Ahoj z Modré linky,

každý člověk si zaslouží mít po svém boku někoho, kdo má pro něj pochopení, a s kým se má vzájemně rád. Je přirozené, že po tom toužíš. Oceňuji odhodlání, s jakým se snažíš přítele a kamarády najít.

Fajn kluka můžeš potkat třeba ve škole, v okolí svého bydliště apod. Teď v létě může být dobrou příležitostí jak se seznámit třeba tábor, hřiště nebo koupaliště. Pokud se Ti nějaký kluk ve Tvém okolí zalíbí, můžeš mu svůj zájem dát najevo třeba úsměvem nebo milým pozdravem. Pak ho třeba zkusit oslovit a navázat nějaký kontakt. Někdy je potřeba se více poznat, než vznikne nějaký vztah, občas také partnerské vztahy vznikají ze vztahů přátelských.

Napadá mě, že se blíží září a s tím i možnost, najít nějakou novou zálibu nebo aktivitu. Nejen že tak budeš dělat to, co tě baví, ale můžeš tak potkat lidi, které baví to samé, co Tebe - to samo o sobě může být tématem, o kterým si spolu můžete povídat. Můžeš si zvolit takový kroužek, do kterého dochází jak holky, tak kluci. Kromě kamarádek tam tak můžeš natrefit třeba i na kluka, se kterým naleznete vzájemné zalíbení. Pokud budeš chtít, můžeš možnost chození na nový kroužek probrat s rodiči. Můžeš se také ve svém okolí porozhlédnout po Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Je to místo, kde mohou dospívající smysluplně trávit svůj čas a přijít tam i ve chvílích, kdy se cítí osaměle. Trávit čas zde můžeš jak se svými vrstevníky, tak i s pracovníky centra.

Mrzí mě, že s kamarádkou nenacházíte společnou řeč. Popřemýšlej o tom, zda by stálo za to si s kamarádkou promluvit a říct ji, jak se cítíš ohledně toho, že se s Tebou nebaví. Měla bys tak možnost zjistit, jak to mezi sebou vlastně máte, a zda o své přátelství chcete bojovat. Pokud ano, zkuste si společně říct, co můžete každá pro vzájemné přátelství udělat, abyste se v něm obě cítily dobře. A pokud ne, nevěš hlavu, věřím, že se Ti podaří navázat nová přátelství, ve kterých se budeš cítit milovaná.

Pěkné léto,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že ve vztazích nejsi sama sebou. Věřím, že je to dost těžké a nepříjemné. Chceš, aby Tě druzí viděli takovou, jaká jsi, to je zcela pochopitelné. Rozumím ale také tomu, že není snadné být sama sebou, když asi nezažíváš od druhých moc přijetí.

Oceňuju, že ses nenechala odradit a stále se snažíš druhým ukázat, jaká doopravdy jsi. Zároveň mi přijde hodně cenné to, že Ty sama víš, kdo jsi, a držíš si to. Pokud druzí nechtějí vidět Tvé skutečné já, asi není způsob, jak jim to lépe ukázat. Říkám si, že je i přirozené, že s někým dokážeme být sami sebou, a s někým jiným nám to nejde. Kladu si otázku, jestli ve Tvém životě je někdo, s kým Ti to alespoň trochu jde. Můžeš se pak ptát sama sebe, čím to je. Co ten člověk má nebo jaký je, jak se k Tobě chová, že si dovolíš být sama sebou.

Také mi běží hlavou, že někdy ve vztazích trvá, než člověk nabere odvahu být otevřený. Mnohdy to totiž znamená, že jsme před druhými zranitelní, odhalujeme svoje nedostatky nebo trápení a to taky chce kus důvěry k druhému. Nemusí to jít hned, pro někoho je to snazší, někomu může trvat hodně dlouho, než je toho schopen. Obojí je v pořádku, každý to může mít jinak.

Chci Tě povzbudit v tom, aby sis dále udržela to, jak Ty vnímáš sama sebe. Věřím, že postupně můžeš najít lidi, kteří to budou moci vidět. Pokud bys chtěla, mohlo by být nápomocné zkusit zajít za psychologem/psycholožkou, např. pokud máte ve škole. Společně byste mohli hledat, co Ti brání v tom, že nedokážeš být sama sebou ve vztazích, a jak to překonat.

