Ahoj z Modré linky,

je pro mě pochopitelné, že Ti společnost druhých lidí chybí, pokud se s kamarády stýkáš pouze ve škole, kde na sebe máte omezený čas během přestávek. Když se ocitneme ve vztahu, a to i přátelském, ve kterém cítíme, že je s námi špatně zacházeno, může nás to poznamenat v další komunikaci s ostatními lidmi. Obdivuji Tě za to, že jsi schopna sama si uvědomit, že Tě možná tato nepříjemná zkušenost nyní ovlivňuje.

Je od Tebe ohleduplné, že myslíš na to, abys druhé nevystavila stejně nepříjemné situaci, jakou sis zažila. Zároveň někdy se stává, že jsme ohleduplní až příliš, na úkor sebe. Přemýšlím teď nad tím, že důvodem, z jakého se Ti kamarádi sami neozývají, může být také to, že jsi po delší dobu byla zaneprázdněna venku s danou dívkou. Třeba tak netuší, že bys pro ně teď mohla mít prostor. I když to může být náročné, ráda bych Tě podpořila v tom, abys kamarády oslovila a zkusila se s nimi na společném venku domluvit. Jen tak se dozvíš, jestli o setkávání mimo školu sami stojí, nebo ne. Můžeš se zkusit zamyslet na tím, co by Ti v jejich oslovení nejvíce pomohlo? Zeptat se jich přímo ve škole, abys měla možnost vidět, jak na Tvůj dotaz zareagují? Nebo by Ti bylo příjemnější zkusit jim napsat až po škole? Píšeš, že jsou to Tví kamarádi, věřím, že by tak pozvánka ven mohla klapnout v jakékoliv podobě.

Umět říct ne a nastavit si ve vztazích zdravé hranice, není nic jednoduchého a někdy to nedokážou ani mnozí dospělí. Nedokážu Ti tak v této odpovědi poskytnout návod na to, jakým způsobem by toho bylo možné dosáhnout. Asertivní komunikace je ale dovednost, kterou je možné rozvíjet například s pomocí psychologa/terapeuta či jiného odborníka. Terapie by mohla být i místem, kde bys mohla najít odpovědi na otázky, které si teď sama kladeš, a také budovat dále svou sebedůvěru. Můžeš se tak obrátit na školního psychologa, pokud ve Vaší škole působí, který by Tě mohl navést na další péči. Nebo můžeš terapii vyhledat například s pomocí svých rodičů.

Je hezké, že se snažíš tu pro druhé být, ale důležité je v tom všem nezapomínat především sama na sebe.

Pokud by sis chtěla o tom, co píšeš, více promluvit, jsme Ti k dispozici i my na Modré lince www.modralinka.cz

Pěkné dny,

Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

je moc fajn, že se Tvá psychická pohoda zlepšuje, a to i díky novým přátelům. I přátelství na internetu může být hodnotné a podpůrné, pokud je založeno na otevřenosti, důvěře a respektu.

Není vůbec špatné online vztah posunout dál a setkat se osobně. Podmínkou takového setkání je ale přítomnost někoho dospělého, protože nikdy nevíme, kdo se schovává za nickem či jménem v prostředí internetu. Pokud bude vše v pořádku, je možné přátelství rozvíjet dále.

Oceňuji, že chceš se svými novými přáteli dobře vycházet a být vůči nim citlivá. Pokud se bojíš, že bys mohla překročit určitou hranici nebo své přátele nějak urazit, můžeš jim o tom otevřeně říct. Pokud přátelství stojí za to, mělo by unést i sdílení pocitů a obav.

Je moc dobře, že už nemáš takové problémy se sebepoškozováním, držíme palce, aby to tak bylo i nadále. Když bys potřebovala, můžeš se obrátit na některou z linek důvěry (Linka bezpečí, Modrá linka).

