Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Moje tělo

    Kadeřnice mě moc ostříhala

    Ahoj, včera jsem byla u kadeřnice a ona mi vlasy místo 5 cm ustřihla vlasy po ramena (měla jsem je skoro do půlky zad) a já jsem fakt nešťastná, protože se mi takhle krátké vlasy nelíbí.;-( A tak se chci zeptat za jak dlouho dorostou alespoň pod ramena a jak se s tím vyrovnat?
    Moc děkuji.

    holka, 13 let, 28. července

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že je Ti líto, že Tě kadeřnice ostříhala více, než jsi chtěla. Na otázku, za jak dlouho Ti vlasy dorostou, Ti odpovědět nedokážeme, protože každému rostou vlasy jinak rychle. Možná, že Ti porostou rychleji, třeba jim to ostříhání prospělo. Někdy máme vlasy trochu poničené, i když to není úplně vidět a sestřih jim pomůže, aby byly pevnější a zdravější. A jak se s tím vyrovnat? Můžeš se podporovat právě tím, že Tvé vlasy budou možná zdravější. Můžeš vlasy nosit třeba v culíku, abys na ně tak neviděla a nemusela myslet na to, že jsou kratší, než bys chtěla nebo si dělat nějaké prima účesy. Jestli je Ti to líto moc, klidně si můžeš poplakat. To důležité však je soustředit se na něco jiného, užívat si léto – a prostě přijmout fakt, že máš vlasy kratší.

    Přejeme Ti veselé léto.
    Modrá linka

    Moje tělo

    Ahoj Aliku a spol.
    Koľko trvá zahojenie, keď som si zlúpla chrastu (vy tomu hovoríte strup) na kolene? Teda nie 1 ale 2.
    Vedel by mi odpovedať Alík?

    holka12 let, 27. července

    Ahoj,
    díky za důvěru, ale já odpověď neznám. Předpokládal bych, že záleží na tom, jak moc je rána zahojená a jak moc je koleno vystavované nepřátelským vlivům v prostředí. Obecně bych doporučoval strup neslupovat, jak jsem již nedávno psal. Ale zdůrazňuji, že nejsem lékař, ve strupech se nevyznám.

    Alík

    Moje tělo

    Milá poradno a spol,
    Vážím 51kg a snažím se zhubnout už mám kilo a půl dole Měřím 148 a byli případy kdy se mi zato smáli tak jsem se rozhodla že přes léto zkusím zhubnout dopředu Děkuji za odpověď

    holka, 11 let, 6. července

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru s jakou se obracíš na poradnu. Píšeš o svém záměru zhubnout přes léto. Rozumím tomu, že tě to může trápit a zaznamenala jsi i posměch od druhých. To opravdu není příjemné, dívka se potřebuje se svým tělem cítit dobře. A nejspíš by jsi  nyní potřebovala nějakou radu, jak nejlépe to udělat. Určitě tě chválím za tvé odhodlání, léto je k tomu velice příhodná doba.  Je možné být hodně aktivní a také je hodně čerstvé zeleniny a ovoce. Nemohu ti nyní dát konkrétní rady ohledně sestavení jídelníčku, cvičení a pod. s tím se obrať na výživového poradce. Nevím také jaký je tvůj zdravotní stav a zda-li třeba nemáš nějaké zdravotní komplikace, na které je potřeba brát zřetel při snižování váhy. Jako psycholog ti mohu poradit to, že tělesná váha je velice úzce provázaná s psychikou. A vždy je dobré porozumět své nadváze i z hlediska psychiky. Co vedlo k tomu, že je tvá váha vyšší? Třeba,  si potřebovala jíst víc jídla, protože tě něco trápilo nebo trápí. Váha těla má vždy nějakou souvislost se vztahem sama k sobě. Je tam schované velké téma sebe přijetí, vnitřního napětí, nedůvěry a tak.  A tady ti doporučuju začni tím, že prozkoumáš svůj  vztah sama k sobě a k druhým, a to  bez ohledu na to, jak rychle ti ubývá váha. Tak zkus najít cestu k  sebe přijetí ještě dřív  než začneš ztrácet kila,  to ti bude pomáhat udržet motivaci. Zkus se zamyslet nad tím jak vnímáš sebe sama, jak ti je "sama se sebou", jak se nejčastěji cítíš, jak ti je, ke komu máš jaký vztah.  Udělej si nejdříve takovou inventuru svých pocitů a postojů k sobě a k druhým. Možná v tom budeš potřebovat pomoc někoho dospělého. Jestli máš někoho, kdo tě zná a komu důvěřuješ, zkus se s tím  svěřit, popovídat si o sobě. Možná by ti v tom nyní pomohla podpora někoho blízkého, třeba kamarádky, která tě v tom hubnutí bude doprovázet a podporovat. Je dobré na to nebýt sám. 