Přejeme Ti, ať najdeš lidi, se kterými můžeš být sama sebou.

Modrá linka

Ahoj,
rozumím tomu, že je ti smutno a že se ti po kamarádech stýská. Je škoda, že sis na ně nevzala kontakt, ale třeba by to šlo ještě zachránit, kdybyste se zeptali na recepci hotelu alespoň na celé jméno a město, ze kterého pocházeli. Pak bys měla šanci najít je například přes sociální sítě a mohla by sis s nimi psát a třeba se s nimi i za čas znova vidět.
Držím ti palce!
Bára

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si píšeš o radu, když nevíš, co dělat. Je mi líto, že se Ti nedaří najít kamarády. Nejsem si jistá, jestli na to existuje nějaká jednoznačná rada, ale pokusím se napsat Ti alespoň obecně, co mě k tomu napadá.

Neznám podrobněji Tvou situaci, jak to například vypadá, když se snažíš s někým skamarádit, co se třeba nedaří. Někdy člověk může být nervózní a pak je pro něj těžké být uvolněný. Někdo se třeba i snaží trošku přetvařovat, zapůsobit na druhé, aby ho viděli lepšího. Někdo zase nemá příliš mnoho příležitostí, kde si kamarády najít. Nevím, jestli něco z toho je i Tvůj případ.
Obecně je dobré být co nejvíce upřímný, nesnažit se na něco si hrát, prostě být sám sebou. Až narazíš na toho správného člověka, bude to právě Tvoje jedinečná osobnost, která ho může zaujmout. Je dobré se o druhého zajímat, co má rád, co ho baví, jak tráví volný čas. Třeba pak objevíš něco, co máte společné a co vás baví nebo zajímá oba. Někdy to začíná spíš psaním a až později se sejdete osobně, to asi hodně záleží na situaci. Kamarády můžeš potkat třeba na kroužku, na táboře, nebo venku kolem domu, jestli chodíš a někoho tam potkáváš.

Někdy není dobré být ani příliš horlivý, to může druhé někdy i odradit. Napadá mě, že možná i tady na Alíkovi můžeš najít kamaráda nebo kamarádku na dopisování. Někdy pomáhá i svěřit se rodičům nebo někomu blízkému, komu věříš, protože často druzí mají podobnou zkušenost a dokážou nám poradit, co fungovalo jim. A i samotné sdílení může ulevit, že v tom člověk není sám. Kdyby Tě to více trápilo, můžeš se nám ozvat na chatu nebo telefonu a můžeme se o tom pobavit více a lépe reagovat na to, co potřebuješ.

Přejeme Ti hezké léto.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že si dokážeš říct o pomoc, když si nevíš rady. Vypadá to, že vztahy mezi Vámi kamarádkami jsou docela zamotané a hlavně chování kamarádky A zní nepřátelsky a nehezky. Nedivím se, že se Vám její chování nelíbí. Není v pořádku, aby Vám dělala naschvály, smála se Vám anebo Vás dokonce strkala či bouchala. Moc oceňuji, že jste se s ní o tom pokoušely mluvit a vysvětlit jí, že se Vám její chování nelíbí. Pokoušely jste se to říct velmi citlivě, její reakce i přesto nebyla moc dobrá, to je mi líto.

Těžko říct, proč se A takhle chová. Vysvětlujete si to hlavně žárlením. Je to určitě možné. Napadlo mě taky, jestli ji něco netrápí. Někdy když se nám děje něco těžkého, můžeme být podráždění a na okolí protivní. Určitě to její chování neomlouvá, ale napadlo mě, kdybyste to ještě chtěly zkusit, zeptat se jí, jestli ji něco netrápí.

Pokud Tvoji zprávu chápu správně, už jste se rozhodly, že se s kamarádkou dál bavit nechcete. Je v pořádku se takhle rozhodnout. Umím si představit, že zvažujete, jak to udělat, aby se A nenaštvala a nechovala se k Vám zle. Není to teda vůbec lehká situace. Nejlepší podle mě je být k ní co nejvíce upřímné. Vysvětlit jí, podobně jako jsi to napsala nám, co přesně Vám na jejím chování vadí a třeba jí i připomenout, že jste se s ní opakovaně pokoušely domluvit, ale nešlo to. A protože už si to dál nechcete nechat líbit, rozhodly jste se už nekamarádit.

