Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se nám, prostřednictvím Alíka, svěřuješ. Začala ses sebepoškozovat, tušíš, že to není správné a chtěla bys s tím přestat.
Chci Tě ocenit za to, že ses rozhodla napsat si o pomoc a že hledáš způsoby, jak se sebepoškozováním skoncovat v jeho počátku. Čím déle totiž trvá, tím náročnější je s ním skončit.

Píšeš, že poprvé, když ses řízla, se jednalo o pouhý omyl. Zalíbilo se Ti to, a během téhož dne jsi cítila nutkání se opět říznout. Přemýšlím teď nad tím, co v Tobě toto nutkání probouzí? U každého, kdo se s podobným problémem potýká, je to trochu jinak. Někomu sebepoškozování přináší úlevu od psychické bolesti, kterou zažívá. Někomu přináší potěšení, když vidí, jak se do jeho těla různé předměty zarývají. Můžeš se tak zkusit zamyslet, jak to ty sama máš, co je tím důvodem, proč v ubližování si pokračuješ. Pokud rozklíčuješ, co Ti sebepoškozování přináší, může Ti to pomoci najít jiné, zdravější způsoby, jak chtěného pocitu docílit.

Doporučím Ti, aby sis stáhla Aplikaci Nepanikař, ve které najdeš užitečné tipy, jak chuti ublížit si odolat. Další tipy nalezneš také na stránce Opatruj.se (https://www.opatruj.se/dusevni-zdravi/self-harm-and-suicide).

Někdy je ale náročné touhu si ublížit potlačit pouze vlastními silami. Je dobré mít někoho, na koho se v takové chvíli můžeš obrátit, komu se můžeš svěřit, kdo Ti bude oporou. Zkus se tak zamyslet, zda máš ve svém okolí takovou osobu, které bys důvěřovala a mohla s ní své nutkání si ublížit probrat. Ať už by to byl některý z rodičů, nebo někdo jiný z rodiny. Popřípadě oblíbená paní učitelka nebo školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru a odvahu, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš o sebepoškozování, ke kterému cítíš v tyto dny nutkání. Chceš poradit, co dělat, aby Tě to nepokoušelo dál.

Je moc dobře, že ses rozhodl na to nebýt sám, zasloužíš si v tom podporu. Říkám si, co se změnilo, co je jinak, že teď je pro Tebe sebepoškozování něco aktuálního? Je mi líto, pokud se teď nastřádalo možná víc věcí nebo tíživých pocitů, které je náročné zvládnout. Sebepoškozování není dlouhodobé řešení a úleva, kterou může přinášet, bývá na pár chvil. Je fajn, že hledáš jiné cesty.

Možná znáš aplikaci Nepanikař, kterou můžeš zapnout při chvílích, kdy je potřeba nutkání překlenout – nabídne Ti dechová cvičení a jiná jednoduchá cvičení a možnosti, které Ti pomohou odklonit myšlenky a tak přečkat toto období, které bývá nejintenzivnější prvních pár desítek minut. Někomu dělá o trochu lépe něco povzbuzujícího, třeba dynamický pohyb, rychlá chůze, změna prostředí, něco k jídlu nebo k pití. Někdo se potřebuje naopak zklidnit relaxačními metodami, pustit si klidnou hudbu, dát si teplou sprchu, odpočinout si pod dekou. Někomu pomůže mluvení – za někým jde, někomu zavolá (třeba i na krizové linky) anebo vypíše vše, co potřebuje, do deníku. Možností je více a je na Tobě si zkusit, co Ti vyhovuje, co Ti alespoň trochu uleví. Nechtěj od sebe velké kroky a změny hned od začátku, chce to čas.

Taky přemýšlím, jak jsi to dělal, že jsi to předtím zvládal bez sebepoškozování? Co Ti pomáhalo přečkat těžší chvíle? Jak Ti šlo být s pocity i myšlenkami, které byly náročné? Zkus se chvíli zamyslet, co to v minulosti bylo…a jestli by něco z toho nešlo zkusit i teď. Možná máš někoho blízkého v rodině/mezi kamarády, se kterým by se dalo strávit čas, třeba se mu/jí i svěřit s tím, co teď zažíváš. Možná máš rád chození ven, děláš nějaký sport, máš nějaký koníček, který jde jít dělat/vrátit se k němu. Jsme Ti i k dispozici pro podrobnější povídání na chatu nebo telefonu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) nebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) – nemusíš v tom být sám.