    Jak už jsem ti psala, za nadváhou většinou stojí něco hlubšího z naší duše. Pokud budeš potřebovat o tom víc napsat, můžeš třeba i využít nějaký z chatů pro děti. Třeba i ten od našeho Centra Locika. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je určený pro děti, které zažívají těžké situace. Třeba za tím, co ukazuje tvé tělo stojí něco, co těžkého prožívá tvá psychika. Tak pokud budeš potřebovat v tom podporu, můžeš klidně napsat. 

    Tak ti držím palce ať se ti brzy podaří dosáhnout váhy, jakou si přeješ a najdeš spokojenost se sebou. 

    Srdečně zdraví, 

    Poradce Centra Locika

    Moje tělo

    Sloupnout strup?

    Ahoj, odřela jsem si koleno a udělal se mi tam obří strup, ano zní to zajímavě, obří strup :-) a já bych si ho chtěla sloupnout, protože si myslím, že ten strup brání v tom, aby se mi to léčilo, mám si ho sloupnout?

    holka, 11 let, 6. července

    Ahoj,
    strup nebrání léčení, strup je to léčení, je to způsob, kterým si tělo uzavírá otevřenou ránu, aby zabránilo vstupu infekce.

    Nesloupávej si ho.
    Ani když je obří. :-)

    Alík

    Moje tělo

    Ahoj Alíku a spol...
    Myslím že myslím že tlustá ;-(;-(;-(;-(
    Sice nejsem na pohled tlustá (jsem na pohled hodně hubená :D) ale příjde mi že vážím moc… vážím 39kg
    Je to v pořádku ?

    Druhý dotaz:
    Já už asi 2 měsíce to nedělám ale chtěla jsem se na pár věcí zeptat…..

    Já jsem masturbovala tím že jsem jsem si lehla na polštář a potom jsem se na vrtěla atd…(nikdy jsem si do sebe nestrkala ani prsty atd… jen toto..) potom je tam ten pocit… je to takový příjemný pocit jako že se ti vagina dává nahoru a dolu…. Nevím jestli je to dobře a jestli to nemůže nějak uškodit…. A chtěla bych se taky zeptat jestli nemůže zjistit má budoucí gynekolog/žka…. Protože my příjde že se mi tím vždy zvětšil klirotis… mám už skoro 1cm je to Ok?
    Nevím gynekoložku asi spíše bude zajímat víc ta díra pod vagínou….

    3. Dotaz:
    Chtěla bych vědět jestli je dobré nosit podprsenku…. Já jí nosím ale četla že může způsobit rakovinu prsu- chtěla bych vědět plusy a mínusy.

    Dopředu děkuji za odpověď…

    holka, 12 let, 3. července

    Ahoj,
    těžko říct, jestli je 39 kg moc nebo málo, hodně záleží na tvé výšce a stavbě těla. Píšeš, že na pohled jsi hubená, dokonce hodně hubená, číslem na váze se tedy určitě nemusíš trápit.
    Masturbace tak, jak jsi ji popsala, ti nemůže nijak uškodit. Gynekoložka na klitorisu masturbaci nepozná. Klitoris se sice zvětšit může, ale většinou jen dočasně během orgasmu (vyvrcholení). Velikost klitorisu je u každé ženy jiná. A máš pravdu, že gynekolog se zajímá hlavně o vagínu (to je ta díra) 😊
    Podprsenka pomáhá pevnosti prsou a taky pohodlí ženy (pocení, chození ze schodů a tak), je ale důležité, aby dobře seděla, neměla by nikde tlačit, zařezávat se a podobně. Pokud dobře sedí, je její nošení bezpečné.

