Ahoj,
úplně rozumím tomu, že je ti tahle situace velmi nepříjemná. V první řadě by měl zasáhnout tvůj kamarád, vzhledem k tomu, že se jedná o psa jeho babičky. Pokud mu nedochází, do jak nepříjemné situace se vinou jejich psa dostáváš, řekni mu to na rovinu. Pověz mu, že chování psa je pro tebe zcela nepřijatelné, že jsi od něj poškrábaná, máš špinavé oblečení a je ti to celkově velmi nepříjemné, ale nedokážeš si s tím sama poradit.
Zdůrazni, že ti záleží na vašem kamarádství a chceš se s ním dál vídat, ale potřebovala bys od něj pomoci. Určitě i tvému kamarádovi záleží na tom, aby vaše přátelství pokračovalo a bude se snažit najít řešení. Například začne psa někam zavírat, když tam budeš právě na návštěvě, bude ho víc hlídat, nebo se začnete v kritickém období scházet někde jinde.
Rozhodně se ale neboj říct kamarádovi, že tě to trápí.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

moc oceňuji, že máš starost o kamarádku a všímáš si, že je možná něco v nepořádku. Připadá Ti, že má syndrom vyhoření a ptáš se, jak to máš vyřešit. Tvůj dotaz je opravdu krátký, jak sama píšeš, neuvádíš detaily o tom, co se s Tvou kamarádkou děje, proč si myslíš, že by mohla mít syndrom vyhoření. Přesto se pokusím odpovědět Ti alespoň obecně.

Důležité je, jestli sama Tvá kamarádka si uvědomuje, že má nějaké potíže a zda s nimi vůbec pomoci chce. Tvým úkolem může být podporovat ji, nabídnout jí prostor pro svěření toho, co prožívá. Pokud Tě o pomoc přímo nepožádala, můžeš ji oslovit a říct jí, čeho si všímáš a že máš o ni obavu a ráda bys jí pomohla. Je na kamarádce, jak zareaguje, zda pomoc přijme a bude o tom chtít mluvit.

Pokud ano, můžeš se jí zeptat, co by od Tebe potřebovala anebo jí můžeš dát kontakt na naši linku či ji rovnou povzbudit, aby vyhledala pomoc psychologa nebo psycholožky (někdy bývají ve škole). Pokud by o tom prozatím mluvit nechtěla, neměla by zájem o pomoc, je to v pořádku, má právo se takto rozhodnout. Můžeš jí nabídnout, že kdyby změnila názor, jsi tady pro ni a může se Ti svěřit. Někdy může ten správný čas přijít později.

Držíme Tobě i Tvé kamarádce palce.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým nepříjemným pocitem, který prožíváš v souvislosti s jednou spolužačkou. Ptáš se jak pomoci tomu, abys tento nepříjemný pocit nemusela vnímat. Vnímám, že chování této dívky v tobě způsobilo nějakou hodně nepříjemnou zkušenost, která vzbudila úzkost a ta se ti vrací. Zkus si proto najít různé techniky, jak pracovat s emocemi. Třeba relaxační nebo meditační techniky, techniky práce s dechem, tělesných cvičení, které ti pomohou odvést pozornost k něčemu, co je pro tebe příjemné. Můžeš zkusit o tom, co tě v souvislosti s touto dívkou trápí, také promluvit třeba s vaším školním psychologem. A porozumět tomu z jakého důvodu vzpomínky na tuto dívku v tobě vyvolávají takové pocity. I to bývá úlevné, když lépe porozumíš souvislostem toho, co se ti děje. Můžeš si pak lépe vytvořit odstup od toho a nebrat to tak vážně. A lépe odvádět pozornost k jiným věcem. Třeba zájmům, přátelům, tomu, co máš jiného ráda, co ráda děláš. Zkus překonávat nepříjemné pocity třeba pohybem, sportem nebo jinou aktivitou. Zkus zavolat někomu, komu důvěřuješ, nebo se zaměřit na nějaký svůj koníček. Držím ti palce, poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

nevím, jestli jsem správně pochopila, co se vlastně stalo a v čem nevíš, co dělat. Jestli ses k holkám z házené opravdu nechovala hezky, bylo by dobré se třeba omluvit. Zároveň si ale z Tvé zprávy nejsem jistá, na čí straně vlastně byla chyba.

