Ahoj holko,

Růst prsů může probíhat různým tempem, což závisí zčásti na vrozených dispozicích (na „genetické výbavě“) a především na hormonálních změnách, jimiž tělo prochází v období dospívání. Vývoj dívčích ňader vždy začíná takzvaným stádiem poupětového prsu, kdy dojde ke zvětšení prsních bradavek, zatímco hrudník zůstává stále ještě „dětsky“ plochý. Teprve na dalších stupních vývoje prsu dochází ke zvětšování mléčné žlázy a ke zvýšenému ukládání tuku v oblasti hrudníku. Prsy se postupně nejen zvětšují, ale také se formuje jejich tvar (zpočátku mají prsy hrotitý tvar, teprve později se zaoblují).
O projev hormonální poruchy by se mohlo jednat v případě, že by se ani po několika letech od začátku puberty nedostavila první fáze vývoje prsu, tj. výše zmíněný poupětový prs. Naproti tomu pokud jsou prsy malé (nebo téměř žádné) v tom smyslu, že se na hrudníku neukládá přiměřené množství tuku, ale prsní bradavky se už zvětšily, mohlo by se jednat spíše o projev vrozených dispozic. Některé ženy mají i v dospělosti ňadra menších rozměrů, i když prsní bradavky a prsní žlázy jsou u nich víceméně vyvinuty. Máš-li pochybnosti o tom, zda se Tvoje prsa vyvíjejí normálně, doporučuji navštívit praktického lékaře, který může vystavit poukaz na vyšetření na endokrinologii.
Co se týče o ukládání tělesného tuku, to může být během puberty poněkud nerovnoměrné, což často souvisí s hormonální nerovnováhou, respektive s výkyvy hladiny pohlavních hormonů v krvi. Zatímco u některých dívek se větší množství tuku „ukládá“ na hýždích a na bocích, u jiných to může být na břiše. Jestliže máš celkově štíhlou postavu, tak by ani dodržování nějakých radikálních dietních opatření nemuselo vést k výraznému „zhubnutí“ určité části těla, konkrétně břicha. Některé dospívající dívky se snaží řešit problém vyklenutého „bříška“ nebo jiné části těla pomocí intenzivního cvičení či hladovění, ale ke svému zklamání zjišťují, že tuk se „odbourává“ na všech možných částech těla, jenom ne na té, kde by to „potřebovaly“. Konkrétní „rozložení“ tuku na různých částech těla totiž není dáno pouze celkovým poměrem mezi tělesnou výškou a tělesnou hmotností, ale také (a především) vrozenými předpoklady a hormonálními změnami během dospívání.
Pravdou je, že příliš rychlé a radikální hubnutí nelze v období dospívání doporučovat. Tělesné dospívání totiž představuje energeticky vysoce náročný proces, který se neobejde bez dostatečného energetického příjmu v podobě dostatečného množství energeticky hodnotné potravy (odtud pramení i často zmiňovaná pubertální „žravost“ – omlouvám se za drsnější výraz – projevující se u mnohých dospívajících tím, že dovedou zkonzumovat neuvěřitelné množství jídla, aniž by kvůli tomu nějak výrazně tloustli). Samozřejmě, že pokud tělo nedostává přiměřené množství potravy, některé procesy tvořící součást tělesného a pohlavního dospívání se mohou výrazně zpomalit. Například je prokázáno, že pokud u dospívající dívky poklesne poměr mezi tělesnou výškou a hmotností pod určitou „kritickou hranici“, může dojít k narušení menstruačního cyklu.
Když už bys chtěla hubnout, neměla by ses snažit zhubnout moc rychle. Přiměřený pokles tělesné hmotnosti při hubnutí u dospívajícího jedince činí nejvýše 1 až 3 kg týdně, kdežto rychlejší tempo hubnutí již ohrožuje jeho normální vývoj.

Ahoj holko,

1) Androgeny neboli mužské pohlavní hormony se tvoří nejen u chlapců, ale v menším množství také u dívek. Také dívčí tělo produkuje hormon dehydroepiandrosteron, který se tvoří v nadledvinách. Jeho množství je zpravidla o dvě třetiny nižší, než u chlapců, nicméně v období dospívání může docházet k výkyvům. Tyto výkyvy se mohou projevit například nadměrným růstem tělesného ochlupení a podobně. Nicméně nedovedu odhadnout, zda je u Tebe hladina androgenů ještě normální, nebo již abnormálně vysoká. K tomu by bylo zapotřebí provést laboratorní vyšetření krve za účelem stanovení hodnoty androgenů. Vyšetření lze provést na endokrinologickém pracovišti, poukaz na vyšetření vystaví praktický lékař pro děti a dorost.