    Moje tělo

    Dobrý den, poslední dobou mám takové nízké sebevědomí jen kvůli tomu že mám asi horní předkus , mám vystouplou pusu a vůbec se mně to nelíbí, nevíte nějakou radu jak se toho předkusu zbavit jelikož když jdu s někým ven tak závidím tu normální pusu a zuby.8=8=8=

    holka, 13 let, 3. července

    Ahoj,
    na téma zoubků jsou odborníci zubaři. Zkus se na příští preventivní prohlídce zeptat, jestli se jedná o předkus a jestli je možné s ním něco dělat.
    Každý má nějakou část těla, se kterou není úplně spokojen. Někdy to jde změnit, jindy se člověk se svým tělem musí sžít, i když není zcela podle jeho představ. Tvoje tělo ti umožňuje dělat spoustu věcí a je fajn ho za to ocenit a starat se o něj. I když není takové jaké bychom si přáli, i když není úplně dokonalé, je pořád naše.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Moje tělo

    Co tvoří tlak při močení?

    Ahoj,
    Chtěl by jsem se zeptat na to, jak se při čůrání vytvoří tlak? Jak je možné že se dá ovládat jak daleko,, dostřelim,,? 😅

    kluk, 13 let, 21. června

    Super otázka :-)
    Tlak je tvořen močovým měchýřem, což je ve skutečnosti sval, jehož aktivitu můžeme do jisté míry ovládat. Proto můžeš „vypudit“ kapalinu rychleji, když se o to snažíš. V podstatě buď můžeš nechat moč vytéci samospádem, nebo ji vytlačuješ.

    Moje tělo

    Jak se ne stydět za chlupy na rukách? 🤯stydím se nosit krátký rukáv přitom mám tak překrásných triček ale prostě se hrozně stydím

    holka, 10 let, 15. června

    Ahoj,
    chlupy na těle člověka rostou leckde. Třeba v podpaží si je ženy (ale i muži) často odstraňují, protože je jim to pohodlnější. Píšeš, že se stydíš za chlupy na rukou. Mrkni na ruce svých spolužáků a rodičů a uvidíš, že i oni mají ruce chlupaté. Není to něco, za co je třeba se stydět. Mít chlupy na rukou je normální, lidé je tam většinou nechávají a neholí je. Klidně si tedy vezmi tričko s krátkým rukávem. V tohle vedru ti v něm určitě bude líp. 😊
    Měj se krásně!
    Péťa

    Moje tělo

    Růst postavy po první menstruaci

    Ahoj Alíku, mám dotaz. Jak moc ještě vyrostu po první menstruaci? Četla jsem, že se roste furt normálně, nebo že vyrostu jen 3 cm atd. Moje mamka měří 160 a můj taťka 170. Myslíte, že bych mohla mít 165cm? Předem děkuji za odpověd:-)

    holka, 13 let, 9. června

    Ahoj holko,

    Růst postavy pokračuje i po první menstruaci (menarché), i když je pravdou, že v průměru už nebývá tak výrazný, jako na počátku puberty. Důvodem je, že u většiny dívek probíhá období urychleného růstu neboli tzv. růstový spurt (s průměrným ročním „přírůstkem“ okolo 6 cm) ve věku 11,5 až 12,5 roku, tedy v době, kdy většina z nich ještě nemenstruuje, zatímco ve věku 14 až 18 let, kdy už většina dívek menstruaci má, se roční „přírůstek“ hmotnosti pohybuje obvykle již „jen“ v rozmezí 1 až 3 cm.

    Avšak je třeba si uvědomit, že zde pracujeme pouze s průměrnými údaji. Průběh tělesného růstu může probíhat značně individuálně, každý tedy může růst trochu odlišným tempem. Velký význam mají dědičné předpoklady, které jsou u každého člověka také poněkud odlišné.

    Cílovou výšku lze odhadnout na základě dosažené tělesné výšky obou rodičů. Jestliže tatínek měří 170 cm a maminka 160 cm, pak odhad cílové výšky by u tebe činil 158,5 ± 10 cm, teoreticky vzato bys tedy mohla vyrůst až do výšky 168,5 cm.

