Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Nejlepší kamarád neodpovídá

    Dobrý den, zaprvé bych chtěla moc poděkovat poradně za pomoc jste úžasní!
    Ale můj dotaz se týká mého nejlepšího kamaráda...
    Hrozně rádi jsme si spolu psali, volali a byla s ním sranda, ale pak mi zničehonic přestal volat a odpovídat na zprávy a když se ho zeptám, co se stalo neodpovídá.
    Co mám dělat

    holka, 11 let, 7. března

    Ahoj,

    děkujeme za ocenění poradny a naší práce, vážíme si toho.

    Mrzí mě, že se Ti Tvůj nejlepší kamarád přestal ozývat, chápu, že Tě to trápí. Nedokážu říct, proč se to tak děje, ani předpovědět, jak to bude dál. Někdy to, bohužel, tak je, že se k nám druzí lidé zachovají způsobem, kterému nerozumíme. Často to nedokážeme ovlivnit - a není to naše vina. Připadá mi v pořádku, když dáš kamarádovi vědět o tom, že Tě jeho chování mrzí, nevíš, proč se tak stalo, a že Ti na Vašem přátelství záleží. Jak se k tomu kamarád postaví, už potom bude na něm.
    Kdybys kolem toho měla nepříjemné pocity, nebo cítila potřebu to s někým sdílet, můžeš se s tím svěřit někomu blízkému, třeba rodičům anebo jinému kamarádovi nebo kamarádce. Mohou mít třeba podobnou zkušenost, kterou spolu můžete sdílet.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Potíže s kamarádkou a myšlenky na sebevraždu

    Ahoj poradno, hlavně Modrá linko,
    moc vám děkuji za odpovědi, moc si jich vážím. Svěřila jsem se naší učitelce a už mám i domluveného psychologa. Už bych ráda řekla že nemám žádné problémy ale zrovna včera mi život ukázal že tomu tak není. Moje kamarádka Adel se mnou měla jít na víceleté gymnasium a to nabízí přípravné kurzy. Zeptala jsem se jí jestli na ty kurzy půjde a ona mi odpověděla že neví jestli vůbec půjde na gymnasium. Že se jí moc nechce, že neví... Jenže přihlášky tam měly být do 1. března a když neví jestli tam půjde tak tam asi nepůjde protože pravděpodobně neodevzdala přihlášku. Sice jsem se jí na to ptala ale neodpověděla mi. Před chvílí mi napsala že nemá úkol do angličtiny na který jsme měly dva týdny a měly jsme ho odevzdat včera. Tak jsem jí ho poslala, přečetla si to, tak mi poděkovala. Což je super protože jsem se často nedočkala ani díku. Tohle mi na Adel hlavně vadí: že občas nepoděkuje a že mi občas lže. Minulí víkend jsme se pohádali, nevěřila mi o mém stavu ani slovo. Když jsem se jí svěřila taky s tím jak mě ve třetí třídě úmyslně ignorovala Štěpánka, řekla ať si nevymýšlím. I když to byla pravda!!!!!!!!!!!!!!!! Dále měla před několika týdny její mamka covid a ona mi tvrdila že má nemocnou slinivku a že může umřít. Jenže kdyby měla její mamka nemocnou slinivku tak je v nemocnici. Podle mě se Adel snaží aby byla zajmavější což mě trochu štve. Navíc díky tomu že má histaminovou intoleranci je dost zajímavá. Když mi po naší hádce v pondělí napsala že bychom se měly usmířit, protože půjdeme na stejné gymnasium, byla jsem ráda. Jenže potom co mi napsala včera se moje zvláštní stavy vrátily. Brečím a říkám si že má radši Štěpánku která na gymnasium nejde než mě. Mám pocit že Adel se se mnou kamarádí kvůli tomu jak jsem chytrá. Cítím se od ní podražená, protože jsem pro ní dělala první poslední a ona mi v klidu napíše že nejde na gymnasium! V duchu jsem jí strašně nadávala jak si to může po tolika letech dovolit. Brečela jsem, nadávala jsem si a taky jí jsem nadávala... Zkrátka mě to naštvalo a před chvílí se mě zeptala jestli zítra nemůže k nám... Adel jsem napsala že se zeptam... Předtím jsem jí napsala že si klidně může zustat na základce že si ny gymplu najdu kamarádku. Snažila jsem se psát bez emocí aby zase neříkala že se snažím být zajmavá. I kdybych měla psychický stav vážný vím že kdybych jí napsala že se chci zabít napíše že se snažím být zajmavá. Prosím poraďte mi co mám dělat! Mám zase myšlenky na sebevraždu když pomyslím jak dlouho mi slibovala že spolu budem na gymnasiu

    holka v depresích 10 let, 9. března

    Ahoj,
    píšeš o tom, že Tě zklamala kamarádka Adel, máš pocit, že se s Tebou nekamarádí opravdově. Jsi podrážděná, brečíš, v duchu nadáváš sobě i jí, možná cítíš i zmatek z toho, jak to mezi vámi vlastně je, píšeš, že Ti někdy i lhala, psala, že na gymnázium půjde i nepůjde. Máš myšlenky na sebevraždu a ptáš se nás, co máš dělat.

