Ahoj holko,

Část těla, kterou v dotazu zmiňuješ, se nazývá hrtan neboli larynx. Stěny tohoto trubicovitého orgánu jsou zpevněny chrupavkami, k nimž je upnuto 7 párů svalů. Díky pružnosti svalů a vazů v přední části krku je hrtan pohyblivý. Jeho poloha se více či méně výrazně mění například při polykání (kdy se zvedne nejprve nahoru a poté dolů), při kašli a podobně. Tudíž je naprosto normální, že můžeš hrtanem pohybovat do stran pomocí dlaní či prstů. Když už však něco takového zkoušíš, postupuj jemně, ať si nezpůsobíš pohmožděniny krku.

Ahoj Anet,

K posílení svalstva horních končetin přispěje už samotné veslování. Jinak lze na posilování svalstva končetin doporučit klik neboli vzpor ležmo, na dolní končetiny pak zejména dřep. Měly by se střídat široké a úzké dřepy (rozdíl spočívá ve vzdálenosti dolních končetin od sebe), protože každý z těchto dvou druhů dřepu posiluje jiné svaly. Před vykonáváním posilovacích cviků je však vždy vhodné zařadit několik cviků protahovacích (zanožování a podobně).
Nejvyšší „bezpečná“ zátěž pro dospívajícího jedince činí 5 sestav posilovacích cviků denně, přičemž každá sestava obsahuje nejprve 10, později 20 provedení cviku. Přitom se cviky sčítají, takže denně můžeš cvičit například 50 dřepů a 50 kliků, ovšem nikoliv najednou, nýbrž rozdělené do sestav.
Ještě lepší by bylo, kdybys měla možnost cvičit na hrazdě, protože velmi účinnými cviky na posílení horních končetin je přitahování, a to podhmatem i nadhmatem (opět platí, že každý z obou způsobů vede k posílení jiných svalů). Nepředpokládám, že by sis domů pořizovala hrazdu, ale pokud Ti to dovolí učitel(-ka) tělocviku, možná bys mohla používat hrazdu v tělocvičně.

Ahoj z Modré linky,

chápu, že je nepříjemné, že se Ti mastí vlasy. Nejsme odborníci v této oblasti, přinejmenším existují přípravky na konkrétní typy vlasů, ať již mastné či suché. Jestliže zatím tedy nepoužíváš, můžeš se třeba s mamkou (nebo jiným blízkým člověkem) domluvit a koupit šampon a kondicionér právě na mastné vlasy. Možná i ona má stejný typ vlasů jako Ty, možná by Ti mohla poradit ona sama nebo jiná blízká žena - babička, teta nebo i kamarádka. Také byste případně mohly zkusit hledat na internetu nějaké další nápady, dříve lidé používali různé bylinky, koření, plody přírody. Z odborného hlediska je také možné poptat se u kadeřnice, která by měla mít, co se týká typů vlasů, největší zkušenosti.

Přejeme prima dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že se s kamarádkou nad podobnými věcmi zamýšlíte, naprosto chápu, že Vás téma zajímá a že může být často komplikované přijít na nejvhodnější způsob, jak v dané situaci reagovat.

Ptáš se na to, co by měla nezletilá osoba udělat, pokud někomu pošle nahou fotku a ten dotyčný ji kvůli té fotce bude vydírat. Ze všeho nejdůležitější je nezůstat v tom sám/sama, ale obrátit se na nějakého člověka, kterému tato osoba důvěřuje (nejlépe na nějakého dospělého např. rodiče, babička, dědeček, učitel, školní psycholog,..). Pokud by se ta osoba styděla nebo neměla komu jinému se svěřit, může se obrátit na kteroukoli linku důvěry, kde jí pomůže odborník, který se pokusí najít řešení této situace. Je také dobré si ukládat veškerou komunikaci s člověkem, který ji vydírá. Může to sloužit jako důkazní materiál. Šíření nahé fotografie nezletilé osoby a vydírání je trestným činem a ten kdo se takového jednání dopouští proto může být stíhán policií.