    Je škoda, že neuvádíš svoji současnou tělesnou výšku. Průměrná výška třináctileté dívky sice činí 160 cm, ale opět se jedná jen o průměr. Za normální tělesnou výšku se u třináctiletých dívek považuje cokoliv v rozmezí 147 až 173 cm.
    Jinak se kvůli tělesné výšce nemusíš znepokojovat. Rozhodně neplatí, že „čím větší, tím lepší“. Naopak, ze zdravotního hlediska může být mírně podprůměrná výška spíše výhodou.

    Moje tělo

    Ahoj poradno,
    Dřív jsem měla problémy se sebepoškozováním kvůli tátovi, protože mě vydíral a přišla mi na to mamka a teďka bych měla chodit na psychoterapie... Slíbila jsem že už se nebudu řezat, ale trápí mě, že mě občas bolí jizvy po tom sebepoškozování, takže bych se chtěla zeptat, jestli se s tím dá něco dělat
    Předem děkuji za odpověď a přeji krásný den @)->-@)->-@)->-

    holka, 13 let, 13. června

    Ahoj,
    jsem moc ráda, že se ti problémy daří řešit. Psychoterapie je skvělá volba pro lidi, které sebepoškozování trápí/trápilo. Pomůže ti vyrovnávat se se životními trápeními jinak než řezáním. Jizvy mohou bolet, když se hojí rány, ale také z jiných důvodů. Existuje spousta mastiček, které se prodávají v lékárně a pomáhají se správným hořením jizev. Zkus poprosit rodiče, jestli by ti nějakou takovou koupili.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Moje tělo

    Zdravím,
    Dlouho jsem přemýšlela, zda a jakým způsobem tenhle dotaz položit. Je to ale hodně obsáhlé, a chtěla bych to popsat přesněji. Potýkám se s tím problémem tak nějak od začátku puberty, zhruba 10 let, a před rokem to ještě vystupňovalo. Vlastně to na můj věk ani není nic neobvyklého; jen by mě zajímal i nějaký Váš náhled na to.
    Jde o to, že se sama ve svém těle necítím dobře. Ne, že by se mi nelíbilo. Jen vypadám na méně, a hodně lidí mi tipuje tak 12. Jsem taky hodně malá, mám asi 155 cm, což mě přece jenom štve. Provází mě to celým životem, a často mě to trápí, i kvůli tomu, jak mě někteří dospělí (i děti) berou.
    Myslím, že to ale není jádro problému, jen důsledek. Osobně se cítím na víc let, než jsem. Vyjadřováním často působím i na víc... A moje tělo mě vlastně nějakým způsobem limituje. Přála bych si totiž mít za sebe i zodpovědnost, jelikož se cítím hodně vyspěle, a chtěla bych se už posunout od toho "dětského" života posunout, a alespoň "trénovat" ten dospělý. Už před rokem jsem měla takový pocit, že bych vlastně šla k maturitě, i bych to zvládla. Nevím, do jaké míry je to přístup rodičů a lidí okolo mě, a do jaké míry je to tak prostě dané. Věřím, že s tím má problém i spousta lidí v mém věku. Ale zkrátka se pak často cítím mizerně, když mi svět okolo říká, že jsem dítě, ač já se tak neberu.
    Mám taky staršího bratra, a ten mě bere. I jeho přítelkyně. Hodně si s nimi rozumím, a jsem ráda, že mě přijímají.
    S rodiči to je obtížné... Myslím, že mamka mě bere vyspělou, i přijala, že se chci začít chodit do obchodů s dámským oblečením. Jediný problém má s mým uklízením, a tím, že ještě nevím, čemu přesně se budu věnovat jako velká. (Ač mám svůj okruh zájmu.)
    S tátou to je horší. Často mám pocit, že mě bere tak, jak se mu to zrovna hodí. Když jsem mu popisovala, že jsem přišla do nové třídy, a že začátku si mysleli, že jdu tak do 5. třídy, kvůli dětskému oblečení, tak řekl něco ve stylu "no co, je to dítě." Obecně s ním i s bratrem máme hodně komplikovaný vztah, vázne tam komunikace, a hrozně si myslí, jak mě zná, i když ve výsledku vůbec. xd
    Je to i přístup lidí okolo mně. Prodávající mi často tykají, a nějací sekuriťáci na nás v obchodě něco jako "a co, máte hotové domácí úkoly?" Což mě taky dost dráždí.
    Týká se to i dost mého těla a sexuální aktivity, která mi chybí. Samozřejmě, že masturbace s tím hodně pomáhá, ale zkrátka se už i v tomhle cítím "vyspěle."
    ... A moje tělo na to vůbec nevypadá.
    Děkuji za odpověď. $>