    Je moc fajn, že z toho, jak se cítíš, se umíš "vypsat", popsat své pocity, sdílet je. Už to může velmi ulevit, nebýt na to sama. Je v pořádku cítit naštvání, zlost, smutek, být z toho podrážděná. Z toho soudím, že Ti není jedno, jak to mezi vámi je. Přemýšlím nad tím, co bys teď nejvíc potřebovala? Někdy pomůže si to mezi sebou nějak vyjasnit, vyříkat si to, co Tě v tom trápí, ujistit se, jak to má Adel, nedusit pocity jen v sobě. Právě komunikace je ve vztazích velmi důležitá a někdy pomůže rozplést nedorozumění a vyjasnit si, co je pro každou z vás v pořádku a co už ne, jaké máte představy o vašem přátelství, jak by mělo dál fungovat, co pro to každá z vás může udělat. Zároveň však také záleží na tom, jestli máš k Adel ještě důvěru, lži, náhlé změny, to je něco, co ji může oslabit a může pak být těžké v přátelství vůbec pokračovat. Zklamání a zranění ve vztazích přichází a patří také k životu, někdy se ale stane, že přátelství nevydrží a právě přechod na novou školu může nabídnout i nové vztahy. Je v pořádku si sama za sebe ujasnit, jak se v tom vztahu cítíš a co bys potřebovala jinak. Pak je na vás obou, jestli budete chtít na přátelství dál pracovat, vycházet si vstříc, nebo ne (to platí, ať už budete na stejném gymnáziu, nebo ne).

    Chci moc ocenit, žes dokázala promluvit s učitelkou a jsi domluvená s psychologem. Věřím, že to byl velký a nesnadný krok, který jsi ale výborně zvládla. Může Ti pomoci se také svěřit někomu dalšímu, komu důvěřuješ, ať už v rodině nebo mezi přáteli, možná někdo z nich řešil něco podobného a mohl by Tě také podpořit. Je v pořádku věnovat se také věcem, které Ti dělají radost, u kterých si můžeš trochu odpočinout, odreagovat se. Připadá mi škoda, aby Tvůj život, se vším, co nabízí, závisel na jednom vztahu s kamarádkou. Je důležité rozvíjet i další vztahy a zájmy, které Tě můžou právě v těžkých chvílích podržet. Pokud bys to chtěla víc probrat nebo bylo těžké to ustát, můžeš zavolat také na naši linku nebo přijít na chat (kontakty na www.modralinka.cz).

    Přejeme Ti hodně sil,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak poznat pravého kamaráda?

    Ahoj Alíku/Báro, chtěla bych se zeptat, jak poznám, jestli ten, kdo si se mnou chce psát, je kamarád nebo se jen za kamaráda vydává?

    ocelotkacz, 7. března

    Ahoj,
    jestli čekáš podrobný návod, jak poznat, kdo je opravdu kamarád, tak tě asi zklamu. Spolehlivý návod neexistuje.

    I v reálném životě se stává, že člověk skutečného kamaráda neodhadne a že i řadu dnů, týdnů nebo i déle kamarádí s někým, kdo se za kamaráda jen vydává. Ostatně na nemožnosti přesného odhadu úmyslů druhého je odjakživa založena existence podvodníků všeho druhu, včetně sňatkových, udavačů, špiónů a podobně.

    Při dopisování na internetu je to ještě obtížnější, protože ani nevidíš, jak se ten druhý tváří, neslyšíš, jakým hlasem co říká, a podobně. Takže se může stát, že naletíš někomu, kdo na tebe cíleně valí krásná slovíčka ve špatném úmyslu, ale na druhé straně se také může stát, že zavrhneš někoho, kdo to myslí dobře, ale má potíže s vyjadřováním, nebo s navazováním kontaktů, nebo například má určitou míru například autismu nebo ADHD.

    Nicméně existují určité signály, podle kterých se dá odhadnout, že to ten druhý možná nemusí myslet dobře. Například když z tebe někdo hned při prvním setkání tahá osobní údaje, přičemž o sobě neřekne nic konkrétního. Když se tě opakovaně ptá na věci, o kterých jsi již řekla, že nechceš mluvit. Když po tobě soustavně něco chce, ale sám nic nenabídne a s ničím nepomůže. Podezřelé je i to, když ti napíše něco ve smyslu „Ty jsi jediná, která...“, a totéž napíše ještě pěti dalším. Samozřejmě nedůvěryhodný může být i ten, kdo nadává nebo uráží. Znakem pravého kamarádství není ani citové vydírání ve stylu „Když se se mnou nebudeš bavit, tak se půjdu oběsit a můžeš za to ty!“

    V některých případech však může být podezřelé i přehnané lichocení, když tě dotyčný neustále chválí, a to i za věci, které rozhodně za pochvalu nestojí. Zejména když se snaží tě rozeštvat s tvými dosavadními kamarády, ve stylu „Ty jsi úplně skválá a vynikající, na rozdíl od té tvé nejlepší kamarádky, ta je hrozná.“

    Trochu varující může být, když po tobě chce, abys o tom, že s ním kamarádíš, neříkala svým ostatním kamarádům a rodičům.