Tvůj dotaz nám ani trochu tématem nepřijde nevhodný. Naopak je moc dobře, že ses zeptala, když Ti s kamarádkou nebylo něco jasné. Věříme, že mnoho nezletilých, ale i dospělých osob, se s takovým problémem může setkat, a proto nás Tvůj dotaz inspiroval k tomu, abychom přidali nějaké informace “nad rámec”, které by mohly pomoci Tobě, ale i jiným lidem.

Nudesky (z anglického slova nudes), neboli nahé fotografie, jsou v současnosti čím dál rozšířenější formou komunikace. Jde v podstatě o to, že se člověk vyfotí buď ve spodním prádle nebo úplně nahý/nahá. Na takové fotografii může být vidět určitá část těla, velmi často i genitálie, někdy je tam tělo skoro celé.

Je velmi důležité rozlišit kontext, ve kterém se takové fotky posílají. Jsou vyžádané a mezi pisateli je nějaký intimní vztah? Nebo je to nevyžádaná fotka od někoho, od koho takovou fotografii ani dostat nechceš? Podle toho se bude odvíjet i reakce.

Mnoha lidem se stalo nebo někdy stane, že od někoho dostanou nahou fotku, o kterou si neřekli, kterou nechtějí a která je může docela zaskočit. Takovým příkladem může být, když kluk pošle nějaké holce fotku svého penisu (tzv. dickpic), aniž by o to dotyčná stála. V takovém případě je úplně na místě fotku smazat, rozhodně ji nikam nešířit, a osobu buď ignorovat a nebo dotyčnému přímo říct, že takové chování není v pořádku a vymezit se mu. Může to být třeba něco jako: “Takové fotky už mi neposílej. Je mi to nepříjemné.” nebo “Nepřeju si, abys mi takové fotky posílal/a.”

Občas se může mladý člověk ocitnout v situaci, kdy by sám chtěl/a nějakou nahou fotku poslat. Může to být třeba ve vztahu, kdy je to vzájemné a chtěné, kdy zjistíme, že ten druhý o takovou fotku stojí. Určitě je ale vždy na místě si opravdu rozmyslet, jestli je nutné fotku posílat, nebo se dá to, co bychom fotkou chtěli/y sdělit, vyjádřit i jinak. Někdy se může stát, že partner/partnerka o takové fotky požádá, ale tomu druhému se do toho z nejrůznějších důvodů nechce. V takovém případě bychom se vždy měli řídit tím, co chceme a co je nám příjemné a je naprosto v pořádku si za svým rozhodnutím stát.

Ani ve vztahu s blízkým člověkem není posílání nahých fotek bez rizika, nikdy nevíme, jak se bude vztah dál vyvíjet, jestli se ten druhý nerozhodne fotku poslat nebo ukázat dalším lidem. Zároveň je důležité si uvědomit, že v momentě, kdy jakoukoliv fotku někomu pošleme, někam umístíme, ztrácíme nad jejím dalším “životem” kontrolu. Proto je fajn dodržovat několik zásad, které mohou snížit pravděpodobnost, že se nějaká taková fotografie v budoucnu obrátí proti nám. Důležité je na fotce vynechat vše, co by člověka mohla nějak identifikovat - tedy obličej, znaménka, případně tetování nebo piercing ale také pozadí fotky. Takovou fotkou, která totiž neukazuje jednoznačně, že jsme to skutečně my, je pak těžší nás vydírat.

