Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že máš dva kamarády a k nim máš takovou důvěru, že se jim se vším svěřuješ. Oni ti pomáhají. Je možné, že jsou pro tebe takoví patroni, ochraňují tě. Vyjadřuješ svůj strach, jak to bude do budoucna. Je moc dobře, že se dokážeš někomu otevřít a důvěřovat, i to, že dokážeš u někoho hledat pomoc a přijímat ji a že někoho takového máš. Je moc dobře, že tento pocit znáš. Ti kluci jsou starší než ty, je možné, že tě přijímají, především proto, že tě berou jako menší a slabší, trochu jako dítě. Což je v pořádku. Píšeš ale zároveň o tom, že máš úzkosti a bojíš se, že tě pak už jako starší nebudou mít tak rádi, jako nyní. Je možné, že ti nyní ti dva kluci opravdu dávají podporu a přijetí, které ti může chybět v jiných vztazích. A třeba i to je příčina těch úzkostí a proto máš tak velký strach, že se tyto dvě osoby od tebe jednou odvrátí, až budeš starší. Doporučila bych ti aby sis začala dělat přátele, se kterými budeš mít podobnou blízkost, i mezi svými vrstevníky. S osobami, se kterými jste v podobném věku, třídě, máte podobné zájmy a pod. Pak také zkus vnímat, kterým osobám můžeš důvěřovat ve své rodině či širší rodině. Tam jde sice o vztah se staršími osobami ale jde o osoby, kde jsou vaše role vzájemně vůči sobě dané - ty jsi mladší a vždy to tak bude a vždy tak k sobě budete přistupovat jako mladší ke staršímu a naopak. Takový vztah by měl spíš vydržet i když vyrosteš a budeš starší. Vztah těch dvou kluků vůči tobě se opravdu může časem změnit. Už třeba jen tím, že odejdete každý na jinou školu. Může mezi vámi pořád zůstat přátelství ale spíš bych ti doporučila si na takto důvěrný vztah, kdy se chceš otevřeně někomu svěřovat, najít někoho víc sobě rovného a sním pak rozvíjet to, co jsi poznala v tomto vztahu s těmito kluky.
Pokud si o tom budeš chtít víc popovídat, můžeš napsat na náš chat, určený pro děti. Je anonymní a děti se na nás mohou obracet s čímkoliv, co je trápí a co potřebují. Najdeš ho na našich stránkách www.detstvibeznasili.cz.
Poradce Centra Locika

Milá Kájo,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se na nás obracíš. Píšeš, protože si nevíš rady s tím, jak se vypořádat se spory mezi tebou a tvými kamarádkami. Dříve jste spolu byly fajn kámošky, v poslední době Tě ale vystavují situacím, ve kterých se necítíš dobře.

Musím se Ti přiznat, že při čtení tvých řádků mi bylo opravdu těžko. Jak Ti asi musí být, když se k tobě holky takhle chovají? Mrzí mě, že si musíš zažívat to, o čem píšeš.

Nikdo (ani ti nejbližší kamarádi) nemá právo si jen tak bez Tvého svolení brát Tvé věci a jakkoliv s nimi manipulovat. I když jsi svým kamarádkám řekla své heslo na mobil, neznamená to, že tak mohou vstupovat do Tvého soukromí v telefonu ve chvílích, kdy si to Ty sama nepřeješ. A netýká se to pouze telefonu. Je naprosto pochopitelné, že Ti není příjemné, když Ti kamarádky jen tak berou Tvé věci. Myslím, že většina lidí by na Tvém místě byla naštvaná stejně jako Ty a měla by potřebu se i před slovními útoky spolužaček bránit.

Pokud Ti kamarádky dělají naschvály a smějí se Ti ve chvílích, kdy se necítíš dobře, určitě to není v pořádku. Na přátelství je hezké to, že jsou si kamarádi sobě navzájem oporou, sdílejí spolu své radosti. A pokud se jednomu děje něco nepříjemného, kamarád je tu pro něj, aby ho podržel v těžkých chvílích. Rozhodně není na místě, aby si kamarádi navzájem nepříjemnosti naschvál vytvářeli.