Držíme palce, ať můžeš mít zase brzy hezčí dny.

Modrá linka

Ahoj, rozhodně to není hloupá otázka. Naopak, je super, že se zajímáš o to, jak věci fungují, a umíš se zeptat, když něčemu nerozumíš.

Co se týče pojmu „umělá prsa“, obvykle se tím myslí „prsa s implantáty“. Implantát je umístěn v prsu pod kůží, vrstvou tuku a mléčnými žlázami (viz obrázek).

Umístění takového implantátu se lidově nazývá „plastika prsou“. Tato operace ale nemusí zahrnovat jen implantát, ale i další úkony, třeba odebrání části kůže či tkáně. Nejčastěji jde o operaci u žen, ale zákrok se může provést i u mužů.

Cílem plastické operace prsou je nejčastěji změna vzhledu: tedy zvětšení, zmenšení, případně úprava tvaru prsou. Lidé takovou operaci podstupují operaci z estetických i jiných (např. zdravotních) důvodů.

Co se týče toho, jak umělá prsa poznat, asi není žádný návod, který by stoprocentně fungoval. Obecně se ale dá říci, že některá umělá prsa mohou působit „neobvykle“ vzhledem ke zbytku postavy.

To je skvělá otázka, protože vypadá jednoduše a přitom naráží na opravdu zajímavé a důležité koncepty.
Předně si ukážeme, že otázka proč má dva možné významy: „z jakého důvodu“ a „za jakým účelem“. Často mezi nimi není velký rozdíl. Proč má auto volant? Abychom mohli měnit směr jízdy. Důvod i účel jsou stejné. Ale u otázky „Proč tyhle hodiny ukazují špatný čas?“ může být účel i důvod jiný. Nebo dokonce účel být nemusí, pouze důvod.
To je i základní odpověď na tvou otázku. Když se lidské embryo vyvíjí v těle matky, během prvních týdnů se buňky rozdělují velmi rychle a vytvářejí základy lidského těla. Zpočátku se embryo chlapců i dívek vyvíjí stejně, a teprve kolem šestého týdne lze najít první rozdíly.
Dalo by se říci, že pro tělo je výhodné mít co nejvíce stavebních prvků stejných. A tak je výhodnější vyrobit bradavky u mužů i u žen, přestože jen u žen budou mít svou funkci a umožňí případně – když na to přijde řada – kojení.
Jinými slovy: proč mají muži bradavky? Protože ženy potřebují bradavky, a bylo jednodušší dát je i mužům, protože ničemu nepřekážely

Ahoj z Modré linky,

stal se Ti úraz kvůli kterému máš nyní jizvu na ruce. Stydíš se za ni a máš tendence celou ruku schovávat. Když na jizvu koukáš, je Ti do breku, nechceš ji na sobě.

Vnímám, že je pro Tebe těžké svou jizvu přijmout. Někdy na svém těle máme něco, co se nám nelíbí, za co se stydíme. A byli bychom nejraději, kdyby to šlo ihned odstranit. To je celkem normální, domnívám se, že takovou věc by na sobě našel téměř každý. Někdy však okamžité odstranění nelibé věci není možné. Proto mám potřebu Ti říct, že je důležité naučit se přijmout sebe samotné takové, jací jsme. I s různými vadami na kráse. I když Ti jizva může připadat veliká, stále je to celkem poměrně malá část Tvého celého těla. Je důležité připomínat si i to, co na sobě naopak máme rádi. Můžeš si tak každý den zkusit říct, co se Ti na Tvém těle líbí.

Z toho, co píšeš, je vidět, že se o svou jizvu opravdu pečlivě staráš. To je určitě moc důležité. Je dobře, že o sebe takto dbáš. Tím i napomáháš regeneraci kůže a přispíváš k možnému zahojení jizvy. Pokud by to v Tvém případě bylo možné, napadá mě, že existují možnosti odstranění či alespoň lepšího zahojení jizev, prostřednictvím laserové úpravy. Kdybys o podobnou kosmetickou úpravu měla zájem, bylo by na místě obrátit se na praktického či kožního lékaře a zkusit to s ním probrat.

