Ahoj holko,

Růst chloupků na neobvyklých místech může být projevem hormonální nerovnováhy v pubertě, avšak nemusí se nutně jednat o poruchu. Obavy, že se z Tebe za chvíli stane „mužatka“, mít nemusíš. V takovém případě bys totiž musela trpět vzácnou poruchou, která se nazývá hirsutismus. Spočívá v tom, že u dívky či ženy roste ochlupení na takových místech, kde se běžně vyskytuje pouze u mužů, tedy na tvářích, nad horním rtem, na hrudníku, ve spodní části břicha, případně na dalších částech těla.

Růst několika silnějších chlupů u obočí nebo na bradě může být dočasný, přičemž jakmile dojde k vyrovnání hormonální hladiny, měl by tento projev ustoupit. Návštěva specializovaného lékařského pracoviště, konkrétně endokrinologické ambulance, by připadala v úvahu tehdy, kdyby došlo k rozšíření tělesného ochlupení na výše zmíněné části těla. Léčba spočívá v podávání antiandrogenů, což jsou látky tlumící účinky mužských pohlavních hormonů. Tyto léky se vydávají pouze na lékařský předpis, a tudíž je nelze zakoupit ve volném prodeji.

Ahoj holko,

1) Jestliže je krém určený na tělo, lze jej nanášet i na vnější pohlavní orgány, které jsou také součástí těla. Pravdou je, že povrch pohlavních orgánů může být citlivější, než povrch jiných částí těla. Proto by bylo nejprve vhodné vyzkoušet velmi malé množství krému a pozorovat, jak na něj určitá část těla bude reagovat (například zda nedojde k zarudnutí, svědění a podobně).
Další otázkou je, z jakého důvodu Tvoje kamarádka krém používá, zda například pro ošetření pokožky z důvodu holení ochlupení, případně kvůli vysušené pokožce či sliznici a podobně. Jinak není používání krému nutnou součástí dívčí intimní hygieny, i když samozřejmě záleží na každé dívce, jak velkou péči chce svým pohlavním orgánům věnovat. Základem je samozřejmě každodenní důkladné mytí. Krém lze používat například na suchou pokožku, případně pro ošetření po holení (viz výše). Pokud si holíš ochlupení, krém nanášej na oholená místa jednou až dvakrát denně po dobu alespoň 2 až 3 dnů po každém oholení.

2) První výtok se dostavuje nejčastěji půl roku až dva roky před první menstruací, nicméně rozmezí této časové prodlevy je natolik široké, že na základě výtoku nelze jednoduše odhadnout, kdy se dostaví první menstruace. Pokud je výtok čirý nebo bělavý, je vše v pořádku a jedná se o normální (fyziologický) výtok. Samozřejmě je při výtoku vhodné mít připravené suché kalhotky na převlečení, případně používat vložku, do níž se tekutina vsákne.

Ahoj holko,

Na jednu stranu je pochopitelné, že po první zkušenosti s tamponem, kterou popisuješ, jsi zklamaná. na druhou stranu je ale pochopitelné, že dívce, která s tamponem nemá zkušenosti, může trvat delší dobu, než objeví ten nejvhodnější.

Je škoda, že jsi hned napoprvé použila aplikátor. Jeho používání, zejména u dospívajících dívek, příliš nedoporučuji (je vhodný spíše pro starší dívky a dospělé ženy), protože může způsobit poranění. Nebezpečná je obzvláště jeho koncová část s hranami vykrojenými do tvaru písmene „V“, které se při zavádění tamponu aplikátorem rozevírají směrem od sebe (viz obrázek zde). Další podrobnosti ohledně možných důsledků zavádění aplikátoru nemusím popisovat, protože už jsi je poznala z vlastní zkušenosti. Mnohem bezpečnější a snadnější je zavedení tamponu jen za použití prstů.

Tvoje současné obtíže, tedy bolest a pálení, jsou zřejmě projevem podráždění poševní sliznice při zavádění aplikátoru. Je pochopitelné, že tyto projevy mohou být velmi nepříjemné, ale zároveň máš štěstí, že sis aplikátorem nezpůsobila nějaké závažnější poranění (to by se totiž projevilo například silným krvácením). Popisované obtíže by měly odeznít po uplynutí 3 – 5 dní. Prozatím by sis do pochvy neměla nic zavádět, dokud obtíže neustoupí. také věnuj zvýšenou pozornost hygieně vnějších pohlavních orgánů.

Nemusíš si vyčítat, že si „nedokážeš“ zavést tampon. Každý začátek je těžký a nikdo Ti nemůže vyčítat, že jsi perfektně neudělala něco, s čím jsi zatím neměla žádné zkušenosti. Připojuji několik rad, jak při zavádění tamponu – a to bez aplikátoru – postupovat. S nácvikem však počkej až do dalšího očekávaného termínu menstruace a v žádném případě jej neprováděj v současné době, kdy ještě trvají obtíže způsobené podrážděním poševní sliznice při zavádění aplikátoru.