    Ale především platí to, co jsem napsal na začátku – tohle všechno jsou jen orientační okolnosti, při psaní přes internet se to odhaduje hůř než osobně, a i při osobním styku se to mnohdy nepozná ani za řadu týdnů. Takže i v případě, že se ti někdo i po několika týdench jeví jako dobrý kamarád, zachovávej nějakou základní opatrnost.

    Kamarádi

    Smutek a zařazení se ve třídě

    Dobrý den , už když mi bylo 8 zemřela má prababička , snažila jsem se ten smutek skrýt , nyní je mi 11 jsem v nové škole , kvůli šikaně, každý den před spaním si sní povídám i když vím že tu není , hodně často jdu později spát , jenže už 2x jsem usínala a slyšela jsem divné zvuky , místo toho abych stuhla jsem se šla podívat co se děje (vždy to dopadlo stejně) koukla jsem se z okna a viděla jsem jak prší , vždy jsem si myslela že komunikuje jenže momentálně vím že to je jen déšt , můj dotaz je jestli mohu nějak zahnat smutek nebo něco takového , a také jak se můžu (v této době koronaviru) zařadit ve třídě ... Chci poděkovat také poradně že pomáha všem $>

    holka, 11 let, 28. února

    Ahoj,

    jsi teď v nové škole a ptáš se, jak by ses mohla zařadit ve třídě a taky, jak zahnat smutek před spaním. Než usneš, často si povídáš s prababičkou, která před 3 lety zemřela. Je normální, že to tak máš - mnoho lidí, si někdy povídá s někým blízkým, kdo jim zemřel. K zahnání smutku může každému pomáhat trošku něco jiného. Můžeš se zkusit před spaním věnovat něčemu, co Ti dělá radost - třeba si číst nebo třeba poslouchat oblíbenou hudbu anebo nějakou povídku. Chtěla bych Tě taky podpořit, abys o tom, co Tě trápí mluvila s někým, kdo je Ti blízký a komu věříš. Když se někomu svěříme, často to přinese alespoň trošku úlevy.
    Co se týče zařazení se ve třídě - věřím Ti, že to teď musí být náročné nějak se sblížit se spolužáky, když se potkáváte jenom online. Říkám si, jestli by třeba nešlo oslovit konkrétní spolužáky, kteří jsou Ti sympatičtí, a zkusit zjistit, jestli nemáte něco společného. Můžeš se taky obrátit na třídního učitele anebo školního psychologa - mohli byste společně vymyslet, jak to udělat, aby ses víc zapojila do kolektivu. Kdybys to chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám taky ozvat na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Žárlím?

    Ahoj Alíku, jsem Ema a bydlím v paneláku. Mám tady kamarádku Stáňu, která se mnou nechodí do školy. Mám jí hodně moc ráda, a jsem trochu na ní dokonce závislá. :-D Každý den si voláme a píšeme. Dneska mi taky zavolala, akorát že tam z někým byla. Ta holka byla její kamarádka Anička, která se mi do toho mobilu začala smát, jestli chodím do 1 třídy, kvůli tomu že divně mluvím. Stáňa se mě zeptala jestli nechci k ní, a já zalhala že se musím učit. Začala jsem brečet. ;-( Asi po hodině, mi napsala znova jestli nechci ven. Zrovna jsem jedla, takže jsem mobil neměla u sebe. Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, uslyšela jsem jak se někdo dole na společenský zahradě směje. Koukla jsem se z okna, a tam jsem je viděla jak se smáli, a užívali si. Začala jsem ještě víc brečet. V duchu jsem prosila aby odešli, protože čím víc se smáli, tím víc jsem brečela. :-( Neznamená to, že žárlím??? Prosím odpověz...

    holka, 10 let, 24. února

    Ahoj, Emo,

    když si čtu to, co prožíváš, říkám si, že je docela možné, že jde o pocit žárlivosti. To je úplně normální, podobně to někdy měl skoro každý. Z Tvé zprávy vnímám, že Ti možná bylo taky líto, že se Ti Anička do telefonu smála – i to chápu. Přemýšlím, co Tě vedlo k tomu, že jsi Stáně zalhala, že se musíš učit, když Tě pozvala k ní domů - jaké myšlenky Ti kolem toho běžely hlavou. Píšeš, že Stáňu máš moc ráda, jako bys na ní byla skoro až závislá. Je prima, že máš takovou kamarádku. Zároveň Stáňa i Ty můžete mít i jiné kamarádky, tak to obvykle chodí, že postupně poznáváte nové lidi a třeba si rozumíte i s někým dalším. Nemusí to znamenat, že by Tě už neměla ráda, nebo že bys byla špatná nebo horší než ta druhá kamarádka. Myslím si, že klidně můžeš Stáně povědět o tom, jak Ti je a jak se cítíš potom, jak se s Aničkou chovaly. Můžeš to taky zkusit probrat třeba s mamkou nebo taťkou nebo někým dalším, kdo je Ti blízký.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádka chtěla spáchat sebevraždu

    Ahoj, modrá linko.
    Tento dotaz je opravdu zvláštní ale opravdu se to děje. Je dost těžké to vysvětlit v jedné zprávě ale pokusím se o to. Dříve ve druhé a třetí třídě u nás byla jedna holka... Budu jí říkat Veronika i když má jiné jméno. Veronika vždy byla tak trochu divná. Ve druhé nám vyprávěla že se dívá na nějaký super pořád a já se ptala mámy, zjistila jsem že je to pořád pro dospělé. Ve třeti měla nejoblíbenější knihu Kyticí :-o od čtvrté třídy se odstěhovala do nějakého jiného města ale pořád mi občas píše. Jen tak jednou dvakrát za rok trochu....Už jsme se ale neviděli.