2) Součástí preventivní gynekologické prohlídky ve věku 15 let je založení zdravotnické dokumentace (tedy vyplnění karty pacienta), rozhovor s lékařem (pravděpodobněji však s lékařkou) týkající se prodělaných onemocnění a případných zdravotních rizik, dále prohlídka kůže a vyšetření mízních uzlin v oblasti pohlavních orgánů a samovyšetření prsů z důvodu prevence rakoviny. Rozhodně se nemusíš obávat, že by součástí preventivní gynekologické prohlídky byla nějaká podrobnější kontrola vnitřních pohlavních orgánů, jinak řečeno, při této prohlídce rozhodně nehrozí, že by Ti lékařka zaváděla do pochvy nějaké nástroje nebo přístroje. Taková vyšetření se provádějí pouze u žen, které již měly pohlavní styk, nikoli u mladých dospívajících dívek.

Ahoj Veroniko,

1) Drobné hrbolky na prsních dvorcích jsou tzv. glandulae areolares. Jedná se o malé žlázky, jejichž účelem je chránit prsní dvorce a bradavky před vysoušením. Tyto drobné hrbolky nejvíce vystupují ve studeném prostředí, například při sprchování studenou vodou, když vlivem chladu dochází ke stažení svalových vláken v okolních tkáních. K „vyhlazení“ těchto hrbolků dochází buď při pohlavním vzrušení, kdy se mírně zvětšuje objem prsních dvorců (hovorově řečeno, prsní dvorce se „nalévají“), nebo právě ráno po probuzení, kdy je hladina pohlavních hormonů v krvi vyšší, než během dalších částí dne. Když se objem prsních dvorců sníží, jejich povrch přestává být hladký a opět z něj vystupují zmíněné hrbolky. Proto je naprosto normální, že při masturbaci nebo ráno po probuzení jsou prsní dvorce hladké.

2) Na lidském těle je řada míst, jejichž mechanická stimulace neboli podráždění dotekem může vyvolat více či méně složité reflexy, které mohou být provázeny buď nepříjemnými, nebo naopak velmi příjemnými pocity. Takové citlivé oblasti se mohou nacházet na různých částech těla, většinou buď na šíji (tedy „vzadu na krku“), na zápěstí, na vnitřní straně předloktí, na vnitřních stranách stehen a na lýtkách. Zmíněné reflexy si však většina lidí nedokáže vyvolat sama (jinak řečeno, většinou se dostaví jen tehdy, když se člověka dotkne někdo druhý, případně člověk o něco zavadí nebo se někde o něco otře). Když už si některý z takových reflexů dovedeš spustit sama, většinou se jedná o místa, na která nevidíš. Kdybys na tato místa těla totiž viděla, přesněji řečeno by ses na ně při dotýkání dívala, Tvůj mozek už by se automaticky připravil na to, že bude následovat nějaké podráždění nervových zakončení na povrchu těla.
Na mechanickou stimulaci různých nervových zakončení může mozek reagovat různě. Jedním z příkladů je lechtání v podpaží nebo po stranách hrudníku, při kterém se reflektivně „spouští“ smích. Dotýkání na zadní straně krku (či na vnitřní straně předloktí a podobně) však mívá jiný účinek. Někteří lidé jej popisují tak, že se cítí, jako když jim „celým tělem projede proud“. Tento pocit však většinou bývá popisován jako příjemný.