Ze všeho nejdůležitější je volba vhodné tělesné polohy. Některým dívkám vyhovuje poloha v podřepu, případně vsedě s rozevřenýma nohama (jako na WC). Jinak můžeš vyzkoušet i tzv. „polohu žáby“, při níž sedíš s nohama ohnutýma v kyčlích a kolenou tak, že paty a chodidla k sobě navzájem přiléhají (podobně jako se „spínají ruce“ když někdo o něco prosí, v tomto případě se však nespínají ruce, nýbrž nohy). Některé dívky si tampon aplikují vestoje s jednou nohou na zemi a s druhou položenou na židli, na sklopeném sedátku WC, nebo na okraji vany. Záleží na Tobě, jaká poloha Ti bude vyhovovat.

Pomocí prstů se tampon zatlačí do otvoru v hymenu (neboli tzv. „panenské bláně“), tedy do otvoru, kterým z těla při menstruaci vychází krev. Nejsnazší způsob je uchopení tamponu mezi palec a prostředníček jedné ruky, přičemž ukazováček téže ruky se položí na konec tamponu (ten konec, který patří „směrem ven“) a následně se použije k jeho dotlačení do příslušného tělesného otvoru. Šňůrka, která vychází z tamponu, by měla po jeho zavedení viset ven z otvoru hymenu, aby později bylo možné s její pomocí tampon vytáhnout. Také při vytahování tamponu je vhodné zvolit takovou tělesnou polohu, při níž budou dolní končetiny dostatečně rozevřené.

Tampon je zavedený správně, pokud tě uvnitř těla netlačí. Problém může spočívat v tom, že když si dívka „zkušebně“ zavádí tampon v době mezi dvěma menstruacemi, může být jeho přítomnost v těle nepříjemná až bolestivá. Důvodem je, že v době mezi dvěma menstruacemi nemusí dívčiny pohlavní orgány produkovat dostatečné množství poševní tekutiny, která zvlhčuje vnitřní prostředí pochvy. Důsledkem je, že tampon v těle nenasákne a zůstane „tvrdý“ (zatímco po nasáknutí „změkne“), a proto jej dívka cítí při každém pohybu. Proto doporučuji s nácvikem vkládání tamponu počkat, až dostaneš menstruaci, nebo alespoň až se bude blížit její očekávaný termín.

Ahoj holko,

Tělesná výška je u Tebe sice mírně nadprůměrná, ale stále ještě normální. Hodnoty normální tělesné výšky u dívek ve věku 11 let se pohybují v rozmezí 135 až 161 cm, střední hodnota činí 148 cm. Za abnormálně vysokou lze tudíž považovat pouze takovou jedenáctiletou dívku, jejíž tělesná výška přesahuje 161 cm, což není Tvůj případ.
Pokud jde o tělesnou hmotnost, ta je sice také mírně nadprůměrná, což však odpovídá mírně nadprůměrné výšce (normální hmotnost jedenáctiletých dívek se pohybuje v rozmezí 26,5 až 55 kg). Vzájemný poměr mezi tělesnou výškou a hmotností je u Tebe naprosto ideální.

Mnozí dospívající lidé mají problém s tím, že vypadají buď mladší, nebo naopak starší, než ve skutečnosti jsou. Přitom je naprosto normální, že všichni dospívající téhož věku nevypadají úplně stejně (tj. nejsou stejně vysocí a nemají stejné proporce postavy). Většina lidí si vytváří jakous takous individuální představu o tom, jak „by mělo“ vypadat dítě toho či onoho věku (dospělí se většinou řídí podle svých vlastních dětí, protože jinak mají jen omezenou možnost srovnávání), avšak takovou individuální představu lze stěží přenášet na celou populaci dospívajících. Stručně řečeno, lidé se v odhadu skutečného věku té či oné dospívající dívky mohou mýlit.

Mnohem větší problém spočívá v tom, když dospělí říkají dětem (či dospívajícím), že jsou „ještě moc malé“ na to, aby s nimi mohly o něčem mluvit. Říkají to většinou tehdy, když se o něčem zkrátka nechtějí bavit, nemají čas či náladu, případně neznají odpovědi na otázky, které jim dítě nebo dospívající klade. Ve skutečnosti totiž dítě není nikdy „moc malé“ na to, aby se s ním o určitém tématu nedalo mluvit, jde jen o to, jakou formou se má dospělý vyjadřovat a jaké výrazy má volit, aby jej dítě v tom či onom věku mohlo pochopit.
Otázkou je, do jakého věku je dospívající člověk „moc malý“ na to, aby se s ním dalo o něčem hovořit. V podstatě to záleží jen na názoru dospělého člověka, který dítě či dospívajícího odbývá slovy „na to jsi moc malý/malá“. Ve skutečnosti se ale tak jako tak jedná o výmluvu. Pokud se dospělý, zejména pak rodič, o něčem nechce bavit, bude pro něj jeho dítě „moc malé“, i kdyby mu bylo třeba 18 let.