V tom, jak se chovat k ostatním, nám může pomoct představa, že jsme na jejich místě a jak by se nám líbilo, kdyby se k nám někdo choval tak, jako my k němu. Jestli sama nevíš, cos udělala špatně, můžeš požádat trenérku, aby Ti poradila. Věřím, že když jí upřímně řekneš, že si nevíš rady v tom, jak se k holkám chovat, mohla by Ti poradit.

Pokud nevíš, co s tím, že Ti rodiče zakázali bavit se s nejlepší kamarádkou, stojí za to si s nimi o tom upřímně promluvit. Zeptat se jich, proč Ti to zakázali, dát jim najevo, že je to Tvoje nejlepší kamarádka a chybí Ti, zkusit se s nimi domluvit na tom, za jakých podmínek by byli ochotni svůj zákaz zrušit. Píšeš taky, že si Tě nejlepší kamarádka zablokovala - nerozumím moc tomu, proč k tomu došlo, ale přijde mi důležité si s kamarádkou o tom promluvit, až budeš mít příležitost a vyjasnit si, jak to obě teď spolu máte.

Přejeme Ti, ať se to vše brzy dá do pořádku.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se Alíkovi svěřuješ. Zmiňuješ hned několik situací, ve kterých se k Tobě Tvá kamarádka zachovala nepěkně. Nepíšeš ale, s čím konkrétně potřebuješ pomoci. Zkusím Ti tak napsat, jak celé situaci rozumím já.

Z Tvých řádků vnímám, že bys potřebovala, aby Ti Tvá kamarádka více naslouchala. Aby na Tebe nezvyšovala hlas a dokázala najít pochopení pro to, co v určitých chvílích potřebuješ ty, nejen ona sama. Také se Ti nelíbí, jaké oslovení pro Tebe v určitých chvílích používá. A to, že shazuje důležitost Tvých slov a označuje je za trapné. Je pochopitelné, že se Ti takové chování nezamlouvá. A myslím, že většině lidí by vadilo, pokud by se k nim kamarád takto choval. Vidím, že se jí to snažíš dávat v určitých momentech najevo, ze strany dívky však nepřichází pochopení.

Chápu, že přemýšlíš, zda dívku nazývat svou kamarádkou, a uvažuješ o tom, zda se s ní dál bavit. Máš ale strach jí to říct. Kamarádství by nemělo vycházet z toho, že se vaše rodiče dlouho znají. Kamarádka by měla být osoba, se kterou se cítíme příjemně a prožíváme s ní radostné chvíle. Zároveň jí důvěřujeme a dokážeme se na ni obrátit i v těžkých chvílích.

Chápu, že čas, kdy jste spolu, Ti přináší hodně nepříjemných okamžiků. Myslím, že by o tom, jak se v její přítomnosti cítíš a co vše Ti dělá, měli vědět Tví rodiče. Zkus najít klidnou chvíli a svěřit se jim. Můžeš jim také říct, že si nepřeješ plánování dalších návštěv s touto dívkou a proč.

Můžeš se také rozhodnout, že dáš přátelství ještě šanci, např. najít chvíli, kdy budete spolu pouze samy dvě, a požádat ji, aby Tě vyslechla a popsat, jak Tě její chování zraňuje. Také by mohlo pomoci jí sdělit, co by sis přála, aby se ve vašem kamarádském vztahu změnilo. Je možné, že kamarádka po společném rozhovoru pochopí, co Ti není příjemné a své chování změní. Můžeš se ji dále zeptat, co ji vede k tomu, aby se k Tobě chovala nepěkně. A zjistit, jestli je něco, co by i ona sama ve vašem přátelství potřebovala jinak.