Je moc dobře, že jste se pokoušely o tom mluvit i s dospělými. Vypadá to, že to spíš zlehčovali, to je mi líto. Někdy ve školách bývá školní psycholog/psycholožka. Jeho práce je podobné situace pomoci dětem řešit. Nevím, jestli se s kamarádkou vídáte i teď o prázdninách, nebo se uvidíte až ve škole. Možná byste to mohly zkusit ještě probrat se školním psychologem nebo jiným poradcem, pokud ve škole máte. Kdyby to nešlo a kamarádka by se dál chovala zle, můžeš se nám znovu ozvat, lépe však na chatu nebo na telefonu, kde se můžeme více doptat a lépe reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz).

Držíme Vám palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že nemáš kolem sebe kamarády, které bys potřeboval. Věřím, že je hodně těžké vše prožívat sám a nemít třeba s kým jít ven. Je mi taky líto, že to nedopadlo s tou kamarádkou, o které píšeš. Je to asi bolestivé, možná je Ti z toho dost smutno.

Není nějaký jasný návod na to, jak si najít kamarády, a myslím si, že ani neexistují ideální lidé pro někoho. Každý jsme jiný, s jinými vlastnostmi i nedostatky a i budování přátelství tak může být postaveno na různých věcech. Někdy je to společný zájem, jindy společná řeč (“rozumění si“), společné zážitky, prožití něčeho důležitého spolu, nebo třeba i to, že ti dva bydlí vedle sebe nebo jsou si jinak blízko.

Jestli tomu rozumím správně, ve třídě máš pocit, že se s Tebou moc bavit nechtějí. Přemýšlím, jestli Ty sám děláš někdy kroky směrem k nim. Třeba že za někým přijdeš, na něco se ho zeptáš, zajímáš se o něj, nadhodíš společné téma apod. Někdy se nám děje, že ze strachu, že nás druhý odmítne, tak za ním ani radši nepřijdeme. Nevím, jak to máš Ty ve třídě, ale chtěla bych Tě povzbudit k tomu, možná si i dát takovou výzvu, až zase začne škola, zkusit začít konverzaci (i třeba jen krátkou) s někým, kdo možná nepůsobí jako ideální kamarád přímo pro Tebe, ale s kým si to alespoň malinko umíš představit. Někdy můžeme být i překvapení tím, že nakonec zjistíme, že ten druhý člověk je hodně jiný od toho, jak jsme si ho představovali.

Zároveň mě napadá, jestli chodíš do nějakého kroužku. Tam někdy bývá jednodušší se s někým začít bavit, protože už dopředu víš, že máte něco společného (zájem/koníček), a dá se konverzace začít na toto téma. Možná i jedeš v létě na tábor nebo jinou akci, i tam věřím, že můžou být příležitosti, jak se seznámit s někým novým a začít budovat přátelství.

Přejeme Ti, ať máš kolem sebe lidi, se kterými je Ti dobře.

Modrá linka

Ahoj,

díky, že píšeš. Máš spoustu otázek, na které není snadná odpověď. To, že tě takové otázky trápí, mě moc mrzí. Taky bych byla smutná, kdybych se cítila tak osaměle a neměla o prázdninách možnost být s nikým blízkým. Je moc fajn, že přemýšlíš nad tím, jak by to šlo změnit. Vždycky je něco, co člověk může zkusit udělat jinak, aby se začal cíti lépe.

Píšeš, že se ti spolužáci začali posmívat a že kamarádka se od tebe odvrací. Tak by to být určitě nemělo. Ať jsme jakýkoliv, nikdo by se nám za to neměl posmívat a stranit se nám. Podle toho, co píšeš, to vše souvisí s tím, že používáš therian masku. Ani já si přesně neumím představit, proč je to pro tebe důležité, jak se při tom cítíš, co to znamá... Možná děti kolem tebe se od tebe odvrací spíš proto, že tomu nerozumí, než proto, že by to skutečně odmítaly. Zkusila jsi jim to vysvětlit? Obvykle platí, že když jsou věci jasnější a srozmitelnější, mohou být snadněji okolím přijaty. A jasnější, srozumitelnější je můžeš udělat ty tím, že je druhým vysvětlíš.