    Nedávno mi napsala že je v Motole na psychiatrii. Protože chtěla spáchat sebevraždu. Nechápu jak se k takovému stylu dostala. Jen jsem ještě dříve věděla že už žije na nějaké divně vesnici půlka její třídy kouří a pije alkohol. Taky když mi píše tak přes slovo sprostě! Prý už se u nich ve škole jednou našli drogy:-c.
    No zpátky k tomu. Teď je v Motole na psychiatrii a já chtěla aby jí bylo lépe. Snažila jsem se jí napsát nějaké povzbuzující věci a více pro ní být online trochu jsme se bavili a ona řekla že těm lidem nevěří že jsou fakt blbý a vůbec s nimi nebude komunikovat. Myslí si že jí život je na nic. Já si zase mislim že by jí tam opravdu pomohli. Jenže nechce je poslouchat a já se o ní bojím. Mám pocit že jí pořád život nebaví a chce se zabít. Nemám ale žádné kontakty na její rodiče a moje máma říká že no jo... Veronika vždycky byla nějaká divná... Ale oni jí pomůžou. Nevím co bych jí měla napsát jak jí povzbudit a vysvětlit aby si vážila života. Vím že mi má být úplně jedno a je to její problém a před tím jsme se už 4 roky skoro vůbec nebavili. Ale ráda bych jí pomohla nevím jak.;-(;-(
    Mě tyhle problémy nejsou blízké a doufám že nikdy nebudou. Mám jedničky jsem šprtka, nehádam se s rodiči a už třetí rok nemám žádnou poznámku. Nikdo z rodiny nekouří a nepiji. Opravdu nechápu jak se dá takhle nedbat na své zdraví... Já ani neříkám žádná slova sprostě. Vůbec! Omlouvám se za velice zmatene vysvětlování. Doufám že to jde nějak pochopit. Řeknu krátce: Veronika se dostala na psychiatrii a chce zemřít já k těmto problémům nemám blízko a vůbec jí nerozumím. Přesto bych jí ráda přemluvila aby měla ráda život a ty lidí (psychologové) si aspoň poslechla.....
    Děkuji za odpověď. A přeji hezký den.

    holka, 13 let, 20. února

    Ahoj,

    chápu, že bys Veronice ráda pomohla. Umím si taky představit, že její "svět" a to, co prožívá, je velmi vzdálené tomu, jak žiješ a na co jsi zvyklá Ty. O to víc mi od Tebe připadá hezké, že se snažíš Veroniku podpořit. Vůbec jsi to nepopsala zmateně, naopak mi to připadá dobře srozumitelné.
    Myslím si, že to nejdůležitější pro ni už děláš - jsi tu pro ni, píšeš si sní, snažíš se jí povzbudit, to je moc důležité - i když se Ti může zdát, jako by "neslyšela" co se jí snažíš říct. Veroniku něco asi hodně trápí a v takové situaci to tak někdy lidé mají, že jim nějakou dobu nejde dbát o své zdraví a vážit si života. Píšeš, že bys ji ráda přesvědčila, aby měla život ráda - bohužel, i když bychom si to moc přáli, takto druhého přesvědčit často není možné. Člověk musí chtít sám. Možná to chce ještě trochu času, než se Veronika začne zotavovat. Víš, že je teď v péči odborníků, kteří jí poskytují základní pomoc a podporu. Neleží na Tobě zodpovědnost za to, abys ji zachránila. Každý je sám odpovědný za svoje životní rozhodnutí. Připadá mi důležité, abys myslela i na sebe - na to, jak velký stres Ti to celé působí. Zároveň je prima, že si s Veronikou někdy píšeš online, věřím, že jí to může přinášet úlevu, i když si třeba budete psát i jen o "obyčejných" věcech a ne přímo o psychiatrii a jejím stavu. Chtěla bych Tě podpořit, abys o tom, jak se kolem toho cítíš mluvila s někým blízkým, komu věříš. Kdybys chtěla, můžeš se nám taky ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu. Kontaktovat nás určitě může i Tvá kamarádka. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Postrádám sociální cítění

    Zdravím.
    Poslední dobou na sobě začínám pozorovat něco, co přesněji nedokážu identifikovat.
    Často opovrhuji společností jako celkem, nedodržuji společenské normy a hodnoty, porušuji pravidla a podle slov mé učitelky se bouřím proti takzvaným dobrým mravům. Lidé (když se s nima dostanu do kontaktu, kterého se celkem štítím, a z představy potkávaní lidí, ať už jen na ulici, v divadle, nebo kdekoliv, se mi svírá srdce, a zvedá žaludek.) taky často tvrdí, že jsem zahleděná sama do sebe, což je částečně pravda, uznávám, ale co je mi potom, že můj bratr má nějaký problém, mě se to netýká. Také jsem zjistila, že postrádám jakoukoliv empatii vůči ostatním lidem, je mi jedno, že moje rodina plánovala dovolenou, na kterou nakonec jedou samy, protože já o to nemám zájem, i když jsme tam měli slavit moje narozeniny. Taky by se dalo říct, že postrádám sociální cítění.
    A tak se po dlouhém přemlouvání musím přiznat, že já nemám tušení, co si o tom všem myslet.