Přemýšlím proto o tom, zda ses s tím, jak moc Tě jizva trápí, někomu svěřila? Pokud ne, zvaž svěření se se svými pocity například některému ze svých rodičů, kteří by Ti případně mohli pomoci vyhledat i příslušného doktora pro posouzení Tvé jizvy.

Píšeš také o strejdovi, který o úrazu neví. Máš obavy, co by na jizvu říkal, kdyby ji zahlédl. Napadá mě, že své obavy ze strejdovi reakce můžeš snížit i tak, že s ním okolnosti vzniku jizvy budeš sdílet. Třeba Tě jeho reakce v pozitivním smyslu překvapí.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru a otevřenost, se kterou se nám svěřuješ. Říkám si, že napsat to nemuselo být vůbec jednoduché. Cítíš nutkání se sebepoškozovat, teď v létě by to bylo viditelné, proto to neděláš. Píšeš, že je pro Tebe nejhorší, že se těšíš, až to bude zase možné. Říkám si, že můžeš zažívat možná spoustu protichůdných pocitů – příjemnou představu úlevy, zároveň strach, výčitky a další. A to je docela pochopitelné. Hledala jsi předtím něco rychlého, co Ti přineslo úlevu, když jsi pociťovala možná nepohodu anebo bolest z něčeho, co se Ti děje. Píšeš, že do toho zase spadneš. Chci moc ocenit, že ses k tomu teď aktivně postavila a hledáš pomoc co nejdřív. Udělala jsi něco jinak. A hlavně – už jsi to zvládla neudělat. Zasloužila by sis najít účinnější a dlouhodobější úlevu. Moc bych Ti přála, aby ses mohla s tím, co prožíváš a že míváš chuť se sebepoškodit, svěřit někomu blízkému v Tvém okolí – napadá Tě někdo takový? Rodiče, kamarádka, sourozenci, někdo jiný z rodiny, učitel. Už samotné sdílení bývá úlevné a ostatní Ti můžou pomoci hledat dál pomoc, můžeš se třeba pravidelně setkávat se školní psycholožkou, anebo jinou psychoterapeutkou, abyste spolu mohly hledat dlouhodobou změnu, která by Ti přinesla víc spokojenosti. Není to ostuda o tom začít mluvit, naopak. Existuje taky více strategií, co zkusit, když přijde nutkání si ublížit. Někomu pomáhá to ze sebe dostat ven nějakou aktivitou (většinou když cítíš hněv, nespokojenost, neklid) – můžeš zkusit bouchat do polštáře, dupat, trhat papír, vytancovat se, jinak se dynamicky hýbat, uklízet si pokoj. Možná Ti někdy může být spíš smutno, slabo, to si dopřej třeba teplou koupel, poslouchej uklidňující hudbu, můžeš se namazat voňavým krémem na místech, kde by sis chtěla ublížit, zavolat/napsat kamarádce. Existuje aplikace Nepanikař, která Ti mimo jiné nabídne třeba dechová cvičení. Ať už si vybereš cokoliv ze zmíněného anebo si vymyslíš něco svého, zkus u těchto činností vydržet alespoň 20 minut, chuť si ublížit by měla pak ustupovat. Je možné, že někdy to půjde lépe, někdy hůře, zkus na sebe v tom být laskavá, nevyčítat si to. Jsme Ti k dispozici i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), můžeš na lince/chatu být anonymně s interventem a společně projít to napětí, nutkání, abys snáze přečkala těžké chvíle.

Držíme palce, ať můžeš mít zase hezčí dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

obracíš se na nás s dotazem, jak na prohlídce u lékaře schovat jizvy po sebepoškozování a jak vlastně taková prohlídka vypadá. Také se ptáš, jak se přestat řezat.