Taky píšeš, že kamarádka má od jiné zakázáno se s tebou bavit. To je tedy mezi nimi zvláštní kamarádství, když si zakazují kontakt s jinými lidmi. Možná by ses měla kamarádky zeptat, jestli se zákazem souhlasí. Pokud ano, asi je vaše kamarádství slabší. Může se třeba zlepšit, ale stejně jako u spolužáků, bývá nutným začátkem to, že si o věcech promluvíme. Můžeš kamarádce říct, jak se cítíš a co by jsi si přála a zeptat se jí, co si přeje ona. Pokud máte shodu v tom, že o vaše společné kamarádství stojíte, můžete se pobavit o tom, co byste mohly společně udělat pro to, abyste toho dosáhly.

Nakonec se ptáš, co máš udělat proto, aby jsi necítila deprese a úzkosti. To jsou hodně silná slova. Ne každý smutek a strach je depresí a úzkostí. Ale je důležité se pocitů smutku a strachu všímat, pokud nás trápí dlouho, protože se mohou depresí či úzkostí stát. Proto je dobře, že zkoušíš hledat, co by ti pomohlo se cítit lépe. Určitě pomáhá, když se v pocitech smutku a strachu neutápíme, ale naopak když je začneme cítit, zkusíme dělat něco jiného - jdeme si číst, jdeme si zasportovat, zavoláme známým... Časem zjistíme, co nám funguje a zároveň i co nám pocity smutku nebo strachu vyvolává. Porozumět svým pocitům je důležité.

Kdyby tě přepadly obzvlášť silné nepříjemné pocity a nic z obvyklých aktivit nepomáhalo, je určitě na místě zavolat nebo napsat na Linku bezpečí nebo jinou linku určenou pro okamžitou pomoc. Nemusíš se ničeho bát. Popovídají si tam s tebou zkušení lidé, kterým se můžeš svěřit a spolu s nimi přijít na to, co se děje a co můžeš dělat, aby se to zlepšilo. Také Alík je tu stále pro tebe.

Doufám, že budeš mít pěkné prázdniny, i když to asi na začátku tak nevypadalo.

Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

posledních pár měsíců je pro Tebe náročných, necítíš se ve své kůži - živě, pozitivně. Přijde Ti, že to Tvé okolí nebaví, spíš musíš být aktivní v kontaktu Ty než druzí. Říkám si, že dlouhodobě to zažívat může být vyčerpávající. Mrzí mě, že to teď takhle máš a nedivím se, kdyby to ani Tebe už tolik nebavilo a byl jsi z toho unavený, mrzutý, nešťastný... Je dobře, že ses ozval, nemusíš na to být sám.

Důvodů, proč tomu teď tak je, může být více a často spolu souvisí - možná jsi procházel/procházíš náročnějším obdobím doma, ve škole, s kamarády, roli můžou hrát i hormonální změny během puberty, jak zmiňuješ. Možná i celkově se Tvému tělu nedaří tak dobře, jak předtím, může to souviset s výživou, vitamíny a minerály. Zároveň je normální, že Tvé nálady a míra energie různě kolísají, jsou období, ve kterých se daří lépe a pak zas hůř. Zkus se zamyslet, co by konkrétně u Tebe mohlo mít vliv, co se v Tvém životě dělo a děje, jestli se cítíš po těle dobře, nebo by potřebovalo víc péče? Postupně pak můžeš zkusit udělat něco jinak. Záleží jen na Tobě, jestli zkusíš třeba první lépe a pravidelněji jíst, sportovat, dostatečně spát a jinak odpočívat a věnovat se nejen tomu, co musíš, ale i tomu, co Ti dělá radost a baví Tebe.

Říkám si, jak to děláš, že i přestože nemáš náladu, tak se s druhými začínáš bavit spíš Ty - to bych chtěla moc ocenit, že jsi v tom aktivní. Zároveň to můžeš dělat jen do té míry, které Ti je příjemná. Zasloužil by sis, aby tu teď okolí bylo víc „pro Tebe“. Je někdo, komu bys o tom všem mohl říct, svěřit se? Může to být někdo z dospělých, rodičů, kamarádů, příbuzných, učitelů, možná máte na škole školního psychologa, za kterým bys mohl zajít. Třeba společně lépe přijdete na to, co ještě zkusit a budeš mít větší podporu, kterou Ti moc přeji.