    holka, 14 let, 19. února

    Ahoj,

    poslední dobou u sebe pozoruješ chování, ze kterého jsi sama zmatená - vnímáš to tak, jako bys postrádala sociální cítění, empatii, chuť vídat se s druhými lidmi. Pří čtení Tvé zprávy jsem přemýšlela, co z toho, co jsi popsala, o Tobě řekla Tvoje učitelka a co vnímáš Ty sama. Rozumím, že nevíš, co si o tom všem máš myslet. Takhle na dálku nedokážu přesně určit, co to znamená. Říkám si, co dalšího se Ti poslední dobou v životě děje a s čím by tahle změna mohla souviset. Připadá mi taky důležité zamyslet se nad tím, jak jsi to v tomhle ohledu měla dříve - jestli spíš podobně anebo jinak. Chtěla bych Tě podpořit, aby sis o tom, co prožíváš, zkusila promluvit s někým, komu věříš. Pokud by ses v tom celém chtěla víc zorientovat, mohla by pomoci psychoterapie, kde se vše dá probrat podrobněji. Můžeš se nám taky ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Nikdo se se mnou ve škole nebaví

    Ahoj Alíku a spol.
    Takže nevím co mám dělat když nikdo ze školy se s semnou nebaví;-(.
    Možná je problém že jsem na půl romka.
    Přeji krásný zbytek dne.

    Janet11, 15. února

    Ahoj Janet (krásné jméno!),

    mrzí mne, že se s Tebou ve škole nikdo nebaví. Věřím, že Tě to hodně trápí. Nevím, zda Ti budu schopná na tuto otázku odpovědět takto na dálku po internetu, protože Tě neznám a nevím, jak to vypadá u Tebe v kolektivu. Ale nabídnu Ti, co mě k tomu napadá.

    Myslím, že je hodně těžké být v kolektivu, kde máš pocit, že se s Tebou nikdo nebaví - a možná o to těžší, když nevíš přesně proč. Může být fajn to zjistit, abys věděla, na čem můžeš případně pracovat. Můžeš se zkusit zeptat dospělých, svého třídního učitele/učitelky, nebo též přístupnějších spolužáků, jaký je jejich pohled na to, co se ve třídě děje. Také i Ty můžeš pozorovat, jak na Tebe různí spolužáci reagují, a co se děje, když v komunikaci s nimi zkusíš něco nového.

    V jakémkoli vztahu, i kamarádském, jsou vždy dva lidé a oba musí projevit snahu ze své strany, aby vztah fungoval. Chování druhých moc neovlivníš, ale můžeš se zaměřit na to, co můžeš dělat Ty. Nevím, jak se ve třídě projevuješ, ale neboj se navázat konverzace. Někdy, když čekáme, že se jako první ozvou ti druzí, tak můžeme čekat opravdu hodně dlouho. Zároveň je důležité nebýt moc “vtíravá”, tedy respektovat prostor spolužáků a nezahlcovat je. Také můžeš trénovat své schopnosti naslouchání, stát se dobrým posluchačem, zajímat se o své spolužáky a učit se empatii vůči nim. Tyto schopnosti se Ti budou hodit celý život. Někdy ale i přesto, že děláme všechno správně, se nedaří navázat vztah s druhými lidmi. Může to být dáno jejich přístupem, ale i tím, že jste možná prostě každý jiný. Pokud by Tě to stále trápilo, neboj se požádat o pomoc někomu, komu důvěřuješ. Nějakému dospělému, učitelce, nebo školnímu psychologovi/psycholožce, pokud na škole máte. Je možné, že mají do situace větší vhled. Kdyby sis o tom chtěla více popovídat i s námi, tak kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz, máme i chat.

    Nevím, jeslti příčinou toho, že se s Tebou nikdo nebaví, je skutečně to, že jsi napůl romka. Podle Tvé zprávy to ani Ty nejspíš nevíš. Je pravda, že někteří lidé mají předsudky, které jim můžou bránit v tom, poznat, jaká opravdu jsi. Chci Tě ale, Janet, povzbudit, aby ses nebála být vždycky sama sebou. Skuteční kamarádi Tvou opravdovost ocení a budou Tě mít rádi pro Tebe, jaká jsi. Takových kamarádů nebývá moc, ale když je najdeš, stojí to za to. Někdy to chce ale čas.

