Ahoj z Modré linky,

je fajn, že sis všimla, že Tvá kůže reaguje jinak, než jsi byla doposud zvyklá. Nejsme tady lékaři a nedokážu posoudit, proč se Ti tvoří jiné jizvy než dříve. Obecně mám za to, že je-li jizva čerstvá, je spíše růžová až fialova. Do bíla se pak zbarví až, pokud je zahojená a starší. Ale to je opravdu velmi obecný pohled, nejsem odborník. Spíše mě zaujalo, že máš zkušenost s tolika jizvami a přemýšlím nad tím, čím to je. Mohou to být úrazy, to se stává. Dříve ses tady ptala na sebepoškozování, tak mě napadlo, že Tě možná něco trápí. Pokud bys o tom chtěla více mluvit, je možné se nám ozvat více a rádi Tě podpoříme a můžeme třeba i hledat cesty, jak se sebepoškozováním přestat. Nejlépe na chatu nebo na telefonu, kde můžeme jít více do hloubky a lépe tak reagovat na to, co potřebuješ. Sebepoškozování může být návykové a někdy bývá těžké se ho zbavit, když je na to člověk sám.

Měj se hezky.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se na nás se svou otázkou obracíš.

Správnému hojení rány (a tím i prevenci vzniku jizvy) můžeš napomoci jejím správným ošetřením. Je potřeba si čerstvou ránu umýt ve vlažné vodě a následně důkladně vydezinfikovat. Dále pak ránu namazat přípravkem, který napomáhá hojení kůže. Tím může být například Bepanthen (zkus se případně poradit přímo s lékárníkem, jakou dezinfekci a gel je vhodné pro ošetření rány využít). Ránu následně můžeš zalepit náplastí nebo překrýt obvazem, aby nedošlo k jejímu znečištění. Existují také olejíčky a krémy určené přímo pro péči o jizvy. Oblast jizvy je vhodné podobnými krémy promazávat a během toho jizvu různě masírovat. To je ale možné pouze u jizev, kterou jsou již plně zahojené. Na internetu najdeš různé návody, jak masáže jizev provádět.

Nejlepším způsobem, jak předejít vzniku jizev je se sebepoškozování zcela vyvarovat. Tipy jak odvrátit chuť si ublížit můžeš najít v aplikaci Nepanikař (která je volně dostupná ke stažení) nebo například na instagramovém profilu „Vzkazy na těle“.

Odolat sebepoškozování může být ale velmi náročné, pokud jsi na to sama. Podpořím Tě v tom, aby ses zkusila s tím, že se sebepoškozuješ, svěřit nějakému dospělému, kterému důvěřuješ (pokud jsi tak doposud neučinila). Ať už rodičům, oblíbené paní učitelce nebo školní psycholožce. Společně byste mohli vyhledat psychologa/psychoterapeuta, se kterým bys mohla pracovat na tom, jak svou chuť si ublížit dostat pod kontrolu. Věřím, že by se Ti tak dostalo takové pomoci, jakou si nyní zasloužíš.

Kdykoliv jsme Ti k dispozici i my, na Modré lince. Ať už na telefonu či Skypu, ve vybrané hodiny též na chatu. Kontakty najdeš na: www.modralinka.cz

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o obavě, že po odstranění chloupků (na rukou, nohou a v obličeji) Ti pak porostou ještě více. Nedokážu Ti přesně odpovědět, protože růst chloupků je u každého velmi individuální a závisí na naší genetické výbavě, stravě apod. Říkám si, že si můžeš zkusit promyslet, jestli stále přetrvává důvod si chloupky odstraňovat, zda stojíš o to je tam nemít a zda chceš pravidelnému holení věnovat čas. Je pravda, že chloupky nezmizí, ale rostou dál. Nemusí být však pravidlem, že rostou víc. To si můžeš postupně vypozorovat sám na sobě. Nyní Ti určitě dorostou a pak se můžeš rozhodnout, jestli v tom chceš pokračovat či ne. Je to na Tobě. Není varianta dobře nebo špatně, přijde mi důležité, abys zůstával v pohodě s tím, pro co ses rozhodl. Pokud bys to chtěl zkonzultovat odborně, poradí Ti Tvůj kožní lékař.