Pokud by se Tvé nálady horšily, tak určitě vyhledej další pomoc. Protože možnosti zprávy jsou omezené, jsme tu pro Tebe i na Modré lince na chatu nebo telefonu: https://www.modralinka.cz/ anebo na Lince bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/, můžeš se kdykoliv ozvat.

Držíme palce, ať se můžeš mít brzy zase líp a líp.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že se změnily tvoje vztahy s kamarády a ty nerozumíš tomu, proč se najednou všichni obrátili proti tobě. Ptáš se, co máš dělat. Napadá mě, že vztahy ve třídě se pořád mění, jednou přátelé jste, pak zase nejste. Možná by ti k tomu ale lépe řekla něco víc vaše třídní učitelka, která tvou třídu zná a ví, jak se třída mění a co se v ní nejspíš děje. Doporučila bych ti si o tom s ní po prázdninách popovídat. Je také možné, že teď když jsou prázdniny se vše zase samo upraví. Nějaký čas se neuvidíte, odpočinete si od školy a po prázdninách se zase vrátíte do třídy a vaše vztahy budou třeba jiné. Budete trochu starší, a i to, může vaše vztahy zase změnit. Užij si teď prázdnin, možná pojedeš na nějakou pěknou dovolenou s rodiči nebo na nějaký tábor, kde budeš mít nové kamarády. Odpočiň si a věnuje se tomu, co máš ráda, co ti přináší dobrou náladu a na to, co tě trápilo ve třídě zkus teď nemyslet.
Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu se svou starostí o blízkého kamaráda. Je to od tebe moc pěkné, že se takto staráš o někoho druhého a hledáš pro něj pomoc. Určitě bude dobré ho motivovat a nasměrovat na nějaký pro něj vhodný, odborný způsob pomoci, Může třeba využít chat, který je určený pro děti a je anonymní. Může třeba využít chat Centra Locika, kde jsou dětští poradci a zabývají se právě podobnými obtížemi, o jakých píšeš. Chat najdete na www.detstvibeznasili.cz. Je otevřený, i přes prázdniny, každý všední den, od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti. Zde najde možnost si o tom, co ho trápí popovídat, najde zde podporu a případně i nápad na možné kroky k tomu, aby se jeho situace zlepšila a jemu se ulevilo.
Pak vnímám také to, že se tě jeho obtíže velice silně osobně dotýkají. Doporučuju proto, aby jsi našel způsob jak se v tom postarat i o sebe. Možná potřebuješ určitou podporu i ty sám. Třeba zkus na tento chat napsat i ty a přijdeš za pomoci poradce na to, jak si v tomto ulevit a jak udržet blízkost s kamarádem ale zároveň nenechat tak silně na sebe přenášet jeho obtíže. Dobrý kamarád pro něj budeš nejlépe tak, když si uchováš vedle něj klid a pevnost. A nebudou se tě emočně jeho obtíže takto silně dotýkat. Když budete oba „ v bažině“, tak si nepomůžete. Je lepší zůstat „na břehu“. A v tom by mohla i tobě prospět odborná podpora. Tak vám oběma držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou jsi napsala Alíkovi.

Píšeš o tom, že se Ti hroutí život kvůli izolaci na vesnici, ze které je málo spojů do místa, kde máš školu a přátele. Ptáš se nás, jestli máme nějaký nápad k řešení situace.

Především chci moc ocenit, že se neuzavíráš doma a chceš situaci řešit. Přijde mi skvělé, že jsi oslovila starostu obce i Vašeho dopravce. To nedokážou ani mnozí dospělí. A teď píšeš i Alíkovi.

Moc ráda bych pro Tebe měla spoustu nápadů, které budou fungovat. To ale zaručit nemohu. Zkusím Ti napsat, co mi v této situaci přijde jako cesta k vyzkoušení.