    Přejeme Ti v tomto počínání co nejvíc úspěchů.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nedostatek lidského kontaktu

    Dobrý den,
    předem děkuji za odpověď a za to že mi věnujete svůj čas. Nicméně mám takový dotaz, nebo spíše bych se chtěla svěřit. Protože mi přijde že kdybych řekla komukoliv v mém okolí tuhle věc, tak by mi nikdo nerozuměl. Vím že v tomto období to nemá nikdo jednoduché, protože je světová pandemie však všichni víme o co se jedná. Ale já mám opravdu nelehké období... Nevím zda jsem vystresovaná ze školy kde mám hodně úkolů a stresu, ale už potřebuji nejaky kontakt, protoze citim ze jsem se dost izolovala od okoli a uz se ani nechci moc setkavat s kamarady, pritom nejaky kontakt potrebuji a chybi mi to. Chtela bych aby se vsechno vratilo zpatky do normalu a mohla jsem zit normalni zivot. Mám kvůli tomu tlaku hrozne zamotanou hlavu a nevim co v zivote chci a nevim jakou ma budoucnost moje aktivita.:(
    Jen bych chtela vedet jak lepe snaset vsechno to okolo nebo neco co by mi pomohlo prosim:(

    holka, 13 let, 17. února

    Ahoj z Modré linky,

    můžu s Tebou jen souhlasit, že situace, ve které všichni jsme, je velmi náročná. Hodně žáků a studentů se ocitlo ve stavu, který těžko zvládají. Nemají kontakt s vrstevníky, škola online je náročnější, než kdyby do ní normálně chodili, chybí možnost sportu, výletů, prázdninových pobytů. Nedivím se, že píšeš, že máš kvůli tomu zamotanou hlavu. Je dobře, že si takto říkáš o pomoc.

    Nikdo z nás nemá moc všechno vrátit zpátky, přála bych všem nám, aby to bylo co nejdříve. Do té doby je ale potřeba se o sebe postarat. Co můžeš o sebe udělat? Zkus si třeba najít jednu kamarádku, se kterou by ses pravidelně vídala. Můžete spolu chodit ven, zkusit si spolu třeba venku zaběhat, zacvičit, tak, jak je to možné. Poslouchat spolu hudbu, hrát nějakou venkovní hru (dají se najít různé šifrovací hry, venkovní únikové hry apod.). S více kamarády si můžete třeba normálně telefonovat, nebo si dělat online setkání, nebo si psát - chápu, že to není ono, ale je to lepší než izolace. Někdy se k tomu musí člověk trochu donutit, protože se mu už ani nechce. Pomáhá určitá pravidelnost - třeba každé úterý odpoledne jdu ven s Terkou, každou středu si voláme s Katkou apod.

    Ty sama se můžeš zkusit pro to, abys to snesla, docela hodně. Každý den si udělat třeba malou radost, na druhý den si naplánovat něco, na co se můžeš těšit (i maličkost, třeba buchta k snídani); hýbat se (třeba při hudbě), zkusit něco tvořit nebo vyrábět (nebo třeba vymalovávat antistresové omalovánky). Pomáhá i hudba, aktivně, pokud se jí věnuješ, nebo poslouchání, třeba i relaxační hudba (kterou najdeš například na Youtube).

    Tvoji rodiče by měli vědět o tom, co prožíváš, mohli byste spolu vymyslet něco, co by tě potěšilo, nebo povzbudilo. Zkus jim o všem říct. A pokud by Ti bylo opravdu těžko, můžeš zkusit vyhledat například školního psychologa, který by měl fungovat nyní i online.

    Držíme palce, abys vše dobře překonala,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Osmiletý gympl a kamarádky

    Ahoj poradno,
    Jak už jsem sem jednou psala;chci jít na osmileté gymnázium,a dnes o tom začal náš učitel mluvit a mě se sevřel žaludek a třesu se a bojím se že ty příjímačky nedám.Pořád mám stres a když si lehnu začnu na to myslet a úplně mi zdřevěnají nohy.Na pedagogicko-psychologické poradně nám řekli,že na to mám ale teď nějak nevim...
    Ale ještě se bojím jedné věci;že když se na ten gympl dostanu,tak že nezapadnu až teď jsem si uvědomila,že odejdu od nejlepších kamarádek co jsem kdy měla a kvůli učení na ně vlastně ani nebudu mít čas.Jedna kamarádka chce ale chce úplně na jiné než já.Jak se stím vším mám vyrovnat?;-(
    Děkuji za odpověď
    Emaeiffel

    holka, 11 let, 13. února

    Ahoj Emaeiffel,

    píšeš o strachu z přijímaček a ze ztráty kamarádek. Strach je přirozený pocit, který velmi často provází téměř každého z nás, obzvláště když máme nepříjemné zkušenosti z minulosti nebo nám na něčem hodně záleží. A protože Ty o strachu píšeš opakovaně, chci Tě znovu podpořit, abys na své strachy nebyla sama, svěřila se rodičům (klidně jim ukázala naši opakovanou komunikaci, aby pochopili, že opravdu potřebuješ pomoct). A spolu s rodiči se můžete obrátit i na pomoc psychologickou. Je skutečně důležité, abys na to vše nebyla sama.

    Rozumím i Tvým obavám, že přijdeš o kamarádky. Nejprve Tě chci povzbudit, odchod na jinou školu ještě nemusí znamenat konec předchozího přátelství. Můžete se s holkama dál vídat po škole, o prázdninách, navštěvovat se o víkendech. A navíc dostaneš šanci poznat i nové kamarádky a kamarády. Tvým obavám, jestli zapadneš, rozumím. Ale nelze nic jiného, než se s nimi někomu svěřit, mít o nich s kým mluvit, najít si podporu, abys o tom zbytečně nepřemýšlela, protože to moc nepomáhá. Můžeš si o tom třeba s rodiči promluvit, dohodnout se s nimi, co Ti může pomoct, abys zapadla. Ale dopředu nic vyřešit nelze. Řešit situaci může teprve, až když skutečně nastane. Mnohdy se to, čeho bojíme, vůbec nestane. A i pokud se to stane, ta situace nám často sama napoví, jak ji řešit.