Pokud už nastala situace, že je člověk svou nahou fotkou vydírán, je naprosto na místě to řešit. Jak už bylo dříve zmíněno, nejlepší je se svěřit nějakému dospělému nebo odborníkovi (např. rodiče, učitel/ka, školní psycholožka, linka důvěry) a společně zkusit najít nejvhodnější postup. Rozhodně je všechna vina na straně toho, kdo takovou fotku šíří, kdo pomocí ní vydírá. Je určitě fajn ukládat veškerou komunikaci, pomocí které k vydírání dochází. Vydírání i šíření takových fotografií, zvlášť je-li na nich osoba mladší 18 let, je trestný čin a nikdo, kdo pošle svou nahou fotku, si takové jednání rozhodně nezaslouží.

Někdy se stává, že nahé fotky od nezletilých osob láká dospělá osoba, či dospělá osoba vydávající se za dítě. Takovou situaci dobře popisuje dokument “ V síti”. Kdokoli nad 15 let, kdo se snaží z nezletilé osoby vylákat obnaženou fotografii se může dopustit řady trestných činů. Trestný čin může páchat i osoba pod 15 let (ten čin je vždy trestný), jen osoba není trestně odpovědná. Nejčastější trestné činy v souvislosti se sextingem (předávání osobních fotografií či zpráv intimního charakteru) jsou: Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ), Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TZ), Sexuální nátlak (§ 186 TZ), Pohlavní zneužití (§ 187 TZ), Znásilnění (§ 185 TZ), Nebezpečné pronásledování (§ 354 TZ), Účast na pornografickém představení (§ 193a TZ), Navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b TZ) a Svádění k pohlavnímu styku (§ 202 TZ).

Celá situace kolem nudes je velmi komplexní, není možné v jedné odpovědi obsáhnout vše. Pokud bys měla další dotazy, neváhej se na nás znovu obrátit.

S pozdravem,
Modrá linka

Ahoj,
pokud tvá rýma trvá skutečně čtvrt roku, určitě by bylo dobré, aby tě vyšetřil lékař. Nemám sice medicínské vzdělání, ale domnívám se, že takto dlouhotrvající rýma určitě není běžnou záležitostí. Možná se jedná o projev nějaké alergie nebo o jiný zdravotní problém, ale k jeho odhalení je zcela jistě zapotřebí odborného vyšetření. Popros rodiče, aby tě objednali k lékaři, který ti dokáže s tvým problémem pomoci.
Držím ti palce.
Bára

Ahoj,

líbí se mi, že umíš pojmenovat, s čím máš problém. Se sebeláskou. Ptáš, jak to udělat, abys měla hezčí nohy, kulatý zadek, atd., aby se Ti nesmáli. Každý z nás je nějak stavěný, má určitý typ postavy, často po rodičích, každý vypadá jinak a nikdo není dokonalý. I některé z nejhezčích modelek světa mají problém se sebepřijetím a vadí jim na sobě kde co.
Kouzlo spočívá opravdu v tom, umět přijmout sebe samotnou takovou, jaká jsem. Mít se ráda se vším, co k Tobě patří. Nevidím smysl v tom, toužit po dokonalosti. Stejně se móda stále mění, zatímco středověk adoroval baculaté ženy, šedesátá léta zase ty hubené jako Twiggy a nyní už je zase všechno trochu jinak. Důležité pro ženu i dospívající dívku je najít si svůj styl v oblékání, který Ti pomůže zakrýt něco, o čem si myslíš, že to není úplně dokonalé a naopak vyzvednout to, co je na Tobě hezké.
Nikdo nemá právo se Ti posmívat kvůli Tvé postavě. Ani ti posměváčkové nejsou dokonalí a možná je také na sobě něco trápí. Můžeš si zkusit připravit doma se sourozenci, máš-li je, nebo s rodiči, nějaké trefné odpovědi, které by je umlčely, aby Ti už příště dali pokoj.
V závěru svého vyznání píšeš, že už Tě ani nezajímá názor ostatních, ale Ty nejsi v pohodě, protože se nesnášíš. To je mi líto a určitě je dobře, že pro sebe hledáš pomoc. Přemýšlím nad tím, že žít s tím, že se nesnášíš, musí být opravdu hodně náročné a vyčerpávající. Můžeš o tom promluvit s někým blízkým, s rodiči nebo třeba se školním psychologem, pokud nějakého ve škole máte. Na pocity, o kterých píšeš, by nikdo neměl být sám.
Také bych Ti doporučila některé odborné publikace, třeba knížku Luis L. Hay: Miluj svůj život, nebo podobně laděné knížky naší psycholožky Lucie Kolaříkové, která zápasila s podobnými pocity jako Ty, svůj “boj” vyhrála a nyní s porozuměním pro tyto stavy pomáhá a radí ostatním, kteří to potřebují.