Přejeme pěkné dny,

Modrá linka

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě začíná ohrožovat chování party teenagerů v místě, kde bydlíš. V současné době po tobě požadují vrátit míč, který ty jsi nezahodil, nemáš ho u sebe ani nevíš, kde se teď nachází. To, co popisuješ, vypadá spíš jako provokace nebo to, jak sám píšeš, že si z tebe dělají legraci. Píšeš také, že se to bojíš říci rodičům. Tady bych ti ale doporučila právě toto. Sám jsi nic neprovedl a pokud máš k rodičům důvěru, tak by bylo lepší, kdyby o tom věděli, že máš strach z té partičky. Doporučila bych ti to teď spíš ignorovat, nechodit na místa, kde je můžeš potkat nebo se zdržuj na místech, kde vždy bude s tebou i někdo jiný. Zkus na to nijak nereagovat. Nejvýš jim řekni, že míč nemáš a ani jsi neměl. Ale víc se s nimi o tom nebav. Zvol teď taktiku si jich nevšímat.
Tak ti držím palce, Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že máš problémy ve vztahu s kamarádkou a moc oceňuji, že přemýšlíš nad tím, jak to dále řešit. Je moc dobře, že si uvědomuješ, jak se ve vztahu s ní cítíš. Ráda bys znala náš názor, jestli se s ní máš přestat kamarádit anebo jí dát najevo, že Ti její chování vadí a jak.

Nedokážeme Ti jednoznačně říct, jestli se s ní dál bavit nebo ne. Chápu ale, že Tě napadlo kamarádství ukončit. Někdy, když nám ve vztahu není dobře, může nás napadat ukončit ho, protože se chceme vyhnout nepříjemným pocitům. Vztahy jsou často komplikované a dochází v nich k nedorozuměním a konfliktům. Ať už je to vztah partnerský, s rodiči anebo právě s kamarádkou. Je normální, že se občas nepohodneme anebo že se mohou opakovat situace, kdy vzniká nepříjemná atmosféra. Co je pro vztahy moc důležité a k vyřešení problémů často klíčové, je upřímná a otevřená komunikace.

Je dobře, že si všímáš svých pocitů a potřeb, které ve vztahu s kamarádkou máš. Pokud bys s ní chtěla dál kamarádit, může pomoci jí o Tvých pocitech a potřebách říct. Klidně úplně podobně jako jsi to napsala tady nám. Že se někdy cítíš, jako kdyby schválně chtěla, aby ses cítila v něčem horší než ona. Je dobré ověřit si u ní, jestli to tak opravdu je. Je totiž možné, že si dopady svého chování neuvědomuje. Můžeš vyjádřit pochopení, že je smutná, že neprošla konkurzem nebo má horší známky, než Ty, ale současně nastavit hranice, že některé její chování pro Tebe není O.K. Je dobré se zeptat také na její pocity a na to, co by potřebovala ona. Tím ji neodmítáš, ale otevíráš možnost hledání řešení, které bude přijatelné pro Vás obě. Každý vztah zažívá otřesy, hádky a nedorozumění. Důležité je jim věnovat pozornost a nenechat je jen tak. Současně ale kdybys cítila, že je toho už na Tebe moc a potřebovala bys od kamarádky pauzu, i to je v pořádku. Kdybys o tom potřebovala více mluvit, je někdo, komu se můžeš svěřit? Třeba jiná kamarádka, mamka, teta nebo někdo jiný, komu věříš? Sdílení často uleví.

Držíme Ti palce a přejeme hezké jarní dny.

Modrá linka

Milá Sáro,

děkujeme za tvojí zprávu. Obsahuje dvě skupiny dotazů - jedna skupina se týká tvé sexuální orientace, druhá lásky.

Nejprve se věnujme prvnímu tématu. Poznat svoji sexuální orientaci vyžaduje čas a dostatek zkušeností s tím, že se nám líbí druzí lidé. Když se nám opakují situace, že nás zaujmou někteří lidé, líbí se nám, zdá se nám o nich, prožíváme v souvislosti s představami o nich i určité tělesné vzrušení, je to signál o naší sexuální orientaci. Ta může být buď heterosexuální (pokud bys ty jako dívka opakovaně cítila pocity podobné těm výše popsaným vůči chlapcům), nebo ne-heterosexuální (pokud bys takové pocity prožívala vůči dívkám, nebo vůči dívkám i chlapcům).