    Svěř se tedy rodičům nebo někomu, komu věříš, aby se Ti dostalo podpory
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nemám kamarády

    Ahoj alíku,
    mám problém že némám žádné kamarády.A to už chodím do 5 třídy.Problém je v tom že nemůžu najít nikoho s kým bych si rozuměl ideálně jít do jiné třídy takže do matematické ale tam se mi nechce.Vždycky je mi líto že nemám žádné kamarády když vidím jak jsou všichni s kamarády šťastní.

    Děkuji zs odpověď a hezký den.;-)

    kluk, 11 let, 12. února

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že je Ti líto, že nemáš kamarády, komu by nebylo. Mít kamarády, se kterými si rozumíme, je moc fajn a je to přirozená lidská potřeba. Píšeš, že by řešením bylo jít do jiné třídy, což je matematická. Pokud nejsi úplně na matematiku, rozumím tomu, že se Ti do toho nechce. A ani to není nutné. Chápu, že je fajn mít kamarády přímo ve třídě, ale když se najdou kamarádi třeba v jiné třídě nebo prostě někde jinde, je to taky fajn. Možná se můžete potkávat o přestávkách, případně po škole. Kamarády získáváme postupně tak, že se bavíme s lidmi kolem sebe. Snazší je to při volnočasových aktivitách, koníčcích, protože máme společné zážitky a témata. Ale společné zájmy ani mít nemusíme a ani se na všem shodnout. Je to výhodnější. Ale někdo, kdo má jiné zájmy a jiné názory, nás může obohatit, můžeme se od něj naučit, co sami neznáme. Je pravda, že v současné situaci je obtížnější si hledat kamarády. O to více Tě chci povzbudit, abys na to vše nebyl sám. Svěř se svým blízkým, těm, kterým věříš. A sdílej s nimi, v čem je pro Tebe obtížné si najít kamarády, ptej se jich, jak si kamarády našli oni. Mohou Tě podpořit, poradit Ti. Už to, že nebudeš se svými pocity sám, pomáhá.

    Fajn dny Ti přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nová škola

    Dobrý den,
    vím, že už tu podobný dotaz je. Ale myslím si že ten můj se přece jen odlišuje...
    Ale k věci. Ve škole mám dvě nejlepší kamarádky, A a B. Ale mám takový problém. Kamarádka B chce odejít na víceleté gymnázium, zatímco kamarádka A chce zůstat na naší škole. Vím že je to až za dva roky, nebo za jeden a půl, ale hrozně se bojím. Mám obě svoje kamarádky stejně ráda a nerada bych o žádnou z nich přišla;-(. Mám z toho hrozný pocit, nedokážu si život bez jedné z kamarádek představit.;-( Předem děkuji za odpověď.

    holka, 9 let, 10. února

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí představa, že by jedna z kamarádek šla na jinou školu, a Ty by ses s ní vídala méně než teď. Je prima, že máš kolem sebe takové kamarádky, se kterými je Ti tak dobře. Nedokážu Ti říct, jak to bude, kdo na jakou školu nakonec půjde. Říkám si, že i kdybyste každá byla na jiné škole, nemusí to hned znamenat, že kamarádku ztratíš - můžete se vídat po škole, o víkendu anebo společně třeba chodit na nějaký kroužek. Chtěla bych Tě podpořit, abys s někým sdílela to, co Tě trápí. Ať už přímo s kamarádkami anebo třeba s mamkou a taťkou anebo někým dalším z rodiny. Když se někomu svěříme s tím, čeho se bojíme, často to přinese alespoň trošku úlevy. Jak píšeš, možnost víceletého gymnázia je něco, co Vás čeká až za delší dobu - nyní si pořád můžete užívat jedna druhé a podnikat spolu věci, které Vás baví.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ztratím kamarádku odchodem na střední?

    Dobrý den měla bych menší dotaz.
    Já a moje kamarádka jsme si velmi blízké a já bych bez ní asi nemohla ani dýchat. Ale je tu takový problém pokaždé když mluvím o střední škole tak se prostě bojím co s námi bude až tam půjdeme, vypadá jako by ji to vůbec netrápilo, že se už pak spolu nebudeme bavit. A vlastně když už se nebudeme bavit tak mám i problém si najít přátelé už od první třídy mě všichni jen kritizovali (tím myslím spolužáci) a pokaždé když k nám přišla nějaká nová holka tak jsem se s ní seznámila byli z nás nejlepší kamarádky a pak odešla na jinou školu (a tohle už se mi stalo čtyřikrát) a celkově nemůžu spát jelikož na to stále myslím.

    holka 13 let, 8. února

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že Tě mrzí představa, že bys mohla přijít o kamarádku. Přátelství ale nemusí skončit tím, že budete chodit každá na jinou školu. Jestliže si opravdu rozumíte, nic nebrání tomu, aby vaše přátelství pokračovalo.