3) Při pohlavním vyvrcholení neboli orgasmu dochází k prudkému a silnému stažení svalstva v oblasti malé pánve (což je ta část pánve, v níž jsou uloženy pohlavní orgány). Toto stažení svalstva může nastat i v několika po sobě jsoucích vlnách (většinou dvou až třech), přičemž je doprovázeno velmi intenzivními příjemnými pocity. U některých lidí jsou pocity při vyvrcholení natolik silné a intenzivní, že by za jiných okolností mohly být vnímány jako nepříjemné, při pohlavním vyvrcholení však takto vnímány nejsou. Důvodem je, že orgasmus je provázen zvýšeným vyplavováním hormonů serotoninu, dopaminu a endorfinu, které jsou hovorově označovány též jako „hormony štěstí“. Na lidskou psychiku účinkují tak, že při jejich zvýšeném vyplavení se dostavuje pocit radosti a uspokojení. Přitom celý proces většinou trvá jen několik vteřin. Po odeznění orgasmu se naopak vyplavuje větší množství hormonu prolaktinu, který navozuje uklidnění, uvolnění a většinou i mírnou únavu (ten bývá mnohem delší, než samotný orgasmus, většinou trvá několik minut, někdy dokonce až několik desítek minut). Orgasmus tedy poznáš podle toho, že nejprve se dostaví krátký, ale velmi silný příjemný pocit, po kterém hned následuje déle trvající pocit uvolnění a „příjemné únavy“.

Ahoj holko,

Gynekologická preventivní prohlídka se provádí v patnácti letech věku a dále vždy po roce. Na jednu stranu je pochopitelné, že při pomyšlení na první gynekologickou prohlídku cítíš určité obavy, protože většina lidí má strach z něčeho nového a dosud nepoznaného. Mohu Tě však ujistit, že v rámci preventivní gynekologické prohlídky se neprovádí nic, co by dívku bolelo. Snad Tě trochu uklidní, když budeš vědět, co je součástí takové prohlídky.
Podle vyhlášky č. 70/2012 Sb. (o preventivních prohlídkách) se na první gynekologické prohlídce dělají následující věci:

• založení zdravotnické dokumentace – to znamená, že lékař (nebo spíše lékařka) Ti vyplní kartu, na které jsou Tvoje základní údaje (podobnou katu máš například u zubního lékaře)
• rodinná a osobní anamnéza – za tímto slovním spojením se skrývá rozhovor s lékařkou zaměřený na to, jaké nemoci jsi v životě prodělala, případně zda se v rodině (u rodičů nebo sourozenců) vyskytují nějaká závažná onemocnění
• prohlídka kůže a vyšetření mízních uzlin v oblasti pohlavních orgánů – tato část prohlídky může u dívky vzbuzovat největší obavy, ve skutečnosti však jde pouze o to, že lékař(-ka) zkontroluje pohlavní orgány pohledem a poté se dotekem přesvědčí, zda mízní uzliny v oblasti třísel (tj. ve slabinách) nejsou zvětšené
• při první prohlídce by také lékař(-ka) měl(-a) dívku poučit o tom, jak se provádí samovyšetření prsů z důvodu prevence rakoviny (jinak je o samovyšetření k dispozici celá řada různých návodů a letáků, například na stránkách mammahelp pod tímto odkazem)

Pro úplnost ještě dodávám, co se na první preventivní gynekologické prohlídce nedělá. Především se nemusíš obávat, že by lékař(-ka) zaváděl(-a) jakékoliv nástroje do pochvy. Taková vyšetření se provádí pouze u dospělých žen, případně starších dívek, které už měly pohlavní styk. Dále se u dívek, které dosud neměly pohlavní styk, neprovádí žádné odběry materiálu z pochvy, respektive z děložního čípku. Při preventivních prohlídkách lékař(-ka) respektuje dívčino „panenství“ a nedělá nic, čím by jej mohl(-a) porušit. Určitě se tedy nemusíš obávat, že součástí prohlídky bude nějaké bolestivé vyšetření, při němž by se nějaký přístroj či nástroj zaváděl do těla.

V souvislosti s gynekologickou preventivní prohlídkou tak největším problémem může být určitý stud či rozpaky, když se pacientka má svléknout. Je pochopitelné, že většina dívek není nadšena z představy, že někdo cizí uvidí jejich pohlavní orgány. Zde je však třeba brát v úvahu, že lékař pohlíží na lidské tělo poněkud jinak, než naprostá většina ostatních lidí. Když lékař prohlíží pohlavní orgány pacienta, respektive pacientky, je to totéž, jako když se hvězdář dívá na noční oblohu. Navíc většinu lékařů v oboru gynekologie (více než 80%) dnes již tvoří ženy. Chlapci jsou na tom ve srovnání s dívkami mnohem hůř, protože jejich pohlavní orgány vyšetřuje zpravidla jen praktický lékař pro děti a dorost, což je specializace, v níž je lékař-muž naprostou výjimkou.