Je ti 12 let, takže je jasné, že se takové pocity v tobě už můžou objevovat. Ale ještě bude určitě několik let trvat, než se ustálí a než budeš mít o své orientaci jistotu. Není nic špatného na tom nebýt heterosexuální. Ale není kam spěchat. Není důvod, proč bys nyní měla dělat závěr o tom, zda jsi na holky, nebo na kluky. Stačí, když budeš své pocity sledovat a občas o nich přemýšlet.

Tvoje druhá otázka se týká toho, jak můžeme poznat lásku. Láska je velmi komplexní cit. Obvykle ho prožíváme až ve vztahu, který už trvá delší dobu. Vyznačuje se tím, že chceme s druhým být, představujeme si společnou budoucnost, cítíme se s ním/ní spojení, chceme o něj/ní pečovat, záleží nám na tom, aby byl/a šťastný/á, sdílíme spolu mnoho informací o svém životě, včetně těch, na které nejsme hrdi, nebojíme se druhému ukázat vlastní slabost. Kromě těchto znaků, které se mohou vyskytovat i v hlubokých přátelských vztazích, je u lásky přítomná také vášeň. Druhý člověk nás přitahuje i po tělesné a sexuální stránce. Na to, aby lidé prožívali lásku, musí být už poměrně zralí.

Možná tvoje otázka nesměřovala k lásce, ale k zamilovanosti. Zamilovanost lásku obvykle předchází. Když se zamilujeme, nedokážeme myslet na nic jiného, než je druhý člověk, chceme s ním stále být, ostatní věci ustupují do pozadí. Je to mimořádný stav, kdy se všechno točí jen okolo našich emocí vůči druhému člověku. Obvykle trvá zamilovanost několik týdnů či měsíců. Poté se jakoby probudíme ze "sna" a buď se nám druhý člověk stále líbí, náš vzájemný vztah je už poměrně pevný a začne v něm převládat láska. Nebo nás fascinace druhým člověkem opustí a ukáže se, že nemáme tolik společného a že nám spolu není tak dobře. Nejde tedy o lásku.

Když jsme hodně mladí, cítíme spíše jen zamilovanost. Zamilujeme se do někoho, pak to přejde, a po nějaké době se opět do někoho zamilujeme. Je důležité se v zamilovanosti chovat ohleduplně k druhému, ale i bezpečně vůči sobě. Lásku obvykle pocítíme až později, s blíží se dospělostí.

Z toho, jak popisuješ svůj vztah ke kamarádce, se zdá, že z tvé strany je to spíše blízký přátelský vztah, nikoliv zamilovanost. To není špatně. Přátelství je velmi důležité a krásné. Je skvělé, že jste se dokázaly potkat a i přes internet se takto sblížit. To, že jste se seznámily na internetu, nemusí znamenat, že je vaše přátelství méně hodnotné.

Tvoje kamarádka ti projevila své city k tobě. To chtělo z její strany odvahu a jistě k tobě cítila důvěru. Pokud ty stejné city neopětuješ, bude jí to asi líto. Ale pokud si o věci dokážete v klidu promluvit a ty jí vysvětlíš, jak je pro tebe důležité vaše přátelství, ale nejsi do ní zamilovaná, snad to pochopí. Je důležité dobře promyslet, kdy a jak jí to případně říct.

Přejeme ti, aby vaše přátelství dál vzkvétalo.

Měj se dobře,
Sbarvouven.cz

Ahoj Pájo,

je od Tebe hezké, že máš starost o svou kamarádku a zajímáš se o to, jak jí pomoci. Pokud se člověk trápí natolik, že volí jako způsob úlevy sebepoškozování, je důležité, aby měl v takové chvíli kamarády, o které se může opřít, a kteří mu budou dodávat sílu.

To, co pro „Lucku“ teď můžeš nejvíce udělat, je ukázat ji, že tu pro ni jsi, v případě, kdy by Tvou pomoc potřebovala. A dát ji tak najevo, že je tu člověk, který se o ni bojí a má o ni starost. Můžeš jí také doporučit aplikaci Nepanikař nebo článek na stránkách Linky důvěry věnující se sebepoškozování, kde najde užitečné tipy jak sebepoškozování zvládnout (odkaz zde: https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani).

