Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Nejlepší kamarádka se mnou dlouho nemluví

    Ahoj všem
    Mám tu jeden problém, který už trvá 2 měsíce. Někdy se s mojí BFF(best friends forever-nejlepší kamarádky navždy) hádáme, ale potom se nějak usmíříme. Jenže teď to je nějak dlouho, co spolu nemluvíme. Ona si myslí že už mám jinou BFF a že už s ní kamarádka být nechci. Je pravda, že někdy si sednu vedle někoho jiného, ale myslím že to neznamená konec přátelství:(. Jinak mě nějak nevadí když si sedne vedle někoho jiného nebo se s někým jiným baví. A ona je fakt super, nechci jí ztratit:(. Prosím poraď mi, co mám dělat, aby se mnou začala mluvit. Předem díky:)

    holka, 11 let, 24. dubna

    Ahoj,

    je normální, že se i s nejlepší kamarádkou někdy pohádáš. Jak píšeš, obvykle se to rychle urovná. Teď máš obavy, něco je jinak, protože už spolu nemluvíte dlouho. Rozumím, že jsi z toho nervózní. Připadá mi důležité, že píšeš, že ji nechceš ztratit. Je moc fajn, že máš takovou kamarádku. Napadá mě, jestli bys jí o tom mohla říct. Nevím, jak přesně vaše hádka proběhla. Někdy mají lidé pocit, že by se ten druhý měl omluvit a mohou tak spolu zbytečně dlouho nemluvit. Je úplně v pořádku, pokud přijdeš jako první a řekneš, jak se cítíš a co bys potřebovala. Myslím, že je důležité, aby Tvá kamarádka věděla, jak Ti je. Je klidně možné, že ona to má nějak podobně.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den,
    Tento rok jsme se přestěhovali do vesnice, kde nejsou žádné holky mého věku a nejblíže (věkově)je mi jeden kluk(13)…
    S kterým se bavím, jsme kamarádi.. má mladší ségru a já mám mladší ségru takže jsou 2 VS 2..
    To by nebyl problém kdyby jsem na něj nedostala crush..

    Akorát vidím že pokud nás mamky, nebo tátové(můj a jeho) nevytáhnou ven a nejdeme jenom my 4+rodiče, ten kluk se semnou nebaví.. když má okolo sebe někoho jiného-např. Kvůli situaci v Ukrajině k nám do vesnice přijeli ukrajinci (2 kluci) a dnes jsme se viděli tak se celou dobu bavil s ukrajincema místo aby se alespoň trochu snažil do hovoru zapojit mě..

    Ano, pozvala nás jeho mamka ale i tak..

    Nebo nás s sebou vzali do Rakouska na lyže.., on měl zlomené rameno tak byl pořád otrávenej a tak.. no nejhorší bylo že se
    semnou vůbec nebavil.. protože jelo více rodin neměl důvod se zapojovat do hovoru se mnou…přitom když jsme šli den před odjezdem k nim na návštěvu a hráli jsme spolu minecraft tak byl úplně v pohodě…

    Jeden víkend v březnu vytáhli detektor kovu.. takže jsem se s ním viděla v neděli a hned v sobotu už byl venku s kamarádem (na tom detektoru) sice jsem tam pak přišla a bylo to v pohodě ale i tak mi to bylo docela líto, i když podle mě to bylo z toho důvodu že já jsem jela s tátou na kolo..(pak jsem přišla) no ale jeho kamarád chytil covida takže jsem s ním chodila týden v kuse ven..

    Už jsem si myslela že to bude ok, že se semnou chce bavit atd.
    No ale po týdnu jeho kamarád už mohl ven a od té doby nenapsal..
    Přitom když jsme sami tak je na mě hodnej, vždy když jsme šli na procházku tak to bylo já+on Vs moje ségra+ta jeho

    No ale když je venku s kamarády tak je proti mě

    Ale nyní když jsme byli venku tak jsem bylo vzduch, cokoliv jsem řekla tak neodpověděl a ani se nerozloučil když jsem odcházela..

    Jak se zvládnout na něho vykašlat, když nikdo jiný v této vesnici tu není a s jejich rodinou se vídáme docela často??

    holka 12 let, 18. dubna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že tě trápí vztah s klukem,  který žije na stejné vesnici jako ty. Nikdo jiný tvého věku tu není. Ten kluk se s tebou někdy baví a někdy, když je s někým jiným, tak tě ignoruje. Moc rozumím tomu, jak tě to musí trápit. Na druhou stranu určitě potkáváš i jiné dívky a chlapce ve škole, kam chodíš. Zkus se víc zaměřit na ně. Třeba se můžeš domluvit s nějakou kamarádkou ze školy, že se potkáte i o víkendu. Rodiče tě mohou za ní odvézt nebo jí k tobě. Určitě je na vesnici pěkně a máte tam přírodu, kam se dá jet na kolo, projít se, koupat se. Zvláště nyní, když začalo být pěkně. Myslím si, že tě ten vztah s tím kamarádem trápí hlavně proto, že jsi se do něj zamilovala. Až to opadne, tak ti začne být jedno eš schopná se s ním jen tak neutrálně potkávat v rámci rodinných setkání. Vlastně dělej to samé co on. Když je příležitost, tak se spolu bavíte ale když máte možnost být s kamarády stejného pohlaví, tedy on s kluky a ty s dívkami, tak tomu dáte přednost. To víš, on je ve věku, kdy pro něj jsou dívky zatím někdo „z jiného světa“. A naopak holky jsou v tomto trochu napřed a zajímají je vztahy s kluky mnohem dříve. Kluci to ale tak nemají. Cítí se mnohem víc nejistí a dávají to najevo tou odtažitostí. Zvláště když na té vesnici nikdo jiný není. Tak on se může cítit být pod tlakem, že by se s tebou bavit měl. A právě to ho odrazuje. Zkus to nechat být, nech ať se to volně vyvíjí. Potkávejte se v rámci rodinných setkání, či u autobusu, choďte ven jako kamarádi, když bude příležitost. A víc zatím neočekávej a uvidíš, že to pak bude víc ve větším klidu a uvolněné. A to je možná cesta jak se pak můžete sblížit i víc než jako kamarádi. Soustřeď se na své kamarádky, zájmy a školu, rozvíjej to, co máš ráda, co tě baví. Když jsi sama sebou, tak to je ten nejlepší magnet k tomu, jak přitáhnout pozornost přátel, o které stojíš k sobě. Tak tě v tom moc chci povzbudit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj,
    Tohle je spíš dotaz pro psychiatra. Moje kamarádka nějak zjistila že další rok by měla zemřít. Prý že to její srdce všechno neutáhne.:-c A proto je v takové menší depresi. Dokonce se i řeže( ale né moc hluboko ). Dneska jsme se jí ptali proč to dělá a dostali jsme z ní jen to s tím že tu další rok asi nebude;-(. Tak bych chtěla jí nějak zbavit té deprese, aby se aspoň netrápila.