Důležité je, aby podobné odbývání ze strany dospělých nenarušilo Tvoje kladné sebepojetí. Pokud si o Tobě nějaký člověk myslí, že jsi „moc malá“, je to jeho problém, nikoliv Tvůj. Ty sama přece víš, že už jsi velká dost. Ať si o Tobě říkají, co chtějí, Ty by ses neměla podobnými řečmi nechat zmanipulovat.

Ahoj holko,

1) Především je důležité, aby ses nesrovnávala se spolužačkami nebo jinými dívkami Tvého věku, protože tělesné dospívání probíhá individuálním tempem. Někdo dospívá dříve a rychleji, někdo později a pomaleji, ale pokud se nejedná přímo o poruchu vývoje, není třeba se znepokojovat.
Na jednu stranu je pochopitelné, že mezi dívkami, které mají vyvinutá, bujná ňadra, se můžeš cítit poněkud nesvá. Ale není žádná tvoje „chyba“ či nedostatek, že u nich už dochází k vývoji prsů, zatímco u tebe k němu teprve dojde. Skutečnost, že zatím nemáš tak velká prsa, z Tebe nedělá „horšího“ člověka, stejně jako ze spolužaček nedělají vyvinutá ňadra „lepší“ lidi.
Pokud jde o nástup menarché (tj. první menstruace), normální věk se pohybuje v rozmezí 11 až 15 let. O poruchu by se jednalo v případě, že by se menarché nedostavila ani po dovršení věku 15 let.
Zřejmě u Tebe puberta nastoupila o něco později, než u většiny ostatních dívek, avšak stále ještě se nejedná o opožděnou pubertu.

2) V období dospívání je celkem běžné, že stejně jako lidé mění své zájmy, mění i své kamarády. Spolužáci či kamarádi, kteří jim v dětství připadali zajímaví, je najednou přestávají zajímat a začnou se kamarádit s jinými lidmi. Nemusíš hledat chybu na své straně, protože všechny vztahy (včetně vztahů mezi spolužáky či obecně vzato vrstevníky) mohou být velmi proměnlivé.
Pomluvám a posměškům lze zabránit dost těžko, protože vznikají a šíří se nezávisle na Tvojí vůli. V konkrétním uvedeném případě se jedná spíše o posměšky než o pomluvy, nicméně jejich účinek může být podobný. Vždy však jde o to, že osoba, která takový posměšek či pomluvu šíří, chce dosáhnout toho, aby pomlouvaný člověk trpěl, trápil se, případně rozčiloval a dával najevo, jak hluboce jej posměšek zasáhl. Stručně řečeno, účelem posměchu je druhého člověka ranit. Tomu se můžeš bránit tím, že se na podobné řeči podíváš s nadhledem. O lidech, kteří se Ti pošklebují kvůli prsům nebo čemukoliv jinému, si zkrátka pomyslíš, že jsou to zlomyslní a bezohlední posměváčci, kterým nezáleží na Tobě, a proto ani Tobě nemusí záležet na nich.
Podle toho, co píšeš, předpokládám, že se Ti ostatní posmívají „za Tvými zády“, a že Ti zatím nikdo přímo neřekl, že „nemáš prsa“ a podobně. Kdyby se ale takový opovážlivec přece jen našel, neměla bys dávat najevo smutek ani vztek, nýbrž se jej klidným, neutrálním hlasem zeptat, jestli s tím má nějaký problém. Většina lidí na takovou otázku rozpačitě odpoví, že ne.
Především však jde o to, abys názory či posměšky některých ostatních lidí nezačala přijímat za vlastní. Tedy aby ses nenechala přesvědčit o tom, že s Tebou opravdu něco není v pořádku. Důležité je, abys byla sama se sebou spokojená a respektovala tempo, jímž se Tvoje tělo vyvíjí. Že mají spolužačky větší prsa? To ale není žádná jejich zásluha, protože jejich tělo se zkrátka vyvíjí poněkud rychleji než Tvoje. Za pár měsíců, nejvýše za pár let, se většina podobných rozdílů srovná. Puberta není závod.