Přejeme Ti, aby ses naučila mít samu sebe ráda.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš, že nemáš ráda svůj obličej ani tělo, nejraději bys nosila do školy masku a nevíš, co s tím dělat.
Vážím si toho, že ses nám svěřila s něčím takto osobním. Mrzí mě, že se v tuhle chvíli necítíš ve vlastním těle dobře, musí to pro Tebe být dost nepříjemné. Myslím, že přijetí vlastního vzhledu je velkým úkolem pro každého dospívajícího, a určitě nejsi sama, kdo o sobě takto pochybuje.
Myslím si, že chodit do školy s maskou by nebyla dobrá možnost, i pokud by to šlo. Jako lepší cesta se mi jeví hledat věci, které na sobě máš ráda, zkusit být odvážná a ostatním se nevyhýbat. Může být fajn svěřit se někomu blízkému, že se takto cítíš, možná zjistíš, že jsi na sebe příliš přísná, nebo Ti třeba může poradit, jak na sobě můžeš pracovat. Na tak bolestné pocity není dobré zůstávat úplně sama. Taky mě napadá, že přijetím vlastního těla se zabývá organizace mojetelojemoje.cz, a na jejich stránkách můžeš najít tipy a příběhy lidí, kteří řeší to samé, co ty.
Vypěstovat si dobrý vztah k vlastnímu tělu není jednoduché, ale výsledek rozhodně stojí za to. Moc Ti přeji a věřím, že se ti to časem podaří.