Držíme palce, ať v tom můžeš být dlouhodobě spokojený a neznejišťuje Tě to.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chci Tě ujistit, že Tvůj dotaz není nesmyslný. Naopak rozumím tomu, že hledáš řešení pro něco, co je Ti nepříjemné. Nemyslím si ani, že bys byl blbý, když ses řezal. Věřím tomu, že v tu dobu to bylo něco, co Ti pomáhalo v těžkých chvílích a zrovna jsi to asi nedokázal jinak. Jsem ráda, že ses z toho dostal a už se neřežeš. To určitě nebylo jednoduché a chtělo to hodně sil.

K Tvému dotazu... Bohužel mě nenapadá jiný způsob, jak jizvy zakrýt, než dlouhým rukávem. Napadlo Tě, něco si na to „patlat“, asi máš na mysli make-up. Nevím, nakolik by to pomohlo, ani jak by to bylo praktické. Zkusit to samozřejmě můžeš, ale představuju si, že by se Ti mohl make-up všude otírat a jizvy by i tak mohly prosvítat. Pokud byly rány hluboké, jizvy už jen tak nezmizí. Jediný způsob, jak se jich zbavit, může být laserové odstranění, ale o tom nemám skoro žádné informace, to by ses musel poradit s kožním lékařem. Ten by Ti mohl doporučit i nějaký krém, který dokáže jizvy zmírnit. Chápu, že pokud někdo na jizvy kouká, je to nepříjemné. V takové situaci můžeš dát danému člověku klidně najevo, že Ti to vadí.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,

svěřuješ se, že se asi rok sebepoškozuješ a spíše se to zhoršuje - od škrabání nůžkami jsi přešla k řezání žiletkou. Je Ti líto, že máš na těle jizvy a ráda bys s nimi něco dělala.

Způsobů, jak umenšovat jizvy je více, nelze však zaručit jejich úplné zmizení. Záleží na způsobu jejich vzniku, hloubce, hojení, ošetření atp. , ale i stáří. Odborníkem na tyto záležitosti je dermatolog, ten by Ti doporučil vhodné masti, vitamíny nebo třeba masáže a ošetření kosmetickým laserem. K lékaři Tě mohou objednat rodiče, vhodný způsob ošetření si sama vybrat a zařídit, bohužel, nemůžeš. Jediné, co pro sebe můžeš udělat, je maximální omezení sebepoškozování a vhodná desinfekce ran.

Věřím Ti, že se hodně bojíš svěřit mamce, když Ti pohrozila, že by Tě v případě sebepoškozování poslala do blázince. Dovedu si představit, že mamka byla takovou otázkou zaskočená, nevěděla, jak reagovat, a současně Tě rozhodně chtěla od sebepoškozování odradit. Zároveň Tě mohu uklidnit, že s posíláním do blázince to není až tak jednoduché. Důvod k hospitalizaci v psychiatrické léčebně musí odsouhlasit i tamní lékař - psychiatr. Rozhodně to neprobíhá jako objednání pokoje v hotelu. Pokud to jen trochu jde, tak se u všech duševních obtíží nejprve hledají cesty, jak by se pacient mohl léčit ambulantně a zůstat v domácím prostředí. Na druhou stranu je pravda, že odvykání od sebepoškozování není snadný proces a je dobře pro něj mít podporu zkušeného odborníka, kterým je psycholog. Pokud ten to vyhodnotí jako potřebné, je možné přidat i návštěvy psychiatra.