Ahoj Terao,

1) Nadměrné pocení neboli hyperhidróza může mít různé příčiny, k nimž patří například hormonální nerovnováha, onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, nízká hladina cukru v krvi (hypoglykémie), nedostatek vitaminu D, nadměrný stres a podobně. Při obtížích s nadměrným pocením rukou (přesněji řečeno dlaní) by bylo vhodné navštívit dermatologa (kožního lékaře). Pokud chceš tento problém řešit nějak „podomácku“, můžeš zkusit například pití šalvějového čaje, případně si v lékárně můžeš koupit některý ze speciálních pudrů, antiperspiračních ubrousků a podobných přípravků určených přímo na nadměrné pocení dlaní. Podobné výrobky však nejsou právě nejlevnější, cena jednoho balení se pohybuje v řádu několika set korun.
Jinak je pochopitelné, že Tě nadměrné pocení rukou může omezovat v běžném životě, ale nemusí tomu tak být. Tak například jestliže Tě chlapec doopravdy miluje, bude Tě milovat pořád stejně, i kdybys měla ruce „slizké“ od potu. Navíc praktickým problémům s pocením rukou lze alespoň částečně čelit například tím, že s sebou budeš stále mít zásobu papírových ubrousků a podobně. Pokud však máš pocit, že Ti pocení rukou „přerůstá přes hlavu“, a že už ho nezvládáš, bylo by přece jen nejlepší navštívit ordinaci dermatologa, který na základě vyšetření doporučí konkrétní léčbu.

2) Především je dobře, že se Ti Tvoje tělo líbí, a že jsi s ním víceméně spokojena, protože velkým problémem mnoha dospívajících lidí je právě to, že se ve svém těle necítí dobře, protože s jeho vzhledem nejsou spokojeni a chtěli by vypadat jinak (i když ve skutečnosti vůbec nevypadají špatně).
Podstatné je, že právě procházíš obdobím, kdy tělesné proporce procházejí různými změnami, z nichž některé jsou pouze dočasné a jiné trvalejší. Příčiny případných disproporcí (nerovnoměrností) ve vývoji postavy mohou být buď vrozené, nebo spočívají v dočasné hormonální nerovnováze, která však v období dospívání není nijak neobvyklá. Tak například „obrovská stehna“ mohou souviset se zvýšeným ukládáním tuku na této části těla, což je naprosto normální fáze v procesu formování „typicky ženské“ postavy. Čtrnáctiletá dívka má obvykle silnější stehna, než například dívka desetiletá, protože dětsky úzká stehna by zkrátka „neunesla“ rozšiřující se pánev (což je další ze znaků typicky ženské postavy).
Pokud jde o tvar hrudníku a ramen, je pravdou, že zde působí spíše vrozené dispozice než hormony. Někteří lidé mají hrudník širší, jiní užší, s čímž souvisí i šířka ramen. Roli mohou hrát i mírné odchylky v úhlu sklonu klíčních kostí a podobné individuální rysy postavy. Výhodou širšího hrudníku (a v návaznosti s tím i ramen) je, že takto vybaveným lidem se lépe dýchá, zatímco příliš úzký hrudník může vést až k obtížím s dýcháním (ostatně lidé, kteří po celé generace žijí v horách, kde je řidší vzduch s nižším obsahem kyslíku, mají obvykle širší a výrazněji klenutý hrudník, než obyvatelé nížin, kde vzduch obsahuje více kyslíku).
Obávám se, že cvičení by Tvůj problém nevyřešilo, protože zvýšená fyzická zátěž by naopak spíše vedla k ještě většímu zmohutnění ramen a hrudníku. Pokud je rozšíření ramen a hrudníku dáno vývojem tvaru kostry, nelze pro jejich zúžení udělat téměř nic, leda snad zvolit takové oblečení, v němž nebudou ramena tolik nápadná (například trička, mikiny či bundy s širšími a volnějšími rukávy). Pokud jde o širší či výrazněji klenutý hrudník, tento „nedostatek“ (ve skutečnosti se vůbec nemusí jednat o nedostatek, ale spíše o výhodu – viz výše poznámka ohledně dýchání) může časem překrýt růst ňader, kdy přes výraznější prsa nebude široký hrudník tolik vidět.
V každém případě je třeba počítat s tím, že tvar Tvojí postavy se ještě přinejmenším pár let bude vyvíjet, takže i kdybys nedělala vůbec nic, je docela dobře možné, že za pár let budou proporce Tvojí postavy vypadat docela jinak. Důležité je, abys měla ke svému tělu kladný vztah a věnovala pozornost spíše tomu, co se Ti na Tvém těle líbí, než tomu, co se Ti třeba tolik nelíbí. Jinak bys totiž na sobě brzy začala hledat jen samé nedostatky, což by mohlo Tvůj kladný vztah k vlastnímu tělu narušit.