Je možné, že společný rozhovor by mohl vaše přátelství upevnit. Ale také se může stát, že rozhovor s rodiči a kamarádkou nic nezmění, pak je na místě svěřit se v Tvém okolí někomu dalšímu dospělému, komu důvěřuješ a kdo Tě zná. Spolu pak můžete vymyslet další možnosti, co by se dalo dělat.

Přejeme Ti pěkný zbytek léta,

Modrá linka

Ahoj Andy,

obdivuji Tě za to, jakou energii vkládáš do hledání přátel. Vnímám, že se opravdu hodně snažíš. Už jsi toho vyzkoušel hodně a musím přiznat, že mě další cesty, jak přátele hledat nenapadají. Myslím, že je dobře, že sis dokázal najít klub, ve kterém trávíš volný čas, a kde jsi narazil na lidi, kteří Ti rozumí.

Píšeš o tom, že máš 2 kamarády. Rád bys měl ale alespoň 1 kamaráda, se kterým by sis byl hodně blízký. Říkám si, jak to přátelství mezi vámi nyní vypadá? Zda Tvoji přátele vědí o tom, že toužíš po nějakém pevnějším přátelském vztahu? Napadá mě, že by ses jim mohl se svými pocity svěřit. Sdílet to, jak se cítíme, mnohdy pomáhá naše přátelství prohloubit a utužit. Zmiňuješ také, že Tvoji přátelé často tráví čas s jinými kamarády a ty se pak cítíš sám. Můžeš se tak zkusit kamarádů zeptat, zda by Tě se svými přáteli seznámili a mohli byste tak vyrazit ven všichni společně. Zároveň bys tak mohl získat nové známé.

Trápí Tě, že když už si nějaké přátele najdeš, po čase Ti přestanou odpovídat nebo sníží frekvenci svých odpovědí. Nevím sice, jak se na přátelství dívají lidé, se kterými si píšeš, ale někteří ale preferují určitý prostor a čas sami pro sebe a pro své jiné aktivity. To je vlastně na přátelství často to hezké - i když například nejsme s daným člověkem v každodenním kontaktu, víme, že tu pro nás přítel bude v těžkých i radostných chvílích. Je však důležité dát v rámci přátelství druhému člověku určitou volnost. Z tvých řádků vnímám, že Ti samota nevyhovuje. I tak si říkám, že bys i ty sám mohl zkusit využít čas o samotě pro čtení nebo aktivity, které Tě baví a naplňují.

Zmiňuješ také, že se kamarádům snažíš přizpůsobovat. I to může být tzv. kámen úrazu. Přátelství je i o vzájemném obohacování. Je fajn, když lidé mají různé dary, schopnosti a znalosti, a při komunikaci si je vyměňují. Pokud někdo, i s pochopitelným úmyslem, přestane být svůj, ale jen se přizpůsobuje, může to být nudné nebo dokonce nepříjemné. Přijde mi super, že děláš atletiku, hraješ na klavír, není to samozřejmé. Věřím, že, když se dál budeš věnovat svým zájmům, zjišťovat třeba zajímavosti o sportovcích, hudebnících, jejichž skladby hraješ, a věcí kolem těchto dvou koníčků, někdo z okolí to postupem času ocení.

Mrzí mě, že se Ti nedostává pochopení od Tvých spolužáků, a že jsi ze strany dívky, která měla být Tvou kamarádkou, vystaven posměchu. Určitě není pěkné, že si spolužáci posílají Tvé upravené fotky a smějí se tomu. To by se dít nemělo. V takové chvíli je na místě, zkusit se s tím, jak se k Tobě spolužáci chovají, svěřit někomu dospělému. Je super, že už ses zkusil svěřit mamce, je mi líto, žes u ní nenašel pochopení. Co třeba zkusit se svěřit i pracovnicím v klubu, oblíbené paní učitelce nebo školní psycholožce, pokud u Vás ve škole působí. Říkám si, že psycholožka by Ti zároveň mohla pomoci v dalším hledání přátel. Například v nácviku toho, jak druhé oslovit a jak si nově navázaná přátelství déle udržet. Zkus tak tuto možnost zvážit (případně lze, za pomoci rodičů, vyhledat i psychoterapeuta působícího mimo školu).

