Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Falešná kamarádka

    Dobrý den upřesňuji minulý dotaz který jsem psala: V první třídě (zš) jsem měla kamarádku a byla jsem z ní úplně nadšená a měla jsem jí ráda až do páté třídy. Ale pak jsem se dozvěděla něco strašného. A to že mě má kamarádka nemá ráda. Že mě ccelou dobu jenom využívá abych jí dala opsat úkoly. Což jsem já dělala protože jsem si říkala: jsme kamarádky a já to pro ní udělám protože jí mám ráda.(Neřekla mi to ona ale jedna spolužačka). Byla jsem smutná a naštvaná ale dál jsem se s ní bavila protože jinou kamarádku jsem neměla. V páté třídě jsem se rozhodla že se zkusím připravit na přijímačky na gymnázium abych mohla na jinou školu a našla jiné kamarády. A chodila jsem do přípravného kurzu matematiky protože mi moc nešla. Tam jsem potkala jednu holku se kterou jsem si skvěle rozuměla. Najednou jsem měla kamarádku která na mě byla hodná věřila mi a pomáhala mi. Jenomže mě se přijímačky nepovedly. A jí se povedly. Byla zklamaná že se nebudeme vídat. A tak jsme si vyměnili čísla abychom si mohli aspoň psát. Psali jsme si asi 2 týdny ale pak jsme přestali protože jsme si neměli co říct. Prostě kamarádství po telefonu nefunguje. Chtela jsem přestoupit na jinou školu ale rodiče to nedovolili. A když jsem se zpátky vrátila do školy tak se mi všichni smáli za to že jsem to nezvladla. Dokonce jsem se před tou holkou ze třídy začala přetvařovat.Za svoje kapesné jsem si kupovala drahé oblečení abych byla aspoň trochu zajímavá. Pak v šesté třídě se mi začala posmívat že nemám dokonalé oblečení (protože jsem jí dřív věřila tak jsem jí při jednom povídání prozradila že mám oblečení ze sekáče) a že mám tlačítkový mobil(tehdy jsem ho ještě měla ale teď už mám dotykový.) Pak mi začala dohazovat kluky z naší třídy a to se mi vůbec nelíbilo. Protože ty kluky z naší třídy fakt nemám ráda. Taky jsme si koupili náhrdelníky se srdíčkem pro kamarádky a ona řekla že je koupím já. Já jsem je koupila protože jsem si myslela že nás to k sobě vrátí a že si zase budeme věřit. Jenže to se nestalo. A ona mi pořád lhala. Říkala mi jak mě má ráda, co pro ní znamenám a tak. Dokonce mi začala jakoby na usmířenou kupovat žvýkačky, chipsy, čokoládu a spousta dalšího a po měsíci mi připomněla že mi koupila tohle tohle a tohle a že jí dlužím 200 korun přitom ona předtím říkala že jí to nemusím vracet. Já jsem se jí i docela dokázala s tím bránit ale pak mi začala vyhrožovat hláškami typu: jestli mi to zítra nevrátíš tak zavolám tvé mamince a všechno jí řeknu. (Číslo se dozvěděla tak že mi sebrala žákovskou opsala si číslo na mamku a od té doby mě měla v hrsti. A takhle mě vlastně okrádala.) Teď už je to lepší. V sedmé třídě k nám přišla nová holka a my dvě jsme se skamarádili a kamaradíme do teď . Pořád si toho máme moc co říct. Takže teď mám pravou kamarádku. Ale ta bývalá mi občas napíše ať ji pošlu úkoly a když řeknu že ne řekne mi že mi přece dala dárek k Vánocům a jak se to chovám. A k těm Vánocům: ona mi koupila drahý dárek a já jsem ji dala hezký sešit který stál "jenom" 40 Kč. O ona mi na to řekla že o tohle nestojí že když bude chtít koupí si sešit sama a že je zklamaná že její kámoška ( jako já) ani neumí odhadnout dárek. Dokonce říkala že ten sešit stál 10 Kč a že se s tak chudou bavit nebude. Nevím jak se bránit těmhle útokům. Že tenhle dárek je hrozný a tak. A strašně se na mě zlobila že jsem ji zapomněla popřát k narozeninám. Nevím jak se mám k tomu postavit. Nevím jak jí mám říct že jí úkoly posílat nechci. A do třídy k nám přišla teď nová holka a já a moje kamarádka jsme jí chtěli vzít k sobě no a ta holka co mě podvedla taky a kvůli tomu je na mě naštvaná že jí beru jedinou kamarádku což není pravda. Moc děkuji za radu.

    holka, 13 let, 20. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou nám píšeš. Vztah s Tvojí kamarádkou vypadal dlouho dobře, pak se něco změnilo a dozvěděla ses, že Tě často využívala pro to, aby od Tebe opsala úkoly. Pokračovalo to dalšími věcmi, které se Ti nelíbily, které Ti dělala naschvál a Ty jsi nevěděla, co s tím, protože Ti vyhrožovala, že zavolá Tvé mamce. Aktuálně máš novou a dobrou kamarádku, někdy Ti ale napíše přechozí a chce po Tobě úkoly. Ptáš se nás, co s tím, jak jí říct, že to nechceš dělat a jak se celkově bránit útokům z její strany.