Ahoj holko,

1) Zvětšování ňader (prsů) je dáno hormonálními změnami v organismu, které nemůžeš nijak ovlivnit. Vývoj prsu začíná u většiny dívek ve věku 10 – 11 let, přičemž v prvním stádiu se vyvíjí tzv. poupětový prs. Vypadá tak, že samotné prsní bradavky se zvětšují, ale hrudník přitom zůstává stejně plochý, jako v dětství před pubertou. V dalších fázích vývoje dochází ke zvýšenému ukládání tuku na hrudníku, dále k růstu tzv. prsních dvorců (což jsou tmavě zbarvené „kroužky“ okolo prsních bradavek) a dále k tzv. elevaci prsních dvorců, tedy k jejich „nadzdvižení“. Tvar prsu se formuje přibližně do věku okolo 16 - 17 let, u některých dívek i déle.
Pokud u Tebe probíhá vývoj prsů pomalejším tempem, než bys chtěla, nemusíš se kvůli tomu trápit. Tvoje hodnota jako člověka přece nespočívá v tom, jak velká máš zrovna prsa. Také se nemusíš obávat, že by ses kvůli tvaru či velikosti ňader nelíbila chlapcům, protože každému se může líbit něco jiného. Výhodou menších ňader je například to, že když se s chlapcem objímáš, můžeš se k němu těsněji přitulit (prsy nadměrné velikosti by mohly naopak působit jako jakási „bariéra“ mezi Tebou a chlapcem, s nímž se objímáš).
Navíc je vzhledem k Tvému věku pravděpodobné, že vývoj prsů není zdaleka ukončen, takže můžeš očekávat jejich další růst, i když jej nemůžeš nijak urychlit. Kvůli srovnání s „více vybavenými“ kamarádkami či spolužačkami se také nemusíš znepokojovat, protože každý člověk se vyvíjí jiným tempem, má jiné vrozené předpoklady atd., ale to ještě neznamená, že někteří lidé jsou od přírody „lepší“ nebo „horší“, než ostatní.

2) První menstruace neboli menarché se u dívek dostavuje nejčastěji ve věku 12 až 14 let. Prozatím se tedy nemusíš znepokojovat kvůli tomu, že jsi menstruaci dosud neměla. Když dívka ve věku 12 let ještě neměla menstruaci, je to stejně normální, jako kdyby ji už měla. Důvod ke znepokojení by nastal pouze v případě, že by se menarché (první menstruace) nedostavila ani po dovršení 15 let věku.
Pokud jde o masturbaci, tu většina dětí začíná vykonávat již před pubertou (podle výzkumů Jamese Bancrofta z roku 2003 přibližně dvě třetiny dívek i chlapců začínají pravidelně masturbovat před nástupem pohlavního dospívání, ostatně citlivost pohlavních orgánů není nijak vázána na dosažení pohlavní zralosti). To, o čem se v závěru dotazu zmiňuješ, je tudíž naprosto normální.

Ahoj holko,

Pokud se chceš holit pomocí ručního holicího strojku se žiletkovou hlavicí, budeš potřebovat ještě pěnu nebo gel na holení. Pěna na holení slouží ke zvlhčení pokožky a ke snížení tření mezi hlavicí strojku (žiletkou) a povrchem těla při holení. Bez použití pěny hrozí zvýšené riziko poranění.

Před prvním holením je třeba zkrátit chloupky nůžtičkami na přibližně půl centimetru, protože delší chlupy by ucpaly hlavici strojku. Při holení ochlupení je třeba postupovat velmi opatrně. Pokud máš na místech, která si chceš holit, nějaká mateřská znaménka, měla bys je při holení opatrně „objíždět“, aby nepřišla do kontaktu se žiletkou.

Na části těla, kterou si holíš, by měl být povrch těla pokud možno napnutý. Pokožku si napneš pomocí volné ruky, tedy té, ve které nedržíš strojek. Uděláš to tak, že si na tělo položíš 2 – 3 prsty a kůži poněkud „odtáhneš“ ve směru holení. Kdyby hlavice strojku přejížděla po nerovné, „nahrnuté“ kůži, hrozilo by vyšší riziko poranění.

Po oholení často dochází k zarůstání dorůstajících chloupků pod svrchní vrstvu pokožky, což se projevuje vznikem drobných červených pupínků. Vlastně se jedná o drobné zánětlivé reakce v místech zarůstání. Tomuto zarůstání a tvorbě pupínků lze zabránit ošetřením pokožky pleťovým krémem nebo panthenolovým krémem, a to nejprve hodinu po oholení, a poté jednou až dvakrát denně po dobu 2 – 3 dny (pouze při holení obličeje většinou žádný krém není nutný, protože pokožka obličeje je zpravidla dostatečně mastná „od přírody“, nicméně předpokládám, že jako dívka si budeš holit jiné části těla, než zrovna obličej).