Nejprve si říkám, co Tvoji rodiče? Jsou to především oni, kteří by se měli starat o to, aby ses dostala bezpečně a komfortně do školy a ze školy. Nemohli by něco vymyslet oni? Nevím, jestli máte auto, ale v případech, které popisuješ, mi přijde velmi vhodné, aby Tě někdo vozil autem, a to nejenom do školy a ze školy, ale i na aktivity, které potřebuješ pro svůj zdravý rozvoj. Nemusí to být ani rodiče, ale třeba někdo z příbuzných, nebo i sousedů, kteří vozí svoje děti do města nebo třeba do města dojíždí za prací nebo aktivitami. Možná by stačilo, aby Tě někdo vozil jenom ke vzdálenějšímu autobusu. O to všechno by se měli postarat rodiče.

Taky si říkám, že by se do jednání o spojích mohla vložit škola, protože i ji by mohlo zajímat, jak bezpečně a komfortně se do ní dostanou její žáci. Přinejmenším by se pro Tebe mohla v zimních měsících (a nejenom v nich) otevírat škola dříve. Určitě stojí za to se o celé situaci pobavit například s třídní učitelkou či učitelem.

Napadá mě také, jestli bys třeba někdy nemohla zůstat přespat ve městě, například u někoho ze spolužáků, nebo třeba u známých či příbuzných. Do školy by se Ti dostávalo lépe a také bys měla prostor být s kamarády. To samozřejmě záleží na mnoha faktorech, ale za zkoušku to stojí.

Přejeme Ti, aby se Tvoje situace aspoň o kousek zlepšila a držíme Ti palce,

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se s tím, jak se cítíš ve třídě a co se ti tam se spolužáky děje. Věřím ti, že je to velmi těžké a ve třídě se necítíš dobře. Chování toho spolužáka, který ti nadává, je nepřijatelné a tohle si k tobě dovolit nesmí. V tom by měla třídní učitelka zasáhnout a promluvit s ním. Nejlépe ale o samotě, ne před třídou. Zaujalo mě zároveň to, že je to takové od lyžařského výcviku, jak píšeš, kde jste byli před 4mi měsíci. Před tím to tedy bylo jiné? Jaké byly tvoje vztahy se spolužáky před tím? Možná to spolu nějak souvisí. Zkus si o tom s někým popovídat a třeba ti to pomůže lépe porozumět. Zkus se také obrátit na někoho dospělého, kdo na tomto lyžařském výcviku s tvou třídou byl.
A také je pravda, že v třídních kolektivech, v tomto věku, jsou skupiny a ty se vymezují vůči někomu jinému nebo jiné skupině. Je to v tomto věku normální a děje se to ve všech třídách. Můžeš to také pojmout tak, že si z toho zkusíš nic nedělat a ignorovat to. Můžeš se soustředit na ty osoby, se kterými máš vztahy dobré a s nim být v kontaktu. Zaměř se také na to, co tě ve škole baví, co ti jde a co máš ráda. Je dobré, když najdeš způsob, jak na to nemyslet a soustředit se na jiné myšlenky a prožitky. Ono se to časem uklidní. Také teď máš před sebou prázdniny a také ty mohou mít na zlepšení té situace dobrý vliv. Během léta si od tohoto problému ve třídě odpočineš. Zkus trávit co nejvíce času tak, jak ti je příjemné a tím, co máš ráda. A věnovat pozornost tomu, co za to stojí. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za dotaz. Ptáš se jestli to je divné, když ráda a hodně čteš a píšeš, že tě kvůli tomu dokonce nikdo nemá rád. Číst je přirozené a děti v dnešní době bohužel často nahrazují knížky sociálními sítěmi, PC hrami a dalším. Naopak tohle je divné. Protože informace ze sociálních sítí jsou často velice nepřirozené, vytváří umělý svět a především je jich víc než náš mozek může vstřebávat. Vzniká proto velké zatížení a zkreslený pohled na svět kolem. Za to, že ráda čteš tě oceňuji a je moc dobře, že jsi ve čtení našla zálibu. Takže přirozené to je a naopak není normální to, co se děje v dnešní době, a to je záplava informací ze sociálních sítí. Je možné, že tví spolužáci naráží na to, že kvůli čtení jsi uzavřená ve svém světě, málo komunikuješ atd. A to ale pak může spíš souviset s tvou povahou, třeba jsi prostě uzavřená povaha, raději trávíš čas s knížkou než sociálním kontaktem a tak to prostě je. Zkus o tom popřemýšlet, případně se na to zeptat vašeho školního psychologa. Třeba je v tom, kvůli čemu tě nemají rádi spolužáci, ještě něco dalšího než čtení. Čtení samo o sobě je výborná věc a určitě to vnímám spíše jako výhodu, že ke čtení máš pozitivní vztah.
Držím ti v tom palce, Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