Sebepoškozování je návykové a je často náročné s ním skoncovat bez odborné pomoci. Proto je důležité, aby se Tvá kamarádka s tím, co ji trápí, a s tím, že se sebepoškozuje, svěřila někomu dospělému. Můžeš ji tak povzbudit ke svěření se takové osobě, které důvěřuje - ať už rodičům, oblíbené učitelce, nebo školní psycholožce. Případně jí i nabídnout společné vyhledání další pomoci.

Důležité ale je, aby o pomoc Tvá kamarádka sama stála. Nikoho nelze do vyhledání pomoci a práce na sobě samém nutit. Chtěla bych Ti, Pájo, ale říct, že ať už se Tvá kamarádka rozhodne jakkoliv, není to Tvá zodpovědnost. Můžeš ji ukázat, že existují i jiné, zdravější způsoby zvládání těžkých chvil. Je ale pouze na „Lucce“, zda se rozhodne se sebepoškozováním skoncovat či nikoliv. Nezapomínej v celé věci i sama na sebe. Pokud by sis potřebovala promluvit o tom, jak se cítíš, neboj se svěřit třeba svým rodičům či jiné blízké dospělé osobě. Také jsme Ti kdykoliv k dispozici i my na Modré lince www.modralinka.cz. Kontakt na naši linku můžeš předat i své kamarádce v případě, kdy by si o všem prvně chtěla popovídat s námi.

Přejeme Tobě i Tvé kamarádce hodně sil.

Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky, Ello,

je dobře, že si pro sebe hledáš podporu ve chvíli, kdy si nevíš rady. Z Tvého psaní vnímám, že bys ráda byla méně stydlivá a měla více smyslu pro humor, abys lépe zapadla do kolektivu.
Každý z nás chce občas na sobě něco změnit, ať už v povaze nebo i na vzhledu. Pro člověka je přirozené, že chce být součástí skupiny, proto úplně chápu, že nad tímhle přemýšlíš. Skoro každý z nás se porovnává s druhými, a ve Tvém věku to někdy bývá ještě výraznější. Chci Tě ujistit o tom, že je v pořádku, že jsme každý jiný. Někdo je více výřečný, někdo méně, někdo umí být vtipný a jiný je zase třeba přemýšlivější. Umím si představit, že v kolektivu dětí může být oblíbený ten, kdo je vtipný a sebevědomý. Zároveň věřím, že takoví lidé třeba nemusí mít jiné kvality, které můžeš mít Ty. A i tím je svět zajímavý a barevný - že jsme každý originál.