Moc bych Ti přála, abys dokázal najít svou spřízněnou duši, se kterou navážete takové přátelství, po kterém toužíš.

Přejeme Ti jen to dobré,

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě kolektiv ve třídě vyčlenil kvůli tomu, že jsi z vesnice. Píšeš, že se cítíš jako někdo, kdo k nim nepatří. Rozumím, že to může být velmi nepříjemné a vzbuzovat hodně vzteku. Popisuješ že, legraci z toho, že žiješ na vesnici si dokonce dělal i učitel. A to pak ovlivnilo i další osoby ve tvé třídě. Rozhodně to není správné chování ze strany toho učitele. A je moc dobře, že na škole již nepůsobí, pokud je schopný takového chování vůči žákům, tak tam nepatří. Také vnímám, že ses několikrát postavila za sebe a ozvala se s tím, že ti způsob jakým s tebou někdo jedná vadí. To je moc dobře a určitě tě v tom chci podpořit. Ptáš se jak to máš udělat, aby ses začlenila mezi ostatní. Být z vesnice rozhodně není žádný handicap a naopak to může rozvíjet mnoho schopností a stránek člověka, které nenajdeš ve městě. Nicméně tvoje zkušenost je nyní taková, že z nějakého důvodu tě to z kolektivu vyčleňuje. Pro lepší porozumění bude dobré přijít na to, co by to mohlo být. Třeba je to tím, že nemůžeš jezdit na společné akce nebo trávíš málo času na mimoškolních aktivitách? Nebo druzí mají pocit, že neznáš podobné věci jako oni, že se třeba ve městě hůř orientuješ? Nebo jsi pro ně méně sebejistá. Oblékáš se jiným způsobem a tak podobně. Zkus se nějaké své kamarádky zeptat, co si o tom myslí, aby ti to řekla ona svýma očima. Třeba je v tom ještě i něco dalšího než pouze to, že jsi z vesnice. Třeba máš v povaze tendenci si držet odstup od druhých, jsi méně důvěřivá či sebejistá mezi druhými. Což není žádná chyba. Prostě to jsou tvé vlastnosti. Doporučuji ti proto jako první krok najít způsob jak tomu, co v tom je, když se cítíš nezačleněná a odmítaná v kolektivu. Třeba ty sama skrytě s vesnicí nejsi spokojená a vadí ti to, že žiješ odděleně od většiny vrstevníků. Dřív ti to nevadilo ale nyní, když jsou pro tebe vrstevníci důležití, tak se to naplno ukazuje. Zkus si proto o tom nejdříve promluvit, jak s kamarády, tak třeba s někým dospělým, kdo tě zná. Lépe tomu porozumíš „ z čeho se tvoje vztahy s vrstevníky skládají“ a pak lépe najdeš cesty, jak se s druhými propojit. Určitě je to něco, v čem můžeš být aktivní a najít si vlastní cestu. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že se cítíš sama. Ve škole máš dva kamarády, ale nemají na Tebe tolik času. Radši bys teď byla víc v ženském kolektivu, ale přijde Ti, že Tě holky jen využívají. Máš jiné zájmy než ostatní holky.

