Ahoj z Modré linky,
píšeš nám o situaci s Tvými kamarádkami, která zní malinko zamotaně, raději to shrnu. Pokud jsem to správně pochopila, už ve školce ses potkala s tím, že se k Tobě dvě Tvé nejlepší kamarádky nechovaly hezky. Ve škole sis pak našla Matildu, novou kamarádku, se kterou bylo vše fajn, ale potom se k Vám přidala Verča, jedna z těch kamarádek ze školky a na chvilku všechno fungovalo, postupně se to však změnilo. Verča a Matilda se spolu scházely bez Tebe. Dozvěděla ses, že Tě pomlouvají. Chvíli to vypadalo, že se to mezi Vámi urovnalo, holky se Ti omluvily, ale Ty cítíš, že to už nebude jako dřív, hlavně Matildě nedokážeš odpustit.

Pozorně jsem si Tvou zprávu přečetla. Nedáváš nám žádný konkrétní dotaz, proto moje odpověď bude spíše nabídka toho, co mi běželo hlavou, když jsem si Tvé psaní četla. Především Ti chci říct, že je mi moc líto, že se už od školky potkáváš s tím, že se Ti kamarádky smějí a nechovají se k Tobě hezky. To rozhodně není v pořádku, nezasloužíš si takové jednání. Oceňuji, že jsi napsala Matildě a vysvětlila jí, jak se cítíš, postavila ses za sebe. Úplně rozumím tomu, že je pro Tebe těžké Matildě odpustit a že cítíš, že už to asi nikdy nebude jako dřív. Píšeš, že se s ní asi už ani nechceš bavit, ale současně to přátelství neumíš opustit. Chci Tě ujistit, že takové rozporuplné pocity jsou v pořádku. Vztahy mezi lidmi jsou někdy velmi složité, kolikrát si v nich neví rady ani dospělí. Umím si představit, že s Matildou už kamarádit nechceš, ale něco Tě k ní ještě trochu táhne.

Kladu si otázku, co vlastně teď pro sebe nejvíce potřebuješ. Jak nad tím vším přemýšlíš? Napadá mě mnoho scénářů a každý by mohl být „ten správný“, pokud bys to tak cítila. Umím si představit, že s Matildou dál kamarádit nebudeš a budeš z toho nějakou dobu smutná, budeš třeba i plakat a časem se s tím srovnáš. Psala jsi, že máš novou kamarádku, věřím, že by Ti byla oporou. Možné je i za Matildou jít, promluvit si s ní, říct (anebo napsat) jí o svých pocitech a třeba i co bys od ní potřebovala. Některé chyby se v přátelství dají napravit, pokud to obě strany upřímně chtějí a pokud ten, kdo ublížil skutečně lituje svých chyb. Ať už se rozhodneš dát Matildě šanci nebo ne, na obojí máš právo, žádné rozhodnutí není špatné, důležité je, aby ses v tom Ty sama cítila dobře.

Nevím, jestli jsi v mé odpovědi našla to, co jsi potřebovala. Pokud ne, můžeš se nám ozvat znovu, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz). Přemýšlím také nad tím, zda máš někoho, s kým tohle vše můžeš sdílet. Třeba tu novou kamarádku, anebo i rodiče nebo někoho jiného, komu věříš. Třeba by Ti blízký člověk dokázal dát ještě jiný úhel pohledu.

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Zdravíme Tě z Modré linky,

pokud dobře chápu, chtěla bys poradit ve vztahu ke kamarádkám, které se baví víc samy se sebou, než s Tebou. Ty bys byla ráda, kdyby se Ti více věnovaly.

Věřím, že Ti nemusí být příjemné, když nemáš od kamarádek dost pozornosti. V takových situacích obvykle pomáhá si o všem otevřeně promluvit. Zkus kamarádkám říct, jak to prožíváš a co bys potřebovala. Pokud by to pro Tebe bylo náročné, můžeš to říct třeba jenom jedné z nich, ke které máš blíž. Mohla bys také podniknout něco Ty a kamarádky pozvat, třeba pak bude jejich přístup jiný.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ráda bys dostala radu, jak být znovu kamarádka s klukem, který se Ti líbí a který se k Tobě nechová hezky od té doby, co to zjistil. Nemám od Tebe mnoho informací, například jak se k Tobě ten kluk teď chová a jak přesně Váš vztah vypadá. Moje odpověď bude proto spíš obecná.