    Budu ráda za odpověď.$>

    holka, 11 let, 26. dubna

    Ahoj,
    těžko říct, co se s kamarádkou teď děje, možná má nějaké zdravotní potíže. V této chvíli jí můžeš být oporou, promluvit si s ní, když to bude potřebovat, pozvat ji třeba na návštěvu. Tím bys jí mohla ulevit. Také jí můžeš předat číslo na linku bezpečí (116111), kam může zdarma kdykoli zavolat a promluvit si o svých problémech s odborníky.
    Měj se dobře!
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol. Moje kamarádka mi řekla že se sebepoškozuje a že to nikomu nemám říkat. Má řezné rány na rukou a nohou, a zlomila si už 2x naschvál ruku. Já jsem ji říkala ať to řekne její mamce, jenže ona se to bojí říct. Pomáhám jí, aby to nedělala, ale nejde mi to. Co mám dělat?

    holka, 12 let, 16. dubna

    Ahoj,
    možná zkuste společně vymyslet jiného dospělého, kterému kamarádka věří a komu by se tolik nebála říct o sebepoškozování. Můžeš jí nabídnout, že jí s budeš oporou a půjdeš s ní za mamkou nebo jiným dospělákem, až mu to bude říkat.
    Můžeš jí také předat číslo na linku bezpečí, kam může zavolat a popovídat si o svých trápeních. Číslo je 116 111.
    Ať je brzy líp!
    Péťa

    Kamarádi

    Kamarádka se změnila

    Ahoj chci se zeptat. Moje kamaradka drive byla fajn. Nastoupili jsme oba dva na novou skolu a ona zacala se furt bavit s holkama ktere jsou drze, praskaji klouby, maluje di sesitu i po rukou. Dneska nakreslila velke smajliky do matematiky a taky velky otaznik. Mam ji rad takovou jaka je a nechci ji kazit zivot chci aby se bavila s kym chce jenomze ona se pridala na spatnou stranu a uz bude taky drza nechci aby takova byla. Co mam delat? Dekuji moc.

    kluk, 13 let, 20. dubna

    Ahoj,

    vidím, že Ti na Tvé kamarádce záleží a nechtěl bys, aby se dostala do nějakého problému. Jestli tomu dobře rozumím, trápí Tě, že se teď baví s holkami, které jsou drzé. Asi se bojíš, že bude taky drzá, změní se. Líbí se mi, jak píšeš, že ji máš rád takovou, jaká je, a nechceš jí nějak zasahovat do života. Je vidět, že ji respektuješ, to je moc dobře. Je v pořádku, že máš o ni obavy, pokud se vlivem nových kamarádek nějak mění. Mohlo by být fajn jí o tom říct. Můžeš se s ní domluvit, že spolu půjdete ven nebo se potkáte po škole. Potom stačí jen říct, co pozoruješ a jak se z toho cítíš. Bude fajn, když kamarádku nebudeš nijak hodnotit nebo jí něco radit, jen řekni své pocity a dál nech na ní, co Ti k tomu řekne. Nakonec je její volba, jestli své chování bude chtít měnit nebo ne. Věřím, že existuje i cesta, jak můžete být přáteli i nadále.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den
    Chtěl bych se zeptat proč jsou lidé v dnešní době na sebe tek zlí každý jen pomlouvá kluk který se zdá jako sympaťák tak jde do každého hroty nechaputo.
    Předem děkuji za odpověď