    Mrzí mě, že se k Tobě Tvá bývalá kamarádka tak špatně chovala. To sis nezasloužila a nezasloužíš ani teď. Vztahy, i ty kamarádské, se časem mění. Některé rostou a vyvíjí se dobrým směrem, některé se, bohužel, zaplétají a zhoršují. Asi jsi sama zjistila, že s falešnou kamarádkou se těžko vychází. Rozumím, že jsi z toho mohla být třeba smutná, rozzlobená i bezradná. Proto mi přijde moc dobře, že jsi sebrala odvahu a vztah s ní jsi dál nerozvíjela a našla sis jinou kamarádku. Umět říct „ne“ je někdy moc důležité. Když říkáš „ne“ druhému, říkáš tím „ano“ sama sobě - tomu, co chceš Ty a co myslíš, že je správné. To je úplně v pořádku a platí to nejen na to s kým chceš být nadále kamarádkou, ale taky třeba na to, jestli někomu dáš opsat úkol, anebo ne. Říkám si, co nejhoršího by se mohlo stát, kdybys jí úkoly neposlala? Jestli máš obavu, že by mohla zavolat Tvojí mamce, napadá mě, jestli o tom Tvém složitém kamarádství ví mamka víc. Možná tuší, s kým ses bavila dřív a s kým se bavíš teď. Pokud máš chuť, mohlo by být úlevné o tom všem s mamkou promluvit, ať ví, co se dělo. Věřím, že to pochopí. Neudělala jsi nic špatného. Možná si umíš představit o tom popovídat i se svou kamarádkou, která Ti taky může poradit a říct Ti svůj pohled na věc. Je fajn, že máš teď dobrou kamarádku, se kterou si máš co říct. Stojí za to pěstovat takové vztahy, ve kterých se cítíš dobře a bez obav, namísto těch, které Ti ubírají sílu.

    Přejeme co nejvíc pěkných dní s dobrými kamarády
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jsem jiná než moji vrstevníci

    Dobrý den. Pripada mi, ze jsem jiná než mojí vrstevníci že si s nimi nerozumím a je mi to líto. Nevím co s tím mám dělat protože přetvářovat se nechci. Co mám dělat? Děkuji

    holka, 14 let, 20. dubna

    Ahoj,
    na tvůj dotaz je dost těžké odpovědět, protože jsi nijak neupřesnila, v jakém ohledu jsi jiná než tví vrstevníci. V průběhu dospívání se často okruh přátel do značné míry promění. Je to dáno nejen změnami, které k tomuto období patří (například nástupem na střední školu), ale i rozdílným tempem vyzrávání. Takže zatímco někteří teenageři už uvažují podobně jako dospělí lidé, jiní jsou spíše blíže dětem. Je tedy možné, že jsi se ocitla právě na jednom z těchto pólů a proto si se svými vrstevníky nerozumíš. Stejně tak je ale možné, že svou „jinakostí“ míníš osobnostní založení a třeba specifické zájmy, kvůli kterým máš pocit, že nikam nezapadáš. To se skutečně nedá na základě jedné věty poznat.
    Obecně se dá ale říci, že je velký rozdíl mezi přetvařováním se a přizpůsobením se. Můžeš si samozřejmě najít nový okruh přátel (například lidi, kteří budou starší nebo naopak mladší, než jsi ty - a budeš si s nimi lépe rozumět), ale každý člověk, který chce zapadnout do lidské společnosti, si musí osvojit umění kompromisu a přizpůsobení. Nikdy nelze dost dobře říct: „Já jsem taková a taková. Necouvnu ani o kousíček a vy si s tím nějak poraďte.“ Není tedy nikdy na škodu udělat nejprve sebereflexi vlastního chování a zamyslet se nad tím, co by člověk mohl udělat pro to, aby se jeho vztahy s okolím zlepšily.
    Měj se hezky a držím palce!
    Bára

    Kamarádi

    Kamarádky - proti mně

    Dobrý den. Chci se na něco zeptat. Byla jsem u kamarádky a tambyla ještě jedna holka která byla od začátku proti mě. Ptala se když už ona odejde a mě to fakt nebylo příjemné. A začla jsem k té holce cítit odpor jak to může takhle udělat. Ale je mi to líto že se cítím takhle protože si myslím že bych neměla. A další věc: ta kamarádka si mě vůbec nevšímala a pořád si četla takže jsem se nudila a musela jsem si hrát s její 10 letou sestrou abych se tam úplně nezblaznila. Mám z toho špatný pocit. Nevím co si o tom myslet. Děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 16. dubna

    Ahoj,

    popsala jsi nám svoje pocity ohledně toho, jak se k Tobě chovala Tvoje kamarádka a taky jedna holka, se kterou ses nedávno viděla. Věřím, že pro Tebe bylo nepříjemné, když ta holka byla "proti Tobě". V takové situaci se často stává, že k tomu druhému cítíme až odpor, to je přirozené. Myslím si, že si to nemusíš vyčítat, je to jen pocit, přirozená reakce, která pravděpodobně časem sama odejde. Pokud budeš chtít, připadá mi taky v pořádku oné holce povědět o tom, že se Ti její chování nelíbí.
    Stejně tak, pokud máš špatný pocit z toho, že si Tě kamarádka nevšímala, můžeš jí o tom zkusit upřímně povědět, jak ses v tu chvíli cítila. Můžeš se s tím, jak to teď máš, zkusit svěřit taky někomu dalšímu, kdo je Ti blízký. Často to přinese úlevu a je to lepší, než když všechny ty nepříjemné pocity dusíme v sobě.