Neexistuje jeden účinný návod na to, jak obnovit kamarádství, které se pokazilo. Každý z nás je jiný a každý komunikujeme jinak. Připadá mi důležité, jak píšeš, že se k Tobě ten kluk začal chovat strašně. Je pro mě těžké představit si pod tím něco konkrétního, ale říkám si, že nikdo nemá právo chovat se k Tobě ošklivě a nějak Ti ubližovat, nebo se Ti třeba posmívat. Takové chování není v pořádku. Rozumím Ti, že i přesto by ses s ním ráda bavila, asi ho máš opravdu ráda, táhne Tě to k němu. Říkám si také, že si zasloužíš kamarádství, kde se k Tobě ten druhý bude chovat s respektem a laskavě. Zasloužíš si kamarádství, kde si navzájem můžete věřit a podpořit se. Je to něco, co Ti tenhle kluk může dát? Myslíš, že je reálné, že byste si to nějak vyříkali, hodili jeho chování za hlavu a důvěřovali si? Každý člověk může udělat chybu, zachovat se ošklivě. Důležité je, co na to říká s odstupem, zda svého chování lituje, chce ho nějak napravit.

Napadá mě, že by mohlo pomoci zkusit si s ním promluvit, zjistit, jak to vlastně má, proč se k Tobě tak chová. Můžeš mu říct o své touze kamarádit s ním a uvidíš, co on na to. Pokud by Ti dokázal své chování nějak vysvětlit a připadalo by Ti, že kamarádství je možné, můžete to zkusit. Myslím, že sama poznáš z jeho reakce, jak to má a jestli stojí za to to zkoušet. Je dobré dát na svůj pocit. Pokud by se Ti zdálo, že se k Tobě i dál chová ošklivě, bála bych se, že takové kamarádství by pro Tebe mohlo přinést spíš trápení.

Přemýšlím i o tom, zda je ve Tvém okolí někdo, komu se s tím můžeš svěřit. Třeba kamarádka, rodiče, nějaký jiný příbuzný. Pokud bys o tom chtěla mluvit více do hloubky, můžeš se na nás znovu obrátit, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a reagovat (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že si připadáš tichá, jakoby si ostatní mysleli, že kdyby si k Tobě dovolili to, co k druhým, tak se „zhroutíš“. S pár kamarády se bavíš, chtěla bys to tak mít ale i s ostatními.

Říkám si, že každý jsme v komunikaci s druhými různě nastavení a zvyklí na něco jiného. Ovlivňuje to i naše osobnostní naladění, jak působíme na druhé a spousta dalších vlivů. Jsme zvyklí nějak komunikovat v rodině, ve škole, s kamarády. Pro někoho je normální mluvit potichu, polohlasem, někdo odpovídá nahlas, rázně. Často to souvisí i s aktuální náladou. Nejsme jen jedno nebo druhé. Zní to, že na některé spolužáky působíš křehce, tolik si nedovolí, a že bys jim vlastně ráda ukázala i tu stránku sebe, která to „snese“ dobře a že kolem Tebe nemusí chodit po špičkách. Napadá mě, jestli a kdy to případně je, máš pocit, že se bavíš „normálně otevřeně“. Jak Ti při tom je? Mění se nějak Tvůj hlas, Tvoje chování? Můžeš zkusit popřemýšlet, jak by se dalo ukázat spolužákům, že se k Tobě nemusí chovat nijak zvláštně, že to zvládneš – napadá mě třeba udělat něco, co by od Tebe nečekali, začít o něčem mluvit jako první, na něco se zeptat jako první, říct otevřeně, že s Tebou můžou mluvit tak, jak jsou zvyklí i s ostatními apod. Ty sama dokážeš odhadnout, co by se dalo zkusit.
Na druhou stranu je úplně normální, že se nebavíš se všemi spolužáky, že si s některými sedneš líp a s některými méně, podle vzájemných sympatií. Kamarádství nejde poručit. Můžeš to celé probrat i s těmi spolužáky, se kterými se bavíš normálně a třeba budou mít další postřehy a nápady. Můžeš se jim svěřit. Stejně tak někomu jinému blízkému, rodičům, sourozencům anebo školní psycholožce, pokud ji na škole máte.