    kluk, 12 let, 7. dubna

    Milý pisateli, 

    ptáš se poradny „proč jsou na sebe lidé v dnešní době tak zlí“ a popisuješ pak zkušenost, kdy jeden kluk, který se zdá být sympatický, tak se chová k druhým špatně. A pro tebe je to nepochopitelné, proč to tak je.  Nejspíš jsi získal nějaké hodně špatné zkušenosti s lidmi kolem sebe a pravděpodobně to byli lidé, kterým jsi původně důvěřoval. Přemýšlím co může za tím tvým zklamáním teď stát. Naše vnímání světa kolem sebe je vždy ovlivněné tím, jakou máme s tímto světem zkušenost. Ale z celkového hlediska není možné říci, že svět je pouze dobrý nebo pouze špatný a zlý. Ano, jsou stránky, které jsou špatné a stránky, které jsou dobré. A teď jde o to s jakého úhlu pohledu to vnímáme. U tebe je proto moc důležité přijít na to, co se ti stalo, kdo ti ublížil nebo zklamal, že nyní vyjadřuješ takto silné zklamání. Věřím ti, že se takto cítíš, máš na to úplně právo a nejspíš k tomu opravdu něco vedlo. Chci tě ale ujistit, že lidé na sebe nejsou pouze zlí ale projevují si navzájem i hodně dobrého. V tobě je nyní moc silná ta opačná zkušenost a tak svět vidíš  negativně.  A vůbec to nechci zlehčovat, tvoje zkušenost je určitě hodně silná. Chci ti ale doporučit aby ses na to podíval tak, že je to nyní tvůj nastavený způsob jak se na svět kolem sebe díváš a ten je možné změnit. Zkus přijít na to, co vše za tím stojí, co tě zklamalo, porozumět tomu, co se stalo.  A pak si zkus říci, že můžeš vnímat i ty dobré stránky vztahů kolem sebe. Zkus o nich přemýšlet a záměrně jim věnovat pozornost. A pokud tě něco hodně trápí, tak by bylo dobré si o tom s někým promluvit, aby se to uvolnilo a nemusel jsi to nést v sobě jako břemeno. Doporučila bych ti v tom třeba vyhledat školního psychologa a popovídat si s ním o tom.  Nebo si o tom popovídej s  někým doma v rodině, pokud to jde. Určitě bude dobře to někomu říci a svěřit se s tím. Tak ti v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Hodně přátel, žádný nej

    Ahoj,
    mám spoustu přátel. To není žádná chlouba nebo tak, jde o to, že i když mám spoustu lidí se kterýma se můžu bavit a dělat všechny ty věci, co přátelé dělají, stejně si přijdu sama. Mám pocit, že mají všichni ještě někoho bližšího než jsem já. Ať se snažím jak se snažím, zkouším si hledat nové a nové přátele, stejně nemůžu najít nikoho, kdo by jsme byli já a ten někdo. Ne že on by neměl jiné přátele a měl jenom mě. To ne. Ale že by jsme byli nejlepší přátelé. Někdo komu můžu určitě věřit, říct mu všechno, chovat se divně a on se mnou. Ale nikdo takový není. Se všechna jsem přítel, ale když přijde někdo třetí, kdo je jemu blízký, tak je to vždy ten bližší a na mě se kašle. Možná to zní sobecky a měla bych být ráda, že mám tolik přátel. Přece když jeden nemůže je tu jiný ne? Ale člověka to přestane bavit. Jako společenskou osobu mě štve že najednou sedím u prostřed třídy, všichni se baví a já co? Ano, můžu přece začít konverzaci já. Ale kdo to chce dělat pořád dokola. I když si píšeme přes mobil. U spousty přátel je to tak, že já přestanu psát a pak už si nepíšem. Možná tak když potřebují úkol.
    Co mám dělat? Mám se prostě sebrat a začít se bavit s prvním člověkem co poznám a doufat že budeme přátelé?
    Když tak vzpomínám jeden tu byl. Psal první, konečně někdo kdo vypadal nadějně. Tedy dokud nepřijel zpět z Belgie. Protože se dostalo na povrch, že má na mě crush. Takže nic. Jelikož jsem ho odmítla, řekla, že chci být dál jen přítel, tak se na mě trochu vykašlal.
    Když to po sobě čtu, zní mi to opravdu sobecky, ale mě už nebaví otázky typu: Není ti něco? Nemáš deprese? Ne, nemám. Jen kdyby tu byl někdo komu můžu všechno říct. Ale oni to nejsou. Když jsem to zkusila, řekli že oni to mají horší a že budu ok.
    No a to je asi všechno.
    Děkuji za odpověď.

    holka, 11. dubna

    Ahoj,
    je mi líto, že teď k sobě nemáš kamarádku nebo kamaráda, se kterými bys mohla být úplně sama sebou, říct jim vše a vědět, že tě pochopí. Taková nejlepší kamarádka nebo kamarád je vzácnost, a není snadné takový vztah najít. Úplně rozumím, že po tom toužíš, není na tom nic sobeckého. Říkám si, že náročné je i to, že vidíš, že se všichni ve třídě s někým baví a Ty se tam cítíš osaměle. Je mi jasné, že se Ti nechce začínat neustále hovor jako první. Vztah by měl být vyvážený a obě strany by měly investovat podobný čas a a energii, nemůže to táhnout jen jeden. Ptáš se nás, co máš dělat, abys takový vztah našla. Na to není jednoduché odpovědět. Neexistuje žádný návod, jak navazovat vztahy, přátelské nebo partnerské. Velkou roli hrají osobní sympatie a kolikrát i to, že je člověk ve správnou dobu na správném místě. Ale samozřejmě tím nechci říct, že bys to nemohla nijak ovlivnit. Pevné vztahy se obvykle dobře navazují na základě společných zážitků a zájmů. Přirozeně nás to táhne k lidem, se kterými máme podobné názory a zájmy. Nemusíš nutně hledat kamarády jen ve škole, ale i třeba na nějakém kroužku. Zároveň mi ale přijde dobré netlačit na sebe, že bys teď hned musela někoho najít. Totiž často se děje takový paradox, že čím víc se o něco snažíme, tím hůř se nám to daří. A někdy naopak, když to necháme chvíli plynout, najednou se začne dařit.

