rodičů jako Ty, možná u nich doma není vše úplně v pořádku. Je těžké pro Tebe v Tvém věku nést takovou tíhu, snažit se postarat o kamarádku, myslím, že už teď děláš maximum, co můžeš.

    Kamarádka se může zkusit místo řezání pokreslit fixou či potřít ledovou kostkou. Můžete se také domluvit, že ve chvíli, kdy by se chtěla pořezat, zatelefonuje Tobě nebo někomu jinému. Také by mohla něčím zajímavým, tvůrčím, co ji baví, zaměstnat ruce. Ještě lepší je pohyb venku, třeba ve Tvé společnosti.

    Máš-li se svými rodiči dobrý vztah, zkus se jim svěřit s tím, co Tě trápí. Oni bez toho sdílení netuší, co se Ti honí hlavou, a když společně popřemýšlíte, jak kamarádce pomoci, může se to podařit. Nejlepší je péče odborníka, ale s tou by samozřejmě museli souhlasit rodiče kamarádky. Myslím, že to se bude lépe domlouvat dospělým mezi sebou. Jste-li z Brna či blízkého okolí, může kamarádka navštívit naši poradnu Modré linky, vše o nás včetně kontaktů (které můžeš předat i kamarádce) najdete na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, ať vaše kamarádství vzkvétá i dále, a ať kamarádka najde jiný ventil své úzkosti.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj pse
    Mám obavy,strach,noční můry,zlé sny,špatné nálady a žádnou chuť k jídlu ,pít už mi taky nechutná.Stala se mi věc ,která mne zasáhla do levé části hrudníku přesněji srdce….
    Měla jsem kluka a ještě holku ….byly jsme trojka ,ale už se to to rozpadlo….Byli jsme spolu rádi a dělali jsme různé věci jako procházky nebo hry na hřišti ….měli jsme přezdívky ,Já jsem byla Kate,kámoška byla Rose a kámoš tedy náš společný přítel byl Jack…..už se to rozpadlo a já už nemám důvod žít
    Poradíte mi prosím ,už nemůžu dál……
    P.S. děkuji za každou odpověď Alíku pse můj

    Kate, 14 let, 25. května


    Ahoj Kate,
    chápu, že rozpad přátelství může člověka velmi zasáhnout, jak se stalo Tobě. Nepíšeš, co se mezi vámi stalo, že se vztahy rozpadly, ale téměř vždy je možnost to nějak narovnat a v přátelství pokračovat. Přemýšlím, jestli je u Vás možné si o všem zkusit promluvit, vysvětlit si to, v každém případě to stojí za to se alespoň pokusit.

    Jestliže by se to nepodařilo, trápení může trochu zmírnit, když máš někoho blízkého, s kým o tom můžeš mluvit a kdo Tě teď podpoří. Může to být někdo z rodiny nebo jiný člověk, kterému důvěřuješ. Možná kolem sebe máš i další kamarády, se kterými bys mohla navázat bližší kontakt a alespoň trochu tak zahojit svoje zlomené srdce.

    Pokud by Tě to trápilo dlouho, nebo se to zhoršovalo, je možné vyhledat psychologa, který by Ti mohl pomoci tímto těžším obdobím projít a najít zase důvod žít.

    Přejeme Ti, aby se Ti mohlo brzo ulevit.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den poradno, pořád chci kamarádit se starší holkou. Píšeme si na instagramu a někdy se potkáme, ale ona mě nepozná. Nevím co dělat aby jsme byli kamarádky, protože ona je starší, ale já jsem mladší a naopak vyšší a větší než ona (protože už od narození jsem větší a silnější než ostatní). Bojím se že když se někdy budeme chtít setkat tak se mě lekne a potom už se mnou nebude kamarádit.

    holka, 11 let, 25. května

    Ahoj,
    rozumím tomu, že když si s někým píšeš a rozumíte si, ráda bys, abyste se stali kamarády. Nemyslím si, že by skutečnému přátelství měla vadit skutečnost, že jsi mladší než kamarádka. Pokud si rozumíte, máte podobné názory a máte si o čem povídat, nezáleží na tom, kolik je které z vás let. Přátelství stojí na úplně jiných základech, než je věk, vzhled, výška a podobně. Osobně znám spoustu přátelství i mezi dětmi a dospělými - i když je mezi nimi klidně věkový rozdíl padesáti let, nijak to nevadí a velmi dobře si rozumí. Věřím, že to bude i případ tebe a tvé starší kamarádky a vaše přátelství bude pokračovat i poté, co se setkáte mimo virtuální prostor.
    Měj se hezky!
    Bára