Nedivím se, že Ti je z toho smutno. Je mi to líto. Nezasloužíš si, abys byla bez přátel. Během dospívání mohou být kamarádské vztahy různě bouřlivé, měnit se, vznikat a zase zanikat. Jak píšeš, souvisí to i se zájmy a aktivitami, které ráda děláš, když máš volno. Říkám si, jaké jsou vlastně ty Tvoje? Můžeš si je všechny sepsat na papír, i ty, které Tě jen lákají. Dalo by se začít chodit na nějaký kroužek ve vašem okolí? Tam bys měla možnost potkat někoho úplně nového, koho baví podobné věci. To pak jde seznamování o mnoho snáz. Zkus zapřemýšlet, třeba i s rodiči, jaký kroužek by to mohl být. Kamarády nemusíme najít jen skrze školu, ale i při jiných příležitostech. Možná máš nějakou kamarádku/známou z dřívější doby, třeba z dětství a měla bys chuť se jí ozvat. Možná máš sourozence/sestřenice, ke kterým se dá někdy přidat do party a něco podniknout. Kamarádství dá někdy vlastně „hodně práce“, když se o druhého upřímně zajímáš, udržujete kontakt, vymýšlíte, co spolu podniknete. Ale jedině tak může kamarádství vznikat a hlavně se udržovat. Je to taky hodně o štěstí, na koho narazíme a zrovna nám dobře sedne a taky o trpělivosti, pokud se zrovna „nic neděje“. Zní to ale, že jsi otevřená novým kamarádstvím a to je moc dobrý první krok. Přejeme, abys brzy našla kamarádku/dky, se kterými Ti bude hezky. Neboj se taky víc oslovit své dva kamarády, které už máš, a trávit s nimi víc času, popovídat, co Tě trápí, věřím, že Tě podpoří a možná budou mít další nápady.