    Zaujalo mě, že píšeš, že se Tě často někdo ptá, jestli Ti něco není nebo zda nemáš deprese. Přemýšlím nad tím, kdo se na to ptá. To bude asi člověk, kterému na Tobě záleží a rád by věděl, co se s Tebou děje. Je mi líto, že když ses snažila svěřit, reakce byla, že to nic není, nebo že to má někdo jiný horší. Někdy takhle lidi reagují, protože neví, co jiného říct a dokonce si i myslí, že tím pomáhají. Možná by stálo za to zkusit říct, co bys vlastně potřebovala a že TI tyhle reakce nepomáhají. Kdyby přece jen nebyl nikdo, s kým bys mohla mluvit, je úplně v pořádku obrátit se i na školního psychologa.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj
    Chtěla bych se zeptat jestli je normální, že mě v pubertě nic nebaví a jsem jen na mobilu. Moje kamarádka se teď začala bavit víc s jinýmj holkami než se mnou😞. Mrzí mě to, protože už minulý rok se se mnou moc nebavila a pak jsme byli nejlepší kamarádky, ale myslím, že se se mnou zase začala bavit jenom kvůli tomu, že se s nimi pohádala. A teď je to úplně stejný, ale já už nechci aby se se mnou začala bavit až se zase pohádají, protože potom se spolu zase začnou bavit a na mě se vykašle. Já už to takle nechci. Nevadí mi, že se baví i s jinými holkami, ale vadí mi to, že už se nebaví se mnou. Baví se se mnou jenom když děláme nějakou skupinovou práci nebo potřebuje něco půjčit nebo poradit. Ale zase je to moje jediná kamarádka. Sice se bavím s 2 holkama, ale navazování přátelství a bavit se s někým je pro mě problém. A poslední dobou mě nic nebaví. Dříve mě bavilo kreslit, ale teď vůbec, taky jsem ještě nedávno ráda četla, ale to už mě taky přestalo bavit. A taky jsem ráda chodila do lesa, ale poslední dobou se mi vůbec nechce ven. Jediné co mě baví je být celý den na mobilu nebo se dívat na různé seriály a filmy😞. Taky teď mám každý den chuť na něco sladkého, vždycky jsem říkala, že sním jen jednu sladkost týdně, ale teď jim skoro každý den sladkost. Několikrát jsem chtěla udělat den bez mobilu, ale nezvládla jsem to.
    Je to co se se mnou děje pubertou?
    Jak se mám zbavit závislosti na mobilu?
    Jak si najít něco co by mě bavilo?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 8. dubna

    Ahoj,
    mrzí mě, že se s tebou tvá kamarádka baví, jen když se pohádá se svými kamarádkami. Zdá se, že na ni není plně spolehnutí. Zkus si promyslet, zda stojí za to věnovat jí svou energii. Co se týká mobilu, je to docela potíž u řady mladých lidí. Sama ale říkáš, že ti vadí, jak často na něm jsi. Zkus ho vždy na pár hodin odložit a věnovat se něčemu jinému. Využij ten čas třeba s přáteli nebo zkus něco nového, co jsi ještě nikdy nedělala. Experimentuj, zkoušej různé možnosti a časem určitě najdeš něco, co tě zaujme.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Kamarádi

    Jsem krásná a závidí mi

    Ahoj, od malička mi všichni říkají že jsem nejkrásnější, já na to nikdy nedbala, vzhled mi nikdy nepřišel důležitý, to se ale změnilo když jsem přestoupila na jinou školu, všichni kluci se do mě zamilovali, a dávali to hodně najevo, všichni učitelé mi říkala jak jsem krásná, řeklo mi to i pár holek, ale většina holek se na mě se závistí dívala a mojí krásu mi záviděly, co mám dělat, když mi můj vzhled všechny holky závidí
    S pozdravem Čičinka1 ❤️

    holka, 12 let, 28. března

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že je pro Tebe těžké, když Ti ostatní holky závidí. Není úplně snadná rada, co s tím dělat. Můžeš se pokusit chovat kamarádsky a mile, ale zároveň je důležité vědět, že k Tobě mohou ze závisti být nepříjemné. Také se vyplácí o tom, co si myslíš a cítíš, mluvit, dávat najevo, že je Ti líto, když Ti závidí. A hledat si způsob, jak se ochránit. To hodně důležité je, aby sis nedávala za vinu to, že s Tebou holky nekamarádí, pokud v tom hraje roli jejich závist. Je to situace, na kterou nejde krátce reagovat takto po internetu. Chci Tě tedy povzbudit, abys se svými pocity nezůstávala sama. Když se svěříš někomu, nejlépe dospělému, komu věříš, může Ti to přinést úlevu. Zároveň s tím člověkem můžeš mluvit nejen o svých pocitech, ale můžete společně hledat způsob, jak se s konkrétními situacemi a lidmi vyrovnávat, jak můžeš reagovat, když nějaké nepříjemné chvíle nastanou.

    Přejeme Ti, abys potkávala i fajn lidi a nebyla na své pocity sama.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak se skamarádit?

    Ahoj Alíku a spol. Chtěla bych se zeptat, jak navázat alespoň něaké kamarádství s jednou holkou ze třídy. Sedí přede mnou, dost si spolu rozumíme to jo, ale já se bojím že když ji požádám o číslo teď (aby jsme si mohli psát a nebavili se jen ve škole) tak že by odmítla a už bych s ní nemohla být.

    PS: Jsme skoro stejné až na pár věcí;-)

    holka, 10 let, 25. března

    Ahoj,

    z toho, co píšeš, mi připadá, že už asi kamarádky budete, alespoň ve škole. Rozumíte si a jste až na pár věcí skoro stejné. Chápu, že by ses s ní ráda bavila i mimo školu. Napadlo Tě požádat ji o číslo, abyste si mohly psát, ale bojíš se odmítnutí. Myslím, že pokud si rozumíte a máte hodně společného, i ona by možná uvítala bavit se i mimo školu. Požádat o telefonní číslo je fajn nápad. Je úplně v pohodě jí říct, že by ses ráda bavila víc, věřím, že to může vyjít. Alespoň tak už budeš mít jistotu, na čem jsi a nebudeš o tom dál přemýšlet.