Ahoj holko,

Růst a vývoj ňader probíhá v několika stádiích (vývojových stupních), přičemž v každém z nich se mohou projevovat větší či menší stranové nerovnoměrnosti neboli asymetrie. Za normální se považuje takový rozdíl ve velikosti či objemu levého a pravého prsu, který nepřekračuje 20 až 25%. Příčinou asymetrie může být například dřívější nebo rychlejší vývoj jedné ze dvou prsních žláz, případně nerovnoměrné ukládání tuku v oblasti hrudníku. Další možnou příčinou je ochablost svalů jedné horní končetiny či jedné poloviny hrudníku, v jejímž důsledku jeden z prsů postrádá potřebnou svalovou oporu.

O projev poruchy by se jednalo v případě, že by rozměry jednoho ňadra byly více než o jednu pětinu až čtvrtinu větší, než rozměry druhého. V takovém případě by bylo vhodné provést vyšetření na endokrinologii, případně jiném specializovaném pracovišti (poukaz na vyšetření vydá praktický lékař pro děti a dorost).

Při běžném pohledu je jistě poněkud obtížné odhadnout, zda rozdíl ve velikosti prsů dosahuje zmíněných 20 až 25%, nebo nikoliv. Navíc i když se nejedná přímo o projev nějaké poruchy, i menší rozdíl ve velikosti ňader může pro dospívající dívku představovat velký problém spojený s obavami a trápením. Takový problém je sice spíše estetický (či kosmetický) než zdravotní, ale to neznamená, že není závažný, protože nespokojenost s vlastní postavou může narušovat dívčino psychické zdraví a duševní pohodu (obzvláště pak v případech, kdy se různé „nedokonalosti“ postavy stávají terčem nejapných poznámek ze strany vrstevníků).

Nemohu Ti poradit žádný způsob, jak bys „podomácku“ dosáhla vyrovnání rozdílu ve velikosti ňader. U naprosté většiny dospívajících dívek se zmíněný rozdíl vyrovnává spontánně, tedy i bez jakéhokoliv vnějšího zasahování, a to nejpozději do konce puberty. Ani u dospělých žen nejsou ňadra na 100% symetrická, nicméně rozdíly v objemu levého a pravého prsu se pohybují zpravidla nanejvýš v řádu jednotlivých procent. Nějaké umělé zvětšování jednoho z prsů (například pomocí implantátu) by připadalo v úvahu až v dospělosti, kdy už by bylo jisté, že asymetrie je trvalá. Během puberty však podobné zákroky nejsou namístě, protože vývoj prsů ještě není ukončen, a tak by se mohlo stát, že kdyby si dívka nechala jeden prs zvětšit, měla by za pár měsíců nebo let opačný problém – zvětšený prs by byl výrazně větší, než druhý (nezvětšený).

Pokud se kvůli výrazně nestejné velikosti prsů trápíš, případně Ti vadí, jak se na Tebe někteří lidé z Tvého okolí dívají, můžeš se pokusit tento estetický problém řešit pomocí vhodné vycpávky do podprsenky. Tyto doplňky se prodávají v páru, tedy po dvou, Ty však pochopitelně použiješ pouze jednu. Možná bude nutné vycpávku zmenšit zastřihnutím, aby takto „vylepšený“ prs nebyl naopak větší, než ten druhý bez vycpávky. Z pochopitelných důvodů je třeba vycpávku v podprsence důkladně zafixovat, například pomocí několika drobných stehů, protože případné uvolnění a vypadnutí vycpávky by na veřejnosti působilo mnohem nápadněji, než samotná nerovnoměrnost v objemu prsů.

Ahoj,

velmi oceňuji, že přemýšlíš nad tím, jaký vztah máš sama k sobě a že by ses chtěla mít více ráda. Chci především říct, že naučit se mít se ráda je proces, který může trvat různě dlouho a není na něj jeden jednoduchý a spolehlivý návod. Existují techniky, které můžeš vyzkoušet a mohou proces urychlit, avšak především je důležité, abys porozuměla sama sobě a co vlastně nejvíc potřebuješ. Ne co bys měla nebo co musíš, ale co cítíš, že by Ti v tomto období udělalo nejvíce dobře. Proto je dobré na sebe netlačit, nedávat si za povinnost, že by ses teď hned měla začít mít ráda. Dokonce můžeš i přijmout, jak to teď máš. Prostě je teď pro Tebe těžké mít se ráda a tak to je. Netřeba na sebe tlačit ještě za tohle.