To, co popisuješ, zní opravdu vážně. Kamarádky Ti sice říkají, že to je jenom legrace, ale i když to na dálku nemohu zcela posoudit, dělá to na mně dojem, že už se jedná o šikanu. To by se určitě dít nemělo a věřím, že stojí za to vše začít řešit - nemístné chování kamarádek by se jinak mohlo dále stupňovat.

Chtěla bych Tě ocenit za to, že jsi v sobě našla (dokonce už několikrát) sílu se bránit a dát holkám najevo, že se Ti jejich chování nelíbí. Věřím, že není jednoduché popsat jim, jak se cítíš, pokud to hned dokáží obrátit proti Tobě. Přemýšlím, jestli máš ve třídě i nějakou jinou kamarádku (nebo kamaráda), u které bys našla zastání? Přijde mi důležité, abys na celou situaci nebyla sama. Protože postavit se sama třem dalším holkám musí být opravdu těžké. Můžeš tak zapřemýšlet nad tím, jestli je ve třídě někdo, kdo by mohl stát na tvé straně a mohl by Ti tak být oporou.

Nyní mi také přijde důležité svěřit se s tím, jak se k Tobě kamarádky chovají, někomu dospělému, kterému důvěřuješ - ať už svým rodičům, oblíbené paní učitelce, nebo školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. Právě oni se Tě mohou při řešení celé situace zastat a můžete společně hledat cesty, co dělat pro to, aby se vztahy mezi Tebou a kamarádkami urovnaly. Jak jim říct, že jejich chování nevnímáš jako legraci. Je důležité, aby jejich chování přestalo. Dospělým můžeš také ukázat to, co jsi napsala nám a naši odpověď na Tvou zprávu.

Přejeme Ti, abyste si s kamarádkami k sobě opět našly cestu bez konfliktů,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,
píšeš nám o své nejlepší kamarádce, která je teď na psychiatrii, je na tom ale pořád špatně, navíc se má pak vrátit k rodičům, kteří se k ní chovali hrozně a do školy, kde ji šikanovali. Ty jsi z toho úplně vyčerpaná, nevíš co dělat, do toho ještě řešíš, že se Ti asi líbí. Máš o kamarádku strach, nechceš o ni přijít.

Moc oceňuju, že se takto staráš a chceš pro kamarádku to nejlepší. Vnímám, že děláš, co můžeš, abys jí pomohla, jsi jí oporou. Moc mě mrzí, že je kamarádce pořád takto špatně a že navíc to vypadá, že se bude muset vrátit do prostředí, které pro ni není bezpečné a kde ani nebudete moci být spolu. Představuju si, jak náročné to pro Tebe musí být.

Nevím, kdo přesně kamarádce řekl, že se bude muset vrátit k rodičům, ani nevím, jak k tomu rozhodnutí došlo. Každopádně má ale kamarádka (stejně jako každé dítě) nárok na bezpečné a klidné domácí prostředí a to nevím, jestli je možné, pokud se má vrátit k rodičům. Můžeš kamarádku povzbudit k tomu, aby si ještě třeba promluvila s tím, kdo jí to řekl. Kdyby ani to nezabralo, může se i ona sama nebo jiný dospělý, kterému důvěřuje, obrátit na OSPOD (Orgán sociální a právní ochrany dětí), který hájí zájmy dětí. Kamarádka by tak mohla vyjádřit, co by sama chtěla a úkolem sociálních pracovníků je pak zajistit všechno potřebné, aby se situace zlepšila a o kamarádku bylo dobře postaráno.

Moc Ti přeju, abys na to nezůstávala sama. Cítím, že chceš ze všech sil z té těžké situace kamarádku dostat, současně mi přijde důležité, abys měla i Ty sama kde brát sílu - abychom mohli někomu pomoci, musíme také pečovat sami o sebe. Navíc každá pomoc má i své hranice, třebaže rozumím, že si moc přeješ, aby byla kamarádka v pořádku. Myslím si, že je důležité se v této chvíli svěřit někomu dospělému, ať už rodičům, jinému příbuznému nebo třeba oblíbené učitelce či psycholožce. Společně pak můžete hledat další kroky k tomu, aby se kamarádka a i Ty sama měla v tom všem lépe.