    Přejeme, ať se daří.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Problémy v partě

    Dobrý den. Chtěla bych se svěřit. Mám partu přátel. Když mi bylo asi 10 tak jsme si dohodli že budeme parta že budeme mít vedoucí, vlajku, pokřik, kroj... Je nás pět členů. (já, další tři holky a kamarád) Jako parta pořád držíme při sobě. Sice jsme mnoho věcí změnili ale jinak je všechno víceméně stejné. Ale ta naše " vedoucí je o dva roky mladší než já. Mě to trochu vadí že je vedoucí ona a ne já nebo sestra, my dvě jsme totiž nejstarší takže by podle mě bylo chytřejší kdyby vedoucí byla jedna z nás. Jenže ona chce být vedoucí a už jsem zkoušela navrhovat že se budeme po měsíci střídat ale jí to vadilo. Poslední dobou se mi vůbec nelíbí jak se chová k mladší sestře a bratrovi kteří nejsou v naší partě protože jsou výrazně mladší a zajímají se o jiné věci takže bychom si moc nerozuměli. Ještě je taky zlá na sestru toho kamaráda. Oni tři si udělali taky partu protože si připadali osamělý. To mi nepřijde jako nic špatného naopak v tom sourozence podporuju ale jí to vadí. Prý že se opičí a že tohle je strašný že jsou tak hloupí nic nevymyslí sami. Přitom je to napadlo dřív jenom jsme o tom nevěděli. A taky se mi zdá že ta " vedoucí" se snaží ovládnout úplně všechny na světě. Pořád chce někomu rozkazovat, názory druhých jí nezajimají ona je ta přece ta hlavní. Řekla si že nám bude dávat vyzvy když se teď nemůžeme vídat tak aspoň něco. Ale ty výzvy byli takové nudné a tak jsem se jí zeptala jestli bych taky mohla udělat výzvu( nepsala jsem že to byla nuda ale že bych taky chtěla udělat výzvu a jeslí bych mohla příští týden) a ona odpověděla: a kdo je náš vedoucí? No prostě je hrozně drzá pořád se prosazuje a je nepříjemná k mladším sourozencům. Už jsem vyzkoušela že jsme si navrhovali výzvy bez ní a to bylo super jenže ona se to dozvěděla a hrozně se naštvala. Řekla že kdo nebude poslouchat vedoucí bude vyloučen z party. A já přemýšlím že už se v naší partě necítím dobře. Vždy mám stres jestli neudělám něco co jí zase naštve. A taky oma furt řeší pokřiky, změnu kroje, výzvy, naše zákony a tak místo toho abychom si užívali společného času a hráli třeba běhací hry nebo nějaké zábavné otázky Travime čas těmito nesmysly. Mě nebaví pořád poslouchat co budeme měnit na kroji. A ten kroj je tak zaplácaný odznakama a nášivkama a knoflíky, provázky a korálky že se stydím si ho obléknout. A ona říká že každý ho na schůzku bude mít a kdo ne bude sedět v koutě a nesmí se s ostatními bavit. Taky pořád chce nějaké zakony že když ona mluví nikdo neskáče do řeči přitom ona nám skáče do řeči a že když někdo opakovaně neposlouchá vedoucí bude vyloučen. Když se vidíme jenom tři holky a kamarád ( bez vedoucí) tak si užíváme legrace hrajeme s menšími deskovky, běhací hry a skvěle se bavíme všichni ale s ní je to takové když si představím práci a ona je náš šéf. Taky vyhlašuje soutěže ve svůj prospěch. Třeba udělala obchůdek s vyrobenými věcmi které nám pošle poštou a my jí je zaplatíme poštou a naštvala se že nikdo neozval. Plánujeme taneční vystoupení a máme naplánované písničky na které budeme tančit ale ona je vždy po měsíci změní a řekne že chce spíše tohle takže ani nemůžeme trénovat. Když jí někdo při našem setkání neposlechne, nemá kroj něco zapomene, tak udělá strašnou scénu je naštvaná a nám se setkání pokazí. Když jsem byla u ní na prázdninách tak jsme si povídali a ona mi řekla že ten kamarád je blbej a že ho nenávidí, je v partě jenom kvůli tomu že my ostatní ho v partě chceme. Ona se s ním ale baví a pak ho za zády pomlouvá. Já jsem jí řekla že jestli se s ním nechce bavit tak nemusí ale jestli se s ním chce bavit tak by ho neměla za zády pomlouvat. A ona se jako obvykle naštvala. Mám ji ráda ale tohle je příliš úplně nám kazí čas s kamarády vlastně ani nevím jestli ona je ještě moje dobrá kamarádka, jestli není falešná. A kdyby byla falešná jak to poznat? Je to s ní složité. Co máme dělat? Jak jí máme říct že se chceme normálně bavit a ne se bavit o vylepšení zákonů naší party a vylepšení kroje? Omlouvám se za délku mého dotazu a přeji hezký den.

    holka, 12 let, 15. dubna

    Ahoj,

    trápí Tě chování a postoj vaší “vedoucí” v partě přátel, kazí vám všem radost, nechová se hezky k mladším sourozencům. Vůbec se Ti nedivím, že vás celá ta situace skličuje. Napsala jsi toho dost na to, abych si dokázala udělat představu, jak to ve vaší partě chodí.
    Party přátel jsou skvělou záležitostí. Většinou se na to, co se v partě prožije, vzpomíná do konce života s úsměvem, v horších životních chvílích takové vzpomínky člověka i podrží a posílí.
    Ovšem to, co se děje u vás v partě, není v pořádku. Nikdo by neměl sám sebe nominovat za vedoucí. Vedoucí se má volit v tajné volbě a to pravidelně, třeba jednou za rok, podle toho, jak se na tom členové party domluví. Vaší vedoucí nejspíš zachutnala moc, a ráda by vše určovala sama. Dokonce za zády pomlouvá, ale do očí kamarádovi se staví, jako že je vše v pořádku.
    Myslím, že budete muset své vedoucí sdělit své názory a svůj nesouhlas s jejím jednáním.

    Nepíšeš, zda jste se radili se svými rodiči, kteří znají Tebe, sestru a nejspíš, na rozdíl ode mne, i vaše kamarády. Věřím tomu, že by vám uměli poradit, pokud byste jim vše vylíčili/y tak, jak to ve skutečnosti probíhá.
    Pravidla, zavedená vaší vedoucí, jsou nesprávná a nedemokratická. Pokud si s ní nedokážete poradit sami, ani vám nepomohou radou a podporou vaši rodiče, můžete se znovu obrátit na nás, na kontaktu, kde jde jít více do hloubky nežli v e-mailu. Kontakty najdete na www.modralinka.cz.