Technik, které můžeš zkusit, je spousta. Zpočátku Ti možná některé budou připadat nepřirozené, nebo Ti nebudou sedět, nemusíš se do nich nutit. Zkus si třeba sepsat, co na sobě ráda máš anebo co si myslíš, že by o Tobě hezkého řekla Tvoje kamarádka nebo mamka. Můžeš napsat i poděkování svému tělu za to, co pro Tebe dělá, jak dobře Ti funguje. I když Ti asi hlavou běhají i nepěkné myšlenky o něm, věřím, že budeš schopná najít i něco, za co ho lze ocenit, za co si ráda, že tak je. Velmi nápomocná je i péče o sebe, jak fyzická, tak duševní. Můžeš si dát teplou vanu s nějakou vůní, pleťovou masku, dopřávat si dostatek spánku, zdravé a vyvážené jídlo a myslet u toho na to, jak tím o své tělo pečuješ. Je dobré dávat si pozor i na to, jak sama k sobě mluvíš. Jestli si třeba někdy nadáváš, že se Ti něco nepovedlo, nebo že nevypadáš hezky, zastavit se, uvědomit si, že takto k sobě mluvit nechceš a nahradit to něčím pozitivnějším. Být k sobě zkrátka laskavá, mít k sobě soucit. Jako kdybys mluvila ke kamarádce. Často to chce cvik a pravidelnost, než se Ti to stane přirozeným. Sebeláska je velké téma, které lze těžko obsáhnout v jedné krátké odpovědi. Můžeš se o tom pobavit i s psychologem/psycholožkou, možná někoho takového máte ve škole? Nezůstávej na to sama, někdy uleví i svěřit se kamarádce anebo někomu v rodině.

Držíme Ti palce,
Modrá linka.

Ahoj,
bohužel není v silách poradny odpovídat do druhého dne. Dotazů je velké množství a podle pravidel poradny mají odpovídají na reakci sedm pracovních dnů. Předpokládám tedy, že tvůj problém s bolestí krku už se mezitím vyřešil.
Mohu ti alespoň odpovědět na to, co je CRP: CRP testy se používají především v případě, kdy má lékař podezření, že u pacienta probíhá nějaký zánět nebo infekce. Testy měří hladinu CRP (C-reaktivního proteinu v krvi). Tato bílkovina se tvoří v játrech, pokud ve tvém těle probíhá nějaký zánět. V případě bakteriální nákazy hodnoty CRP rychle stoupají a pak se obvykle nasazují antibiotika.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,

děkujeme za dotaz, který jsi Alíkovi napsala. Přihodila se Ti menší nehoda, při které se Ti udělalo holé místo ve vlasech vedle pěšinky. Řešíš, co dělat, a jak podpořit, aby Ti na tom místě vlasy zase dorostly.

Nejprve k Tvým posledním otázkám: Pokud nebyla poškozena kůže na hlavě, vlasy dorostou, ale jak dlouho to bude trvat, nevíme. Na podporu růstu vlasů se můžeš zeptat jednak u lékaře, jednak v lékárně - můžeš užívat vnitřně něco na podporu růstu vlasů, nebo si to místo přímo něčím mazat.

K tomu, jak zařídit, aby lysinka nebyla vidět, mě kromě čepice nebo kapuce napadá například čelenka, nebo si udělat pěšinku jinde a místo začesat, nebo prostě změnit účes tak, aby místo překryl.

Můžeš se zeptat svých blízkých doma, nebo kamarádek, jestli si všímají toho, že se Ti něco stalo s vlasy, nebo si toho všímáš hlavně Ty. Možná to není až tak vidět a Ty se nemusíš trápit.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj,
ujišťuji tě, že nic z toho, co popisuješ, nemá na schopnost otěhotnění žádný vliv. Rozhodně se nemusíš strachovat, protože běžné pády skutečně plodnost nijak neohrožují. Určitě bez problémů otěhotníš, až přijde ten správný čas, budeš dospělá a najdeš si životního partnera.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj Jane,

trápí Tě, jak vypadáš i jak mluvíš. Hodnotíš, jakou máš postavu, porovnáváš se s holkama ve třídě, připadáš si horší než ony. Do jisté míry je přirozené, že se porovnáváme s druhými, potřebujeme zapadat, být jako ostatní. Někdy se ale stává, že se porovnáváme natolik, že nám to spíš začne ubližovat. Přemýšlím nad tím, jak se asi cítíš, když takhle o sobě mluvíš, když samu sebe takto vidíš. Říkám si, že to asi nebude nic příjemného, a přála bych Ti, abys na sobě dokázala vidět i to dobré a hezké i to, co máš ráda.