Kdybys s námi ještě chtěla probrat celou situaci více do detailu, ozvi se nám přes telefon (608902410) nebo přijď na chat (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz).

Držíme moc palce, aby se celá situace dala co nejdříve do pořádku.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že hledáš radu na to, jak si najít kamarády, pokud Ti nevyhovuje, jak to máš teď. Chci Ti hned na úvod napsat, že neexistuje jeden zaručený návod na to, jak si najít kamarády nebo jak rozumět klukům ve Tvém věku. Je to proto, že každý jsme jiný a každému nám může fungovat něco trochu jiného. Pokusím se Ti napsat, co mě nepadalo při čtení Tvého dotazu a věřím, že si z toho dokážeš vybrat, co Ti bude užitečné.

Všimla jsem si, že o sobě píšeš jako o introvertovi a dokonce bys jím už dál nechtěl být. Chci Ti nabídnout svůj pohled, že každý z nás má v sobě kus introverta i extroverta. Myslím, že někdy tohle rozdělování může být i na škodu, protože se potom můžeš až příliš ztotožnit s tím, že jsi uzavřený introvert a vyhýbat se třeba některým zážitkům anebo předem něco vzdávat. Navíc existuje mnoho introvertně laděných lidí, kteří mohou mít různé kamarády, i když jich třeba mají méně, ale o to hlubší kamarádství to je. Píšu to, abych Tě podpořila, že na sebe nemusíš tlačit, že by ses měl měnit, abys kamarády našel. Věřím, že každý z nás je něčím jedinečný. Je dobré být sám sebou.

Píšeš, že máš ve třídě tři kamarády, ale nepočítáš je proto, že se spolu nevídáte mimo školu. Přemýšlím o tom, proč to tak je. Jestli třeba bydlíte dál od sebe a do školy dojíždíte anebo jste to třeba jen nezkusili, nikdo to nenavrhnul. Říkám si, že pokud už tři kamarády ve třídě máš, může být fajn cesta zkusit ta přátelství prohlubovat a pokud by Ti vyhovovalo vídat se i mimo školu, zkusit to nějak zařídit. Může pomoci s těmi kamarády ve třídě promluvit, navrhnout jim, co bys chtěl a zeptat se, jak to mají oni. Pokud bys chtěl hledat kamarády nové, třeba i mimo školu, kde je pro to prostor? Možná chodíš na nějaký kroužek, tam by se dalo začít, navíc se dá stavět na společném zájmu. Zkus se zamyslet, kde jsou místa a situace, kde se potkáváš s kluky Tvého věku a co by Ti pomohlo je oslovit. Věřím, že dříve nebo později najdeš to, co hledáš. Prozatím může pomoci i netlačit tolik na sebe a nechat tomu volný průběh, léto také může přinést mnoho nového.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že by sis ráda našla kamarády nebo kamarádky a je mi líto, že se Ti to zatím nedaří. V mé odpovědi Ti nedokážu dát nějaký přesný návod na to, jak si kamarády najít, protože takový návod neexistuje, každý jsme jiný a každému nám může fungovat něco trochu jiného. Ráda bych s Tebou ale sdílela některé myšlenky a nápady, které mi běžely hlavou při čtení Tvého dotazu.

Všimla jsem si, že pozoruješ své chování vůči druhým a dáváš mu nějaké názvy. Ať už to dřív byl introvert, teď spíš sociální fobie anebo že jsi melancholik. A napadá mě u toho, že někdy může být na škodu napasovat se do nějaké takové škatulky. Je určitě přirozené, že se snažíme věcem rozumět, pojmenovávat je a hledat souvislosti. Nicméně takové nálepky jako introvert a podobně mohou způsobit, že se s takovým označením sžiješ natolik, že Ti to pak může bránit dělat některé věci, třeba hledat kamarády, zapojovat se do rozhovorů, někoho oslovit. Nemusí to tak být, jen o tom přemýšlím. Byla by škoda, kdyby ses kvůli nějakému označení ochudila o zážitky s kamarády. Je v pořádku, pokud méně mluvíš anebo se více stydíš. I přesto můžeš najít kamarády, překonávat se, oslovit někoho ve škole, snažit se seznámit. Píšeš, že ta fobie není až tak vážná a vlastně ani nevím, kdo Ti potvrdil, že ji máš...