Pro holení pomocí ručního strojku se žiletkovou hlavicí tedy budeš potřebovat strojek, pěnu nebo gel na holení a pro ošetření pokožky vhodný pleťový krém nebo panthenolovou mast. A pro první holení také nůžtičky, jaké se používají například na nehty, aby sis mohla chloupky zkrátit na takovou délku, která se dá oholit strojkem.

Ahoj holko,

Poškození vnitřních orgánů v důsledku provádění běžných posilovacích cviků na posílení břišního svalstva (k nimž patří např. sedy-lehy) nehrozí. Měla bys však vykonávat pouze cvičení vlastní váhou, nikoliv na různých cvičebních či posilovacích strojích. Zde totiž hrozí poškození kloubů (zejména jejich pouzder) v důsledku nadměrné zátěže.

Ani růst ňader by neměl být vykonáváním cvičení nijak omezen. K jejich růstu dochází v důsledku hormonálních změn v organismu. Snad jen v případě extrémní fyzické zátěže by mohlo dojít ke zpomalení růstu (a to nejen prsou), avšak předpokládám, že necvičíš několik hodin denně, ani nezdviháš nadměrně těžká břemena.

Ahoj holko,

Uvedená tělesná výška již překračuje rozmezí, které se u dívek ve věku 12 let považuje za normální, a které činí 142 až 168 cm.
Avšak ani abnormální hodnota tělesné výšky ještě nemusí být projevem poruchy růstu. Může se jednat o projev dědičných dispozic, zejména pokud i tělesná výška rodičů byla v období dospívání výrazně nadprůměrná. Možná by stálo za to se zeptat maminky, kolik měřila, když byla ve Tvém věku.
Dále se může jednat o projev tzv. růstové akcelerace (urychleného růstu), která může mít různé příčiny. Ve většině případů je výrazně nadprůměrná výška u dospívajících pouze variantou vývoje, nikoli projevem poruchy.
V každém případě by bylo dobré, kdyby rodiče (respektive jeden z rodičů, který Tě bude doprovázet) požádali na nejbližší preventivní prohlídce lékaře/lékařku o posouzení růstu podle růstových percentilových grafů, případně o poukaz na vyšetření na endokrinologii. Pouze endokrinologickým vyšetřením totiž lze vyloučit poruchu růstu.

Ahoj,
bohužel ti nikdo nedokáže spolehlivě stanovit diagnózu na dálku a online a pro to, abys měla jistotu bude potřeba absolvovat specializované vyšetření. Příznaky, které popisuješ, skutečně mohou patřit k alergii, ale stejně tak mohou mít řadu dalších vysvětlení. Doporučuji ti proto, abys pozorovala dál reakce tvého těla na různé potraviny - zejména tedy různé druhy ovoce. Pokud by výskyt nepříjemných příznaků dál pokračoval, popros rodiče, aby tě objednali na alergologii. Tam ti provedou adekvátní vyšetření a pak budeš mít jistotu, zda se opravdu jedná o alergii. V tom případě by ti lékař samozřejmě navrhl i léčebné možnosti.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj holko,

Součástí preventivní prohlídky ve věku 13 let je podle vyhlášky č. 70/2012 Sb. rozhovor s rodičem dítěte zaměřený na doplnění údajů o zdravotním stavu dítěte, kontrola a doplnění chybějícího očkování, měření tělesné hmotnosti a výšky, posouzení naměřených údajů podle růstového grafu, kompletní vyšetření, vyšetření zraku a sluchu, vyšetření ústní dutiny, kontrola pohlavních znaků, měření krevního tlaku a pulsu, laboratorní vyšetření moči, celkové zhodnocení zdravotního stavu a vývoje a vyjádření k pracovnímu, případně studijnímu zaměření dítěte. U dívek se má pokládat dotaz na menstruaci.

V podstatě by tedy prohlídka měla probíhat přibližně stejným způsobem, jako předchozí prohlídka ve věku 11 let. Na prohlídce ve věku 13 let je navíc ještě dotaz na menstruaci. Možná, že to je jeden z důvodů Tvých obav, nicméně tyto obavy lze překonat. Až se Tě bude lékařka ptát na menstruaci, jednoduše odpovíš „ano“ nebo „ne“ podle skutečnosti. Zatím se u Tebe menstruace sice nedostavila, ale není vyloučeno, že do doby, než půjdeš na nejbližší preventivní prohlídku, se ještě dostaví. První menstruace (neboli menarché) se u dívek dostavuje nejčastěji ve věku 12 až 14 let, za normální se považuje i širší rozmezí 11 až 15 let. Ať už tedy bude Tvoje odpověď na dotaz týkající se menstruace kladná nebo záporná, lékaře či lékařku zřejmě nepřekvapí. Mít nebo nemít ve třinácti letech menstruaci není žádný nedostatek ani přednost.
Dotaz na menstruaci Ti může připadat moc osobní, ale lékař či lékařka se neptají ani ze zvědavosti, ani proto, aby Tě přivedli do rozpaků, ale proto, že tato informace je pro ně důležitá. Rozpaky můžeš překonat tím, že si při odpovídání budeš představovat, že odpovídáš na něco docela jiného. Prostě řekneš „ano“ nebo „ne“, jako kdyby se Tě doktorka ptala, jestli jste už ve škole probírali dělení desetinných čísel.