Je přirozené, že každý z nás je jiný. Máme různá těla, jsme různě vysocí, každý máme jinou barvu vlasů a očí, každý se také různě rychle vyvíjí a dospívá do své konečné podoby. Všude kolem sebe můžeš vidět rozmanitost. Nejenom v tom, jak kdo vypadá, ale i v tom co koho zajímá, co kdo umí, jestli jsme hovorní nebo spíše mlčíme. Je v pořádku, že jsme každý jedinečný něčím jiným. Současně Ti chci říct, že skoro každý člověk si v sobě řeší, co by na sobě chtěl změnit, ať už na vzhledu nebo povaze. Dokonce i Ti, u kterých bys to vůbec nečekala. Nedáváš nám konkrétní otázku, proto je moje odpověď spíš taková nabídka toho, co mě u čtení napadalo.
Někdy se stává, že i když člověk na sobě mnohé změní, stejně se sebou není spokojen a i dál hledá, co by měnil. Proto může být efektivnější naučit se postupně přijímat sebe takové, jací jsme i s tím, co se nám tolik nelíbí. V přijetí sebe Ti může pomoci být k sobě laskavá, mluvit o sobě hezky, pečovat o sebe, ocenit na sobě to, co máš ráda, poděkovat svému tělu za to, co zvládá apod. Zároveň Tě chci podpořit, abys na své pocity nebyla sama, zkus se svěřit někomu, komu věříš. Kdyby Tě to dál trápilo, může v tom pomoci psycholog/psycholožka, možná někoho takového máte ve škole.

Přejeme Ti hezké předvánoční dny,
Modrá linka

Ahoj,
tvá nechuť k jídlu může být způsobena spoustou faktorů a příčin, o kterých můžeme jen spekulovat, protože na základě dvou řádků se skutečně nedají určitě. Někdy je například na vině stres a starosti, které člověku kazí chuť k jídlu. Jindy má proměnlivá chuť k jídlu souvislost třeba s ročním obdobím. Mnoho lidí má například menší chuť jídlu v létě. Proměnlivá chuť k jídlu je také typická pro děti a dospívající, kdy má souvislost například s růstem.
Stejně tak se ale vyvíjí i preference chutí, o kterých se zmiňuješ. To znamená, že je zcela normální, že v průběhu času například člověku začnou chutnat potraviny, které předtím nevyhledával. A naopak původně upřednostňované chutě mu přestanou chutnat.
Zkus se zamyslet nad tím, jestli se ve tvém životě v nedávné době neudály nějaké situace (například stresové), které by mohly mít s tvou nechutí k jídlu spojitost. Pokud se však jedná pouze o to, že ti přestaly chutnat původně oblíbené potraviny, myslím, že není důvod k obavám a jde o celkem běžný jev.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj holko,

Rozměry a tvar prsů jsou ovlivněny celou řadou faktorů, k nimž patří zejména věk dívky, přesněji dosažený stupeň tělesného vývoje (přičemž ve vývoji prsů mezi dětstvím a dospělostí se podle tzv. Tannerovy stupnice rozlišuje celkem pět stádií), dále úroveň hladiny pohlavních hormonů v krvi, objem tělesného tuku na hrudníku, pevnost či naopak ochablost hrudního svalstva a podobně.

Nejprve jen velmi stručně k vývoji prsů dle výše zmíněné stupnice (máš pravdu, když předpokládáš, že tyto pasáže kromě dívek zřejmě zaujmou také kluky, obzvlášť některé). V prvním stádiu vypadá dívčí hrudník úplně stejně, jako chlapecký. Ve druhém dochází ke zvětšování prsních bradavek, ale hrudník zůstává stále ještě „dětsky“ plochý. Ve třetím se pod bradavkami ukládá více tuku a rostou i mléčné žlázy, takže ňadra začínají více či méně výrazně vystupovat z obrysu hrudníku. Prsy mají nejprve hrotitý tvar, později se zaoblují. Rozdíl mezi čtvrtým a pátým stupněm vývoje spočívá v tom, že na 4. stupni při pohledu ze strany (z boku) výrazně vystupují nejen prsní bradavky, ale i prsní dvorce, což jsou „kolečka“ okolo bradavek. Při dosažení 5. a nejvyššího stupně (tj. „dospělého“ prsu) prsní dvorce opět poklesnou na úroveň celkového obrysu prsu (už nejsou „vypouklé“, nýbrž víceméně „ploché“), takže ze siluety prsu výrazněji vystupují již jen bradavky.