V Tvém dotazu mi přišlo důležité, jak jsi popisovala, že se lišíš od ostatních, nemáš stejné zájmy, jinak se oblékáš, nelíčíš se a vlastně ani nechceš, nejsi na to. Je podle mě v pořádku, abys byla sama sebou, i když to znamená, že se odlišuješ od ostatních. Někdy se může stát, že to okolí nepřijme. Píšeš, že by se s Tebou holky možná víc bavily, kdyby ses líčila a nosila víc černou. Možné to tak opravdu je. Co to ale říká o jejich charakteru, pokud si vybírají kamarádky podle vzhledu? Přála bych Ti kamarády, kterým bude jedno, do jaké barvy se oblékáš, ale budou se s Tebou bavit proto, jaká jsi. Každý z nás je něčím jedinečný a věřím, že dokážeš zaujmout jinými přednostmi. Navíc jsi i psala, že se Ti ty holky zdají namyšlené, to nezní, že bys s nimi chtěla kamarádit. Myslím, že je prima nápad, jak píšeš, že bys zkusila hledat kamarádky mimo tu partu. Píšeš, že jsi vybíravá, u každého vidíš problém. Říkám si, že je v pořádku mít své požadavky na to, s jakými lidmi se chceš bavit. Zároveň všichni máme chyby a můžeme se s druhými bavit a mít je rádi i přes tyto chyby. To záleží na Tobě, co je pro Tebe přijatelné. Třeba by se to, co Ti teď vadí, nezdálo tolik důležité, kdybys ty lidi poznala blíž.

Ve třídě se Ti líbí kluk, ale kvůli sociální fobii mu to nemůžeš říct. Můžeš zkusit popřemýšlet o tom, co by Ti pomohlo sebrat odvahu a oslovit ho. Nemusíš mu hned říkat, že se Ti líbí, prozatím si můžete jen povídat, domluvit se a jít spolu třeba ven. Něco víc může přijít až postupně, nemusíš na sebe tlačit.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou nám píšeš. Kamarádky komentují, jak jim přijde Tvůj vzhled, na začátku jsi to brala jako srandu, teď už to ale přehání a vadí Ti to. Začínáš si být sama sebou nejistá. Zvažuješ, že se s nimi přestaneš bavit, zároveň o ně nechceš přijít.

Mrzí mě, že Ti teď kamarádky říkají něco, co Ti vadí a zraňuje Tě. To si nezasloužíš.

Určitě se s tím ale něco dá zkusit dělat. Říkám si, že možná kamarádkám nedošlo, že to pro Tebe už není sranda. Mohla jsi to mít na začátku jinak než teď. To, že si ze sebe umíme udělat srandu, je fajn, ale je taky dobře, že už jsi pocítila svou hranici, za kterou Ti v tom fajn není.

Chtěla bych Tě povzbudit, abys kamarádkám otevřeně řekla, že Ti vadí, když mají tyhle komentáře. Každý máme jiný typ postavy, v pubertě se taky hodně mění, bývají různá období, ve kterých se můžeš cítit více či méně ve svém těle spokojeně. Neznamená to ale, že by si mohly holky dovolovat narážky, které Ti vadí. Neboj se v tom vymezit – říct jim konkrétně, co jsi od nich slyšela, co kolem toho cítíš a jak bys to chtěla dál. Možná budete mít společnou chvíli po škole anebo máte jiné společné aktivity, kde by se na to dal vyhradit prostor a tyto věci si ujasnit? Zasloužíš si zažívat kamarádství bez posměchu nebo nepříjemných narážek.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, žes potkal někoho, s kým si tak rozumíš. Na Tvou otázku však neumím odpovědět, neznám žádné takové statistiky. Spíše Tě chci podpořit, aby sis užíval společnosti stejně naladěného spolužáka.