Věřím, že i Ty cítíš, že sebelepší strategie skrývání a léčení jizev moc nepomůže, pokud Ti budou přibývat stále nové a nové jizvy. Zkus proto znovu promyslet, co nebo kdo by Ti mohl pomoci svěřit se mamce, aby Ti mohla zajistit pomoc, kterou potřebuješ. I když představa takového rozhovoru je nepříjemná, je pořád lepší na něj být připravená, než kdyby vznikl náhle po nějakém prozrazení. Můžeš mamce i ukázat tento dotaz a naši odpověď, aby se Ti hovor lépe začínal a i mamka měla příležitost se na téma připravit.

Kdybys s námi potřebovala něco probrat podrobněji, například se připravit na rozhovor s mamkou, můžeš se nám ozvat přímo - všechny způsoby najdeš na www.modralinka.cz.

Pro začátek najdeš užitečné rady pro snížení chutí na sebepoškozování třeba v aplikaci Nepanikař.

Přejeme Ti odvahu a pevnou vůli.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

přijde Ti, že máš vystouplá žebra a na Tvém těle se Ti to esteticky nelíbí, nijak jinak Ti to ale nepřekáží. Nevím, nakolik to ovlivňuje Tvé cvičení, váha, celková stavba těla, to všechno má určitě vliv. Často vystoupnutí žeber může taky souviset s mělkým dýcháním – namísto toho můžeš zkoušet nadechovat se do spodní části žeber, břicha, celého břišního „válce“ i zad až k páteři a bedrům, dech se tak rovnoměrněji rozloží a nárok nebude jen na hrudním koši. Neboj se poradit se svým lékařem nebo popros rodiče, aby Tě objednali k fyzioterapeutovi, který by se podíval, jak Ti tělo funguje, jak je stavěné. Může Tě nasměrovat k tomu, co zkusit dělat jinak v pohybování anebo i v dechových návycích.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

už nějakou dobu máš ten stejný účes a teď se Ti vlasy hodně rozcuchávají. Ráno si je vždycky učešeš, přesto Ti jeden spolužák říká, že máš „vrabčí hnízdo“ a směje se Ti. Zvažuješ, co udělat. To, že se Ti kamarád posmívá, není správné a je moc dobře, že si z toho neděláš. Máš taky právo se proti němu vymezit a říct, že to nechceš poslouchat, že to je Tvoje věc, ignorovat ho, zasmát se spolu s ním apod. Možností, jak a jestli odpovídat, je víc. To, jestli se rozhodneš jít se ostříhat, je taky jen na Tobě a Tvém posouzení - jak se Ti líbí aktuální délka/účes Tvých vlasů? Anebo Ti možná poradí i lidé v Tvém okolí, kterým věříš a vážíš si jich. Ať se rozhodneš tak či tak, není třeba se tím trápit až příliš, protože vlasy opět dorostou. Můžeš zkoušet různé varianty a časem zjistíš, se kterou jsi nejvíce spokojený.

Měj hezké dny,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

oceňuji, že všímáš, jak jídlo působí na Tvé tělo a jak se po něm cítíš. Je pro Tebe těžké najíst se tak, abys byla tak akorát sytá a ráda bys s tím něco dělala. Chci hned na úvod napsat, že neexistuje jeden přesný návod na to, jak to udělat. Potíže s jídlem trápí mnoho dospívajících dětí a každému může fungovat něco trochu jiného, protože každý člověk je jiný. Neuvádíš mnoho informací, takže moje odpověď bude spíše obecná a snad v ní najdeš něco pro sebe užitečného.