    Přejeme vám co nejvíc zážitků s partou.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Těžko se seznamuji, nemám kamarády

    Ahoj všichni. Chtěla bych se svěřit. Já totiž mám problémy když musím s někým mluvit. Jsem dost uzavřená. Začalo to takhle: v první třídě jsem měla spoustu " kamarádek". Ty mě ale začali opouštět. Na konci první třídy jsem jich měla už jenom šest. Ve druhé třídě mě začali taky opouštět až mi zůstali jen dvě. Byla jsem smutná a dávala jsem to za vinu sobě že jsem blbá a kvůli tomu mám špatné sebevědomí. Začla jsem chodit do družiny a těšila jsem se že si najdu kamarády ve vedlejší třídě. Jenomže tam byl taky problém. Já jsem se kamarádila s jedním klukem který byl sice moc hodný ale rozhodně nebyl hezký a za to mě všechny holky odsuzovali. Ve družině si se mnou nikdo nechtěl hrát a tak jsem tam seděla a nudila se a čekala až přijdou rodiče. Ve třetí třídě mě holky začli šikanovat. Smáli se mi za nemoderní oblečení a taky za to jak vypadám a já se cítila zase o něco hůř. Postupně jsem se pořád víc a víc uzavírala do sebe a bavila se jenom s jedinou kamarádkou. Ta druhá mě opustila a začla mě s ostatními šikanovat. Měli jsme takovou paní učitelku která sice byla hodná ale nedávala nám žádné úkoly říkala že se nemusíme učit že nám to jde samo. Nabrali jsme strašný skluz úplně ve všech předmětech. Já jsem teda přestala poslouchat protože mě neustále opakování učiva nebavilo. Pak jsem ale nepochytila novou látku najednou mi to nešlo a spolužáci měli další důvod proč se mi posmívat. Ta učitelka mě pak začla ztrapňovat před třídou a zasedla si na mě. Naštěstí po skončení čtvrté třídy odešla učitelka i bývalá kamarádka. V páté třídě se to ještě zhoršilo. Moje jediná kamarádka se mi začla taky posmívat. Já jsem z toho byla úplně na dně ale pořád jsem se s ní bavila abych nebyla úplně osamocená. Několikrát jsem se snažila svěřit rodičům ale já se neumím svěřovat nedokážu že sebe všechno dostat. Když to píšu tak ano ale když mluvím tak ne. Rodičům jsem vždy řekla část problému a oni na to že si to beru moc osobně. Pak jim ale došlo že se mi u nás na škole opravdu nelíbí a tak se rozhodli že mě přihlásí na gymnázium abych zkusila přijímačky. Nešla mi matematika a tak mě rodiče přihlásili do přípravného kurzu. My jsme u nás ve škole měli na matiku zlého učitele kvůli kterému jsem měla úzkosti.Na tom kurzu jsem potkala skvělou kamarádku. Rozuměli jsme si a nikdo se mi nesmál. Cítila jsem se jako v ráji. Jenže jsem přijímačky nezvládla a musela jsem se vrátit do naší strašné školy. Já jsem si s tou kamarádkou vyměnila čísla abychom si mohli psát jenže já mám fobii z telefonování a neumím psát zprávy takže jsme si moc nepsali a pak jsme úplně přestali protože jsme si přes mobil neměli co říct. Tak jsme se přestali kamarádit a já jsem byla zase smutná.
    Prosila jsem rodiče jestli bych mohla přestoupit na jinou školu ale řekli že by to bylo komplikované a že to nejde. Posmívání se ještě zhoršilo protože se objevilo další téma kvůli kterému by se mi mohli smát. Já jsem si řekla že základní školu přetrpím a najdu si kamarády na střední. V šesté třídě k nám přišli dvě nové holky. Já jsem se s nimi chtěla bavit jenže jsem byla strašně uzavřená a tichá. Ale jednoho dne nastal nejkrásnější zlom v mém životě. Obě holky se se mnou začali bavit. Měli jsme společná témata a moc dobře jsme si rozuměli. Tu "kamarádku" jsem opustila protože si celou dobu jenom hrála s mými city. Tak jsem se bavila s těma dvěma a cítila jsem se výborně. Jenomže jsem pořád tichá a uzkostlivá mám špatné sebevědomí sice to bylo i horší ale ani teď to není dobré. Když je teď distanční výuka už rok tak se s kamarádkami nemůžu vídat a mě to hrozně ničí a jsem opuštěná. Se sourozenci si totiž nerozumím a rodiče mě nechápou. Jak mám zpět získat sebevědomí? Jak se mám naučit s lidmi mluvit? A jak se mám naučit svěřovat lidem nahlas? Děkuji ♥️za možnost svěřit se a omlouvám se za hodně dlouhý popis. Přeji hezký den.