Prima dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že je Ti líto, když se s Tebou kamarádka přestává bavit. Někdy se stává, že se cesty kamarádů rozcházejí. A vůbec to nemusí být něčí vina, prostě se vyvíjejí každý jiným směrem. Sama píšeš, že toho s kamarádkou moc společného nemáš. Jakákoli ztráta je potřeba odtruchlit, odsmutnit. Můžeš klidně plakat, když je Ti to líto. Chci Tě ale povzbudit v tom, abys dál žila svůj život, věnovala se svým povinnostem, i koníčkům. A zároveň se rozhlížela kolem sebe. Ve třídě máš více spolužáků, možná si s někým z nich můžeš rozumět více, než se svou původní kamarádkou. Ono to někdy může chvíli trvat, než člověk potká lidi, se kterými si opravdu rozumí. I kdyby se nikdo takový nenašel přímo ve Tvé třídě, třeba jsou nějací fajn lidi v jiné třídě nebo tam, kde bydlíš, případně v nějakém kroužku. V kroužcích se hledají kamarádi snadněji, protože mají společné zájmy. Zkus to tedy nevzdávat.

Bezstarostné dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

je moc dobře, že si pro sebe hledáš podporu v těžkých chvílích. Z Tvého dotazu jsem pochopila, že je toho teď opravdu hodně, co se ve Tvém životě děje - ve škole i na kroužku se Ti posmívají, rozešla ses s klukem, kterému navíc jiná holka o Tobě vykládá lži a ani doma to není nic moc, dokonce mámu vnímáš jako začátek problémů.

Je mi líto, že tohle ve svém životě teď prožíváš. Není v pořádku, aby se Ti kdokoliv posmíval, takové chování si nezasloužíš. Moc oceňuji, že jsi o tom mluvila se školní psycholožkou, představuji si, že nebylo snadné se jí svěřit. Nejsem si jistá, kolikrát jsi u ní byla a zda k ní ještě dál chodit budeš. Pokud je přímo u Vás ve škole, měla by právě ona ve spolupráci s učiteli dál řešit, aby se k Tobě takto děti nechovaly. Může Ti dát nějaká doporučení, jak v případě posmívání reagovat a můžete o tom spolu dál mluvit. Zároveň je dobré, aby učitelé dali najevo spolužákům, aby s tím přestali a upozornili je, co to pro ně bude znamenat, když nepřestanou. Kdybys měla pocit, že to ve škole nikdo z dospělých neřeší, můžeš se obrátit ještě i na ředitelku/ředitele anebo potom na dalšího dospělého z Tvého okolí, který by mohl do školy jít a probrat to s učiteli. Psala jsi, že mámě se svěřovat nechceš, to je mi líto. Je někdo jiný dospělý, komu věříš? Táta, babička, teta? Je moc důležité, abys na to nebyla sama. I naše linka je Ti nadále k dispozici, lépe však na telefonu anebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky, vzájemně se doptávat a lépe tak reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz)

Co se týče Tvého bývalého kluka a že mu nějaká kamarádka o Tobě lže... Vím toho o situaci velmi málo na to, abych Ti dávala jednoznačnou radu. Věřím, že Ty sama tušíš, co bys chtěla udělat, co by mohlo pomoci, možná jsi o tom sama přemýšlela. Napadá mě, že nejjednodušší by mohlo být promluvit přímo s ním a říct mu, jak to máš. Ale Tvoje povinnost to není a kdyby se Ti to už dál řešit nechtělo, i to je v pořádku.

Držíme Ti palce, abys pro sebe našla vhodnou podporu.
Modrá linka

Ahoj,

oceňuji, že si všímáš toho, jak se chováš ke kamarádce ve škole a přemýšlíš o tom, co s tím. Nejsem si jistá, jestli jsem Tě pochopila správně, raději to shrnu. Mimo školu se s kamarádkou bavíš normálně, ale ve škole si z ní děláš srandu a připadá Ti, že ji to možná zraňuje i když nedává nic najevo. Děláš to zřejmě kvůli tomu, že Tě štve, co kamarádka říká v hodinách a také kvůli spolužákům, kteří Tě nemají rádi, protože se s kamarádkou bavíš.