Ještě fajn prázdniny přeje
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že jsi zažila posměch a odsouzení od spolužáků kvůli tomu, že sleduješ určitý typ žánru. Nepíšeš o jaký typ žánru jde, a proto je teď těžší si představit co vyjadřuje a na co mohli spolužáci v tom chování vůči tobě narážet. Bylo by to nyní pro posouzení tvé situace lepší vědět jakého tématu se to týká. Na druhou stranu, to, co popisuješ, mluví o tom, že zažíváš posměch za něco, co jsi ty sama, co tě baví, přitahuje, líbí se ti to. A to rozhodně není dobrá zkušenost a druzí by tě v tom měli brát takovou jaká jsi. Rozumím tomu, že máš nyní strach dávat své zaměření víc najevo a raději ses před druhými v tomto uzavřela. Zkus vnímat jak ti je, jak se cítíš ve chvíli, kdy jsi mimo svůj kraj a tedy nemáš už takové zábrany své zaměření ukázat. Vnímej tyto chvíle, kdy jsi nejspíš sama sebou, jak píšeš. Pomůže ti to lépe čelit tomu odsuzování v místě, kde jsou tví spolužáci. A třeba nakonec ten strach překonáš a budeš bez zábran i přes negativní postoje druhých svoji zálibu ukazovat. A třeba nakonec to druzí budou také vnímat jinýma očima , uvidí, že si za tím stojíš a že to jsi ty sama. A nakonec tě v tom budou brát takovou jaká jsi. Důležité je aby ty sama jsi o tom byla přesvědčená a viděla v tom pro sebe smysl. To je základ k tomu, aby to tak mohlo vnímat i naše okolí. Vztahy, ve kterých musíš skrývat svoje pravé já, kde musíš hrát něco, co ve skutečnosti nejsi, nejsou tak cenné, jako ty, kde si můžeš dovolit být naplno tím, co opravdu jsi. Rozhodni se, kde chceš prostě hrát hru a přizpůsobit se názoru okolí, z důvodu, abys měla klid a nemusela být stále v napětí a pak kde jsou vztahy, kde se můžeš otevřít a uvolnit a ukázat svou tvář se vším, co k ní patří. A z těchto vztahů čerpej sílu a do nich dávej svou energii. Ostatní vztahy zkus vnímat prostě jen jako doprovod k místu, kde chodíš do školy a kde žiješ. Takových máme každý ve svém životě mnoho. A jen některé jsou ty opravdu cenné, které stojí za naší pozornost. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s několika dotazy. Ty první dva, kdy tě zajímá zda-li jsou normální určité příznaky, které pozoruješ u svých prsou, by ti lépe zodpověděl někdo ze zdravotní oblasti. Ale popisuješ, že o všem ví tvoje máma, která považuje za normální známku vývoje a ujišťuje tě, že můžeš být v klidu. Dokonce to měla ona ve svém vývoji podobné. Našla sis nějaké informace na internetu, které tě také v podstatě ujistily, že jde o běžný projev vývoje těla dívky. Zkus o svých obavách s mámou promluvit a vnímej, co bys potřebovala, aby tvé obavy se zmírnily a z čeho skutečně to jsou obavy. Myslím si ale že své mámě můžeš důvěřovat. Je důležité, že o tom ví. Pokud bys i nadále měla obavy, že se děje něco, co nevnímáš jako běžný průběh vývoje, můžete se poradit s dětským lékařem.
Pak tu byl tvůj další dotaz ohledně toho, jak najít opět velkou partu kamarádek. Parta se ti nedávno rozpadla, hlavní kamarádka se změnila a už váš vztah není to, co býval. V partě ti zbyly dvě kamarádky, které jsou sice fajn ale tobě v té skupině něco chybí a ráda bys proto partu rozšířila o nové osoby. Nevíš ale kde a jak tyto osoby hledat. Hledání přátel do party může být něco, co potřebuje více času. Nejlépe se hledají přátele tam, kde vás spojují stejné zájmy, tedy ve škole, kroužku, na táboře a pod. A určitě je dobré, když s každým tím kamarádem ti je dobře i samostatně. Proto zkus začít s přátelstvími ve dvou a teprve postupně vytvářet větší partu a sdružovat víc lidí dohromady. Mohou nové kamarádky přivést i ty dvě dívky, které již v tvé partě jsou. Můžeš se zajímat o to, jaké kamarády vlastně mají dál ony a domluvit se na tom, že to zkusíte propojit. Zkoušej navazovat ty individuální přátelství. Psát si a potkávat se s novými lidmi. A postupně se to ukáže, zda-li patříte k sobě i v rámci větší skupiny. Není to vždy jednoduché, aby si spolu rozumělo více lidí v rámci skupiny. A také s tím, jak jste starší, tak jsou vaše vztahy složitější a už nevystačíte s tím, co vás spojovalo v mladším věku. I to vezmi v úvahu. Vyvíjíte se a je normální, že si s některými lidmi přestaneš a s některými naopak začneš rozumět. Važ si svých kamarádek, každé, se kterou si rozumíš. Větší partu pak dávej dohromady postupně a určitě ne, za každou cenu. Protože to by se pak stejně nakonec ukázalo, že nefunguje. Vnímej, co vás spojuje a co si jako skupina přejete společně dělat a podle toho lépe poznáš, které osoby do tvé party zapadnou a které ne. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že s tebou nikdo nechce kamarádit, přestože jsi milá. Nejspíš bys ráda poznala z jakého důvodu to tak je? Vím toho o tvém problému jen málo, a tak ti mohu dát pouze obecnou odpověď. Je možné, že s tebou nikdo nekamarádí protože zároveň můžeš být třeba uzavřená. Nebo je ve tvém chování vůči druhým něco dalšího, co si ty sama neuvědomuješ ale druzí si myslí, že o kamarádství nestojíš. Třeba jsi stydlivá a vyhýbáš se kontaktu, bojíš se komunikovat nebo můžeš mít pocit, že nemáš druhým co říci. Nebo za tím může stát tvůj pocit, že nejsi taková jako ostatní. To, jak k nám přistupují druzí se vždy spojuje s tím, jak přijímáme a vnímáme mi sami sebe. A v tom sebepřijetí a vztahu sama k sobě, tam to začíná. Proto bych ti doporučila se nejdříve zamyslet nad tím, jak bereš ty sama sebe. Jaký máš k sobě vztah a jak se cítíš ty sama mezi druhými. Zkus si o tom s někým, ke komu máš důvěru, popovídat. Třeba s nějakou blízkou kamarádkou. Zeptej se jí na její názor na to, co by mohla být příčina toho, když s tebou nechtějí jiné děti kamarádit. Zkus také vnímat, jestli na některých místech, třeba na táboře nebo na kroužku, to je jiné než ve třídě. Možná jsi mimo školu víc uvolněná a víc sama sebou. Což vždy přitahuje více kamarádů. Zkus pozorovat to, jak se na jakém místě a v jaké situaci sama cítíš a jestli pak máš víc nebo míň kamarádů. Základ přátelství je to, abys byla sama sebou, dělala to, co máš ráda a co tě zajímá, byla uvolněná a nemusela dělat věci jinak, než chceš jen proto, abys měla kamarády. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika.