Především je dobře, že na to nezůstáváš sama a rozhodla ses nám napsat, hledáš způsoby, jak na to. Kdybych s Tebou mluvila, zajímalo by mě, jak dlouho si takových potíží u sebe všímáš a jestli Tě napadá, s čím by mohly souviset. Někdy bývá přejídání spojené s tím, že si člověk během dne odpírá některé jídlo a jí méně, než by potřeboval. Jindy to může být způsob, jak se vyrovnat s tím, když se člověk necítí dobře. Jídlo může být způsob, jak ty emoce jakoby zahnat. Může být užitečné zkusit sledovat, jak se vlastně cítíš ve chvíli, kdy máš chuť se přejíst. Píšeš, že pak myslíš jen na to jídlo, ale možná je i něco dalšího za tím? Třeba se stalo něco nepříjemného anebo si teď procházíš nějakým stresem? Kdyby se Ti podařilo všimnout si nějakého takového pocitu, který by s tím mohl souviset, můžeš zkusit se na něj zaměřit, třeba si říct, kde v těle ho cítíš a prodýchat se. Dále může zvýšená chuť k jídlu souviset i s nedostatkem spánku. Je dobré dbát na to, abys chodila dostatečně brzy spát a cítila se odpočinutá.

Přemýšlím, zda se s tím máš komu svěřit a případně zkusit s danou osobou vyhledat psychologickou podporu nebo nutričního terapeuta. Někdy bývá psycholog i ve škole. Kdyby Tě to dále trápilo anebo bys v naší odpovědi nenašla to, co jsi potřebovala, můžeš se na nás obrátit znovu, lépe však na telefonu nebo chatu (www.modralinka.cz), kde můžeme jít více do hloubky a lépe reagovat na to, co potřebuješ.

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj, to je zajímavá a dost specifická otázka. Obecně není dobré řídit se ohledně zdraví nějakých rad na internetu, nejlepší je vždycky zeptat se lékaře. Důvod je jednoduchý: internetové rady jsou dost rozmanité kvalita a neberou v potaz tvou konkrétní situaci.
Když ale budeme mluvit obecně, tak pro dospělého zdravého člověka by tři vejce denně neměl být problém. Jen je potřeba, aby kromě toho jedl i jiné věci, tedy aby zajistil pestrou stravu. Vejce obsahují cholesterol, takže lidé, kteří mají vysokou hladinu cholesterolu by to asi s vajíčky neměli přehánět.

Ahoj,
to je poměrně dost složitý dotaz, protože existují různé druhy kýly, ale obecně se dá říci, že kýla je jakási vypouklina, která se objevuje nejčastěji na břiše nebo v tříslech. Je to v podstatě jakési vyklenutí v místě, kde normálně být nemá. Často může i pobolívat. Zpočátku se ono vyklenutí může objevit jen při zátěži, ale časem se zvětšuje. Nicméně skutečnou diagnózu může stanovit jen lékař.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

děkujeme Ti za důvěru, s jakou se nám, prostřednictvím Alíka, svěřuješ. Začala ses sebepoškozovat, tušíš, že to není správné a chtěla bys s tím přestat.
Chci Tě ocenit za to, že ses rozhodla napsat si o pomoc a že hledáš způsoby, jak se sebepoškozováním skoncovat v jeho počátku. Čím déle totiž trvá, tím náročnější je s ním skončit.

Píšeš, že poprvé, když ses řízla, se jednalo o pouhý omyl. Zalíbilo se Ti to, a během téhož dne jsi cítila nutkání se opět říznout. Přemýšlím teď nad tím, co v Tobě toto nutkání probouzí? U každého, kdo se s podobným problémem potýká, je to trochu jinak. Někomu sebepoškozování přináší úlevu od psychické bolesti, kterou zažívá. Někomu přináší potěšení, když vidí, jak se do jeho těla různé předměty zarývají. Můžeš se tak zkusit zamyslet, jak to ty sama máš, co je tím důvodem, proč v ubližování si pokračuješ. Pokud rozklíčuješ, co Ti sebepoškozování přináší, může Ti to pomoci najít jiné, zdravější způsoby, jak chtěného pocitu docílit.

Doporučím Ti, aby sis stáhla Aplikaci Nepanikař, ve které najdeš užitečné tipy, jak chuti ublížit si odolat. Další tipy nalezneš také na stránce Opatruj.se (https://www.opatruj.se/dusevni-zdravi/self-harm-and-suicide).