    Držíme ti palce.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj poradno,

    Mám takový problém ve škole. Šikanou bych to ale úplně nenazývala.
    Naše třída je rozdělena na dvě skupiny; ti, kteří jsou chytří, lépe řečeno šprti a ti, kteří na školu fakt kašlou a víceméně jsou i hloupý. Nemyslím to nějak zle, ale jinak to říct asi nedokážu. Já patřím asi do té první skupiny, ale šprt nejsem. Vlastně se vůbec neučím, do testů a písemek mi stačí to, co jsem slyšela o hodině. (Většinou). Celkově mám dobré známky si myslím. Abych se dostala k tomu „problému“.
    Jeden kluk v té třídě býval ještě před půl rokem můj velmi dobrý kamarád, ale pak mi napsal, že by se mnou chtěl chodit a já mu napsala, že nechci. On se asi urazil, a od té doby se ke mně chová úplně jinak. On je takovej ten „frajer“ ve třídě, a vždycky se ke mně choval rozdílně po zprávách a v reálným životě.
    No, jde o to, že kdykoliv se o hodině přihlásím, nebo jsem jen vyvolaná a na otázku odpovím dobře, tak okamžitě, buď vykřikne, nebo si STRAŠNĚ NENÁPADNĚ zamumlá pro sebe něco ve stylu: „aaa zas ta šprtka (moje příjmení)“ a jo, mě to celkem mrzí, protože 1) přestávám mít tu motivaci se o hodinách vůbec snažit a za 2) mně to mrzí, že to říká zrovna on.
    A tím, že on je jeden z těch vůdců, tak se toho chytají snad skoro všichni.
    Brala bych, kdyby se mi vysmíval, že on je chytřejší, ale on na tu školu kašle, protože to prý potřebovat nebude, když nebude dělat přijímačky. Ale to, že patří do té druhé skupiny a nám se vysmívá, že chceme mít dobrý známky a tím pádem i lepší výhledy na další školy mi přijde dost ubohý.
    Samozřejmě, tohle není žádný extra problém, ale já nevím, co mám dělat, protože mě to už fakt unavuje, děje se to dennodenně. A kdybych mu to zkusila říct, nebo se ho jen zeptala proč to má zapotřebí, tak bude jen hnusnej a sypat jednu urážku za druhou.

    Předem děkuji za odpověď, pokud na to nějaká odpověď vůbec existuje :D

    holka, skoro 14 let, 21. března

    Milá dívko, 

    svěřuješ se poradně s tím, že tě mrzí chování jednoho kluka u vás ve třídě. Na jednu stranu stál o to, aby jste spolu chodili, psal ti nejspíš i pěkné, přátelské zprávy a na druhou stranu zažíváš i jeho hodně nepříjemný chování vůči tobě v reálu. Všímáš si toho, že jeho chování vůči tobě je velmi rozdílné když píše zprávy a když jde o každodenní situace ve třídě. A také hoho, že se jeho chování k tobě změnilo, když jsi ho odmítla. To se ti začal mstít těmi poznámkami a dělat si legraci z toho, že „jsi šprt“.  Tebe to mrzí, jsi z toho unavená a dokonce ti to bere motivaci ke snaze při vyučování. Máš dojem, že nemá cenu s ním o tom hovořit, protože předpokládáš, že bude zase vůči tobě hnusný. Když si to takto čtu, tak první, co mě napadá je to, že by bylo dobré najít způsob, jak si nenechat brát tu motivaci ke snaze při vyučování. Ano, chápu, že tě to mrzí, byl to někdo kdo se k tobě choval  pěkně, byl dobrý kamarád a najednou se takto změnil. Od takových lidí to mrzí obzvlášť. Ale tady jde teď hlavně o tebe. Ty sama máš své cíle, máš představu, že půjdeš na střední školu, učení tě baví a jde ti. Doporučila bych ti aby ses dál snažila, tak jako dosud a nenechala si brát motivaci. Řekni si, že ti ten kluk za to nestojí. Můžeš o tom promluvit s třídní učitelkou a říci jí o tom, jak se o hodinách cítíš. A požádej jí o radu. Ona třídu zná, ví jaká je v ní atmosféra a nejspíš ti v tom něco dobrého řekne.  A tebe   podpoří v tvé snaze a bude vědět o tvé situaci. Na prvním místě je nyní tvá dobrá příprava a zakončení základní školy. Brzy to skončí a půjdeš do nového kolektivu.  A za druhé bych ti doporučila si s tím klukem to napsat. Třeba na to, když mu napíšeš sms a tam se ho na to zeptáš bude reagovat lépe. Ale opět bych tě chtěla doporučit především v tom, abys jeho chování nebrala tolik osobně a vážně, i když tě to mrzí. Je to jeho problém. Tak si zkus uchovat spíš klid, přehlížet to a dál dělat to, na co jsi byla při hodinách zvyklá. Když mu ukážeš, že si v tom věříš a stojíš sama za sebou, jeho poznámky nevnímáš, také ho to brzy odradí, když uvidí, že to nemá žádný účinek. Tak ti v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika 