Je podle mě moc dobře, že si uvědomuješ takové souvislosti a přemýšlíš o tom, jak se asi Tvá kamarádka cítí. Lidé často nedávají najevo, když jim něco ubližuje, takže moc oceňuji, že nad tím uvažuješ, přestože kamarádka se tváří, že je vše v pořádku. Napadá Tě, že by ses s ní nejraději nebavila, aby to ve škole bylo jinak a abys jí neubližovala, ale současně Ti to jen tak nejde. Tomu rozumím, asi by to bylo zvláštní, kdyby ses s ní jen tak přestala bavit bez nějakého vysvětlení. Říkám si proto, jestli je pro Tebe možné s kamarádkou si co nejotevřeněji promluvit a říct jí, jak se cítíš. Klidně podobně, jako jsi to napsala nám. Můžeš se jí zeptat, co si o tom myslí ona a jak se cítí ve třídě. Také je v pořádku, aby ses jí zeptala na to, co říká v hodinách. Můžeš jí říct o tom, že Tě to někdy rozčiluje, protože tomu nerozumíš. Třeba Ti to kamarádka nějak vysvětlí. K přátelství patří i debaty o nepříjemných věcech. Může to být těžké a možná z toho budeš nervózní, ale obvykle pokud se o podobných věcech nemluví, udělá to ve vztahu neplechu. Může pomoct také promluvit si o tom s někým, komu věříš a nebýt na to sama.

Přejeme Ti, abyste s kamarádkou dokázaly mluvit o tom, co se děje.
Modrá linka

Ahoj,

období kovidového lockdownu zasáhlo hodně dětí, nejsi sama, kdo prošel tímto obdobím a cítí na sobě následky, změnu oproti minulosti. Mnoho dětí má po lockdownu psychické následky.
Mrzí mne, že máš nyní méně kamarádek. Vidíš, jak se spolužáci baví a sleduješ je z lavice, zatímco dříve ses k nim vždy přidala. Nemohu takto na dálku po internetu posoudit, zda jsi skutečně introvert nebo Ti v zapojení se do zábavy vadí nějaký ostych se „odvázat“. Máš obavu ze školy v přírodě, že se tam nebudeš bavit tak, jak by sis ráda představovala. Hledáš podporu v Alíkově poradně, ale toto složité téma vztahů a komunikace, sociálních kontaktů, je pro poradnu dosti náročné. Neměla bys se svými myšlenkami zůstávat sama, zkus se obrátit na někoho dospělého, komu věříš, třeba rodiče, prarodiče, oblíbenou učitelku, vedoucí kroužku...Máte-li na své škole psychologa, můžeš se obrátit i na něj.

Přejeme Ti, ať se Ti daří.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že se často cítíš sám. Je mi moc líto, že prožíváš samotu, která pro Tebe není příjemná. Může být tíživá, bez radosti, můžeš kolem toho zažívat spousty další pocitů, kterými může být těžké projít. Jsem moc ráda, že jsi napsal a hledáš si způsoby, jak to zkusit změnit. To je moc fajn první krok - být otevřený k druhým. Cest je určitě víc a bude to chtít i Tvou odvahu se po nich vydat. Napadá mě, kdo se Ti vybaví, když se řekne „můj blízký člověk“ anebo „člověk, kterému věřím“? Je to někdo z Tvé rodiny, někdo z kamarádů, někdo ze školy, z volnočasových aktivit? Když se cítíš sám, není vůbec ostuda se tomuto člověku ozvat - jak se asi má, co dělá, a Ty mu můžeš povědět, co se děje teď u Tebe. Můžete si spolu napsat, zavolat, jít někam ven, naplánovat si něco společného na později. Je někdo, koho bys mohl jít navštívit? Dalšími místy, kde se dá blíž potkat s ostatními jsou třeba škola (během přestávek, společných projektů) anebo kroužky - navštěvuješ teď nějaké anebo Tě láká do nějakého nového chodit? Zkus to probrat s rodiči a můžeš začít klidně něco nového, co do Tvého života přivede další lidi, snad časem kamarády. O tom všem si můžeš popovídat podrobněji, nebo napsat i v online poradnách, jsme tu pro Tebe anonymně na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Neboj se ozvat. Možná i jarní dny přinesou víc možností, jak se potkávat s lidmi, možná rád chodíš na procházky, na hřiště, sportuješ venku, snad Ti to otevře další možnosti, jak být spolu.