    holka, 14 let, 5. června

    Milá pisatelko,
    Děkujeme za tvou důvěru, s jakou se obracíš na naší poradnu. Ptáš se na náš názor k tomu, co popisuješ jako nesoulad mezi tím, jak se uvnitř cítíš a tím, jak působí tvé tělo. Vnímáš, že se k tobě tvé okolí chová jako k dítěti, což ti začíná velmi vadit. Sama se cítíš být mnohem vyspělejší, než odpovídá tvému věku a fyzickému vzezření. Nejsi spokojená s tím, že měříš 155cm a domníváš se, že i to přispívá k tomu nesouladu mezi chováním tvého okolí a tvému vnímání sebe sama. Píšeš také že se s tím potýkáš už delší čas. Podle toho, co mám za informace z tvého dotazu, tak vidím, že ti je 14let.
    Když si to takto čtu, tak první, co mě k tomu napadá je to, že tohle téma je opravdu velmi rozšířené a typické pro tvůj věk. A je to problém dnešní generace i dnešní společnosti. Naše tělo roste a vyspívá tempem, jaké se naučilo v minulých dobách. Ale sociální podněty a nároky současné společnosti způsobují to, že se náš psychický vývoj zrychluje. A pak je období toho „meziprostoru“ – ani dítě ani dospělý – více výrazné. Cítíš se být už samostatná, zodpovědná sama za sebe ale tvoje pozice – školní docházka tě stále řadí mezi školáky. To je další zdroj rozporu. Cesta ke skutečné samostatnosti je v našich zemích hodně dlouhá. Do maturity daleko ale ty se cítíš být na maturitu připravená. Rozumím tomu, jak velký rozpor v tobě to může vytvářet. Ale tady ti můžu říci jen to, abys měla trpělivost a věřila tomu, že až ti bude skutečně 18let, tak se to vše promění. Tvůj život nekončí tam, kde jsi nyní. Dospělost tě čeká. A je i možný to, až budeš skutečně dospělá, že se ti zasteskne po věku, kdy jsi mohla být dítě. Tedy bez starostí a bez odpovědnosti.
    Ale opravdu chápu to, že tě ten rozpor nyní velmi trápí. Ale svůj vývoj neurychlíš. A ani to nedělej. Vnímej a užívej si to, co tě nyní obklopuje, co můžeš, co se ti nabízí, vnímej sebe sama, své pocity, své vztahy. Zkus to nyní prostě přijmout, že to tak je a že zdaleka nejsi sama, koho to podobným způsobem trápí.
    A pak je tu také možný druhý zdroj toho, o čem píšeš. Děti, ve věku puberty, které se ale cítí být starší než skutečně jsou, mohou mít vlastně potřebu z toho svého věku „utíkat“. Nemusí mít dobré vztahy v rodině, může tu být něco, co je trápí, s čím si neví rady a tak podobně. Mohou se pak vnitřně už předčasně upínat k možnosti, že se z té rodiny se jednou osamostatní. A pak vnímají o to silněji rozpor mezi tím „kde jsou“ a „kde by chtěly být“. Také to není nic neznámého, prožívá to hodně dětí.
    Pak také čtu, že píšeš o tom, že nejsi příliš spokojená se svou výškou. Chápu, že tě ta nižší výška může trápit. A tak možná své tělo nepřijímáš, právě kvůli té výšce a o to citlivěji pak můžeš vnímat to, jak se k tobě dospělí vztahují. I to zde může hrát roli. A tak bych ti tady moc doporučovala najít si způsob jak se s tělem smířit, přijmout ho. Můžeš třeba napsat zase do poradny a zamyslíme se nad tím víc.
    Naznačila jsem ti zde několik nápadů, co by mohlo stát za tím, o čem nám píšeš. Určitě by každý z nich stál za to, aby ses nad tím víc zamyslela a vnímala, co z toho platí u tebe. A pak o tom třeba napsala víc. Můžeš si i popovídat s někým dospělým, komu důvěřuješ a kdo tě zná. Třeba máte ve škole školního psychologa. Nebo ti přijde na mysl někdo ve tvém okolí. Třeba by to šlo probrat i se svojí mámou. Bude dobře o tom komunikovat.
    A pokud budeš potřebovat můžeš napsat zase do poradny. Případně využít některý z chatů pro děti, které zřizují dětská krizová centra. Můžeš třeba využít přímo ten náš, Centra Locika. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Zde si s tebou o tom, co tě trápí někdo z poradců podrobně popovídá a třeba přijdete na možné řešení.
    Tak ti budu držet palce,
    Srdečně zdraví,
    Poradce Centra Locika