    Kamarádi

    Kamarádky se kvůli mně pohádaly

    Ahoj, nastoupila jsem na novou školu a tam byly dvě nejlepší kamarádky a ty se pohádaly a ta jedna se baví pouze s jinýma holkama a ta druhá se baví se mnou. Ty holky se pohádaly protože ta jedna na mě žárlila, že se se mnou druhá baví a přitom jsme byly jenom kamarádky. Kdybych nepřišla, tak by se to vůbec nemuselo stát... Zničila jsem jim kamarádství:-( Mrzí mě to protože mi ta jedna pořád vyčítá, jak to měla tak krásý to kamarádství s tou druhou ale ta druhá se mnou chce být nejlepší kamarádka. Co mám udělat? Nechtějí to vyřešit ale zavinila jsem to:-(

    holka 12 let, 21. března

    Ahoj z Modré linky,

    trápíš se proto, že se kamarádky kvůli Tobě rozhádaly. Z toho, co píšeš, se ale nedomnívám, že bys udělala něco špatně. Jedna z kamarádek se s Tebou prostě chce kamarádit a druhá v tom vidí problém. Pokud by mezi nimi bylo vše v pořádku, mohly by Tě přibrat do party a jejich kamarádství by to asi nenarušilo. Takže je možné, že ten problém bude mezi nimi dvěma. Chci ocenit, že Ti není jedno, jak se kolem Tebe lidé cítí, ale taky Tě podpořit v tom, aby sis nedávala za vinu věci, které jsi neudělala špatně. A také v tom, aby ses svěřila nějaké blízké osobě ve svém okolí, třeba mamce, babičce či oblíbené paní učitelce nebo psycholožce (psychologovi), pokud ve škole máte, abys na to, co Tě trápí, nebyla sama.

    bezstarostné dny Ti přeje Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádství ve škole + Kamarád na internetu

    Dobrý den,
    mám tu jeden problém týkající se mých kamarádek ve škole a jednoho kamaráda na internetu. Prví jsou na řadě kamarádky, snad nevadí, pokud se trochu rozepíšu, ale mám toho na srdci hodně...
    Ve škole nám to asi na začátku školního roku spolu šlo. Všichni se bavili se všemi a bylo to úžasné. Poslední dobou si ale k nim musím pro pozornost chodit. Dnes jsem k nim nešla a koukala, jestli si mě alespoň někdo všimne a žádná z nich mě ani nepozdravila. Byla jsem na jednu stranu naštvaná, ale na druhou se ozvala má depkařská tvář a začala si vyčítat, že určitě něco dělám špatně. Nevěděla jsem, co jim na mně tak vadí, když jsem se od začátku školního roku ani moc nezměnila... I když si za nimi třeba přijdu povídat, řeknu 2 věty, které ani nikoho nezajímají a koukám na na ně, jak se baví.

    Kamarád na internetu
    Tohle je problém a zároveň záchrana sama o sobě. Tato část mého příběhu navazuje i na předchozí problém, kde je tou pozitivní stránkou. Můžu se mu svěřit se vším, vždy mě přivede na pozitivní myšlenky. Už mi díky němu i nechybí předchozí kluk, do kterého jsem byla zamilovaná a jakmile jsem odešla z tábora mě začal ignorovat. Jeho zprávy mi vždy zlepší den a je na mne hrozně milý <3. Problém je ale ve věku. Nejdřív jsme si psali, aniž bychom to navzájem věděli, ale jakmile jsem se prokecla kolik mi je a on napsal, že je mu 18, myslela jsem, že to bude problém, ale nebyl. Má mě rád takovou, jaká jsem. Někoho jako jsem já prý už hodně dlouho nepotkal. Holka co má rozum a má s ním společné zájmy. Ani má nejlepší kamarádka, se kterou se známe přes 10 let mě nedokáže tak uklidnit, povzbudit, vykouzlit úsměv na tváři jako on. Kdyby mi rodiče nevypínali Wi-Fi, mohli bychom si psát celý den a celou noc, jako to bylo v pátek, když jsem přespávala u té pravé kamarádky. Psali jsme si asi 5 hodin v kuse a rozumím si s ním, jako ještě s nikým. Už mě stihla odsoudit má sestra, protože je o pár let starší.

    Ovetrhinker, 14. března

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Je v pořádku, že ses rozepsala, můžu mít alespoň lepší představu o tom, co Tě trápí.

    Přijde Ti, že si za kamarádkami ze školy musíš pro pozornost chodit, není to jako na začátku školního roku, kdy bylo vše fajn. Jeden den sis všimla, že Tě nepozdravily, když jsi nešla Ty aktivně za nimi. Nerozumíš, co se změnilo, proč se chovají jinak. Mrzí mě, že teď nemáš v kamarádkách spřízněné duše, jaké bys ráda. Můžeme jen hádat, co se stalo jinak – jestli se něco opravdu stalo mezi vámi/z jejich strany, anebo je to nějaké dočasné období, ve kterém jste se vzdálily. Kamarádství často drží pohromadě společná témata, zájmy a zážitky. Je to vlastně trochu „práce“ udržovat dobré kamarádství: zajímat se o druhého a nechat se poznávat, zažívat spolu legraci, sdílet svoje myšlenky a být tady pro druhého. Nejlépe je, když to funguje dobře z obou stran. Když má někdo pocit, že se snaží mnohem víc, může to být vyčerpávající. Je přirozené, že se člověku začnou honit hlavou myšlenky o tom, co dělá špatně, neznamená to ale, že za to může jen on nebo že existuje jen jedna příčina. Možná máš k některé z kamarádek blíž, chtěla bych Tě povzbudit, ať se o tom nebojíš začít mluvit - že teď je něco jinak a Ty nevíš proč, jaké to pro Tebe je, co Ti chybí/vadí. Pokud chceš, můžeš zkusit vymyslet další možnosti, jak s nimi teď trávit víc času – akce se školou, přespávání, procházka, kino a další společné zážitky, které by vás mohly zase sblížit. Zároveň je normální, že se kamarádům během různých období vzdalujeme, některé ztrácíme, jiné naopak získáváme. Vztahy se stále vyvíjejí, přála bych Ti, abys v nich časem nacházela spokojenost a blízkost.