Měj se co nejlépe.
Modrá linka

Ahoj,

nejprve bych chtěla moc ocenit, že se takhle upřímně svěřuješ se svými pocity. Věřím, že i jen napsat to, mohlo být náročné. Mimo jiné říkáš, že ač tu máš holčičí přezdívku, chtěl bys to změnit, proto k Tobě budu dále mluvit jako ke klukovi. Ale je moc dobře, že na to nezůstáváš sám. Pozorně jsem si četla Tvoji zprávu a představuji si, jak se asi cítíš. Vnímám z ní spoustu bolesti, pocit nepochopení, nenávist k sobě samému a je mi líto, že v sobě tohle všechno neseš.
Píšeš, že kdyby ses zabil, určitě by to nikomu nevadilo. I když jsou v životě chvíle, kdy se to tak může zdát, věřím, že jsou lidi, kterým bys opravdu chyběl. Ale je pro mě pochopitelné, že Ti může připadat, že jsi v tom sám a cesta ven nevede. Přesto bych Ti chtěla říct, že je víc lidí, kteří prožívají/prožívali podobnou situaci jako teď Ty. Sdružuje je například organizace Trans*parent, která nabízí různé formy podpory – například poradnu, mentory, kteří si coming outem prošli také, nebo podpůrné skupiny. Kdyby Tě o tom zajímalo víc, můžeš se podívat na jejich stránky (https://jsmetransparent.cz/jak-zacit-s-tranzici-a-kde-najdu-pomoc/). Třeba v příbězích dalších lidí najdeš inspiraci, jak to říci svému okolí.
Nejdůležitější je říct to rodičům. Jak sám píšeš, teprve až to budou vědět oni, budou se moct dít další kroky. Mrzí mě, že od nich nevnímáš takovou oporu, jakou bys potřeboval. Věřím, že sdělit něco takového chce hodně odvahy. Svoje rodiče znáš nejlíp Ty sám a tak i nejlépe víš, jak na ně. Napíšu Ti pár věcí, které mě k tomu napadají. Někdy v takových situacích může pomoci třeba dopis, do kterého můžeš napsat vše, co jim chceš říct, s rozmyslem, dát jim čas na zpracování a potom si s nimi promluvit z očí do očí. Pokud se rozhodneš rovnou pro rozhovor tváří v tvář, důležité mohou být okolnosti. Je fajn najít nějaký čas a místo, kde víš, že na to budete mít klid a bude to v rámci možností příjemné. Také to nemusíš říkat hned oběma rodičům najednou, ale můžeš si vybrat, komu to chceš říct jako prvnímu. Napadá mě také, že si to můžeš prvně zkusit i s někým úplně jiným (kamarádem, příbuzným), s kýmkoli, v kom máš největší důvěru.
Také popisuješ, jak to máš se sebepoškozováním, že nevíš, jak se toho zbavit. Že Tě to na jednu stranu ničí a na druhou se bez toho nemůžeš obejít a máš absťáky, když to nemůžeš dělat. Je pro mě na jednu stranu pochopitelné, že je v nějakém smyslu úlevné dát takto průchod svým pocitům, na stranu druhou bych Ti moc přála, aby sis v tom všem, čím si teď procházíš byl spíš oporou a přítelem, než někým, kdo si ubližuje. To, jak o tom mluvíš, mi zní hodně vážně a i proto bych Ti přála nějakou odbornou pomoc. Mnoha lidem pomáhá aplikace Nepanikař, kde jsou různé tipy, co člověk může zkusit, když má chuť se zranit. Třeba bys tam našel něco účinného i Ty.Také by Ti mohlo pomoci promluvit si o sebepoškozování s psychologem. Můžeš oslovit školního psychologa, pokud ve škole máte, nebo požádat rodiče, zda by Tě k nějakému objednali.
Kdybys chtěl celou situace probrat ještě více s námi, můžeš nám zavolat na telefon, Skype, nebo napsat na chat (více na www.modralinka.cz). Případně se můžeš obrátit na telefon či chat Linky bezpečí, která se věnuje hlavně dětem a studentům (více na www.linkabezpeci.cz).

Přejeme hodně sil a odvahy do dalších kroků.
Modrá linka

Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci fungují a jak se správně starat o své tělo. Nejsem lékař, ale pokud vím, ústní vodu bez alkoholu lékaři nedoporučují dětem do šesti let, protože by děti mohly vodu spolknout (neumí ještě dostatečně spolehlivě dodržet instrukce). Starší děti mohou ústní vodu používat.
Nezapomeň ale, že ústní voda není náhradou mechanického čištění zubů. Jedině pečlivé čištění kartáčkem odstraní zbytky jídla nebo nahromaděný plak.

Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci fungují. Tady teda nevím, píšeš nějaký sci-fi komiks, nebo se chystáš na opravdu kontroverzní experiment
Každopádně „sloučení DNA“ do značné míry funguje, ale je to mnohem složitější, než že by „člověk mohl dýchat pod vodou“. Naše tělo funguje jako celek, a „půlka rybí DNA mi umožní dýchat“ je skutečně spíše zápletka do sci-fi filmu. Existuje ale možnost „vystřihnout“ nebo „kombinovat“ cíleně některé geny, o kterých víme, že se nějakým konkrétním způsobem projeví. Jednou ze zajímavých metod je CRISPR, někdy se této metodě přezdívá genetické nůžky.