    Moje tělo

    Vrásky na čele

    Ahojky, poslední dobou mám takový menší problém...
    Zjistila jsem, že se mi na čele začaly objevovat vrásky prostě normálně aniž bych krčila čelo. N prostě když se podívám do zrcadla, tak jich tam pár mám.
    Začalo mi to jaksi vadit, sice mě na to nikdo neupozorňoval a navíc mám ofinu, takže to není moc vidět, ale prostě to není hezké.
    Je pravda, že jsem si tak zkoušela make-up a korektor dávat na obličej, ale jen jsem si to chtěla zkusit, jak v tom budu vypadat a napadlo mě, že to mám z toho. Jenže teď nevím co s tím dělat, třeba jestli na to mám použít nějaký krém nebo něco takového, nevíte?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 9. června

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o tom, že Ti dělají starosti vrásky na čele. Umím si představit, že z vrásek v 11 letech radost nemáš, je dobře, že se umíš zeptat na to, co potřebuješ.
    Nemusí Tě trápit, že sis zkoušela masku a korektor, tím vrásky být způsobeny nemohou. Možná trochu více krčíš čelo, možná je to něčím jiným. Sklon k vráskám je dán hodně dědičně, pokud to jde, zeptej své mámy, jak to měla ona a kdy se jí vrásky začaly dělat.

    Někdy se vrásky sice tvoří brzy, ale pak už se v mladším věku dále neprohlubují. Můžeš tomu pomoci například vhodným krémem (klidně se zeptej v lékárně, bývají tam i dermatologické poradny), nebo třeba cvičením obličejové jógy - cviky můžeš najít prostřednictvím internetového vyhledávače. Kvalitu pleti můžeš také ovlivnit zevnitř - zdravou stravou (s přítomnosti ovoce, zeleniny…) a přiměřenou hydratací, tedy pitným režimem (nejlepší je čistá pitná voda).

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Moje tělo

    Proč stříhání vlasů nebolí

    Dobrý den 👋
    Zajímalo by mě jakto, že když se stříhají vlasy, že to nebolí 😮
    Díky předem za odpověď 🙂
    (a omlouvám se za chyby jestli tam jsou😃)

    holka, 5. června

    Ahoj, to je dobrá otázka. Abychom to rozklíčovali, pojďme se napřed podívat, co je to bolest. Bolest lidé pociťují díky signálům z nervové soustavy. Bolest nám obvykle naznačuje, že se děje něco, co by se dít nemělo. Když se řízneme do prstu, bolí nás to, protože je to používání těla v rozporu s „návodem“. Když se uhodíme do hlavy, bolí nás to hodně, protože hlava je důležitá a tělo si dává velký pozor. A aby mozek o zranění věděl, má po povrchu těla rozmístěné senzory bolesti (nociceptory). Bolest je vlastně něco jako smyslový orgán.

    Proč nás tedy nebolí, když nám stříhají vlasy? Protože vlasy nejsou živá tkáň. Podobně jako nehty jsou tvořeny zrohovatělými buňkami. Tvoří je především protein keratin. Vlas tedy není živý, nejsou v něm nervy, a proto neposílá do mozku žádné informace o bolesti.

    Když nás ale někdo za vlasy tahá, tak to bolí. Kořínek vlasu totiž živý je a je vybaven receptory bolesti. To proto, abychom věděli, že vlasy nejsou na tahání.