    Blízkost teď zažíváš s jedním kamarádem, se kterým si píšeš na internetu, dokáže Tě rozveselit, píšete si spolu hodně, rozumíš si s ním jako ještě s nikým. Vnímáš problém ve věku, rozdíl mezi vámi by měl být tedy 6 let. Pro někoho to může být velký rozdíl, pro jiné to naopak nehraje velkou roli. Je pravda, že v období dospívání a zrání je 6 let značný rozdíl, později v dospělosti se nemusí zdát tak velký. Záleží na každém, jak si to nastaví. Sami nejlépe vnímáme to, jak si s druhými rozumíme. Zkouším si představit, že to může být příjemný kontakt, ve kterém zažíváš přijetí, vyslechnutí, povzbuzení. Jestli jsem to dobře pochopila, píšeš o kamarádství, které se děje jen po internetu, takže jste se na internetu seznámili a ještě jste se nikdy neviděli. Kamarád v Tvém životě hraje teď důležitou roli, mám ale potřebu Ti napsat, že je to pořád „jen“ virtuální kontakt. Nechci Tě „odsuzovat“, jenom upozornit. I když se Ti to asi těžko čte, je potřeba mít na mysli, že opravdu nevíš, kdo reálně sedí na „druhé straně“, a to s sebou nese i nutnost být opatrná v kontaktu z Tvojí strany. Mluvím o Tvých osobních údajích, intimních věcech a o všem, co bys nechtěla sdílet. Napadá mě, že pokud někdy budete mít v plánu se potkat i naživo a přesunout virtuální kontakt do osobního, měli by o tom vědět Tví rodiče anebo někdo jiný dospělý, kterému věříš. Pokud by sis o tom potřebovala popovídat víc (anonymně), jsme tu pro Tebe na Modré lince na chatu nebo telefonu. Přeji, ať se vaše kamarádství vyvíjí směrem, kterým bys ráda.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Poradno, prosila bych o pomoc.
    V srpnu jsme se přestěhovali a já začala chodit do nové školy…
    Ve škole nemám kamarády, spíše se bavím s klukama který sedí přede mnou v lavici. Jediný kamarády mám v 6. třídě, se kterou máme spojený TV( jsem v 7.třídě).
    Příjde mi že se z té samoty začínám mít deprese.
    S mojí mamkou se mi mluvit nechce a s tátou už vůbec ne, ten tomu nerozumí.Myslí si že nemám kamarády jen kvůly tomu že jsem trochu výbušná. Pořád mi říká co dělám špatně, místo toho aby mě za něco pochválil..

    Ve vesnici mám kamaráda, ale jelikož já jsem člověk který se strašně stydí a bojí se začínat konverzace, tak se s ním většinou do hovoru nezapojím, leda tak ke konci procházky. Vyjímečně se zapojíme do řeči hned na začátku…

    Chtěla bych vrátit čas… kdybych mohla tak udělám spoustu věcí jinak🤕.. možná by tak byl můj život lepší.
    Doma se nudím většinu času jsem na mobilu a to mě už přestává bavit..
    Chci se zeptat-
    Co bych měla dělat abych získala kamarády??
    Jak se zalíbit klukovi??
    Jak se vyhnout depresím??
    Jak přestat 24/7 myslet na jednoho kluka??
    Jak začít rozhovory??

    A je se mnou něco špatně??

    Děkuji za odpověď

    holka 12 let, 12. března

    Milá pisatelko, 

    obracíš se na poradnu s prosbou o pomoc. Je moc dobře, že ses  odhodlala a napsala, děkujeme za tvou důvěru. je moc dobře, že o svém životě přemýšlíš,   vnímáš jak se cítíš, v čem se necítíš dobře a máš potřebu hledat cestu jak to změnit. Máš na poradnu poměrně velké množství dotazů a každý je docela obsáhlý. To nevadí. Každý se něčím ve svém životě trápí. A rozhodně bych to nenazvala, že je s tebou něco špatně. Vznesla jsi několik dotazů a každý z nich by potřeboval samostatný rozhovor. Trápí tě, že nemáš kamarády a ptáš se jak je získávat, cítíš, že neumíš začínat rozhovory a nejspíš i stále myslíš na jednoho kluka ale nevíš, jak to udělat aby si tě všimnul, aby ses mu zalíbila. Cítíš v sobě prázdnotu, nudu, dokonce uvažuješ o tom, že by se ti mohly rozvinout deprese. Pro mě je v tom, co píšeš hodně důležitá informace, jak popisuješ, že se cítíš ve škole i doma sama. S rodiči si nerozumíš, otec tě neustále kritizuje a za nich nepochválí. Také vnímáš to, že jsi trochu výbušná a zároveň stydlivá a bojíš se začínat rozhovory či se do rozhovoru zapojit. Podle mě tohle vše, co popisuješ, spolu souvisí. Nejspíš za tím bude stát to, jak se k tobě chovají rodiče.  Tvůj pocit samoty, nejistoty v kontaktu s druhými i prázdnoty a nudy - tady bych uvažovala o nějakém velkém pocitu odmítnutí, nepřijetí. Rodiče, kteří tě za nic nepochválí ale pouze kritizují, co je špatně mohou takové nastavení do dětské duše velice silně vnést. Nejspíš máš v sobě velkou nejistotu, možná úzkost z toho, že uděláš něco špatně a tak raději neděláš nic. Přijde mi jako když ti chybí „šťáva“ - tedy pocit smyslu a radosti ze života. Bylo by teď moc důležité si o tom s někým podrobně popovídat. Co se vlastně v tvém životě děje, jaké jsou tvé vztahy s rodiči a celou další rodinou. Co bys chtěla udělat jinak, jak píšeš? Čeho lituješ, že se stalo či nestalo. A jak ti bylo před tím než jste se přestěhovali. Prostě se v tom víc vyznat, poskládat si takovou vnitřní mapu a porozumění tomu, co se vlastně v tvém životě stalo, co tě ovlivnilo a jak. Co vlastně skutečně prožíváš, možná silný strach, úzkost, stud, píšeš i o vzteku, vnímám tu i hodně smutku. Bylo by potřeba porozumět těmto svým emocím, jak těm negativním, tak i těm pozitivním, které jsou nejspíš teď potlačené ale jsou tu. Co ti dělá dobře, co máš ráda, co ti dělá radost a co tě motivuje a zajímá. Myslím si, že by ti v tom měl pomoci někdo druhý. Doporučila bych ti kontaktovat třeba školního psychologa a promluvit si s ním o tom. Už to samo porozumění může hodně emocí uvolnit a budeš se pak cítit lépe. Jsi hodně stažená do sebe, nevěříš si, tlumíš svou energii a to má nějaký svůj důvod. Tak bych ti nyní doporučila, abys zkusila  porozumět tomuto důvodu.  A pak také vnímej to, co nyní máš. Máš toho kamaráda, chodíte spolu na procházku. To nevadí, že s ním nemluvíš celou dobu, důležité je to, že se s ním potkáš a alespoň trochu mluvíte. Možná se také stydí a nevěří si.  I ve třídě přeci jenom nějaké kamarády máš. Jsi v té třídě krátce, chce to čas než se staneš součást toho nového kolektivu. Zaměřuj se na to, co máš ty ráda, co tě zajímá a tomu se věnuj. A to pak může být i téma k hovorům s druhými. A to, že neustále myslíš na jednoho kluka je poměrně normální. Z nějakého důvodu tě to trápí, když s tím chceš přestat ale zkus si sama sobě říci, že tak to prostě máš, ono to postupně přejde, zkus si od toho udržovat takový odstup, jako když pozoruješ z dálky sama sebe. A stále si vědomě připomínej ty dobré a pěkné věci, které v životě máš a měj hodně pohybu, fyzických aktivit, sportuj. Tělo je v  cestě sama k sobě  dobrý spojenec. Tak ti v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika.