Další příčinou Tvých obav z prohlídky je svlékání před doktorkou. Některým dospívajícím lidem je nepříjemné, mají-li se svlékat, dokonce i před lékařkou nebo lékařem, tedy osobami, které velmi dobře vědí, jak vypadá lidské tělo. Nejčastější příčinou nepříjemných pocitů či přehnaného ostychu je to, že dospívající lidé hodnotí svůj tělesný vzhled příliš kriticky. Domnívají se, že jejich tělo nevypadá tak dokonale, jak by podle jejich představ vypadat mělo. Důležité je, abys na sobě nehledala samé nedostatky. Nejsi povinna vypadat jako modelka nebo jako herečka z amerického seriálu pro dospívající mládež, nebo dokonce jako panenka Barbie. Přesněji řečeno, nejedná se o žádnou Tvoji chybu či nedostatek, pokud tak nevypadáš. Jestli se někomu z ostatních nelíbí Tvoje postava, je to jeho problém.

Pokud jde o tělesnou výšku 155 cm, ta je naprosto normální (za normální se u dívek ve věku 12 let považuje rozmezí tělesné výšky 142 – 168 cm, a tudíž střední hodnota činí právě 155 cm). Tělesná hmotnost 53 kg je mírně nadprůměrná, ale stále ještě normální. Index tělesné hmotnosti u Tebe činí 22, což je pouze mírná nadváha (optimální hodnoty indexu tělesné hmotnosti u dívek ve věku 12 let se pohybují v rozmezí 17 až 20,5). Nejedná se o obezitu. Vyšší tělesná hmotnost může být způsobena různými faktory, mimo jiné i hormonálními změnami v pubertě. To může souviset i se zvýšeným ukládáním tuku na některých částech těla.

Pokud chceš zhubnout, doporučuji kombinovat změnu stravovacích návyků s přiměřenými pohybovými aktivitami. „Jíst zdravě“ znamená především jíst pravidelně, přičemž denní příjem potravin by měl být rozdělen minimálně do pěti jídel. Vyhýbat by ses měla především světlému („bílému“) pečivu, které lze nahradit tmavým. Důležité je rovněž dodržování pitného režimu. Přijmout bys měla denně 40 – 80 mililitrů tekutin na 1 kg tělesné hmotnosti, což při hmotnosti 53 kg vychází na 2,12 až 4,24 litru za den (v létě se drž raději té horní hranice).

Cvičení není špatné, ale doporučoval bych provádět spíše protahovací cviky v rámci přípravy na komplexnější pohybové aktivity, nežli cviky posilovací, které představují vysokou zátěž pro opěrnou soustavu dospívajícího jedince. Z komplexních pohybových aktivit lze doporučit například jízdu na kole (koloběžce, kolečkových bruslích…) a především plavání. To je spojeno s poměrně vysokým výdejem energie, navíc oproti běhu má tu výhodu, že nepředstavuje tak vysokou zátěž pro klouby dospívajícího jedince (zatímco při běhu jsou klouby vystavovány otřesům při každém došlápnutí na tvrdý povrch, při plavání k žádným otřesům nedochází).
Pokud už chceš běhat, zvol raději méně tvrdý povrch (například štěrk, písek nebo antuku, což je cihlová drť používaná na běžeckých dráhách, zcela ideální je pak běžecká dráha s polyuretanovým povrchem, která je dnes již běžnou součástí sportovišť). Naopak zcela nevhodné je běhat po betonové dlažbě. Na ní jsou otřesy obzvláště silné, což při každodenním běhání po dlažbě může za několik let vést k trvalému poškození kloubů (nepřestává mne udivovat, že tolik lidí každodenně běhá po chodnících z betonové zámkové dlažby, ani si na to nevezmou vhodnou běžeckou obuv, a ještě si myslí, že dělají kdo ví co pro své zdraví – ve skutečnosti si jen ničí klouby).

Závěrem je třeba upozornit, že hubnutí by nemělo probíhat překotně. Organismus dospívajícího člověka zvládne bez újmy na zdraví nejvýše 1 až 2 kg úbytku tělesné hmotnosti týdně (u dívek bych doporučoval držet se spíše dolní hranice, protože jejich tělo potřebuje rezervu pro budování tukové tkáně na určitých tělesných partiích, které zde zřejmě nemusím jmenovat). Rychlejší úbytek tělesné hmotnosti může vyvolat zdravotní komplikace.