Bohužel Ti nedokážu říct, co přesně Tě na prohlídce čeká, jelikož u každého lékaře může prohlídka probíhat zcela odlišně. Je ale velmi pravděpodobné, že po Tobě lékař/ sestřička bude chtít, aby ses svlékla do spodního prádla, aby Tě mohli např. správně zvážit a změřit. Musím Tě tedy zklamat, protože v takovém případě je téměř nemožné jizvy na těle nějak nenápadně schovat. Existují sice různé make-upy a korektory, kterými by mohly jít některé staré jizvy zamaskovat, ale určitě není vhodné je použít, pokud je rána pouze pár dní čerstvá (v takovém případě by se mohla rána zanítit). Další variantou je zkusit se tedy na jizvy vymluvit - pokud jsou Tvé jizvy takového vzhledu a umístění na těle, že Tví rodiče uvěřili, že jsi se pouze někde škrábla, je dost možné, že by tomu uvěřil i sám lékař, zaručit Ti to ale nemohu.

Nevím přesně, co se v Tobě odehrává a co Tě vede k tomu si ubližovat. Těší mě ale, že přemýšlíš nad tím, jak to začít řešit. Místo schovávání ran bych Tě tak ráda podpořila v tom mluvit o tom, co Tě trápí. Proto si říkám, že bys návštěvu u lékaře mohla naopak využít k tomu, aby ses (jak svým rodičům, tak lékaři) svěřila s tím, že se potýkáš se sebepoškozováním. Chápu, že svěřit se takto najednou určitě nebude lehké. Ale věřím, že bys na své potíže neměla zůstávat sama. Přála bych Ti, aby se ti podařilo nalézt způsob, jak se s případnými dalšími „breakdowny“ zvládnout vypořádat i jinak než pořezáním se. Myslím si, že stojí za to říct si o pomoc. Lékař Ti tak může doporučit odborníka, který by ti mohl pomoci se přestat sebepoškozovat.

Do té doby, než budeš moct vše řešit s některým z odborníků, můžeš vyzkoušet různé tipy co dělat v případě, kdy máš nutkání si ublížit, které najdeš například v aplikaci Nepanikař (tu si můžeš stáhnout do svého mobilu). Nebo na stránkách Nevypusť duši (https://nevypustdusi.cz/2019/03/01/sebeposkozovani/).

Případně kdyby sis o všem chtěla promluvit více do hloubky, jsme Ti k dispozici i my na Modré lince www.modralinka.cz

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj Anet,

umím si představit, že mít v podpaží mokré fleky je nepříjemné a že se za to stydíš, úplně to chápu. Zároveň si říkám, že do nějaké míry je to normální, protože je opravdu velké horko a potíme se všichni. Možná sis i všimla, že s mokrými fleky nejsi sama. Píšeš, že lépe je Ti ve sportovních tričkách, která lépe odvádí pot, než v bavlně, kde to je hodně vidět. Zároveň ale bavlna, jako přírodní materiál, je pro letní dny vhodná, protože je prodyšná. Naproti tomu v umělém materiálu, ze kterého sportovní trička jsou, se můžeš potit ještě víc, i když to není tolik vidět. Je to zapeklité, jak se rozhodnout, že?
Můžeš zvážit i použití antiperspirantu, který nezabraňuje jen zápachu, ale také snižuje tvorbu potu. To by ale bylo dobré probrat s rodiči, jestli by Ti dovolili antiperspirant používat. Na trhu už existují i různé přírodní varianty, třeba byste společně vybrali. Také je pravda, že mokré fleky bývají více viditelné na určitých barvách. Například na tmavých se to ztratí více než na světlých. Řešením ve velkém horku může být i vzít si tričko úplně bez rukávů, nebo si třeba brát tričko na převlečení.

Držíme Ti palce, abys našla řešení, které Ti bude sedět a přejeme Ti hezké léto.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že hledáš způsoby, jak jinak doplňovat železo, pokud ho potřebuješ, a současná forma Ti nevyhovuje. Umím si představit, pokud je chuť sirupu pro Tebe hnusná a dělá se Ti z ní špatně, že to není nic příjemného. Nedokážu Ti poradit, jak se sirup naučit lépe polykat, myslím, že tu chuť bys tam cítila vždycky. Napadá mě, zda existují třeba sirupy jiné značky, které by mohly mít jinou chuť. V tom by Ti lépe poradili v lékárně anebo můžeš oslovit i Tvou dětskou doktorku. Může taky pomoci sirup co nejrychleji zapít nebo si vypláchnout pusu, aby ses chuti co nejrychleji zbavila. Můžeš taky vyzkoušet zacpat si u polykání nos, čich se totiž hodně odráží na našem výsledném dojmu z chuti. Zároveň může být fajn si vždycky při pití sirupu připomenout, proč to vlastně děláš - že Ti to umožňuje být vegetariánkou a zároveň být zdravá.