Milá dívko,

dobře, že se o toto zajímáš a předem víš, co by tě mohlo v Egyptě potkat. Chtěla bych tě moc povzbudit v tom, aby tvoje slušnost šla stranou a ty ses nebála kluky a pány odmítat, klidně i neslušně. Tady jde o tebe a je potřeba aby ty sis chránila své hranice a nenechala druhé dělat něco, co ti je nepříjemné. Tak se neboj a klidně vystupuj rázně a rozhodně. A pokud ti je nepříjemné, když tě oslovují cizí muži, tak je zkus ignorovat, nebo jim jasně říci, že nemáš zájem o komunikaci. Nikdo nemá nárok na to, aby se s tebou fotil proti tvé vůli. Nemusíš být neslušná, vulgární a pod. zkus ale být rázná a jasně dát najevo, že nechceš, že „říkáš ne“. Buď v tom přímá a čitelná. Ano, máš pravdu, že se mohou muži v těchto zemích chovat k ženám a dívkám, které zde jsou jako turistky, takto vyzývavě. Je to dané tím, že jejich vlastní ženy jsou zahalené a ony odhalené ženy, což cizinky na dovolené u moře jsou, považují za objekt, o který se mohou zajímat. I to může proto napomoci. Pokud nechceš tolik pozornosti, tak třeba nos přes plavky či kraťasy šátek. Nevystavuj se zbytečně odhalená, pouze v plavkách či tílku a kraťasech. Nechoď nikde sama a podobně. A pořád pamatuj na to, že ty rozhoduješ o tom, co si k tobě kdo dovolí a „ne“ nemusí být neslušné. Ale mělo by být opravdu „ne“. Tak ti moc držím palce ať si tu dovolenou užiješ a nemusíš řešit žádné nepříjemné chování druhých vůči tobě. Poradce Centra Locika

Ahoj Johy,

U dívek ve věku 12 let se normální hodnoty tělesné výšky pohybují v rozmezí 142 až 168 cm (střední hodnota činí 155 cm). Rozhodně se tudíž nemusíš obávat, že bys byla „přerostlá, neboť Tvoje výška je možná nadprůměrná, avšak stále ještě normální.
Rovněž tělesná výška Tvojí sestry je normální, neboť i ona se vejde do výše uvedeného rozmezí. Dokonce ani dvojčata nemusí mít shodnou tělesnou výšku, neboť tempo růstu je ovlivněno nejen dědičnými dispozicemi, ale do určité míry i působením prostředí, způsobem života (například délkou a kvalitou spánku) a podobně.

Ahoj,
píšeš, že nejsi spokojená s tvarem svého nosu a představuješ si, že si ho necháš zformovat pomocí plastické operace. Ptáš se nás na náš názor. Neviděli jsme se, takže se mohu vyjádřit pouze obecně.
Rozumím tomu, že Ti není se svým nosem dobře. Tyto pocity zažívá hodně lidí třeba i s jinou částí těla. Někomu se nelíbí rty, uši, ruce, nebo i celá postava. Pro někoho je těžké přijmout to, že je moc hubený, nebo silný. Něco se ovlivnit dá, něco ne. Operaci nosu je opravdu možné podstoupit. Jen zkušený plastický chirurg Ti bude moci poradit, zda tvar nosu, který si představuješ, je realizovatelný nebo ne. Pravdou také je, že, i kdybys navštívila renomovanou kliniku, plastika se prostě nemusí podařit, a už vůbec ne podle Tvých představ. Je ale moc dobře, že se svými myšlenkami nezůstáváš sama, bavíš se o tom, co tě trápí s rodinou i přáteli. Je fajn, že Ti dávají zpětnou vazbu a přijde jim normální.

Možná znáš herečku Annu Polívkovou. Ta jako mladá také toužila po plastice svého nosu, dokonce se na plastiku objednala, ale nakonec z toho sešlo a dnes je se svým nosem naprosto sžitá a spokojená, je pro ni charakteristický. Třeba, podobně jako další lidé, zjistíš, že vzhled není tak důležitý jako naše duše, jakou máme povahu, charakter, co znamenáme pro své blízké, jaké udržujeme vztahy, jaké máme charizma, nebo že jsi vlastně ráda, že funguje, jak má a nemáš problémy s dýcháním - jednoduše může dojít k tomu, že samu sebe přijmeš a naučíš se mít ráda i s tvarem svého nosu.