Je v pořádku chtít se v něčem zdokonalit, jen je dobré v tom na sebe příliš netlačit a umět se přijímat i taková, jaká jsi. Někdy totiž paradoxně čím víc na sebe tlačíme, tím spíš ta změna nepřichází a jsme z toho zoufalí a můžeme si to i vyčítat. Zkus k sobě být laskavá, říct si, co na sobě naopak oceňuješ, co myslíš, že Ti jde. Co by třeba o Tobě řekla kamarádka, kdyby ses jí zeptala, co je na Tobě fajn? Někdy když se přijmeme takoví, jací jsme, je pak více možné začít něco měnit. Není ale jednoduchý návod na to, jak být méně stydlivá anebo více vtipná. Často pomůže mluvit o tom s někým blízkým (rodiče, sourozenci, kamarádka), zeptat se, jak to mají oni, co si o tom myslí. A kdyby Tě to i dál trápilo, můžeš se obrátit například i na psychologa.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s dotazem či sdílením toho, jaký jsi měla zvláštní vztah se svou kamarádkou. Píšeš, že jde o manipulativní, arogantní a toxickou dívku a tobě se ulevilo, když jsi s ní přestala kamarádit. Teď máš ale výčitky, že je rozpad vašeho vztahu tvoje chyba a je ti jí líto, že se s ní nebaví ani nikdo jiný ve třídě kvůli její povaze. Podle toho, co píšeš, tak to vypadá, že je dobře, když jsi nastavila hranice a přestala se s touto dívkou bavit. Nebylo to dobré, přínosné přátelství pro tebe a opravdu to působí tak, že tě kamarádka především využívala. Asi je v tobě něco citlivého, díky čemu ona s tebou navázala tak silný vztah a teď to v tobě vzbuzuje výčitky viny, že spolu už nekamarádíte. Ale tak jako v tobě vyvolávala ty nepříjemné pocity, když tě shazovala a hádala se kvůli malichernostem, tak podobně teď v tobě vyvolává ty výčitky viny. I to je součást manipulace a té toxicity, kterou umějí některé osobnosti v druhých vyvolávat. Asi budeš mít v sobě nějaké slabé místo, na které ona přišla a využívala to. Nějakou třeba nejistotu, pochybnosti o sobě, tendenci tu být příliš pro druhé a podobně. O tom si zkus přemýšlet a vnímat to. Ale výčitky z toho, že se nechceš kamarádit s touto osobu určitě neměj. Rozhodla ses správně a je moc dobře, že ses rozhodla ukončit vztah, který ti nevyhovuje a necítíš se v něm dobře. To je moc důležité umět rozpoznat a umět to tak udělat. Je to důležité poznání sebe sama.
Tak ti držím palce aby jsi se s tímto brzy zcela vyrovnala a uzavřela to v sobě. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že máš nejlepší kamarádku ale ona se vůči tobě chová způsobem, který tě mrzí nebo ti vadí. Mrzí tě, že se neustále vůči tobě s něčím vytahuje nebo se srovnává. A dále se bojíš jí říci na rovinu, že nechceš trávit tolik volného času pouze s ní, jak tě nutí ona. Podle toho, co píšeš, tak mě napadá otázka, jak dobré vaše přátelství vlastně je? Píšeš o ní jako o nejlepší kamarádce ale zároveň prožíváš ve vašem přátelství hodně nepříjemného, a to v důležitých věcech. Rozumím tomu, že tě to mrzí nebo máš strach, že se kamarádka naštve, když jí budeš odmítat. Z toho, co píšeš, tak se kamarádka jeví jako osoba hodně zaměřená na sebe sama. S takovými osobami většinou není přátelství moc příjemné. Doporučila bych ti si s kamarádkou o tom, co tě trápí promluvit. Zkus jí to říci narovinu, co ti není příjemné. A zkuste se domluvit na tom, jak to budete dělat jinak. Cesta k dobrému přátelství je skrze upřímnost, pak můžete být doopravdy nejlepší kamarádky. Mít dobré přátele je moc fajn a tak to za ten pokus stojí. Je to moc důležité umět upřímně mluvit s druhými, nebát se nejenom říci, co nás trápí ale také ocenit a vyjádřit to dobré vůči druhému. Je to moc důležitá schopnost pro náš celý život a v dětství se to učíme díky našim prvním přátelstvím. Pokud tvoje nejlepší kamarádka nebude chtít a bude se dál chovat jak se chová, pak to nemůže být nejlepší kamarádka ale pouze kamarádka. Zkus vnímat i ty druhé osoby, které máš kolem sebe, i své další přátele. Možná se s nimi cítíš lépe a víc uvolněná a v klidu. A také více sama sebou. To je na našich přátelstvích to nejdůležitější.
Je moc dobře, že se o svá přátelství zajímáš a přemýšlíš o tom, kdy a s kým ti je dobře a hledáš pro sebe odpovědi.
A pokud jde o tvůj třetí dotaz. Tak bude lepší, když více popíšeš, co to pro tebe samotnou znamená. Právě proto, že je na internetu informací hodně, tak je důležité, aby jsi položila dotaz, který odráží přesně ten význam, který to má pro tebe samotnou.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že bys ráda měla více kamarádek, ale zároveň Tě brzdí Tvůj stud, nevíš, jak na to. Sama o tom přemýšlíš tak, že to může být i pubertou. Může to mít mnoho důvodu, ale ano, i puberta může být jedním z nich. V pubertě procházíme mnoha tělesnými i duševními změnami a může se to projevit i větší plachostí.