Zdravíme z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se na nás obracíš. Rád bys měl někoho, s kým by ses mohl bavit a kamarádit. I přes Tvou snahu se Ti nedaří kamarády nalézt a ptáš se nás, jak na to.
Chtěla bych Tě ocenit za to, že se v hledání přátel nevzdáváš, snažíš se být na všechny milý a hledáš různé cesty, jak si kamarády najít. Věřím, že to musí být náročné, pokud Ti lidé ve Tvém okolí dávají najevo nezájem. Je určitě těžké nemít nikoho, s kým bys mohl sdílet své starosti a radosti, s kým by sis mohl promluvit. Proto bych Ti přála, abys ve své snaze dál setrval a naději neztrácel. Nikdy není pozdě na to si nové přátele najít.
Nevím, co všechno už jsi zkoušel, a jaké způsoby hledání přátel v Tvém případě nefungovaly. Pokusím se Ti ale napsat některé možnosti, jak si přátele najít, které mě nyní napadají.
Říkám si, co Tě tak baví? Jestli máš například nějaký koníček? Něco, pro co se dokážeš nadchnout? Ať už hraní her na počítači, čtení knih, hraní na hudební nástroj, sport... Přátele často spojují právě společné záliby, je tak dobré hledat právě takové lidi, kteří mají rádi podobné věci, jako Ty sám. Povídání o tom, co máte společně rádi, Ti může konverzaci s druhými lidmi usnadnit. Se začátkem školního roku vždy existuje možnost zapsat se do spousty zájmových kroužků. Zkus tak najít ten, co by Tě bavil, a navázat tak skrze oblíbenou věc řeč s lidmi z kroužku.
Aktuálně je léto, prázdniny, spousta dětí tak chodí ven na hřiště nebo na koupaliště. To jsou místa, kde můžeš zkusit ostatní děti i Ty sám oslovit, společně se pobavit například o tom, jak trávíte prázdniny. Psal jsi, že se snažíš být na druhé milý. Věřím, že pokud s tímto přístupem nové lidi oslovíš, může se Ti podařit s nimi přátelství navázat. Zároveň existuje možnost i různých táborů či příměstských táborů, kde můžeš také potkat zcela nové lidi a skamarádit se tak s nimi. Není pozdě se na některý z nich zapsat. Zkus tak tuto variantu probrat s rodiči a poprosit je, zda byste společně vhodný tábor mohli vyhledat.
V některých městech také existují takzvaná nízkoprahová zařízení pro děti a mladistvé, která nabízejí dětem možnost, jak vhodně trávit volný čas. Zkus se tak podívat, zda ve svém okolí některé zařízení tohoto typu máš - i to je místo, kde lze potkat nové přátele.
Poradnu Sluníčko sice neznám, pokud by ses ale potřeboval s někým pobavit o tom, co Tě trápí nebo bys chtěl více dopodrobna probrat, jak si zkusit najít přátele, jsme Ti k dispozici i my na Modré lince, ať už na e-mailu, chatu nebo telefonu www.modralinka.cz