    Kamarádi

    Ahoj alíku,
    Je toho trochu víc a s mým bráchou a rodiči. Když je nám blbě a řekneme to rodičům, oni: snad to přejde. Tak jim to řekneme znova a oni že to není věc kvůli které by se muselo být doma. A mě to hrozně !ŠTVE! A nebo mi bracha po večerech říká že chce být jako jeho vrstevníci a že chce třeba moct být na telefonu dýl do noci a chodit spát později atd.
    A pak je tu další věc: kámoška dostane všechno co chce a já taky ale ona toho dostane víc. Např. má elektrický kartáček s elsou a annou a jen kvůli tomu že já mám novej a není tak děckej tak chce ten co jsem dostala a rodiče ji ho koupěj? Ano. A nebo jsem chtěla dotykovou tužku a ona hned že já taky já taky a mě to !ŠTVE!
    Mě to všechno trápí a nevim co mám dělat 😭🙏

    holka, 12 let, 8. března

    Milá pisatelko, 

    svěřuješ se poradně s tím, že rodiče ti nevěří když si stěžuješ, že ti není dobře a nechtějí tě nechat doma. Pošlou tě do školy a tebe to pak hodně štve. Chápu, že pak máš pocit, že tě rodiče neberou vážně a nebo, že jsou vůči vám s bráchou  přísnější než  jsou rodiče tvých spolužáků vůči nim. A máte pak pocit, že nejste jako vaši vrstevníci a tebe to trápí. Každý rodiče mají jiný přístup k dětem a někteří jsou přísnější někteří mají zase volnější pravidla. Někdy ta velká volnost může ale znamenat také  nezájem, rodiče se nechtějí tím, co děti dělají zabývat, tak jim raději vše dovolí, ať si dělají co chtějí. Nebo to,  že rodiče neumí vytvořit dobrá pravidla pro děti a děti pak nevědí podle čeho se řídit a nakonec jim z toho také není dobře, protože se v tom tzv. ztrácí. Ty máš zřejmě rodiče přísnější. To může být v něčem výhoda i nevýhoda. A tak bych ti, spolu s bráchou, doporučila aby sis o tom s rodiči popovídala. Řekni jim o tom, že máš pocit, že se k tobě chovají přísněji než ostatní rodiče, že by sis přála mít víc volnosti a zodpovědnosti za sebe. Zkus se s nimi na tom domluvit, v čem tě přestanou tolik kontrolovat, co nechají na tobě. Může se to pojmout i takto v dobrém, že je to tvůj zájem o to, abys měla více zodpovědnosti za sebe. Že si to tak přeješ, protože cítíš, že už nejsi malé dítě. Prostě se zkuste s rodiči domluvit vzájemně na uvolnění pravidel.  A k tomu druhému, co tě štve - kamarádka dostane vše, co vidí a máš pocit, že jí toho rodiče kupují víc než tobě. Sice to chápu, že tě to štve a můžeš mít pocit, že toho dostáváš méně. Ale vztah rodičů není jen o tom, co ti kupují. Zkus se zaměřit na to, co máš ty, co jsi dostala od rodičů ty a nesrovnávej se tolik s kamarádkou. Kamarádka ti to může říkat i naschvál, aby se nad tebou tímto způsobem povyšovala či tě naštvala. Doporučila bych ti si toho nevšímat a dělat, že to neslyšíš. Pokud ti něco chybí, co by jsi potřebovala, co by sis přála, tak o tom mluv s rodiči. Chování  kamarádky je možné i  vnímat  jako chování rozmazleného dítěte, které chce mít všechno. Ale to jí bude v životě postupně spíš zatěžovat než pomáhat. Tak se zkus nad tím povznést a vnímat to, co máš ty a co ti dělá radost. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!