Je podle mě moc fajn, že máš ve škole jednu kamarádku. Napadá mě, jestli je možné s ní mluvit o tom, jak se cítíš a třeba se jí i zeptat, jak to má ona. Někdy i ostatní prochází něčím podobným nebo s tím mají zkušenost z minulosti. Také si říkám, jestli Tvá kamarádka se baví i s někým dalším? Možná by Ti v tom mohla pomoci, přivést Tě do kolektivu dalších holek, nadhodit nějaké téma, ke kterému máš co říct, můžete se dohodnout, jak by Tě mohla podpořit. Někdy může být jednodušší oslovit jednu spolužačku než když jich je více. Můžeš někdy využít situace, když se s nějakou spolužačkou potkáš v šatně nebo kdekoliv o přestávce, když se budeš cítit bezpečně. Je dobré mluvit o něčem, co máte společné, dobré téma může být o škole, o nějakém předmětu či úkolu, věřím, že se rozhovor pak rozvede dál.

Zároveň Ti chci napsat, že na sebe nemusíš tlačit a nemusíš se do ničeho nutit. Pokud by Ti bylo dobře jen s jednou kamarádkou, je to tak úplně v pořádku. A pokud bys opravdu chtěla navázat i další přátelství, můžeš tomu dát volný průběh, dát si čas. Pomůže také být přirozená, nesnažit se na někoho zapůsobit. Kdybys o tom chtěla mluvit více, je možné nám zavolat nebo napsat na chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,

děkujeme za dotaz, který jsi položila Alíkovi. Ptáš se, jak se skamarádit s klukem a být oblíbená bez toho, abys byla zlá.

Ať se chceš skamarádit s klukem, nebo být oblíbená, je moc důležité, abys byla především sama sebou, taková jaká jsi. Není potřeba se do ničeho nutit, to, na čem záleží, je přirozenost a nestrojenost. To, že budeš i to, čemu se říká “dobrá kamarádka“, může také ovlivnit Tvoji oblíbenost či popularitu. Znamená to například pomoc druhým, nebo to, že se na Tebe ostatní mohou spolehnout.

Pokud se chceš dostat blíže ke klukovi, který se Ti třeba líbí, můžeš se o něj zajímat, dát se s ním do řeči, ptát se ho na to, co ho baví, něco s ním zažít, ale také i povídat o sobě, abyste se mohli vzájemně poznat.

Tvůj dotaz není ani namyšlený, ani hloupý, je v pořádku, že se umíš zeptat na to, co Tě zajímá.

Držíme palce,

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že ráda posloucháš hudbu, kterou ale neuznávají tví spolužáci a smějí se ti kvůli tomu. Ty tu hudbu ale máš moc ráda a ptáš se, jak se s tím vyrovnat, že se ti druzí smějí. Máš právo na to, aby se ti líbilo to, co chceš ty sama. Jsi ve věku, kdy jsou pro nás vrstevníci a jejich názory hodně důležité a je přirozená potřeba být v souladu s druhými a zapadnout, nevyčleňovat se. Ale to bude postupně, jak budeš dospívat , ustupovat a už to pro tebe nebude tak důležité. Postupně se učíme přijmout to, jací jsme, naší osobnost a individualitu. Máš právo na svůj názor a tak ti doporučuji vzít tu situaci jako trénink toho, že jsi svá a osobitá. Pokud to je pro tebe náročné, když se ti druzí smějí v situaci, kdy tě vidí tu hudbu poslouchat, tak to třeba dělej tak, že jí budeš poslouchat spíš v soukromí, do sluchátek a podobně. Ale rozhodně se nemusíš za nic stydět, omlouvat, vysvětlovat. Prostě to je tvůj názor a zájem. V našem životě je potřeba naučit se to, že jsme jiní než ostatní, máme právo na své názory a prožitky a ty se nemusí vždy shodovat s tím, jak to mají druzí. Každý jsme individuální osobnost a je moc dobře, když se na to budeš chystat už nyní. Rozumím ti, že to je pro tebe možná těžké a není snadné snášet posměch druhých. Ale pro náš samostatný život je potřeba naučit se být v něčem jiní než druzí. Držím ti v tom place. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