Přejeme Ti jen to dobré,

Modrá linka

Milý pisateli,

obracíš se na poradnu s tím, že máš konflikt se svým kamarádem, který se přenáší i do komunikace po instagramu. Tak jak to popisuješ, tak to přímo jako kyberšikanu nevnímám. Jde o situaci, která se mezi tebou a kamarádem vyhrotila. Máte spor kvůli dívce a ten spor přešel do přímého vyhrožování tím, že ti kamarád ublíží až tě potká. Je možné, že jde o slovní výhružky. A jeho reakci na tvou poznámku. Doporučila bych ti to nyní nechat být. Nehrotit to dále, neposílat další poznámky nebo reakce na jeho vyhrožování. Jste nyní každý jinde na prázdninách a tak je tu možnost, že se to vše samo zklidní. Pokud by ti i nadále vyhrožoval nebo posílal na instagram nějaké tebe znehodnocující fotky či vyjádření, pak by šlo o kyberšikanu. A pak by bylo nejlepší ten kontakt na nějaký čas prostě zablokovat a ignorovat. Pokud by to přetrvávalo, tak pak by bylo lepší se jít poradit s někým ve škole, kdo zná tebe i jeho. Třeba s vašim třídním učitelem nebo výchovným poradcem. Ten by mu mohl domluvit aby toho nechal. Ale teď spíš zkus využít čas prázdnin, kdy se nepotkáváte. Máte každý jiné zájmy, jste každý jinde. Třeba to napomůže tomu, aby se situace přirozeně zklidnila. V případě, že nezklidní můžeš se když tak ozvat opět na poradnu. Nebo můžeš napsat na nějaký chat pro děti, kde ti s tímto tématem pomohou. Např. na chat Centra Locika. Ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Můžeš se na něj obrátit s jakýmkoliv tématem, který tě trápí. Jsou zde poradci pro děti, se kterými můžeš o tom podrobně psát a najít spolu i možné řešení té situace. Tak ti v tom držím palce aby se vše brzy uklidnilo a bylo ti v tom opět dobře. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Svěřuješ se poradně s tím, že máte ve třídě kluka, který je sice milý ale má způsob chování, který vám zřejmě vadí. Píšeš, že „dolejzá“. Asi by bylo dobré víc napsat o tom, co to znamená, jak se to projevuje a jaké to je pro vás. Je možné, že to je způsob jakým navazuje kontakt a jinak to neumí. Třeba je prostě neobratný v tom, jak se bavit s druhými. Nebo je to jeho způsob jakým získává pozornost a přízeň druhých. Zkus sama u sebe pozorovat v čem ti to vadí a jaké chování z jeho strany by ti přišlo lepší. A třeba mu to pak zkus říci. Je možné, že si to neuvědomuje, že jeho chování druhým vadí. Píšeš, že je jinak milý, tak je možné, že jeho chování zbytečně u druhých vyvolává nepříjemné pocity a jsou vůči němu odtažití. A má pak méně kamarádu než by mohl mít. Bude dobře, když ho na to, co je vám nepříjemné přátelsky upozorníte. Třeba se pak naučí dělat to jinak, což bude lepší pro něj i pro vás. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj Evivo,

chápu, že by ses ráda snadněji seznamovala. Nemůžeme se však od základu změnit, pokud jsme introverti, extroverti se z nás nestanou. Pokud jde o seznamování, můžeš postupně získávat zkušenosti a učit se více komunikovat. Pro začátek ale není vůbec špatně, když ostatní přijdou za Tebou. Toho klidně využij. Bývá nápomocné dát svůj zájem najevo – úsměvem, milým chováním a klidně i tím, že to řekneš. Můžeš ostatním říct, že jsi introvert a je pro Tebe seznamování těžké, ale že stojíš o to se s nimi lépe poznat. Také Tě chci podpořit, abys o tom, s čím se trápíš, mluvila třeba s rodiči, pokud jim věříš, s kamarádkami, jestli už nějaké máš nebo třeba školní psycholožkou (psychologem), jestliže na škole máte. I to pomáhá.

Hezké prázdniny plné setkávání Ti přeje
Modrá linka.