Pokud jde o růst ňader, ten souvisí s výše zmíněnou hladinou pohlavních hormonů v krvi. Nicméně výsledné rozměry prsů jsou dány i vrozenými dispozicemi (individuální genetickou výbavou každého jednotlivce), případně podílem tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti a způsobem ukládání tuku na jednotlivých částech těla, který je rovněž individuální. Vzhledem k tomu, jak velké množství faktorů ovlivňuje růst ňader, je nějaké zastavení jejich růstu velmi problematické.

Konečně alespoň pár slov o zpevnění („pozvednutí“ neboli elevaci) prsů. Dívčí nebo ženská hruď je tvořena svalstvem, vazivem a tukovou tkání. Z hlediska tvaru a pevnosti ňader záleží především na pevnosti svalových tkání. Tu lze do určité míry zvýšit cvičením. Jedním z oblíbených cviků na zpevnění ňader jsou tzv. kliky „proti zdi“. Na rozdíl od běžných kliků se vykonávají ve stoje, a to čelem proti zdi, o kterou se cvičící osoba opře dlaněmi s nataženými prsty. Horní část těla se střídavě přibližuje ke zdi a opět od ní oddaluje, ovšem tak, aby tělo bylo rovné „jako prkno“, tj. nedocházelo k ohýbání v pase a podobně. Další jednoduchý cvik spočívá v tom, že sepneš dlaně a prsty proti sobě (jako bys chtěla „prosit“) ve výši hrudníku, zatímco lokty směřují do stran. Přitom se dlaně tlačí proti sobě a opět povoluj v intervalu několika vteřin. Účinné jsou také cviky s gymnastickou gumou, kterou lze koupit ve sportovních potřebách za cenu okolo 200,- Kč. Gumu uchopíš oběma rukama a natahuješ do stran.

Značný význam má i správné držení těla. „Povislá“ ňadra se často vyskytují u žen a dívek, které nechodí ve vzpřímeném postoji, nýbrž se hrbí, tj. chodí s „kulatými zády“ (více o vadném držení těla a jeho nápravě najdeš na této stránce: prorodice.webnode.cz). Ve stoje a při chůzi se snaž být narovnaná, s hlavou mírně zdviženou a s lopatkami mírně přitisknutými k sobě.

Ahoj holko,

Máš pravdu, že vykonávání masturbace je naprosto normální činnost. Avšak „používání věcí“, na které se ptáš, nemohu doporučit. Zvláště při zavádění cizích těles (předmětů, „hraček“) do pochvy hrozí poranění a infekce. Výraz masturbace pochází z latinských slov manus (= ruka) a turbō, turbāre (= dráždit), což je nejpřirozenější a zároveň nejbezpečnější způsob, jak tuto činnost vykonávat. Pochopitelně do této činnosti nemusíš zapojovat celou ruku, postačí jeden nebo více prstů. Ani prsty však není nutné zavádět přímo do pochvy, protože pro naprostou většinu žen a dívek není hlavním zdrojem uspokojení dráždění v hloubce pochvy, nýbrž dráždění vnějších pohlavních orgánů (zejména klitorisu a záhybu nad klitorisem, ale i dalších tkání v okolí poševního vchodu, které rovněž patří k vnějšímu genitálu).