Ať máš spoustu hezkých dní s kamarády přeje
Modrá linka

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že máma nemá ráda tvoji kamarádku a ani nevíš z jakého důvodu to je. Ráda bys to nějak řešila. Rozumím tomu, že tě to může mrzet, když ty máš k někomu dobrý vztah, ke komu ho ale nemá tvoje další blízká osoba, tedy máma. Píšeš, že tomu nerozumíš, kamarádka jí nic neudělala. Napadá mě, že to může souviset se světem dospělých, kdy se třeba něco mohlo stát mezi rodiči té kamarádky a rodiči tvými. Kamarádka jí třeba také může někoho připomínat, a to u mámy vzbuzuje její negativní emoce. Ale souhlasím s tím, že není dobré, když se to přenáší na tvojí kamarádku, která za to nemůže. Ať už je to důvod či není, tak bych ti doporučila si o tom s mámou promluvit. Zkus se jí na to otevřeně zeptat, z jakého důvodu má takto špatný postoj ke tvé kamarádce. Požádej jí, jestli by ti to vysvětlila. To je první důležitý krok. Požádej mámu o to, že bys tomu ráda porozuměla, z jakého důvodu má na tvou kamarádku takový postoj. Je také moc dobře, že se kamarádky i před mámou zastaneš, že si stojíš za svým a nenecháš si svůj postoj k ní vzít. V životě se ti to bude stávat hodně často, v mezilidských vztazích, že ty budeš mít jiný názor na nějakého člověka než bude mít někdo jiný. I proto je důležité se učit stát si za svým názorem a rozumět tomu, na základě čeho tento názor vznikl. Zkus si tím, co máma říká o tvé kamarádce nenechat vztah s kamarádkou narušit a soustřeď se na to dobré, co v tomto vztahu vnímáš.
Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že vnímáš zlepšení situace. Teď se ptáš, jak podpořit Aničku a jak se chovat k Elišce.

Aničce můžeš klidně říct, co jsme Ti psali v předchozí odpovědi, tedy to, že v přátelství je nápomocné, když jsou k sobě lidé upřímní, mluví o svých pocitech, přáních, o tom, co se jim nelíbí. Je možné dělat dohody, jak se k sobě vzájemně chovat. Napadá mě také, že někdy je i možné, že se lidé časem promění (a pochopí tak třeba, co nedělali ve vztazích dobře), ale netuším, zda by to tak mohlo být i u Elišky. Anička tedy klidně může Elišce říct, co by potřebovala, co je pro ni už moc. Jestliže na Eliška nijak nezareaguje a Anička se v přátelství s ní nebude cítit době, má právo jí to říct a přestat s ní kamarádit.

Zní to tak, že jsou pro Vás Vaše vztahy opravdu složité, chci Tě znovu podpořit, abyste se svěřily třeba školní psycholožce (psychologovi), pokud ve škole máte. Nebo se můžete obrátit na rodiče či někoho jiného z vyučujících, komu důvěřujete.

Přejeme Vám, aby se Vaše přátelství ustálilo a měly jsme se spolu dobře
Modrá linka

Ahoj,

je dobře, že si všímáš, když je Ti v kamarádských vztazích něco nepříjemné a že na to i reaguješ. Neuvádíš mnoho informací o tom, jestli už třeba máš nějakou zkušenost s hledáním nových kamarádů anebo i s tím, že by Ti Tvá povaha stála v cestě. Protože toho o Tobě mnoho nevím, moje odpověď bude spíš nabídka toho, co mě při čtení Tvé zprávy napadalo.

Ráda bych s Tebou sdílela můj pohled na rozdělení introvert a extrovert. Tyto pojmy určitě mají svůj význam, ale někdy mohou být zjednodušující a v něčem i omezující. Myslím, že málokdo je opravdu čistý extrovert nebo introvert. Většina z nás má v sobě trochu z obojího. Je pravda, že nějaká část může převažovat, to ale neznamená, že je to něco, co nás definuje, co je dané. Někdy nás taková „nálepka“ může i brzdit od některých rozhodnutí nebo nových zkušeností. Tím teď nemyslím, že to musí být Tvůj případ, je to spíš jen taková nabídka jiného pohledu. Píšeš, že jsi moc introvertní na to, aby sis dokázala kamarády najít. Přemýšlím o tom, jestli to je něco, co sis už nějak potvrdila vlastní zkušeností anebo je to spíš Tvá obava, možná obojí. Je v pořádku mít obavy (nebo i jiné pocity) z hledání nových kamarádů. Říkám si, že nejistotu v takové situaci má skoro každý. Někdy pomůže i jen uvědomit si své pocity, přijmout je, nebojovat s nimi.