Někdy je ale náročné touhu si ublížit potlačit pouze vlastními silami. Je dobré mít někoho, na koho se v takové chvíli můžeš obrátit, komu se můžeš svěřit, kdo Ti bude oporou. Zkus se tak zamyslet, zda máš ve svém okolí takovou osobu, které bys důvěřovala a mohla s ní své nutkání si ublížit probrat. Ať už by to byl některý z rodičů, nebo někdo jiný z rodiny. Popřípadě oblíbená paní učitelka nebo školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru a odvahu, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš o sebepoškozování, ke kterému cítíš v tyto dny nutkání. Chceš poradit, co dělat, aby Tě to nepokoušelo dál.

Je moc dobře, že ses rozhodl na to nebýt sám, zasloužíš si v tom podporu. Říkám si, co se změnilo, co je jinak, že teď je pro Tebe sebepoškozování něco aktuálního? Je mi líto, pokud se teď nastřádalo možná víc věcí nebo tíživých pocitů, které je náročné zvládnout. Sebepoškozování není dlouhodobé řešení a úleva, kterou může přinášet, bývá na pár chvil. Je fajn, že hledáš jiné cesty.

Možná znáš aplikaci Nepanikař, kterou můžeš zapnout při chvílích, kdy je potřeba nutkání překlenout – nabídne Ti dechová cvičení a jiná jednoduchá cvičení a možnosti, které Ti pomohou odklonit myšlenky a tak přečkat toto období, které bývá nejintenzivnější prvních pár desítek minut. Někomu dělá o trochu lépe něco povzbuzujícího, třeba dynamický pohyb, rychlá chůze, změna prostředí, něco k jídlu nebo k pití. Někdo se potřebuje naopak zklidnit relaxačními metodami, pustit si klidnou hudbu, dát si teplou sprchu, odpočinout si pod dekou. Někomu pomůže mluvení – za někým jde, někomu zavolá (třeba i na krizové linky) anebo vypíše vše, co potřebuje, do deníku. Možností je více a je na Tobě si zkusit, co Ti vyhovuje, co Ti alespoň trochu uleví. Nechtěj od sebe velké kroky a změny hned od začátku, chce to čas.

Taky přemýšlím, jak jsi to dělal, že jsi to předtím zvládal bez sebepoškozování? Co Ti pomáhalo přečkat těžší chvíle? Jak Ti šlo být s pocity i myšlenkami, které byly náročné? Zkus se chvíli zamyslet, co to v minulosti bylo…a jestli by něco z toho nešlo zkusit i teď. Možná máš někoho blízkého v rodině/mezi kamarády, se kterým by se dalo strávit čas, třeba se mu/jí i svěřit s tím, co teď zažíváš. Možná máš rád chození ven, děláš nějaký sport, máš nějaký koníček, který jde jít dělat/vrátit se k němu. Jsme Ti i k dispozici pro podrobnější povídání na chatu nebo telefonu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) nebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/) – nemusíš v tom být sám.

Držíme palce, ať můžeš mít zase brzy hezčí dny.

Modrá linka

Ahoj, rozhodně to není hloupá otázka. Naopak, je super, že se zajímáš o to, jak věci fungují, a umíš se zeptat, když něčemu nerozumíš.

Co se týče pojmu „umělá prsa“, obvykle se tím myslí „prsa s implantáty“. Implantát je umístěn v prsu pod kůží, vrstvou tuku a mléčnými žlázami (viz obrázek).

Umístění takového implantátu se lidově nazývá „plastika prsou“. Tato operace ale nemusí zahrnovat jen implantát, ale i další úkony, třeba odebrání části kůže či tkáně. Nejčastěji jde o operaci u žen, ale zákrok se může provést i u mužů.

Cílem plastické operace prsou je nejčastěji změna vzhledu: tedy zvětšení, zmenšení, případně úprava tvaru prsou. Lidé takovou operaci podstupují operaci z estetických i jiných (např. zdravotních) důvodů.