Přejeme Ti hezké léto.
Modrá linka

Je skvělé, že se zajímáš o to, jak funguje naše tělo a mozek. To, co popisuješ, se nazývá hypnagogický šok nebo spánkový šok. Je to celkem běžný jev, není třeba se ničeho obávat.
Obvykle k tomu docházi třeba v okamžiku, kdy usínáme. Naše tělo se přepíná do stavu spánku a naše svaly se uvolňují. Náš mozek si to někdy vyloží jako pád a reaguje na to rychlým svalovým záškubem, jako by se snažil zabránit pádu.

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Popisuješ, že jsi závislá na sladkostech, kupuješ si je hodně často. Chtěla bys to omezit, ale nevíš jak, zatím se Ti to nedaří. S rodiči jsi to zatím neřešila, kamarádky to nebraly vážně. Vážím si toho, že jsi napsala a chceš to řešit. Na jednoho to může být moc a určitě v tom nemusíš být sama. Popisuješ, že to začalo nenápadně a pak se potřeba sladkostí zvyšovala a přehouplo se to do té míry, že Ti to už hodně vadí.
Myslím si, že by s tím mohlo jít něco udělat. Říkám si, že nejspíš to, že vynecháváš přes den tak, jak popisuješ, snídani, svačiny, oběd, může být důvodem, proč máš takovou chuť na sladkosti. Tělo totiž potřebuje nějak doplňovat energii, pokud jí nemá dostatek. Pokud ale budeš energii doplňovat pomocí sladkostí, může mít Tvoje tělo brzy velký nedostatek živin, které potřebuje, aby mohlo správně fungovat. Jsou to sacharidy, bílkoviny, tuky a vláknina, které můžeš získat tím, že budeš pravidelně jíst právě jídla jako je snídaně, svačiny, oběd a večeře. Dále mě napadá, že pokud je člověk ve větším stresu, třeba ze školy, může mít také větší potřebu jíst sladké. To, že si jednou za čas něco sladkého dáš, je v pořádku. Velké množství sladkostí ale tělu dlouhodobě neprospívají.
Mrzí mě, že Ti ostatní jídla nechutnají. Možná je to i tím, že na ně nejsi zvyklá nebo jsou to jídla, která zrovna nemáš úplně ráda. Napadá mě, že by sis mohla zkusit sepsat seznam potravin/jídel, které máš ráda a na které si vzpomeneš, že Ti chutnaly nebo chutnají. Můžeš jim zkusit dát znovu šanci – koupíš si je sama, nebo si je připravíš doma. Chtěla bych Tě povzbudit v tom, ať svoje oblíbená jídla nebo potraviny zkušíš ochutnávat. Můžou Tě lépe zasytit a Tvá chuť na sladké se může snížit.
Taková změna může nějakou dobu trvat, zkus na to jít postupně a po malých krocích. Určitě by sis zasloužila nějakou podporu, přemýšlím, zda máš komu to povědět. Možná by to mohly být rodiče nebo někdo jiný dospělý v Tvém okolí. Určitě není ostuda říct si o pomoc, jde o zdraví. Třeba Ti pomůžou vymyslet jídelníček, který Ti bude opravdu chutnat nebo spolu můžete navštívit nutričního terapeuta. Pokud bys situaci chtěla více probrat, jsme také na telefonu či chatu Modré linky.

Držíme Ti se změnou palce.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,
děkujeme za Tvůj dotaz. Píšeš nám, že si trháš nehty i kůži okolo, a ptáš se, jak s tím přestat; a také, proč to děláš. Moc oceňujeme, že přemýšlíš o tom, s tímto chováním přestat a jsi ochoten pro to něco udělat.