rád by ses kamarádil s holkou, s kluky ve třídě se nebavíš. Zkouším si představit, že máš obavy, jestli kamarádství půjde dobře, když jsi zažil víc nepříjemných situací ve třídě. Takové obavy jsou úplně normální. Bohužel ve třídě se dějí věci, ze kterých nám může být trapně, zároveň v očích jiných můžou být viděny hodně jinak, než si je pamatujeme my. Často se na ně pak kvůli novým událostem i zapomene. Přála bych Ti proto, aby ses tím, co se stalo, nemusel zbytečně trápit. Opravdu totiž nevíme, jak druhý člověk zareaguje na naši otevřenost k tomu se začít víc bavit, skamarádit se. Chce to dost odvahy se do toho pustit a zkusit to, nemusí to být snadná cesta a kamarádství se většinou buduje delší dobu, rozhodně to ale stojí za to.

Setkávat se s někým víc, poznávat se, jde nejlépe v prostředí, kde na to je prostor - možná máte společný kroužek, společný projekt ve škole, cestu ze školy, bydlíte kousek, máte rádi stejný předmět ve škole apod. Možná Tě to tak nějak samo vede k nějaké konkrétní osobě, která Ti je sympatická. Zkus se zamyslet, jestli někdo takový je a kde máš možnost se s ní potkat - pak můžeš přemýšlet, jak ji oslovit.

Možná jí budeš pravidelně zdravit, usmívat se na ni, ptát se, jak se daří, možná jí první napíšeš, budeš potřebovat s něčím poradit, pozveš jí k nějaké společné procházce/jiné činnosti, možná se potkáte ve větší partě a dáte se do řeči. Možností je spousta - věřím, že najdeš tu Vaši, která vám bude nejbližší.

Pokud bys to chtěl víc probrat a povzbudit v dalším kroku, jsme tu pro Tebe na Modré lince, můžeš se ozvat (www.modralinka.cz), na chatu nebo telefonu jsou možnosti podpory větší.

Přejeme, ať brzy najdeš kamarádku/kamaráda, se kterými se budeš postupně poznávat a bude vám spolu hezky,

Modrá linka

Ahoj,
rozumím tomu, že situace, do které jsi se dostala, je velmi nepříjemná. Tím spíš, že se do toho zamíchala i tvoje maminka, která mezi vás vstoupila. Myslím, že nejjednodušším a zároveň nejjistějším způsobem, jak tohle komunikační nedorozumění napravit, je promluvit si na rovinu s tvou kamarádkou.
Vysvětli jí, jak celá situace vznikla, jak si jí vnímala ty, co ti vadilo, ale nezapomeň zdůraznit i to, že tě vaše nedorozumění trápí, na vašem kamarádství ti záleží a nechtěla bys kamarádce ublížit, ani o ni přijít. Přiznej také svou chybu, protože omluva rozhodně není slabost. Věřím, že to kamarádka pochopí a že určitě také bude stát o to, abyste spolu vycházely.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,
chápu, že je ti líto, že ztrácíš svou kamarádku, ale bohužel nikoho nelze nutit, aby se s někým kamarádil, nebo naopak nekamarádil. Určitě bych doporučila promluvit si s kamarádkou o tom, co přesně jí vadí a možná přijdete na to, že se jedná o věci, které se dají celkem jednoduše změnit. Je ale samozřejmě také možné, že kamarádce začaly vadit některé tvé vlastnosti nebo obecně to, jaká jsi. Na to má pochopitelně právo, ale v takovém případě s tím nic neuděláš, protože samozřejmě není možné, aby se člověk na přání někoho druhého úplně změnil a potlačil svou přirozenost. Pokud by se jednalo o tuto variantu, bojím se, že ti nemohu poradit nic jiného, než aby ses soustředila na jiné kamarádky. I když je to nepříjemné a často bolestné, v životě některé kamarády ztrácíme a jiné zase nacházíme. Jsem si jistá, že najdeš kamarádku, která tě bude mít ráda přesně takovou, jaká jsi.
Měj se hezky!
Bára