Co se týče toho, jak umělá prsa poznat, asi není žádný návod, který by stoprocentně fungoval. Obecně se ale dá říci, že některá umělá prsa mohou působit „neobvykle“ vzhledem ke zbytku postavy.

To je skvělá otázka, protože vypadá jednoduše a přitom naráží na opravdu zajímavé a důležité koncepty.
Předně si ukážeme, že otázka proč má dva možné významy: „z jakého důvodu“ a „za jakým účelem“. Často mezi nimi není velký rozdíl. Proč má auto volant? Abychom mohli měnit směr jízdy. Důvod i účel jsou stejné. Ale u otázky „Proč tyhle hodiny ukazují špatný čas?“ může být účel i důvod jiný. Nebo dokonce účel být nemusí, pouze důvod.
To je i základní odpověď na tvou otázku. Když se lidské embryo vyvíjí v těle matky, během prvních týdnů se buňky rozdělují velmi rychle a vytvářejí základy lidského těla. Zpočátku se embryo chlapců i dívek vyvíjí stejně, a teprve kolem šestého týdne lze najít první rozdíly.
Dalo by se říci, že pro tělo je výhodné mít co nejvíce stavebních prvků stejných. A tak je výhodnější vyrobit bradavky u mužů i u žen, přestože jen u žen budou mít svou funkci a umožňí případně – když na to přijde řada – kojení.
Jinými slovy: proč mají muži bradavky? Protože ženy potřebují bradavky, a bylo jednodušší dát je i mužům, protože ničemu nepřekážely

Ahoj z Modré linky,

stal se Ti úraz kvůli kterému máš nyní jizvu na ruce. Stydíš se za ni a máš tendence celou ruku schovávat. Když na jizvu koukáš, je Ti do breku, nechceš ji na sobě.

Vnímám, že je pro Tebe těžké svou jizvu přijmout. Někdy na svém těle máme něco, co se nám nelíbí, za co se stydíme. A byli bychom nejraději, kdyby to šlo ihned odstranit. To je celkem normální, domnívám se, že takovou věc by na sobě našel téměř každý. Někdy však okamžité odstranění nelibé věci není možné. Proto mám potřebu Ti říct, že je důležité naučit se přijmout sebe samotné takové, jací jsme. I s různými vadami na kráse. I když Ti jizva může připadat veliká, stále je to celkem poměrně malá část Tvého celého těla. Je důležité připomínat si i to, co na sobě naopak máme rádi. Můžeš si tak každý den zkusit říct, co se Ti na Tvém těle líbí.

Z toho, co píšeš, je vidět, že se o svou jizvu opravdu pečlivě staráš. To je určitě moc důležité. Je dobře, že o sebe takto dbáš. Tím i napomáháš regeneraci kůže a přispíváš k možnému zahojení jizvy. Pokud by to v Tvém případě bylo možné, napadá mě, že existují možnosti odstranění či alespoň lepšího zahojení jizev, prostřednictvím laserové úpravy. Kdybys o podobnou kosmetickou úpravu měla zájem, bylo by na místě obrátit se na praktického či kožního lékaře a zkusit to s ním probrat.

Přemýšlím proto o tom, zda ses s tím, jak moc Tě jizva trápí, někomu svěřila? Pokud ne, zvaž svěření se se svými pocity například některému ze svých rodičů, kteří by Ti případně mohli pomoci vyhledat i příslušného doktora pro posouzení Tvé jizvy.

Píšeš také o strejdovi, který o úrazu neví. Máš obavy, co by na jizvu říkal, kdyby ji zahlédl. Napadá mě, že své obavy ze strejdovi reakce můžeš snížit i tak, že s ním okolnosti vzniku jizvy budeš sdílet. Třeba Tě jeho reakce v pozitivním smyslu překvapí.

Pěkné dny,

Modrá linka