Ahoj holko,

1) Nevadí, protože během prvních dvou let od první menstruace je až 50% cyklů anovulačních. To znamená, že během poloviny cyklů nedochází ani k uvolnění vajíčka, ani k menstruačnímu krvácení. Zcela přesně to znamená, že menstruace sice proběhne, ale jaksi „naprázdno“, tedy bez krvácení.

2) Pupínky na čele vznikají v důsledku hormonálních změn, k nimž dochází v období dospívání. Jedním z důsledků nárůstu hladiny pohlavních hormonů v krvi je i to, že pleť se stává mastnější, což způsobuje, že se kožní póry častěji ucpávají. Pupínky (odborně zvané acne vulgaris neboli akné) jsou vlastně drobné zánětlivé reakce v místě, kde došlo k ucpání kožního póru.
Aby se pupínky netvořili, někdy stačí pokožku uměle „vysušovat“, a sice tak, že se jednou denně omyje obličej pomocí mýdla. Pokud se pupínky vyskytují ve velkém množství (tj. více než 20 kusů najednou), doporučoval bych navštívit kožního lékaře (dermatologa). Pro léčbu těžších forem akné se využívají například léky ze skupiny retinoidů, které se však vydávají pouze na lékařský předpis.

3) Přehnaný stud mnohdy vyplývá z toho, že na sebe člověk klade příliš vysoké nároky a je vůči sobě příliš kritický. Především je tedy důležité, aby sis uvědomila, že nejsi povinna být vždy a ve všem naprosto dokonalá. Bojíš se, že uděláš chybu? Ale chyba není konec světa. Chyba je vlastně jakási informace pro nás, abychom věděli, co máme nebo můžeme příště udělat lépe. Když se Ti někdo směje kvůli tomu, že jsi udělala chybu, hlupák je on, ne Ty. Neboj se chyb, protože kdyby lidstvo v minulosti nedělalo chyby, z nichž se poučilo, nebyli bychom dnes tam, kde jsme. Chybami se člověk učí.
Stydět by ses neměla ani kvůli vzhledu. Nikdo není povinen vypadat jako herec nebo herečka z amerického seriálu pro mládež. Tam všichni vypadají dokonale, jenže ta jejich dokonalost je uměle vyrobená (vizážisté a maskéři mají s těmito herci a herečkami mnohem víc práce, než by se na první pohled mohlo zdát) a v každodenním životě ani oni nevypadají tak dokonale, jako před kamerou.
Ze všeho nejdůležitější je, abys na sebe pohlížela trochu vlídněji, snažila se všímat si spíš toho, co se Ti na Tobě líbí, než toho, s čím nejsi na 100 procent spokojena. Jistě máš celou řadu kladných vlastností a jiných předností, ať už jde o dovednosti nebo o vzhled. Pro začátek si třeba můžeš napsat jakýsi seznam svých kladných vlastností, předností a schopností. Seznam může mít tři sloupečky nadepsané „Jsem…“, „Mám…“ a „Umím…“. Ale nepiš do něj žádné nedostatky, piš jen to hezké, co se Ti na Tobě líbí.
Jistě je důležité umět občas sama sebe kritizovat, ale nemělo by se to přehánět, protože když na sobě člověk stále hledá jen samé nedostatky, může si úplně zbytečně (a mylně) připadat „nedokonalý“, což je první a hlavní příčina studu před ostatními.

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že se ti holky posmívají kvůli tomu, že jsi tlustá. Rozumím tomu, že to není vůbec příjemné a přála by sis aby to holky nedělaly. Ale pokud ti to je nepříjemné, tak bude dobře se ozvat a požádat je ať to nedělají, že ti to není příjemné. Každý je nějaký a každý se s něčím potýká. I ony mají určitě své chyby. Tak se neboj se ozvat. A druhá možnost je ta, že si toho zkusíš nevšímat. Nebrat to tolik osobně. Určitě tu jsou i osoby, kterým to je jedno, jestli jsi nebo nejsi tlustá a přijímají tě takovou jaká jsi. Tak si o tom zkus popovídat s nimi a i to ti dá víc odstup od toho, jak se k tobě chovají některé holky. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

chápu, že chceš mít copánky. Není však žádný návod, jak někoho přemluvit. Zvláště, když ani nevíme, z jakého důvodu mamka nechce. Můžeš mamce upřímně říct o svém přání, o tom, jak moc si to přeješ. Můžeš se také mamky více doptat, z jakého důvodu s copánky nesouhlasí. Také si to můžeš přát jako dárek třeba k narozeninám či k Vánocům. Nebo můžeš zkusit o svém přání říct ještě někomu dalšímu z rodiny a požádat, jestli by Tě podpořil a u mamky se přimluvil.

Přejeme Ti, aby se Ti přání splnilo
Modrá linka