    holka, 13 let, 8. dubna

    Ahoj,
    předně je skvělé, že jsi našla odvahu a způsob jak se svěřit. Popsala jsi, jak se cítíš, srozumitelně a jasně. Hned mě napadlo, že by Ti mohlo pomoci vypsat se každý den do deníku, pokud si ho ještě nevedeš. Důležité je do něj napsat alespoň 3 věci, které se povedly, po čase tam najdeš inspiraci, jak si udělat lepší den.
    Nejsi sama, kdo má potíže se naplno svěřit, v Poradně Alíka v sekci Kamarádi najdeš určitě dotazy, které Ti budou povědomé. Vím, že není lehké být introvertní, když nemáš na blízku někoho, kdo by byl tím správným „otvírákem". Sebrat odvahu Ti může pomoci třeba to, že dáš mamce nebo někomu dalšímu, komu důvěřuješ, přečíst kousek z deníku, napíšeš papírový dopis nebo e-mail a požádáš také o písemnou odpověď. Nebo můžeš využít dnešních digitálních možností a nahrát audio vzkaz a poslat jej přes nějakou aplikaci. Jen je potřeba dát pozor na to, aby příjemce digitální audio zprávy byl opravdu důvěryhodný člověk. Můžeš se domluvit i se svou kamarádkou, že jí na SMS Ty odpovíš audio zprávou, a tímto způsobem trénovat vyjadřování svých myšlenek a pocitů. Chápu, že se vyjadřuješ úsporně, když je to pro Tebe obtížné, může to však pomáhat tomu, že ostatní z toho mála nepochopí správně, co máš na srdci, a Ty se pak cítíš osamělá. A tak se to točí pořád dokola. Umění komunikace budeš potřebovat– ve škole, v zaměstnání, ve své budoucí rodině. Všichni se v něm zdokonalujeme celý život. Někomu pomůže být ve velkém kolektivu, kde mají všichni společný cíl, nějaké téma (v zájmovém kroužku, v práci). A mezi více lidmi se snáz vybírá někdo blízký.
    Tím se dostáváme k tomu, že Ti chybí kamarádi. Není nic špatného na tom mít jen pár dobrých kamarádů namísto houfu známých. Hlavně se nenuť mít kamaráda/ku za každou cenu. To bývá kolikrát horší než být sám. Ty si však kamarády najít dokážeš, jde o to si je udržet třeba i přes nepřízeň osudu. I to je každodenní práce. Myslím, že by stálo zato zkusit se ozvat kamarádce z přípravného kurzu nebo tomu „ošklivému“ kamarádovi a přiznat, že Ti chybí, že by sis přála vaše přátelství obnovit. Možná se také cítí sami a vzpomínají, jen je potřeba, aby někdo udělal první krok a vymyslet způsoby, jak a kdy spolu budete v kontaktu.
    Je přirozené, že během dospívání člověk hledá, kam bych chtěl patřit, ke komu se přiblížit a od koho se vzdálit. Někdy to způsobuje potíže ve vztazích. Určitě ale není v pořádku, když musíš zažívat opakované posměšky naprosté většiny třídy po léta a ani chování učitelky ke zlepšení situace (i nevědomky) nepřispívá. Vylučování z kolektivu je jednou z podob šikany a vzhledem k tomu, jak dlouho to trvá, určitě bys neměla být na řešení sama. Chci Tě proto podpořit, aby ses obrátila na rodiče, kteří mohou upozornit vedení školy. V začátku rozhovoru si můžeš pomoci i tím, že ukážeš svůj dotaz a naši odpověď.
    Připadá mi také důležité obrátit se na školní psycholožku, pokud ji máte. To můžeš udělat i sama nebo použít schránku důvěry. Měla by vědět, co se u Vás ve třídě děje, a řešit to právě ve spolupráci se všemi učiteli. Psycholog Ti může pomoci i s pochybnostmi kolem vztahů a s postupným vyjadřováním se. Nejprve v bezpečném kontaktu s ním a později i před jinými lidmi. Najít ho můžeš i mimo školu s podporou rodičů, řada nabízí služby i on-line. Kontakty jsou například tady: https://www.najdipomoc.cz/. Kdybys potřebovala ještě něco probrat, kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti odvahu a sílu k dalším krokům. První, nejdůležitější jsi už udělala, když jsi napsala tento dotaz.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nemám dobré kamarády

    Ahoj Alik neviem co so mnou v poslednej dobeje pretoze akokoľvek si chcem najst kamaratov tak to skonci tym ze ma hned odkopnu.Nemam nikoho komu by som sa mohla zdoverit pretoze poviem niekomu napr.kamarátovi tajomstvo no tak on/ona to ďalší den povie.Som strašne smutna.Niekedy si hovorím je to smola alebo nahoda.Aj si volakedy poviem co na tomto svete robim nemala som sa náhodou narodit uplne niekde inde alebo inokedy?Si jediny komu mozem nieco povedat pretože ani rodicia ma nepochopia.V poslednej dobe si zacinam myslieť ze som introvert.Co mam podla teba robit?!Dakujem😞

    holka, 13 let, 24. března

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru a otevřenost, moc si jí vážíme. Někdy je to opravdu tak, že se člověk cítí sám uprostřed lidí a má pocit, že se nemůže nikomu svěřit a klade si i všelijaké otázky, tak jak to děláš i Ty.

    Mrzí mě, že se Ti nedaří navázat kamarádství, které by déle vydrželo a ve kterém bys mohla mluvit i o důvěrných věcech. Nedivím se, že jsi smutná. Chci tě povzbudit - někdy trvá delší dobu, než si člověk najde a vybuduje dobré vztahy. Schválně píšu o "budování", protože to většinou chvíli trvá, než se kamarádství upevní a vytvoří se vzájemná důvěra. Můžeš si zkusit najít třeba jen jednoho kamaráda nebo kamarádku, nemusí jich být moc. Vím, že teď je to náročné, když není možné se vídat osobně. Můžeš si ale seznámit i i online, třeba v nějaké zájmové skupině, můžete si psát o svých zájmech, poznávat se, jen tak si užívat to, že se s někým bavíš. Může se z toho vyvinout bližší přátelství, pokud ne, můžeš pokračovat v seznamování dále.

    Píšeš také o otázkách, které Tě napadají. Říkám si, že se každý z nás narodil správně tam, kde se narodil, a kdy se narodil - tedy i Ty. Jde o to žít svůj životní příběh tak, jak člověk nejlépe dovede, i když je to někdy těžké. Pokud by Tě podobné myšlenky napadaly častěji a ztěžovaly Ti život, bylo by pomocí najít si psychologa, třeba i školního, se kterým bys to mohla pořádně probrat.