Možná čekáš nějakou konkrétní radu nebo postup, jak si kamarády najít. Neexistuje univerzální návod. Napadají mě ale nějaká doporučení, která by Ti možná mohla pomoci. Říkám si, do teď jsi kamarády měla, jak se Ti podařilo se s nimi seznámit? Bylo něco, co Ti pomohlo? Dalo by se toho využít i teď? Kdybychom spolu mluvily, zajímalo by mě, jestli je něco, co by Ti pomohlo získat více jistoty v hledání kamarádů. Můžeš si takovou otázku položit a sama nad ní přemýšlet. Můžeš v získání sebejistoty pro sebe Ty sama něco udělat? Také mě napadá, že dobře se kamarádi hledají mezi lidmi, kteří mají podobné zájmy. Nevím, jestli třeba chodíš do nějakého kroužku a zda tam můžeš někoho oslovit. Napadá mě, že možná i tady na Alíkovi? Nakonec bych také ráda uvedla, že pokud bys kamarády hned nenašla, i to je v pořádku. Nemusíš na sebe tlačit. Někdy pomůže nechat věci plynout, příliš se tím aktivně nezabývat. Věřím, že dříve či později nové kamarády potkáš. Kdyby Tě to dále trápilo, je dobré na to nebýt sama. Je někdo, komu se můžeš svěřit? Rodiče, sourozenec, někdo jiný příbuzný? Kdyby ne, i my jsme Ti nadále otevřeni, lépe však na telefonu či chatu, kde lze jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že tě mrzí jakým způsobem se o tobě vyjádřil tvůj bývalý kluk před spolužačkami. Podle toho, co píšeš, je vidět, že úplně překroutil to, jak jsi na jejich chování reagovala. A místo toho, aby jim řekl, že ti bylo líto jejich chování, tak jim řekl, že jsi byla naštvaná. Píšeš také o tom, že se s tebou tento kluk rozešel ze žárlivosti. Tak mě napadá, že pokud na tebe žárlil, mohl sám mít vztek na někoho, na koho žárlil. A pak ten vztek tzv. promítnul do sebe. On tě vlastně posuzoval podle toho, co sám v sobě cítil a přisoudil to takto i tobě. Viděl tě svýma očima. V mezilidských vztazích se to často děje, že si do druhých promítáme pocity, myšlenky, které máme sami, tak si vykládáme chování druhých podle toho. Také bude dobře, když si ty sama pro sebe teď zkusíš uvědomit čím to, že tě to takto mrzí. Přála by sis aby řekl spolužačkám raději to, že tě to mrzelo? A spolužačky si to mohly lépe uvědomit? Nebo ti vadí, že tě tvůj bývalý kluk vidí takto zkresleným způsobem a nevnímá tvé opravdové pocity? Zkus vnímat, co ti na tom jeho chování vadilo nejvíce. Možná ti to pomůže se od toho trochu víc odprostit, už to nebude tak palčivé, když tomu, co se v tobě děje, trochu víc porozumíš. Třeba ti to pomůže získat určitý nadhled a odstup. Protože právě to bývá často nejslepší způsob jak řešit nějaká trápení v mezilidských vztazích, prostě je řešit méně osobě. Přestože ti věřím, že to trápí. A když pak o tom trochu popřemýšlíš, tak si o tom třeba zkus s tím klukem promluvit. Můžeš se ho otevřeně na to zeptat a říci mu, že tě chování spolužaček mrzelo, bylo ti to líto, ne že bys měla vztek. I to bývá úlevné, když o svých pocitech, které prožíváme otevřeně můžeme mluvit. A stejně tak, jako ses přenesla přes to, že se s tebou rozešel, tak se postupně přeneseš i přes to, že tě vidí jiným způsobem, než to skutečně je. Ostatně i to, že na tebe žárlil, přestože nejspíš neměl důvod, je známka toho, že tě viděl jinou, než skutečně jsi.
Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že nechápeš chování svých dvou dobrých kamarádek vůči sobě. A způsob, jakým se vůči tobě občas chovají tě začíná hodně mrzet. Máš pocit, že se proti tobě spiknou a pak se ti smějí kvůli věcem, za které nemůžeš.
Ptáš se, jak jim máš říci, aby toho nechaly. Přeješ si aby tě braly vážně a pochopily, že ti jejich chování vadí a mrzí tě. Když se ozveš, tak ti odpoví, že si jenom dělají legraci. Ale už to samotné je nepříjemné. Jako legrace ti to nepřipadá. Máš právo na to, se takto cítit a věřit tomu, co kolem toho prožíváš ty. Bude potřeba abys jim to řekla opravdu důrazně a požádala je, aby to nedělaly. Musí vidět, že své „ne“ myslíš opravdu vážně. Musí vidět, že jsi o tom opravdu přesvědčená. A jsi případně i připravená se s nimi nebavit, pokud tě v tom nevezmou vážně. Rozumím tomu, že tě to mrzí. Ale nemohou to být dál tvé kamarádky, když kvůli nim prožíváš tolik negativních pocitů. To už pak není přátelství. Zkus je proto v klidu ale důrazně požádat o to, aby se k tobě chovaly jinak. A pokud to budou opět znevažovat, tak zkus se s nimi nějaký čas nebavit. Je potřeba aby sis v tom také vážila víc sama sebe a brala vážně ty sebe sama. Odtud to začíná a tady pak vysíláme k druhým to, co se nám v jejich chování k nám může vracet. Pokud tedy ty sama máš pochybnosti o sobě a nevěříš si, pak to určitým způsobem zrcadlí i druzí. Proto zkus si nejdříve ujasnit to, jaký máš vlastně vztah sama ty k sobě. Můžeš si o tom třeba i s někým, kdo tě zná, popovídat. A třeba si i říci o zpětnou vazbu někomu neutrálnímu, aby ti řekl, jak tě vnímá, jak působíš. Zkus si také všímat toho, kdy máš pocit, že tě ty kamarádky berou vážně, kdy jsou chvíle, ve kterých se s nimi cítíš dobře. Co děláte a jak se vzájemně chováte. Prostě i z toho vycházej a sestav si z toho takový obraz. Základ je ale najít či probudit v sobě dobrý vztah sama k sobě. Využij všeho, co ti dělá dobře, co ráda děláš, co ti jde, kdy se cítíš dobře. Víc to vnímej a uvědomuj si to. Promluv si s někým blízkým, kdo tě zná. A také pozoruj vaše vzájemné chování s těmi kamarádkami. Sebepoznání vždy dává člověku i větší vnitřní sílu a sebejistotu. Každý člověk je jedinečný a má mnoho svých dobrých, silných a důležitých vlastností. Tak je v sobě objev. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že by sis přála poznat někoho, s kým si budeš rozumět. Společné zájmy mohou být nápomocné, není však nutné mít společné veškeré zájmy. Mnohá přátelství fungují i tím způsobem, že mají lidé zájmy naopak celkem různorodé a vzájemně se obohacují. To důležité je, když si chtějí vzájemně naslouchat. Klidně si společně můžete pouštět vzájemně svoji oblíbenou hudbu a mluvit o tom, co se Vám na ní líbí. Jestliže Ti spolužačky naslouchat nechtějí, potom to asi opravdu nejsou ty správné kamarádky. Zkus to tedy nevzdávat a dívat se kolem sebe, možná kolem Tebe jsou lidi, se kterými by sis mohla rozumět, i přesto, že třeba nebudete mít společný hudební vkus. Někdy to může chvíli trvat, než potkáme lidi, se kterými se cítíme opravdu dobře. Píšeš také o tom, že si ráda kreslíš do bloku. Mohla by sis třeba najít nějaký kroužek malování, kde potkáš nové lidi a možná potkáš někoho, s kým si budeš rozumět.