Kousání, trhání nehtů či kůžičky apod. je zlozvyk, který může mít různé příčiny, tyto bývají většinou psychického původu. Někdo si nehty kouše, protože je nervózní nebo je prostě v nepohodě, jiný z nudy, u někoho může jít až o závislost, se kterou si neví rady. Ty si nejčastěji nehty koušeš ve škole. Je tedy možné, že to souvisí právě s tímto prostředím. Zkus vypozorovat, jestli se to děje, když se něčeho bojíš, třeba písemky, zkoušení, nebo třeba, když zažíváš nudu, či úplně automaticky, „jen tak“. Můžeš si to také zaznamenávat - kdy sis trhal nehty, a jak Ti zrovna v tu chvíli bylo. Tak můžeš lépe zjistit, co za tím je, a zkusit s tím něco dělat. Taky je dobré si všimnout, kdy si nehty nekoušeš, a snažit se tyto stavy posilovat.
Když si to uvědomíš, můžeš zkusit hledat něco jiného, co by zmírnilo nepříjemné psychické pocity, co by Tě zabavilo apod. - například bonbon (třeba malý větrový), svírat a povolovat prsty, zhluboka dýchat. Můžeš také zkusit si říct, že to vydržíš třeba v jednom předmětu, nebo třeba dvacet minut… Je možné si také natřít nehty lakem, který má odporně hořkou chuť, a od kousání nehtů odradí. Lak je možné koupit v lékárně.
Možná, že nic nevypozoruješ, že si jenom uvědomíš, že si nehty trháš nebo koušeš, a že to neumíš ovládnout. V tom případě bych doporučovala návštěvu psychologa, který by s Tebou hledal příčiny Tvého chování a možnosti jeho nápravy.
Je ještě jedna možnost, a to, že trhání či kousání nehtů souvisí ne dostatkem vápníku v těle - je možné vyzkoušet zvýšený příjem vápníku např. v mléčných výrobcích, případně jej doplnit výživovými doplňky.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru se kterou píšeš. Dnes si vyzkoušela sebepoškozování a vnímáš to jako nejhorší chybu v životě, současně nechceš, aby se to někdo dozvěděl a přemýšlíš, jak jizvy zakrýt.
Nevím přesně, co se odehrálo a co Tě vedlo k tomu, že sis ublížila. Jestli Tě něco trápí nebo v tom svou roli hrála třeba zvědavost. Vážím si však toho, že jsi nám o tom dokázala takto otevřeně napsat a hledáš si pro sebe podporu, kterou si zasloužíš. Ráda zodpovím Tvůj dotaz o zakrývání jizev, ale zároveň Ti chci napsat, že pokud Tě něco trápí, jsme tu i pro to.
Ptáš se nás, jak zakrýt jizvy, nevím, zda si správně představuji, že jsi použila korektor, který je určený pro dělání make-upu. Uvažuji nad tím, jak přesně Tvé zranění vypadá, přemýšlím o tom, že v první fázi (jestliže došlo ke krvácení) může být důležité zdravotní ošetření, tedy desinfekce a třeba i ránu zalepit náplastí, aby se mohl vytvořit strup. Později je dobré kůži hodně promazávat, krémem, vazelínou a také méně vystavovat slunci. Co se týče zamaskování, opravdu se užívá korektor, někdy také v netypických odstínech – některé nejsou tělové, ale třeba i do modra, žluta či zelena a tělová se nanáší až posléze. Také lze použít oblečení a snažit se jizvy schovat. Pokud se jedná o ruce, může být řešením tričko s delším rukávem. Je však pravdou, že ne vždy tyto řešení zafungují 100%, někdy je efekt jen částečný.
Současně mě také napadá, že bych Ti moc přála, abys měla možnost o tom, co se děje, s někým otevřeně mluvit. Aby to tedy nebylo jen o schovávání šrámů, ale také o tom, co Tě přivedlo k tomu si je způsobit a co by Tě mohlo podpořit. Stejně jako teď - ve chvíli kdy sis dokázala uvědomit, že to co si udělala vnímáš jako chybu.
Píšeš, že se rodině svěřit nechceš, přemýšlím o tom, zda by se přece jen někdo nenašel, s kým by to sdílet možné bylo (třeba i prarodiče, teta, strýc) nebo se může jednat o někoho ve škole, školního psychologa (psycholožku), oblíbeného učitele (učitelku). Sdílení může hodně ulevit. Napadá mě, že jestliže by pro Tebe bylo náročné začít hovor na toto téma, můžeš těmto lidem ukázat třeba svůj e-mail a naši odpověď.
Ráda bych Tě také povzbudila, abys dělala věci, které Ti ulevují, které máš ráda a které Tě těší. Tipy na to, jak se podpořit, třeba i v těžkých chvílích, můžeš najít například v aplikaci do telefonu s názvem Nepanikař nebo také tady: https://nevypustdusi.cz/2019/03/01/sebeposkozovani/.
Také my jsme Ti i nadále otevřeni, e-mail má však svá omezení a nejde se doptávat, můžeš nám však zavolat či přijít do chatu. Všechny kontakty najdeš na https://www.modralinka.cz/.