    Být introvert je úplně v pořádku, takže kdybys jím byla, nemusí Ti to dělat starosti. Introverti jsou raději sami, mají bohatý vnitřní život, který jim dává prožívat naplněné dny i o samotě, bez společnosti. I introvert ale potřebuje kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi, takže je dobré trávit čas i s ostatními.

    Ptáš se, co máš dělat - co se týká kamarádů, napsali jsme Ti výše, a jinak Ti můžeme napsat - žij svůj život. Hledej hezké věci na každý den, užívej si i "normální" věci, jako je jarní vzduch, první květy, hezkou hudbu, dobré jídlo. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale stojí za to o to usilovat.

    Přejeme Ti, aby Ti to hezky šlo,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Závidím kamarádkám

    Dobrý den, chtěla bych poradit.
    Nedávno jsem byla na narozeninové oslavě své nejlepší kamarádky(L) a protože má narozeniny ve stejný den i další kamarádka(K) tak měli oslavu spolu. (L) a (K) jsou hodně dobré kamarádky už od školky. Dříve jsme všechny chodily do stejné třídy a na prvním stupni jsme měli s (K) mezi sebou hodně peklo, hlavně kvůli (L) protože jsme obě chtěly být u ni na 1. místě.
    Teď už ten “problém“ : Rodiny (L) a (K) jsou hodně bohaté, jejich rodiče vlastní firmy, jezdí několikrát za rok na luxusní dovolenou atd. Večer přišli k (L) a (K) rodiče domů, kde byla ta oslava. Sedli jsme si ke stolu a všichni si tam povídali a najednou přišlo téma jestli spolu budou slavit narozeniny i příští rok. Ony řekly že ano a už byly domluvené že by chtěly na své narozeniny letět spolu do Londýna. Navštívit Londýn je můj fakt velký sen a chci se tam podívat už od té doby, co jsem zjistila že nějaký Londýn existuje. My nejsme tak bohatí, takže si takovou dovolenou nemůžeme dovolit..
    Od té doby mám pocit, že pro (L) nejsem dobrá kamarádka, že by se radši měla bavit s někým lepším, bohatším atd., protože je v mém městě docela populární a hrozně moc lidí by se s ní chtělo bavit, tak nechápu proč se baví zrovna se mnou když má na lepší.. Jako kamarádka bych ji to měla spíš přát, ale v téhle situaci ji spíš závidím.. Prostě se mi to nějak dostalo do hlavy a nevím jak se toho pocitu zbavit.
    Předem děkuju za odpověď

    holka, 13 let, 22. března

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že je Ti líto, že si kamarádky domlouvají oslavu narozenin v Londýně, kam bys ráda také jela a pravděpodobně nebudeš moct. K životu patří i situace, kdy někomu něco závidíme. To důležité však je, zda si tento pocit jenom prožijeme nebo se tomu druhému snažíme nějak ublížit.

    Píšeš, že si připadáš, že nejsi dost dobrá a říkáš si, proč se s Tebou kamarádka vůbec baví. To mi přijde líto, že o sobě takto přemýšlíš. Já si nemyslím, že o tom, jací jsme lidé, by mělo rozhodovat to, kolik máme peněz. Jsou mnohem důležitější věci. Říkám si, že by možná stálo za to být ke kamarádkám upřímná, dát jim najevo, že Ti je líto, že chtějí slavit narozeniny v Londýně, kde s nimi asi nebudeš moct být, že Tě trápí, že si finančně nemůžeš dovolit to, co ony, že se bojíš, aby to neovlivnilo vaše kamarádství. Věřím, že pokud to jsou opravdové kamarádky, dozvíš se od nich, proč je pro ně důležité, že se s Tebou kamarádí, jestli hraje roli, kolik máte nebo nemáte peněz, nebo to, co jste spolu prožily, že si rozumíte. A jestliže by jejich reakce nebyla přátelská, potom to možná nejsou opravdové kamarádky. A potom stojí za to si to klidně i oplakat, a poohlédnout se kolem sebe a najít si takové kamarádky, které budou stát za to, na které se můžeš spolehnout, se kterými se budete vzájemně podporovat.

    Přejeme Ti veselejší dny
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj, chtěla bych se seznámit s holkou, která psala, že se s kamarádkou a ještě někým staly mořské panny. Podepsala se jako Vevísek123. Nevím, jestli jí mám věřit, ale docela ráda bych ji poznala. Nešlo by nějak zařídit, abych si s ní třeba na Alíkovi začla psát, nebo tak něco?

    Charlottka, 23. března

    Ahoj,
    zeptal bych se tazatelky, jestli s tebou chce navázat kontakt, ale v tomto případě reaguješ na dotaz z roku 2010, jehož autorce už účet zanikl. Pravděpodobně to byl účet s přezdívkou Vevísek123, který byl dle našich záznamů zrušený v roce 2011 a definitivně promazaný při čistce v roce 2018. Takže nevíme vůbec nic. Nejspíš je nyní o deset let starší, než když se údajně mořskou pannou stala. Kdo ví, kam za tu dobu odplavala… ;-)

    Zůstalo po ní jen pár správcovských poznámek, že dostala blokaci Alíka za velice nevhodné rozhovory v chatu. Jak si tak čtu citace jejích slov… :-c… nejsem sice odborník na bájná stvoření, ale nemyslím si, že to byla opravdová mořská panna. :-)