chci Tě ujistit, že je v pořádku, že znovu píšeš, když si nevíš rady. Nedivím se Ti, že jsi smutná, když Ti tento kluk lhal o tom, kým je. Zároveň rozumím, že ho máš ráda, navázali jste kontakt a uvažuješ, že mu ještě dáš šanci.

Nedokážu odhadnout, zda je to to jediné, o čem Ti lhal nebo zda se něco podobného stane znovu. Napadá mě, že je možné zkusit ještě konkrétněji doptat, jak nad tou lží přemýšlel, co se mu honilo hlavou, a co ho vedlo k tomu, že se Ti přiznal právě teď. Možná Ti to pomůže si udělat větší obrázek o tom, jaký on je a pak se snáze rozhodneš. Je ale moc dobře, že nad celou situací uvažuješ, myslím si, že je důležité myslet na své bezpečí a to nejen v reálném světě, ale právě i v tom „online“.

Nedokážu Ti říct, jak by ses měla zachovat, to je na Tobě. Ale zkusím napsat několik tipů na promyšlení, které by Ti mohly pomoci se rozhodnout:

Zkus přemýšlet nad tím, jak Ti v tom je, když si představíš, že bys kontakt s ním ukončila nebo naopak udržela. Můžeš si i položit otázku, zda si myslíš, že mu budeš umět znovu důvěřovat, a co bys potřebovala k tomu, abys tu důvěru znovu k němu měla. Taky si můžeš zkusit říct, zda Ti ten kontakt s ním stojí za to, že možná ještě nějakou dobu budeš mít pochybnosti nebo obavy, jestli je pravda vše, co Ti píše. Je i v pořádku nechat vzájemné kontakty být, jestliže bys v nich bezpečí a důvěru necítila, i když rozumím tomu, že se třeba můžeš cítit smutně.

Říkám si také, že je v pořádku dát si čas na rozhodnutí, zda s ním chceš nadále udržovat kontakt. Nemusíš na sebe spěchat, můžeš si to promyslet, možná i s někým blízkým probrat, věřím, že to není lehké rozhodnout.

Přejeme Ti, ať je Ti v dopisování dobře.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že jsi kvůli míchání tříd přišla o možnost být ve třídě se svou nejlepší kamarádkou. Zdá se, že rodiče se Ti snažili pomoci vyjednáváním ve škole, ale nakonec se to nepodařilo, to mě mrzí. Jsem ale moc ráda, že rodiče byli takhle aktivní, vypadá to, že jim záleží na tom, jak se ve škole cítíš. Snaží se i teď o to, abys mohla za svou nejlepší kamarádkou přestoupit. Chápu Tvé obavy, že se to nepovede a budete nakonec každá jinde. Je pro mě pochopitelné, že jsi smutná, není to jednoduchá situace. Pokud se rodiče už snažili ve škole zajistit, abyste mohly být spolu, nevím, co dalšího by se ještě dalo udělat. Možná můžeš zkusit Ty sama zajít za třídní učitelkou a říct jí, jak se cítíš, jak moc Ti kamarádka chybí.

Asi se může stát, že to nevyjde, a přemýšlím, co v takovém případě pro sebe můžeš udělat. Je v pořádku být smutná a klidně i plakat. Můžeš si zkusit vzpomenout, co Ti v takových situacích pomáhá cítit se lépe. Někdo si o tom chce promluvit, někdo chce být naopak sám a třeba si kreslit nebo poslouchat hudbu. Cokoliv Tě napadne, můžeš zkusit. Také je možné hledat způsoby, jak se s kamarádkou vidět i mimo školu a trávit spolu čas jinak.

Držíme Ti palce, abyste spolu s kamarádkou mohly trávit čas.

Modrá linka