    Píšeš, že nemůžeš spát, protože na to stále myslíš. Rozumím Tvým obavám, když se Ti opakovaně stalo, že Tvé kamarádky odcházely na jiné školy. Chtěla bych Tě však podpořit v tom, abys zbytečně nepředbíhala událostem a raději si užívala toho, že ještě spolu s kamarádkou do školy chodíte. Čím více své přátelství budete teď upevňovat a užívat si je, tím pevnější bude.

    Pokud jde o navazování nových přátelství – zdá se v tom problém nemáš, už jsi jich navázala dost, i když Ti vnější okolnosti nepřály. Nemáš tedy důvod se toho bát. Pokud i přesto máš nějaké pochybnosti, zkus se obrátit na lidi kolem sebe, kterým věříš, a povídej si s nimi, jak oni navazují nová přátelství, co si myslí, že je pro navazování přátelství důležité, jaké mají zkušenosti. I to Ti může být k užitku.

    Přejeme Ti hezké zimní dny
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj poradno,
    dneska spím u kamarádky. Znám se s ní od září a její rodiče jsem ještě nepoznala. Viděla jsem jen její mamku. Spím u ní poprvé, ale mám strach, že na mě její rodiče budou mít špatný názor.
    Jak se mám seznámit s jejíma rodiči. Když jsem spala u jiné kamarádky, tak mě to netrápilo, protože její rodiče jsem znala dlouho, ale její kamarádky rodiče vůbec neznám. Mám strašný strach.

    holka, 12 let, 5. února

    Ahoj,
    pokud se budeš chovat slušně, pak určitě uděláš dobrý dojem. Nezapomínej na kouzelná slovíčka – prosím, děkuji, dobré ráno, ...
    Při hře v pokojíčku nekřičte. Nezapomeň se před spaním umýt a vyčistit si zuby.

    Kamarádi

    Závidím

    Ahoj, já bych se vás chtěla zeptat na jednu otázku. Já totiž mám instagramovou fanpage (fanouškovskou stránku) na jednu moji oblíbenou skupinu. Ono jich tak je stovky na tu skupinu. Ale ona tam je jedna holka, dřív to byla určitě jedna z nejslavnějších a do teď je i nejoblíbenější. Všude kde třeba označují nejoblíbenější fanpage, tak jí mají všichni na prvním místě. Dřív měla hrozně moc liků (srdíček) ale zablokovali jí účet asi s třemi a půl tisíci sledujících. Začíná od znovu a je to asi necelý půl rok a už má pomalu víc jak já která to sbírá (v květnu to budou dva roky) rok a půl. Já mám cca na svých příspěvcích max 150 liků a to se musí stát zázrak. Jenže ona má úplně normálně a běžně 200, 300 liků. A to i na úplně běžném editě který může být hotový třeba za 20 minut, ale já se s tím třeba štvu 3hodiny a mám tam třeba 50liků. (Mám 1560 follow cca) taky skoro na každém příspěvku má like od té skupiny a od těch členek. Ona už těch liků má tolik, že si toho ani nevšimne a třeba veřejně nepodekuje. A taky si jí jedná holka (bývalá členka té skupiny) všímá úplně nejvíc. Ona sice říká že si vsech svých fanoušků všímá stejně, ale když se podíváte, tak i blbci dojde že ne. Ona jí sledujte i na fanpagi, ale i na soukromém účtu, likne jí snad každý příspěvek (a to říká že nelikuje všechny) a mám pocit že jí nadržuje. nemyslím to proti ní vůbec nějak špatně (proti tý fanpagi), ona si to zaslouží, je hodná, milá ochotná... Prostě úžasný člověk. Ale teď se naskytl ten problém. Já na ní úplně hrozně žárlím. Dobře, možná trochu závidím. Já jí sice píšu jak jí to přeji, ale to není pravda. Já nechci aby to vyznělo že ona si to nezaslouží a že já jsem ta lepší co musí mít všechno.to rozhodně NE. Já normálně nežárlím, ale v tohle případě ano..já bych se jí to chtěla naučit přát. Ona si to zaslouží, ale já to prostě neumím myslet upřímně. Děkuju a snad jsem řekla vše

    holka, 12 let, 23. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    z Tvých řádků je patrné, že opravdu té holce trochu závidíš. Moc se mi líbí, že si to dokážeš přiznat. A že i přesto, že jí závidíš, uznáváš, že si ta holka zaslouží mít hodně liků a chceš jí to přát. Mnohdy v životě se nám stane, že na někoho žárlíme nebo někomu něco závidíme. Takovým pocitům se ne vždy ubráníme. To důležité však je, že z nich nemusíme jednat. Tedy nemusíme se k člověku, kterému závidíme chovat ošklivě, nemusíme se snažit mu překazit jeho úspěch nebo štěstí. Prostě se k němu můžeme chovat tak, jako bychom mu to přáli, i když to tak nedokážeme upřímně cítit. Tím, že tak budeme chovat, se může stát, že si skutečně uvědomíme, že je to fajn člověk, že si to zaslouží a začneme mu to přát upřímně. I pokud by se tak nestalo, můžeme se k němu zkrátka chovat hezky a slušně.

    K tomu, abychom nemuseli závidět, pomáhá věnovat se tomu, co nás baví a těší, být s lidmi, které máme rádi, prostě se snažit být co nejspokojenější.

    Přejeme Ti tedy více spokojenosti,
    Modrá linka