Až dospěješ, budeš se moci rozhodnout sama. Možná by stálo za to zkusit pro tuto chvíli přemýšlení o tom na chvíli odložit a více se soustředit na to, co se kolem Tebe děje hezkého a užívat si prázdnin.

Přejeme Ti pěkný zbytek léta.
Modrá linka

Ahoj,

Tvůj dotaz opravdu není matoucí, je jasný, srozumitelný. Nevím, jak dlouho se řežeš. My na Modré lince máme tu zkušenost, že sebepoškozování se málokdo dokáže zbavit sám. Je možné využít služeb psychologa, třeba toho školního nebo toho z PPP, tj. Pedagogicko-psychologické poradny, ale i kohokoliv dalšího. Jsi-li z Brna či okolí, máš možnost obrátit se na naši poradnu Modré linky. Viz www.modralinka.cz.
Je pár technik či možností, které můžeš využít, když na Tebe touha pořezat se přijde. Vzít např. kostku ledu a přejíždět po zápěstí, po místech, která sis pro řezání vyhlédla. Je možné také podobným způsobem využít červenou fixu. Také dát si studenou sprchu či zavolat někomu blízkému a vyrazit s ním ven, do přírody. Zabavit ruce tvořením. Možností je více, určitě je najdeš i na internetu, povedená je i web a aplikace Nepanikař https://nepanikar.eu/
Jizvy nezmizí, ty hlubší s Tebou už půjdou celý život. Důležité je je vydezinfikovat. Je možné je překrýt make-upem, ale to také může být nápadné. Ono by v podstatě nebylo špatné, kdyby rodiče věděli, co se s Tebou děje a co Tě trápí. Jsou zodpovědní za Tvé zdraví a život a znají Tě od narození, mohou nejlépe poradit. Zamysli se nad tím, co si píšeme, vše zvaž.

Přejeme Ti klidný život bez potřeby sebepoškozování.
Modrá linka

Ahoj, je mi moc líto, že ses dostala do takové situace. Skutečně je důležité zopakovat, že nikdy přes internet neposíláme fotky, které by nemohly být zveřejněny. Prostě proto, že neexistuje reálná ochrana proti jejich dalšímu zneužití.

Teď je ale důležité toto: stala jsi se obětí velmi známého a častého útoku. Nemá cenu si to vyčítat o nic víc, než když je člověk okraden v obchodě nebo si zapomene zamknout kolo a někdo mu s ním ujede. Stávají se horší věci.

Je ale jasné, že útočník – z různých motivací – může napáchat různé škody, třeba právě tím, že fotky zkusí rozeslat dalším lidem, ať už v tvém okolí, nebo jinde.

Určitě bych začal tím, že to řekneš rodičům. Jasně, já vím, je to divné se o takových věcech bavit s rodiči a asi by ses u toho nejradši neviděla... Nezapomeň ale, že rodičům jde 100% o tvoje dobro. A přestože možná budou překvapeni (a možná jim budeš muset vysvětlit, co je to Snapchat), budou rozhodně na tvojí straně. Ty tím vezmeš útočníkovi jeho hlavní trump – on spoléhá na to, že se stydíš, že to nikomu nebudeš chtít říct. Jakmile to řekneš rodičům, zjistíš, že se nic tak hrozného nestalo.

Dále doporučuji, aby ses – ideálně s rodiči, ale můžeš i sama – obrátila na nějakou organizaci, která se zabývá pomocí lidem v situaci, ve které teď jsi. Třeba Poradna eBezpečí, Bílý kruh bezpečí nebo Modrá linka. Budeš jim moci všechno vysvětlit a oni ti budou umět poradit lépe, než já.