Držíme Ti pěsti,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že pokládáš svou otázku, protože vyčítat si jídlo v pořádku není. Někdy si samozejmě vyčítáme, když se přejíme nebo sníme něco, co nám neudělalo dobře. Jídlo je však součástí života, dobře a zdravě jíst je naprosto v pořádku, dokonce je to životně důležité. Jestliže máš jakékoli nepohody ohledně jídla, chci Tě podpořit, aby ses svěřila rodičům či jiné blízké osobě, které věříš, a vše okolo jídla s ní dobře probrala. Možná máte ve škole školního psychologa (nebo psycholožku), také na něj se můžeš obrátit. Napadá mě, že budování zdravého vztahu k jídlu může předcházet závažnějším problémům, které by mohly přerůst v poruchy přijmu potravy. Nezůstávej tedy se svými pocity sama a neváhej se někomu svěřit.

Bezstarostné dny Ti přeje Modrá linka.

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že si píšeš o radu, když nevíš, co dělat. Rozumím tomu, že nechceš, aby doktorka viděla jizvy po sebepoškozování a nechceš, aby o tom věděli rodiče. Bohužel mě nenapadá žádná rada, jak by se jizvy daly zakrýt. Nedokážu odhadnout, jak by Tvá doktorka reagovala, kdyby jizvy zahlédla. Je možné, že by se o tom s Tebou nejprve snažila mluvit, ale je i možné, že by informovala Tvé rodiče. Nevím, jestli na prohlídce v ordinaci budeš jen Ty nebo i někdo z rodičů.

Říkám si, jestli jsi přemýšlela o tom, jak bys reagovala, kdyby se Tě doktorka na jizvy ptala. Je možné, že se s něčím podobným už setkala u jiného dospívajícího a možná bude i vědět, že je to citlivé téma. Představuji si, že informovaná doktorka by Ti třeba mohla dát i kontakt na nějakého psychologa, se kterým bys mohla řešit, co prožíváš, co Tě vede k řezání. Asi jsi přemýšlela i o tom, jak by reagovali rodiče, kdyby jim o tom doktorka řekla. Píšeš, že víš, že bys jim o tom měla říct, ale nechceš se o tom bavit. Někdy u témat, o kterých se těžko mluví, může pomoci napsat dopis. Říkám si, že bys mohla rodičům napsat o tom, co Tě trápí a že máš problém s řezáním, ale je pro Tebe těžké s nimi o tom mluvit. Mohla bys je i poprosit, aby Tě objednali k psychologovi, kde bys mohla hledat způsoby, jak se sebepoškozováním přestat. Nevím, jakou jsi měla doposud zkušenost s rodiči, když ses jim s něčím těžkým svěřila. Kdyby se Ti do toho nechtělo, říkám si, jestli je ještě někdo jiný dospělý ve Tvém okolí, ke komu máš důvěru. Třeba babička, teta, učitelka ve škole. Pokud ano, můžeš se svěřit jim a poprosit je o pomoc v komunikaci s rodiči. Je moc důležité, abys na to nebyla sama. I my jsme Ti k dispozici, lépe však na chatu nebo telefonu, kde můžeme jít více do hloubky a lépe reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce.
Modrá linka