    Alík

    Kamarádi

    Tajná oslava

    Ahoj poradno chtěla bych své kamarádce udělat tajnou oslavu a chtěla bych se zeptat je si vám to příde jako nápad co by se dal realizovat . Ptala jsem se jí na nějaké otázky tak o ní už něco vím. Vím koho bych tam pozvala a s kým se nebaví. Narozeniny má v červnu. Ale nevím je si je dobrý tam zvát někoho kdo se mi asi líbí. Ale je to její kámóš . Chtěla bych ho poprosit jestli by mi s tím nepomoh . Ale nevím je si se na mě nevykašle . Rodičům jsem to už řikala . A asi si budu muset sehnat čísla jejich kamaradů . Tak co myslíte ? Díky za každou odpověď:-)

    holka, 12 let, 18. března

    Ahoj,
    je prima, že myslíš na svou kamarádku a ráda bys jí udělala radost. Přemýšlíš o uspořádání tajné oslavy pro kamarádku, zvažuješ, jak to udělat, kdo by Ti pomáhal.
    Máš-li na mysli tajnou oslavu tak, že by kamarádka do poslední chvíle o ní nevěděla, je dost složité na to odpovědět. Je důležité promyslet, jestli na ni bude mít zrovna čas a jestli by ji to potěšilo. Jsou lidé, kteří jsou radši připravení a vědí o oslavě dopředu tak, aby s ní mohli počítat (ale třeba zase nemusí vědět o všech detailech a překvapeních). Ovšem já Tvou kamarádku neznám, proto je čistě na Tobě a Vašich společných kamarádech, zda a jak oslavu pojmete, vy jí znáte lépe, můžete to probrat třeba i s jejími rodiči, jak by to šlo udělat. Každopádně jsou tyto oslavy moc prima a často se na ně vzpomíná celý život.

    Přejeme vám, aby se oslava podařilo k všeobecné spokojenosti všech kamarádů a zejména oslavenkyně.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Virtuální známost

    Ahoj Alíku a spol.

    Chtěla bych vám položit 2 dotazy. Týká se to toho, že jsem si začala psát s jedním klukem. Vím na 90% že není nikdo jiný (ověřila jsem si to tak, že si posíláme snapy a když jsem mu řekla aby pro ověření poslal fotku před zrcadlem v mikině tak ji hned poslal). Celkem dost si věříme. Moje 1. otázka zní:

    1. Nevadí že je mu čerstvě 16 a mě 13? Ptala sem se ho na to a on říkal že mu to nevadí a mě to taky nevadí.

    2. Chtěli by jsme se sejít (ale až se uvolní opatření protože každý bydlíme v jiném kraji). Místo setkání jsme si dali tak, že je tam hodně lidí . Psal mi že mi dá max. pusu na tvář. Může se něco stát?

    Moc se omlouvám že vás tímhle dotazem zdržuju. Krásný den.:->

    holka, 13 let, 18. března

    Ahoj,
    je fajn, že sis našla, byť zatím virtuálního kamaráda, s kterým si rozumíš. Věkový rozdíl tří let nevadí, budete-li si dále psát. Problémem se může stát, pokud byste se začali pravidelně scházet a chodit spolu, je potřeba myslet na to, že do 15 let jsou zákonem zakázané sexuální aktivity - fyzické sbližování je tedy oblast, ve které byste na sebe měli počkat, jinak by mu mohl hrozit problém. Sejít se můžete, ideálním místem je veřejné místo, kde je hodně lidí, je dobře, že na svou bezpečnost myslíte. Nicméně i tak by bylo vhodnější, kdyby Tě na místo setkání, když jde o první setkání, doprovodil někdo z Tvé rodiny nebo alespoň nějaká starší kamarád/ka.

    Přejme Ti příjemné pokračování vztahu s kamarádem.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Mí kamarádi se nesnáší

    Dobrý den, mám dotaz ohledně mích kamarádu...
    Mám 2 kamarády, ale navzájem se nesnáší. Když jdu ven s jedním z nich ten druhý je na mě naštvaný a vyčítá mi to :(
    Nevím co mám dělat, abych se mohla přátelit s oběma.
    Předem děkuji

    holka, 11 let, 17. března

    Ahoj,
    nedivím se, že Ti ta situace vadí, je to jistě velmi nepříjemné, stát mezi kamarády, kteří se navzájem nesnášejí. Ovšem tuto situaci nejspíš nerozpleteš jinak, než otevřenou, upřímnou komunikací. Tebe ani Tvé kamarády a jejich důvody, proč se nesnáší, neznám, takže je pro mne takto na dálku se vyjadřovat velmi obtížné. Zkus tuto situaci prodebatovat s rodiči či staršími sourozenci, pokud je máš a oni znají Tvé kamarády, myslím, že Ti poradí lépe. V každém případě máš právo kamarádit se s oběma, i když Ti věřím, že někdy je těžké to ustát. Ani jeden by Ti neměl určovat nebo vyčítat to, s kým se přátelíš, to je Tvoje svobodná volba. Můžeš s nimi také probrat, jak je to pro Tebe nepříjemné, jak se v tom cítíš a co bys potřebovala jinak.

    Přejeme Ti klidnější atmosféru mezi kamarády.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádství po odchodu na gympl

    Za chvíli bude konec školního roku, a já půjdu do 5.třídy.:-| A 5. třídě se přece dělají přijímačky na gympl. Já je budu dělat taky, ale nepůjdu na gympl protože to není nic pro mně. Mám nejlepší kamarádku o který jsem se už zmiňovala, Aničku. Jednou jsem se jí zeptala jestli chce jít na gympl, a ona řekla že ano, jestli tedy udělá přijímačky. ;-( A mně to hrozně zarazilo. :-| Protože se bojím že by jsem se s Aničkou už nemohla vidět. *O Jde jí jenom o její prospěch, ale nenapadlo jí že bychom se nemohli už nikdy vidět. Prostě si najde novou nejlepší kamarádku, a vykašle se na mě. Naštěstí aspoň mám ještě jednu kamarádku co mi slíbila že nepůjde na gympl. Akorát je jediný problém že Anička bude dělat přijímačky na stejný gympl jak já.8-o Takže mám problém. Když mně tam na gympl vezmou, a já řeknu ano, tak se na mně ta kamarádka která nepůjde na gympl navštve. Ale když řeknu Ne, tak se na mě navštve ta Anička. *O