Přejeme Ti, abys potkala spřízněné duše.
Modrá linka

Ahoj,

je dobře, že ses na nás obrátila. Píšeš, že Ti kamarádka poslala fotku své ruky, která byla pořezaná. A Ty nevíš, co jí máš říct, abys jí pomohla. Ptáš se nás, jak jí můžeš pomoci.

Z toho, co jsi napsala, cítím, že Tě tato situace trápí a chceš kamarádce pomoci. Napadá mě, že by jsi mohla s kamarádkou probrat, že Ti takovou fotku poslala. Můžeš se jí zkusit dát najevo, že si vážíš, její důvěry a že si o tom můžete společně popovídat. Zároveň se ale jedná o velmi vážnou věc a v takových případech pomoc kamaráda nemusí stačit, proto by bylo dobré, kdyby vyhledala i pomoc odborníka. Můžeš jí odkázat například na chat nebo telefon Modré linky (veškeré kontakty najdeš na této adrese https://www.modralinka.cz/). Případně by si s kamarádkou mohl popovídat i školní psycholog, pokud jej u ní ve škole mají. Myslím, že by Tvé kamarádce mohla pomoci i Tvoje podpora, pokud se rozhodne takovou odbornou pomoc vyhledat. Můžeš jí třeba nabídnout, že jí doprovodíš ke školnímu psychologovi.

Budeme Tvé kamarádce držet palce, aby našla a dostala psychickou podporu a pomoc.

Měj se hezky,
Modrá linka

Ahoj,

ptáš se nás na radu, jak přestat myslet na kamaráda, který Ti najednou přestal psát. Udělal to dokonce už podruhé, takže i Ty ses už na něj po měsíci vykašlala. Nevíš, jestli jsi udělala dobře a jak se teď přes to přenést. Je pro mě pochopitelné, že je pro Tebe těžké přenést se přes to a přestat na to myslet. Takové chování od kamaráda, navíc už podruhé, opravdu není hezké. Umím si představit, že Tě to ranilo. Každý z nás dělá chyby a vztahy nejsou zrovna jednoduché, avšak měli bychom se ke kamarádům chovat s úctou, případně chybu napravit. Chápu Tvé obavy, jestli jsi udělala dobře, věřím, že Ti kamarád chybí. Tvé rozhodnutí ukončit to vnímám jako určitou péči o sebe. Dala jsi tak najevo své hranice a co už si nenecháš líbit.

Jak se přes to přenést, na to není jednoznačný návod, ale jsou věci, které můžeš zkusit. Můžeš si pro sebe udělat nějaký rituál ukončení Vašeho vztahu. Třeba mu napsat dopis na rozloučenou, kam můžeš vypsat všechny své pocity, i ty nepříjemné jako třeba naštvání. S dopisem pak můžeš udělat cokoliv Tě napadne - roztrhat ho, někam uložit, zakopat, ... Nebo si o celé té záležitosti můžeš napsat do deníku. Můžeš se i sama sebe zeptat, co bys teď pro sebe nejvíc potřebovala. To může být cokoliv od klidu a času pro sebe až po zábavu s kamarády, aby ses rozptýlila. Není ani nic špatného na tom, kdybys ho znovu vyhledala a žádala po něm vysvětlení, pokud cítíš, že by Ti to pomohlo celou věc uzavřít. Chci také zdůraznit, že je v pořádku, že na to myslíš, takové věci v nás zůstanou nějakou dobu, netlač na sebe, že už bys s tím měla být srovnaná. Zároveň si říkám, že by bylo fajn, kdybys na to nebyla sama a měla někoho, s kým o tom můžeš mluvit, ať už kamarádku nebo třeba i rodiče.

Přejeme Ti, ať pro sebe najdeš úlevu,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

určitě neotravuješ, Alíkova poradna slouží k dotazům. Umím si představit, že nechceš přijít o kamarádku a že Tě její chování mrzí. Z toho, co píšeš, nevnímám, že bys udělala nějakou chybu. Samozřejmě se mezi Vámi mohlo stát něco, o čem nevíme. Avšak na místě by bylo, aby Ti kamarádka řekla, že se jí něco nelíbí, pokud se něco stalo anebo si jí provedla. Ignorování a schválnosti v žádném případě nejsou rozumnou reakcí. Bohužel, pokud s Tebou kamarádka nechce mluvit a vše si s Tebou vysvětlit, nemůžeš s tím mnoho dělat. Můžeš jí to vše, co cítíš a co by sis přála, napsat v dopise nebo nějaké zprávě. Třeba kamarádka zareaguje alespoň potom. Pokud ale ne, zdá se, že o kamarádství s Tebou spíše nestojí. A já si říkám, jestli Ty bys vlastně měla stát o kamarádství s někým, kdo se k Tobě chová takovým nehezkým způsobem. Přála bych Ti spíš, aby sis, i přesto, že je Ti to líto, dokázala najít jinou kamarádku, která se k Tobě bude chovat jako opravdová kamarádka, protože každý z nás si zaslouží, aby se k němu ostatní chovali hezky.