    Moje tělo

    Jak rostou nehty

    Ahoj, zajímá mě: jak rostou nehty? Roste jen ta bílá část, nebo celý nehet? Děkuji

    holka, 13 let, 1. června

    Ahoj, je super, že se zajímáš o tom, jak věci fungují. Nehet je tvořený zrohovatělými (ztvrdlými) buňkami, jsou asi půl milimetru tlusté a rostou z tzv. kořene. To je ta část, kde nehet jakoby vyrůstá z kůže.

    Ale jak rostou? Kdybys chtěla zjistit odpověď na svou otázku, mohla bys provést experiment. Vzít lak na nehty a udělat „dole“ malou tečku. Postupem týdnů bys viděla, jak tečka „stoupá“ a blíží se ke špičce prstu. Tak bys ověřila, že nehet roste odspoda a postupně se posouvá. Roste rychlostí asi 3,5 mm za měsíc, to tedy znamená, že týden po posledním ostříhání nehtů se ti nehet prodloužil o necelý milimetr.

    Moje tělo

    Proč lidé jedí, pijí, dýchají a spí

    Ahoj
    Proč musýme jíst pít když to pak vyčůráme a vykakáme? Proč musíme se nadechnout když se pak vydechneme? Proč musýme spát když se pak unavíme??

    Barborka 10 let, 21. května

    Ahoj Barborko, to je naprosto správná otázka. Nejlepší otázky ve vědě jsou podle mého takové, které nám pomohou pochopit fungování věcí, které bereme jako samozřejmé. A co by mohlo být samozřejmějšího, než dýchání.

    Jednoduchá odpověď by byla: musíme dýchat, pít, spát a jíst (v tomto pořadí dle důležitosti), jinak bychom nepřežili. Jsou to čtyři naprosto zásadní činnosti nutné pro život a zdraví našeho organismu. Pojďme se na ně podívat popořadě.

    Dýchání zajišťuje zásobování našeho těla – jednotlivých buněk v našem těle – kyslíkem a zbavuje se odpadního oxidu uhličitého. Kyslík je našimi buňkami používán pro reakce související s „výrobou energie“, představ si to jako spalování (je to blízko tomu, jak to chemicky funguje). Spalování paliva (třeba živin uložených v podobě cukru) potřebuje kyslík a vytváří oxid uhličítý. Kdybychom nedýchali, začnou buňky bez kyslíku postupně odumírat.

    Pití dodává do našeho těla tekutiny, bez kterých by se naše tělo „zadřelo“. Vodu totiž potřebujeme na fungování organismu, jeho chlazení, pročišťování a práci jednotlivých buněk. Když delší dobu nepijeme, tělo postupně vypíná jednotlivé systémy (proto může člověk kvůli nedodstatku tekutin omdlít nebo dokonce zemřít, když člověk nepije opravdu dlouho). Močením se pak tělo zbavuje nepoužitelných látek, které lze rozpustit ve vodě.

    Spánek sice nezajišťuje dodávku hmotných potřeb, ale s hmotou také souvisí. Spánek totiž umožní mozku úklid „nánosu“, který se během jeho činnosti vytvoří. Pokud nespíme, mozek funguje čím dál omezeněji, a nakonec se „zasekne“, tedy člověk usne, aniž chtěl. Spánek je užitečný i pro uspořádání vzpomínek nebo zvýšení kreativity, životně důležitá je ale role pro čištění nánosů. Kromě toho vědci spekulují, že spánek zajišťuje „šetření organismu“ i jinými způsoby.

    Jídlo dodává do našeho těla energii (a taky často dobře chutná, to je takový ne úplně vedlejší efekt). Úplně na začátku se ptáš, proč jídlo vlastně jíme, když jej stejně vyloučíme, ale my nevyloučíme to stejné jídlo, které jsme snědli. Naše trávící soustava, především žaludek a střeva, se postarají o to, abychom si z jídla vzali důležité živiny, které naše tělo rozloží na prvočinitele a dopraví po celém těle. Získáváme tak energii, ale také vitamíny, minerály a také tekutiny. Vše ostatní vyloučíme, aby bylo místo na nové jídlo.

    Doufám, že se neurazíš, když zde odkážu svůj oblíbený seriál z dětsví: Byl jednou jeden život. Je to sice možná trochu infantilní, ale já z těch vědomostí v dětství nabytých sledováním tohoto seriálu dodnes čerpám a nestydím se za to.