    holka, 10 let, 15. března

    Ahoj,

    vnímám, že se nacházíš v docela složité situaci, Rozhoduješ se, jestli půjdeš na gympl, a přemýšlíš o tom, že přechod na gympl ovlivní Tvoje kamarádství. Ano, někdy opravdu dochází k tomu, že lidé opouštějí určité prostředí a navazují nové vztahy, podobně, jak to teď prožíváte vy. Nemusí to však nutně znamenat, že kamarádství přestane. Pokud lidé chtějí, může pokračovat dál, i když nebude mít podobu každodenního vidění se a sdílení stejných zážitků ve škole. Záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, ale jsou kamarádky ze školních lavic, které zůstaly kamarádkami třeba celý život. U některých se cesty více či méně rozejdou, a vlastně je to v pohodě, i když si to člověk předtím nedokáže představit.

    Zkus o tom s oběma kamarádkami mluvit, i o svém strachu, obavách, o svých přáních. Budou tak vědět, že Ti na nich záleží, a také se můžete domlouvat, jak byste to mohly v budoucnosti dělat, abyste kamarádkami zůstaly - pokud budete chtít.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádky v lockdownu

    Ahoj poradno,
    Mám 2 nejlepší kamarádky. Jenže jedna (N) bydlí dál než já a má druhá kamarádka (M). Já a M chodíme k sobě 2x týdně (někdy i výcekrát). A má kamarádka N se cítí sama a říká, že ji nemáme rádi. Kdyby chtěla přijet, tak ji rodiče řeknou že nemůže aby se nenakazila. :-(
    Nemáte nějakou radu aby se necitila odstrčená a mohla se i někdy s námi sejít?

    Taky bych vám chtěla moc poděkovat za skvělé rady, které mi pomohly :-3 Díky!

    holka, 13 let, 15. března

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    jsme rádi, že Ti Alíkovy odpovědi pomohly. Je dobře mít v náročné chvíli někoho, kdo nás podpoří, pomůže nebo poradí.

    Píšeš o svých kamarádkách, o potížích, které vyplývají z dnešní složité situace související s Coronavirem. Oceňuju, že jsi ke kamarádce vnímavá a chceš, aby se s vámi cítila dobře.

    Napadá mě, že ve chvílích, kdy jste druhou kamarádkou samy, můžete té třetí spolu zavolat, nebo ji společně něco vyrobit a poslat jí to, napsat jí (třeba i papírový dopis). Pokud ji její rodiče chrání a nechtějí, aby se setkávala s někým dalším, je docela těžké něco vymyslet. Možná by pomohlo, kdybyste se setkaly aspoň na chvíli venku, měly účinnou ochranu (kvalitní respirátor), dodržovaly potřebný odstup. Kamarádka, nebo i vy, byste to mohly rodičům navrhnout, nebo se jich zeptat, za jakých podmínek by vaše setkávání dovolili. Důležité je kamarádku N ubezpečovat, že se máte navzájem všechny rády, jen současná situace neumožňuje, abyste byly spolu, a že se vše vrátí do normálu, až to bude možné.

    Přejeme klidné dny,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarád(ka) se sebepoškozuje

    Dobrý den, potřebuji poradit, protože si už opravdu nevím rady. Mám ve svém okolí človíčka, na kterém mi záleží. Ovšem začal se sebepoškozováním. Sice mi tvrdí, že už s tím přestal, ale nevím, jestli to neříká jenom kvůli tomu, aby mě uklidnil. Teď spolu moc často nechodíme ven, takže to nemůžu zjistit. Přiznám se, že se trochu bojím ho někam pozvat, ale vím, že je to nejspíš jediné řešení. Vím, že přes internetu nemůžu očekávat naprosté vyřešení, ale přesto budu ráda za veškeré rady.

    holka, 11. března

    Ahoj,

    je fajn, že Ti leží na srdci osud kamaráda či kamarádky, je moc prima, když nám ostatní nejsou lhostejní. Můžeš se dotyčného človíčka otevřeně zeptat, jak na tom je, můžeš mu přiznat, že máš o něj obavu. Pokud Ti znovu potvrdí, že se sebepoškozováním přestal, moc toho nenaděláš, protože pomáhat někomu, kdo o to nestojí, nemá moc smysl. Můžeš se také rozhodnout mu věřit. I při tom se dál o něj můžeš zajímat, být mu nablízku, být ochotná naslouchat a být mu k dispozici, pokud o to ten človíček bude stát, a to není vůbec málo. Naopak.

    Přejeme vám oběma příjemné předjaří.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak říct kamarádce o menstruaci

    Ahoj poradno, potřebovala bych se zeptat jak mám říct nejlepší kamarádce že už jsem to dostala. Myslím si že to ještě nedostala to by se mi svěřila protože si říkáme všechno. Jak bych jí to tedy měla oznámit aby to všem neřekla? sice jí věřím ale i tak..

    holka, 12 let, 7. března

    Ahoj,

    gratuluji k naplnění ženství. Je moc fajn, mít svou nejlepší kamarádku a moci s ní sdílet své emoce a svůj život, a samozřejmě i takové veliké události jako příchod menstruace.
    Kamarádství by mělo být o vzájemné důvěře. Kamarádku si můžeš -(pokud myslíš, že je to nutné) - zavázat slibem, že toto sdílené tajemství bude jen vás dvou. Kdyby Tvá nej kamarádka tento slib porušila, utrpěla by újmu Tvá důvěra v ni. Taková narušená důvěra se později obnovuje jen velmi těžce. Můžete si to třeba nějakým rituálem připomenut, platí to pro vás obě úplně stejně.

    Přejeme Ti, ať krásné přátelství vydrží co nejdéle.
    Modrá linka