Přejeme Ti veselejší dny s prima lidmi kolem sebe.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám o neshodě s kamarády. Nedivím se, že jsi byla hodně naštvaná a smutná z toho, co se událo. Možná můžeš prožívat zradu, neupřímnost, křivdu. Je přirozené, že Tě to rozzlobilo, když si kamarádka dovolila říct třeba to, že jí sleduješ. Mrzí mě, že se v téhle situaci, kterou popisuješ, Tví kamarádi nezachovali vlastně vůbec kamarádsky.
Říkám si, že to byla nějaká jedna zkušenost, možná ještě na základě nečekané události předtím, kdy paní učitelka vybrala do soutěže spolužačku, o které si myslíš, že si to nezaslouží. Nevíme vlastně, co všechno tam spolu probírali – je dost možné, že povídali taky o té spolužačce, možná i o Tobě, ale nevíš, co přesně, jestli to mysleli opravdu urážlivě anebo ne. Úplně chápu, že by sis chtěla kamarádství udržet, ale zároveň máš potřebu se vymezit a stát si sama za sebou, když Ti přišlo, že Tě pomlouvají. To je moc fajn a cenný postoj – umět se za sebe a za nespravedlnost, která se Ti děje, postavit. Zároveň v tomto případě je to jen Tvoje domněnka, co tam dělali, o čem mluvili.
V kamarádství to někdy bývá takové bouřlivé – můžete se neshodnout, vzdalovat se od sebe a pak zase scházet. Někdy se vaše cesty rozdělí úplně, někdy si naopak mnohé ujasníte a přiblížíte se ještě víc. Proto bych Tě chtěla podpořit, ať o tom všem, co se dělo a jak to vnímáš, zkusíš s ní/nimi mluvit. Můžeš povědět, co jsi kolem toho cítila, na co jsi myslela, že Tě to mrzelo. Zároveň, že stojíš o kamarádství dál, ale že Ti tyhle konkrétní věci vadí. Anebo ráda píšeš a je pro tebe snazší jí napsat. Uvidíš, jak bude reagovat, třeba se o tom všem dokážete pobavit s nadhledem a odpuštěním. To bych Ti moc přála, a taky kamarády, o které se můžeš opřít.

Držíme palce
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

s kamarádkou jste se teď vzdálily, tvrdí Ti, že jí „kradeš personalitu“. Začala se bavit s druhou holkou, o které píšeš, že „má všechno“, máš obavy, že si možná myslí, že jsi trapná. Mrzí mě, že teď máte s kamarádkou neshody. Nevím, co tím „všechno“, co má ta holka, myslíš. Napadá mě ale, že Ty máš určitě taky spoustu schopností, vlastností a dovedností, za které jsi ráda a můžeš se o ně opřít. Už jen to, že jsi napsala nám, chce dost odvahy a otevřenosti. Napadá mě, že pokud bys na to měla chuť, můžeš si sepsat, co všechno na sobě máš ráda – napiš i úplné maličkosti, co se Ti povedly, co je podle Tebe na Tobě fajn. Neboj se zeptat i ostatních blízkých, co na Tobě mají rádi, můžeš si to sepsat na papír a vrátit se k tomu, když budeš potřebovat. Přijde mi, že v Tvé zprávě je hodně nadhledu. Píšeš, že vidíš věci z perspektivy, ze které je druzí třeba nevidí. To může mít spoustu výhod, zároveň je normální, že každý si tak trochu všímáme jiných věcí, zaměřujeme se na jiné detaily, dáváme pozornost tomu, co nám dává smysl. Pokud Ti to přijde někdy vhod, můžeš s kamarádkou sdílet, jak jinak to vidíš, co si o tom, jak se teď chová, upřímně myslíš. Nikoho nejde ke kamarádství nutit, tak uvidíš sama, jak se bude váš vztah vyvíjet. Možná ani ona sama neví, co se to teď děje a každá máte svou pravdu – svůj postoj. Ale během té doby bych Ti přála, aby ses nemusela celou dobu trápit jen tím, jak to mezi vámi je. Ráda bych Tě povzbudila, abys trávila čas i jinak – víc se věnovala sama sobě, rodině, jiným kamarádům, volnočasovým aktivitám a pohybu, který Ti dělá radost. Skvělou aktivitou na utřídění vlastních myšlenek a pocitů je i například psaní deníku.

Ať máš brzy zase hezčí dny přeje
Modrá linka