Ať máš brzy hezčí dny přeje
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že ti máma nedovolí nosit oblečení a používat kosmetiku stejnou jako používají. A také tě trápí to, že se ti hodně mastí vlasy a ty nevíš co s tím. K tomu bych ti doporučila, abys to řešila s lékařem. Třeba potřebuješ šampon s nějakým léčebným, antibakteriálním přípravkem. Určitě to není nic neobvyklého, ve tvém věku, že se začnou vlasy více mastit. Je to spojené i s dalšími tělesnými změny a tvým vývojem. A pomoc určitě existuje. A k tomu, co píšeš jako druhé - zkus si s mámou o tom v klidu promluvit. Řekni jí po pravdě, jak se ve třídě, mezi ostatními dívkami cítíš. Je to pochopitelné, že bys nyní ráda zapadla mezi své vrstevníky a můžeš se takto cítit vydělená. Samozřejmě to, jaké máš vztahy s druhými by nemělo záležet na tom, co nosíš či nenosíš. Ale je pochopitelné, že nyní je to pro tebe důležité. Mamka může mít pravdu v tom, že není potřeba abys napodobovala ostatní ve všem, co u nich vidíš. A je dobré si uchovat svůj názor a svou osobitost. Nemusíš se ve všem přizpůsobovat. Na druhou stranu je potřeba vypadat tak, aby ses cítila dobře a sebejistě. Zkus si o tom v tomto duchu s mamkou promluvit. Třeba by ti i mohla poradit, jak to máš udělat, co by si tedy představovala ona a co by dělala ona, na tvém místě.
Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že chceš podpořit kamaráda, který se trápí po rozchodu. Myslím si, že nabídnout mu svou společnost, dát mu možnost se vypovídat či dělat společně nějaké aktivity, je dostatečná pomoc. Jestliže máš dojem, že ho spíše otravuješ, jak Ty sama píšeš, potom se ho na to klidně můžeš zeptat. Můžeš mu prostě na rovinu říct, že bys ho chtěla podpořit, ale vlastně nevíš jak. Tak si on sám může říct, co potřebuje.

Zároveň Ti chci napsat, že to, že je smutný, není špatně. K životu paří i situace, kdy nám smutno je. Rozchod je ztráta a ztráta potřebuje čas, aby si ji člověk „odsmutnil“ – odtruchlil. Takže je možné, že kamarádovi pomáháš dostatečně, přestože je i nadále smutný. S takovýmto smutkem skutečně pomáhá i čas.

Prima dny Tobě i kamarádovi přeje
Modrá linka

Ahoj,

je fajn, že jste se s kamarádem dokázali vzájemně omluvit po tom, co mezi Vámi došlo k nedorozumění. Rozumím tomu, že by ses ním chtěla začít znovu bavit, není na to ale bohužel žádný jednoznačný recept. Napadá mě, že bys mohla kamarádovi říct, že Tě mrzí to, že se spolu nebavíte a chtěla bys s ním zas kamarádit. Pokud ale nebude chtít, nejde nikoho nutit k ničemu, co nechce. Odmítnutí může být někdy bolavé a je pochopitelné, že je z toho člověk smutný nebo naštvaný. Někdy se cesty lidí v průběhu života rozchází a občas i dlouhodobá přátelství končí. Někdy zas vztahy potřebují čas, aby se urovnaly. Uvidíš, jak kamarád zareaguje, když mu dáš najevo, že by ses s ním chtěla znovu bavit.

Držíme Ti palce

Modrá linka