Ptáš se, jak si „to více užít“, jenže význam masturbace spočívá mimo jiné i v tom, že dospívající člověk se během ní důkladněji seznamuje se svým tělem a s pocity, které si na svém těle může navodit. A to je něco, co za Tebe nikdo na světě neudělá. Záleží tudíž na Tobě, aby sis objevila takový způsob vykonávání masturbace, který Ti bude nejlépe vyhovovat. A protože každou ženu či dívku může uspokojit trochu jiný způsob doteků, nelze podat nějaký univerzálně platný „recept“ na to, jak masturbaci „správně“ vykonávat. Kdo chce dosáhnout co nejpříjemnějších pocitů, musí své vlastní tělo zkrátka a dobře „prozkoumávat“ tak dlouho, dokud si „nevyhmátne“ ten pravý způsob pro sebe.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, nezáleží pouze na tom, jakým způsobem se člověk určitých částí těla dotýká, ale mimo jiné třeba i na tom, jakou tělesnou polohu zaujímá (zejména je důležité, aby to byla taková poloha, v níž jsou pohlavní orgány snadno dostupné). Pro dosažení intenzivních pocitů je také důležité, aby v oblasti pánve bylo alespoň mírné, raději však vyšší svalové napětí. Pokud je pánevní svalstvo příliš uvolněné (ochablé), mohou být různé doteky pociťovány s nižší intenzitou (vyššího napětí svalstva v oblasti malé pánve lze dosáhnout například pokrčením obou dolních končetin a jejich přitažením k tělu). Intenzita prožitků při vykonávání těchto aktivit však do značné míry závisí i na momentálním psychickém rozpoložení. Například pokud je masturbace vykonávána ve spěchu a ve stresu (například z důvodu obav z náhlého vyrušení druhou osobou), může být schopnost dosažení příjemných pocitů narušena. Proto je důležité mít pro vykonávání masturbace dostatek klidu a soukromí (to bývá problémem například u těch dospívajících, kteří mají společný pokoj se sourozencem nebo s jiným členem rodiny).

Jinak opravdu záleží pouze na Tobě, jakým způsobem budeš své masturbační aktivity vykonávat, nicméně pro jistotu bych na tomto místě ještě jednou zmínil rizika spojená se zaváděním cizích těles (umělých „pomůcek“) do tělesných otvorů. Prvním rizikem je poranění, druhým (často v návaznosti na to první) pak infekce. Další problém mohou představovat příliš dlouhé či příliš ostré nehty, které rovněž mohou způsobit poranění. Pokud se nehty stříhají nůžtičkami, mohou mít ostré hrany. Proto je vhodné tyto hrany alespoň začistit pomocí pilníčku na nehty (nebo alespoň počkat, až se po ostříhání trochu „obrousí“ běžným používáním rukou).

Ahoj holko,

Kost, kterou sis nahmatala, je zřejmě součástí pánve. Ta se skládá z kosti kyčelní, kosti sedací a kosti stydké (všechny uvedené kosti jsou párové, tj. nachází se vždy dvě „zrcadlově obrácené“ proti sobě). Kosti pánevního pletence mají několik výraznějších či méně výrazných výběžků, avšak jen ve velmi vzácných případech má některý z těchto výběžků natolik neobvyklou velikost či tvar, že by působil tlakem na měkké tkáně ve svém okolí a tím způsoboval nějaké obtíže (například při zavádění tampónu do pochvy).

Pro větší názornost si můžeš prohlédnout 3D model pánve pod tímto odkazem (obrázkem se dá otáčet různými směry).

Zřejmě se tedy nejedná o žádnou anomálii. Pravděpodobně sis jen nahmatala některý z výběžků kostí pánevního pletence. Navíc se ani nemuselo jednat přímo o kost, ale například o vazivovou nebo chrupavčitou tkáň, které také mohou být na pohmat tvrdé.
Jinak je sice v pořádku, že svoje tělo „prozkoumáváš“, doporučuji však podobné činnosti provádět jemně a šetrně, aby nedošlo k poranění.

Ahoj,

neexistuje jednoznačná odpověď na to, kdy se začít líčit. Přijde mi důležité uvědomit si, proč by ses chtěla začít líčit. Důvodů může být spousta. Líčí se ostatní holky? Máš potřebu něco zakrývat anebo vypadat jinak? Možná chceš na někoho udělat dojem? A možná se chceš prostě jen cítit dobře, líbí se Ti to a ráda by ses kreativně vyjádřila...Připadá mi v pořádku zkoušet nové věci, pokud to skutečně vychází z Tebe. Kdyby mělo jít o snahu zalíbit se někomu jinému, byla bych s tím opatrná, zkus promyslet, co by Ti to vlastně dalo. Otázkou je také, co si o tom myslí Tvoji rodiče. Myslím, že je důležité to s nimi probrat. Věřím, že společně přijdete na to, co je nejlepší.

Přejeme hezké zbývající podzimní dny.
Modrá linka